pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 12/2020 - 75,

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně částky [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] (výrok III.).

2. Vycházel ze zjištění, že dne [datum] udělil žalobce plnou moc advokátovi JUDr. [jméno] [příjmení] k zastupování před Policií České republiky ve věci OKFK [číslo], dne [datum]

bylo Policii ČR doručeno sdělení zástupce žalobce, že byl informován, že ze strany policie dochází k prověřování skupiny osob, které se má týkat notářského úkonu žalobce, žalobce nabídl policii součinnost a poukázal na svou povinnost mlčenlivosti. Usnesením Policie ČR ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání účastenství

k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, účastenství k trestnému činu pletichy proti veřejné soutěži a veřejné dražbě a účastenství k trestnému činu porušování závazných pravidel hospodářského styku, v trestním řízení jej zastupoval advokát JUDr. [jméno] [příjmení]

na základě plné moci ze dne [datum], dne [datum] žalobce udělil plnou moc k zastupování též advokátovi JUDr. [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně zrekapituloval průběh daného trestního stíhání žalobce, které bylo skončeno tak, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci

[datum], byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť označený skutek není trestným činem. Přípisem Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] bylo žalobci oznámeno zahájení správního řízení ve věci pozastavení výkonu činnosti notáře na podkladě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce, k zastupování v tomto řízení žalobce udělil dne [datum] plnou moc

JUDr. [jméno] [příjmení], který se k věci přípisem z téhož dne vyjádřil, přípisem ze dne [datum] bylo žalobci sděleno, že s přihlédnutím k současnému stadiu trestního stíhání žalobce nebude ministryně spravedlnosti do podání obžaloby přijímat žádná opatření. Soud prvního stupně dále konstatoval jednotlivé faktury, které byly vystaveny obhájcem žalobce za právní služby poskytnuté žalobci, a jednotlivé úhrady, kterými žalobce, resp. jeho manželka [příjmení] [jméno] [příjmení], poskytnuté právní služby hradili. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 7, § 8, § 13 a § 31 zák. č. 82/98 Sb. a zabýval se důvodností jednotlivých nároků na náhradu škody, která měla žalobci vzniknout vynaložením nákladů na obhajobu v daném trestním řízení. Uvedl, že v řízení o pozastavení činnosti notáře nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí ani k nesprávnému úřednímu postupu, a v této části tak není dán odpovědnostní titul. Náklady na zastoupení vzniklé žalobci před zahájením trestního stíhání nejsou v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím spočívajícím v zahájení trestního stíhání, ani zde proto není splněn předpoklad pro odpovědnost státu. Vůči žalobci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání, žalobce byl následně zproštěn obžaloby, a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na obhajobu. Soud prvního stupně nepovažoval

za účelně vynaložené náklady u konkrétně specifikovaných úkonů advokáta JUDr. [příjmení], navíc žalobce ani neprokázal, že by jakékoliv právní služby tomuto zástupci uhradil, v této části proto žalobci nevznikla škoda, a jeho nárok též nebyl uplatněn důvodně. Dále soud prvního stupně konkrétním výčtem specifikoval jednotlivé úkony právní služby provedené v průběhu trestního stíhání žalobce jeho obhájcem advokátem JUDr. [příjmení] a uzavřel, že žalobci vznikl nárok na náhradu škody v podobě 149 úkonů právní služby po [částka] a 22 úkonů v poloviční výši vycházeje z tarifní hodnoty [částka] dle § 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 12 odst. 5

vyhl. č. 177/96 Sb., k čemuž je třeba přičíst 171 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka], dále náhradu za cestovné v souvislosti s konkrétně uvedenými úkony a náhradu za ztrátu času advokáta a dále daň z přidané hodnoty, čímž celkem žalobci vznikla škoda spočívající v účelně vynaložených nákladech na obhajobu ve výši [částka]. Dále uvedl, že není podstatné,

