pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 10C 131/2021 - 79,

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že se řízení co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] zastavuje (výrok I.); že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni [částka] se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení (výrok II.); že se zamítá

se žaloba ve zbývajícím žalobním požadavku na zaplacení [částka] se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení (výrok III.); a že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok IV.).

2. Takto soud prvního stupně (dále též„ soud“) rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích (pod sp. zn. 41C 3/2009) s tím, že řízení trvalo 12 let

a 12 dnů, když žalobkyně požadovala odškodnění pouze za dobu od podání žaloby

do pravomocného ukončení sporu, nikoliv již za navazující dovolací řízení. Jednalo se o spor

o náhrady mzdy s bývalým zaměstnavatelem, kterým byla společnost, jejímž společníkem

a jediným jednatelem byl její manžel, s nímž se v té době rozváděla.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění

ve výši [částka] na základě stanoviska ze dne [datum], uvedenou částku žalovaná uhradila dne [datum], žalobkyně proto vzala žalobu (podáním ze dne [datum]) v tomto rozsahu zpět, soud řízení v této části (výrokem I.) zastavil. Ze shodných tvrzení účastníků měl soud

za zjištěné, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila dne [datum].

4. Ze spisu Okresního soudu v Teplicích (sp. zn. 41 C 3/2009) soud zjistil, že žalobu podala žalobkyně dne [datum] proti žalované [právnická osoba], předmětem žaloby byla náhrada mzdy z neplatně ukončeného pracovního poměru, žalována byla částka ve výši [částka] (v průběhu řízení však byla žaloba postupně rozšiřována). Soud velmi podrobně popsal zjištění, která z uvedeného spisu učinil, odvolací soud proto v zájmu stručnosti na tuto část odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje, a poukazuje jen na nejpodstatnější zjištění soudu o průběhu řízení. Žaloba byla podána k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 (dále též„ OS pro [část Prahy]“),

který vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Teplicích

(dále též„ OS v [obec]“). Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně (usnesením

ze dne [datum]) potvrdil postoupení věci OS v [obec], jemuž byl spis předán

dne [datum]. Dne [datum] bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Dne [datum] OS v [obec] přerušil řízení do právní moci rozsudku

OS pro [část Prahy] věci sp. zn. 9 C 295/2007. Dne [datum rozhodnutí] OS pro [část Prahy]

OS v [obec] rozsudek ve věci určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Rozsudkem z [datum] OS v [obec] žalobu (postupně rozšířenou na částku [částka]) zamítl, Krajský soud v Ústní nad Labem (dále též„ KS v [obec]“) k odvolání žalobkyně (usnesením ze dne [datum]) rozsudek OS v [obec] zrušil s tím, že věc je třeba posuzovat dle zákona č. 65/1965 Sb. (zákoník práce), a to zejména co do posouzení otázky doručení výpovědi z pracovního poměru. Dne [datum] OS v [obec] odňal žalobkyni osvobození

od soudních poplatků, a to se zpětnou účinností, což odůvodnil vlastnictvím domu v Kanadě, který žalobkyně vlastnila již na počátku řízení. KS v [obec] dne [datum]

toto usnesení OS v [obec] potvrdil. K dovolání žalobkyně (ze dne [datum]) Nejvyšší soud dne [datum] usnesení Krajského soudu a Okresního soudu (pokud jimi bylo rozhodnuto,

že žalobkyni se odnímá osvobození od soudních poplatků se zpětnou účinností) zrušil s tím,

že důvodem pro odnětí osvobození nemůže být pouhá změna v hodnocení poměrů žadatele, které se jinak nezměnily, nebo nebyly jinak zjištěny. Dne [datum] rozhodl OS v [obec],

že žalobní nárok je v základu opodstatněn (z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru). KS v [obec] k odvolání žalované mezitímní rozsudek OS v [obec] dne [datum] potvrdil. Dovolání žalované ze dne [datum] Nejvyšší soud dne [datum] odmítl. Rozsudkem ze dne [datum] uložil OS v [obec] žalované, aby žalobkyni zaplatila

částku [částka] s příslušenstvím, co do částky [částka] byla žaloba zamítnuta. K odvolání žalované ze dne [datum] KS v [obec] rozsudek OS v [obec] změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím a že se žaloba co do částky [částka] zamítá; rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dovolání žalované ze dne [datum] Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum] (které nabylo

právní moci dne [datum]) odmítl.

5. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc dle zákona č. 82/1998 Sb.

(dále jen„ OdpŠk“), přičemž odkázal na znění ustanovení, z nichž vycházel (§ 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 6, § 13 odst. 1, § 14, § 15 odst. 2, § 26 a § 31a OdpŠk).

