o zaplacení částky 200 000 Kč s přísl. o vzájemném návrhu o 100 000 Kč s přísl.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 5. 6. 2024 do zaplacení (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované částku 100 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení (výrok II.), uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 87 981 Kč (výrok III.), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu ve výši 31 317,50 Kč (výrok IV.).

2. Vyšel ze zjištění, že strany uzavřely dne 11.8.2023 smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, a pozemku parc. č. [číslo], ostatní plocha, manipulační plocha, vše v k. ú. a obci [adresa], zapsané na LV č. [číslo] u Katastrálního úřadu pro [adresa] (dále jen „Nemovitost“), z žalobkyně na žalovanou za sjednanou cenu 3 300 000 Kč, po splátkách, a pro případ prodlení žalované s úhradami jednotlivých splátek dle čl. II.2. smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalované smluvní pokutu ve výši 200 000 Kč (čl. II.4.). Nemovitost je ve spoluvlastnictví žalované ½ a společnosti [právnická osoba]. ½. Žalovaná zaplatila ve splátkách dne 13. 8. 2023 částku 250 000 Kč, 15. 8. 2023 částku 70 000 Kč, 16. 8. 2023 částku 180 000 Kč, 26. 8. 2023 částku 200 000 Kč, 28. 9. 2023 částku 100 000 Kč. Žalovaná jako prodávající a společnost [právnická osoba]. jako kupující uzavřely dne 9.10.2023 smlouvu, jejímž předmětem byl převod id. ½ vlastnického práva k Nemovitosti za kupní cenu 3 000 000 Kč; cena měla být uhrazena prostřednictvím advokátní úschovy u [právnická osoba]; v textu smlouvy je prohlášení žalované o tom, že na Nemovitosti vázne zástavní právo smluvní a zákaz zcizení a zatížení ve prospěch oprávněné [Jméno žalobkyně] (žalobkyně) a že ke dni podpisu smlouvy má vůči oprávněné [Jméno žalobkyně] (žalobkyni) závazek ve výši 2 600 000 Kč; tento závazek měl být uhrazen z advokátní úschovy, tedy z kupní ceny složené spol. [právnická osoba]. Dne 1. 12. 2023 byla na účet č. [č. účtu] poukázána částka 2 600 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení 200 000 Kč do 7 dnů od doručení výzvy ze dne 28.5.2024 a žalovaná vyzvala žalobkyni k zaplacení částky 100 000 Kč v téže lhůtě dopisem ze dne 15.11.2024.