že některé faktury byly vystaveny na jméno manželky žalobce, rozhodující je,

že bylo prokázáno, že tyto faktury byly hrazeny ze společného podnikatelského účtu žalobce

a jeho manželky, sám obhájce žalobce uvedl, že všechny jím vystavené faktury za obhajné

byly uhrazeny. Dále soud prvního stupně konstatoval, že původní pravidlo v době účinnosti zákona č. 40/64 Sb. do [datum], že dokud dlužník nezaplatil dlužnou částku svému věřiteli, nemůže úspěšně uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu, neboť škoda mu zatím nevznikla, bylo prolomeno novou úpravou zakotvenou v § 2952 věta druhá OZ, a proto nezkoumal, zda došlo k úhradě faktur vystavených za úkony právní služby učiněné

po účinnosti občanského zákoníku od [datum]. Za tyto úkony byly vystaveny faktury v celkové částce [částka], a žalobci tak vznikla škoda v této výši již vystavením faktur. Dále soud prvního stupně posuzoval, zda žalobce uhradil faktury vystavené za úkony učiněné před

[datum], což se stalo v celkové částce [částka], a uzavřel, že žalobci vznikla škoda vystavením faktury nebo jejím uhrazením ve výši celkem [částka]. Výše odměny za účelně vynaložené náklady na obhajobu tedy činila [částka], žalobce však prokázal vznik škody pouze ve výši [částka], a proto soud prvního stupně co do této částky žalobě vyhověl

a ve zbytku ji zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl úspěch v rozsahu 81%, a přísluší mu proto právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62%.

3. Rozsudek napadl odvoláním žalobce. Namítal, že ve vztahu k nákladům vynaloženým

na zastoupení druhým obhájcem JUDr. [příjmení] je třeba posoudit hledisko účelnosti tohoto zastoupení ve vztahu k výsledku trestního stíhání, poukaz na výjimku by měl tvrdit a prokazovat žalovaný, k čemuž nedošlo, a je tak zřejmé, že náklady na zastoupení druhým obhájcem žalobce vynaložil účelně. JUDr. [příjmení] se přitom zabýval zastupováním notářů týkajícím se jejich profesní činnosti, JUDr. [příjmení] se věnoval obhajobě v trestním řízení. JUDr. [příjmení] zemřel,

není tedy možné učinit čestné prohlášení či provést důkaz jeho výslechem ohledně prokázání,

že náklady na jeho obhajobu žalobce zaplatil, pokud soud prvního stupně dospěl k závěru,

že je třeba tuto skutečnost prokázat, měl žalobce v tomto smyslu vyzvat, žalobce však zastává názor, že uhrazení těchto služeb prokázal. Dále uvedl, že advokát JUDr. [příjmení] provedl i další úkony právní služby nepokryté fakturami, pokud jde o zastoupení před zahájením trestního stíhání, rozhodující je, že proti žalobci byly zahájeny úkony trestního stíhání, byl považován

v materiálním slova smyslu za pachatele, což vyústilo v nezákonné rozhodnutí, rovněž náklady

na právní zastoupení v řízení o odebrání licence notáře před Ministerstvem spravedlnosti vyvstaly v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Závěrem rozporoval i výrok o nákladech řízení, když prostý součet přiznaných položek nedává daný výsledek, a navrhl, aby odvolací soud zamítavý výrok II. změnil, a žalobě vyhověl i v tomto rozsahu.

4. Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila se závěry soudu prvního stupně a uvedla, že účast dvou obhájců u výslechů žalobce nebyla účelná, předmět obžaloby žalobce nebyl takového charakteru,

aby vyžadoval hlubokou znalost notářské činnosti, žalobce ani neprokázal, že by advokát

JUDr. [příjmení] byl specialistou v oboru notářské činnosti. Závěr žalobce, že bylo-li prokázáno, že úkony obhajoby byly poskytnuty, je prokázáno i to, že byly zaplaceny, označila za spekulace

a uvedla, že do smrti JUDr. [příjmení] měl žalobce téměř 2 roky na to, aby si obstaral důkazy

pro osvědčení svých tvrzení co do úhrady nákladů na obhajobu poskytnutou tímto advokátem. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce a v jeho mezích napadený rozsudek

i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a nepochybil ani při jejím právním posouzení.

6. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, provedené důkazy hodnotil způsobem uvedeným v § 132 o. s. ř., vysvětlil, na základě jakých úvah dospěl ke svým skutkovým závěrům,

a i odvolací soud z jeho zjištění vychází. Po právní stránce soud prvního stupně správně konstatoval, že v daném případě je dán odpovědnostní titul podle § 7, § 8 zák. č. 82/98 Sb., neboť s ohledem na konečné zprošťující rozhodnutí je rozhodnutí o zahájení trestního stíhání nezákonným rozhodnutím, v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání došlo na straně žalobce ke vzniku újmy spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu (tato újma

je předmětem tohoto řízení). Správný je též závěr soudu prvního stupně, že v případě úkonů obhajoby provedených v době do [datum] došlo ke vzniku škody na straně žalobce

až v okamžiku, kdy žalobce vyúčtované náklady obhajoby obhájci zaplatil, v případě úkonů provedených po [datum] je ve smyslu § 2952 věta druhá OZ třeba považovat za škodu i vznik dluhu, tedy již skutečnost, že obhájcem byla po žalobci úhrada požadována, a není proto třeba zkoumat, zda za tyto úkony obhajoby žalobce obhájci skutečně zaplatil. V případě úkonů právní služby učiněných druhým obhájcem žalobce [příjmení] [příjmení] lze žalobci přisvědčit, že tyto náklady by bylo možno považovat za účelně vynaložené, veškeré tyto úkony však byly učiněny

v době do [datum], a bylo tedy třeba, aby žalobce prokázal, že tyto náklady obhajoby skutečně zaplatil. Není případná výtka žalobce, že o této skutečnosti nebyl v průběhu řízení soudem prvního stupně poučen, tohoto poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., se žalobci dostalo již při jednání konaném před soudem prvního stupně [datum] (protokol o jednání žurnalizovaný na č.l. 6m spisu) a opět při jednání konaném před soudem prvního stupně

dne [datum] (žurnalizováno na č.l. 74k spisu), při tomto jednání zástupce žalobce uvedl,

že JUDr. [příjmení] zemřel, a proto je žalobce v tomto směru v důkazní nouzi. V následném podání ze dne [datum] žalobce uvedl, že nemá k dispozici žádný doklad prokazující úhradu právních služeb poskytnutých JUDr. [příjmení], jediný svědek, který by úhradu mohl dosvědčit, JUDr. [příjmení], je již po smrti. Žalobce byl tedy vyzván soudem prvního stupně ke splnění své důkazní povinnosti a poučen o následcích nevyhovění výzvě, výslovně však uvedl, že žádné důkazy předložit nemůže, a proto je správný závěr soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal úhradu právních služeb poskytnutých JUDr. [příjmení], a v tomto rozsahu mu proto

co do požadované částky [částka] škoda nevznikla, a není tak splněn předpoklad

pro odpovědnost státu.

7. Správný je závěr soudu prvního stupně, že pokud jde o náklady vynaložené na zastoupení advokátem před zahájením trestního řízení ve výši [částka], není dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím (usnesení o zahájení trestního stíhání) a vzniklou škodou, dle tvrzení samotného žalobce vyhledal žalobce právní zastoupení na základě informace, že dochází

k prověřování skupiny osob týkajícímu se i jeho notářského úkonu, následně došlo k poradě,

a poté k vyjádření ze dne [datum], ve kterém žalobce nabídl policii svou součinnost. Je tedy zřejmé, že tyto úkony byly provedeny z vlastní iniciativy žalobce bez toho, že by orgány činné

v trestním řízení proti žalobci zahájily trestní stíhání či konkrétní úkony, příčinná souvislost

s nezákonně zahájeným trestním stíháním zde tedy dána být nemůže, a chybí tak předpoklad

pro odpovědnost státu.

