o 462 812 Kč s příslušenstvím

1. Výše uvedeným rozsudkem (dále též „napadené rozhodnutí“) soud prvního stupně (dále též „soud“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 8 749, 50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.); ohledně částky 454 062,50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 27 175 Kč (výrok III.).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 462 812 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „posuzované řízení“).

3. K odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že nejprve (usnesením ze dne 29. 1. 2024, č. j. [spisová značka]), řízení zastavil pro nedostatek podmínek řízení, neboť žalobce nedoložil souhlas opatrovnického soudu s podáním žaloby. Městský soud v [adresa] (usnesením ze dne 1. 3. 2024, č. j. [spisová značka]) toto rozhodnutí potvrdil, Nejvyšší soud (usnesením ze dne 26. 2. 2025, č. j. [spisová značka]) dovolání žalobce zamítl. Ústavní soud, k ústavní stížnosti žalobce, nálezem ze dne 12 .8. 2025, sp. zn. [spisová značka], rozhodl, že předchozími rozhodnutími bylo porušeno právo žalobce na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a shora uvedená rozhodnutí zrušil.

4. Soud prvního stupně, po zvážení kritérií stanovených v ust. § 898 o.z. a ve světle citovaného nálezu Ústavního soudu, shledal, že v této věci není nutné vyžadovat po žalobci souhlas opatrovnického soudu s podáním žaloby. K tomu uvedl, že se žalobce domáhá zadostiučinění za nepřiměřenou délku opatrovnického řízení, pročež řízení není spjato s nadmíru zatěžující poplatkovou povinností, zároveň se v posuzovaném případě zjevně nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

5. Dále soud konstatoval, že žalobce nárok u žalované předběžně uplatnil dne 24. 4. 2023 a žalovaná (na základě stanoviska ze 18. 10. 2023) žalobci přiznala částku 37 188 Kč. Soud podrobně popsal průběh posuzovaného řízení (vzhledem k tomu, že správnost a úplnost tohoto popisu účastníci řízení nerozporovali, postačí v tomto ohledu odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí) a shledal, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 21. 2. 2019 a skončeno dne 19. 1. 2023, kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 11. 11. 2022; délka posuzovaného řízení tak činila 3 roky a 11 měsíců.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 1, § 5, § 13, § 15 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“) a dospěl k následujícím závěrům. Dobu, po kterou posuzované řízení trvalo, soud, s ohledem na okolnosti případu a po posouzení kritérií uvedených v § 31 odst. 3 OdpŠk, shledal nepřiměřenou; k nesprávnému úřednímu postupu tudíž došlo, a odpovědnostní titul je dán.

7. Ohledně postupu orgánů státu shledal, že věc byla opakovaně řešena na dvou stupních soudní soustavy, jakož i u Ústavního soudu. Soud prvního stupně rozhodoval meritorně dvakrát, opakovaně však rozhodoval o dalších procesních návrzích účastníků. Opatrovnický soud ve věci postupoval plynule a bez průtahů, nicméně v jeho činnosti lze shledat jistou nekoncentrovanost projevující se počtem nařízených jednání, přičemž při některých z nich ani nebylo prováděno dokazování.

8. Ve vztahu ke složitosti věci uvedl, že předmětem řízení bylo řízení o návrhu na úpravu poměrů vůči nezletilým, přičemž řízení bylo složité jak po právní, tak skutkové stránce. Právní složitost byla v řízení dána zejména protichůdnými návrhy matky a otce, matka v průběhu řízení podala rovněž návrh na zahájení řízení o nesouladu rodičů, tito opakovaně podávali návrhy na vydání předběžných opatření, přičemž dva tyto návrhy byly posléze projednávány Ústavním soudem. V řízení bylo rovněž rozhodováno o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce již zletilé dceři. Skutková složitost byla dána tím, že bylo rozhodováno o třech dětech, jejichž potřeby bylo v řízení zapotřebí individuálně posoudit, dále byla dána majetkovými poměry otce, které nebylo možné v řízení za součinnosti účastníků řádně zjistit bez větších obtíží, vyžádalo si tedy obsáhlé dokazování; za tímto účelem bylo rovněž zadáno vypracování znaleckého posudku.