3. Po právní stránce posoudil věc dle § 2079 o.z. a dovodil, že dne 11. 8. 2023 uzavřeli účastníci kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k Nemovitosti z žalobkyně na žalovanou za kupní cenu ve výši 3 300 000 Kč. Částka 1 000 000 Kč měla být zaplacena do 3 dnů od podpisu smlouvy (čl. II.1). Pro případ prodlení žalované s úhradami jednotlivých splátek dle čl. II.2. smlouvy bylo ve smyslu § 2048 o. z. sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalované smluvní pokutu ve výši 200 000 Kč (čl. II.4.). Kupní cena byla uhrazena ve splátkách v celkové výši 3 400 000 Kč. Spor mezi účastníky spočíval v tom, zda se žalovaná s úhradou sjednaných splátek dostala do prodlení. Dle tvrzení žalobkyně měla být kupní cena hrazena v souladu s čl. II. smlouvy z 11. 8. 2023, naopak dle tvrzení žalované po uzavření dané smlouvy došlo mezi účastníky k ústní dohodě o tom, že kupní cena bude hrazena jiným než sjednaným způsobem, a proto se žalovaná do prodlení nedostala, neboť plnila v souladu s tímto ujednáním. Ujednání v kupní smlouvě ze dne 11. 8. 2023 považoval za jednoznačné a zcela určité, ani jedna ze stran toto ujednání nesporovala. V čl. II. smlouvy je jednoznačně ujednáno, že do 3 dnů od podpisu smlouvy byla žalovaná povinna zaplatit 1 700 000 Kč, od září 2023 do prosince 2023 pak měla platit měsíčně 100 000 Kč (vždy do 25. dne v měsíci), od ledna do března 2024 měla platit měsíčně 200 000 Kč. Platby provedené žalovanou tomuto smluvnímu ujednání neodpovídaly, když do konce srpna 2023 uhradila 700 000 Kč, 28. 9.2023 částku 100 000 Kč a v 1.12.2023 částku 2 600 000 Kč. Dospěl k závěru, že se žalovaná se dostala do prodlení již s uhrazením částky 1 000 000 Kč, se splátkou ve výši 100 000 Kč byla v prodlení dle čl. II.2 smlouvy, neboť ji zaplatila 28. 9. 2023, ačkoli měla být uhrazena do 25. 9. 2023, a proto žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 200 000 Kč v souladu s čl. II. 4 kupní smlouvy. Žalovaná ač řádně poučena dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neunesla břemeno tvrzení ohledně dohody účastníků o odlišném způsobu splatnosti kupní ceny. Splatnost smluvní pokuty, a tedy počátek prodlení žalované (§ 1968, § 1970 o. z.), je stanovena ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. výzvou ze dne 28. 5. 2024 a modifikována tam poskytnutou lhůtou k plnění 7 dnů. Výše úroku z prodlení pak vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Obranu žalované spočívající v tom, že žalobkyně uvedla žalovanou při sjednávání kupní smlouvy úmyslně v omyl ohledně možnosti zastavění Nemovitosti, shledal jako zcela účelovou, nekonkrétní, a měla-li žalovaná za to, že předmět plnění trpí vadou spočívající v nemožnosti zastavění, měla vůči žalobkyni uplatnit nároky z vadného plnění, což nikdy neučinila.

4. Ke vzájemnému návrhu žalované na zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím bylo prokázáno a mezi účastníky nebylo sporné, že kupní cena byla sjednána ve výši 3 300 000 Kč, žalovaná postupnými splátkami uhradila celkem 3 400 000 Kč (včetně splátky poskytnuté [právnická osoba].), a proto plnění v rozsahu 100 000 Kč převyšující sjednanou kupní cenu představuje plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., a žalobkyně je tak povinna toto plnění, kterým se na úkor žalované bez spravedlivého důvodu obohatila, žalované vrátit v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. Obranu žalobkyně shledal nedůvodnou, neboť z prohlášení ve smlouvě, jejímž účastníkem nebyla žalobkyně, nemůže žalobkyně pro sebe vyvozovat žádná práva. Toto prohlášení není právním důvodem plnění ve vztahu mezi žalovanou a žalobkyní, ale v souvislosti s dalšími smluvními ujednáními představuje právní důvod plnění mezi žalovanou a [právnická osoba]., byť bylo ve prospěch žalobkyně jako třetí osoby. Žalobkyně v rámci své obrany netvrdila ani neprokázala platný právní důvod, na základě kterého přijala částku 100 000 Kč od žalované, vzájemnému návrhu žalované včetně požadovaného příslušenství proto vyhověl. Splatnost bezdůvodného obohacení, a tedy počátek prodlení žalobkyně (§ 1968, § 1970 o. z.), je stanovena ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. výzvou ze dne 15. 11. 2024 a modifikována tam poskytnutou lhůtou k plnění 7 dnů. Výše úroku z prodlení pak vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti výroku I. a III. podala odvolání žalovaná. Zopakovala dosavadní argumentaci, že mezi stranami po uzavření kupní smlouvy došlo k jinému ujednání, a vytkla, že nebyly provedeny důkazy výslechem svědků. Usnesením soudu prvního stupně č.j. [spisová značka] bylo odvolací řízení o odvolání žalované pravomocně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů takového odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