8. Ve vztahu k nákladům na právní zastoupení v řízení o pozastavení činnosti notáře před Ministerstvem spravedlnosti není dán odpovědnostní titul, neboť v tomto řízení nebylo vydáno žádné nezákonné rozhodnutí a nedošlo ani k nesprávnému úřednímu postupu, jedná

se o samostatné řízení, které nelze směšovat s řízením trestním, a ani ohledně takto nárokované částky [částka] proto nejsou splněny předpoklady pro odpovědnost státu.

9. Ohledně nákladů obhajoby spočívající v úkonech právní služby provedených advokátem

JUDr. [příjmení] soud prvního stupně v bodě 51 odůvodnění napadeného rozsudku vyčerpávajícím způsobem specifikoval jednotlivé úkony, které považoval za účelně vynaložené, správně rovněž konstatoval, že ke zvýšení odměny o 50% dle § 12 vyhl. č. 177/96 Sb. u žalobcem označených úkonů není dán důvod, a vycházel rovněž ze správně stanovené tarifní hodnoty ve výši [částka] za 1 úkon právní služby. V bodě 52 odůvodnění napadeného rozsudku pak přesvědčivě odůvodnil, které z úkonů nepovažoval za účelné, s tímto zdůvodněním se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje, konečně ani žalobce v dovolání proti tomuto závěru žádné výhrady nevznáší. Dále soud prvního stupně v bodě 56 - 62 vyčerpávajícím způsobem vyčíslil nárok na cestovné obhájce žalobce v souvislosti s vyjmenovanými úkony obhajoby

a v bodě 63 nárok na náhradu za ztrátu času obhájce žalobce, i v tomto lze plně odkázat

na vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku, proti němuž ani sám žalobce žádné výhrady v odvolání nevznáší. Soud prvního stupně takto správně uzavřel, že účelně vynaložené náklady

na obhajobu advokátem JUDr. [příjmení] by činily [částka] a správně rovněž konstatoval,

že součet fakturovaných částek za období po [datum] a plateb provedených žalobcem,

resp. jeho manželkou, v období do [datum] činí [částka], ohledně této částky výrokem I. napadeného rozsudku žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu ji správně zamítl. Nelze přisvědčit odvolací námitce žalobce, že soud prvního stupně vycházel pouze z částek fakturovaných, žalobci tedy vznikla škoda v částce [částka] a rozdíl ve výši [částka]

za úkony obhajoby provedené advokátem JUDr. [příjmení] za škodu považovat nelze.

10. Veden výše uvedenými závěry odvolací soud potvrdil napadený rozsudek ve výroku II. podle

§ 219 o. s. ř. jako věcně správný.

11. Soud prvního stupně správně rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a správně rovněž určil poměr procesního úspěchu žalobce ve věci v rozsahu 81%, žalobci tak přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu 62%. V bodě 70 odůvodnění napadeného rozsudku pak soud prvního stupně správně popsal jednotlivé úkony právní služby, v souvislosti s nimiž vnikly žalobci náklady tohoto řízení, a správně nepovažoval za účelná vyjádření ze dne [datum]

a [datum], pochybil však tím, že v případě úkonů právní služby učiněných po rozhodnutí

o rozšíření žaloby ([datum]) počítal se čtyřmi úkony po [částka], ačkoliv se jedná pouze

o úkony tři - účast na jednáních dne [datum], [datum] a [datum], z nichž ani jedno nebylo delší než 2 hodiny. Náklady právního zastoupení žalobce tedy činí 4 úkony právní služby po [částka], 3 úkony právní služby po [částka], 7 paušálů po [částka] a daň z přidané hodnoty [částka] (21% ze základu [částka]) tedy [částka], z čehož 62% činí [částka] Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek v nákladovém výroku III. jen tak, že výši nákladů řízení určil touto částkou, jinak jej v tomto výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady tvoří paušalizovaná náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý ze tří úkonů v odvolacím řízení - vyjádření

k odvolání, příprava účasti na odvolacím jednání, účast na odvolacím jednání podle § 151

odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb..