o 472 610 771 Kč s příslušenstvím

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 283 500 Kč se specifikovaným úrokem za prodlení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 472 327 265 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 3 900 Kč (výrok III.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Krajského soudu v [místo] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Zrekapituloval z příslušného spisu průběh daného insolvenčního řízení zahájeného návrhem insolvenční navrhovatelky [právnická osoba] dne 1. 9. 2015 a skončeného usnesením o zastavení řízení ze dne 7. 7. 2016, které nabylo právní moci dne 27. 7. 2016. Dále provedl dokazování listinnými důkazy a zjištění z nich učiněná popsal v bodech 8 - 21 odůvodnění napadeného rozsudku. Vzal mimo jiné za prokázáno, že dne 5. 5. 2015 byla mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] uzavřena dealerská smlouva, v níž mimo jiné smluvní strany prohlásily, že proti nim není zahájeno insolvenční řízení, přičemž tato podmínka musí být pravdivá a splněná po celou dobu trvání smluvního vztahu. Dne 16. 6. 2016 [právnická osoba] od smlouvy odstoupila s tím, že nedošlo ke zjednání nápravy v dodatečné lhůtě šesti měsíců od upozornění o vedení insolvenčního řízení, a požaduje zaplacení smluvní pokuty 400 000 EURO do 30. 11. 2016 podle uzavřené smlouvy. Tuto částku uhradila žalobkyně od 28. 11. 2016 platbou ve výši 10 944 000 Kč. [právnická osoba] dále po žalobkyni požadovala zaplacení částky 163 134 000 Kč jako náhradu škody v podobě ušlého zisku. Z e-mailové korespondence mezi [p.o.4] a žalobkyní ze dne 13. 7. 2016 vyplývá sdělení [p.o.4] žalobkyni, že její poptávka je zajímavá, vzhledem k tomu, že systém vykazuje, že žalobkyně je v insolvenci, nelze v této výši pohledávku vykrýt, byl by to rizikový obchod. [p.o.2] v mailové korespondenci reagovala na objednávku ve výši 30 000 000 Kč tak, že dle informačního systému je žalobkyně v úpadku, proto partner nepovažuje spolupráci za perspektivní. [p.o.3] mailem ze dne 25. 5. 2016 sdělila žalobkyni, že se nachází v nedůvěryhodné finanční situaci, je v řízení o úpadku. Obdobný postoj vyplynul z e-mailové korespondence [společnost 3], kde žalobkyně požadovala pokrytí objednávek, v odpovědi bylo sděleno, že není dostatečně důvěryhodná firma, je vedena v insolvenčním rejstříku a stojí před rozhodnutím o úpadku. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 134 insolvenčního zákona a § 13 zák. č. 82/98 Sb. a vycházel ze závazného právního názoru vysloveného odvolacím soudem v rozhodnutí č. j. [spisová značka], že v daném insolvenčním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť o insolvenčním návrhu nebylo rozhodnuto v zákonné lhůtě bez zbytečného odkladu, a zabýval se tím, zda žalobkyni vznikla tvrzená škoda a zda mezi takto vzniklou škodou a nesprávným úředním postupem je dána příčinná souvislost. Zrekapituloval jednotlivé dílčí nároky, které zůstaly předmětem řízení, a uvedl, že žalobkyně jako účastník smluvního vztahu dobrovolně souhlasila s doložkou o odstoupení od smlouvy pro případ, že by došlo k zahájení insolvenčního řízení, smlouva neobsahuje žádné podmínky pro možné neodstoupení od smlouvy, jakékoliv insolvenční řízení vedené vůči žalobkyni tak dalo možnost druhé straně od smlouvy odstoupit. Pokud tedy žalobkyni měla vzniknout škoda odstoupením [právnická osoba] od smlouvy, tato vznikla porušením povinnosti, na kterou žalobkyně přistoupila, nikoliv nesprávným úředním postupem v insolvenčním řízení. Nadto soud prvního stupně k částce [částka] uvedl, že v tomto rozsahu žalobkyni škoda nevznikla, neboť uvedenou částku neuhradila a rozhodčí řízení skončilo zastavením řízení z důvodu zpětvzetí návrhu. Ohledně nákladů na grafické služby ve výši 43 200 Kč a nákladů na zpracování software pro sběr a analýzu dat ve výši 240 306 Kč soud prvního stupně uvedl, že tyto částky žalobkyně na základě smluvních vztahů zaplatila, avšak ke zbytečnému vynaložení těchto nákladů došlo odstoupením [právnická osoba] smlouvy ze dne 5. 