pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 5 C 168/2012 - 407,

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce se domáhal vůči žalované zaplacení částky

[částka] (dále též„ nárok 1“) jakožto náhrady škody a nemajetkové újmy z důvodu nesprávného úředního postupu Policie České republiky, SKPV OHK [obec],

spočívajícího v tom, že příslušník uvedené policejní složky nprap. [jméno] [příjmení]

ve dnech [datum] – [datum] v rámci prověřování trestního oznámení podaného

Ing. [jméno] [příjmení] pro podezření ze spáchání přečinu pomluvy žalobcem, se opakovaně pokoušel kontaktovat žalobce telefonicky i osobně v lázních [obec] za účelem zjištění,

zda žalobce může podat vysvětlení ve věci uvedeného trestního oznámení, ačkoliv věděl,

že žalobce se léčí po závažné operaci srdce. Dle žalobce policie sledovala cíl vyvolat u něho pooperační šok, vědomě ho ohrožovala na zdraví a životě, účelem pronásledování žalobce

mělo být též zdiskreditování jeho osoby před lázeňským personálem. Následně žalobce

svou žalobu rozšířil o další nárok se samostatným skutkovým základem – domáhal se náhrady další újmy ve výši [částka] (dále též„ nárok 2“) z důvodu nesprávného úředního postupu Policie České republiky, OOP [obec], jejíž příslušníci dne [datum] při realizaci příkazu k zatčení na osobu žalobce vydaného Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], který žalobce považuje za nezákonný, provedli zadržení žalobce nezákonným způsobem,

bez příslušných zákonných výzev, použili nepřiměřené donucovací prostředky, žalobci

byl nastříkán pepřový sprej do očí, nasazena pouta na ruce za zády, v důsledku čehož mu odemřel nerv v palci pravé ruky, který se tak stal necitlivým, přičemž žalobci nebylo poskytnuto

řádné lékařské ošetření.

3. Soud prvního stupně ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí],

č. j. 5 C 168/2012 - 118, jímž žalobu zamítl. Usnesením Městského soudu v Praze

ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 Co 421/2016 - 133, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen

a věc vrácena k dalšímu řízení, neboť nebylo zřejmé, jaká konkrétní skutková zjištění soud učinil a z jakých důkazů vycházel. Dále odvolací soud uvedl, že žalobní požadavek na zaplacení

částky [částka] z titulu náhradu újmy za bolestné a ztížení společenského uplatnění v souvislosti s poškozením palce pravé ruky při zákroku policie dne [datum] postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, zejména, jak se tvrzené poškození zdraví promítlo do způsobu života žalobce, a v jakém rozsahu se souhrnná požadovaná částka [částka] vztahuje k těmto jednotlivým nárokům. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení žalobce (postupem dle § 43 odst. 1 o. s. ř.) vyzval k odstranění výše popsaných nedostatků podání

a k odstranění nedostatků podání, jímž uplatnil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o nárok na náhradu majetkové újmy v souvislosti s tvrzeným poškozením palce pravé ruky.

4. Na základě poučení soudu doplnil žalobce vylíčení rozhodných skutečností podáním

ze dne [datum]. V podání ze dne [datum] žalobce uvedl další skutečnosti, v podání

ze dne [datum] popsal utrpěnou újmu a vysvětlil, s jakou skutečností ji konkrétně pojí. K požadované náhradě nemajetkové újmy v částce [částka] za události červen [rok] - srpen [rok] uvedl, že utrpěl újmu na zdraví (psychickou a fyzickou) a morální (poškození dobrého jména). Dále uvedl, že zdravotní újma, ohrožující jeho život, představovala odškodné

ve výši [částka] a odškodné za újmu, způsobenou poškozením dobrého jména žalobce na veřejnosti, především v lázních, pak činí dalších [částka]. Dále žalobce ještě rozlišil požadované odškodnění za utrpěnou zdravotní újmu tak, že za újmu spojenou s bezprostředním ohrožením jeho života osobními návštěvami policie v lázních požaduje [částka]

a za telefonáty a návštěvy v místě bydliště [částka]. Uvedl, že požaduje odškodnění za společenskou újmu ve výši [částka], a to především za poškození dobrého jména a pověsti žalobce v nemocnici i v lázních, před personálem i pacienty. Dále požaduje náhradu újmy v částce [částka] za události spojené s „ přepadem v aleji“ dne [datum], a to náhradu újmy na zdraví ve výši [částka], kdy výše zdravotní újmy je dána„ naštěstí jen dočasným trváním poškození nervu palce“, který se po 2 měsících obnovil, utrpěl i společenskou újmu (poškození dobrého jména a pověsti), za niž požaduje odškodnění ve výši [částka]

(což má plynout z poškození jména v místě bydliště, ale i u široké veřejnosti po celé republice, případně v zahraničí). Náklady vynaložené na léčení vyčíslil takto - poškození palce pravé ruky [částka] (injekce na dorůstání nervů), [částka] jízdenka ČD [datum], [částka] jízdenka ČD

[datum], [částka] x 2 = [částka] (cesty k vlaku do [obec] a zpět), celkem [částka].

5. Při posledním jednání soudu ve věci konaném dne [datum] žalobce (prostřednictvím právního zástupce) výslovně uvedl, že předmětem tohoto řízení je žalobní požadavek žalobce na zaplacení částky [částka] s tím, že tato částka je tvořena věcnou škodou tak, jak je vyčíslena v podání žalobce ze dne [datum] ve výši [částka], dále bolestným ve výši [částka], které bodově ohodnocuje 330 body za traumatický šok, přerušení nervu palce a poleptání rohovky,

což při [částka] za bod odpovídá částce bolestného [částka], a ve zbytku nemajetkovou újmou vzniklou žalobci z obou tvrzených skutkových stavů, kdy ke každému z nich se vztahuje polovinou této nemajetkové újmy.

6. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně vyložil, jaké důkazy provedl a jaká zjištění z nich učinil. Ze zprávy Všeobecné fakultní nemocnice v [obec]

(ze dne [datum]) zjistil, že žalobce byl hospitalizován od [datum] do [datum],

přičemž dne [datum] podstoupil operaci srdeční chlopně. Z potvrzení [právnická osoba] (ze dne [datum]) zjistil, že žalobce podstoupil od [datum] do [datum]

lázeňský rehabilitační pobyt. Ze spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství Středočeského kraje, SKPV OHK [obec], vedeného pod č. KRPS [číslo] 2012 [číslo], zjistil, že na základě oznámení Ing. [jméno] [příjmení] na Ing. [jméno] [příjmení] pro pomluvu ze dne [datum] byly dne [datum] policií zahájeny úkony trestního řízení dle § 158

odst. 3 trestního řádu. Z úředního záznamu ze dne [datum] zjistil, že policie provedla šetření v místě bydliště žalobce, kde žalobce nepobýval (z důvodu chirurgického zákroku a následné rehabilitace v Lázních [obec]). Žalobce podal vysvětlení až dne [datum], trestní věc

byla vyřízena nejprve odložením ([datum]) a po zrušení tohoto usnesení státní zástupkyní odevzdáním věci příslušnému orgánu k projednání přestupku. Z vyrozumění

Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje, Odboru vnitřní kontroly,

[číslo jednací], soud zjistil, že se policejní orgány na základě oznámení [jméno] [příjmení] zabývaly postupem svých příslušníků v rámci šetření, v jejich postupu neshledaly jakýkoliv způsob narušení léčebného režimu žalobce, a proto

bylo upozornění vyhodnoceno jako neopodstatněné.

7. Ze spisu Policie ČR (sp. zn. KRPS [číslo]), zejména ze dvou úředních záznamů o použití donucovacího prostředku ze dne [datum] a z protokolu o zatčení z téhož dne, soud prvního stupně zjistil, že dne [datum] Policie České republiky (Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor SKPV [obec]), obdržela příkaz k zatčení žalobce

dle § 69 odst. 1 trestního řádu, vydaný pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] předsedou senátu Obvodního soudu pro Prahu 10 a že dne [datum] bylo po žalobci vyhlášeno

celostátní pátrání. Na základě anonymního telefonického oznámení o místě, kde se žalovaný aktuálně nachází, se vydaly dvě policejní posádky na zmíněné místo a o výjezdu informovaly

IOS [obec]. Na místě zastihly žalobce. Jeden z policistů žalobce oslovil s tím, že je na něj vydán příkaz k zatčení, a proto bude zatčen. Dále vyzval žalobce, aby odložil nůžky na kov, které držel v pravé ruce, a poté následoval hlídku k vozidlu. Na toto žalobce nijak nereagoval. Následně

byla policisty opakována výzva„ Jménem zákona“ již s poučením, že pokud neuposlechne výzvy, neodloží nůžky a nebude následovat hlídku dobrovolně k vozidlu, bude použito donucovacích prostředků. Vzhledem k tomu, že žalobce opět nereagoval, použil jeden z příslušníků policie donucovací prostředek slzotvorný dočasně zneschopňující k odpoutání pozornosti žalobce

a následně s dalším policistou použili donucovací prostředek hmaty a chvaty, přičemž osobu svedli na zem a společně přiložili žalobci služební pouta. Bezprostředně po zákroku poskytli příslušníci žalobci vodu k opláchnutí obličeje a očí. O zatčení a jeho průběhu informovali

IOS [obec] a vedoucí OOP [obec]. Následně byl žalobce eskortován na Interní oddělení [nemocnice], kde byl, jak vyplývá z provedeného důkazu - návštěva ambulance

ze dne [datum], ošetřen a vyšetřen. Z této zprávy též vyplývá, že žalobce si nestěžoval

na jiné zdravotní obtíže než pálení obličeje a že ošetřující lékařka došla k závěru, že žalobce

je schopen umístění do cely.

8. Žalobce uplatnil nárok u žalované, která ho vyzvala k doplnění informací a podkladů k žádosti, což žalobce odmítl s tím, že žalovaná si má vyzpovídat příslušníky policie sama. V následném vyjádření ze dne [datum] Ministerstvo vnitra informovalo žalobce, že po prostudování materiálů došlo k závěru, že policejní orgány jednaly na základě příkazu k zatčení, postupovaly

při zatýkání zákonným způsobem, proto je žádosti o náhradu škody nelze vyhovět.

9. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], příslušníka policie, který prošetřoval oznámení

Ing. [jméno] [příjmení] na Ing. [jméno] [příjmení] pro pomluvu, soud prvního stupně zjistil, že svědek

se dozvěděl o tom, že žalobce se má nacházet v lázních [obec], a po neúspěšných telefonických pokusech o kontakt se žalobcem se svědek vydal osobně žalobce navštívit v lázních. Svědek nevěděl, v jakém zdravotním stavu se žalobce v té době nacházel. Důvod,

pro který svědek se pokoušel kontaktovat žalobce v lázních, byl ten, že si s ním chtěl dojednat termín, kdy přijde žalobce na příslušné oddělení policie podat vysvětlení k na něj podanému trestnímu oznámení. Svědek v minulosti prověřoval několik trestních oznámení na osobu žalobce, jakož i trestní oznámení žalobce na jiné osoby. Nepřesně svědek uvedl, že neformálním pokusům o kontakt se žalobcem v lázních předcházela písemná výzva k podání vysvětlení.

10. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], bývalého příslušníka policie, soud prvního stupně zjistil,

že se účastnil zatýkání osoby žalobce dne [datum], v té době byl příslušníkem

Policie České republiky, Obvodní oddělení Křinec. Tehdy se účastnil realizace příkazu k zatčení, který policie obdržela v písemné podobě. Zásahu se účastnili čtyři policisté. Byly použity donucovací prostředky. Žalobci sdělili důvod zatčení. Žalobce kladl aktivní i pasivní odpor.

Byly použity donucovací prostředky, protože žalobce nereagoval na výzvy policie. Byl varován ohledně použití donucovacích prostředků. Žalobce kladl aktivní odpor tak, že vykonával protipohyby. Pasivní odpor kladl tak, že nereagoval na výzvy. Byly použity slzotvorné prostředky a přiložena pouta. Byly použity hmaty, chvaty. Pouta byla přiložena standardním způsobem. Překonání odporu žalovaného se účastnil svědek osobně. Zatčení proběhlo na základě příkazu k zatčení, svědek neměl pochybnosti o platnosti zatykače. Svědek neměl informaci o tom,

že žalobce je po operaci srdce a zdravotní stav svědka před zatčením nezjišťoval.

Před provedením úkonu zatčení byl žalobce varován a informován o tom, že budou použity donucovací prostředky, pokud se nepodvolí, a na to žalobce nereagoval a nespolupracoval. Žalobce při zatýkání měl v ruce nůžky na pletivo nebo na větve. Bylo to u silnice, žalobce

tam předtím sázel stromy. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], příslušníka policie, soud prvního stupně zjistil, že policisté žalobce zastihli u silnice, byl tam přítomen ještě s dalšími osobami,

paní a pánem, který zásah policistů natáčel. Svědek se osobně použití donucovacích prostředků neúčastnil, ale na místě byl přítomen. Zákrok prováděli minimálně dva policisté, [příjmení] a Zajíček. V rozporu se skutečností svědek uvedl, že žalobci byl ukázán příkaz k zatčení, jinak popsal zásah obdobně, jako svědek [příjmení].

