o 20 804 Kč s příslušenstvím

1. Výše uvedeným rozsudkem (dále též „napadené rozhodnutí“) soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 3 648,83 Kč (výrok I.); uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 17 155,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 17. 5. 2024 do zaplacení (výrok II.); uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 513 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně (dále též „soud“) takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 804 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 31. 10. 2023 uzavřela se žalovanou kupní smlouvu č. [číslo], dle které měla žalovaná dodat 6 kusů parkových laviček [název] s dopravou, manipulací a vykládkou za celkovou cenu 20 804 Kč a s termínem dodání 6 až 8 týdnů. Žalobkyně kupní cenu (tj. 20 804 Kč) poukázala týž den na účet žalované na základě faktury č. [číslo], žalovaná zboží nedodala ani přes urgenci. Žalobkyně proto jednostranně odstoupila od kupní smlouvy, o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne 9. 5. 2024 a požádala o neprodlené vrácení zaplacené kupní ceny. Žalovaná dluh nezaplatila ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 2. 10. 2024.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a po skutkové stránce shledal, že žalobkyně dne 31. 10. 2023 uhradila žalované částku 20 804 Kč jako kupní cenu dle smlouvy, podle které měla žalovaná dodat žalobkyni objednaný venkovní nábytek. Jelikož žalovaná svůj závazek dodat objednaný nábytek nesplnila, žalobkyně dne 9. 5. 2024 od smlouvy písemně odstoupila a vyzvala žalovanou k vrácení částky odpovídající kupní ceně. Dne 16. 12. 2024 a dne 25. 12. 2024 (po zahájení řízení) uhradila žalovaná žalobkyni částku v celkové výši 4 000 Kč (2 000 Kč a 2 000 Kč).

4. K posledně uvedenému soud konstatoval, že s ohledem na částečnou úhradu žalované ve výši 2 000 Kč dne 16. 12. 2024 a částečnou úhradu ve výši 2 000 Kč dne 25. 12. 2024 žalobkyně po odečtení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 17. 5. 2024 do zaplacení jednotlivých částečných úhrad vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 3 648,83 Kč (4 000 – 351,17 Kč).

5. K tomu soud uvedl, že úrok z prodlení u částky zaplacené 16. 12. 2024 činí za 212 dnů 172,15 Kč a u částky zaplacené 25. 12. 2024 činí za 221 dnů 179,42 Kč, celkem 351,17 Kč. V této souvislosti soud odkázal na § 1932 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) s tím, že ve smyslu tohoto ustanovení se plnění dlužníka započte (nejprve) na úroky z prodlení a (až poté) na jistinu. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud (výrokem I. řízení) řízení, s odkazem na § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), co do částky 3 648,83 Kč zastavil.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 1968, § 1977, § 2002, 2079 a násl. a § 2993 o. z. s tím, že účastníci řízení uzavřeli kupní smlouvu (ve smyslu § 2079 a násl. o. z.), jejímž předmětem byl nákup venkovního nábytku. Žalobkyně vystupovala z pozice kupující, žalovaná z pozice prodávající, kupní cena byla ujednána v částce 20 804 Kč, datum dodání bylo sjednáno v rámci 6 až 8 týdnů od uzavření kupní smlouvy. Žalobkyně splnila svou povinnost a zaplatila celou kupní cenu. Žalovaná svou povinnost nesplnila, neboť neodevzdala žalobkyni zboží ve sjednané lhůtě, čímž se dostala do prodlení (ve smyslu § 1968 o. z.), a žalobkyně od smlouvy platně odstoupila (ve smyslu § 1977 o. z.), neboť dlouhodobým prodlením žalovaná porušila smlouvu podstatným způsobem. Odstoupením od smlouvy se závazek zrušil od počátku (ve smyslu § 2004 odst. 1 o. z.), čímž odpadl důvod, pro který se plnilo. Žalobkyně má tedy (ve smyslu § 2993 o. z.) právo na vrácení toho, co plnila, tedy na vrácení zaplacené kupní ceny ve výši 20 804 Kč ponížené o částečnou úhradu žalované ve výši 4 000 Kč, přičemž toto částečné plnění dlužníka se započetlo nejprve na úroky z prodlení a poté na jistinu.

7. Žalovaná ve včasném odvolání namítala, že žalobkyni zaslala dvě úhrady po 2 000 Kč, řízení však bylo zastaveno jen co do částky 3 648,83 Kč; dále namítala, že po odečtení částky 4 000 Kč vychází žalované nedoplatek 16 804 Kč, uloženo jí však bylo zaplatit částku 17 155,17 Kč. Dále uvedla, že žalobkyni zaslala další částečnou úhradu ve výši 2 804 Kč, aktuální zůstatek pohledávky tedy činí 14 000 Kč. V doplnění odvolání žalovaná (k výzvě soudu) uvedla, že rozhodnutí je napadáno v celkové výši 6 804 Kč, neboť po odečtení úhrad na účet obce činí zůstatek pohledávky (k datu 13. 4. 2025) částku 14 000 Kč.

8. Podáním ze dne 23. 9. 2025 žalovaná omluvila svou neúčast u jednání odvolacího soudu a zopakovala, že aktuální doplatek pohledávky činí 14 000 Kč + náklady řízení.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalovaná částku 2 804 Kč skutečně uhradila, ale až dne 26. 3. 2025, nicméně tato skutečnost nemůže mít vliv na správnost rozsudku. Proto žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek v napadeném výroku potvrzen a žalobkyni byly přiznány náklady odvolacího řízení.

10. S ohledem na omluvu žalované, která o odročení jednání nežádala, jednal odvolací soud v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.). Právní zástupce žalobkyně reprodukoval písemné vyjádření k odvolání a vyčíslil náklady, které žalobkyni v odvolacím řízení vznikly.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho rozsahu rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

12. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostačujícím rozsahu, přičemž náležitě vyložil, jaké důkazy provedl, jaká zjištění z nich učinil, k jakým závěrům na jejich základě dospěl a jakými úvahami se přitom řídil, a nepochybil ani v právním posouzení věci. Odvolací soud, který ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně vychází, a s právními závěry soudu prvního stupně se ztotožňuje, tudíž, v zájmu stručnosti, na odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje. Soud prvního stupně se dopustil jen jednoho dílčího pochybení (viz níže), které odvolací soud, se zřetelem k námitkám žalované, korigoval.

13. Žalovaná má za to, že soud prvního stupně rozhodl nesprávně, když řízení zastavil jen co do částky 3 648,83 Kč. Žalovaná však nebere v potaz, že o částečném zastavení řízení rozhodl soud – v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. – na základě návrhu žalobkyně, která žalobu omezila jen o částku 3 648,83 Kč s tím, že dvě platby žalované po 2 000 Kč (ze dne 16. 12. 2024 a ze dne 25. 12. 2024) započetla (ve smyslu § 1932 odst. 1 o. z.) nejprve na úrok z prodlení a poté na jistinu, v důsledku čehož se jistina nesnížila o 4 000 Kč, nýbrž právě jen o 3 648,83 Kč.

14. Vzhledem k tomu, že soud je oprávněn řízení zastavit jen ohledně té částky, o kterou žalobce žalobu omezí (vezme částečně zpět), postupoval soud prvního stupně správně, když řízení zastavil „jen“ co do částky 3 648,83 Kč; v tomto směru tedy není odvolání žalované opodstatněné.

15. S ohledem na postup žalobkyně – která sice v souladu s § 1932 o. z. na platby žalované ze dne 16. 12. 2024 a ze dne 25. 12. 2024 započetla příslušenství pohledávky (zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 17. 5. 2024 do 16. 12. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z částky 2 000 Kč za dobu od 17. 5. 2024 do 25. 12. 2024), čímž byl její nárok na právě uvedený zákonný úrok z prodlení (který v součtu představuje částku 351,17 Kč) uspokojen, avšak o tuto část požadovaného příslušenství žalobu neomezila – měl soud žalobu zamítnout co do požadovaného příslušenství v rozsahu, kterým bylo právo žalobkyně na zákonný úrok z prodlení dobrovolným plněním žalované (po podání žaloby) uspokojeno. Pokud tak soud prvního stupně nepostupoval, umožnil, aby se žalobkyni (při případném výkonu rozhodnutí) dostalo téhož dvakrát, což není přípustné. Toto pochybení soudu prvního stupně odvolací soud napravil tím, že co do příslušenství specifikovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí žalobu zamítl; v tomto ohledu je odvolání žalované opodstatněné.

