pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 17C 90/2021-82,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok I.), zamítl žalobu co do částky [částka] (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), a dále, že se žalobkyni vrací část soudního poplatku [částka] (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě podané dne [datum], jíž se žalobkyně domáhala žalované částky jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum].

3. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně u žalované dne [datum] uplatnila nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 7C 88/2012, následně Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 39C 98/2014, které bylo zahájeno dne [datum], a pravomocně skončeno dne [datum]. Žalovaná nárok projednala dne [datum], kdy konstatovala porušení práva žalobkyně a poskytla jí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou uvedeného řízení ve výši [částka], které bylo žalobkyni připsáno na účet dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne [datum] k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8,05 % ročně, který kapitalizovala částkou [částka]. Žalovaná nevyhověla a namítla promlčení nároku.

4. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc podle § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26 zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) ve spojení s § 629 odst. 1 o. z. a uzavřel, že žalovaná se dostala do prodlení s projednáním nároku počínaje dnem [datum], když žalobkyně se domáhala zadostiučinění dne [datum] a uplynula šestiměsíční lhůta dle § 15 OdpŠk, dne [datum] začala běžet obecná promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z., která skončila dne [datum]. Běh promlčecí lhůty je vázán na okamžik skončení řízení, v němž k průtahům došlo, tedy k promlčení nemůže dojít dříve, než uplyne doba 6 měsíců od skončení řízení [datum]. Konstatoval, že k promlčení nároku nedošlo, jinak je tomu ohledně úroků z prodlení. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31Cdo 4291/2009, 31Cdo 2160/2012 či 30Cdo 2787/2019 a 32Cdo 3304/2009. Nárok žalobkyně se nepromlčel jako celek dnem [datum], neboť promlčecí lhůta k uplatnění nároku z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení počala běžet až dne [datum], kdy řízení pravomocně skončilo. Současně žalobkyni počala běžet promlčecí lhůta ohledně úroků z prodlení z přiznané částky. Uplatnila-li žalobkyně nárok u soudu až dne [datum] a žalovaná vznesla námitku promlčení, má nárok na úrok z prodlení od [datum] do [datum], tj. ve výši [částka]. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř.

5. Proti výroku I. a III. rozsudku podala odvolání žalovaná. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31Cdo 4291/2009, 21Cdo 681/2006, 21Cdo 682/2006 uvedla, že je pravdou, že samotný nárok na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení se nepromlčuje dříve než [datum], úrok z prodlení se bude vztahovat k jednotlivým dílčím uplatněním nároku, bude se odvíjet od jednotlivých dílčích plnění a započne běžet vždy 6 měsíců od uplatnění každého dílčího nároku u žalované. Předmětem žaloby je úrok z prodlení z částky [částka], kterou žalobce uplatnil dne [datum], a počíná běžet [datum]. Od tohoto okamžiku běží tříletá promlčecí lhůta, a je irelevantní, zda a kdy dojde k mimosoudnímu plnění. Jestliže se žalovaná dostala do prodlení dnem [datum], promlčecí lhůta uplynula nejpozději dnem [datum]. Namítá nepřezkoumatelnost rozsudku a navrhuje jej změnit a žalobu zamítnout.

6. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

7. Odvolací soud poté, co strany vyslovily souhlas s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

8. V souzené věci soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, jež žádná ze stran nezpochybnila, z nichž vychází i odvolací soud. Takto zjištěný skutkový stav soud I. stupně právně posoudil podle správných zákonných ustanovení, odvolací soud však dovodil, že nárok je v celém rozsahu promlčen.

9. Předběžné projednání je zahájeno dnem, kdy je doručena úřadu žádost, tj. v souzené věci [datum], jak správně uvedl soud I. stupně. Žalobkyně správně požaduje příslušenství od [datum], když šestiměsíční zákonná lhůta k uspokojení nároku dle § 15 zák. č. 82/1998 Sb. uplynula [datum], a od následujícího dne žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., zároveň tímto okamžikem nastává počátek tříleté promlčecí doby, která tak marně uplynula dnem [datum] (nejde přitom o promlčení celého nároku na zadostiučinění, který se odvíjí až od skončení namítaného řízení, ale pouze o promlčení úroku z prodlení z části nároku ve výši [částka], kde prodlení nastalo [datum] následkem uplatnění této části nároku žalobkyní). Podala-li žalobkyně žalobu u soudu až dne [datum], je její nárok promlčen. V souzené věci využila žalobkyně své právo a uplatnila předmětný nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení ještě předtím, než bylo pravomocně skončeno namítané řízení ([datum]). Tato situace je specifická a odlišuje souzenou věc od řízení, v nichž se žaloba (obvykle) podává až po pravomocném skončení namítaného řízení, a počátek promlčecí doby se tak odvíjí od právní moci konečného rozhodnutí.

10. Úroky jsou příslušenstvím pohledávky a promlčují se ve třech letech. Právo věřitele na úroky z prodlení vzniká v den, kdy se dlužník ocitl v prodlení se splněním dluhu; tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba, a jejím uplynutím se právo na úroky z prodlení promlčí jako celek. Otázkou počátku běhu promlčecí doby u práva na úroky z prodlení se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21Cdo 681/2006, 21Cdo 682/2006, uveřejněném pod [číslo] časopisu Soudní judikatura (citovaný rozsudek byl uveřejněn rovněž pod č. C [číslo] Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, ačkoli uvedené právní názory Nejvyšší soud zaujal v řízení týkajícím se obchodněprávního vztahu, později se k nim přihlásil též v poměrech občanského zákoníku - ustanovení § 110 odst. 3 obč. zák. (srov. např. rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31Cdo 4291/2009, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31Cdo 2160/2012, uveřejněná pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přičemž ústavní stížnost podanou proti posléze citovanému rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/13, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23Cdo 5214/2014, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26Cdo 3296/2016), a tato judikatura je použitelná i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb. Úřad není povinen poškozeného na možné promlčení jeho nároku upozornit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 5446/2014). Judikatura stojí na zásadách, že nedodržení šestiměsíční lhůty pro vyjádření k žádosti o předběžné projednání ze strany úřadu nepředstavuje jednání v rozporu s dobrými mravy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 2125/2012), stejně jako vznesení námitky promlčení poté, co se úřad v uvedené lhůtě k žádosti o předběžné projednání nevyjádřil (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30Cdo 2574/2010).

11. Protože je ze shora uvedených důvodů nárok žalobkyně zcela promlčen, odvolací soud napadený rozsudek změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu zamítl.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., když procesně úspěšné žalované vznikly náklady řízení za vyjádření k žalobě a odvolání, tj. 2 paušální náhrady po [částka], celkem [částka], které odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.