pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna vyklidit byt evidenční [číslo] umístěný v desátém nadzemním podlaží o velikosti 3 + kk/L

s příslušenstvím na adrese [adresa], byt je označen jako bytová jednotka [číslo] zapsaná na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], a vyklizený jej předat žalobci do 15 dnů od zajištění přístřeší (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Vycházel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem předmětného bytu, žalovaná byla členkou družstva žalobce, dne [datum] rozhodlo představenstvo žalobce o vyloučení žalované z družstva, rozhodnutí bylo žalované zasíláno poštou na dvě adresy ([obec a číslo], [ulice a číslo],

[obec a číslo], [ulice a číslo]). Obě zásilky byly poštou žalobci vráceny jako nevyzvednuté, žalovaná nebyla na žádné z těchto adres zastižena. U vrácené zásilky zasílané na adresu [adresa], oznámeno dne [datum], odběrní lhůta končí dne [datum], zásilka nebyla po uložení ve stanovené lhůtě vyzvednuta. U zásilky zasílané na adresu

[ulice a číslo] bylo na přední straně poštou vyznačeno – adresátovi byla zanechána výzva

a poučení dne [datum], zásilka připravena k vyzvednutí [datum], na zadní straně obálky bylo poštou vyznačeno – nezastižen, oznámeno dne [datum], úložní lhůta končí [datum], zásilka nebyla po uložení ve stanovené lhůtě vyzvednuta. Dne [datum] družstvo schválilo žádost žalované o schválení smlouvy o podnájmu předmětného bytu do [datum],

jako kontaktní adresa člena družstva je uvedena [ulice a číslo], [obec a číslo], jako důvod dočasný pobyt mimo [anonymizováno] z pracovních důvodů. Podle měsíčního předpisu záloh na úhradu nájemného a služeb za roky [rok] – [rok], jakož i z vyúčtování služeb za roky [rok] – [rok], bylo členské číslo žalované [číslo], na těchto dokladech jsou v platbách zahrnuty i položky daň z nemovitosti

a daň z příjmu nebytových prostor nájemci. Dopisem ze dne [datum] požádala žalovaná žalobce o obnovení členství, uvedla, že téhož dne na centrále zjistila, že byla v roce [rok] vyloučena z družstva, o čemž se nedozvěděla. Dále soud zmínil znění čl. 99 stanov žalobce.

Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 231 odst. 4 obchodního zákoníku a konstatoval, že adresou, pod kterou byla žalovaná v družstvu vedena, byla [obec a číslo], [ulice a číslo], u zásilky, kterou na tuto adresu bylo žalované doručováno rozhodnutí

o vyloučení z družstva, nebylo prokázáno, že doručující osoba oznámení o uložení zásilky vhodila do schránky žalované, když tyto povinné informace na doručence nebyly vyplněny, žalovaná pak ani jednu ze zásilek neodmítla převzít ani jinak nezmařila její doručení. Žalované tak nebylo řádně doručeno rozhodnutí o jejím vyloučení z družstva, proto nepřestala být členkou družstva a není právní důvod pro rozhodnutí o vyklizení bytu. Dále se soud prvního stupně zabýval otázkou vydržení členství žalované v družstvu, poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a na ustanovení §§ 129, 130, 132 a 134 obč. zák. a uvedl, že žalovaná byla dlouhodobou členkou družstva, neobdržela výstrahu před vyloučením z družstva ani jí nebylo doručeno rozhodnutí o vyloučení, o svém vyloučení nevěděla, byla v dobré víře, že je členkou družstva, až do října [rok], žalobce

i po rozhodnutí o vyloučení jednal s žalovanou jako s členkou družstva, na měsíčních předpisech záloh bylo uváděno její členské číslo, do plateb byly zahrnuty daň z nemovitosti a daň z příjmu

z nebytových prostor – nájemci, žalovaná tak byla v dobré víře, že je členkou družstva,

a to po dobu delší než 3 roky, kdy soud vydržecí dobu počítal od odeslání rozhodnutí

o vyloučení, tedy od [datum], až do zjištění žalované, že byla z družstva vyloučena

