o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. ledna 2024, č. j. 19C 128/2022-173,

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 439,75 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.); co do částky 86,25 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 537,20 Kč (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně ve věci rozhodl v pořadí druhým rozsudkem, když jeho rozsudek ze dne 8. 2. 2023 (č. j. 19C 128/2022-83) byl odvolacím soudem zrušen usnesením ze dne 1. 11. 2023 (č. j. 11Co 205/2023-130). Soud prvního stupně měl na zřeteli důvody, které vedly ke zrušení prvního rozsudku, totiž, že (a) nebylo prokázáno, kdo vedl SMS konverzaci, ze které soud prvního stupně vycházel; že (b) nebylo prokázáno dodání zboží; že (c) nebyl patrný ani poměr mezi kusy ryb a dodanou gramáží; že (d) nebylo vzato v potaz, že cena salátu „Wakame“ zůstala v předmětné faktuře zvýšena, aniž by byla odsouhlasena. Odvolací soud též uvedl, že bude třeba vyslechnout pana [jméno FO] a pana [jméno FO] a vyzvat žalobkyni k prokázání toho, kdo vedl danou SMS komunikaci; následně měl soud prvního stupně zvážit, zda je dostatečně prokázáno dodání zboží, či zda je namístě v tomto ohledu poučit žalobkyni ve smyslu § 118a o. s. ř.

3. Soud prvního stupně (dále též „soud“) provedl dokazování zejména SMS komunikací, e-mailovou komunikací a fakturou č. [hodnota] ze dne 17. 12. 2021 (dále též „Faktura“), jakož i výslechy svědků ([jméno FO] a [jméno FO]), a po skutkové stránce shledal, že na základě e-mailu ze dne 14. 7. 2021 žalovaná odebírala od žalobkyně ryby (a další produkty); k ukončení spolupráce následně došlo v rámci e-mailů ze dne 19. 12. 2021 (e-mail žalované) a 20. 12. 2021 (e-mail žalobkyně); k navýšení ceny u posledních dodávek ryb nakonec nedošlo, neboť faktury byly upraveny tak, aby ceny ryb byly stejné, jako v nabídkovém e-mailu z 14. 7. 2021. Dále soud uvedl, že zboží uvedené ve faktuře č. [hodnota] bylo dodáno; tento závěr učinil, když vzal v potaz následující skutečnosti. Jednatel žalované (v SMS komunikaci) uvedl, že obě (žalobkyní urgované) faktury budou uhrazeny; nedodání ryb nebylo namítáno ani v pozdějších e-mailech, ve kterých byly poměrně komplexně vytýkány nedostatky žalobkyně (nerudné chování zaměstnance, potrhané ryby, pozdní dodání, krátká splatnost), nikoliv však nedodání zboží; žalobkyně komunikovala s kuchařem žalované, který si zboží objednával, ani on si však (v SMS komunikaci) nestěžoval na to, že by něco nebylo dodáno. S ohledem na provázanost faktur, e-mailů a SMS komunikací měl soud za nepochybné, že dodávky zboží proběhly tak, jak tvrdila žalobkyně. Dále soud (v 19. odstavci napadeného rozhodnutí) podrobně vyložil, na základě jakých skutečností dospěl k závěru, že SMS komunikace probíhala mezi [jméno FO] (jednatelem žalované) a mezi [jméno FO] (zaměstnancem žalobkyně), resp. mezi [jméno FO] a [jméno FO] (kuchařem, zaměstnancem žalované). Autentičnost SMS komunikace měl soud za prokázanou jednak výslechem svědka [jméno FO], jednak porovnáním obsahu SMS komunikace, jak byl uložen v mobilním telefonu svědka [jméno FO], s vytištěnou (žalobkyní k důkazu předloženou) podobou komunikace (když toto porovnání provedl při ústním jednání).

