o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. prosince 2023, č. j. 16C 334/2021-292,

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 429 693 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení 220 987 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně (dále též „soud“) provedl dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků a po skutkové stránce shledal, že žalovaný (jako objednatel) a žalobkyně (jako zhotovitel) uzavřeli dne 21. 11. 2018 smlouvu o dílo č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně provést pro žalovaného opravu výtahu v objektu v [adresa], a to ve formě kompletní výměny stávajícího výtahu za trakční výtah, přičemž předmět plnění obsahoval též projekci, výrobu, dodávku, demontáž stávajícího a montáž nového výtahu. Cena díla byla sjednána v celkové výši 1 121 250 Kč včetně DPH. Cenu díla se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni takto: (a) po podpisu Smlouvy na základě faktury vystavené žalobkyní na 20% smluvní ceny, tj. 224 250 Kč s DPH; (b) po dodávce výtahu do místa montáže na základě faktury vystavené žalobkyní na 40% smluvní ceny, tj. 448 500 Kč s DPH, když v této faktuře žalobkyně zúčtuje uhrazenou zálohu (částka k úhradě bude tedy činit 224 250 Kč); (c) po ukončení montáže, předání díla a provedení všech předepsaných zkoušek na základě faktury vystavené žalobkyní na 60% smluvní ceny, tj. 672 750 Kč s DPH. V čl. V. Smlouvy účastníci ohledně doby plnění sjednali, že montáž výtahu bude zahájena 17. 6. 2019, práce budou ukončeny 17. 7. 2019 a výtah bude předán 31. 7. 2019. Dodatkem č. 1 ke Smlouvě došlo ke změně doby plnění tak, že montáž výtahu bude zahájena 8. 7. 2019, práce budou ukončeny 7. 8. 2019 a výtah bude předán dne 21. 8. 2019. Právo odstoupit od Smlouvy ze strany žalobkyně bylo upraveno v čl. X.4. Smlouvy s tím, že žalobkyně je oprávněna od Smlouvy odstoupit, jestliže je žalovaný v prodlení s placením faktur větším než 21 dnů, nebo jestliže žalovaný nezajistí žalobkyni podmínky pro řádný výkon její činnosti a tuto skutečnost nenapraví ani po písemném upozornění v dodatečné přiměřené lhůtě poskytnuté mu žalobkyní. Pro případ oprávněného odstoupení kterékoli ze smluvních stran bylo účastníky sjednáno v čl. X.5. Smlouvy, že za takové situace jsou smluvní strany povinny uhradit si navzájem účelně vynaložené náklady spojené s plněním této smlouvy a případnou náhradu vzniklé škody.

3. Soud měl za prokázané (z technické dokumentace výtahu, z výpovědi svědka [jméno FO] a z výpovědi jednatele žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO]), že se nejednalo o výtah typizovaný, ale výtah jedinečný vyrobený pro konkrétní použití na daném místě, pro jiné účely nepoužitelný. Z výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] měl soud za prokázané, že s ohledem na delší nepřítomnost žalovaného založili montéři nový montážní deník (když první montážní deník měl v držení žalovaný), do kterého svědek Kubásek činil každodenní zápisy. Námitku žalovaného, že tento montážní deník je třeba posoudit jako falzum, shledal soud nemístnou s tím, že autenticita montážního deníku předloženého žalobkyní byla potvrzena výslechy uvedených svědků, především pak svědka [jméno FO], a logicky vysvětlena byla i existence dvou montážních deníků. Z montážního deníku předloženého žalobkyní, ve spojení s výpověďmi svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], a rovněž ve spojení s listinnými důkazy – e-mailovou komunikací žalovaného a [jméno FO] ze dne 12. 8. 2019 (v níž žalovaný nijak dodání výtahu nerozporuje), výpisem jízd ze dne 9. 7. 2019 řidiče [jméno FO], e-mailovou komunikací ze dne 4. 7. 2019 a 9. 7. 2019 a dodacím listem (TOV č. 1, zakázka č. [hodnota]) ze dne 9. 7. 2019 měl soud za prokázané, že jednotlivé komponenty výtahu byly žalobkyní dodány do místa montáže, zde byly složeny na místech k tomu určených a následně bylo započato s demontáží původního a montáží nového výtahu. Z výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] měl soud za prokázané, že několik dnů po započetí prací se dostavila na místo provádění prací bývalá manželka žalovaného [jméno FO], informovala se ohledně prováděných prací a nařídila tyto práce zastavit. Uvedení svědci se poté obrátili na své nadřízené, kteří po konzultaci se žalovaným rozhodli o zastavení prováděných prací; veškeré dodané komponenty výtahu včetně kompletní technologie zůstaly uskladněné na místě provádění díla. Tyto skutečnosti měl soud za prokázané výpověďmi svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] (když skutečnost, že pokyn k zastavení prací byl dán po domluvě se žalovaným, vyplývá i z výpovědi samotného žalovaného), jakož i e-mailovou komunikací ze dne 15. 7. a 16. 7. 2019, ze které je zřejmé, že žalovaný dal pokyn k zastavení prací s ohledem na nařízené předběžné opatření.

4. Dále soud uvedl, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že po započetí provádění prací žalobkyní bylo žalovanému doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 7. 2019, č. j. 21C 9/2016-623, o nařízení předběžného opatření, kterým bylo žalovanému (vedle jiného) uloženo zdržet se provádění výplat finančních prostředků plynoucích z nájmu předmětného domu nad rámec obvyklé správy této nemovitosti, dále zdržet se provádění stavebních úprav, demoličních prací a jiných činností na předmětných nemovitostech, v důsledku kterých by došlo ke zhoršení technického a faktického stavu nemovitosti; toto předběžné opatření nabylo právní moci dne 4. 1. 2020. Následně byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 9. 2019, č. j. 21C 9/2016-677, které nabylo právní moci dne 11. 10. 2019, (vedle jiného) zamítnut návrh [jméno FO], kterým měla být žalovanému uložena povinnost dokončit opravu (výměnu) předmětného výtahu a tuto plně uhradit; Soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že pokud žalovaný v rekonstrukčních pracích ustal poté, kdy mu bylo doručeno předběžné opatření nařízené usnesením ze dne 4. 7. 2019, č. j. 21C 9/2016-623 (vydané v řízení o způsobu správy společného jmění manželů [jméno FO]), je takový výklad žalovaného nesprávný, neboť dokončením výměny výtahu by stěží mohlo dojít ke zhoršení technického a faktického stavu domu oproti stavu v době vyhlášení rozsudku dne 6. 6. 2019; dále bylo v odůvodnění konstatováno, že navrhovanou povinnost nicméně nelze žalovanému uložit předběžným opatřením. Z e-mailové komunikace ze dne 12. 8. 2019, ve spojení s výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO], jakož i z návrhu Dodatku č. 2 Smlouy, měl soud za prokázané, že žalobkyně se pokusila s žalovaným věc řešit, jednání byla vedena i s [jméno FO], k žádné dohodě však nedošlo.

5. Soud shledal, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný zaplatil žalobkyni na základě faktury č. [hodnota] (ze dne 28. 11. 2018) první část sjednané ceny díla ve výši 195 000 Kč. Po dodávce výtahu do místa montáže vystavila žalobkyně žalovanému fakturu č. [hodnota] (ze dne 11. 7. 2019), znějící na částku 195 000 Kč (se splatností dne 26. 7. 2019), což měl soud za prokázané uvedenou fakturou. Mezi účastníky bylo nesporné, že tato část ceny díla žalovaným uhrazena nebyla, což je zřejmé i z e-mailové komunikace účastníků ze dne 12. 8. 2019. Dále soud shledal, že podáním ze dne 26. 8. 2021 odstoupila žalobkyně od předmětné smlouvy o dílo (v souladu s čl. X odst. 4 Smlouvy) s tím, že porušení povinností sjednaných ve Smlouvě spatřuje v prodlení s úhradou splatné faktury č. [hodnota] a dále v neposkytnutí součinnosti s realizací díla, když žalovaný ani přes opakované urgence nesdělil, kam uskladnil výtahové dveře dodané žalobkyní na místo montáže, a současně nezajistil součinnost v pokračování díla, byť jej vydané předběžné opatření nikterak neomezovalo.

6. Dále soud uvedl, že z podání žalobkyně ze dne 26. 8. 2021 plyne, že žalobkyně žalovaného vyzvala k náhradě škody, tj. úhradě účelně vynaložených nákladů vzniklých s realizací díla v částce 624 693,43 Kč (tyto skutečnosti měl soud za prokázané podáním žalobkyně ze dne 26. 8. 2021 ve spojení s podací stvrzenkou ze dne 27. 8. 2021). Skutečnost, že žalobkyně (prostřednictvím právní zástupkyně) již dříve vyzývala žalovaného k úhradě částky 195 000 Kč, fakturované fakturou č. [hodnota], a dále k poskytnutí uvedené součinnosti, je zřejmá z výzev žalobkyně ze dne 11. 12. 2020 a 15. 4. 2021 (ve spojení s dodejkou ze dne 15. 4. 2021 a podací stvrzenkou z téhož dne). Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu č. [hodnota] (ze dne 6. 9. 2021) znějící na částku 429 693 Kč s tím, že takto je fakturován doplatek náhrady škody – účelně vynaložených nákladů – v souvislosti s odstoupením žalobkyně od Smlouvy, s tím, že celková výše těchto nákladů činí 624 693,43 Kč, když na tuto částku byla započtena částka 195 000 Kč uhrazená původně oproti faktuře č. [hodnota]. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný na žalovanou částku ve výši 429 693 Kč ničeho neuhradil.