16. Pokud žalovaná namítá, že uhradila též částku 2 804 Kč (což doložila výpisem z účtu a žalobkyně tuto skutečnost potvrdila), není sice pochyb o tom, že s ohledem na datum úhrady této částky (26. 3. 2025) nemohl toto plnění zohlednit soud prvního stupně (jenž ve věci rozhodl dne 6. 2. 2025), byl však povinen učinit tak odvolací soud, neboť i v odvolacím řízení platí, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.). Proto bylo na žalobkyni – chtěla-li by předejít částečnému neúspěchu v řízení – aby na úhradu částky 2 804 Kč procesně reagovala částečným zpětvzetím žaloby – pokud tak žalobkyně neučinila, nezbylo odvolacímu soudu než žalobu v této části (včetně příslušenství za dobu následující po datu úhrady částky 2 804 Kč) jako nedůvodnou zamítnout. V tomto ohledu je odvolání opodstatněné, byť důvodem částečné změny rozhodnutí (spočívající v zamítnutí žaloby co do částky 2 804 Kč se specifikovaným příslušenstvím) není pochybení soudu prvního stupně, nýbrž částečné plnění (ve výši 2 804 Kč), které žalovaná poskytla žalobkyni poté, kdy soud prvního stupně ve věci rozhodl.

17. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil [§ 220 odst. 1 o. s. ř.] jen tak, jak je uvedeno výše, jinak je v napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.

19. Úspěch žalobkyně (pro účely stanovení nákladů řízení před soudem prvního stupně) představuje částka 18 000 Kč (když do této částky náleží jak částka, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit dle rozhodnutí soudu, tak částka, ohledně níž bylo řízení pro chování žalované částečně zastaveno); úspěch žalované představuje částka 2 804 Kč (ohledně níž byla žaloba zamítnuta). Žalobkyně byla tedy úspěšná z 86,5 % (a neúspěšná z 13,5 %); žalovaná byla úspěšná z 13,5 % (a neúspěšná z 86,5 %). Vzhledem k tomu, že ve smyslu § 142 odst. 2 je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit, přičemž z větší části byla úspěšná žalobkyně, náleží jí 73 % (86,50 % – 13,5 %) nákladů řízení před soudem prvního stupně.

20. V řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobkyni náklady spočívající v zaplaceném soudním poplatku (833 Kč) a náklady zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty 20 804 Kč za 6 úkonů po 1 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, podání ze dne 9. 12. 2024, podání ze dne 20. 1. 2025 a účast při jednání soudu dne 6. 2. 2025), 4 paušální náhrady výdajů (4 x 300 Kč) dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 1. 2024 a 2 paušální náhrady výdajů (2 x 450 Kč) dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, v součtu tedy 14 573 Kč, z čehož žalobkyni náleží 73 %, tj. 10 638,29 Kč.

21. Odvoláním napadla žalovaná rozsudek soudu prvního stupně jen co do částky 6 804 Kč, přičemž uspěla co do částky 3 155,17 Kč (351,17 Kč + 2 804 Kč). Žalovaná byla tedy v odvolacím řízení úspěšná z 46,4 % (a neúspěšná z 53,6 %); žalobkyně byla úspěšná z 53,6 % (a neúspěšná z 46,4 %). Vzhledem k tomu, že ve smyslu § 142 odst. 2 je třeba náhradu nákladů poměrně rozdělit, přičemž z větší části byla úspěšná žalobkyně, náleží jí 7,2 % (53,6 % – 46,4 %) nákladů řízení před odvolacím soudem.

22. V řízení před odvolacím soudem vznikly žalobkyni náklady řízení spočívající náklady zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty 6 804 Kč za 2 úkony po 1 500 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 24. 9. 2025), 2 paušální náhrady výdajů (2 x 450 Kč) dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025. Dále cestovné za cestu ze sídla advokáta na jednání soudu a zpět na trase [adresa] (270 km při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km benzínu 95) v částce 2 155,63 Kč a náhrada za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokáta na soudní jednání a zpět za 12 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT, v součtu tedy 7 855,63 Kč, z čehož žalobkyni náleží 7,2 %, tj. 549,89 Kč.

23. Celkem tak na nákladech řízení před soudy obou stupňů žalobkyni náleží 11 188,18 Kč (10 638,29 Kč + 549,89 Kč).