pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č.j. 31 C 115/2020 - 68,

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka]

se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované [částka] se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.), žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši [částka] a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení žalované ve výši [částka] (výroky III. a IV.).

2. Vycházel ze zjištění, že mezi žalovanou coby pojistitelem a žalobkyní coby pojistníkem

byla uzavřena pojistná smlouva o pojištění majetku s počátkem pojištění dne [datum], jejímž předmětem bylo pojištění obytné budovy a souvisejících staveb na adrese [adresa]. Dne [datum] žalobkyně ohlásila žalované pojistnou událost, ke které mělo dojít [datum], v den ohlášení škody byla provedena okamžitá likvidace, rozsah a příčina škody byly zjištěny telefonicky, pojistné plnění bylo stanoveno na částku [částka], která byla žalobkyni vyplacena dne

[datum]. Žalobkyně se domáhala doplacení pojistného plnění, dne [datum] byla provedena prohlídka mobilním technikem a dopisem ze dne [datum] byla žalobkyně vyrozuměna o tom, že po posouzení události bylo likvidátorem zjištěno, že k tvrzené škodě nedošlo na pojištěné budově, ale na stavbě, na kterou se pojištění nevztahuje, neboť nemá charakter vedlejší budovy dle pojistných podmínek. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky [částka] s příslušenstvím

jako zbytku pojistného plnění, žalovaná při jednání konaném dne [datum] vznesla vzájemný návrh, kterým požadovala vrácení zaplacené částky [částka] s příslušenstvím. Soud prvního stupně vyslechl svědkyni [jméno] [příjmení], zaměstnankyni žalované, která se žalobkyní pojistnou smlouvu sjednávala, svědkyně vypověděla, že žalobkyně za ní přišla s tím, že potřebuje pojistit danou nemovitost, ohledně vedlejší stavby jí žalobkyně sdělila, že se nachází u domu, nebylo jí řečeno, že je přes silnici, pojistná smlouva byla uzavřena v pobočce pojišťovny

v [obec], žalobkyně obdržela všeobecné pojistné podmínky. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § [číslo] a následující a § 2991 OZ a uvedl, že pojistné podmínky upravují definici vedlejších staveb a pozemků v jednotném funkčním celku tak, že pozemky spolu vzájemně svými hranicemi sousedí a jsou ve vlastnictví pojištěného nebo je pojištěný po právu užívá, v daném případě však stavba, na níž došlo ke škodě, se nachází na pozemku, který nemá žádnou společnou hranici s pozemkem, na kterém se nachází pojištěná budova, jsou rozděleny komunikací ve vlastnictví obce Podmokly, ohledně této vedlejší stavby přitom žalobkyně

při uzavírání pojistné smlouvy sdělila, že se nachází u domu, neuvedla, že je přes cizí silnici,

při sjednávání pojistné smlouvy žalobkyně nevznesla žádný další požadavek na pojištění další vedlejší stavby. Vzhledem k těmto skutečnostem soud prvního stupně konstatoval, že nebyly splněny podmínky uvedené v pojistných podmínkách, neboť se nejedná o pozemky, které svými hranicemi sousedí, tudíž o pozemky v jednotném funkčním celku, a proto žalobu zamítl.

Za tohoto stavu vznikla žalobkyni povinnost vrátit částku, která jí žalovanou již byla vyplacena,

a proto vyhověl vzájemnému návrhu žalované. Podle § 147 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně rozhodl o separaci nákladů za jednání, které se konalo dne [datum] a bylo zmařeno tím,

že v jeho průběhu žalovaná uplatnila vzájemný návrh, za který nebyl zaplacen soudní poplatek.

O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na procesní úspěch žalované.

3. Rozsudek napadly odvoláním žalobkyně i žalovaná.

4. Žalovaná brojila toliko proti výroku III. o separaci nákladů řízení. Namítala, že jednání dne

[datum] nebylo její vinou zmařeno, soudu nic nebránilo v tom, aby věc začal projednávat ohledně nároku žalobkyně, další jednání dne [datum] ve věci proběhlo, ačkoli stále nebyl zaplacen soudní poplatek za vzájemný návrh, k jehož zaplacení žalovaná byla vyzvána až téhož dne. Zpochybnila i výši přiznaných separovaných nákladů a navrhla, aby napadený výrok odvolací soud změnil tak, že se jí náhradová povinnost neukládá.