6. Ohledně celkové délky řízení soud prvního stupně uvedl, že ve vztahu k žalobkyni trvala

od [datum] (podání žaloby) do [datum] (právní moc rozhodnutí dovolacího soudu),

tedy 12 let a 8 (započatých) měsíců, když pro účely posouzení přiměřenosti celkové délky řízení bylo třeba vyjít z délky řízení, zahrnující i dovolací řízení, byť se žalobkyně odškodnění

za (poslední) dovolací řízení nedomáhala, a uzavřel, že celková délka řízení byla nepřiměřená.

7. V řízení soud shledal dva dílčí průtahy, jednak v období od [datum] (kdy byla věc předložena odvolacímu soudu) do [datum] (kdy odvolací soud rozhodl), tedy 1 rok a 4 měsíce, jednak

v období od [datum] (kdy byla odvolacímu soudu předložena věc s odvoláním proti mezitímnímu rozsudku) do [datum] (kdy odvolací soud rozhodl), tedy 1 rok. Dále soud poukázal na skutečnost, že soud první instance a odvolací soud, ve spojení s dovolacím soudem, 1 rok a 3 měsíce rozhodovaly o otázce osvobození od soudních poplatků, a (s poukazem

na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011) uzavřel,

že v důsledku porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě vznikla žalobkyni nemajetková újma, kterou je nutno odškodnit v penězích.

8. Ohledně stanovení přiměřené výše zadostiučinění poukázal soud na judikaturu

Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (např. na rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4889/2009, nebo ze dne

[datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) a za posuzované řízení (v odškodňované délce trvání

12 let a 1 měsíce) přiznal žalobkyni základní částku ve výši [částka], když vycházel z částky

[částka] za první dva roky řízení a z částky [částka] za každý další rok řízení (tj. z částky

[částka] za každý další měsíc řízení). Tuto částku zvolil s ohledem na to, že celková délka řízení přesáhla dobu 12 let, bylo tedy namístě vyjít z částky vyšší než základní ([částka]), nicméně celková doba trvání řízení ani výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk neodůvodňovalo použití základní částky vyšší, když odškodnění na horní hranici judikaturou daného rozmezí ([částka]) je přiznáváno až za řízení dosahující hranice 20 let.

9. Takto stanovenou základní částku odškodnění soud ponížil o 10% pro skutkovou složitost, neboť v řízení bylo třeba rozsáhle, opakovaně, a to i součinnostními dotazy, zjišťovat majetkové poměry žalobkyně, včetně nemovitostí a účtů vedených v Kanadě. Dále byla skutková složitost řízení dána meritem sporu, když soud rozhodoval o náhradě mzdy za dlouhé časové období, musel tudíž zjišťovat odůvodněnost nároku ve vztahu k jednotlivým měsícům, a to za situace, kdy žalobkyně opakovaně předmět řízení rozšiřovala, což skutkovou složitost řízení zvyšovalo. Základní částku odškodnění soud dále ponížil o 10% pro procesní složitost řízení, neboť soud rozhodoval o opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků, když žalobkyně celkem 4x podala návrh na rozšíření žaloby, který spojila vždy se žádostí o osvobození

od soudních poplatků, o kterém musel soud rozhodovat. Dále zohlednil skutečnost, že soud musel 2x rozhodovat o návrhu na vydání předběžného opatření, a 1x o návrhu na zrušení nařízeného předběžného opatření. Základní částku soud nemodifikoval pro právní složitost věci, kterou shledal běžnou, a nemodifikoval ji ani pro počet stupňů soudní soustavy, když ve věci sice rozhodoval 3x soud prvé instance a 3x soud odvolací, nicméně jednou muselo být rozhodnutí zrušeno pro nesprávné závěry ohledně doručení výpovědi, a podruhé odvolací soud rozhodoval

o mezitímním rozsudku. Ve věci rozhodoval rovněž 2x soud dovolací, nicméně jednou tomu bylo ve věci zrušení osvobození od soudních poplatků se zpětnou účinností, a dovolací soud musel částečně rušit rozhodnutí soudu obou instancí, což nelze přičítat k tíži žalobkyně.

10. Soud zvýšil základní částku odškodnění o 10% pro chování žalobkyně, když poukázal

na skutečnost, že žalobkyně opakovaně kontaktovala soudy, ať už s návrhem na pokračování v řízení, s dotazem na stav řízení, nebo ve fázi odvolacího řízení s dotazem na předpokládané datum rozhodnutí, přičemž měl za to, že uvedené urgence přispěly k urychlení řízení, zejména

ve fázi řízení odvolacího. Ve vztahu k postupu orgánů veřejné moci během řízení uvedl,

že se do celkové délky řízení sice negativně promítly průtahy, tuto skutečnost však považoval

za dostatečně zohledněnou již v závěru o nepřiměřené délce řízení a stanovení peněžité formy zadostiučinění. Význam předmětu řízení pro žalobkyni (vzhledem k tomu, že se jednalo

o pracovně právní spor) shledal typově zvýšeným, a základní částku odškodnění proto zvýšil

o 10%. Zvýšený subjektivní význam na straně žalobkyně neshledal.