9. Význam posuzovaného řízení soud, s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále též jen „Stanovisko Nejvyššího soudu“) shledal zvýšeným, neboť se jednalo o opatrovnické řízení, v jehož rámci bylo rozhodováno o úpravě poměrů nezletilého žalobce (který se na délce řízení nepodílel).

10. Soud uzavřel, že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, když celkovou délku řízení trvajícího 3 roky a 11 měsíců nelze v tomto případě považovat za přiměřenou, přičemž vzniklou nemajetkovou újmu nelze napravit jinak, než přiznáním finančního zadostiučinění. Při stanovení výše zadostiučinění vyšel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu s tím, že délce řízení odpovídá odškodnění ve výši 15 000 Kč za rok (za první dva roky v částce poloviční). Základní částku zadostiučinění stanovil ve výši 43 750 Kč a korigoval ji snížením o 20 % (pro složitost věci), zvýšením o 10 % (pro postup soudu), zvýšením o dalších 20 % (s ohledem na význam řízení pro žalobce), snížením o 5 % (vzhledem ke sdílení újmy) a konstatoval, že žalobci náleží zadostiučinění v celkové výši 45 937, 50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci plnila částkou 37 188 Kč, vyhověl žalobě co do částky 8 749,50 Kč. Úrok z prodlení soud přiznal s odkazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že žalobce uplatnil nárok u žalované dne 24. 4. 2023, lhůta 6 měsíců tak skončila dne 24. 10. 2023. Požadavek žalobce na valorizaci odškodnění neshledal soud opodstatněným.

11. Žalobce ve včasném odvolání (do výroků II. a III). namítal, že soud prvního stupně výši přiznaného zadostiučinění určil jen formálním a mechanickým způsobem, když zcela mechanicky vyšel z minimální výše základní částky dle Stanoviska Nejvyššího soudu, kterou mechanicky zkrátil na polovinu za první dva roky trvání řízení a následně mechanicky upravil o určitá procenta za jednotlivá kritéria vyjmenovaná v § 31a odst. 3 OdpŠk. Soud nevzal v úvahu mimořádné okolnosti spočívající v tom, že se jednalo o opatrovnické řízení, které má být skončeno do šesti měsíců, trvalo však téměř čtyři roky, což představovalo třetinu žalobcova života. Dlouho trvající doba nestability se projevila v psychických obtížích a tikové poruše. Dále žalobce namítal, že soud nesprávně posoudil složitost řízení. Odůvodnil-li soud složitost řízení „protichůdnými návrhy matky a otce“, nelze toto považovat za znak složitosti řízení, ale naopak za běžný jev. Ani skutečnost, že ve věci rozhodoval Ústavní soud, nelze nijak klást k tíži žalobce, když navíc v jednom případě Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí obecných soudů zrušil. Za právní složitost řízení nelze považovat to, že bylo rozhodováno o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce zletilé dceři (žalobcově sestře), ani to, že se jednalo o poměry tří dětí. Ani vypracování jednoho znaleckého posudku, který je běžným důkazem, nevypovídá o nadměrné složitosti řízení, znalecký posudek byl navíc zbytečný, o čemž svědčí jeho hodnocení ze strany odvolacího soudu. O sdílení újmy nelze v poměrech této věci uvažovat. Žalobce vytýkal soudu též nedostatečné navýšení základní částky odškodnění (v této souvislosti poukazoval na průtahy v řízení, na zrušení prvního prvostupňového rozhodnutí odvolacím soudem a na zrušení jednoho rozhodnutí Ústavním soudem, jakož i to že nebyly vzaty v úvahu důsledky inflace. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 454 062,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jakož i náklady řízení před soudy obou stupňů.

12. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně posoudil správně jak složitost posuzovaného řízení, tak další relevantní otázky. Proto navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a žalované byly přiznány náklady odvolacího řízení.

