pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 248/2021 - 35,

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci A/ náhradu škody ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,25% ročně

od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci B/ náhradu škody ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení 10% ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.) a žalobcům uložil společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok III.). Takto nalézací soud rozhodl o žalobě,

jíž se žalobci domáhali po žalované, jako pojistitelce automobilu tov. zn. Dacia, [registrační značka], řízeného [jméno] [příjmení], náhrady škody způsobené jim při dopravní nehodě, ke které došlo dne [datum] při střetu motocyklu [příjmení] [příjmení], [registrační značka], vlastnicky náležejícího

a řízeného žalobcem A/ se spolucestujícím žalobcem B/ s předmětným vozidlem. Nalézací soud žalobu zamítl, když na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že není dán právní základ nároku, když řidič vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] neporušil svým jednáním ustanovení § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b), § 21 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. Bylo prokázáno, že při odbočování na křižovatce dával řádně znamení o změně směru jízdy a neohrozil při svém odbočování řidiče jedoucího za ním a dbal zvýšené opatrnosti, zkontroloval situaci před odbočovacím manévrem, což jasně vyplynulo jak ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení],

tak i z výpovědí nezaujatých svědkyň slyšených v trestním řízení, a to svědkyně [příjmení]

a [příjmení], které potvrdily, že před vznikem dopravní nehody zaregistrovaly zpomalování jízdy před nimi jedoucích vozidel, když navíc odbočka na obec Vysoká Lhota je značena dopravní značkou IS 13c, z čehož lze dovodit, že pokud by žalobce A/ jako řidič motocyklu řádně sledoval situaci v silničním provozu před vznikem dopravní nehody, musel si být vědom toho, že přijíždí ke křižovatce, a se zřetelem ke snižující se rychlosti před ním jedoucích vozidel mohl předpokládat možné odbočení před ním jedoucích vozidel vlevo. Soud vzal za prokázané z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že mezi skupinou třech motocyklů

a vozidlem Dacia se nacházelo ještě jedno stříbrné vozidlo Škoda Fabia, jež jelo před motocykly, na odbočující vozidlo Dacia zareagovalo pozdě, začalo prudce brzdit, hodilo„ myšku“ doprava. Řidiči dvou motocyklů jedoucích při pravém okraji vozovky pokračovali dále v jízdě, neboť jim bílé vozidlo Dacia nebránilo v cestě. Řidič motocyklu jedoucí při středu vozovky, tj. žalobce A/, nemohl vozidlo odbočující doleva vidět přes před ním jedoucí automobil Škoda Fabia, který mu ve výhledu bránil, a na odbočující automobil reagoval tak, že motocykl strhl do protisměru. Skutečnosti tvrzené pojištěným řidičem [jméno] [příjmení], že před odbočovacím manévrem zkontroloval situaci v silničním provozu za jeho vozidlem, pak zcela odpovídají i závěru doplňku znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení]. Proto soud dovodil, že řidič [jméno] [příjmení] není za vznik dopravní nehody odpovědný. Pokud by žalobce A/ řádně sledoval situaci v silničním provozu před vznikem dopravní nehody, musel si být vědom toho, že přijíždí ke křižovatce, a s ohledem na snižující se rychlost před ním jedoucích vozidel mohl předpokládat možné odbočení před ním jedoucích vozidel vlevo. Žalovaná tudíž nemohla hradit škodu, kterou její pojištěný nezavinil

a kterou si poškozený zavinil sám porušením své povinnosti. Škoda vznikla, resp. zvětšila se, následkem okolností, které se přičítají poškozenému. Vzhledem k tomu, že škoda byla způsobena nezanedbatelným způsobem, resp. okolnostmi, které jdou k tíži poškozeného, měl soud

za prokázané, že škoda byla způsobena zaviněním poškozeného, a proto žalovaná zohlednila spoluzavinění poškozeného na škodě na zdraví v míře vystihující poměr spoluzavinění ve výši 100%. Jak bylo prokázáno v řízení před Okresním soudem v Pelhřimově, poškozený se dopustil zaviněného protiprávního jednání podle zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, podle kterého mimo jiné platí, že při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj. Žalovaná jako pojišťovna řidiče,