6. Proti výroku II. a IV. rozsudku podala odvolání žalobkyně. Žalobkyně i přesto, že nebyla smluvní stranou kupní smlouvy ze dne 9.10.2023, je osobou, v jejíž prospěch byla předmětná smlouva uzavírána dle § 1767 o.z., a proto jí vzniklo přímé právo na úhradu 2 600 000 Kč. K uzavření kupní smlouvy ze dne 9.10.2023 došlo se souhlasem žalobkyně, nemovitost byla zatížena zástavním právem zřízeným ve prospěch žalobkyně a zákazem zcizení, bez jejího souhlasu by k uzavření smlouvy mezi žalovanou a [právnická osoba]. vůbec nedošlo. Tvrzení žalobkyně, že na ni přešlo právo k plnění, svědčí právní domněnka zakotvená ve větě druhé citovaného ustanovení, sjednaná kupní cena 3 000 000 Kč ujednaná v kupní smlouvě měla být ze strany kupujícího plněna žalobkyni v částce 2 600 000 Kč, tedy ku prospěchu žalobkyně. Jde toliko o vedlejší ujednání kupní smlouvy, není ze zákona vyžadováno, aby žalobkyně jako třetí osoba byla jednou ze smluvních stran. Žalovanou tvrzené přeplacení ceny z důvodu písařské chyby nemůže obstát (č.l. IX odst. 3 vyžaduje veškeré změny činit písemnou formou). Pro případ, že by soud neshledal jako dostatečný právní důvod kupní smlouvu ze dne 9.10.2023, byla žalobkyni částka plněna na základě spravedlivého důvodu a nejde o bezdůvodného obohacení. Navrhla zamítnout vzájemný návrh žalované.

7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně zopakovala argumentaci uvedenou v odvolání. To, jakým způsobem mají být finanční prostředky vyplaceny z advokátní úschovy, je z pohledu posouzení otázky, zda se jedná o smlouvu ve prospěch třetího, nerozhodné, neboť ji uzavírají věřitel (stipulant) a dlužník (promitent), který má plnit třetímu. Dle čl. II odst. 1 kupní smlouvy má ale dlužník plnit přímo věřiteli. Byla-li sjednána kupní cena 3 300 000 Kč, žalovaná uhradila žalobkyni 800 000 Kč, činil zůstatek 2 500 000 Kč, z toho je zřejmé, že deklarace závazku 2 600 000 Kč v čl. I odst. 4 kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba]. neodpovídá skutečnosti a jedná se o početní chybu.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a neshledal odvolání opodstatněným.

9. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, zjistil všechny rozhodné skutečnosti, z nichž vyvodil správné skutkové závěry, z nichž odvolací soud vychází. Věc posoudil správně i po právní stránce dle § 2991 o. z.

10. K odvolací argumentaci žalobkyně. Smlouva ve prospěch třetího (in favorem tertii) je zákonem přípustnou výjimkou z relativity závazku, jde o smlouvu mezi dvěma stranami obsahující rovněž ujednání, že dlužník bude plnit třetí osobě. Tato třetí osoba má oprávnění plnění přijmout a může mít dokonce právo domáhat se plnění. Kauza u smluv ve prospěch třetího bude dvojitá - jednak mezi věřitelem a dlužníkem, jednak mezi věřitelem a třetí osobou. Případný nedostatek kauzy mezi věřitelem a třetí osobou na platnost samotné smlouvy ve prospěch třetího vliv mít nebude, může ale vést ke vzniku povinnosti třetího vydat bezdůvodné obohacení věřiteli (srov. komentář § 1767, prof. JUDr. Pelikánová, DrSc., JUDr. Robert Pelikán, ASPI KP635, obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 715/2017).