11. Ve výsledku tedy soud ponechal výši odškodnění na částce [částka]. Vzhledem k tomu,

že žalovaná již žalobkyní poskytla částku [částka], přiznal žalobkyni částku [částka]

s příslušenstvím a ve zbytku žalobu zamítl.

12. Žalovaná ve včasném odvolání (do výroků II. a IV.) namítala, že soud prvního stupně nesprávně posoudil podstatné okolnosti, když vůbec nezohlednil četnost rozhodování soudů na třech úrovních soudní soustavy, nedostatečně zohlednil složitost řízení a nedůvodně zvýšil odškodnění za chování žalobkyně, v důsledku čehož přiznal odškodnění v neadekvátní výši, proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil tak, že žalobu zamítne a znovu rozhodne o nákladech řízení.

13. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný, a navrhla jeho potvrzení. Polemizovala s odůvodněním odvolání; podotkla,

že soud prvního stupně správně nezohlednil četnost rozhodování soudů, neboť tato skutečnost automaticky neznamená vyšší náročnost, když v posuzovaném řízení se nejednalo o věc, která

by soudy dříve nebyla řešena, resp. o věc, v níž by soud musel řešit složité právní otázky.

14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona

č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

15. Soud prvního stupně z obsahu spisu OS v [obec] správně zjistil rozhodné skutečnosti, odvolací soud tudíž v zájmu stručnosti na podrobný popis průběhu řízení v posuzované věci, předestřený soudem prvního stupně v odůvodnění rozsudku, odkazuje. Po právní stránce

soud prvního stupně věc správně posoudil, když dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce soudního řízení, v jehož důsledku vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (§ 13 odst. 1, § 31a OdpŠk). Správný je též závěr, že vzniklou nemajetkovou újmu je třeba odškodnit v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk).

16. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně též v závěru, že nepostačí stanovit základní výši odškodnění na samotné dolní hranici rozpětí vyplývajícího ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum] (Cpjn 206/2010). Nejvyšší soud vymezil toto rozpětí od [částka]

do [částka] s tím, že na částku [částka] by mělo být nahlíženo jako na částku základní, zatímco částka vyšší, blížící se [částka], by měla být odůvodněna extrémní délkou řízení,

či jinými závažnými okolnostmi. Ve shodě se soudem prvního stupně neshledal odvolací soud délku řízení jako extrémní, a (stejně, jako soud prvního stupně) neshledal ani jiné závažné okolnosti odůvodňující přiznání odškodnění výrazněji výše nad dolní hranicí uvedeného rozpětí. Za délce a průběhu řízení odpovídající základní výši odškodnění odvolací soud v poměrech posuzované věci pokládal částku [částka] za jeden rok řízení (za první dva roky po [částka]), nikoliv již částku [částka] za jeden rok řízení (za první dva roky [částka]), z níž vycházel

soud prvního stupně.

17. V posouzení dalších kritérií individualizace vzniklé nemajetkové újmy, upravených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. složitosti věci (§ 31a odst. 3 písm. b)), jednání poškozeného, kterým přispěl

k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (§ 31a odst. 3 písm. c)), postupu orgánů veřejné moci (tj. soudu) během řízení (§ 31a

odst. 3 písm. d)) a významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e)),

se odvolací soud se závěry soudu prvního stupně ztotožnil jen částečně.

18. Shodně se soudem prvního stupně neshledal odvolací soud důvody pro modifikaci základní částky pro postup soudu během řízení, když zmíněné průtahy, k nimž v řízení došlo,

byly zohledněny v základní výši odškodnění.

19. Správným shledal odvolací soud též zvýšení základní částky odškodnění (o 10 %) z hlediska významu řízení pro žalobkyni, jenž byl, jak přiléhavě uvedl soud prvního stupně, zvýšený, neboť se jednalo o spor pracovněprávní. Odvolací soud se ztotožnil též se závěrem soudu

prvního stupně o standardní hmotně právní složitosti věci, která neodůvodňovala jakoukoliv modifikaci výše odškodnění. Nic nelze vytknout ani závěrům soudu a jim odpovídajícím snížením základní výše odškodnění pro skutkovou složitost věci (o 10 %) a pro její složitost procesní

(o 10 %), když důvody, pro které jsou tyto modifikace na místě, soud prvního stupně přiléhavě specifikoval a odvolací soud na ně odkazuje.

