trestní věc

1. Napadeným rozsudkem okresního soudu byli obžalovaní uznáni vinnými, že:

obžalovaní [Jméno obžalované A] a [Anonymizováno]. [jméno FO]

1. dne 22. 1. 2015, v době od 12:52 hodin do 13:08 hodin, v Praze 8, v ulici Lublinská 576/11, Praha 8, [Jméno obžalované A] požádal [Jméno obžalované B], příslušníka Celní správy ČR, o zjištění informací a záznamů v uzavřených informačních systémech Ministerstva vnitra ČR k osobě [jméno FO], nar. 8. 6. 1969, zejména týkajících se jeho osobních údajů, jeho trvalého pobytu a trestní minulosti, pro potřeby advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], ev. č. ČAK [Anonymizováno], v souvislosti s účastí [jméno FO] na valných hromadách a jeho rozhodováním jako akcionáře společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], přičemž tento účel byl [Jméno obžalované B] znám a [Jméno obžalované A] a [Anonymizováno]. [jméno FO] věděli, že jednají protiprávně, načež na základě této žádosti [Jméno obžalované A] dne 23. 1. 2015, v době od 11:07 hodin do 11:18 hodin, v budově Územního pracoviště Celního úřadu pro Středočeský kraj ve Zdibech, se sídlem ve [adresa], [Anonymizováno]. [jméno FO] požádal operační centrum Generálního ředitelství cel o lustraci osoby [jméno FO], nar. [datum], pod smyšleným č. j. TS 13/2014, následně [jméno FO], ev. číslo bb22806c, operační důstojník Generálního ředitelství cel a pověřený uživatel k lustraci osob, aniž by věděl její pravý důvod, lustraci prostřednictvím informačního systému EDOS Celní správy ČR s důvodem dotazu 139S/2015 osoby [jméno FO], dne 23. 1. 2015, v době od 11:07 do 11:18 hodin, provedl a taktéž [jméno FO], ev. číslo ad030055, operační důstojník Generálního ředitelství cel a pověřený uživatel k lustraci osob, aniž by věděl její pravý důvod, provedl lustraci prostřednictvím informačního systému EDOS Celní správy ČR s důvodem dotazu 144S/2015 osoby [jméno FO], dne 23. 1. 2015, v 11:50 hodin a následně dne 26. 1. 2015, v době od 12:37 hodin do 12:54 hodin, před budovou Územního pracoviště Celního úřadu pro Středočeský kraj ve Zdibech, se sídlem ve Zdibech, v ulici Pražská 180, [Anonymizováno]. [jméno FO] předal [Jméno obžalované A] výsledek lustrace k osobě [jméno FO], konkrétně osobní údaje s adresou trvalého bydliště a záznamy s uvedením jeho trestní minulosti s tím, že [Anonymizováno]. [jméno FO] slíbil dodatečně zjistit současnou adresu pobytu [jméno FO], neboť na adrese trvalého bydliště se nezdržuje, a dále zjistit, zda je v evidenci osobou prověřovanou nebo stíhanou a [Anonymizováno]. [jméno FO] současně s předáním informací k osobě [jméno FO] jako formu protiplnění požádal [Jméno obžalované A] o bezplatné zapůjčení motorového vozidla prostřednictvím společnosti [právnická osoba], půjčovny [Anonymizováno] č. [hodnota], se sídlem [adresa], a to v termínu od 6. 2. 2015 do 8. 2. 2015, což mu [Jméno obžalované A] vzápětí přislíbil, přičemž k bezplatnému zapůjčení vozidla ve shora uvedeném termínu [Jméno obžalované B] z důvodu jeho pracovní neschopnosti v období od 3. 2. 2015 do 10. 2. 2015 nedošlo a následně [Jméno obžalované A] neoprávněně získané informace předal [tituly před jménem] [jméno FO] jakožto plnění v rámci jím poskytovaných služeb coby soukromého detektiva,

2. minimálně v období od ledna 2015 do 27. 3. 2015, prováděl [Jméno obžalované A], společník ve společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], v té době se sídlem [adresa] s předmětem podnikání služby soukromých detektivů, ostraha majetku a osob, v rámci podnikatelských aktivit spojených s touto společností na základě smlouvy o poskytování poradenských a detektivních služeb ze dne 2. 1. 2015 mezi obchodními společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa], s měsíční paušální odměnou ve výši 80 000 Kč soukromé pátrání mimo jiné za účelem zjištění totožnosti a bližších informací k osobě neznámého muže asijského původu, který měl kontaktovat [tituly před jménem] [jméno FO], v té době jednatele společnosti [právnická osoba], a požadovat po něm uznání odpovědnosti za reklamace až do výše 70 milionů Kč ve prospěch společnosti [právnická osoba]. IČO: [IČO], se sídlem [adresa], [adresa], když nejpozději dne 9. 3. 2015, v 16:53:49 zjistil, že by neznámý muž mohl užívat motorové vozidlo tovární značky Land Rover, bílé barvy, registrační značky [SPZ], načež nejpozději dne 19. 3. 2015, blíže nezjištěným způsobem v úmyslu získat pro společnost [právnická osoba], potažmo pro svoji osobu finanční prospěch ve formě plnění na základě uvedeného smluvního vztahu, požádal [Jméno obžalované B], příslušníka Celní správy ČR, o provedení lustrace vozidla s přidělenou registrační značkou [SPZ] a dále o provedení lustrace vozidel s přidělenými registračními značkami 2SR 4648, 3A6 0006 a 3A2 7515, a to v uzavřených informačních systémech Ministerstva vnitra ČR, které jsou v rámci plnění služebních povinností dostupné i příslušníkům Celní správy ČR, přičemž na základě této žádosti [Anonymizováno]. [jméno FO]:

a) dne 19. 3. 2015, v 14:57 hodin, bez legitimního důvodu, požádal dotazem č. 456S/2015 o provedení lustrace vozidla registrační značky [SPZ] a vozidla registrační značky [SPZ], přičemž jako důvod lustrace uvedl spisovou značku TS13/2014, a následně [jméno FO], ev. číslo bb22806c, operační důstojník Generálního ředitelství cel a pověřený uživatel k lustraci osob, aniž by věděl její pravý důvod, lustraci v informačních systémech Ministerstva vnitra ČR dne 19. 3. 2015 v 15:09 hodin provedl,

b) dne 20. 3. 2015, v 10:40 hodin, bez legitimního důvodu, požádal dotazem č. 459S/2015 o provedení lustrace vozidla registrační značky [SPZ] a vozidla registrační značky [SPZ], přičemž jako důvod lustrace uvedl spisovou značku TS13/2014, a následně [jméno FO], os. č. [hodnota], operační důstojník Generálního ředitelství cel a pověřený uživatel k lustraci osob, aniž by věděl její pravý důvod, lustraci v informačních systémech Ministerstva vnitra ČR dne 20. 3. 2015 v 10:56 hodin provedl,

c) dne 20. 3. 2015, v 10:48 hodin, bez legitimního důvodu, požádal dotazem č. 460S/2015 o provedení lustrace vozidla registrační značky [SPZ] a vozidla registrační značky [SPZ], přičemž jako důvod lustrace uvedl spisovou značku TS13/2014, a následně [jméno FO], os. č. [hodnota], operační důstojník Generálního ředitelství cel a pověřený uživatel k lustraci osob, aniž by věděl její pravý důvod, lustraci v informačních systémech Ministerstva vnitra ČR dne 20. 3. 2015 v 11:13 hodin provedl,

a výsledky lustrací, které obsahovaly informace ztotožňující osoby vlastníků a provozovatelů uvedených vozidel, následně dne 20. 3. 2015, v době od 10:53 hodin do 11:34 hodin, [Anonymizováno]. [jméno FO] předal prostřednictvím svého e-mailového účtu [e-mail] na e-mailový účet [e-mail] užívaný [Jméno obžalované A], následně [Jméno obžalované A] neoprávněně získané informace v souvislosti s lustrací vozidla registrační značky [SPZ] využil v záznamu zpracovaném společností [právnická osoba] ve prospěch společnosti [právnická osoba], kdy za měsíc březen 2015 si společnost [právnická osoba], a to s odkazem na uzavřenou smlouvu ze dne 2. 1. 2015, na základě faktury č. 6/2015 ze dne 7.4.2015, vyúčtovala za poskytnuté služby částku ve výši 87 994 Kč, a následně nejpozději dne 25. 3. 2015 zprostředkoval [Jméno obžalované A] prostřednictvím společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa] bezplatné zapůjčení motorového vozidla tovární značky Opel Vivaro, registrační značky [SPZ], a to v době od 16:00 hodin dne 27. 3. 2015 do 15.30 hodin dne 29. 3. 2015, za jehož zapůjčení by [Anonymizováno]. [jméno FO] zaplatil podle ceny obvyklé minimálně 2 600 Kč bez DPH, o něž si za blíže nezjištěných okolností nejpozději dne 25. 3. 2015, v dopoledních hodinách, [Anonymizováno]. [jméno FO] požádal a poté toto urgoval prostřednictvím e-mailové zprávy dne 25. 3. 2015 a dále [Anonymizováno]. [jméno FO] od [Jméno obžalované A] za neoprávněně provedené lustrace převzal nejpozději do dne 7. 4. 2015, na blíže nezjištěném místě v České republice, finanční prostředky v dosud nezjištěné výši,

a takto [Jméno obžalované A] jednal navzdory tomu, že věděl, že [Anonymizováno]. [jméno FO] poskytnutím informací [Jméno obžalované A] poruší své služební povinnosti uložené mu právními předpisy, a takto [Anonymizováno]. [jméno FO] jednal navzdory tomu, že byl srozuměn s účelem předání informací, tedy že tyto budou za odměnu využity [Jméno obžalované A] v rámci jím poskytovaných detektivních služeb,

přičemž tohoto jednání se [Anonymizováno]. [jméno FO] dopustil při výkonu své pravomoci jako příslušník bezpečnostního sboru, když vědomě a úmyslně porušil uložené povinnosti, tedy jednal v rozporu s obsahem služebního slibu podle § 17 odst. 3 a povinnostmi podle § 45 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kdy jako příslušník bezpečnostního sboru je povinen dodržovat kázeň, zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmů služby se zájmy osobními, nezneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody, zachovávat mlčenlivost a nestranně plnit služební povinnosti příslušníka a dále v rozporu s § 27 odst. 1 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě ČR, kdy jako celník je povinen zachovat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při výkonu působnosti orgánu celní správy nebo v souvislosti s nimi a které v zájmu výkonu působnosti orgánů celní správy nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami,

3. v přesně nezjištěné době, nejpozději však dne 24. 9. 2014, na dosud nezjištěném místě v České republice, [Jméno obžalované A] požádal [Jméno obžalované B] o poskytnutí neveřejných informací týkajících se postupů orgánů Celní správy ČR při výkonu jejich činnosti, přičemž [Jméno obžalované A] takto jednal v rámci plnění obchodního vztahu založeného smlouvou mezi společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa], na straně jedné a společností [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa] poskytující mimo jiné služby soukromých detektivů, v níž byl [Jméno obžalované A] společníkem, na straně druhé, načež dne 24. 9. 2014, v době od 16:40 hodin do 17:05 hodin, v Praze, v ulici Na Příkopě, [Anonymizováno]. [jméno FO] poskytl [Jméno obžalované A] nejprve informace související s postupem orgánů Celní správy ČR při výkonech své činnosti a následně konkrétní informace z trestního řízení prověřovaného Celní správou ČR za součinnosti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy vedeného pod č. j. KRPA-387804/TČ-2016-000097 pod krycím názvem PINTA a z trestního řízení prověřovaného Celní správou ČR za součinnosti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje vedeného pod č. j. KRPE-61240/TČ-2013-170080 pod krycím názvem TABÁČEK, týkající se realizace trestního řízení proti fyzickým a právnickým osobám podílejícím se na nelegálním dovozu, zpracování, úpravě a následné distribuci tabákových výrobků na území ČR a zahraničí, kteréžto informace si [Jméno obžalované A] písemně poznamenal, kdy se jednalo o informace z aktuálního a probíhajícího trestního řízení, a takto [Jméno obžalované A] jednal navzdory tomu, že věděl, že [Anonymizováno]. [jméno FO] poskytnutím informací poruší své služební povinnosti uložené mu právními předpisy, a takto [Anonymizováno]. [jméno FO] jednal navzdory tomu, že byl srozuměn s účelem předání informací, tedy že tyto budou za odměnu využity [Jméno obžalované A] pro společnost [právnická osoba]., k čemuž opravdu došlo, neboť společnost [právnická osoba] obdržela finanční plnění od společnosti [právnická osoba]., a to přinejmenším na základě faktury č. 24/2014 vystavené za měsíc září 2014 na paušální částku 78 305,50 Kč a výdaje ve výši 11 694,50 Kč, které byly následně fakticky proplaceny v souhrnné výši nejméně 90 000 Kč,

přičemž tohoto jednání se [Anonymizováno]. [jméno FO] dopustil při výkonu své pravomoci jako příslušník bezpečnostního sboru, když vědomě a úmyslně porušil uložené povinnosti, tedy jednal v rozporu s obsahem služebního slibu podle § 17 odst. 3 a povinnostmi podle § 45 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kdy jako příslušník bezpečnostního sboru je povinen dodržovat kázeň, zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmů služby se zájmy osobními, nezneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody, zachovávat mlčenlivost a nestranně plnit služební povinnosti příslušníka a dále v rozporu s § 27 odst. 1 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě ČR, kdy jako celník je povinen zachovat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při výkonu působnosti orgánu celní správy nebo v souvislosti s nimi a které v zájmu výkonu působnosti orgánů celní správy nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami,

[jméno FO].

obžalovaní [jméno FO]. [jméno FO] a [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO]

1. nejpozději dne 12. 1. 2016 v době od 14:21 hod. do 14:28 hod. požádal [Jméno obžalované A] na adrese Národní 63/26, Praha 1, [Anonymizováno][Anonymizováno] [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] o poskytnutí záznamu o zahájení úkonů trestního řízení vydaného dne 11. 1. 2016 podle § 158 odst. 3 tr. řádu v trestní věci vedené u Policie ČR, tehdejšího ÚOKFK SKPV, Odboru korupce, 2. oddělení, pod č. j. OKFK-4636-2/TČ-2015-251002, souvisejícího s jednáním odpovědných osob obchodní společnosti [právnická osoba]., sídlem [adresa], a obchodní společnosti [právnická osoba]., sídlem [adresa], kdy následně na základě této žádosti přislíbil [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] předání požadovaného záznamu dne 13. 1. 2016 při společné návštěvě Beauty salon Diana, na adrese Anny Letenské 1206/6, Praha 2, s tím, že [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] si byl vědom na základě sdělení [Jméno obžalované A], že za poskytnutí písemnosti - záznamu o zahájení úkonů trestního řízení je ochoten jeho konečný příjemce - právní zástupce společnosti [právnická osoba]., tedy konkrétně advokát [tituly před jménem] [jméno FO] z [jméno FO] [právnická osoba]. se sídlem [adresa], [Jméno obžalované A] poskytnout finanční plnění, když současně poskytl [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] [Jméno obžalované A] neveřejné informace o obsahu trestních oznámení, které evidovala Policie ČR ve vztahu ke společnosti [právnická osoba]. a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], s tím že si byl vědom, že tyto budou předány zástupcům obou společností a advokátům advokátní kanceláře [právnická osoba], se sídlem [adresa], jež měli o tyto informace zájem, aniž by tyto na ně měli právní nárok, kdy následně dne 13. 1. 2016 v době od 13:16 hod. do 13:57 hod. [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] předal v obvodu Prahy 2 [Jméno obžalované A] požadovaný záznam o zahájení úkonů trestního řízení, a to za účelem jeho předání právním zástupcům podezřelých osob, kdy [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] takto učinil, i když si byl vědom, že [Jméno obžalované A] jednak poskytnuté písemnosti a jednak mu sdělené neveřejné informace poskytne v rozporu s účelem trestního řízení dalším osobám, jež na ně nemají právní nárok a tak tyto neoprávněně získají neveřejné informace zvýhodňující je v další fázi trestního řízení a [Jméno obžalované A] bude poskytnuto od právního zástupce společnosti [právnická osoba]., sídlem [adresa], tedy konkrétně od advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] z [jméno FO] [právnická osoba]. se sídlem [adresa] peněžité plnění v dosud přesně nezjištěné výši,

a tohoto jednání se [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] dopustil coby příslušník Policie ČR, tehdejšího Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, vedoucí 2. oddělení, Odboru korupce, kdy vědomě a úmyslně porušil povinnosti vyplývající mu ze služebního slibu podle § 17 odst. 3 a povinnosti podle § 45 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kdy jako příslušník bezpečnostního sboru je povinen dodržovat kázeň, zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmů služby se zájmy osobními, nezneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody, zachovávat mlčenlivost a nestranně plnit služební povinnosti příslušníka,