11. Lze sice přisvědčit žalobkyni, že v případě smlouvy ve prospěch třetího nemusí být žalobkyně smluvní stranou, v poměrech souzené věci nicméně odvolací soud nepřehlédl, že žalobkyně po celou dobu řízení konstantně odmítala, že by strany uzavřely (ať již ústně či písemně) jakýkoli dodatek ke smlouvě ze dne 11.8.2023, či že by se dohodly jinak. Netvrdila tak žádnou kauzu, jíž by věrohodně vysvětlila důvod přijetí kupní ceny v částce o 100 000 Kč vyšší, ba naopak ji svým procesním postojem v řízení zcela vyloučila (při prvém jednání, před koncentrací řízení žalobkyně uváděla, “není mi známo, že by se strany domluvily na jiném způsobu úhrady“. Po koncentraci řízení a vzájemném návrhu žalobkyně své stanovisko neopustila, začala tvrdit, že právním důvodem je „ujednání ve smlouvě ze dne 9.10.2023, v němž se nepíše nic o kupní ceně, ale obecně o závazku, který se mohl týkat nějakého jiného ujednání mezi stranami a mohlo se to týkat něčeho jiného“. Čeho konkrétně však žalobkyně ani netvrdila, natož prokazovala. Z kupní smlouvy ze dne 9.10.2023 (č.l. 110-113) uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba]., jejímž předmětem je prodej Nemovitostí v č.l. I.4 prodávající prohlašuje, že zástavní práva a zákaz zcizení a zatížení se vztahuje k závazku prodávajícího vůči oprávněné [Jméno žalobkyně], přičemž ke dni podpisu činí 2 600 000 Kč, a prohlašuje a souhlasí s tím, aby na úhradu stávajícího dluhu byly použity finanční prostředky z kupní ceny dle této smlouvy. V čl. II.1. se strany dohodly na kupní ceně 3 000 000 Kč, kterou se kupující zavazuje uhradit prodávajícímu (tedy druhé smluvní straně a nikomu jinému) prostřednictvím advokátní úschovy. Odvolací soud se ztotožnil s argumentací žalované, že to, jakým způsobem má být pak vyplacena finanční částka z advokátní úschovy, není rozhodné.

12. I při jednání odvolacího soudu žalobkyně zejména zdůraznila, že měla-li žalovaná přeplatek, měla jej žádat okamžitě a nikoli až po podání této žaloby, a v závěrečné řeči pak uvedla, že „byl jiný smluvní vztah, který byl promítnut do vztahu mezi stranami“, jaký konkrétní vztah a co bylo jeho obsahem však ani netvrdila, natož prokazovala. Nadto odvolací soud poukazuje na to, že řízení bylo koncentrováno dne 5.12.2024 a pro odvolací řízení platí zákaz novot. Časové hledisko, kdy žalovaná žádala vrácení částky (resp. že tomu bylo až v návaznosti na podaný návrh žalobkyně) je pro právní posouzení věci zcela nerozhodné.

13. Za této situace nelze než uzavřít, že absence kauzy (bezprostředního hospodářského cíle, pro nějž závazek vznikl), může vést toliko k závěru o bezdůvodném obohacení žalobkyně dle § 2991 odst. 2 o. z., a to jako plnění bez právního důvodu, jak přiléhavě konstatoval soud prvního stupně.

14. Argumentovala-li žalobkyně plněním částky na základě „spravedlivého důvodu“ dle § 2991 odst. 1 o.z., i v tomto směru je argumentace žalobkyně toliko obecná, žádný spravedlivý důvod řádně nevysvětlila.

15. Z uvedených důvodů odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně akcesorického výroku IV. o nákladech řízení. Přezkumem odvolacího soudu zůstaly nedotčeny výroky I. a III. napadeného rozsudku, když odvolací řízení o odvolání žalované bylo pravomocně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání.

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení o vzájemném návrhu procesně úspěšná, ve věci podala vyjádření k odvolání žalobkyně prostřednictvím svého bývalého právního zástupce ze dne 17.4.2025, a proto jí náleží náklady odvolacího řízení sestávající z odměny dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb. z punkta 100 000 Kč ve výši 5 100 Kč, náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. ve výši 450 Kč a 21 % DPH z částky 5 550 Kč, celkem částka 6 715,50 Kč, kterou odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.