7. Soud konstatoval, že náklady vynaložené žalobkyní v celkové výši 624 693,43 Kč zahrnující jednak přímé náklady ve výši 516 903,43 Kč, jakož i režijní náklady (mzdové náklady zaměstnanců, kteří nemají úkolovou mzdu, a energie) ve výši 107 790 Kč, byly velmi podrobně a rozsáhle doloženy jednotlivými účetními doklady dodanými žalobkyní v přílohových šanonech. Žalobkyně těmito doklady prokázala, jaké komponenty potřebné pro výrobu výtahu byly zakoupeny, vydány a použity při provedení zakázky, jaké částky byly vynaloženy na mzdy zaměstnanců, dále na úkolové mzdy a s tím související zdravotní a sociální pojištění zaměstnanců provádějících zakázku úkolově, dále jaké služební cesty byly v souvislosti s danou zakázkou vyúčtovány. Soud podotkl, že žalovaný jednotlivé vynaložené částky nesporoval, proto nebylo třeba provedení dalšího (časově a finančně náročného) dokazování formou přezkumu žalovanou předloženého listinného materiálu soudem ustanoveným znalcem.

8. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2001, § 2003, § 2004, § 2005, § 2586 odst. 1, § 2587, § 2590 odst.1, § 2591, § 2604, § 2610 odst. 1 a § 2613 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) s tím, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný (jako objednatel) a žalobkyně (jako zhotovitel) uzavřeli dne 21. 11. 2018, ve znění dodatku ze dne 12. 6. 2019, smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 a násl. o. z., jejímž předmětem byla kompletní výměna stávajícího výtahu umístěného v domu v [adresa], za trakční výtah, přičemž předmět plnění obsahuje projekci, výrobu, dodávku, demontáž stávajícího a montáž nového výtahu ve smlouvě blíže specifikovaného, když součástí předmětu plnění bylo i zhotovení strojní dokumentace rekonstrukce výtahu. V souvislosti se smluvními ujednáními žalovaný uhradil první část sjednané ceny díla ve výši 195 000 Kč, druhou část ceny díla, rovněž v částce 195 000 Kč, kterou byl v souladu se smlouvou povinen zaplatit žalobkyni po dodání díla do místa montáže – k čemuž prokazatelně došlo dne 9. 7. 2019 – žalovaný nezaplatil.

9. Dále soud konstatoval, že mezi účastníky není sporu o tom, že byť žalobkyně započala dne 9. 7. 2019 s prováděním sjednaných prací, k pokynu žalovaného byly tyto práce po cca 1 týdnu zastaveny. Pokud žalovaný v této souvislosti poukazoval na předběžné opatření (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 7. 2019, č. j. 21C 9/2016-623, dále též „PO ze dne 4. 7. 2019“), přisvědčil soud žalobkyni, že k úhradě smluvené finanční částky mohlo být přistoupeno i z jiných finančních zdrojů (nikoliv pouze z výnosu předmětné nemovitosti), s tím, že je evidentní, že v případě výměny výtahu se jistě nejedná se o provádění takových stavebních úprav, v důsledku kterých by došlo ke zhoršení technického a faktického stavu nemovitosti. K tomu soud podotkl, že stejný (posledně uvedený) závěr vyjádřil Obvodní soud pro Prahu 5 v odůvodnění usnesení ze dne 24. 9. 2019, č. j. 21C 9/2016-677. Proto soud prvního stupně uzavřel, že žalovanému nic nebránilo v poskytnutí součinnosti žalobkyni co do dokončení sjednaných prací, jakož i v úhradě druhé sjednané části ceny díla.