13. Při jednání odvolacího soudu odkázaly právní zástupkyně a žalovaná na svá podání, jejichž stěžejní části reprodukovaly.

14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal částečně opodstatněným.

15. Odvolací se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v této věci není nutné požadovat souhlas opatrovnického soudu s podáním žaloby. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně tento závěr též přiléhavě odůvodnil, lze v tomto ohledu odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí reprodukované odvolacím soudem výše (ve 4. odstavci).

16. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází, v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci a vyložil, z jakých zjištění vycházel a jaké závěry z nich učinil; odvolací soud proto, v zájmu stručnosti, na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.

17. Po právní stránce soud prvního stupně uplatněný nárok správně kvalifikoval a dospěl k závěrům, s nimiž s odvolací soud ztotožnil v rozsahu níže uvedeném.

18. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že posouzení přiměřenosti (či nepřiměřenosti) délky řízení se odvíjí od posouzení složitosti věci [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk], jednání poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk], postupu orgánů veřejné moci během řízení [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk] a významu předmětu řízení pro poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk]. Soud správně shledal, že posuzované řízení trvalo 3 roky a 11 měsíců, a délku posuzovaného řízení hodnotil se zřetelem k závěrům, které učinil po posouzení výše uvedených hledisek, a dospěl k příhodnému závěru, že se jednalo o délku nepřiměřenou, k nesprávnému úřednímu postupu tudíž došlo, přičemž morální satisfkace nedostačuje a je třeba poskytnout zadostiučinění peněžité.

19. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně též v závěru, že je na místě stanovit základní výši odškodnění na dolní hranici rozpětí vyplývajícího z judikatury Nejvyššího soudu a ze Stanoviska ze dne 13. 4. 2011 (Cpjn 206/2010). Nejvyšší soud vymezil toto rozpětí od 15 000 Kč do 20 000 Kč s tím, že na částku 15 000 Kč by mělo být nahlíženo jako na částku základní, zatímco částka vyšší, blížící se 20 000 Kč, by měla být odůvodněna extrémní délkou řízení či jinými závažnými okolnostmi. Vzhledem k tomu, že celková délka posuzovaného řízení činila 3 roky a 11 měsíců, což sice (se zřetelem k tomu, jak byla v posuzované věci naplněna jednotlivá kritéria upravená v § 31a odst. 3 OdpŠk) je doba nepřiměřená, nikoliv však extrémně, bylo na místě při stanovení základní částky odškodnění vycházet z částky 15 000 Kč za rok řízení (za dva první roky, ve smyslu závěrů ustálené soudní praxe, z částky poloviční), což soud prvního stupně učinil.

20. V rámci kritéria složitosti věci [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk] soud prvního stupně správně shledal zvýšenou složitost skutkovou spočívající v nejasnosti majetkových poměrů otce, k jejichž zjištění bylo třeba vést obsáhlé dokazování. Nesouhlasí-li žalobce se závěrem soudu, že zvýšená skutková složitost byla dána též tím, že někteří účastníci řízení (matka a otec) podávali protichůdné návrhy, lze mu přisvědčit, neboť jen z této skutečnosti zvýšená skutková složitost (bez dalšího) neplyne a jiné okolnosti svědčící ve prospěch závěru o zvýšené skutkové složitosti věci (kromě již zmíněné nejasnosti majetkových poměrů otce) se ze spisu nepodávají. Na rozdíl od soudu prvního stupně (a ve shodě se žalobcem) odvolací soud nespatřuje zvýšenou složitost posuzovaného řízení v tom, že bylo třeba upravit poměry (původně) tří, posléze (poté, kdy nejstarší sestra žalobce nabyla zletilosti) dvou nezletilých dětí. Odvolací soud proto shledal, že odpovídající korekcí základní částky odškodnění dle kritéria složitosti řízení je její snížení o 10 % (a nikoliv snížení o 20 %, k němuž přistoupil soud prvního stupně).

