pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 18C 83/2020 - 131,

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum]

do zaplacení (výrok I.), dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaslat žalobkyni písemnou omluvu ve znění:„ Česká republika Ministerstvo spravedlnosti se tímto omlouvá paní [jméno] [příjmení], narozené [datum], bytem [adresa], že soudy České republiky

v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 98/2001 a před dalšími soudy v téže věci nepřiměřenou délkou řízení, jejichž byla paní [jméno] [příjmení] účastnicí, porušily právo paní [jméno] [příjmení] na spravedlivý proces.“, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 %

od [datum] do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně

za den [datum] (výrok III.) a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, jakož i poskytnutí písemné omluvy, z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 98/2001. Řízení v uvedené věci bylo zahájeno žalobou podanou [právnická osoba] dne [datum] o zaplacení korunového ekvivalentu jistiny ve výši [částka], přičemž (dle [právnická osoba]), tento ekvivalent

činil [částka]. Žalovaná částka měla představovat skutečnou škodu

ve výši [částka] a ušlý zisk ve výši [částka]. Posledním rozhodnutím ve věci bylo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalobkyně. Uvedené usnesení bylo žalobkyni doručeno dne [datum].

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně uplatnila svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne [datum]. Žalovaná nárok žalobce v rámci šestiměsíční doby neprojednala s odůvodněním, že jí nebyl soudem zapůjčen dotčený spis.

4. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 27 C 98/2001 vzal soud prvního stupně

za prokázané, že dne [datum] byla [právnická osoba] podána žaloba proti šesti žalovaným, jako žalovaná [číslo] byla označena [jméno] [příjmení]. Následně soud prvního stupně podrobně popsal zjištění, která z uvedeného spisu učinil, s tím, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1

nabyl právní moci ve vztahu k zamítavému výroku I. ve vztahu k žalované [jméno] [příjmení]

dne [datum]. Dne [datum] Městský soud v Praze rozhodl opravným usnesením, kterým opravil výrok IV. usnesení ze dne [datum] a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV.

ve vztahu k žalovaným [číslo] změnil tak, že se státu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává a ve vztahu k 3. žalované se zrušuje a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně byla účastníky podána dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum] Nejvyšší soud rozhodl ve věci usnesením ze dne [datum] tak,

že dovolání žalovaných [číslo] zamítl. Dne [datum] bylo usnesení Nejvyššího soudu doručeno zástupci 5. žalované. Následně byla ve věci podána ústavní stížnost [jméno] [příjmení] Ústavní soud stížnost odmítl usnesením ze dne [datum], které bylo žalobkyni doručeno

dne [datum]. Žaloba v namítaném řízení byla žalobkyni (v procesním postavení žalované) doručena dne [datum] - celková délka řízení činila ve vztahu k žalobkyni 17 let a 5 měsíců.

5. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc dle zákona č. 82/1998 Sb.

(dále jen„ OdpŠk“), přičemž odkázal na znění ustanovení, z nichž vycházel (§ 1 odst. 1, § 2,

§ 3, § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 a odst. 3, a § 14).

6. Ohledně celkové délky řízení soud prvního stupně uzavřel, že ve vztahu k žalobkyni trvala

od [datum] do [datum] (kdy jí bylo doručeno rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti), tedy 17 let a 5 měsíců, s tím, že řízení bylo vedeno na čtyřech stupních soudní soustavy, přičemž soud prvního stupně a soud odvolací ve věci opakovaně rozhodoval

o procesních otázkách, a to zejména o přerušení řízení. Městský soud ve věci rozhodoval jednou o odvolání proti usnesení o zastavení řízení a dále třikrát o odvolání proti usnesení o přerušení řízení (jednou bylo usnesení soudu o přerušení řízení zrušeno a dvakrát bylo změněno tak,

že se řízení nepřerušuje).