10. Soud též shledal, že pokud žalovaný nezaplatil druhou sjednanou část ceny díla a žalobkyně (s ohledem na nedostatečně poskytnutou součinnost) nemohla pokračovat v provádění prací, postupovala žalobkyně v souladu s ustanovením § 2001 o. z., když způsobem smluveným v čl. X.4 Smlouvy dopisem ze dne 26. 8. 2021 (poté, kdy vyčkávala, zda se složité vztahy mezi žalovaným a jeho bývalou manželkou nevyřeší) od Smlouvy odstoupila. Dále soud uzavřel, že žalobkyně v souladu s čl. X.5 Smlouvy vyčíslila veškeré vynaložené náklady spojené s plněním svých smluvních povinností a žalovaného vyzvala k jejich úhradě, když takto vyčíslenou částku (v celkové výši 624 693,43 Kč) ponížila o již uskutečněnou platbu (ve výši 195 000 Kč); žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů v částce 429 693 Kč. Žalobkyně veškeré vynaložené náklady velmi podrobně odůvodnila, doložila a vysvětlila, soud proto z takto stanovené částky vycházel, když zohlednil prokázanou skutečnost, že výtah byl vyroben na míru a nelze jej použít pro jiné účely. Námitku žalovaného, že žalobkyně byla povinna z titulu své odbornosti zajistit vydání stavebního povolení či ohlášení (což neučinila) shledal soud irelevantní.

11. Žalovaný ve včasném odvolání namítal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil obsah předběžného opatření, které nařídil Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 4. 7. 2019, č. j. 21C 9/2016-623, když již samotná existence tohoto předběžného opatření mu bránila dokončit stavbu výtahu, neboť úhrada ceny za výtah zcela jistě přesahovala rámec běžné správy; žalovaný též vytýkal soudu, že se dostatečně nevypořádal s jeho poukazem na předběžné opatření nařízené Obvodním soudem pro Prahu 5 usnesením ze dne 24. 9. 2019, č. j. 21C 9/2016-677. Dále žalovaný namítal, že si žalobkyně vytvořila „falsum“ montážního deníku, „kam mohl kdokoli, cokoli a kdykoli dopisovat“ a v němž není uveden žádný jeho podpis; dle žalovaného jediným objektivním důkazem toho, že bylo cokoliv dodáno (a že žalobkyni vzniklo právo fakturovat), je originál montážního deníku (tj. deník, kterým disponuje žalovaný), ve kterém však není uveden žádný zápis. Žalovaný též namítal, že svědci, z jejichž výpovědí soud vycházel, byli buď zaměstnanci žalobkyně, nebo jejími dlouhodobými spolupracovníky, a nejsou tak svědky věrohodnými, proto měl soud tyto důkazy hodnotit v tomto světle a současně ve vzájemné souvislosti – zejména v souvislosti s jediným originálním montážním deníkem, který předložil žalovaný. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně věděla o tom, že Předběžné opatření 1 bylo vydáno a že žalovaný nebude v provádění prací na výtahu pokračovat; žalobkyně tedy měla vědomost o Předběžném opatření 1 a měla se dle toho chovat, aby předešla škodám. Žalovaný též namítal, že žalobkyně nebyla v červnu 2019 připravena plnit a žádala o posunutí termínu, proto je dle žalovaného „podivné, že nyní tvrdí, že měla vše připraveno a vyrobeno“. Dále žalovaný soudu prvního stupně vytýkal, že se nevypořádal s jeho argumentací, že žalobkyně, jako odborná firma, byla povinna zajistit vydání stavebního povolení či ohlášení, což neučinila. Proto žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítne, nebo aby rozsudek zrušil a vrátil věc k novému projednání.

12. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že první předběžné opatření vydané Obvodním soudem pro Prahu 5 (č. j. 21C 9/2016-623) žalovanému nebránilo v tom, aby úhradu provedl z jiných prostředků než z výnosu domu, a neplynulo z něho ani to, že by nemohl dokončit rekonstrukci výtahu, což bylo výslovně potvrzeno druhým předběžným opatřením (č. j. 21C 9/2016-677). Dále žalobkyně uvedla, že byla oprávněna vystavit fakturu po dodávce výtahu do místa montáže; o tom, že byl výtah (veškeré jeho komponenty nezbytné pro jeho sestavení a funkční provoz) do místa montáže dodán, svědčí celá řada vzájemně propojených důkazů, které tvoří ucelený a logický řetězec. Těmito důkazy jsou výpovědi svědků, které žalovaný v řízení před soudem prvního stupně nijak nerozporoval, dále listinné důkazy, tj. dodací listy, výkazy pracovních cest a výpisy z GPS vozidel, e-mailová komunikace mezi žalobkyní a žalovaným, dokumentace jednotlivých komponent výtahu, výkresová a technická dokumentace a zpráva (když pravost, úplnost či věrohodnost těchto listin žalovaný nezpochybňoval), a též montážní deník žalobkyně; v řízení bylo prokázáno, proč byl montážní deník žalobkyní založen, a že zápisy v něm jsou autentické – žalobkyně odmítá, že by byl montážní deník vyplňován ex post či účelově. Dále žalobkyně uvedla, že skutečnost, že svědci jsou zaměstnanci nebo bývalí subdodavatelé žalobkyně, sama o sobě nesvědčí proti jejich věrohodnosti; z provedeného dokazování není patrná žádná skutečnost, pro kterou by bylo možno hodnotit výpovědi svědků jako nevěrohodné či tendenční. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil a aby žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