2. od počátku roku 2014, kdy byla Policií ČR nezávisle na sobě vedena dvě trestní řízení týkající se podezření ze spáchání trestných činů hospodářského charakteru, jichž se měli dopustit zástupci [podezřelý výraz] [jméno FO], [adresa], a to jednak Policií ČR ÚOKFK SKPV Praha 2., oddělením Odboru korupce pod č.j. OKFK-430/TČ-2014-251102, dozorovaným Městským státním zastupitelstvím v Praze, a jednak 1. oddělením ZHTČ ÚOKFK SKPV Policie ČR pod č. j. OKFK-4543/TČ-2012-251102, dozorovaným Vrchním státním zastupitelstvím v Praze, požádal [Jméno obžalované A] na dosud nezjištěném místě v ČR [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] o poskytnutí neveřejných informací, vztahujících se k podezřelým osobám v uvedené trestní věci, kdy konkrétně od poloviny měsíce června 2014 [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] získal na poradě vedení obecné informace o připravované realizaci v rámci trestního řízení Policie ČR, ÚOKFK SKPV Praha, odborem závažné hospodářské trestné činnosti, pod krycím názvem „HOMOLE“ č. j. OKFK-4543/TČ-2012-251102, když následně [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] oslovil zpracovatele spisu [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] pod záminkou, zda připravovaná realizace nesouvisí s trestní věcí vedenou jím řízeným 2. oddělením odboru korupce ÚOKFK, když následně dne 24. 6. 2014 od 13:30 hodin získal podrobnější informace k uvedené realizaci, zejména o místech plánovaných bytových a nebytových prohlídek, a to v době prováděné instruktáže, kdy tyto veškeré informace předal nejpozději dne 24. 6. 2014 v místech ulic Melantrichova a Kožná, Praha 1 [Jméno obžalované A] za účelem jejich předání osobám, jichž se měly připravované úkony dotýkat, když minimálně ode dne 24. 6. 2014 byl informován o plánovaných prohlídkách podezřelý [tituly před jménem] [jméno FO], a dále [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] neoprávněně předával [Jméno obžalované A] ve dnech 25. 6. 2014 v čase od 9:23 do 9:40 hodin na adrese Národní 25, Praha 1, dále dne 25. 6. 2014 v čase od 12:55 do 13:37 hodin v restauraci KOGO na adrese Havelská 499/27, Praha 1, dále dne 26. 6. 2014 v čase 14:18 v restauraci KOGO na adrese Havelská 499/27, Praha 1, dále dne 21. 8. 2014 v čase od 13:28 do 13:50 hodin v restauraci Můstek na adrese Na Můstku 8, Praha 1 a dne 25. 8. 2014 v čase od 15:06 do 15:21 hodin v metru, linky „B“ mezi stanicemi Můstek a Vysočanská, průběžné informace o obsahu již prováděných úkonů v uvedeném trestním řízení, které poté [Jméno obžalované A] bezodkladně předával dalším osobám, kdy [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] takto učinil, i když si byl vědom, že [Jméno obžalované A] neveřejné informace poskytne v rozporu s účelem trestního řízení dalším osobám, jež na ně nemají právní nárok a tak tyto neoprávněně získají neveřejné informace zvýhodňující je v další fázi trestního řízení ohledně plánovaných procesních úkonů policejního orgánu,

a tohoto jednání se [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] dopustil coby příslušník Policie ČR, tehdejšího Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, vedoucí 2. oddělení, Odboru korupce, kdy vědomě a úmyslně porušil povinnosti vyplývající mu ze služebního slibu podle § 17 odst. 3 a povinnosti podle § 45 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kdy jako příslušník bezpečnostního sboru je povinen dodržovat kázeň, zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmů služby se zájmy osobními, nezneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody, zachovávat mlčenlivost a nestranně plnit služební povinnosti příslušníka,

3. dne 16. 2. 2015 v době od 11:25 do 12:38 hodin v prostoru ulic Na Perštýně, Národní a Kožná, Praha 1 požádal [Jméno obžalované A] v souvislosti s připravovanou realizací v rámci trestního řízení PČR, tehdejším ÚOKFK SKPV Praha, Odborem závažné hospodářské trestné činnosti, pod krycím názvem „ANGELIKA“, č. j. OKFK-4543/TČ-2012-251101, [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] o poskytnutí neveřejných informací, které mu tento předal dne 16. 2. 2015 v době od 16:01 do 16:13 v restauraci HOCKEY´KA na adrese Jungmannovo náměstí 19, Praha, kdy poté dne 26. 2. 2015 v době od 16:27 do 16:31 hodin informoval [Jméno obžalované A] dosud neustanovenou osobu o přípravných pracích k chystaným domovním prohlídkám a prohlídkám nebytových prostor v uvedené trestní věci, následně [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] neoprávněně předal [Jméno obžalované A] dne 10. 3. 2015 v době od 12:40 do 13:19 hodin v restauraci CORTO na adrese Havelská 505/15, Praha podrobné informace o realizaci, a to s vědomím, že tyto budou předány dalším osobám, které nemají na informace právní nárok a mohou mít v uvedené věci procesní postavení, kdy na základě předaných informací informoval [Jméno obžalované A] tyto osoby dne 10. 3. 2015 v odpoledních hodinách s tím, že v této fázi řízení se těchto úkony dotýkat nebudou, a tedy informoval osoby na věci zúčastněné o chystaných budoucích procesních úkonech, kdy [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] takto učinil, i když si byl vědom, že [Jméno obžalované A] neveřejné informace poskytne v rozporu s účelem trestního řízení dalším osobám, jež na ně nemají právní nárok a tak tyto neoprávněně získají neveřejné informace zvýhodňující je v další fázi trestního řízení ohledně plánovaných procesních úkonů policejního orgánu,