11. Dále soud prvního stupně provedl důkaz videozáznamem ze zatčení žalobce, z něhož zjistil,

že začíná okamžikem, kdy již zasahující policisté přistupují k použití donucovacích prostředků,

a končí okamžikem, kdy je žalobce odvážen vozidlem policie. Z videozáznamu soud učinil závěr, že se žalobce nepodvolil pokynům uniformovaných příslušníků Policie České republiky, v rukou držel pletivo a zahradní nůžky, kladl pasivní i aktivní odpor zasahujícím policistům, zasahujícími policisty byly použity hmaty, chvaty, byl aplikován slzotvorný sprej, přiložena pouta na ruce za zády žalobce. Dále soud prvního stupně provedl důkaz audiozáznamy pořízenými

Policií České republiky, Krajské ředitelství Policie Středočeského kraje, oddělení vnitřní kontroly [obec], o telefonických hovorech policisty por. Bc. [příjmení] s [jméno] [příjmení],

[jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], v rámci prošetřování stížnosti žalobce na průběh zatčení. Z důkazů zjistil jen, že osoby [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]

byly přítomny zatýkání žalobce dne [datum], pouze z hovoru s [jméno] [příjmení] vyplynulo, že zaznamenala, že policisté sdělili, že mají příkaz k zatčení od soudu.

12. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud prvního stupně zjistil, že žalobce viděla naposledy v roce [rok], byli známí, v té době se navštěvovali. Svědkyně si pro časový odstup nevzpomněla na okolnosti zatýkání žalobce. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce je svědkův bývalý známý, v době zatýkání žalobce byli svědek s manželkou u něho na návštěvě, sázeli nějaké stromky pro obec. Svědek byl nejprve vzdálen 100 – 200 m od místa zatčení, posléze přišel blíž

a pořizoval zvukově obrazový záznam události, a to proto, že ho o to požádal žalobce,

sám od sebe by ho nedělal. Svědek si nevzpomněl na bližší okolnosti zatýkání žalobce.

Návrhy na doplnění dokazování výslechem MUDr. [jméno] [příjmení] (k otázce, jaké ošetření

bylo poskytnuto žalobci po jeho zatčení dne [datum]) a výslechem soudce [jméno] [příjmení]

(k okolnostem vydání příkazu k zatčení žalobce) soud pro nadbytečnost zamítl.

13. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že pokud

jde o nárok 1, bylo prokázáno, že se příslušník policie [jméno] [příjmení] několikrát pokusil kontaktovat žalobce telefonicky i osobně v lázních při prošetřování oznámení Ing. [jméno] [příjmení] na žalobce pro pomluvu. Soud konstatoval, že uvedený postup není v rozporu s žádným ustanovením zákona upravujícího počínání policejního orgánu při prošetřování k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele.

Soud prvního stupně poukázal na znění § 158 odst. 1, 3 trestního řádu a § 158 odst. 7 trestního řádu a podotkl, že trestní řád nestanoví způsob jakým je policejní orgán povinen takovou výzvu učinit. Snahu o osobní či telefonické spojení s osobou, která má vysvětlení podat, tak aby mohl být stanoven termín k podání vysvětlení vyhovující jak policejnímu orgánu, tak osobě,

jež má podat vysvětlení, nelze považovat za šikanu ze strany policejních orgánů, ale (vzhledem k možným následkům nedostavení se k podání vysvětlení bez omluvy - předvedení), lze takovýto přístup policejních orgánů považovat za vstřícný. Nesprávný úřední postup policejního orgánu v popsaném skutku neshledal.

14. Ve vztahu k nároku 2 (spojovanému žalobcem se zatčením dne [datum]) soud

prvního stupně uvedl, že ani v tomto případě neshledal existenci odpovědnostního titulu státu v podobě nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí. Soud prvního stupně

měl za prokázané, že příslušníci policie realizovali zatčení žalobce na základě zákonného příkazu k zatčení vydaného dle ustanovení § 69 odst. 1 trestního řádu, přičemž ani v průběhu zatčení

se nedopustili žádného excesu či porušení zákona. Policejní orgán byl povinen realizovat příkaz k zatčení bez ohledu na to, co o něm sděloval žalobce, který se odmítl podvolit výzvám zasahujících uniformovaných policistů, kladl pasivní i aktivní odpor, při zatýkání držel v rukou zahradnické nůžky, jež mohou být považovány za zbraň. [příjmení] průběh zatýkání nevykazoval žádné známky pochybení policejního orgánu, použití donucovacích prostředků nevybočovalo z pravidel stanovených zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky.

Zákroky byly přiměřené okolnostem, žalobce byl řádně vyzván k respektování pokynů policie, donucovací prostředky, které byly užity, byly použity v souladu se zákonem č. 273/2008 Sb. Bezprostředně po zákroku policistů byla žalobci poskytnuta voda k vypláchnutí očí od slzotvorného prostředku a následně byl dopraven k řádnému lékařskému ošetření.

Soud neshledal v postupu policejních orgánů jakékoliv pochybení a s tím související nesprávný úřední postup, který by byl odpovědnostním titulem, z něhož by se žalobce mohl oprávněně domáhat náhrady škody nebo nemajetkové újmy. Veden těmito závěry žalobu zamítl

a o nákladech řízení rozhodl dle § l42 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř.

15. Žalobce ve včasném odvolání uvedl, že pokud jde o„ obtěžování“ policií v lázních [obec], byl nesprávný úřední postup prokázán, neboť policista Holý, byť až po podání trestního oznámení pro křivou svědeckou výpověď, přiznal, že žalobci žádné předvolání nezaslal.

Pokud jde o jeho„ přepadení policí“ při práci v aleji dne [datum], bylo dle žalobce prokázáno, že policie u sebe neměla zatykač, lze tedy důvodně předpokládat, že policie nejen neměla zatykač u sebe, ale že ho neměla vůbec. Dále žalobce namítal, že pro použití násilných prostředků

při jeho zatčení nebyl důvod, neboť se nijak nebránil, prostě pokračoval v práci poté, kdy policii sdělil, že pokyn k zatčení jeho osoby je zjevně nezákonný. Navíc k zatčení došlo v katastru obce, kde žalobce trvale žije, je tedy zřejmé, že se o žádný útěk nepokoušel. Dále žalobce namítal,

že výpověď policistů, kteří údajně žalobce jménem zákona vyzvali, aby se podrobil úkonům

k zatčení, byla nepravdivá. Že policisté před soudem lhali, bylo dle žalobce prokázáno v šetření trestního oznámení žalobce pro křivou výpověď, policista Holý se ke lži sám přiznal. Dle žalobce žalovaná neprokázala, že postup policie bylo v souladu se zákonem, tedy že žalobci byla dána úřední výzva, aby policii následoval, policie pouze žalobci oznámila, že na něj byl vydán zatykač, poté ho přepadla. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v obou výrocích změnil tak, že žaloba je po právu. K uložené povinnosti platit náklady řízení žalobce namítal,

že byl nejen osvobozen od soudních poplatků, ale také mu bylo přiznáno právo na bezplatné přidělení právního zástupce.