13. Při jednání odvolacího soudu právní zástupkyně účastníků odkázaly na svá písemná podání; právní zástupkyně žalovaného podotkla, že neexistence zápisů v „originálu“ montážního deníku je zásadní vadou. Žalovaný uvedl, že to, co žalobkyně tvrdí v žalobě, se dozvěděl až dva roky po ukončení prací; dále uvedl, že montážní deník je základním prostředkem komunikace mezi objednatelem a zhotovitelem, on však žádnou informaci prostřednictvím montážního deníku nikdy neobdržel a o tom, že nějaké práce proběhly, se dozvěděl až z dodatečně napsaného montážního deníku, který předložila žalobkyně. Právní zástupkyně žalovaného uvedla, že i z e-mailové komunikace, kterou bylo vedeno dokazování, je zřejmé, že žalovaný věděl, že výtah byl dodán; žalovaný též věděl, že byly vystaveny faktury; montážní deník, který žalobkyně předložila, byl při provádění prací v místě dostupný, bylo tedy na žalovaném, zda do něho bude nahlížet.

14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání opodstatněné není.

15. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází, v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci a řádně vyložil, jaké důkazy provedl a jaká zjištění z nich učinil; odvolací soud proto na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.

16. Po právní stránce soud správně Smlouvu posoudil jako smlouvu o dílo (§ 2586 a násl. o. z.), správně shledal, že žalobkyně řádně a účinně, v souladu s článkem X.4 Smlouvy, od Smlouvy odstoupila, když žalovaný byl v prodlení (delším než 21 dnů) s úhradou faktury za druhou část sjednané ceny díla a neposkytl žalobkyni součinnost (ve smyslu článku X.4 Smlouvy) k provedení (dokončení) díla; soud prvního stupně též správně uzavřel, že žalované částky se žalobkyně opodstatněně domáhá jako plnění ve smyslu X. 5 Smlouvy (tj. jako účelně vynaložených nákladů spojených s plněním Smlouvy), když tyto náklady žalobkyně (ve faktuře č. [hodnota] ze dne 6. 9. 2021 znějící na částku 429 693) vyčíslila částkou 624 693,43 Kč, na kterou započetla částku 195 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni uhradil (jako první část sjednané ceny díla) na základě faktury č. [hodnota].

17. Ke shora reprodukovaným dalším závěrům soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, a na které v podrobnostech, v zájmu stručnosti, odkazuje, je třeba, se zřetelem k námitkám žalovaného, dodat následující.

18. Pokud žalovaný namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil obsah předběžného opatření, které nařídil Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 4. 7. 2019 (č. j. 21C 9/2016-623, dále též „Předběžné opatření 1“), shledal odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, že obrana žalovaného založená na tvrzení, že „již samotná existence tohoto předběžného opatření mu bránila dokončit stavbu výtahu, neboť úhrada ceny za výtah zcela jistě přesahovala rámec běžné správy“, není případná.

19. Předběžné opatření 1 (bod 5.) sice žalovanému ukládalo povinnost zdržet se provádění výplat finančních prostředků plynoucích z nájmu domu na adrese [adresa], nad rámec obvyklé správy této nemovitosti (dále též „Dům“), soud prvního stupně však zcela příhodně podotkl, že žalovanému nic nebránilo v tom, aby cenu díla uhradil z jiných prostředků. Uvedl-li žalovaný, že jako starobní důchodce jinými prostředky nedisponoval, nelze než konstatovat, že tento argument nemůže ničeho změnit na povinnosti, k níž se smluvně zavázal, totiž na povinnosti zaplatit druhou část ceny díla, k jejíž úhradě byl žalovaný povinen [ve smyslu článku IV. 2 písm. b) Smlouvy] po dodávce výtahu do místa montáže. S ohledem na to, že smluvní strany Smlouvy nesjednaly, že cena díla bude hrazena z prostředků plynoucích z nájmu Domu, je třeba uzavřít, že bod 5. Předběžného opatření 1 je pro právní poměry, které byly mezi žalobkyní a žalovaným založeny Smlouvou, bez významu. Stejný závěr je na místě ohledně bodu 6. Předběžného opatření 1, kterým byla žalovanému uložena povinnost „zdržet se provádění stavebních úprav, demoličních prací a jiných činností na nemovitostech v důsledku kterých by došlo ke zhoršení technického a faktického stavu nemovitostí oproti stavu v době vyhlášení rozsudku dne 6. 6. 2019“, když, jak příhodně uvedl soud prvního stupně, je zřejmé, že výměna výtahu nemohla vést ke zhoršení stavu Domu.

20. Případný není ani poukaz žalovaného na předběžné opatření nařízené Obvodním soudem pro Prahu 5 usnesením ze dne 24. 9. 2019 (č. j. 21 C 9/2016-677, dále též „Předběžné opatření 2“). Žalovaný zdůrazňuje, že tímto předběžným opatřením byl zamítnut návrh jeho bývalé manželky ([jméno FO]), aby žalovanému byla uložena povinnost výtah dokončit a uhradit, z čehož dovozuje, že byl povinen (na základě Předběžného opatření 1) výměnu výtahu přerušit. Nic takového se však z Předběžného opatření 2 nepodává. Žalovaný především pomíjí (nezmiňuje) důvod, pro který nebylo v tomto směru (tj. co do požadovaného uložení povinnosti dokončit výměnu výtahu) návrhu na vydání předběžného opatření vyhověno (když tímto důvodem byla absence naléhavé potřeby zatímní úpravy poměrů účastníků, tj. bývalých manželů [jméno FO]), a stranou ponechává též to, že v odůvodnění Předběžného opatření se výslovně uvádí, že si žalovaný nesprávně vykládá účinky Předběžného opatření 1, pokud má za to, že tímto opatřením mu bylo uloženo výměnu výtahu přerušit, neboť dokončením výměny výtahu by stěží mohlo dojít ke zhoršení technického a faktického stavu Domu. Z uvedeného je zřejmé, že se žalovaný dovolává Předběžného opatření 2 nedůvodně, když toto nikterak nesvědčí ve prospěch jeho argumentace, že výměna výtahu musela být přerušena v důsledku vydaných předběžných opatření.

21. Lze tedy shrnout, že dal-li žalovaný pokyn k přerušení provádění díla s poukazem na Předběžné opatření 1 (skutečnost, že tento pokyn žalovaný vydal, se podává nejen z výpovědí svědků, ale též z e-mailu žalovaného [jméno FO] ze dne 15. 7. 2019), a neumožnil-li žalobkyni dílo dokončit, byl naplněn důvod pro to, aby žalobkyně oprávněně (ve smyslu článku X.4 Smlouvy) od Smlouvy odstoupila.

22. Další stěžejní část procesní obrany žalovaného představuje jeho tvrzení, že si žalobkyně vytvořila „falsum“ montážního deníku, „kam mohl kdokoli, cokoli a kdykoli dopisovat“, resp. argumentace, že jediným objektivním důkazem toho, že bylo cokoliv dodáno (a že žalobkyni vzniklo právo fakturovat), je originál montážního deníku, kterým disponuje žalovaný, ve kterém však není uveden žádný zápis.

23. Vytýká-li žalovaný soudu, že vycházel z montážního deníku, který předložila žalobkyně, v němž nikde není uveden jeho podpis, je předně vhodné poznamenat, že soud prvního stupně vysvětlil důvody, pro které nepovažoval montážní deník, který předložila žalobkyně, za „falsum“, když vyšel z výpovědí svědků, kteří uvedli, že do montážního deníku, kterým disponuje žalovaný, nebylo možno údaje zapisovat, neboť nebyl pracovníkům, kteří se na realizaci díla podíleli, dostupný (deník byl v držení žalovaného, který nebyl v době provádění díla v místě přítomen). Namítá-li žalovaný nevěrohodnost svědků s poukazem na to, že svědci byli dílem zaměstnanci žalobkyně, dílem její dlouhodobí spolupracovníci (blíže k této námitce v odstavci 26), je třeba již na tomto místě podotknout, že vysvětlení důvodu nedostupnosti „originálu“ montážního deníku (nepřítomnost žalovaného, který ho měl v držení), které se podává ze svědeckých výpovědí, koresponduje s obsahem e-mailové komunikace mezi žalovaným a [jméno FO] ze dne 15. 7. 2019, v níž sám žalovaný uvádí, že byl deset dní mimo ČR.