5. 2015 na základě smluvního ujednání, a nikoliv z důvodu nevydání rozhodnutí v insolvenčním řízení bez zbytečného odkladu. K dalším požadavkům na ušlý zisk z obchodů se společností [společnost 2] ve výši 20 400 000 Kč a výdaje spojené s uzavřeným obchodem ve výši 155 759 Kč soud prvního stupně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a uvedl, že žalobkyně se společností [společnost 2] uzavřela smlouvu dne 17. 9. 2015 (předloženou soudu v anglickém jazyce), z níž obecně neplynou žádné konkrétní povinnosti ani práva žalobkyni, žalobkyně postavila vznik ušlého zisku na neochotě třetích stran odlišných od [společnost 2], které sdělily, že nemají zájem na obnovení spolupráce, neboť žalobkyně se nachází v úpadku. Nejedná se tedy o to, že by byl nastaven jakýkoliv smluvní vztah s uvedenými subjekty, žalobkyně poptávala možnosti spolupráce, a není proto dána příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem, neboť třetí subjekty se rozhodly se žalobkyní nespolupracovat, jednalo se o jejich volní uvážení. V této souvislosti poukázal na to, že k podpisu smlouvy došlo 17. 9. 2015. K nároku na ušlý zisk z obchodu se společností [společnost] ve výši 288 354 000 Kč soud prvního stupně uvedl, že se jednalo o přípravek, který měl být kupován od [právnická osoba], k jeho dalšímu prodeji nedošlo z důvodu odstoupení [právnická osoba] od smlouvy s žalobkyní, a není tak dána příčinná souvislost, neboť od smlouvy bylo odstoupeno na základě smluvního ujednání (viz výše) nikoliv na základě pochybení státu. Závěrem poukázal na skutečnost, že jakýkoliv subjekt, který by mohl s žalobkyní spolupracovat, mohl jednoduchým způsobem zjistit stav insolvenčního řízení s tím, že neexistuje žádný subjekt kromě navrhovatele, kdo by se do řízení jako věřitel přihlásil. Veden těmito závěry soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně. Vytýkala soudu prvního stupně, že se nezabýval jednotlivými prvky dovození příčinné souvislosti, z tohoto důvodu je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Uvedla, že mezi nesprávným úředním postupem a následně vzniklou škodou existuje příčinná souvislost, pokud by insolvenční řízení skončilo počátkem února 2016, nemohlo by následně dojít k odstoupení od smlouvy odůvodněnému trváním insolvenčního řízení, stejně tak by obchodní partneři žalobkyně nemohli žalobkyni považovat za nespolehlivého partnera s poukazem na probíhající insolvenční řízení a odmítnout pokračování další obchodní spolupráce, žalobkyně by ani marně nevynaložila náklady na spolupráci se svými partnery. Nesprávný je názor soudu prvního stupně, že dluh nelze považovat za škodu, opak vyplývá z § 2952 OZ. Žalobkyně dále zrekapitulovala jednotlivé položky, z nichž se uplatněný nárok na náhradu škody skládá, a zdůraznila, že v řízení již byl odvolacím soudem vysloven závazný právní názor, že v průběhu insolvenčního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť o insolvenčním návrhu mělo být rozhodnuto nejpozději počátkem února 2016. Na straně žalobkyně došlo ke vzniku škody v podobě dluhu vůči [právnická osoba] ve výši 163 134 000 Kč a dále ve výši 400 000 EURO představující zaplacenou smluvní pokutu, přičemž pokud by nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, odstoupení od smlouvy dne 16. 