resp. vlastníka vozidla Dacia, nemohla hradit škodu, kterou její pojištěný nezavinil a kterou

si poškození zavinili sami porušením své povinnosti uvedené v § 21 zák. č. 361/2000 Sb.,

když žalobce [jméno] [příjmení], jenž řídil motocykl, nedostatečně zohlednil situaci před ním

a nedostatečně na ni reagoval, na což reagovala pojišťovna žalobce A/, majitele motocyklu [příjmení] [příjmení] tak, že v rámci pojistné události plně hradila náklady spojené s opravou vozidla Dacia, vlastníka [jméno] [příjmení] ve výši [částka]. Naopak pojišťovna vlastníka vozidla Dacia odmítla žalobci A/ a B/ hradit jakoukoliv jim vzniklou škodu v souvislosti s pojistnou událostí, když tuto řidič vozidla [jméno] [příjmení] nezpůsobil, což bylo v řízení jednoznačně prokázáno.

Soud tudíž neshledal za současné důkazní situace důvody k moderaci nároků uplatněných žalobci.

2. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné a přípustné odvolání. Nalézacímu soudu předně vytkli, že stanovil, že žalobce A/ měl na nehodě 100% účast, aniž by k danému provedl jakékoliv dokazování, o něž by bylo možno takovéto závěry opřít, nesprávně pojmul a aplikoval trestní řízení vedené proti řidiči vozu [příjmení] [jméno] [příjmení] a jeho jednotlivé fáze, když pominul,

že soud rozhodoval usnesením a nikoliv rozsudkem. Z daného vyplývá, že Okresní soud

v [obec], jež rozhodoval v trestní věci usnesením, neprovedl dokazování, nevyslyšel obžalovaného, svědky, a Okresní soud v Pelhřimově tak vycházel ze skutečností, jež byly uvedeny do úředních záznamů o podaných vysvětleních v rámci výslechů realizovaných ze strany policie. Na základě těchto skutečností Okresní soud v Pelhřimově došel pouze k tomu zjištění, že skutek, který se stal, není trestným činem. Nalézací soud nesprávně své závěry opíral konkrétně

o jednotlivá podaná vysvětlení, když tam uvedené skutečnosti nemohou jako svědecké výpovědi obstát, a to jak v trestním řízení, tak v řízení zdejším, neboť se nejedná o svědecké výpovědi

(ani v režimu trestního řádu, ani v režimu občanského soudního řádu). Ačkoliv žalobci svůj nárok uplatňovali dle ustanovení § 2932 o. z., jež se uplatní v případě střetu provozů dvou nebo více provozovatelů, a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody, nalézací soud škodu hodnotil dle ustanovení

§ 2918 o. z. (tedy obecné ustanovení o škodách), ačkoliv pominul, že v daném, žalobou uplatňovaném, případě, je přiléhavé aplikovat ustanovení speciální, tedy právě § 2932 o. z.

Aniž by soud v tomto směru provedl jakékoliv dokazování, tím, že žalobu zamítl, presumoval,

že žalobce A/ má 100% účast na vzniklé škodě. To je však v rozporu s odůvodněním rozsudku

a zjištěním učiněným v bodě 18. a v bodě 22. rozsudku. Zcela pak absentuje posouzení účasti řidiče Dacie, resp. žalované, na dopravní nehodě, kdy z posudku znalce, jež byl proveden v rámci dokazování, vyplývá, že tento porušil svoji povinnost stanovenou mu zákonem, kdy„ K dopravní nehodě došlo z důvodu, že řidič Dacie začal křížit trajektorii předjíždějícího motocyklu. Proč tak učinil, když mu stavební uspořádání komunikace umožňovalo sledovat zezadu přijíždějící motocykl, nepřísluší hodnotit technickému znalci.“ Žalobci z uvedeného dovozovali, že řidič Dacie přinejmenším významnou měrou přispěl ke vzniku dopravní nehody, a je tak namístě posoudit danou věc dle ustanovení

§ 2932 o. z. a zabývat se podílem jednotlivých provozovatelů na dopravní nehodě (způsobení vzniklé škody). Odkázali v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.