21. Ve vztahu k postupu orgánů veřejné moci [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk] soud prvního stupně uvedl, že věc byla opakovaně (dvakrát) meritorně řešena na dvou stupních soudní soustavy obecných soudů, jakož i (rovněž dvakrát, nikoliv však meritorně) u Ústavního soudu. Průtahy v řízení soud nezjistil, shledal však nekoncentrovaný postup, jenž se projevil ve větším počtu nařízených jednání, přičemž při některých z nich nebylo prováděno dokazování. Žalobce poukazoval na to, že první meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno, a Ústavním soudem bylo zrušeno první rozhodnutí odvolacího soudu o předběžném opatření.

22. Ze spisu je patrné, že ke zrušení prvního meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně přistoupil odvolací soud v posuzovaném řízení s tím, že je třeba provést podrobnější dokazování k majetkovým poměrům otce. Nejednalo se tedy o případ tzv. kvalifikované kasace (tj. např. zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost či pro nerespektování závazného právního názoru), které je třeba (ve smyslu ustálené soudní praxe) přičíst k tíži státu. První meritorní rozhodnutí v instančním přezkumu neobstálo z důvodu odlišného posouzení otázky potřebného rozsahu dokazování, což zvýšení základní částky odškodnění neopodstatňuje. Posuzované řízení nebylo zatíženo průtahy spočívajícími v dlouhodobé nečinnosti soudu, k tíži státu je však třeba přičíst nekoncentrovaný postup v řízení, jakož i zrušení prvního rozhodnutí odvolacího soudu (o odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření) Ústavním soudem. Vzhledem k těmto pochybením (nekoncentrovanému postupu a zrušení výše uvedeného rozhodnutí Ústavním soudem), s přihlédnutím k tomu, že nebylo přistoupeno ke snížení základní částky odškodnění pro instanční složitost (byť tato možnost v úvahu přicházela), je správný závěr soudu prvního stupně, že odpovídající korekcí základní částky odškodnění pro postup orgánů veřejné moci je její zvýšení o 10 %.

23. Ohledně kritéria jednání poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk] soud prvního stupně správně shledal, že dle tohoto hlediska není modifikace základní částky odškodnění na místě.

24. Ve vztahu k významu předmětu řízení pro poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk] soud prvního stupně příhodně uvedl, že posuzované řízení bylo řízením s typově zvýšeným významem. Právě v rámci tohoto kritéria (a nikoliv, jak se domáhal žalobce, při stanovení základní částky odškodnění) je třeba zohlednit to, že se jednalo o opatrovnické řízení, jehož zvýšený význam pro poškozeného se předpokládá. Odvolací soud vzal v úvahu, že po dobu celého řízení byla řešena jak otázka péče, tak otázka výživného (o žádné z nich nebylo pravomocně rozhodnuto dříve, než konečným rozhodnutím), jakož i to, že žalobce je nejmladším z dětí, o jejichž poměrech bylo rozhodováno. Rozhodnutí v posuzovaném řízení je tak způsobilé ovlivňovat život žalobce (zejména, nedojde-li ke změně poměrů, co do úpravy péče) déle než život jeho starších sourozenců, kteří nabudou (nejstarší sestra již nabyla) zletilosti dříve a úprava péče se jich týkat nebude. Odvolací soud proto (ve shodě soudem prvního stupně) shledal, že významu řízení pro žalobce odpovídá zvýšení základní částky odškodnění o 20 %.

25. V této souvislosti je vhodné poznamenat, že právě posledně zmíněná okolnost (věk žalobce) vedla odvolací soud k tomu, že v této věci aproboval výraznější navýšení základní částky odškodnění (dle kritéria významu řízení pro poškozeného) než ve věci, která byla u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. 36 Co 61/2026, v níž se odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce téhož řízení domáhala starší sestra žalobce ([jméno FO]).

26. Odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) nepřistoupil ke korekci (snížení) základní částky odškodnění pro sdílení újmy (a přisvědčil tak žalobci), neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že žalobce újmu s některým z dalších účastníků řízení sdílel.