4. Na základě e-mailové a SMS komunikace, výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO], faktur a dalších důkazů (které specifikoval) soud shledal, že po dobu spolupráce mezi žalobkyní a žalovanou byl pravidelně (každý týden) dodáván zejména losos, tuňák, salát „Wakame“, krevety „EBI“ a dále zboží „Oshinko“ a „Unagi“, přičemž jeden kus (filet) lososa byl dodáván o hmotnosti cca 1,4 až 1,6 kg; tuňák byl (každý rozvážecí den) dodáván obvykle o hmotnosti cca 0,5 kg. Ohledně specifikace dodávky zboží (v týdnu od 6. 12. 2021) soud uvedl, že dne 5. 12. 2021 pan [jméno FO] kontaktoval (formou SMS) pana [jméno FO] a domluvil se s ním na tom, že losos bude dodán v pondělí v počtu 4 ks, ve středu 2 ks a v pátek 5 ks. Z uvedeného plyne, že pokud pan [jméno FO] objednal na pondělí 4 ks lososa, pak mělo být (při průměrné hmotnosti 1,5 kg/filet) dodáno zhruba 6 kg lososa, což odpovídá údaji ve faktuře č. [hodnota] (dále též „Faktura“), ve které je uvedena hmotnost 6,21 kg; na středu byly objednány 2 ks lososa, tj. cca 3 kg, což odpovídá údaji ve Faktuře (kde je uvedena hmotnost 3,254 kg); na pátek bylo objednáno 5 ks lososa, tj. cca 7,5 kg, což odpovídá údaji ve Faktuře (kde je uvedena hmotnost 7,38 kg); dále soud uvedl, že tuňák pak byl objednáván pravidelně (o hmotnosti cca 0,5 kg/rozvážecí den), pravidelně byly objednávány též krevety „EBI“ a salát „Wakame“. K tomu soud podotkl, že nedodání zboží uvedeného ve Faktuře (tj. zboží, které bylo po dobu spolupráce pravidelně objednáváno a zaváženo) nebylo v období blízkém datu, kdy byla dodávka uskutečněna, sporováno či reklamováno. V e-mailu ze dne 19. 12. 2021 (kterým žalovaná spolupráci se žalobkyní ukončila) bylo žalobkyni vytýkáno, že nedodržovala čas dodávky ryb, nikoliv to, že by se nějaká dodávka neuskutečnila; navíc v SMS komunikaci ze dne 16. 12. 2021 uvedl jednatel Jeník – k urgenci zaplacení faktur ze strany pana [jméno FO] – „určitě to bude“. K tomu soud poznamenal, že pan Jeník byl osobou velmi znalou poměrů žalované, a to i co se týče dodávek ryb, když z obsáhlé (soudem specifikované) SMS komunikace vyplývá, že opakovaně řešil dodávky ryb a dalších produktů; pokud by pan Jeník shledal, že se dodávka (v týdnu od 6. 12. 2021) neuskutečnila, je krajně nepravděpodobné, že by toto žalobkyni nesdělil (a odmítl fakturu zaplatit) ještě před ukončením spolupráce.