6. 2016 ze strany [právnická osoba] odůvodněné trvajícím insolvenčním řízení by bylo vyloučeno, a nesprávný úřední postup tak je v příčinné souvislosti se vzniklou škodou. V této souvislosti poukázala na časovou osu od uzavření smlouvy s [právnická osoba] do odstoupení od této smlouvy. Takto vzniklá škoda je přitom přičitatelná žalované, neboť insolvenční soud nerozhodl ve lhůtě dané pro vydání rozhodnutí. Šikanózní insolvenční návrhy jsou podávány právě ve snaze vyvolat majetkovou újmu a zasáhnout dlužníka v jeho vztazích s obchodními partnery, a lhůta pro rozhodnutí insolvenčního soudu je směrována právě tak, aby se zabránilo dopadům šikanózních insolvenčních návrhů. Ochranná norma tak zakládá odpovědnost právě za škody spojené s šikanózním insolvenčním návrhem, když celá právní úprava je koncipována k zabránění vzniku takovéto škody. Napadený rozsudek popřel existenci tzv. psychické kauzality jako jedné z běžných typů kauzalit, v daném případě nebýt pochybení insolvenčního soudu, neměl by obchodní partner žalobkyně důvod odstupovat od smlouvy a žalobkyni by žádná škoda nevznikla, jednání žalované tedy bylo nutnou podmínkou pro vznik škodlivého následku. Na základě dealerské smlouvy měla žalobkyně rovněž od [právnická osoba] získat přípravek [název], dne 16. 6. 2016 však [právnická osoba] od smlouvy odstoupila, došlo tak ke vzniku škody v podobě ušlého zisku, ke kterému by bez škodlivého zásahu nedošlo, a rovněž vznik škody v podobě ušlého zisku ve výši 288 354 000 Kč je v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, což vyplývá i z časové osy celého případu popsané výše. V této souvislosti rovněž žalobkyni vznikla škoda v podobě zmařených výdajů na grafické služby ve výši 43 200 Kč a nákladů na software pro sběr a analýzu dat ve výši 240 306 Kč. Ke zmaření vynaložených nákladů došlo neuskutečněním obchodních příležitostí a žádným jiným způsobem, i tato vznikla škoda je tak přičitatelná žalované. Ušlý zisk žalobkyně ze zmařené distribuce a exportu léčiv společnosti [společnost 2] ve výši 20 400 000 Kč nastal proto, že obchodní partneři žalobkyně v reakci na trvající insolvenční řízení odmítli se žalobkyní spolupracovat, stalo se tak v době, kdy insolvenční řízení již mělo být skončeno, jednalo se sice o svobodné rozhodnutí jiného, k tomuto rozhodnutí by však bez nesprávného úředního postupu v insolvenčním řízení nemohlo dojít, žalobkyně přitom měla připraven reálný podnikatelský záměr, který byl zmařen v důsledku nesprávného úředního postupu, a tedy i náklady vynaložené na takto zmařený záměr představují škodu vzniklou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání shrnula skutkový základ sporu, vyslovila nesouhlas se závazným právním názorem odvolacího soudu vysloveným v předchozím rozhodnutí o existenci nesprávného úředního postupu a uvedla, že žalobkyni přesto v souvislosti s nesprávným úředním postupem škoda nevznikla a vzniknout nemohla. Zdůraznila, že v rámci veřejně dostupných informací o insolvenčním řízení mohli obchodní partneři žalobkyně veškeré rozhodné informace o žalobkyni zjistit, v daném případě je příčinná souvislost dána podáním insolvenčního návrhu třetí osobou, volným smluvním rozhodnutím obchodního partnera nenaplnit údajný obchodní záměr se žalobkyní, rozhodnutím žalobkyně, která nesouhlasila s rozhodnutím o insolvenčním návrhu bez nařízení jednání, smluvní volností žalobkyně, která se na základě svého jednání zavázala k úhradě nejen smluvní pokuty, ale i náhrady škody, částka ve výši 163 134 000 Kč navíc žalobkyní ani nebyla zaplacena. Hotové výdaje pak nejsou důsledkem insolvenčního řízení či postupu soudu, nýbrž obchodní činnosti žalobkyně a rizik s tím spojených. Obdobně je tomu i u nároku na ušlý zisk ze spolupráce s firmami [společnost 2] a [společnost], i zde se tyto společnosti volně rozhodly nenaplnit údajný obchodní záměr. Rozhodnutí potencionálních obchodních partnerů žalobkyně, kteří si mohli údaje ve vztahu k insolvenčním řízení lehce dohledat v insolvenčním rejstříku, nelze klást k tíži žalované, nadto některé z mailů jsou datovány z doby po zastavení insolvenčního řízení. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Žalobkyně v replice uvedla, že nesprávný úřední postup byl nutnou podmínkou vzniku škody, škoda je přičitatelná žalované, když § 134 insolvenčního zákona měl zabránit nedůvodnému trvání insolvenčního řízení a škodám z toho vzniklým. Provedla opětovnou rekapitulaci dílčích nároků a zdůraznila, že [právnická osoba] od dealerské smlouvy odstoupila z důvodu trvání insolvenčního řízení až po poskytnutí dodatečné lhůty šesti měsíců k vyřešení insolvenčního řízení, pokud by tedy k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, nebyl by pro odstoupení od smlouvy důvod. Nesprávný úřední postup se tak projevil v kauzálním řetězci a vedl ke vzniku škody. Uplatňování procesních práv nelze považovat za protiprávní, nelze proto žalobkyni klást k tíži, že nevyslovila souhlas s rozhodnutím insolvenčního návrhu bez nařízení jednání. Je běžné, že podnikatelské subjekty se na trhu vyhýbají obchodování s insolventními obchodními partnery, ujednání o odstoupení od smlouvy v případě vedení insolvenčního řízení jsou běžnou součástí obchodních smluv, skutečnost, že obchodní partner jednal v rámci svého volního uvážení, neznamená, že by se žalovaná zprostila odpovědnosti, pokud by odpadlo deliktní jednání žalované, vyvíjel by se skutkový děj podstatně jinak a ke vzniku škody by nedošlo. V této souvislosti znovu poukázala na časovou osu celého případu.

6. Při odvolacím jednání dne [datum] žalobkyně zopakovala, že ujednání o odstoupení od smlouvy v případě insolvenčního řízení je v obchodních vztazích běžné, je třeba hodnotit konkrétní okolnosti případu, [právnická osoba] poskytla lhůtu k vyřešení insolvence a až poté od smlouvy odstoupila, na takovou situaci dopadá právě § 134 insolvenčního zákona. Žalovaná při odvolacím jednání poukázala na rozhodnutí odvolacího soudu v jiných věcech sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka].

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání a v jeho mezích (tedy ve výrocích II. a III.) napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí (odvolací soud z jeho zjištění vychází) a nepochybil ani při jejím právním posouzení. Napadený rozsudek nelze považovat za nepřezkoumatelný, soud prvního stupně srozumitelně vysvětlil jaká zjištění z provedených listinných důkazů učinil a jak věc právně posoudil, vysvětlil i důvody, pro které dospěl k závěru o neexistenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a eventuálně žalobkyni vzniklou škodou, na jeho závěry konkrétním způsobem reaguje žalobkyně v podaném odvolání, přičemž je zřejmé, že obsah odůvodnění napadeného rozsudku nebránil žalobkyni v řádné formulaci odvolacích důvodů. Rozhodnutím ve výrocích I. a II. soud prvního stupně vyčerpal celý předmět řízení a rozhodl o částce 472 610 771 Kč, která zůstala předmětem řízení poté, co v průběhu řízení již pravomocně bylo rozhodnuto o částce 150 000 Kč. Skutečnost, že v odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně zmiňuje místo částky 163 134 000 částku 162 850 494 Kč nepředstavuje vadu, pro kterou by napadený rozsudek nemohl obstát, se stejnými částkami pracuje rovněž žalobkyně v podaném odvolání.