27. Lze tedy shrnout, že základní částka odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, které trvalo 3 roky a 11 měsíců, činí 43 750 Kč [(2 x 7 500 Kč) + 15 000 Kč + (11 x 1 250 Kč)]. Tuto částku je třeba modifikovat snížením o 10 % (dle kritéria složitosti věci), zvýšením o 10 % (dle kritéria postupu orgánů veřejné moci) a zvýšením o 20 % (dle kritéria významu řízení pro poškozeného), ve výsledku je tedy třeba základní částku řízení zvýšit o 20 %. Takovému zvýšení odpovídá částka 52 500 Kč (43 750 x 1,2). Vzhledem k tomu, že se žalobci dobrovolným plněním žalované dostalo částky 37 188 Kč a že soud prvního stupně žalobci přiznal částku 8 749,50 Kč, navýšil odvolací soud odškodnění o částku 6 562,50 Kč.

28. Z výše uvedeného je patrné, kterým námitkám žalobce – pokud se týkaly posouzení věci dle hledisek (kritérií) upravených v ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk – odvolací soud přisvědčil a kterým nikoliv. K těm podstatným námitkám, o nichž dosud nebyla řeč, je na místě dodat následující.

29. Předně je třeba podotknout, že soud prvního stupně postupoval v souladu s ustálenou soudní praxí, pokud, se zřetelem ke Stanovisku Nejvyššího soudu, stanovil základní částku odškodnění a modifikoval ji s ohledem na výsledky posouzení kritérií, která se podávají z ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk. Námitce žalobce, že soud postupoval jen mechanicky a nezabýval se specifickými okolnostmi věci, lze přisvědčit jen potud, že korekce základní částky odškodnění pro sdílení újmy znaky mechanického přístupu měla, toto pochybení však odvolací soud napravil. Posouzení dalších relevantních otázek znaky mechanického přístupu nevykazuje, jakkoliv se odvolací soud s některými dílčími závěry soudu prvního stupně (z důvodů již vyložených) neztotožnil a korigoval je způsobem shora uvedeným.

30. Pokud žalobce akcentuje, že opatrovnické řízení má trvat šest měsíců, je na místě poznamenat, že tomuto požadavku nebylo v posuzovaném řízení možné dostát dílem pro skutkovou složitost věci, především však proto, že řízení probíhalo ve dvou stupních soustavy obecných soudů, jakož i před Ústavním soudem.

31. K námitce, že soud prvního stupně považoval za znak složitosti řízení to, že byl vyhotoven jeden znalecký posudek, který odvolací soud pokládal za zbytečný, je vhodné poznamenat, že takto kategoricky odvolací soud (ve svém druhém rozhodnutí) znalecký posudek neoznačil, a navíc (ve svém prvním rozhodnutí) možnost doplnění dokazování znaleckým posudkem sám soudu prvního stupně předestřel. Nelze tak uzavřít, že soudu prvního stupně mělo být od počátku zřejmé, že dokazování znaleckým posudkem bude zbytečné. Zbytečnost znaleckého posudku se nepodává ani ze zadání úkolu znalci, jímž bylo stanovení obvyklé ceny podílů otce v obchodních korporacích, neboť zjištění jejich ceny mohlo mít význam pro posouzení otázky životní úrovně otce. Jakkoliv provádění dokazování znaleckým posudkem k závěru o vyšší skutkové složitosti řízení dostačovat nemusí, nelze pominout, že v posuzovaném řízení bylo dokazování vedeno (zejména k poměrům otce) vysoce nadstandardním počtem listinných důkazů (přičemž bylo třeba zabývat se, vedle jiného, i otázkou, zda otec nájemní smlouvou zastíral faktické vlastnictví domu, v němž bydlel) což závěr o zvýšené skutkové složitosti řízení opodstatňuje.

32. Pokud žalobce soudu vytýkal, že nevzal v úvahu, že se délka posuzovaného řízení projevila v psychických obtížích a tikové poruše žalobce, nelze než konstatovat, že závěr o souvislosti délky posuzovaného řízení se zdravotními obtížemi žalobce se ze spisu (ani ze zprávy psychologické poradny z března 2021) nepodává.