24. Žalovaný je na omylu, má-li za to, že pokud montážní deník (kterým disponuje on) neobsahuje žádné zápisy, nevzniklo žalobkyni právo fakturovat druhou část sjednané ceny díla. Ze Smlouvy [z článku IV. 2 písm. b)] se podává, že toto oprávnění se odvíjelo od dodání výtahu do místa montáže, a nebylo podmíněno ani potvrzením o dodání, natož zápisem v montážním deníku. Nad to z ustanovení Smlouvy, které se vedení montážního deníku týká (článek VII.7), neplyne, že by montážní deník měl sloužit k zaznamenávání údajů o dodání komponentů použitých ke zhotovení díla, nebo jejich souborů (výtahu), či k zápisu potvrzení o tom, že se tak stalo. Názor žalobce, že jediným objektivním důkazem toho, že bylo cokoliv dodáno, je „originál“ montážního deníku, tedy nemá oporu ve Smlouvě. Otázka dodání výtahu je otázkou skutkovou, která může být prokázána jakýmikoliv prostředky, jimiž lze zjistit stav věci (§ 125 o. s. ř.). Posoudil-li soud prvního stupně tuto otázku na základě jiných důkazů, než „originálu“ montážního deníku, zejména na základě svědeckých výpovědí a dodacích listů, přičemž tyto důkazy specifikoval a svá zjištění, jakož i závěry, které z nich učinil, řádně vyložil, nelze jeho postupu nic vytknout. Odvolací soud tedy, ve shodě se soudem prvního stupně, shledal, že dodání výtahu na místo montáže (do Domu) bylo prokázáno a žalobkyně byla oprávněna fakturovat druhou část sjednané ceny díla; vzhledem k tomu, že žalovaný tuto část ceny neuhradil (o čemž nebylo sporu), byl naplněn (i druhý) důvod pro odstoupení od Smlouvy ve smyslu článku X.4 (prodlení s hrazením faktury delší než 21 dnů).

25. Ke shora uvedenému je vhodné dodat, že se žalobkyně nedomáhá zaplacení neuhrazených částí ceny díla, ale uplatňuje smluvní nárok, který jí vznikl odstoupením od Smlouvy, tj. nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů spojených s plněním Smlouvy (ve smyslu článku X.5 Smlouvy). Na základě tohoto nároku vystavila žalobkyně fakturu č. [hodnota] ze dne 6. 9. 2021 (na částku 429 693 Kč), přičemž náklady, které jí vznikly, specifikovala v listinách, ze kterých soud prvního stupně vycházel (např. v listině „Přímé náklady na zakázku [hodnota]“ - č. l. 35 spisu), a prokazovala – a, jak správně shledal soud prvního stupně, prokázala – řadou dalších listin (např. dodacími listy, výkazy pracovních cest a e-mailovou komunikací), jakož i svědeckými výpověďmi osob, které se na provádění díla podílely. S ohledem na to, že žalovaný proti závěrům soudu prvního stupně co do výše vynaložených nákladů nebrojí, nepovažuje odvolací soud, který se s odůvodněním napadeného rozhodnutí ztotožnil, za potřebné k závěrům soudu prvního stupně v tomto směru nic dalšího dodávat.

26. Žalovaný též namítá, že svědci, z jejichž výpovědí soud vycházel, byli buď zaměstnanci žalobkyně nebo jejími dlouhodobými spolupracovníky, a nejsou tak svědky věrohodnými, proto měl soud tyto důkazy hodnotit v tomto světle a současně ve vzájemné souvislosti – zejména v souvislosti s originálním montážním deníkem, který předložil žalovaný. Poukazuje-li žalovaný opětovně na „originál“ montážního deníku, bylo již uvedeno, že do tohoto deníku nemohly být žádné údaje zaznamenány, neboť byl v držení žalovaného, který v době provádění prací nebyl přítomen. Nejsou-li v „originálu“ montážního deníku uvedeny žádné údaje, nebylo možné učinit z něho jiné zjištění, než to, že žádné údaje neobsahuje – z právě uvedeného však neplyne (z důvodů vyložených výše) opodstatněnost závěrů, které z absence zápisů v „originálu“ montážního deníku dovozuje žalovaný. Činil-li soud prvního stupně svá zjištění a závěry ohledně skutkového stavu (též) na základě montážního deníku, který předložila žalobkyně, a shledal-li tento důkaz věrohodným, je z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, že tak učinil se zřetelem ke skutečnostem, které zjistil z dalších důkazů (např. z výpovědí svědků, dodacích listů a z e-mailové korespondence); soud prvního stupně tedy postupoval v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř., tj. hodnotil provedené důkazy jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti. Poukaz žalovaného na to, že svědci byli dílem zaměstnanci žalobkyně, dílem jejími dlouhodobými spolupracovníky, sám o sobě k závěru o jejich nevěrohodnosti nepostačuje. Aby bylo možné takový závěr učinit, musely by tu být další okolnosti – např. vnitřní rozpory ve výpovědi (výpovědích), či nesoulad obsahu výpovědi (výpovědí) se skutečnostmi, které byly jinými důkazy spolehlivě zjištěny – existence takových okolností se však ze spisu nepodává (žalovaný je ani netvrdí); námitce nevěrohodnosti svědků tedy přisvědčit nelze.