5. Žalobkyně namítala, že smlouva byla uzavřena na pojištění obytných budov a souvisejících staveb, které představuje garáž a kůlna, tyto stavby tvoří funkční celek s hlavní obytnou budovou, nejsou samostatné, samostatně je užívat nelze. Oba pozemky, na kterých se stavby nachází, jsou

ve vlastnictví žalobkyně, mezi pozemky je cesta, která je užívána žalobkyní, žalovaná ve snaze neplnit své povinnosti z pojistné smlouvy vykládá příslušenství věci odlišně od ustanovení § 510 odst. 1 OZ. Zaměstnankyně žalované (svědkyně Haunerová), která sjednávala pojistnou smlouvu, pojišťovala jak hlavní budovu, a tak i budovy vedlejší, pojistné zahrnovalo jak hlavní budovu,

tak vedlejší stavby, ani mobilní technik při pořízení záznamu o prohlídce nezpochybnil, že by se na vedlejší stavby pojištění vztahovalo. Cestu mezi stavbami užívá zejména žalobkyně, žalobkyně

i žalovaná byly přesvědčeny, že vedlejší stavby jsou pojištěny, formalistický výklad založený

na zjištění z listu vlastnictví, který žalobkyně jako slabší strana při sjednávání pojištění neuvedla, neboť nevnímala jeho důležitost, na kterou nebyla ani při sjednání pojistné smlouvy upozorněna, nemůže být důvodem pro nepřiznání nároku žalobkyně. Na dané ustanovení pojistných podmínek, které žalobkyně nečetla, nebyla při sjednání pojistné smlouvy upozorněna. Žalovaná navíc již na pojistné plnění poskytla platbu, tímto částečným plněním uznala i zbytek dluhu

ve smyslu § 2054 odst. 2 OZ. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a vzájemný návrh žalované zamítl.

6. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že pojistné podmínky definují, co se rozumí pojmy vedlejší stavby

a spolupojištěné věci. Tyto pojistné podmínky žalobkyně při uzavření pojistné smlouvy převzala. Stavba, na níž došlo ke škodě, se nachází na pozemku, který nehraničí s pozemkem s pojištěnou obytnou budovou, nemá hranici s žádným pozemkem ve vlastnictví žalobkyně, tím není naplněn základní požadavek smluvní definice pozemku v jednotném funkčním celku. Bylo na žalobkyni, aby na tuto skutečnost při uzavírání pojistné smlouvy upozornila, smlouva byla uzavírána

na pobočce pojišťovny v [obec], a žalovaná při uzavírání smlouvy nemohla stav nestandardního rozmístění staveb žalobkyně znát. I po uzavření smlouvy měla žalobkyně prostor

k tomu, aby se se smluvními ujednáními podrobně seznámila, měla též možnost smlouvu vypovědět s osmidenní výpovědní dobou, což neučinila. Mobilní technik žalované nemá pojistnou smlouvu k dispozici, není k tomu ani důvod, když jeho role je jiná. Částečné plnění bylo žalovanou poskytnuto v režimu okamžité likvidace prováděném zrychleně ještě v den ohlášení škody, příčina a rozsah škody byly zjištěny telefonicky, skutečnost, že žalobkyni nevznikl nárok na plnění, byla zjištěna až dodatečně. Závěrem navrhla, aby odvolací soud potvrdil

v meritorních výrocích napadený rozsudek jako věcně správný.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu obou odvolání napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal opodstatněným odvolání žalobkyně jen ve vztahu k rozhodnutí o vzájemném návrhu žalované. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a i odvolací soud z jeho zjištění vychází.

8. Mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem je mimo jiné pojištění obytných budov a souvisejících staveb v místě [obec a číslo], stavby jsou vymezeny jako obytná budova s pojistnou částkou [částka] a vedlejší stavby s limitem plnění [částka],

tyto vedlejší stavby nejsou v textu smlouvy nijak blíže vymezeny, jejich definice je obsažena

v uvedených pojistných podmínkách, které tvoří součást smlouvy, roční pojistné za pojištění obytných budov a souvisejících staveb je stanoveno částkou [částka] bez rozlišení na obytnou budovu a vedlejší stavby, pojistná smlouva byla uzavřena na pobočce žalované v [obec]. Definice vedlejších staveb je obsažena v čl. 3 bod 4 a 7 pojistných podmínek a vymezuje vedlejší stavby tak, že se nachází na pozemcích v jednotném funkčním celku s pozemkem, na kterém

je umístěna hlavní obytná budova, přičemž pozemky v jednotném funkčním celku musí svými hranicemi vzájemně sousedit a být ve vlastnictví pojištěného nebo pojištěným po právu užívány. V důsledku pojistné události mělo dojít k poškození garáže a kůlny, které se nacházejí

na pozemku par. [číslo] přičemž pojištěná obytná budova – rodinný dům [adresa] se nachází

na pozemku parc. [číslo] tyto pozemky však nemají žádnou společnou hranici, neboť mezi nimi leží pozemek par. [číslo] komunikace ve vlastnictví obce Podmokly. Za tohoto stavu nejde

o pozemky v jednotném funkčním celku ve smyslu pojistných podmínek, když není naplněn zásadní předpoklad, že pozemky vzájemně svými hranicemi sousedí. Není přitom podstatné,

že komunikace ležící mezi pozemky je užívána převážně žalobkyní, neboť žalobkyně ani netvrdí, že by k užívání této komunikace měla s obcí [obec] sjednán zvláštní užívací titul, jedná

se o komunikaci, která může být užívána jakoukoli osobou v místě přítomnou. Poukaz žalobkyně na ustanovení § 510 odst. 1 OZ není případný, neboť nejde o to, zda garáž a kůlna jsou příslušenstvím rodinného domu ve smyslu uvedeného ustanovení, ale o to, jakým způsobem

je charakter vedlejších staveb, které mají být předmětem pojištění, definován pojistnou smlouvou ve spojení s pojistnými podmínkami. Obsahem pojistné smlouvy není žádné konkrétní vymezení vedlejších staveb, je zde pouze zmínka o tom, že vedlejší stavby jsou předmětem pojištění, z toho však nelze dovodit, že by předmětem pojištění mohla být jakákoliv vedlejší stavba, která nesplňuje definiční znaky obsažené v pojistných podmínkách, jako je tomu v daném případě. Neobstojí ani poukaz žalobkyně na její postavení coby spotřebitele, neboť pojistná smlouva nebyla uzavírána na místě, ale v pobočce žalované v [obec], a bylo pouze na žalobkyni, která jediná zná poměry v daném místě, aby konkrétní umístění kůlny a garáže, které hodlala učinit předmětem pojištění, řádně při uzavírání smlouvy osvětlila. Svědkyně [příjmení], která jménem žalované pojistnou smlouvu uzavírala, ve své výpovědi před soudem prvního stupně výslovně uvedla, že žalobkyni sdělila, že pokud pozemky jsou oploceny v jednom celku, předmětem pojištění jsou, žalobkyně jí však nesdělila, že stavby se nachází přes silnici, tuto skutečnost přitom žalobkyně v průběhu řízení nezpochybňovala. Za tohoto stavu tedy nelze argumentovat tím, že kůlna a garáž se staly předmětem pojištění i přesto, že nesplňují definiční znak obsažený v pojistných podmínkách, které žalobkyně při uzavření smlouvy obdržela. Takovýto výklad nelze označit za formalistický, neboť definice obsažená v pojistných podmínkách je jednoznačná a jiný výklad ani nepřipouští. Skutečnost, že mobilní technik

při pořízení záznamu o prohlídce pojištění garáže a kůlny nezpochybnil, je bez významu, neboť úkolem mobilního technika není aplikovat pojistnou smlouvu, ale zjistit na místě samém rozsah poškození konkrétních věcí. Z částečného plnění žalované nelze usuzovat na uznání zbytku dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 OZ, neboť ze skutečnosti, že žalovaná ihned při nahlášení pojistné události na základě telefonického zjištění bez místního šetření poskytla určité plnění, nelze dovodit, že by tímto uznávala i zbytek dluhu.

9. Z výše uvedených důvodů lze konstatovat, že soud prvního stupně správně uzavřel,

že poškozená garáž a kůlna nebyly předmětem pojistné smlouvy, žalobkyni proto nevznikl nárok na výplatu pojistného plnění ve smyslu § 2811 OZ, a odvolací soud proto zamítavý výrok I. napadeného rozsudku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

10. Vzájemný návrh o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalovaná uplatnila při jednání před soudem prvního stupně dne [datum] pouze ústně, tedy v rozporu s § 42 odst. 1 o. s. ř.,

dle něhož je podání možno učinit písemně, přičemž dle § 97 odst. 3 o. s. ř. se na vzájemný návrh použije přiměřeně ustanovení o návrhu na zahájení řízení, a není tedy přípustné uplatnění vzájemného návrhu„ ústně do protokolu“ při jednání soudu. Soud prvního stupně tedy správně

k takto uplatněnému vzájemnému návrhu vůbec neměl přihlížet a s poukazem na ustanovení

§ 42 o. s. ř. o tomto žalovanou při uvedeném jednání poučit, přičemž v případě nepřípustným způsobem pouze ústní formou uplatněného vzájemného návrhu nelze postupovat ani podle § 43

odst. 1 o. s. ř., neboť tímto postupem se odstraňují pouze vady podání, které bylo uplatněno přípustnou formou, tedy nikoli podání pouze ústního. Soud prvního stupně tedy pochybil tím,

že jednání dne [datum] odročil za účelem zaplacení soudního poplatku ze vzájemného návrhu a následně o tomto vzájemném návrhu jednal a výrokem II. napadeného rozsudku i rozhodl. Rozhodnutí o nepřípustným způsobem ústně podaném vzájemném návrhu brání nedostatek podmínky řízení, neboť jednou z podmínek řízení je podání návrhu na zahájení řízení je-li řízení zahajováno na návrh. Tento nedostatek podmínky řízení nelze odstranit v odvolacím řízení (podle § 216 odst. 1 o. s. ř. ustanovení § 97 pro odvolací řízení neplatí), a proto již v odvolacím řízení nebyl prostor pro poučení žalované o tom, že k ústně podanému vzájemnému návrhu soud nepřihlíží. Odvolací soud při jednání konaném dne [datum] na tuto skutečnost žalovanou pouze upozornil, žalovaná přitom potvrdila, že písemnou formou uvedený vzájemný návrh

v řízení před soudem prvního stupně podán nebyl. S ohledem na nedostatek podmínky řízení

o vzájemném návrhu odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. zrušil a řízení o vzájemném návrhu zastavil (§ 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).

11. Nebyl-li dán důvod pro odročení jednání konaného před soudem prvního stupně dne [datum] z důvodu ústně uplatněného vzájemného návrhu, nelze žalované přičítat ani zmaření tohoto jednání a rozhodnout o separaci nákladů řízení podle § 147 odst. 1 o. s. ř., a proto odvolací soud výrok III. napadeného rozsudku změnil tak, že žalované se náhrada nákladů řízení žalobkyni neukládá (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).

12. Soud prvního stupně správně o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch (žaloba byla zamítnuta, o vzájemném návrhu nemělo

být vůbec jednáno), žalovanou však nestíhala povinnost zaplatit soudní poplatek za vzájemný návrh ve výši [částka], když tento vzájemný návrh nebyl řádně uplatněn (viz výše), soudní poplatek zaplacený žalovanou na základě nesprávné výzvy soudu prvního stupně proto netvoří součást nákladů řízení vzniklých žalované (o vrácení takto zaplaceného soudního poplatku odvolací soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku, realizace vrácení bude na soudu prvního stupně), a proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. jen tak,

že výše nákladů činí [částka] (5 úkonů po [částka]), jinak v tomto výroku potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

13. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224

odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla i v odvolacím řízení plný úspěch (výrok I. napadeného rozsudku byl potvrzen, vzájemný návrh se předmětem řízení nikdy nestal), náklady řízení žalované představuje paušalizovaná náhrada hotových výdajů za 4 úkony (odvolání proti

napadenému rozsudku, vyjádření k odvolání žalobkyně, příprava účasti na odvolacím jednání, účast na odvolacím jednání) po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou

č. 254/2015 Sb.