16. Právní zástupce žalobce ve včasném odvolání uvedl, že žalobce byl poškozen již tím, že soud fakticky věc projednal až v roce 2021, kdy byla předvolána většina svědků. Tím došlo k oslabení některých důkazních prostředků, zejména svědeckých výpovědí, přičemž příkladem

může být výpověď svědkyně [příjmení], která uvedla, že si již na okolnosti zatýkání žalobce nevzpomíná, neboť je to velice dávno. Dále zástupce žalobce namítal nesprávnou interpretaci důkazů. Podle soudu prvního stupně videozáznam o průběhu zatčení žalobce začíná okamžikem, kdy již zasahující policisté přistupují k použití donucovacích prostředků. Ze záznamu je však

(dle právního zástupce žalobce) patrné, že zachycují delší časový úsek, a to ještě před samotným použitím spreje, sražením na zem a nasazením pout. Na záznamu je nejprve policista Zajíček

se žalobcem, až později se připojuje druhý a třetí policista. Ze záznamů je patrné, že ani jeden

z policistů nepostupoval zákonným způsobem. Dále je ze záznamu patrné, že není pravdou,

že by žalobce policistům kladl aktivní odpor. Policista je před použitím donucovacích prostředků podle § 53 odst. 2 zákona o policii povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila

od protiprávního jednání, s výstrahou, že jinak bude použito donucovacích prostředků.

Ještě předtím měl policista podle § 13 zákona o policii poučit osobu dotčenou úkonem

o právních důvodech provedení úkonu. Takovéto výzvy, respektive poučení, policisté neučinili, naopak ze záznamu vyplývá, že došlo k poučení policistů o tom, že žalobce byl po vážné operaci srdce a v takovém případě nebylo použití donucovacích prostředků přípustné ve smyslu § 58 odst. 1 zákona o policii. Dále právní zástupce žalobce namítal nepřiměřenost použití donucovacích prostředků s tím, že nezbytnost použití donucovacích prostředků soud nezjišťoval, a zodpovězena tak nebyla zásadní otázka, zda účelu nebylo možno dosáhnout i mírnějším způsobem. Dále uvedl, že ze záznamu o zatčení je patrné, že situace na místě samém

byla přehledná, nikdo nikoho nenapadal, a to ani fyzicky ani verbálně, byl tedy dostatek času

na to, aby bylo možno žalobce poučit zákonnou výzvou. V době zásahu byl žalobce

již pod kontrolou zasahujících policistů, proto je třeba hodnotit použití slzotvorného spreje aplikovaného přímo do očí, sražení na zem a spoutání rukou na záda jako zbytečné, nepřípustné

a excesivní jednání zasahujících policistů. Takový zákrok lze označit za kruté a nelidské zacházení. Navíc pouta byla dotažena takovým způsobem, že došlo k dočasnému ochrnutí palce pravé ruky, s nímž se žalobce léčil od října [rok] ledna [rok]. Jednání policistů bylo vedeno snahou ponížit lidskou důstojnost žalobce a způsobit mu bolest, což je v přímém rozporu s § 24 odst. 1 zákona

o policii. Žalovaná neunesla důkazní břemeno, neboť bylo její povinností dokázat, že policisté postupovali v souladu se zákonem o policii, to je, že žalobce poučili zákonnou výzvou dle § 10

a § 13 zákona o policii a že žalobci byla dána výzva s výstrahou podle § 53 odst. 2 zákona

o policii. Obdobně obtěžování v lázních [obec] nelze označit za vstřícné jednání, jak se snažil soud dovodit, ale představuje jednání, které mělo jediný cíl, a to vyvolat u žalobce stres,

čímž ohrožovalo život a na zdraví a mělo za cíl snížit jeho lidskou důstojnost u ostatních pacientů a personálu léčebného zařízení. Toto jednání vyvolalo u žalobce otřes a psychickou újmu.

17. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že ve shodě se soudem prvního stupně považuje

za zřejmé, že videozáznam začíná až nějakou dobu po zahájení zásahu, jelikož policisté

na začátku záznamu již stojí u žalobce a je zřejmé, že mezi nimi probíhá nějaká komunikace, ačkoliv není slyšet jaká. Podotkla, že oba policisté, kteří se podíleli na zásahu, shodně uvedli,

že postupovali v souladu se zákonem a zákonné výzvy řádně učinili před použitím donucovacích prostředků. Poukázala též na svědectví autora videozáznamu pana [příjmení], který uvedl,

že se jednalo o„ normální zatčení“. K tvrzení, že zasahující policisté byli„ poučeni o zdravotním stavu žalobce“ a že zásah byl v rozporu s § 58 odst. 1 zákona o policii, žalovaná uvedla, že nelze zastavit oprávněné užití donucovacích prostředků proti osobě, která klade aktivní odpor,

pouze na základě sdělení některé z přihlížejících osob, že žalobce je po operaci srdce. Žalovaná uvedla, že zatčení bylo realizováno na základě příkazu k zatčení vydaného Obvodním soudem pro Prahu 10. Není v pravomoci policie posuzovat, zda byly dostatečné důvody pro vydání příkazu k zatčení. Dále uvedla, že se žalobce odmítl podřídit zákonné výzvě zasahujících policistů a kladl jim aktivní odpor s potenciálně nebezpečným předmětem v ruce, který odmítl zahodit, muselo tedy být k překonání odporu použito donucovacích prostředků. Nejprve byl použit donucovací prostředek spočívající v uchopení žalobci za ruce a rameno. Následně, když žalobce odmítl odhodit pletivo a zejména nůžky na plech, které držel v pravé ruce, byl použit donucovací prostředek slzotvorný prostředek. Žalobce byl následně navzdory pokračující aktivní obraně sveden na zem a spoután. Po spoutání již odpor nekladl a byla mu bezodkladně poskytnuta voda k vypláchnutí očí, následně byl odvezen na lékařské ošetření. Dodala, že policisté při zatýkání žalobce jednali na základě telefonického oznámení o jeho poloze, proto neměli u sebe příkaz

k zatčení, který se nacházel na policejní služebně. Žalobce však věděl, že na něj byl vydán příkaz k zatčení, a znal i důvody jeho vydání, což vyplývá z e-mailu zaslaného žalobcem a policii,

který je obsažen na straně 34 stížnostního spisu (KRPS [číslo] [rok] [číslo]).