27. Pokud žalovaný namítá, že žalobkyně věděla o tom, že Předběžné opatření 1 bylo vydáno a že žalovaný nebude v provádění prací na výtahu pokračovat, s tím, že žalobkyně měla vědomost o Předběžném opatření 1 a měla se dle toho chovat, aby předešla škodám, jde o námitku nepřípadnou. Žalobkyni nebylo předběžné opatření adresováno a žádnou povinnost jí neukládalo; povinnost přerušit výměnu výtahu neplynula z Předběžného opatření 1 (jak již bylo vyloženo) ani žalovanému. Započala-li žalobkyně práce na výměně výtahu ve sjednaném termínu, plnila tak jen svou smluvní povinnost; pokud následně, na základě pokynu žalovaného, tyto práce přerušila, nelze v jejím chování spatřovat nic, čím by porušila obecnou zákonnou povinnost předcházet škodám.

28. Namítá-li žalovaný, že žalobkyně nebyla v červnu 2019 připravena plnit a žádala o posunutí termínu, a proto je dle žalovaného „podivné, že nyní tvrdí, že měla vše připraveno a vyrobeno“, nelze než konstatovat, že k posunutí termínu zahájení prací došlo na základě Dodatku č. [hodnota] ke Smlouvě; termín zahájení prací, v Dodatku č. [hodnota] sjednaný, žalobkyně dodržela a výtah na místo montáže dodala; s ohledem na to, že dodání výtahu bylo prokázáno, nemůže ani žalovaným namítaná „podivnost“ na správnosti napadeného rozhodnutí nic změnit.

29. Tvrdí-li žalovaný, že žalobkyně (jako odborná firma) byla povinna zajistit vydání stavebního povolení či ohlášení, což neučinila, a vytýká-li soudu, že se s touto jeho námitkou nevypořádal, lze k závěru soudu prvního stupně, který shledal tuto námitku irelevantní, dodat, že s ohledem na povahu uplatněného nároku (náhrada účelně vynaložených výdajů) není ani tento argument způsobilý nic změnit na závěru o důvodnosti žaloby (v celém rozsahu), když se ze spisu nepodává (a žalovaný to netvrdí), že by se žalobkyně domáhala též nákladů vynaložených na zajištění stavebního povolení, resp. ohlášení (dále jen „stavební povolení“). Dále je na místě poznamenat, že ze Smlouvy neplyne, že by se žalobkyně k zajištění stavebního povolení zavázala; nad to ani absence stavebního povolení nemůže mít vliv na platnost Smlouvy.

30. Uvedl-li žalovaný při jednání odvolacího soudu, že se až z „dodatečně napsaného“ montážního deníku dozvěděl, že nějaké práce proběhly, je třeba podotknout, že tvrzení žalovaného je v rozporu s obsahem e-mailové korespondence, která se mezi žalovaným a [jméno FO] uskutečnila dne 12. 8. 2019 (č. l. 234), z níž se (vedle jiného) podává, že pan [jméno FO] sděluje (v čase 8:43) žalovanému, že posílá tabulku s vyčíslením doplatku ohledně „ukončení akce [adresa]“ s tím, že výtah byl dle smlouvy dodán, vyroben na míru, a hodně věcí je již udělaných. V odpovědi na tento e-mail žalovaný (v čase 9:53) dodání výtahu nerozporuje, ale žádá o projednání jednotlivých položek. Ohledně dalších námitek žalovaného a jeho právní zástupkyně, které byly předneseny při jednání odvolacího soudu, postačí – s ohledem na to, že jsou obdobné, jako argumentace uplatněná v odvolání – odkázat na to, co již bylo uvedeno výše.

31. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně nákladového výroku, jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

32. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.

33. Zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů za zastoupení advokátem stanovená dle § 6 odst. 1, § 7, § 8, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) z tarifní hodnoty 429 693 Kč za 2 úkony právní služby po 10 020 Kč, tj. za vyjádření k odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu; dále 2 paušální náhrady výdajů (2 x 300 Kč) dle § 13 odst. 1 a 4 AT; náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 AT v částce 2 288 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu a zpět (při průměrné spotřebě 4,6 l motorové nafty/100 km, vzdálenosti 310 km (2 x 155 km) na trase [adresa], základní sazbě 5,60 Kč/km a ceně pohonné hmoty 38,70 Kč/l) a náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT ve výši 600 Kč (2 x 3 půlhodiny po 100 Kč), v součtu tedy 23 528 Kč.