7. Dále soud prvního stupně uvedl, že řízení bylo značně složité po skutkové i procesní stránce. Předmětem namítaného řízení byl nárok na náhradu škody, který žalobkyně jakožto zaměstnavatelka uplatnila vůči žalovaným jakožto zaměstnancům, škodu měli žalovaní způsobit porušením pracovních povinností, což bylo zároveň důvodem, proč proti žalovaným bylo vedeno trestní stíhání. Po skutkové stránce bylo řízení komplikováno tím, že bylo třeba rozsáhlého dokazování, ve věci bylo vyslechnuto značné množství svědků, bylo provedeno množství listinných důkazů a byl rovněž zadán znalecký posudek znaleckého ústavu. Po procesní stránce byla věc komplikována zejména tím, že předmět řízení byl ze strany žalobkyně

([právnická osoba]) neustále měněn, opakovaně docházelo k částečným zpětvzetím žaloby

a též k návrhům na změnu žaloby. Opakovaně byly ze strany účastníků rovněž podávány návrhy na přerušení řízení do skončení trestního řízení vedeného u Městského soudu v Praze

pod sp. zn. [spisová značka]. Po procesní stránce byla věc komplikována i vznesenými námitkami vůči znaleckému ústavu. Procesní složitost řízení byla dána i tím, že na straně žalované vystupovalo celkem šest žalovaných, přičemž v průběhu odvolacího řízení došlo k úmrtí

jedné z žalovaných, což bylo důvodem pro přerušení řízení po určitou dobu, následně byla část předmětu řízení ve vztahu k zemřelé žalované vyloučena k samostatnému projednání.

8. Ve vztahu k jednání žalobkyně v průběhu namítaného řízení dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně žádným způsobem nepřispěla k průtahům v řízení, v řízení byla poměrně aktivní, přičemž její procesní podání byla vždy konstruktivní a účelná. Ve vztahu k postupu soudu během řízení soud prvního stupně uvedl, že na délku řízení měla negativní vliv opakovaná přerušování řízení ze strany soudu prvního stupně, která byla následně odvolacím soudem rušena, průtahy v řízení však neshledal.

9. Ve vztahu k významu předmětu řízení pro poškozenou, soud prvního stupně uvedl,

že pracovněprávní spory jsou řazeny mezi řízení, kterým se přisuzuje zvýšený význam

pro účastníky. Soud prvního stupně (na jedné straně) zohlednil skutečnost, že v daném případě šlo o pracovněprávní spor, kdy se žalobkyně na žalovaných domáhala náhrady škody z titulu porušení pracovních povinností, a poukázal i na výši odškodnění, které žalobkyně požadovala. Na druhé straně bylo dle soudu třeba zohlednit fakt, že v řízení vystupovalo celkem 6 žalovaných, kteří čelili předmětné žalobě společně. Právě uvedené skutečnosti vyhodnotil soud prvního stupně tak, že (vzhledem k nim) není namístě pokládat význam předmětu řízení pro žalobkyni

ani za snížený, ani za zvýšený. Z hlediska tohoto kritéria (významu předmětu řízení

pro žalobkyni) však soud prvního stupně pokládal za podstatné zohlednit skutečnost, že v období od [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum], kterým byla žaloba z části zamítnuta, a z části bylo rozhodnuto o zastavení řízení, bylo řízení vedeno už jen ohledně náhrady nákladů řízení (meritorně již byla věc pravomocně skončena). V období od [datum] do [datum] byl tudíž význam předmětu řízení pro žalobkyni snížený, neboť v tomto období již nebyla žalobkyně vystavena žádnému riziku neúspěchu ve věci,

když bylo zřejmé, že v řízení byla úspěšná, a jednalo se pouze o výši náhrady nákladů řízení,

která jí bude přiznána. V této fázi řízení tak soud prvního stupně hodnotil význam předmětu řízení pro žalobkyni jako minimální.

10. Při stanovení výše odškodnění vyšel soud prvního stupně ze stanoviska občanskoprávního

a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010. Při stanovení výše základní částky vycházel z délky řízení, která činila 17 let a 5 měsíců, s tím, že tuto délku řízení shledal nepřiměřenou. Výši zadostiučinění stanovil odlišně za období od [datum]

do [datum], kdy bylo ve věci rozhodováno meritorně a věc tak měla pro žalobkyni zcela

jiný význam než poté, co věc již byla meritorně pravomocně skončena a předmětem řízení zůstávaly pouze náklady řízení (období od [datum] do [datum]). Vzhledem k celkové délce řízení stanovil základní částku odškodnění ve výši [částka] (za první 2 roky řízení

vždy ½ této částky). Za období do [datum] stanovil soud prvního stupně

základní částku [částka]. Tuto částku snížil o 25 % vzhledem ke složitosti řízení, snížení

o dalších 20 % učinil proto, že věc byla řešena na všech stupních soudní soustavy, tak dospěl

k částce [částka]. Za období od [datum] do [datum] soud prvního stupně rovněž vyšel ze základní částky [částka] za rok trvání řízení (nyní již bez krácení na ½ za první dva roky tohoto období), ale, vedle již zmíněného snížení pro složitost věci a počet stupňů soudní soustavy, přistoupil k dalšímu snížení o 42 % vzhledem k zanedbatelnému významu předmětu řízení pro žalobkyni, a dospěl k částce [částka], celkem tak [částka].