25 Cdo 3925/2013. Za situace, kdy znalec v případě žalobců dospěl k tomu, že k dopravní nehodě došlo proto, že řidič Dacie začal křížit trajektorii předjíždějícího motocyklu žalobců

i přesto, že mu stavební uspořádání komunikace umožňovalo sledovat zezadu přijíždějící motocykl, tak nelze z doposud provedeného dokazování dojít k závěru, že vina je v plné míře

na straně žalobce A/. Odvolacímu soudu navrhli, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobě plně vyhoví, nebo aby jej zrušil a vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila. U jednání odvolacího soudu uvedla, že nalézací soud spolehlivě zjistil skutkový stav, správně dovodil 100% účast žalobce A/ na způsobení vzniklé škody. Navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

4. Žalobci setrvali na své odvolací argumentaci i na svém procesním stanovisku.

5. Odvolací soud zopakoval částečně dokazování, a to znaleckým posudkem [číslo] vypracovaným Ing. [jméno] [příjmení], z něhož zjistil, že znalec dospěl k závěru, že místo střetu

se nacházelo na úrovni pravé vodící čáry levého jízdního pruhu, ve směru jízdy na [obec],

kde zadní část pravého boku motocyklu, jedoucího rychlostí nejméně 38 km/h, narážela v oblasti levého předního rohu do vlevo odbočující Dacie, jedoucí rychlostí cca 27 km/h. Řidič Dacie začal vjíždět do jízdního pruhu, ve kterém se již pohyboval motocykl nejméně 2,4 s cca 1,8 s před střetem, když se motocyklista, jedoucí rychlostí cca 45 km/h, nacházel cca 22 m před místem střetu. Znalec rovněž provedl vyhodnocení výhledových možností obou řidičů a dospěl k závěru, že motocyklista jedoucí na počátku vjezdu Dacie do protisměrného jízdního pruhu rychlostí

45 km/h, by zastavil, při uvažovaném zpomalení 6 m/s², kdyby měl k dispozici dráhu o délce minimálně 29 m. Řidič Dacie by zbránil střetu, kdyby nezahájil manévr levého odbočení v okamžiku, kdy se již motocyklista, po zahájení manévru předjíždění, nejméně 2,4 s nacházel v levém jízdním pruhu. K dopravní nehodě došlo z důvodu, že řidič Dacie začal křížit trajektorii předjíždějícího motocyklu.

6. Dále pak odvolací soud zopakoval dokazování dodatkem znaleckého posudku [číslo] vypracovaným rovněž Ing. [jméno] [příjmení], z něhož zjistil, že znalec dospěl k závěru,

že je technicky přijatelné, že v okamžiku prvního pohledu do zpětného zrcátka, před vjezdem Dacie do levého jízdního pruhu, se mohl motocykl nacházet v místech, kde jeho řidič ještě nezahájil manévr předjíždění, a v případě, že se mezi motocyklem a Dacií pohybovalo ještě jiné vozidlo, mohl se nacházet, z hlediska řidiče Dacie, v oblasti zakrytého výhledu za tímto vozidlem.

7. Z podnětu podaného odvolání následně odvolací soud přezkoumal rozsudek nalézacího soudu

a přezkoumal zároveň i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Předně nutno konstatovat, že není důvodná námitka žalobců, že nalézací soud nesprávně stanovil, že žalobce A/ měl na nehodě 100% účast, aniž by k danému provedl jakékoliv dokazování, o něž by bylo možno takovéto závěry opřít. Přesně naopak se z obsahu spisu podává, že nalézací soud provedl všechny relevantní důkazy, které mu účastníci na podporu svých tvrzení označili, a z protokolu ze dne [datum] se podává, že po provedení označených důkazů zástupce obou žalobců výslovně prohlásil, že další návrhy na dokazování nemá a další důkazy nenavrhl ani poté, kdy mu byl předestřen předběžný názor soudu, že základ nároku vzhledem k výsledkům dokazování není dán. Nutno poznamenat, že jsou to žalobci, kteří mají postavení„ dominus litis“ – pán sporu a jsou také svými tvrzeními a důkazními návrhy

za výsledek sporu odpovědní. Není tedy důvodná námitka žalobců, že nalézací soud vycházel toliko z úředních záznamů podaných svědeckých výpovědí, když se nejedná o svědecké výpovědi ani v režimu trestního řádu, ani v režimu občanského soudního řádu, neboť svědecké výpovědi svědků předmětné dopravní nehody k důkazu v tomto řízení navrženy nebyly. Vzhledem k tomu, že tyto navrženy být mohly v řízení před soudem nalézacím, nemohou být navrženy až ve stadiu odvolacího řízení, neboť by se jednalo o nepřípustná nova.

9. Nalézací soud z provedených důkazů učinil skutkový závěr o průběhu předmětné dopravní nehody, odlišný od verze předestřené žalobci v rámci jejich žalobních tvrzení, když tuto měl

za vyvrácenou zjištěným skutkovým stavem o tom, že mezi automobilem Dacia a motorkáři

se nacházelo ještě jedno vozidlo, které poté, co začala kolona zpomalovat, udělalo„ myšku“ doprava, čímž vozidlo Dacia předjelo zprava, když vycházel z popisu události, jak jej předestřely„ svědkyně“ [příjmení] a [příjmení], které se shodly, přičemž jim lze připsat větší míru objektivity

a nezaujatost, když neměly k žádnému z účastníků nehody žádný vztah a neměly zájem

na výsledku trestního řízení vedeného proti řidiči Dacie, zatímco kamarád a souputník

žalobce A/ [příjmení] výslovně uvedl, že neví, zda za Dacií jelo ještě jiné vozidlo, a existenci tohoto vozidla mezi ním a Dacií popírá toliko žalobce A/.

10. V této souvislosti pak nutno konstatovat, že znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] byl vypracován de facto ve dvou variantách možné skutkové situace, tedy jednak pro variantu, pokud by mezi Dacií a motocyklisty nejelo jiné vozidlo (znalecký posudek [číslo]), a jednak

pro variantu, pokud by mezi Dacií a motocyklisty jelo jedno další vozidlo (posudek

[číslo]). Jelikož nalézací soud vzal z provedených důkazů za prokázáno, že mezi Dacií

a motocyklisty jelo jedno další vozidlo, vztahuje se na tuto variantu znalecký závěr uvedený v posudku [číslo] jak je citován shora, tedy že ve chvíli pohledu řidiče Dacie

do zpětného zrcátka se řidič motocyklu mohl nacházet, z hlediska řidiče Dacie, v oblasti zakrytého výhledu za tímto vozidlem. Odvolací soud k tomu podotýká, že s tímto závěrem není v rozporu ani tvrzení manželky řidiče Dacie, která seděla na místě za řidičem, o tom, že vykřikla„ Pozor, máš tam motorku“. Je totiž naprosto zjevné, že manželka řidiče Dacie měla na pohled doleva mnohem větší prostor, než řidič sám, takže mohla motocyklistu zahlédnout

již v okamžiku, kdy řidič, který motocyklistu neviděl, zahájil již odbočovací manévr. Navíc nelze přehlédnout ani shodné tvrzení„ svědků“ v trestním řízení, že kolona před nimi začala zpomalovat, takže žalobci A/ svědčila povinnost věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemní komunikaci (§ 5 odst. 1, písm. b/ zákona č. 361/2000 Sb.) a vyhodnotit, že pokud nezná příčinu zpomalení kolony, nejsou splněny předpoklady pro bezpečné předjíždění. Stejně jako znalec konstatoval, že řidič Dacie by zabránil střetu, kdyby nezahájil manévr levého odbočení, bylo by lze konstatovat, že by řidič motocyklu zabránil střetu, kdyby ve chvíli,