a tohoto jednání se [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] dopustil coby příslušník Policie ČR, tehdejšího Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, vedoucí 2. oddělení, Odboru korupce, kdy vědomě a úmyslně porušil povinnosti vyplývající mu ze služebního slibu podle § 17 odst. 3 a povinnosti podle § 45 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kdy jako příslušník bezpečnostního sboru je povinen dodržovat kázeň, zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmů služby se zájmy osobními, nezneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody, zachovávat mlčenlivost a nestranně plnit služební povinnosti příslušníka,

4. nejpozději dne 11. 5. 2016 do 9:31 hod. požádal [Jméno obžalované A] [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] na dosud nezjištěném místě, aby tento vyhotovil záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu pro podezření z trestných činů hospodářského charakteru, které měly dle ujednání souviset s poskytováním právních služeb pro společnost [právnická osoba]., v němž měl být uveden jako osoba podezřelá na požadavek [Jméno obžalované A] a doposud dalších neustanovených osob [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], nar. 1.7.1963, tomuto požadavku [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] vyhověl, bez zákonného důvodu požadovaný záznam dne 11. 5. 2016 v čase 9:32 až 10:37 hod. vyhotovil s datem 10. 5. 2016 v objektu Policie ČR, ÚOKFK SKPV, na adrese Na Perštýně 11, Praha 1, a to v již vedené trestní věci Policie ČR, ÚOKFK SKPV, Odboru korupce, 2. oddělení, pod č. j. OKFK- 4383/TČ-2015-251002, kdy v záznamu uvedl, že podezřelý [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] se měl dopustit trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, event. jiných trestných činů, popř. se těchto činů dopustil jiný advokát z [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., dále uvedl popis fiktivních skutkových okolností, a aby mohl záznam vyhotovit, tak se na základě jemu daných oprávnění coby vedoucího oddělení, přihlásil pod svým přihlašovacím jménem do systému elektronického trestního řízení (dále jen ETŘ) a v evidenci formulářů „záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158/3 tr. řádu pod č. [016]“ trestního spisu č.j.:OKFK-4383/TČ-2015-251002, kdy autentický původní záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu vydaný pod č. j.: OKFK-4383-25/TČ-2015-251002 dne 8.3.2016, částečně dle požadavku [Jméno obžalované A] upravil, k čemuž využil původní elektronicky zpracovaná data, následně falzum v čase 10:37 hodin vytiskl a toto téhož dne v době od 12:41 hod. do 13:28 hod. předal v rámci schůzky v restauraci GIOVANNI na adrese Kožná 481/11, Praha 1, [Jméno obžalované A] k dalšímu využití a ve prospěch jeho činnosti, jakožto osoby poskytující služby soukromého detektiva v rámci společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO] se sídlem [adresa], s předmětem podnikání služby soukromých detektivů, kde byl [Jméno obžalované A] společníkem, s tím, že [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] věděl, že vydáním takového záznamu a jeho předáním [Jméno obžalované A] mohla být způsobena vážná újma na právech [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] minimálně v podobě dehonestace advokáta s negativním odrazem v důvěře klientů v jím poskytované právní služby, kdy [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] takto učinil, i když si byl vědom, že [Jméno obžalované A] neveřejné informace poskytne v rozporu s účelem trestního řízení dalším osobám a jedná v úmyslu [tituly před jménem] [jméno FO] poškodit,