8. Odvolací soud setrvává na závazném právním názoru vysloveném v předchozím rozsudku č. j. [spisová značka], že v insolvenčním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že o insolvenčním návrhu nebylo insolvenčním soudem rozhodnuto bez zbytečného odkladu, tedy ve lhůtě podle § 134 insolvenčního zákona, neboť o tomto návrhu mělo být rozhodnuto nejpozději počátkem února 2016, bylo však rozhodnuto až 7. 7. 2016. Bylo tedy třeba posoudit, zda je dána příčinná souvislost mezi tímto nesprávným úředním postupem a žalobkyní eventuálně vzniklou škodou.

9. Žalobou uplatněný nárok se skládá z jednotlivých položek specifikovaných v napadeném rozsudku, které lze rozdělit do dvou skupin, a to jednak na nároky, které měly vzniknout v důsledku odstoupení společnosti [právnická osoba] od dealerské smlouvy uzavřené s žalobkyní dne 5. 5. 2015 a jednak v důsledku toho, že obchodní partneři žalobkyně odmítli další spolupráci se žalobkyní z důvodu, že proti ní je vedeno insolvenční řízení.

10. V dealerské smlouvě ze dne 5. 5. 2015 žalobkyně mimo jiné v článku IV. body 7 a 8 prohlásila, že proti ní není zahájeno insolvenční řízení a že tato podmínka bude splněna po celou dobu trvání smluvního vztahu, v bodech 9 a 10 bylo dohodnuto možné odstoupení od smlouvy a nárok na smluvní pokutu. Sjednání podmínky, že po uzavření smlouvy v následné době nebude proti žalobkyni zahájeno insolvenční řízení, sice může být v obchodních vztazích běžné, to však nic nemění na tom, že zahájení insolvenčního řízení podáním insolvenčního návrhu závisí pouze na vůli toho, kdo insolvenční návrh podává, jednání takového subjektu je žalobkyní neovlivnitelné, a sjednáním takové podmínky v dealerské smlouvě na sebe žalobkyně dobrovolně převzala riziko, které není schopna nijak ovlivnit, soud prvního stupně přitom správně konstatoval, že v případě takovéhoto ujednání měla druhá smluvní strana možnost od smlouvy odstoupit z důvodu zahájení jakéhokoliv insolvenčního řízení jakýmkoliv subjektem, přičemž tato možnost není obsahem dealerské smlouvy nijak modifikována. Přistoupila-li tedy žalobkyně na takovéto smluvní ujednání, v jehož důsledku [právnická osoba] odstoupila od smlouvy s ohledem na probíhající insolvenční řízení, není dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v nerozhodnutí o insolvenčním návrhu ve lhůtě bez zbytečného odkladu a žalobkyní tvrzenou škodou vzniklou v důsledku odstoupení od smlouvy ze strany [právnická osoba]. Žalobkyni lze přisvědčit, že [právnická osoba] od smlouvy odstoupila až 16. 6. 2016, tedy v době, kdy o insolvenčním návrhu již mělo být rozhodnuto, to však nic nemění na tom, že odstoupení od smlouvy bylo volním jednáním [právnická osoba], která od smlouvy odstoupila jen z toho důvodu, že insolvenční řízení probíhá, a nikoliv s odkazem na jakékoliv konkrétní skutečností, které by svědčily o tom, že žalobkyně je nesolventním obchodním partnerem, u něhož hrozí, že nedostojí svým závazkům. V této souvislosti soud prvního stupně správně zmínil skutečnost, že jakýkoliv subjekt, tedy i [právnická osoba], mohl jednoduchým způsobem zjistit stav insolvenčního řízení včetně toho, že neexistuje žádný další subjekt, který by se se svým nárokem jako věřitel do insolvenčního řízení přihlásil. Takovýto postup [právnická osoba] je důsledkem jejího vlastního rozhodnutí smluvní vztah se žalobkyní ukončit na základě smluvního ujednání, k němuž se žalobkyně dobrovolně zavázala bez možnosti zahájení budoucího insolvenčního řízení proti své osobě jakkoliv ovlivnit, což má za následek, že není dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem v insolvenčním řízení a žalobkyní tvrzenou škodou.