Dle žalované byl zásah policistů plně v souladu se zákonem, nejedná se tedy o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 a následujících zákona č. 82/1998 Sb.

18. Pokud jde o údajné obtěžování žalobce ze strany policie v období mezi červnem a srpnem 2012 v Lázních [obec], žalovaná uvedla, že se nprap. [jméno] [příjmení] pouze snažil domluvit

se žalobcem vhodný termín k podání vysvětlení dle § 158 odst. 3 písm. a) trestního řádu,

které bylo nezbytné k prověření trestního oznámení (podaného na žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] pro přečin pomluvy). Uvedenému policistovi bylo přitom z dřívějších obdobných případů známo, že komunikace policie se žalobcem je obtížná, a proto považoval za vhodné pokusit se s ním nejprve spojit telefonicky a následně osobně, aby mu nemuselo být zbytečně zasíláno několik předvolání poštou. Žalobce telefon nezvedal, doma zastižen nebyl, následně bylo zjištěno,

že se nachází v lázních [obec], a byl učiněn 1 pokus o zastižení žalobce na pokoji,

kam mu následně bylo 2× voláno, ovšem neúspěšně. S ohledem na uvedené mu následně

byla zaslána 2 písemná předvolání, na která uvedl, že se nedostaví, dokud nebudou splněny

jeho podmínky. Žalovaná má za to, že postup policie spočívající v kontaktování žalobce telefonicky za účelem sjednání termínu podání vysvětlení je v souladu se právním řádem,

jelikož umožňuje dohodu na termínu podání vysvětlení, namísto jednostranného určení termínu ze strany policie. Žalovaná zdůraznila, že pokud by žalobce nebo jiná osoba v jeho zastoupení sdělil, že není schopen podat vysvětlení ze zdravotních důvodů, bylo by od dalších kontaktů

ze strany policie upuštěno. Žalobce však místo toho požádal své známé o neprodlené podání oznámení Generální inspekci bezpečnostních sborů pro pokus vraždy. Žalovaná, má za to,

že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a nebyla tedy splněna základní podmínka

pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu dle zákona 82/1998 Sb. Navrhla potvrzení rozsudku.

19. Odvolací soud zopakoval dokazování videozáznamem ze dne [datum] (v délce 1 minuty)

a zjistil, že záznam začíná v okamžiku, kdy dva policisté stojí v bezprostřední blízkosti žalobce, který drží v jedné ruce menší předmět (nůžky), v druhé ruce drží větší předmět (pletivo).

Téměř bezprostředně po začátku záznamu (ve 2. sekundě záznamu) následuje snaha policistů

o povalení (tzv. svedení) žalobce na zem, která začíná použitím (slzotvorného) spreje, pokračuje opakovaným pokusem o zapření nohy policisty o nohy žalobce a končí povalením žalobce

na zem. V průběhu tohoto děje je slyšet hlas osoby, který říká, že„ pán je tři měsíce po operaci srdce“, tato část děje končí ve 13. sekundě záznamu, následuje pokus o přiložení pout,

přichází třetí policista, ze záznamu je slyšet hlas (patrně osoby pořizující záznam), který říká,

„ to není nutný“ a„ to je neplatný, nejvyšší soud to už řešil“. V této části záznamu (trvající 20 s.) se žalobce nachází v pozici na kolenou, podpírá se rukama a pokouší se o pohyb vpřed, policisté, kteří ho drží, mu jednak brání v pohybu, jednak se snaží o přiložení pout. Co v té době policisté říkají, není rozumět, vyjma slov„ neklaďte odpor“. V závěrečné části záznamu, v níž je žalobce s nasazenými pouty zvedán a odváděn směrem k policejním vozidlům, jsou slyšet slova jednoho z policistů„ nechtěl jsem to udělat, měl jste mne poslechnout.“

20. Z úředního záznamu o použití donucovacího prostředku, který vyhotovila

Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor [obec], Obvodní oddělení [obec], [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí],

odvolací soud zjistil, že je podepsán prap. [jméno] [příjmení]; v záznamu se zejména uvádí,

že byly použity tyto donucovací prostředky: hmaty, chvaty, údery a kopy, slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek a pouta. Dále je v záznamu uvedeno,

že policisté prap. Zajíček a prap. [příjmení] dne [datum] v 13:30 hod. u silnice mezi obcemi [obec] a [obec] přistoupili k Ing. [příjmení], kdy prap. Zajíček jmenovaného oslovil a sdělil mu, že je na něho vydán Obvodním soudem pro Prahu 10 příkaz k zatčení a z tohoto důvodu

bude zatčen. Dále jmenovaného vyzval, aby odložil nůžky na kov, které držel v pravé ruce,

a následoval hlídku ke služebnímu vozidlu. Na uvedenou výzvu jmenovaný nereagoval a nůžky neodložil. Uváděl, že příkaz k zatčení je neplatný. Následně byla policistou prap. Zajíčkem použita výzva„ jménem zákona“ a byl zopakován požadavek, aby dobrovolně následoval hlídku ke služebnímu vozidlu, s výstrahou, že pokud neuposlechne výzvy, bude použito donucovacích prostředků s odvoláním na § 53 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb. Vzhledem k tomu, že jmenovaný ani na opakovanou výzvu„ jménem zákona“ nereagoval a nůžky na kov, které u hlídky vzbuzovaly obavu, že by mohly být použity jako zbraň, neodložil, použil prap. Zajíček slzotvorný dočasně zneschopňující prostředek dle § 52 písm. b) zákona č. 273/2008 Sb.

a následně s prap. [příjmení] použili donucovací prostředek„ hmaty chvaty“ dle § 52

písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., přičemž osobou svedli na zem, kde byla následně osobě přiložena služební pouta dle § 54 písm. c) zákona č. 273/2008 Sb. Po použití slzotvorného donucovacího prostředku byla osobě na místě poskytnuta první pomoc - pitná voda k opláchnutí zasaženého obličeje.