11. Nárok žalobkyně na požadovaný zákonný úrok z prodlení shledal soud prvního stupně důvodným, byť až od data [datum] (neboť nárok byl předběžně uplatněn dne [datum], šestiměsíční lhůta uplynula dne [datum] a žalovaná se tak dnem [datum] dostala

do prodlení).

12. Žalobkyně podala včasné a přípustné odvolání toliko do té části výroku III., v níž byla zamítnuta žaloba ohledně zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně

od [datum] do zaplacení. Výslovně uvedla, že nepodává odvolání proti té části výroku,

jíž byl zamítnut požadavek zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně za den [datum]

z celé žalované částky. Žalobkyně souhlasila s tím, že soud prvního stupně stanovil základní částku zadostiučinění [částka] Kč/rok, nic nenamítala ani proti závěru soudu prvního stupně, že celková délka řízení činila 17 let a 5 měsíců, ani proti tomu, že soud prvního stupně toto rozhodné období rozdělil do dvou etap, a to na etapu, ve které došlo k jednání o meritu věci (období od [datum] do [datum]) a na etapu, kdy předmětem řízení byla již„ jen“ náhrada nákladů řízení (období od [datum] do [datum]).

13. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně snížil o 25 % základní částku pro složitost řízení, neboť dle žalobkyně řízení skutkově ani právně složité nebylo (složitým je dle žalobkyně učinil nesprávný přístup Obvodního soudu pro Prahu 1), řízení nebylo složité ani pro celkový počet žalovaných, protože jejich procesní argumentace byla identická. Žalobkyně nesouhlasila

se snížením základní částky o dalších 20 % proto, že věc byla řešena na všech stupních soudní soustavy, tento závěr neodpovídá výsledkům dokazování, protože meritorní část předmětu řízení ve vztahu k žalobkyni skončila prvostupňovým zamítavým rozsudkem, proti kterému

Komerční banka nepodala odvolání. I když v průběhu této části řízení Městský soud v Praze

jako soud odvolací třikrát rozhodoval o odvolání žalovaných proti přerušení řízení, jednalo

se o důsledek nesprávného rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 1, což by nemělo jít k tíži žalobkyně.

14. Dále namítala, že soud prvního stupně fakticky nezohlednil, že se jednalo o pracovněprávní spor, a nezohlednil ani to, že Komerční banka se v řízení po žalovaných domáhala částky několika

set milionů Kč. Dle žalobkyně bylo na místě navýšení základní částky z důvodu velkého významu soudního sporu pro oprávněnou osobu až o 50 %. Poukázala na zjištění soudu prvního stupně, že byla v namítaném řízení poměrně aktivní a její procesní podání byla vždy konstruktivní

a účelná, čemuž by mělo odpovídat zvýšení základní částky o 20 %. Dále přicházelo v úvahu zvýšení základní částky o 20 % z důvodu, že věc byla skončena na prvním stupni,

což se v meritorní etapě namítaného řízení stalo.

15. Dále uvedla, že za období od [datum] do [datum], což je 7 let a 3 měsíce, měla základní částka [částka] ročně představovat [částka] (87 měsíců x [částka]).

Soud prvního stupně z této částky odečetl 25 % pro složitost věci, dále 20 % pro stupně

soudní soustavy a dále 42 % pro zanedbatelný význam předmětu řízení pro žalobkyni, takže

ze základní částky celkem odečetl 87 %. Zbývajících 13 % (z částky [částka]) činí [částka]

a nikoliv [částka], jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně. Žalobkyně však především vytýkala soudu prvního stupně, že i v této (nemeritorní) etapě řízení od základní částky odečetl 25 % pro složitost věci, aniž by vysvětlil, v čem tato složitost spočívala, když se jednalo

jen o náklady řízení. O složitost řízení se přitom nemohlo jednat z procesních důvodů (pro počet stupňů soudní soustavy), protože z tohoto důvodu soud prvního stupně již odečetl 20 %.