([datum]). Žalovaná tak vydržela členství již ke dni [datum], což je další důvod

pro zamítnutí žaloby. Veden těmito závěry soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Rozsudek napadl odvoláním žalobce. Namítal, že žalovaná neprokázala, že by písemně oznámila žalobci doručovací adresu [ulice a číslo], doručování na tuto adresu si vymínila pouze

pro účely povolení dočasného podnájmu bytu, což nelze považovat za změnu adresy, která svědčí členovi družstva v seznamu členů družstva. Žalobce doručoval na tuto adresu pouze z opatrnosti, žádnou takovou povinnost neměl. Účinnost jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle dojde adresátovi, tedy že se dostane do sféry jeho dispozice, není přitom nezbytné, aby se adresát s obsahem úkonu skutečně seznámil. Žalované bylo doručeno rozhodnutí o jejím vyloučení z družstva nejpozději [datum] na adresu [adresa] adrese [adresa], poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. [anonymizováno] [číslo], které vede soudy k tomu, aby na vydržení členského podílu v bytovém družstvu hleděly jako na nemovitou věc, kde činí lhůta pro vydržení 10 let. Poukázal

i na rozhodnutí v obdobné věci týkající se [jméno] [příjmení]. Závěrem vyslovil nesouhlas

i s rozhodnutím o nákladech řízení a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil

a žalobě vyhověl.

4. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že jako adresa pro doručování byla u žalobce vedena

[ulice a číslo], kam bylo žalované rovněž doručováno, v případě rozhodnutí o vyloučení

z družstva není na vrácené zásilce uvedeno, že by byla do schránky žalované vhozená výzva

k vyzvednutí zásilky, ze stanov žalobce je přitom zřejmé, že pokud se písemnost vrátí

jako nedoručitelná, musí být zároveň splněna podmínka, že žalovaná svým jednáním doručení zmařila či odmítla, což se v daném případě nestalo. Pro účely vydržení je dobrá víra na straně žalované presumována, žalovaná nadále s žalobcem komunikovala, veškeré platby hradila, o byt se starala, žalobce žádné kroky k vyklizení nečinil ani se vůči žalované nechoval jinak, a žalovaná tak nemohla mít ponětí o jejím vyloučení z družstva, po celou dobu tak svá členská práva

a povinnosti držela v dobré víře, a k vydržení proto došlo. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou pro rozhodnutí postačující a odvolací soud z těchto zjištění vychází.

6. Žalobce se domáhá vyklizení předmětného bytu s tvrzením, že žalovaná jej užívá bez právního důvodu poté, co byla rozhodnutím představenstva žalobce ze dne [datum] z družstva vyloučena. S ohledem na datum rozhodnutí o vyloučení z družstva je třeba otázku zániku členství žalované v družstvu posuzovat dle příslušných ustanovení zákona č. 513/91 Sb. a zákona

č. 40/64 Sb., obojí ve znění účinném ke dni rozhodnutí o vyloučení z družstva (§ 775 zák.

č. 90/2012 Sb., § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb.). Rozhodnutí o vyloučení z družstva

bylo žalované doručováno poštou na dvě adresy ([obec a číslo], [ulice a číslo],

a [obec a číslo], [ulice a číslo]), ani jednu ze zásilek žalovaná osobně nepřevzala, a je tedy třeba zkoumat, zda se rozhodnutí o vyloučení z družstva dostalo do sféry dispozice žalované. Rozhodnutí o vyloučení z družstva je přitom hmotněprávním úkonem, otázku řádnosti doručení nelze posuzovat dle procesních předpisů (občanský soudní řád), ale jen z toho pohledu,

zda žalovaná měla konkrétní možnost seznámit se s jí adresovaným hmotněprávním úkonem.

7. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že si členové družstva mohou s družstvem ujednat jinou doručovací adresu, než je místo jejich skutečného pobytu, a tuto tak fakticky učinit sférou dispozice, skutečnost, že si na takto sjednané adrese člen družstva nepřebírá poštu,

jde k jeho tíži, družstvo není povinno zasílat písemnosti na adresu místa, v němž se člen zdržuje, i když je mu známá, takové ujednání mohou obsahovat též stanovy družstva, které jsou smlouvou sui generis (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka],

sp. zn. [spisová značka] a v něm citovaná judikatura). Dle čl. 99 odst. 1 stanov žalobce družstvo doručuje svým členům písemnosti zpravidla poštou na adresu, kterou člen sdělil, pokud je člen družstva nájemcem družstevního bytu či vlastníkem bývalého družstevního bytu, považuje se adresa tohoto bytu za adresu člena, i když se v něm člen nezdržuje, pokud člen družstvu písemně neoznámí adresu jinou. Z toho vyplývá, že v daném případě byla doručovací adresou žalované adresa předmětného bytu ([obec a číslo], [ulice a číslo]), pokud žalovaná žalobci písemně neoznámila adresu jinou.

8. Není tedy podstatné, pod jakou adresou byla žalovaná“ v družstvu vedena“, z provedených důkazů přitom vyplynulo, že jinou doručovací adresu žalovaná žalobci písemně neoznámila.

V žádosti o schválení smlouvy o podnájmu bytu ze dne [datum] je sice jako kontaktní adresa

na člena družstva při pronájmu bytu uvedeno [ulice a číslo], [obec a číslo], je však zřejmé, že tento údaj je pouze součástí žádosti o schválení podnájmu bytu, a jde tedy o kontaktní adresu na člena družstva, který se na adrese předmětného bytu dočasně nezdržuje, z tohoto údaje nelze dovodit, že by žalovaná žalobci obecně oznamovala změnu své kontaktní adresy i pro dobu po ukončení podnájmu bytu, doručovací adresou žalované podle stanov tedy pro účely doručení rozhodnutí

o vyloučení z družstva ze dne [datum] byla adresa předmětného bytu - [ulice a číslo], [obec a číslo]. Žalobce však z opatrnosti rozhodnutí o vyloučení z družstva doručoval žalované na obě uvedené adresy, a je třeba konstatovat, že na obou těchto adresách se rozhodnutí o vyloučení

z družstva dostalo do sféry dispozice žalované. V případě doručování na adresu [adresa], na vrácené zásilce s adresy Šantrochova1863 sice na přední straně tyto údaje nejsou poštou vyplněny, na zadní straně se však nachází razítko„ nezastižen, oznámeno dne [datum]“, a je tedy zřejmé, že tohoto dne

bylo do schránky žalované vhozeno oznámení o uložení zásilky a možnosti jejího vyzvednutí

na poště, neboť není rozhodné, zda tento údaj se nachází na přední či zadní straně vrácené zásilky, rozhodující je, že pošta daný údaj vyznačila a výslovně uvedla, že uložení zásilky

bylo adresátovi oznámeno, což se nemohlo stát žádným jiným způsobem než vhozením příslušného oznámení do schránky adresáta. Lze tedy konstatovat, že rozhodnutí o vyloučení

z družstva se dostalo do sféry dispozice žalované dne [datum] v případě doručování na adresu [ulice a číslo] a dne [datum] v případě doručování na adresu [ulice a číslo], žalovaná tedy měla možnost se s rozhodnutím o vyloučení z družstva seznámit, tímto dnem došlo

k řádnému doručení rozhodnutí o vyloučení, skutečnost, že žalovaná se s rozhodnutím fakticky neseznámila, neboť si uloženou zásilku na poště nevyzvedla, je bez právního významu. Poukaz žalované na čl. 99 odst. 4 stanov družstva žalobce spojený s tvrzením, že žalovaná svým jednáním doručení nezmařila a ani přijetí písemnosti neodmítla, není případný, neboť tato podmínka

pro doručení platí pouze v případě, že pošta vrátí písemnost družstvu jako nedoručitelnou,

což se v daném případě nestalo, neboť obě zásilky byly žalované řádně doručeny uložením

na poště a oznámením této skutečnosti vhozením oznámení do schránky žalované (viz výše). Žalovaná tedy vyloučením z družstva přestala být členkou družstva, a je třeba zabývat se otázkou možného vydržení družstevního podílu žalovanou. V této části se odvolací soud se závěry soudu prvního stupně ztotožňuje.