21. Odvolací soud provedl též důkaz úředním záznamem o použití donucovacího prostředku

ze dne [datum], který zpracoval prap. [jméno] [příjmení]. Za této listiny bylo zjištěno, že popis průběhu použití donucovacích prostředků se shoduje s popisem obsaženým v úředním záznamu uvedeném v předchozím odstavci, záznam prap. [příjmení] se liší jen v tom, že jako donucovací prostředky jsou uvedeny hmaty, chvaty, údery a kopy, pouta, nikoliv slzotvorný nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující prostředek.

22. K poukazu právního zástupce žalobce na tento rozdíl uvedla (při jednání odvolacího soudu) žalovaná, že si jej vysvětluje tím, že ten příslušník policie, který dočasně zneschopňující prostředek nepoužil, jej ani v záznamu neuvedl. K tomu odvolací soud poznamenává,

že skutečnost, že tento prostředek byl použit, je z úředního záznamu zpracovaného

prap. [příjmení] patrné, neboť se v textu uvádí, že tento donucovací prostředek použil

prap. Zajíček.

23. K výše uvedeným důkazům žalobce uvedl, že zatýkán byl v katastru obce, kde má bydliště,

nebyl tedy na útěku. Dále žalobce uvedl, že záznam začala osoba, která jej pořídila, natáčet ihned poté, kdy připravila záznamové zařízení k použití. Dle žalobce mezi započetím zásahu policie

a započetím pořizování záznamu uplynulo 30 vteřin, není tedy možné, aby v tomto krátkém čase stihli policisté učinit výzvy, o nichž se hovoří v záznamech o použití donucovacích prostředků.

24. Zástupce žalobce uvedl, že oba listinné záznamy o použití donucovacích prostředků jsou téměř identické, takže lze předpokládat, že byly vytvořeny použitím funkce„ control c“.

K videozáznamu zákroku uvedl, že aktivní odpor Ing. [příjmení] není ze záznamu patrný.

25. V závěrečném návrhu zástupce žalobce uvedl, že pokud jde o obtěžování žalobce v lázních,

není standardní postup, který policie použila, běžné je obeslání k podání vysvětlení. Dále není standardní, že se policisté v Lázních vyptávali pacientů a personálu a vyžadovali informace

o Ing. [příjmení]. K průběhu zatýkání uvedl, že žalobce byl povalen na zem bez zákonných výzev, intenzita zákroku spojená se stříkáním spreje do obličeje může být označena jako mučení.

Dále uvedl, že existuje ještě další záznam, z něhož je patrné, že k zákonným výzvám nedošlo.

26. Žalobce v závěrečném návrhu uvedl, že mu zatykač nebyl předložen ani na služebně, proto

je přesvědčen, že jej policisté vůbec neměli. K obtěžování v lázních uvedl, že to, že policisté nesdělili osobám, od nichž informace o něm získávali, důvod, pro který ho hledají, pokládá

za účelové zamlčení, kterým chtěli vzbudit dojem, že je hledán z jiných důvodů než pro pouhé podání vysvětlení.

27. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně,

a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb.,

dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

28. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, správně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud po částečném zopakování dokazování vycházel, a správně věc posoudil

i po právní stránce. Vady žaloby, které (vedle jiného) měly za následek zrušení předcházejícího rozsudku, byly žalobcem odstraněny způsobem, který je popsán výše.

29. Odvolací soud se ztotožnil se závěry, jež soud prvního stupně učinil ve vztahu k nárokům,

které žalobce uplatnil jednak na základě tvrzeného nesprávného úředního postupu, k němuž

mělo dojít„ obtěžováním v lázních“ (nárok 1), jednak na základě nesprávného úředního postupu, k němuž mělo dojít při zákroku dne [datum] (nárok 2).

30. Ohledně nároku 1 soud prvního stupně správně uzavřel, že jednání policisty [jméno] [příjmení], který se několikrát pokusil kontaktovat žalobce telefonicky i osobně v lázních (v rámci šetření trestního oznámení Ing. [jméno] [příjmení] na žalobce pro pomluvu), nebylo v rozporu s žádným zákonným ustanovením. Soud prvního stupně správně poukázal na § 158 odst. 1,

3 trestního řádu, dle kterého policejní orgány mohou vyžadovat vysvětlení od fyzických

a právnických osob a státních orgánů. Správný byl i poukaz soudu prvního stupně na § 158

odst. 7 trestního řádu, z něhož plyne oprávnění vyzvat osobu, aby se dostavila k podání vysvětlení ve stanovené době a na určité místo, jakož i závěr, že trestní řád však nestanoví způsob jakým je policejní orgán povinen takovou výzvu učinit.

31. K závěrům soudu prvního stupně považuje odvolací soud za vhodné dodat, že z dokazování nevyplynuly žádné skutečnosti, které by opodstatňovaly tvrzení žalobce o nekalých motivech jednání policisty Holého (snaha vyvolat u žalobce stres, ohrozit ho na životě a na zdraví,

snížit jeho lidskou důstojnost před ostatními pacienty a personálem léčebného zařízení). Žalobcem předestřená interpretace motivů Policie ČR zůstala pouze v rovině spekulací. Z dokazování vyplynulo, že policista z předchozí úřední činnosti věděl, že doručování písemností žalobci bývá spojeno s nedostatkem jeho součinnosti, proto zvolil neformální zákonu se nepříčící postup.

32. Námitce žalobce, že výpověď svědka [příjmení] je zcela (tedy i ve vztahu k motivům neformálního postupu) nevěrohodná, neboť svědek lhal, že neformálnímu pokusu o kontaktování žalobce předcházelo doručení písemné výzvy k podání vysvětlení, odvolací soud nepřisvědčil.

Ze spisu je patrné, že svědek ještě týž den, kdy byl soudem slyšen, soudu písemně sdělil,

že po skončení výslechu - po nahlédnutí do spisového materiálu - zjistil, že v tomto případě neformálním pokusům o kontakt se žalobcem předcházelo jen šetření v místě jeho bydliště, nikoliv zaslání písemné výzvy k podání vysvětlení. Žalobce v odvolání předestřel, že svědek

byl k tomuto upřesnění„ přinucen“ hrozbou trestního stíhání. O tom, jaké následky jsou spojeny s křivou výpovědí, byl svědek poučen a mohl předpokládat, že nebude-li vypovídat pravdivě, může to být spojeno s odpovídajícími následky. Odvolací soud proto přičítá nepřesné

(dle žalobce lživé) vyjádření svědka nikoliv jeho úmyslu, nýbrž omylu. S přihlédnutím k právě uvedenému soud prvního stupně nepochybil, když výpověď svědka [příjmení] pokládal

za věrohodnou. Lze tedy uzavřít, že za situace, kdy svědek - na základě osobní zkušenosti z jiných případů, v nichž bylo doručování písemností žalobci spojené s nedostatkem jeho součinnosti - mohl opodstatněně předpokládat, že písemné předvolání k podání vysvětlení bude bezvýsledné,

a proto ve snaze kontaktovat žalobce zvolil neformální postup, který žádný právní předpis nezakazuje, nelze jeho jednání hodnotit jako jednání, jímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu.