kdy kolona před ním jedoucích vozidel začala zpomalovat, nezahájil manévr předjíždění. Navíc nelze ani přehlédnout poznámku znalce učiněnou v posudku [číslo] (pro variantu

bez vozidla mezi Dacií a motocyklisty), že není zřejmé, proč řidič Dacie začal křížit trajektorii předjíždějícího motocyklu, když mu stavební uspořádání komunikace umožňovalo sledovat zezadu přijíždějící motocykl. Logika věci vede k závěru, že řidič Dacie motocyklistu vidět nemohl, což odpovídá variantě posudku [číslo] tedy že mezi Dacií a motocyklisty se nacházelo další vozidlo.

11. S odvolateli lze souhlasit v jejich námitce, že odůvodnění napadeného rozsudku vyznívá rozporuplně, pokud nalézací soud postupoval při písemném vypracování rozsudku v rozporu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy pod bodem 8. a 18. opsal obsah provedených důkazů jako svá skutková zjištění. Proto odvolací soud toto pochybení nalézacího soudu napravil právě zopakováním dokazování znaleckými posudky, aby bylo zcela zřejmé, jaký je obsah zopakovaných důkazů a jak byly tyto důkazy hodnoceny.

12. Dále pak je na tomto místě nutno konstatovat, že pokud žalobci své tvrzení o průběhu předmětné dopravní nehody opírají o potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne [datum], pak se jedná de facto o listinu stejné důkazní síly, jako je usnesení Okresního soudu v Pelhřimově č. j. [číslo jednací], jinak řečeno, ani jednou z těchto listin není soud při zjišťování skutkového stavu vázán. Průběh nehody, jak jej v rámci svých žalobních tvrzení žalobci popsali, byl pak v průběhu nalézacího řízení vyvrácen provedenými důkazy svědčícími pro závěr, že mezi automobilem Dacia a motocyklisty se nacházelo další osobní vozidlo, takže motocyklista

(žalobce A/), který začal předjíždět zpomalující kolonu před sebou, se nacházel z pohledu řidiče Dacie v oblasti zakrytého výhledu za tímto vozidlem. Za tohoto stavu nebyl důvod pro poučení žalobců dle § 118a o. s. ř., neboť rozhodnutí není založeno na neunesení důkazního břemene.

13. Nalézací soud pochybil v právním posouzení věci, pokud nárok hodnotil dle ustanovení

§ 2918 o. z., když správně měl zjištěný skutkový stav podřadit pod ust. § 6, § 9 zák. č. 168/99 Sb. ve spojení s § 2932 o. z., podle něhož střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů

a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody. Tedy účast na způsobení újmy se vyjadřuje procentním podílem nebo poměrem, v jakém jednotliví provozovatelé participovali na jejím vzniku. V konkrétním případě lze dojít k závěru, že účast jednoho z nich je natolik minimální, že mu nevznikne povinnost hradit újmu. Vypořádání podle účasti předpokládá zhodnocení všech skutkových okolností konkrétního střetu provozů, zejména těch, které byly hlavními příčinami vzniklé škody. K tomu ve zde souzené věci došlo, nalézací soud z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, když odvolací soud se odchyluje, jak bylo shora naznačeno,

od jeho právního posouzení. Dospěl k závěru, že účast řidiče Dacie, tedy vozu pojištěného

u žalované, je minimální, resp. žádná, a naopak při prokázaném skutkovém ději je účast motocyklisty (žalobce A/) ve výši 100%. Není tedy dán zákonný předpoklad pro uložení povinnosti žalované zaplatit žalobcům jimi požadované plnění.

14. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil

za použití ust. § 219 o. s. ř., a to včetně akcesoricky navazujícího výroku o nákladech řízení.

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn plným úspěchem žalované v odvolacím řízení. Náklady žalované před odvolacím soudem činí celkem [částka] a sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

za 2 úkony žalované v tomto řízení (příprava a účast na jednání odvolacího soudu).

Bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 o. s. ř.

Lhůta k plnění je určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.