5. dne 11. 5. 2016 v době od 12:41 hod. do 13:28 hod. předal neoprávněně [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci schůzky v restauraci GIOVANNI na adrese Kožná 481/11, Praha 1 [Jméno obžalované A] na základě jeho předchozí žádosti neveřejné informace z trestního řízení k dalšímu využití, a to ve prospěch jeho činnosti, jakožto osoby poskytující služby soukromého detektiva v rámci společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO] se sídlem [adresa], s předmětem podnikání služby soukromých detektivů, kde byl [Jméno obžalované A] společníkem, kdy se jednalo o Záznam o jednání č.j.:OKFK-479-8/ČJ-2016-251002, kdy konkrétně šlo o 2 listy formátu A4 s informacemi získanými podřízenými [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [Jméno obžalované C], konkrétně [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] a [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], obsahující informace ze schůzkové činnosti vykonané dne 27. 4. 2016 v souvislosti s vedenou trestní věcí PČR, ÚOKFK SKPV, Odboru korupce, 2. oddělení, pod č. j. OKFK-4636/TČ-2015-251002, týkající se společnosti [právnická osoba]., se sídlem [adresa], a společnosti [právnická osoba]., se [Anonymizováno] [adresa], kdy [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] takto učinil, i když si byl vědom, že [Jméno obžalované A] neveřejné informace v rozporu s účelem trestního řízení neoprávněně poskytne subjektům vedeného trestního řízení a jejich právním zástupcům, a to konkrétně advokátovi [tituly před jménem] [jméno FO] z [jméno FO] [právnická osoba]. se sídlem [adresa], který společnost [právnická osoba]. zastupoval v obchodních věcech, tedy subjektům, jež na tyto informace nemají právní nárok, a tak tyto neoprávněně získají informace zvýhodňující je v další fázi trestního řízení ohledně plánovaného postupu policejního orgánu,

a jednání pod bodem II. 4. a 5. se [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] dopustil coby příslušník Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, vedoucí 2. oddělení, Odboru korupce, kdy vědomě a úmyslně porušil povinnosti vyplývající mu ze služebního slibu podle § 17 odst. 3 a povinnosti podle § 45 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kdy jako příslušník bezpečnostního sboru je povinen dodržovat kázeň, zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmů služby se zájmy osobními, nezneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody, zachovávat mlčenlivost a nestranně plnit služební povinnosti příslušníka,

III.

obžalovaní [Jméno obžalované A] a [Jméno obžalované D]

1. nejpozději dne 12. 3. 2015 požádal [jméno FO] [Jméno obžalované D], státní zástupkyni Městského státního zastupitelství v Praze, na dosud nezjištěném místě, o zjištění a poskytnutí informací z trestní věci vedené u Městského státního zastupitelství pod sp. zn. 1 KZN 392/2014 prověřované Policií ČR, Krajským ředitelstvím hl. m. Prahy, Odborem hospodářské kriminality, 5. oddělením, pod č. j. KRPA-252581/TČ-2014-000095 pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, kterých se měli dopustit zástupci společnosti [právnická osoba], [adresa], IČ: [IČO], s cílem takto získané informace použít jakožto plnění poskytnuté jednateli společnosti [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO], statutárnímu zástupci společnosti [právnická osoba], v důsledku této žádosti provedla [Jméno obžalované D] ve dnech 5. 11. 2014, 16. 12. 2014, 12. 1. 2015, 12. 3. 2015, 23. 3. 2015 a 27. 3. 2015 bez legitimního důvodu lustrace v systému ISYZ, kde získala z dozorového spisu vedeného Městským státním zastupitelstvím v Praze pod sp. zn. 1 KZN 392/2014 informace o provedených procesních úkonech v trestním řízení, mimo jiné kopii Záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu ze dne 15. 9. 2014 pod č. j. KRPA-252581-8/TČ-2014-000095-ZST a dále kopii Doplnění záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 25. 9. 2014 pod č. j. KRPA-252581-15/TČ-2014-000095-ZST a tyto neveřejné informace na základě předchozí domluvy neoprávněně předala [Jméno obžalované A] v rámci osobní schůzky dne 29. 3. 2015 v době od 9:39 hodin do 10:10 hodin v místě bydliště [Jméno obžalované D] na adrese [adresa], kdy jí byl znám účel, pro který [Jméno obžalované A] informace požaduje, tedy že tyto budou v rozporu s účelem trestního řízení poskytnuty osobám prověřovaným či jejich právním zástupcům, jakožto plnění poskytované [Jméno obžalované A] v rámci služby soukromého detektiva společností [právnická osoba], IČO: [IČO] se sídlem [adresa], s předmětem podnikání služby soukromých detektivů, kde byl [Jméno obžalované A] společníkem, následně [Jméno obžalované A] takto neoprávněně získané informace předal dne 31. 3. 2015 v 11:00 hodin v kavárně OD Kotva, nám. Republiky 656/8, Praha, [tituly před jménem] [jméno FO] pro potřeby právního zastupování společnosti [právnická osoba] v uvedeném trestním řízení a tedy jakožto plnění v rámci uzavřené smlouvy o poskytování poradenských a detektivních služeb ze dne 2. 1. 2015, a dále sledovala pro [Jméno obžalované A] aktuální procesní vývoj věci prostřednictvím neoprávněných lustrací provedených ve dnech 7. 4. 2015, 15. 4. 2015, 21. 4. 2015, 28. 4. 2015, 30. 4. 2015, 27. 7. 2015, 6. 8. 2015, 25. 8. 2015, 31. 8. 2015, 14. 9. 2015, 22. 9. 2015, 7. 10. 2015, 8. 10. 2015, 10. 11. 2015, 26. 11. 2015, 9. 12. 2015, 14. 12. 2015 a 26. 1. 2016, když dále v dosud nezjištěnou dobu, nejpozději však dne 7. 4. 2015 na dosud nezjištěném místě převzala [Jméno obžalované D] za tyto poskytnuté informace od [Jméno obžalované A] finanční plnění v dosud přesně nezjištěné výši,