33. Domáhal-li se žalobce zohlednění inflace, je třeba uvést, že požadavky na „valorizaci“ přiznávaných částek odškodnění s ohledem na inflaci byly předmětem posouzení Nejvyšším soudem a Ústavním soudem opakovaně, aniž by došlo k odklonu od dlouhodobě zastávaných závěrů, totiž, že nominální výše částek uvedených pro stanovení výše finančního odškodnění ve Stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je dosud přiměřená a odpovídající životní úrovni v České republice (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21, dostupný na https://nalus.cz), resp., že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2181/2021, dostupný na www.nsoud.cz a tam odkazovanou judikaturu).

34. V nedávné době k této otázce zaujal stanovisko Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25, a od shora uvedených závěrů se neodklonil, když (vedle jiného) shledal, že „právo na to, aby se výše přiznávaných částek valorizovala tak, aby mechanicky zohlednila zvýšení životní úrovně a inflaci, nelze dovozovat ani kreativním výkladem ústavní zásady rovnosti“ a že „zadostiučinění za nemajetkovou újmu neodráží nutně hodnotu peněz v čase“. Odvolací soud neshledal důvod, proč by se v poměrech této věci měl od výše reprodukovaných judikatorních závěrů odchýlit, a požadavek žalobce na valorizaci odškodnění opodstatněným neshledal.

35. Ze shora vyložených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu v napadeném výroku II. Změnil [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] jen tak, jak je uvedeno výše, jinak je jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když výši příslušenství (zákonného úroku z prodlení) a počátek prodlení žalované stanovil soud prvního stupně v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a s § 15 odst. 2 OdpŠk. Výrok I. odvoláním dotčen nebyl.

36. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud, neboť došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

37. Dosáhne-li žalobce v řízení o odškodnění nemajetkové újmy dle OdpŠk satisfakce, je tuto skutečnost třeba považovat za plný úspěch ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, dostupné na www.nsoud.cz).

38. Žalobci proto náleží (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.) náhrada nákladů za zastoupení advokátem stanovená dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), přičemž, pokud jde o úkony právní služby učiněné do 31. 12. 2024, je třeba vycházet z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Do uvedeného data byly učiněny tyto úkony, za které žalobci náleží náhrada: převzetí a příprava zastoupení (3 100 Kč), žaloba (3 100 Kč), námitky proti nemeritornímu rozhodnutí asistentky soudce (1 550 Kč), odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení (1 550 Kč) a dovolání (3 100 Kč); dále žalobci náleží 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024, v součtu tedy 13 900 Kč

39. V době od 1. 1. 2025 do data rozhodnutí soudu prvního stupně odpovídá tarifní hodnota [ve smyslu § 9a odst. 2 písm. a) AT ve znění účinném od 1. 1. 2025] součtu částek přiznaných soudem prvního stupně a soudem odvolacím, a činí tak 15 312 Kč. V tomto období byly učiněny 2 úkony (po 1 740 Kč), za které žalobci náleží náhrada, a to písemné podání ve věci samé ze dne 20. 1. 2026 a účast při jednání soudu prvního stupně dne 6. 2. 2026; dále žalobci náleží 2 paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, v součtu tedy 4 380 Kč

40. V době od rozhodnutí soudu prvního stupně odpovídá tarifní hodnota [ve smyslu § 9a odst. 2 písm. a) AT] částce přiznané odvolacím soudem, a činí tak 6 562,50 Kč. V tomto období byly učiněny 2 úkony (po 1 500 Kč), za které žalobci náleží náhrada, a to odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 10. 6. 2026; dále žalobci náleží 2 paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, v součtu tedy 3 900 Kč.

41. Žalobci náleží též náhrada za daň z přidané hodnoty [§ 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř.] ve výši 21% ze součtu shora uvedených částek (tj. z částky 22 180), která činí 4 657,80 Kč, a náhrada nákladů soudních poplatků za žalobu (2 000 Kč) a za dovolání (4 000 Kč).

42. Celkem tak žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů náleží 32 837,80 Kč.