9. Žalované sice bylo rozhodnutí o vyloučení z družstva doručeno (dostalo se do sféry její dispozice), není však sporu o tom, že žalovaná se fakticky s tímto rozhodnutím neseznámila, nevěděla o něm, a byla tedy v dobré víře, že členkou družstva nadále je. Tato dobrá víra

byla podporována jednáním samotného žalobce, který nadále s žalovanou jako s členkou družstva jednal, nevyzval ji k vyklizení předmětného bytu, předepisoval jí úhrady za užívání předmětného bytu, na předpisech záloh i vyúčtování služeb uváděl její členské číslo, účtoval rovněž daň

z nemovitosti a daň z příjmu z nebytových prostor – nájemci, což jsou platby, které by žalobce nemohl požadovat v případě, že by žalovaná již členkou družstva nebyla. Tímto způsobem sám žalobce utvrzoval žalovanou v tom, že nadále členkou družstva je, a žádným způsobem jí nedal najevo, že její členství v družstvu zaniklo vyloučením. Soud prvního stupně správně konstatoval, že dle judikatury Nejvyššího soudu vydržecí doba v případě družstevního podílu činí 3 roky. Žalobce poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (zřejmě má na mysli nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). V tomto nálezu však Ústavní soud nevyslovuje závěr, že by vydržecí doba v případě družstevního podílu činila 10 let, následná judikatura Nejvyššího soudu se s tímto nálezem Ústavního soudu vypořádává a setrvává nadále na závěru, že vydržecí doba činí 3 roky – srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná

se o svém vyloučení z družstva dozvěděla až [datum], což je prokázáno její žádostí o obnovení členství v družstvu z téhož dne, a za tohoto stavu je třeba konstatovat, že k vydržení družstevního podílu došlo. Soud prvního stupně nesprávně počátek vydržecí doby odvíjel

od zaslání rozhodnutí o vyloučení z družstva, v té době však žalovaná ještě členkou družstva byla, a je tedy pojmově vyloučeno, aby vydržecí doba počala běžet. Rozhodnutí o vyloučení z družstva bylo žalované doručeno [datum], resp. [datum], tímto dnem počala běžet tříměsíční lhůta

k uplatnění nároku u soudu dle § 231 odst. 4 obchodního zákoníku v tehdejším znění, jejím uplynutím, tedy dne [datum], žalobkyně přestala být členkou družstva, a tímto dnem tříletá vydržecí doba podle § 134 odst. 1 obč. zák. v tehdejším znění počala běžet, jejím uplynutím

dne [datum] došlo k vydržení družstevního podílu, žalobkyně se tak opět stala členkou družstva, což brání rozhodnutí o vyklizení předmětného bytu.

10. Z výše uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobu zamítl, a proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek ve výroku I. podle

§ 219 o. s. ř. jako věcně správný. Soud prvního stupně rovněž v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení, správně rovněž určil počet úkonů právní služby zástupkyně žalované (srov. bod 51 odůvodnění napadeného rozhodnutí), pochybil však

při stanovení výše odměny advokátky, když vycházel z ustanovení § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb., ač správně měl aplikovat ustanovení § 9 odst. 1 cit. vyhl. Odměna advokáta za 1 úkon právní služby tak činí nikoliv soudem prvního stupně uváděných [částka], ale [částka] ve smyslu § 7 bod 4 cit. vyhl. Žalované tak vznikly náklady právního zastoupení tvořené odměnou advokátky

za 11 úkonů právní služby po [částka], 11 paušály po [částka] (§ 13 cit. vyhl.) a daní z přidané hodnoty [částka] (21% ze základu [částka]) podle § 137 o. s. ř. Odvolací soud proto výrok

o nákladech řízení podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil jen ohledně výše těchto nákladů, které činí [částka], jinak jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla i v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady jejího právního zastoupení tvoří odměna advokátky za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání,

účast při odvolacím jednání) po [částka], 2 paušály po [částka] a daň z přidané hodnoty [částka] (21 % ze základu [částka]) podle shodných ustanovení.