33. Ohledně nároku 2 se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ani v tomto případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Příslušníci policie prováděli zákrok na základě příkazu k zatčení; tento příkaz byli povinni realizovat, na čemž nemohl nic změnit názor žalobce, který policistům sdělil, že jde o příkaz nezákonný. Soud prvního stupně správně uvedl, že se žalobce odmítl podvolit výzvám uniformovaných policistů, držel v rukou zahradnické nůžky, jež mohly být považovány za zbraň, a kladl odpor. Odvolací soud se ztotožnil

též se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce byl řádně vyzván k respektování pokynů policie a že i následné použití donucovacích prostředků bylo v souladu se zákonem č. 273/2008 Sb. Bezprostředně po zákroku byla žalobci poskytnuta voda k vypláchnutí očí od slzotvorného prostředku a následně byl žalobce dopraven k řádnému lékařskému ošetření. Skutečnost,

že pouta, která byla žalobci přiložena, byla silně utažena, byla vyvrácena (viz níže).

34. Námitky žalobce, že příkaz k zatčení byl nezákonný, resp. že policisté příkaz k zatčení neměli

u sebe, nejsou ve vztahu k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu Policie ČR relevantní.

Jak přiléhavě uvedla žalovaná, rozhodnutí soudu (tedy i příkaz k zatčení) jsou nadána presumpcí správnosti, což znamená, že do doby, než jsou procesním postupem zrušena, považují

se za závazná. V poměrech této věci z právě uvedeného plyne, že policisté, kteří příkaz k zatčení realizovali, nebyli oprávněni posuzovat, zda byl vydán v souladu s právními předpisy. Případná není ani námitka žalobce, že policisté neměli příkaz k zatčení u sebe, neboť takovou povinnost jim žádný právní předpis neukládá. Podstatné je, že poučení o tom, že příkaz byl vydán,

se žalobci dostalo, spolu s výzvou, aby policisty následoval ke služebnímu vozidlu. Této výzvy

byl žalobce povinen uposlechnout. Skutečnost, že tak neučinil, je zřejmá z vyjádření samotného žalobce v průběhu řízení, totiž, že policistům sdělil, že příkaz k zatčení je nezákonný,

a pokračoval v práci. Za této situace policistům, kteří byli povinni příkaz k zatčení provést, nezbylo, než v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 273/2008 Sb. zajistit realizaci příkazu i proti vůli žalobce.

35. Žalobce namítal, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil zejména důkaz provedený videozáznamem (dále též„ záznam“), který v průběhu policejního zákroku pořídila jedna z osob, které byly spolu se žalobcem v místě zásahu přítomny. Odvolací soud proto zopakoval dokazování v rozsahu vyplývajícím z odstavců 19 až 21 odůvodnění. Z obsahu videozáznamu zákroku policie (jenž je reprodukován v odstavci 19 odůvodnění), je patrné, že žalobce

držel v ruce nůžky nejen na počátku záznamu, ale i v průběhu několikrát opakovaných pokusů

o jeho svedení na zem. Za této situace (kdy nůžky, které žalobce držel v ruce, mohly být použity jako zbraň) nelze hodnotit použití slzotvorného spreje jako nepřiměřené. Počátek kontaktu policistů a žalobce (na němž měly být učiněny výzvy dle zákona o polici) sice na záznamu zachycen není, ve prospěch předpokladu, že výzvy učiněny byly, však vyznívají slova jednoho

z policistů„ nechtěl jsem to udělat, měl jste mne poslechnout.“ O nepřiměřeně intenzivním použití hmatů a chvatů záznam nesvědčí, naopak, intenzita chvatů a hmatů byla nízká,

což je patrné i z toho, že opakované pokusy o svedení na zem trvaly 10 sekund - lze totiž opodstatněně předpokládat, že při větší razanci policistů by svedení žalobce na zem

bylo okamžité. Slovní komunikaci, která probíhala mezi žalobcem a policisty, není rozumět, vyjma slov policistů, která byla reprodukována výše (v odstavci 19 odůvodnění). O skutečnosti, že žalobce kladl policistům odpor, nemohou být žádné pochybnosti. Vypovídá o tom jednak skutečnost, že svedení žalobce na zem se policistům podařilo až po 12 sekundách, jednak skutečnost, že následně žalobce zaujal pozici na kolenou, a - podpírající se rukama, navzdory policistům, kteří ho drželi - pokoušel se o pohyb vpřed, v důsledku čehož k přiložení pout došlo až po dalších 20 sekundách.

36. Z právě vyložených důvodů je zřejmé, že námitka žalobce, vytýkající soudu prvního stupně nesprávnou interpretaci videozáznamu o průběhu zatčení, není důvodná. Zbývá jen dodat,

že - po zopakování dokazování tímto důkazem - odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, shledal, že část zákroku, která předcházela použití donucovacích prostředků, na záznamu obsažena není. Toto zjištění (ostatně) koresponduje s vyjádřením žalobce při jednání odvolacího soudu, že mezi počátkem jeho kontaktu s policisty a počátkem pořizování záznamu je časová prodleva, dle žalobce v délce 30 sekund. Dovozoval-li žalobce, že není možné, aby v takto krátkém časovém úseku stihli příslušníci policie učinit zákonné výzvy, neshledal odvolací soud tuto argumentaci přesvědčivou, neboť jednak není zřejmé, že prodleva mezi začátkem kontaktu policistů se žalobcem a počátkem zahájení pořizování videozáznamu byla skutečně jen 30 sekund, jednak nelze uzavřít, že by v tomto časovém úseku nebylo možné učinit zákonem předepsané výzvy ve znění, v němž (dle záznamu o použití donucovacích prostředků) byly vysloveny.

37. Uvedl-li zástupce žalobce při odvolacím jednání, že existuje jiný záznam, z něhož je patrné,

že zákonné výzvy nezazněly, lze jen poznamenat, že bylo na žalobci, aby provedení důkazu takovým záznamem navrhl. Tvrzení o existenci takového záznamu je však v rozporu s údajem samotného žalobce o časové prodlevě mezi zahájením natáčení záznamu a počátkem kontaktu žalobce s policisty.

