o zaplacení 146 249 Kč s příslušenstvím

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 146 249 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 50 075,50 Kč.

2. Vycházel ze zjištění, že dne 21. 3. 2022 řídil [jméno FO] vozidlo [název], v [adresa], nedal přednost v jízdě při otáčení a narazil do souběžně jedoucí tramvaje, došlo k odražení vozidla, které narazilo do svislého dopravního značení, vznikla škoda na tramvaji a na svislém dopravním značení. [jméno FO], který byl viníkem dopravní nehody, měl v té době blokaci řidičského oprávnění. Vlastníkem vozidla byla žalovaná, která byla jako vlastník zapsána i v registru vozidel, vozidlo měla pojištěno u žalobkyně. V důsledku dopravní nehody bylo žalobkyní vyplaceno [právnická osoba] a. s. 140 753 Kč a [právnická osoba]. 5 496 Kč, jde o škodu vzniklou v důsledku dopravní nehody. Dne 25. 2. 2022 žalovaná v postavení prodávající uzavřela s [právnická osoba]. v postavení kupující kupní smlouvu o prodeji předmětného vozidla, dle této smlouvy prodávající předá kupujícímu vozidlo a umožní mu nabytí vlastnictví poté, co bude doplacena celá kupní cena, do 30. 6. 2022 měla žalovaná hradit za vozidlo pojištění odpovědnosti, první část kupní ceny byla zaplacena při podpisu smlouvy a převzetí vozidla, druhou polovinu měla kupující uhradit do 31. 5. 2022. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 10 zák. č. 168/99 Sb. a § 2 odst. 15 zák. č. 56/2001 Sb. a uvedl, že žalovaná byla v době dopravní nehody vlastníkem vozidla a jeho provozovatelem, neboť byla zapsána v registru silničních vozidel, jako provozovatel se ve smyslu § 10 odst. 3 zák. č. 168/99 Sb. mohla své povinnosti zprostit, pokud prokáže, že závadnému jednání řidiče nemohla zabránit. Žalovaná však klíče od vozidla předala kupující za situace, kdy nedošlo k převodu vlastnického práva, tím fakticky o své vůli odevzdala vozidlo mimo svůj dosah, a vystavila se tak riziku užití vozidla jinou osobou, nejedná se tak o skutečnost, kterou žalovaná nemohla předpokládat, a tedy aplikace § 10 odst. 3 cit. zák. je vyloučena. Z tohoto důvodu soud prvního stupně pro nadbytečnost zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechy svědků a jednatele [právnická osoba]. a další návrhy, neboť skutečnost, že žalovaná o své vůli přenechala vozidlo třetí osobě za stavu, kdy byla vlastníkem vozidla, sama o sobě vyvrací aplikaci § 10 odst. 3 cit. zák. Veden těmito závěry soud prvního stupně žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Rozsudek napadla odvoláním žalovaná. Vytýkala soudu prvního stupně, že neprovedl jí navržené důkazy, kterými chtěla prokázat, že jednání [jméno FO] nemohla nijak ovlivnit, a uvedla, že v době předmětné nehody sice byla jako vlastník zapsána v registru vozidel, vozidlo však fakticky neužívala, neboť je na základě kupní smlouvy ze dne 25. 2. 2022 předala kupující, provozovatelem vozidla proto byla [právnická osoba]. jako skutečný a faktický uživatel. Vozidlo bylo předáno na základě úhrady poloviny dohodnuté kupní ceny, žalovaná tak nemohla ovlivnit jednání řidiče [jméno FO], k čemuž navrhovala provedení důkazů. Žalovaná neučinila nesporným, že by byla provozovatelem vozidla, nespornou byla pouze skutečnost, že v době nehody byla jako vlastník zapsána v registru silničních vozidel. Při podpisu kupní smlouvy žalovaná vozidlo odevzdala mimo svůj dosah, odevzdala je však pouze toliko kupující, která již uhradila polovinu kupní ceny. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Při odvolacím jednání poukázala na skutečnost, že je třeba řešit otázku, zda za daného stavu se uplatní zákonná fikce, že provozovatelem vozidla je subjekt zapsaný v registru vozidel jako vlastník.

4. Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že k dopravní nehodě došlo ještě před datem, kdy měla být doplacena kupní cena dle kupní smlouvy, ke dni dopravní nehody byla žalovaná vlastníkem vozidla i jeho provozovatelem, žalovaná se tak za existence svého vlastnického práva k vozidlu vystavila riziku užití vozidla jinou osobou, v takovém případě je aplikace § 10 odst. 3 zák. č. 168/99 Sb. vyloučena. Za tohoto stavu soud prvního stupně správně pro nadbytečnost zamítl i návrhy žalované na doplnění dokazování výslechy svědků. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí (odvolací soud z jeho zjištění vychází) a nepochybil ani při jejím právním posouzení.

6. V řízení bylo prokázáno, že k předmětné nehodě došlo dne 21. 3. 2022, nehodu způsobil řidič předmětného vozidla [jméno FO], který v té době neměl oprávnění vozidlo řídit z důvodu blokace řidičského oprávnění, vozidlo bylo pro případ odpovědnosti pojištěno u žalobkyně, která z tohoto titulu zaplatila poškozeným žalovanou částku. Kupní smlouvou ze dne 25. 2. 2022 žalovaná vozidlo prodala [právnická osoba]., podle kupní smlouvy měla žalovaná předat kupující vozidlo a umožnit nabytí vlastnictví poté, co bude doplacena celá kupní cena, při uzavření smlouvy byla zaplacena pouze její polovina, k doplacení zbytku kupní ceny však nedošlo. Za tohoto stavu žalovaná v době nehody byla vlastníkem předmětného vozidla, k převodu vlastnictví na [právnická osoba]. nedošlo.

7. Žalovaná byla jako vlastník vozidla zapsána i v registru silničních vozidel, kde jako provozovatel nebyla zapsána jiná osoba, ve smyslu § 2 odst. 15 zák. č. 56/2001 Sb. tedy v době nehody žalovaná byla i provozovatelem předmětného vozidla. Z pouhého faktu, že ještě před dopravní nehodou při uzavření kupní smlouvy žalovaná předala vozidlo kupující [právnická osoba]., nelze dovodit, že by tento subjekt byl provozovatelem vozidla za stavu, kdy nebyl jako provozovatel zapsán v registru silničních vozidel a kdy ani nebyl jeho vlastníkem, kterým nadále byla žalovaná.

8. Soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení § 10 odst. 3 zák. č. 168/99 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2024 (srov. § 94 zák. č. 30/2024 Sb.), pochybení se dopustil pouze tím, že v bodě 18 odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že provozovatel se může povinnosti zprostit pokud prokáže, že jednání řidiče nemohl zabránit, neboť dle tohoto ustanovení je povinností provozovatele prokázat, že nemohl jednání řidiče ovlivnit, tato drobná nepřesnost však nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku. Soud prvního stupně totiž správně zdůraznil, že pokud žalovaná při podpisu kupní smlouvy vozidlo o své vůli fakticky odevzdala kupující, která v té době ještě nebyla jeho vlastníkem, pak tímto umožnila užívání vozidla osobami, na jejichž jednání neměla žádný vliv, sama se tak zbavila možnosti kontroly nad vozidlem ve svém vlastnictví, a proto nelze ve smyslu § 10 odst. 3 cit. zák. konstatovat, že žalovaná nemohla jednání řidiče [jméno FO] ovlivnit, neboť tento stav byl způsoben pouze neodpovědným počínáním žalované. Při vědomí těchto skutečností soud prvního stupně správně nedoplňoval dokazování o žalovanou navržené důkazy, neboť ani zjištění z těchto důkazů, za jakých konkrétních okolností se řidič [jméno FO] dostal ke klíčům od vozidla, by nemohla ničeho zvrátit na závěru výše uvedeném, že použití vozidla tímto řidičem bylo možné jen proto, že žalovaná svým volním jednáním dobrovolně ztratila nad předmětným vozidlem jakoukoliv kontrolu.

9. Žalovaná coby provozovatel vozidla tedy odpovídá za pohledávku pojistitele na náhradu vyplacené částky podle § 10 odst. 3 cit. zák., soud prvního stupně tak rozhodl správně, pokud žalobě vyhověl, a proto odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výsledku sporu odpovídajícího akcesorického výroku o nákladech řízení.

10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla i v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady právního zastoupení žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokátky za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) po 6 980 Kč (§ 7 vyhl. č. 177/96 Sb.), dvěma paušály po 450 Kč (§ 13 cit. vyhl.) a daní z přidané hodnoty 19 % ze základu 14 860 Kč podle § 137 o. s. ř.