5. Po právní stránce soud prvního stupně shledal, že mezi účastnicemi řízení byly průběžně uzavírány smlouvy ohledně dodávek ryb a dalších produktů pro sushi provoz žalované, a to na základě telefonických hovorů, SMS, e-mailů, resp. schůzek. Jednalo se tak o uzavření kupní smlouvy dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“); kupní cena byla stanovena v e-mailu ze dne 14. 7. 2021. Žalobkyně uzavřela kupní smlouvu i ke zboží, které bylo dodáno v týdnu od 6. 12. 2021 do 12. 12. 2021, když objednávka zboží byla v takovém rozsahu, který je uveden ve faktuře č. [hodnota]. K zaplacení kupní ceny mělo (dle sjednané splatnosti faktur) dojít do 17. 12. 2021, žalovaná však za dodané zboží nezaplatila – nesplnila tedy povinnost ve smyslu § 2079 odst. 1 o. z. Dále soud uvedl, že přiznaná částka odpovídá cenám zboží sjednaným na základě e-mailu ze dne 14. 7. 2021. Ohledně ceny salátu „Wakame“, který byl oproti ceně uvedené v e-mailu z 14. 7. 2021 navýšen z 155 Kč/kg na 180 Kč/kg bez DPH, soud uvedl, že s ohledem na neprokázání dohody o zvýšení ceny tohoto zboží byla žaloba co do částky [částka] zamítnuta (když tato částka představuje rozdíl ceny salátu „Wakame“ 25 Kč/kg při dodání 3 kg se zohledněním DPH). Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni s odkazem na § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni splatnosti faktury č. [hodnota]; dále soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Žalovaná ve včasném odvolání uvedla, že soud prvního stupně sice provedl veškeré navrhované důkazy, nesprávně je však hodnotil. Ve vztahu k závěrům, které soud učinil z SMS komunikace, žalovaná namítala, že tzv. screenshoty předložené žalobkyní nejsou dostatečným důkazem autentičnosti SMS komunikace, se kterou mohlo být manipulováno tzv. SMS spoofingem – takovou manipulaci však nelze bez dalšího zjistit pouhým fyzickým předložením mobilního telefonu na soudním jednání, zvláště když soud i účastníci řízení jsou v této oblasti laiky. Ohledně e-mailové komunikace žalovaná namítala, že nebyla předložena jakákoliv metadata pro ověření, že tato komunikace nebyla nějak modifikována. Dále žalovaná namítala nevěrohodnost svědka [jméno FO] a zaujatost a účelovost jeho výpovědi s poukazem na jeho vztah k žalobkyni (dříve byl jednatelem žalované, nyní je jejím zaměstnancem), resp. pro jeho vztah k věci (když svědek prohlásil, že by byl rád, kdyby se žalobkyně domohla svého práva); ohledně výpovědi svědka [jméno FO] žalovaná namítala, že svědek uvedl, že na týden od 6. 12. 2021 si přesně nepamatuje. Ve vztahu k dalším důkazům žalovaná namítala, že pokud žalobkyně nevede žádné doklady, kterými by mohla prokázat, že splnila svoji povinnost a dodala předmětné zboží, nelze toto jakkoliv přičítat k tíži žalované; předmětná faktura sama o sobě, ani v souvislosti s ostatními důkazy, nepředstavuje důkaz o dodání zboží, neboť je pouhým daňovým dokladem. Dále žalovaná uvedla, že soud by měl důkazy posuzovat objektivně, avšak nesmí aktivně hledat argumenty ve prospěch jedné ze stran, zejména pokud by to vedlo k převzetí úlohy, která náleží této straně, jak učinil soud prvního stupně; jeho postupem a jeho hodnocením důkazů tudíž došlo k narušení principu rovnosti stran v řízení. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud žalobu zamítl a přiznal jí náklady řízení, nebo aby rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání rekapitulovala, jaké skutečnosti se podávají z provedených důkazů. K námitce, že SMS komunikace byla žalobkyní předložena pouze formou tzv. screenshotů, žalobkyně podotkla, že při jednání soudu dne [datum] svědek [jméno FO] předložil soudu k nahlédnutí svůj mobilní telefon a soud ověřil, že zprávy archivované v telefonu svědka odpovídají žalobkyní předloženým screenshotům; pokud žalovaná v odvolání tvrdí, že není nijak prokázáno, že by nebylo s SMS komunikací v mobilu svědka [jméno FO] nijak manipulováno (např. s pomocí tzv. spoofingu), žalobkyně uvedla, že žalovaná v průběhu řízení nepředložila žádný konkrétní důkaz nebo tvrzení, které by jakoukoliv manipulaci s SMS komunikací v mobilu svědka [jméno FO] mohly osvědčovat. K tvrzení žalované o údajném narušení principu rovnosti stran žalobkyně uvedla, že žalovaná v odvolání nevymezuje žádné konkrétní jednání soudu prvního stupně, kterého se měl dopustit, a které mělo rovnost stran narušit; jde tedy o tvrzení čistě účelové. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Při jednání odvolacího soudu právní zástupci účastnic řízení odkázali na svá písemná podání, jejichž stěžejní části stručně reprodukovali. Právní zástupkyně žalované zdůraznila, že i kdyby by byla SMS komunikace autentická, pouhé objednání zboží neprokazuje, že zboží bylo dodáno; ve vztahu k SMS komunikaci jednatele žalované s panem [jméno FO] (ohledně urgence zaplacení posledních faktur) uvedla, že jednatel žalované nemohl mít přehled o každé nezaplacené faktuře, proto z jeho obecné odpovědi nemůže být dovozen závěr, že se objednávka realizovala. K námitkám, které se týkaly autentičnosti SMS komunikace, dodala – v reakci na písemné vyjádření žalobkyně k odvolání – že bylo na žalobkyni, pokud se dovolává soukromé listiny, aby předložila důkaz její pravosti. Právní zástupce žalobkyně zdůraznil, že se soud prvního stupně podrobně zabýval jednotlivými důkazy i jejich provázaností. Autentičnost SMS komunikace žalobkyně dostatečně osvědčila při ústním jednání, kdy svědek [jméno FO] předložil soudu svůj mobilní telefon, ze kterého soud, v přítomnosti právních zástupců stran, ověřil, že v telefonu uložená SMS komunikace se shoduje s tzv. screenshoty, které předložila žalobkyně. K posledně uvedenému právní zástupkyně žalované podotkla, že právní zástupci stran ani soud, jakožto laici, nemohou posoudit, zda s SMS komunikací nebylo nějak manipulováno. K dotazu odvolacího soudu právní zástupkyně žalované upřesnila, že odvolání směřuje jen do výroků I. a III. napadeného rozsudku.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho rozsahu rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání opodstatněné není.