Dále žalobkyně poukázala na to, že Komerční banka se v namítaném řízení domáhala toho,

aby procesně úspěšným účastníkům řízení, včetně žalobkyně, nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. To znamená, že i tato část řízení byla pro žalobkyni řízením značného významu, protože riziko, že by ze svého důchodu musela platit odměnu svého advokáta, bylo pro ni mimořádně zatěžující. Nebyl tedy důvod pro žádné odpočty ze základní částky, ale naopak byl dán důvod

pro mírné navýšení částky i za řízení v nemeritorní etapě. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok tak, že uloží žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení.

16. Žalovaná písemné vyjádření k odvolání nepodala, neboť se (jak uvedla při jednání

odvolacího soudu) ztotožnila s rozsudkem soudu prvního stupně.

17. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích rozsudek

soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.),

a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

18. Soud prvního stupně z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 správně zjistil rozhodné skutečnosti, odvolací soud tudíž v zájmu stručnosti na podrobný popis průběhu řízení v namítané věci, předestřený soudem prvního stupně v odůvodnění rozsudku, odkazuje. Po právní stránce soud prvního stupně věc správně posoudil (dle § 13 odst. 1, § 31a zák. č. 82/1998 Sb.),

když dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce soudního řízení, v jehož důsledku vznikla žalobkyni nemajetková újma (jejíž vznik

se předpokládá). Správný je též závěr, že vzniklou nemajetkovou újmu je třeba odškodnit v penězích (§ 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.) Odvolací soud se ztotožnil se soudem

prvního stupně též v závěru, že celková délka řízení (17 let a 5 měsíců) byla nepřiměřená

(nikoliv však extrémně) a že nepostačí stanovit základní výši odškodnění na dolní hranici rozpětí vyplývajícího ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum] (Cpjn 206/2010). Na rozdíl

od soudu prvního stupně však odvolací soud považoval za délce řízení lépe odpovídající základní výši odškodnění v částce [částka] za jeden rok řízení (za první dva roky po [částka]).

19. Při určení počátku rozhodného období soud prvního stupně správně vyšel z data doručení žaloby žalobkyni (v namítaném řízení vystupující v pozici žalované [číslo]), správně též rozdělil toto období na část, v níž bylo jednáno o meritu věci (období od [datum] do [datum]), a na část,

kdy předmětem řízení byla již„ jen“ náhrada nákladů řízení (období od [datum]

do [datum]).

20. V posouzení dalších kritérií individualizace vzniklé nemajetkové újmy, upravených v ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., tj. složitosti věci (§ 31a odst. 3 písm. b)), jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (§ 31a odst. 3 písm. c)), postupu orgánů veřejné moci (tj. soudu) během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d)) a významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3

písm. e)), se odvolací soud se závěry soudu prvního stupně ztotožnil jen částečně.

21. Soud prvního stupně správně odlišil část řízení, v níž bylo rozhodnuto o meritu věci, od části, v níž se rozhodovalo již jen o nákladech řízení, a správně též uzavřel, že řízení bylo (v první části) značně složité, neboť bylo vedeno rozsáhlé dokazování množstvím listinných důkazů, výslechem svědků a znaleckým posudkem. Pochybil však (jak přiléhavě namítala žalobkyně),

když pro skutečnost, že řízení probíhalo ve všech stupních soudní soustavy, provedl snížení základní výše odškodnění i za první část řízení, která pravomocně skončila rozsudkem

soudu prvního stupně, a instančnímu přezkumu, toliko soudem odvolacím, byla podrobena

jen rozhodnutí o přerušení řízení. Řízení tedy v této části probíhalo jen ve dvou stupních

soudní soustavy, za což snížení základní částky odškodnění není na místě.

22. Námitce žalobkyně, že po právní stránce řízení složité nebylo, a že o žalobě bylo možné rozhodnout při prvním jednání, však přisvědčit nelze. Pro rozhodnutí ve věci bylo podstatné posoudit otázku, zda se jednalo o nárok občanskoprávní nebo pracovněprávní, přičemž,

jak konstatoval Ústavní soud v rozhodnutí, jímž odmítl ústavní stížnost žalobkyně, zodpovězení této otázky nebylo jednoznačné. Ústavní soud poukázal též na„ komplikovanost a odbornost řešeného případu“ (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 1520/17, ze dne [datum], odstavec 21). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem provedl odvolací soud korekce snížení základní částky odškodnění, když za odpovídající pokládal snížení pro skutkovou a hmotněprávní složitost

první části řízení o 20 % a za procesní (nikoliv však již skutkovou a hmotněprávní) složitost druhé části řízení, která se odehrávala před všemi stupni soudní soustavy (přičemž dovolací soud posuzoval otázku moderace výše nákladů řízení, kterou učinil soud odvolací),

shledal odpovídajícím snížení o 30 %.