38. Skutečnost, že zákonné výzvy učiněny byly, má odvolací soud za prokázanou obsahem úředních záznamů, jenž je reprodukován výše (v odstavcích 20 a 21 odůvodnění), jakož i svědeckými výpověďmi policistů Zajíčka a [příjmení], kteří se zúčastnili zásahu. Věrohodnost svědecké výpovědi policisty [příjmení] byla sice částečně snížena tím, že v rozporu se skutečností uvedl,

že žalobci byl předložen příkaz k zatčení, ale nečiní ji nevěrohodnou v celém rozsahu, a to tím spíše, že v popisu průběhu zákroku se podstatně neliší od svědecké výpovědi policisty Zajíčka, ani s obsahem výše reprodukovaných záznamů o použití donucovacích prostředků.

39. Skutečnost, že před započetím zákroku, tedy před použitím donucovacích prostředků, obdržel žalobce od policistů informaci, že je na něj vydán příkaz k zatčení, má odvolací soud

za prokázanou též s přihlédnutím k tvrzení žalobce, že policistům sdělil, že příkaz k zatčení

je nezákonný, a pokračoval v práci. Toto chování žalobce posoudil odvolací soud ve shodě

se soudem prvního stupně jako chování opodstatňující následný postup policistů, neboť

je zřejmé, že bez použití donucovacích prostředků by nebylo možné příkaz k zatčení provést.

40. Namítá-li žalobce nepřípustnost donucovacích prostředků s poukazem, že došlo k poučení přítomných policistů o tom, že byl po vážné operaci srdce, přisvědčil soud žalované, že způsob, jakým se této informace policistům dostalo (srov. popis obsahu videozáznamu

v odstavci 19 odůvodnění), nečinil použití donucovacích prostředků nepřípustným. K použití slzotvorného spreje došlo ještě před tím, než výše uvedená slova zazněla, a použité hmaty

a chvaty byly provedeny jen v intenzitě nezbytně nutné k překonání odporu, který žalobce kladl.

41. Námitka žalobce, že použití slzotvorného spreje, sražení na zem a spoutání rukou za záda

bylo zbytečné, nepřípustné, excesivní, kruté a nelidské zacházení, neboť v době zásahu

byl již žalobce pod kontrolou zasahujících policistů, není případná. Je třeba zopakovat,

že důvodem, pro který byly donucovací prostředky použity, byla skutečnost, že jiným způsobem nebylo možno zajistit provedení příkazu k zatčení, resp., jinak řečeno, za situace, kdy žalobce odmítl následovat policisty ke služebnímu vozidlu dobrovolně, nezbylo policistům, než použít donucovací prostředky. Tvrzení, že zásah policistů byl krutý, nelidský a mučivý, je zcela nepřípadné. Z videozáznamu je jasně patrné, že intenzita použitých hmatů a chvatů byla mírná, což je zřejmé i z toho, že pokus o podražení nohou, předcházející svedení žalobce na zem,

učinil zasahující policista opakovaně.

42. Skutečnost, že vodu k omytí očí policisté žalobci poskytli bezprostředně po zákroku,

byla prokázána úředními záznamy o použití donucovacích prostředků. Tvrzení žalobce

o půlhodinové časové prodlevě s poskytnutím vody k omytí očí je nevěrohodné ve světle skutečnosti, že tuto skutečnost neuvedl ani v trestním oznámení ze dne [datum],

ani v navazujícím podání ze dne [datum].

43. Tvrzení žalobce, že mu pouta byla přiložena tak těsně, že v důsledku toho došlo k dočasnému přerušení nervu v palci, bylo vyvráceno. Z výsledku šetření stížnosti žalobce na postup

Policie ČR při zatýkání (KRPS [číslo] ČJ- 2012 [číslo] ze dne [datum]) plyne,

že pouta byla přiložena nejvolněji, jak to bylo možné (zajištěna byla„ na poslední ozub“). Samotné tvrzení žalobce je značně nevěrohodné, neboť je poprvé uvedl v podání

ze dne [datum], tedy až měsíc po podání trestního oznámení (ze dne 22. 10. [číslo]), v němž

si stěžoval na průběh zatčení, ale o přílišném utažení pout se nikterak nezmínil.

44. Tvrdil-li žalobce, že soudce Mgr. [příjmení] nepostoupil státnímu zastupitelství trestní oznámení, které žalobce učinil při jednání soudu ([datum]), čímž se měl dopustit trestných činů nadržování případně neoznámení trestného činu, a poukazoval-li na to, že již v minulosti namítal podjatost soudce [příjmení], odvolací soud uzavřel, že soudce vyloučen nebyl. Odvolací soud posoudil tuto námitku žalobce jako odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205a písm. a) o. s. ř., přičemž zvažoval, zda napadené rozhodnutí netrpí vadou dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.,

a dospěl k závěru, že tomu tak není. Důvodem k vyloučení soudce zásadně nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 125/2009, ze dne 29. 6. 2009, rozhodnutí Nejvyššího soudu

sp. zn. 33 Cdo 4471/2011, ze dne [datum rozhodnutí]), neboť k přezkumu a nápravě postupu soudce

a jeho rozhodovací činnosti mohou sloužit pouze opravné prostředky (viz rozhodnutí

Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4086/2011, ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. 29 Nd 184/2015,

ze dne [datum]). Důvodem podjatosti podle § 14 odst. 1 o. s. ř. nemůže být skutečnost,

že řízení probíhá způsobem, který neodpovídá představám účastníků (viz rozhodnutí

Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 11/2007).

45. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a změnil (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) jen v části výroku

o nákladech řízení.

46. V zásadě správný výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně (skutečnost, že žalobce byl osvobozen od soudních poplatků, jej nezbavuje povinnosti nahradit procesně úspěšné žalované náklady řízení) korigoval odvolací soud jen tak, že nepřiznal žalované paušální náhradu hotových výdajů za 4 úkony, které byly učiněny před datem [datum] (ve zbytku lze odkázat

na výčet úkonů obsažený v bodě 30 odůvodnění napadeného rozsudku), přičemž měl na zřeteli, že ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř., jež je účinné od 1. 7. 2015, umožňuje soudu přiznat účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil

výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Toto ustanovení se použije dle čl. II bodu 1 zákona č. 139/2015 Sb.

i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. přede dnem [datum]; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

zůstávají zachovány. Ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. se tak použije sice i v řízeních zahájených před [datum], ale pouze ve vztahu k úkonům vykonaným po tomto datu. Na nákladech odvolacího řízení byla žalované přiznána paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony

(vyjádření k odvolání, příprava na jednání, účast na jednání) po [částka], celkem tedy [částka]

(§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), b), c), vyhlášky č. 254/2015 Sb.)