10. Předně je na místě uvést, že soud prvního stupně splnil všechny pokyny odvolacího soudu, které se podávají z usnesení ze dne 1. 11. 2023 (č. j. 11Co 205/2023-130), jímž byl (první) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8. 2. 2023 (č. j. 19C 128/2022-83) zrušen, tj. zejména doplnil dokazování výslechem svědků [jméno FO] a [jméno FO], zjistil, jaké osoby vedly SMS komunikaci, z níž soud též (vedle jiných důkazů) vycházel, zabýval se vztahem mezi počtem kusů objednaných ryb a fakturovanou gramáží, a závěr, že zboží bylo dodáno – opřený o zjištění učiněná ze shora uvedených důkazů – důkladně odůvodnil.

11. Skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází, zjistil soud prvního stupně v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci, přičemž velmi pečlivě vyložil, jaké důkazy provedl a jaká zjištění z nich učinil; odvolací soud proto v zájmu stručnosti na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.

12. Po právní stránce soud správně shledal, že uplatněný nárok je nárokem z uzavřené kupní smlouvy (§ 2079 a násl. o. z.), konkrétně nárokem na zaplacení kupní ceny za dodané zboží, a příhodně posoudil jak předmět této smlouvy, tak způsob, jakým byla sjednána cena a splatnost faktur. Soud prvního stupně se též přiléhavě vypořádal s procesní obranou žalované a nepochybil ani tím, když nevyhověl návrhu žalované na doplnění dokazování výslechem jednatele žalované. Ke shora reprodukovaným závěrům soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, a na které pro stručnost odkazuje, je třeba, se zřetelem k námitkám žalované, dodat následující.

13. Akcentovala-li žalovaná skutečnost, že žalobkyně nedisponuje dodacím listem prokazujícím dodání zboží, je na místě, ve shodě se soudem prvního stupně, poznamenat, že – jak se podává z provedeného dokazování – v praxi, kterou si účastnice řízení v průběhu obchodní spolupráce zavedly, se dodací listy nevystavovaly; tato skutečnost (jakkoliv ztížila důkazní pozici žalobkyně) však ještě neznamená, že dodání zboží nebylo možné prokázat jinak. Žalované lze přisvědčit potud, že Faktura, sama o sobě, dodání zboží nedokazuje. Soud prvního stupně však závěr, že dodání zboží bylo prokázáno, toliko na důkazu Fakturou nezaložil. Především se soud pečlivě zabýval vztahem mezi počtem kusů objednaných ryb a fakturovanou gramáží, přičemž (správně) shledal, že gramáž (resp. hmotnost) fakturovaných ryb odpovídá počtu kusů ryb, které byly objednány. Tato skutečnost sice, sama o sobě, dodání fakturovaného zboží neprokazuje, ale hovoří ve prospěch pravdivosti skutkových tvrzení žalobkyně o tom, jaké zboží a v jakém množství bylo žalované dodáno.

14. Další významnou skutečností, která svědčí ve prospěch závěru, že objednané zboží bylo dodáno, je obsah e-mailu, kterým žalovaná ukončila spolupráci se žalobkyní, totiž e-mailu ze dne 19. 12. 2021 (dále též „e-mail o ukončení spolupráce“) jednatele žalovaného (pana Jeníka) adresovaného panu [jméno FO]. Soud prvního stupně zcela příhodně poukázal na to, že jakkoliv v tomto e-mailu žalovaná vytýkala žalobkyni řadu pochybení, k nimž mělo dojít v průběhu jejich obchodní spolupráce (např. zpoždění některých dodávek), to, že by někdy k dodání zboží nedošlo, resp. že by někdy bylo nedůvodně fakturováno, vytýkáno nebylo. Soud prvního stupně proto správně k této skutečnosti přihlédl, a posoudil ji se zřetelem k dalším důkazům a skutečnostem, které v řízení vyšly najevo.