20. Soud prvního stupně však v rámci zvýšení odškodnění z důvodu procesní složitosti nezohlednil, že řízení probíhalo před všemi stupni soustavy obecných soudů, když ve věci samé (tj. meritorně) rozhodovaly soudy prvního a druhého stupně třikrát a dovolací soud (odhlédnuto od posledního dovolacího řízení, za něž se žalobkyně zadostiučinění nedomáhala) jednou. Jakkoliv nelze žalobkyni přičítat k tíži použití opravných prostředků, nic to nemění na skutečnosti,

že jsou-li opravné prostředky kterýmkoliv z účastníků řízení uplatněny, dochází nutně k prodloužení celkové délky řízení o dobu, které je k jejich posouzení třeba. V předmětné věci rozhodovaly obecné soudy ve více stupních též o otázkách nemeritorních, z toho jednou

též soud dovolací, přičemž, vzhledem k výjimečnosti postavení Nejvyššího soudu v soustavě obecných soudů, je pochopitelné, že přiměřená doba pro jeho rozhodnutí se obvykle pohybuje v řádu vyšších jednotek kalendářních měsíců. Poukazovala-li žalobkyně (ve vyjádření k odvolání) na to, že četnost rozhodování soudů automaticky neznamená vyšší náročnost,

lze jen konstatovat, že tento poukaz má své místo v hodnocení jiné„ složky“ kritéria složitosti věci, totiž složitosti hmotně právní (jež byla v posuzované věci shledána standardní

a k modifikaci výše odškodnění nevedla), nemění však nic na tom, že víceinstančnost řízení,

jakožto skutečnost, která sama o sobě vede k prodloužení celkové délky řízení, měla být zohledněna. Z právě předestřených důvodů bylo na místě (další) snížení základní výše odškodnění o 10%, a odvolací soud k němu tudíž přikročil.

21. Odvolací soud se neztotožnil též se závěrem soudu prvního stupně, že je třeba modifikovat základní výši odškodnění pro chování žalobkyně zvýšením o 10%, když žalobkyně sice činila dotazy ke stavu řízení, ale účinného procesního nástroje (návrhu na určení lhůty k provedení úkonu), případně stížnosti na průtahy v řízení, nepoužila. Důvod pro zvýšení odškodnění

dle tohoto kritéria odvolací soud tudíž neshledal.

22. Lze tedy shrnout, že celkové snížení základní částky odškodnění (stanovené odvolacím soudem částkou [částka] za jeden rok řízení, resp. ½ z této částky za první a druhý rok řízení), k němuž odvolací soud přikročil, činí 20%. Při délce řízení, za něž se žalobkyně domáhala odškodnění,

tj. 12 let a 12 dnů, činí základní výše odškodění [částka] ( (2 x [částka] [anonymizováno]) + (10 x [částka] [anonymizováno])

+ (44, 40 x 12)), když částka [částka] představuje výši odškodnění připadající

na jeden kalendářní den. Po odečtení 20% činí výše odškodnění, jehož by se mělo žalobkyni dostat, částku [částka] [anonymizováno], [částka] ([částka] [anonymizováno] – [částka] [částka], [anonymizováno]), žalovaná však žalobkyni dne [datum] uhradila částku [částka], tedy částku o 6 461, [částka] vyšší. Z právě uvedeného vyplývá,

že částka [částka] (se zákonným úrokem z prodlení od [datum]) žalobkyni nenáleží. Žalobkyni náleží (za dobu od [datum] do [datum]) jen zákonný úrok z prodlení

z částky [částka] [anonymizováno], [částka], nikoliv však z částky [částka] [anonymizováno], [částka].

23. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozhod tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když napadený výrok II. z části potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a z části jej změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

24. O přiznání úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátkem prodlení je den následující po uplynutí šesti měsíců

od uplatnění nároku (§ 15 odst. 1 OdpŠk). Žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne [datum], počátek prodlení tudíž nastal dne [datum].

25. O nákladech řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím bylo rozhodnuto

dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.

26. Dle ustálené judikatury dosáhne-li žalobce v těchto typech řízení satisfakce, je třeba

tuto skutečnost považovat za plný úspěch ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu

ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, dostupné na [webová adresa]). Žalobkyni proto náleží na nákladech řízení před soudem prvního stupně náhrada nákladů soudního poplatku

v částce [částka] a náklady právního zastoupení za 4 úkony právní služby po [částka] z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“),

tj. za převzetí a přípravu zastoupení, žalobu, podání ze dne [datum] (částečné zpětvzetí žaloby) a za účast na ústním jednání, 4 paušální náhrady výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT

a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř., v součtu

tedy [částka].

27. V odvolacím řízení až na nepatrnou část úspěšné žalované náleží na nákladech řízení

jedna paušální náhrada nákladů v částce [částka] (za podané odvolání) dle § 151 odst. 3 o. s. ř.,

§ 1 odst. 3 písm. f) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

28. Na nákladech řízení před soudy obou stupňů tak žalobkyni náleží částka [částka]

([částka] – [částka]).