23. Shodně se soudem prvního stupně neshledal odvolací soud důvody pro snižování či zvyšování základní částky odškodnění pro jednání poškozené a pro postup soudu. Ve vztahu k posouzení významu řízení pro žalobkyni však soud prvního stupně pochybil, když řádně nezohlednil

jednak skutečnost, že se jednalo o pracovněprávní spor, jednak skutečnost, že předmětem řízení byla velmi vysoká částka. Soud prvního stupně sice na tyto skutečnosti poukázal, nevyvodil však z nich správný závěr ve vztahu k výši odškodnění. Obecně zvýšený význam pracovněprávních sporů (dle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010) byl v namítaném řízení umocněn skutečností, že předmětem řízení byla částka [částka]

([částka]). Je žádoucí podotknout, že nejen spory z pracovního poměru, ale též spory vedené zaměstnavatelem proti zaměstnanci o náhradu škody, jsou pracovněprávními spory,

u nichž se při poskytování peněžního zadostiučinění presumuje zvýšený význam řízení

pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1162/2017,

ze dne [datum]). [obec] částka (v nižších jednotkách milionů Kč) byla pro žalobkyni

„ v sázce“ i v nemeritorní části řízení, význam této části řízení pro žalobkyni je tudíž třeba hodnotit nikoliv jako zanedbatelný, nýbrž jako standardní. Vzhledem k právě uvedeným skutečnostem přistoupil odvolací soud ke zvýšení základní výše odškodnění za řízení v první části (do meritorního rozhodnutí) o 15 %, přičemž ve vztahu k druhé části řízení (z důvodu

významu řízení) základní výši odškodnění nesnižoval, ale ani nezvyšoval.

24. Lze tedy shrnout, že odvolací soud stanovil výši odškodnění za první část namítaného řízení, která trvala 12 let a 2 měsíce (od [datum] do [datum]) snížením o 20 % (pro skutkovou

a hmotně právní složitost věci) a zvýšením o 15 % (pro význam řízení pro poškozenou),

ve výsledku tedy provedl snížení o 5 %. Proto od částky [částka] ( (2 x 8 500) + (10 x 17 000) + (2 x 1 417)) odečetl částku [částka] (5 % z [částka]); rozdíl uvedených částek

činí [částka]. Za druhou část řízení, která trvala 5 let a tři měsíce (od [datum]

do [datum]), stanovil výši odškodnění snížením základní částky o 30 %, což představuje rozdíl částek [částka] ( (5 x 17 000) + (3 x 1 417)) a [částka] (30 % z [částka]),

jenž činí [částka]. Od součtu částek [částka] a [částka] pak odečetl částku,

která již byla žalobkyni přiznána rozhodnutím soudu prvního stupně ([částka]);

výsledek přestavuje částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. Žalobkyni náleží též úrok z prodlení z částky uvedené ve výroku I. rozsudku dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátkem prodlení

je den následující po uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku (§ 15 odst. 1 zákona

č. 82/1998 Sb.). Žalobkyně nárok u žalované uplatnila dne [datum], počátek prodlení tudíž nastal dne [datum].

26. Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak,

jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), jinak jej jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř).

27. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem s ohledem na administrativní komplikace spojené s čerpáním prostředků ze státního rozpočtu.

28. O nákladech řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím (vzhledem k tomu,

že došlo k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně) bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1,

2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Dle ustálené judikatury dosáhne-li žalobce v těchto typech řízení satisfakce, je třeba tuto skutečnost považovat za plný úspěch ve věci

(srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobkyni náleží na nákladech řízení před soudem prvního stupně náhrada nákladů soudního poplatku v částce [částka]

a náklady právního zastoupení za 6 úkonů právní služby po [částka] z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba,

vyjádření ze dne [datum], podání ze dne [datum], účast na jednáních soudu [datum]

a [datum]), 6 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.

a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. Dále žalobkyni

náleží náhrada nákladů odvolacího řízení za 2 úkony právní služby po [částka] (odvolání,

účast u jednání), 2 paušální náhrady výdajů po [částka] a daň z přidané hodnoty 21%.