15. Soud prvního stupně též správně přihlédl k obsahu SMS komunikace mezi panem [jméno FO] a jednatelem žalované ze dne [datum] (dále též „SMS komunikace ze dne [datum]“), ve které jednatel žalované – v odpovědi na žádost o zaplacení dvou faktur (když jednou z nich byla Faktura) – uvedl, že úhradu faktury již urgoval (z kontextu je patrné, že tak činil směrem „dovnitř“ společnosti, tj. žalované), a ujistil pana [jméno FO], že k úhradě dojde (slovy „určitě to bude“). Namítá-li žalovaná, že jednatel žalované nemohl mít přehled o každé nezaplacené faktuře, proto z jeho obecné odpovědi nemůže být dovozen závěr, že se objednávka realizovala, je na místě předně podotknout, že se nejednalo o odpověď obecnou, nýbrž o odpověď, která se zjevně týkala (též) uhrazení Faktury. Byť tento důkaz, sám o sobě, nepostačuje k závěru o tom, že zboží uvedené ve Faktuře bylo dodáno, shledal odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, že též obsah SMS komunikace ze dne 16. 12. 2021 – je-li hodnocen v souvislosti s dalšími důkazy a skutečnostmi, které v řízení vyšly najevo (§ 132 o. s. ř.) – představuje další z důkazů, které svědčí ve prospěch závěru, že zboží dodáno bylo.

16. Ve prospěch tohoto závěru svědčí (vedle shora uvedených důkazů nepřímých) též důkaz přímý, totiž výslech svědka [jméno FO], který vypověděl, že v jednom ze tří zavážecích dnů zboží žalované zavezl. Namítala-li žalovaná nevěrohodnost svědka a zaujatost a účelovost jeho výpovědi s poukazem na jeho vztah k žalobkyni (dříve byl jednatelem žalované, nyní je jejím zaměstnancem), resp. pro jeho vztah k věci (když svědek prohlásil, že by byl rád, kdyby se žalobkyně domohla svého práva), nelze než konstatovat, že pouhý poukaz na to, že svědek je zaměstnancem žalobkyně (a dříve byl jejím jednatelem), není (bez dalšího) způsobilý k závěru o jeho nevěrohodnosti, resp. zaujatosti; netvrdí-li žalovaná v tomto směru nic jiného (konkrétnějšího), a nepodávají-li se ani ze spisu žádné skutečnosti, které by mohly vést k pochybnostem o věrohodnosti svědka (např. vnitřní rozpornost výpovědi svědka, či její nesouladnost s jinými důkazy), je třeba konstatovat, že soud prvního stupně nepochybil, když své závěry o skutkovém stavu založil (též) na výpovědi svědka [jméno FO]. Ze shora uvedeného důvodu nepostačuje k závěru o nevěrohodnosti svědka [jméno FO] ani jeho (žalovanou akcentované a výše reprodukované) prohlášení.

17. Ve vztahu k výpovědi svědka [jméno FO] namítá žalovaná, že svědek uvedl, že na týden od 6. 12. 2021 si přesně nepamatuje, pomíjí však, že svědek též uvedl, že dodávky byly pravidelné každý týden, a nevybavuje si, že se snad některý týden něco nedovezlo. Tento důkaz sice nepostačuje k závěru, že by zboží v rozhodném týdnu bylo dodáno, zároveň však takový závěr nejen nevyvrací, nýbrž nepřímo vyznívá v jeho prospěch (srov. poukaz na pravidelnost dodávek a nevědomost o tom, že by se nějaká neuskutečnila).