11. V případě druhé skupiny nároků vzniklých v souvislosti s odmítnutím spolupráce se žalobkyní ze strany dalších obchodních partnerů je třeba shodně konstatovat, že i v případě těchto třetích osob šlo o jejich svobodné rozhodnutí se žalobkyní nespolupracovat z důvodu, že proti žalobkyni bylo vedeno insolvenční řízení. Z e-mailové korespondence vyplývá, že tyto subjekty ([p.o.4], [p.o.2], [p.o.3]., [společnost 3]) odmítly spolupráci nikoliv s ohledem na konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na nesolventnost žalobkyně, ale pouze z toho důvodu, že proti žalobkyni je vedeno insolvenční řízení, šlo tedy o svobodné rozhodnutí těchto subjektů se žalobkyní nespolupracovat jen z toho důvodu, že insolvenční řízení je vedeno, přičemž žalobkyně ani netvrdí, že by s těmito subjekty proběhla jakákoliv konkrétní vyjednávání o podmínkách spolupráce v průběhu insolvenčního řízení, spolupráce byla odmítnuta jen a pouze proto, že insolvenční řízení probíhá, ani těmto subjektům přitom nic nebránilo v tom, aby si z veřejně dostupných zdrojů zjistily stav insolvenčního řízení včetně skutečnosti, že neexistuje žádný další subjekt, který by se do řízení se svými nároky jako věřitel přihlásil. Navíc maily ze dnů od 13. 7. 2016 a 12. 7. 2016 pochází již z doby po zpětvzetí insolvenčního návrhu a rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení, kdy bylo zcela zřejmé, že pro další vedení insolvenčního řízení není žádný důvod a že žalobkyni nelze považovat za nesolventního partnera jen proto, že insolvenční řízení dosud nebylo pravomocně skončeno. V této souvislosti shledává odvolací soud případný poukaz soudu prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4879/2015 (vztahující se k důsledkům probíhajícího trestního stíhání) se závěrem, že stát nemůže být odpovědný za volní jednání, samostatná rozhodnutí třetích subjektů odlišných od státu, která byla provedena pouze na základě jejich samostatného uvážení. Stejně jako probíhající trestní stíhání nevypovídá nic o tom, že stíhaná osoba spáchala trestný čin, nevypovídá insolvenčním řízení ve stadiu před rozhodnutím o úpadku nic o tom, zda insolvenční dlužník je či není solventní a zda jej lze považovat za spolehlivého obchodního partnera. Pokud přesto samotné vedení insolvenčního řízení před rozhodnutím o úpadku vede třetí subjekt k tomu, že s insolvenčním dlužníkem nehodlá jakkoliv spolupracovat, jde pouze o jeho rozhodnutí, za které nelze přičítat odpovědnost státu. Samotný insolvenční zákon v § 111 odst. 2 pak insolvenčního dlužníka neomezuje v nakládání s majetkovou podstatou při provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření. I pro tuto část nároku proto platí závěr o tom, že pokud třetí subjekty na základě svého volního rozhodnutí odmítly obchodní spolupráci se žalobkyní, nelze tuto skutečnost klást k tíži státu, a není proto dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem v insolvenčním řízení spočívajícím v nerozhodnutí o insolvenčním návrhu bez zbytečného odkladu a žalobkyní tvrzenou škodou.

12. Veden výše uvedenými závěry odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobu zamítl, neboť ve věci není splněn jeden z předpokladů pro odpovědnost státu (příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou), a proto potvrdil napadený rozsudek ve výrocích II. a III. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady v podobě paušalizované náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., tedy 3 úkony (vyjádření k odvolání, příprava k účasti na odvolacím jednání účast při tomto jednání) po 300 Kč.