18. K námitkám žalobkyně, že nebylo prokázáno, že s údajnou SMS komunikací nebylo manipulováno a že ohledně e-mailové komunikace nebyla předložena jakákoliv metadata pro ověření, že tato komunikace nebyla nějak modifikována, je třeba uvést následující. Ohledně e-mailové komunikace žalovaná při jednání odvolacího soudu dne 1. 11. 2023 uvedla, že obsah e-mailové komunikace nezpochybňuje (srov. 5. odstavec usnesení č. j. 11Co 205/2023-130). S ohledem na to, že následně žádné konkrétní skutečnosti, které by obsah e-mailové komunikace (tak, jak je zachycen v listinách předložených žalobkyní) zpochybňovaly, žalovaná netvrdila (a ze spisu se nepodávají), nelze postupu soudu prvního stupně, který z takto prokázaného obsahu e-mailové komunikace vycházel (a „předložení metadat“ nepožadoval) ničeho vytknout.

19. Případnou neshledal odvolací soud ani námitku neautentičnosti SMS komunikace. Žalovaná v odvolání popisuje, v čem spočívá „SMS spoofing“ a předestírá možnost, že s SMS komunikací mohlo být tímto způsobem manipulováno, neuvádí však žádné skutečnosti, které by alespoň nasvědčovaly možnosti, že se tak stalo. Za této situace, se zřetelem k tomu, že obsah SMS komunikace, tak jak je zachycen v tzv. screenshotech (snímcích mobilního telefonu), nebyl zpochybněn jinými důkazy ani skutečnostmi, které v řízení vyšly najevo, postupoval soud prvního stupně správně, když závěr o autentičnosti SMS komunikace učinil na základě důkazů, které v tomto směru navrhla žalobkyně (výslech svědka [jméno FO] a zjištění obsahu jeho mobilního telefonu) a další dokazování k této otázce nepokládal za potřebné. Uvedla-li žalovaná při jednání odvolacího soudu (ve vztahu k důkazu tzv. screenshoty), že pokud se žalobkyně dovolává soukromé listiny, bylo na ní, aby její pravost prokázala, nelze než konstatovat, že žalobkyně tak (způsobem shora uvedeným) učinila.

20. Přisvědčit nelze ani námitce žalované, že soud důkazy neposuzoval objektivně a aktivně hledal argumenty ve prospěch jedné ze stran, čímž došlo k narušení zásady rovnosti stran. Z precizního (nadstandardně podrobného) odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrné, že soud prvního stupně hodnotil jak každý důkaz jednotlivě, tak všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo; postupoval tedy v souladu s § 132 o. s. ř. Ze spisu se přitom nepodává, že by soud „aktivně hledal argumenty ve prospěch jedné ze stran“ – s ohledem na to, že žalovaná ani netvrdí, v jakém konkrétním případě postupoval soud nepřípustně „aktivisticky“, uzavřel odvolací soud, že ani v tomto směru nelze postupu soudu prvního stupně ničeho vytknout, a námitku porušení zásady rovnosti stran neshledal případnou.

21. Lze tedy shrnout, že byť jednotlivě (každý toliko sám o sobě) by shora uvedené důkazy – tj. (zejména) obsah SMS komunikace ze dne 16. 12. 2021, obsah e-mailu o ukončení spolupráce ze dne 19. 12. 2021, výpovědi svědků ([jméno FO] a [jméno FO]) a Faktura – k prokázání dodání zboží nedostačovaly, ve svém souhrnu představují ucelený souladný řetězec přímých a nepřímých důkazů, který plně opodstatňuje závěr soudu prvního stupně, že k dodání zboží (v množství uvedeném ve Faktuře) došlo. S ohledem na to, že proti správnosti závěru o ceně zboží žalovaná ničeho nenamítala (a z obsahu spisu se neprávnost tohoto závěru nepodává), je na místě uzavřít, že soud prvního stupně rozhodl správně, když žalobě (téměř zcela) vyhověl. Lze jen dodat, že výrok II., jímž byla žaloba (co do částky 86,25 Kč) zamítnuta, odvoláním dotčen nebyl.

22. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí, včetně správného nákladového výroku, jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.

24. Žalobkyni náleží náhrada nákladů odvolacího řízení za zastoupení advokátem stanovená dle § 6 odst. 1, § 7, § 8, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty 10 526 Kč za 2 úkony právní služby po 1 540 Kč, tj. za vyjádření k odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu dne 18. 9. 2024; dále 2 paušální náhrady výdajů (2x 300 Kč) dle § 13 odst. 1 a 4 AT a náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21%, v součtu tedy 4 452,80 Kč.