přičemž [Jméno obžalované D] vědomě, úmyslně jednala v rozporu s obsahem slibu podle § 18 odst. 3 a vědomě a úmyslně porušila povinnosti uložené jí v § 24 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), dále v § 25 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, kdy jako státní zástupce je povinna postupovat nestranně, vystříhat se všeho, co by mohlo ohrozit vážnost funkce státního zástupce anebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce, ve výkonu své funkce se nesmí nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním nebo sdělovacími prostředky, svoji funkci musí vykonávat nezaujatě a nesmí umožnit, aby funkce státního zástupce byla zneužita k prosazování soukromých zájmů a zároveň je povinna zachovat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděla v souvislosti s výkonem své funkce,

2. nejpozději dne 27. 3. 2013 na dosud přesně nezjištěném místě požádal [jméno FO] [Jméno obžalované D] o získání a poskytnutí aktuálních neveřejných informací z trestních řízení vedených u Městského státního zastupitelství v Praze, a to:

a) pod sp. zn. 1 KZN 262/2011, trestní řízení vedené PČR, ÚOKFK SKPV pod č. j. OKFK-209/TČ-2011-200203 pro podezření ze spáchání trestných činů hospodářského charakteru v souvislosti s obchodní společností [právnická osoba]., [adresa], IČ: [IČO], dozorované [tituly před jménem] [jméno FO], kdy v důsledku této žádosti pro získání informací z trestního spisu provedla [Jméno obžalované D] na svém pracovišti Městského státního zastupitelství v Praze, nám. 14. října 2188/9, Praha 5, bez legitimního důvodu lustraci v systému ISYZ, a to ve dnech 13. 2. 2013 a 27. 3. 2013, kdy náhledem do elektronického dokumentu vedeného v ISYZ označeného jako „[Anonymizováno] prov2.doc 2013“ provedeným dne 27. 3. 2013 zjistila aktuální informace, a tyto neveřejné informace téhož dne v čase 18:40 hodin následně na základě předchozí domluvy neoprávněně předala [Jméno obžalované A] v rámci osobní schůzky na adrese [adresa], kdy se jednalo o informace o právě probíhajících úkonech trestního řízení, konkrétně o probíhajícím šetření firem a dopravců, dále o vyžádání informace od společnosti [Anonymizováno], o očekávané právní pomoci vyžádané v Polsku a Maďarsku a o plánu přibrat ve věci znalce z oboru ekonomika k výši škody a dále sledovala pro [Jméno obžalované A] aktuální procesní vývoj věci prostřednictvím neoprávněných lustrací provedených ve dnech 16. 4. 2013, 16. 5. 2013, 16. 8. 2013, 2. 9. 2013, 6. 9. 2013, 11. 9. 2013, 15. 10. 2013, 24. 10. 2013, 30. 10. 2013, 20. 11. 2013, 28. 11. 2013, 10. 12. 2013, 17. 12. 2013, 6. 3. 2014, 13. 3. 2014, 21. 3. 2014,

b) pod sp. zn. 1 KZV 215/2013, trestní řízení vedené PČR, ÚOKFK SKPV pod č. j. OKFK-2392/TC-2012-251202 pro podezření ze spáchání trestných činů hospodářského charakteru, kterých se měl dopustit [jméno FO], nar. [datum], a další osoby, dozorované [tituly před jménem] [jméno FO], kdy v důsledku této žádosti pro získání informací z trestního spisu provedla [Jméno obžalované D] na svém pracovišti Městského státního zastupitelství v Praze, nám. 14. října 2188/9, Praha 5, bez legitimního důvodu lustraci v systému ISYZ a to ve dnech 5. 2. 2013 a 27. 3. 2013, a takto získané neveřejné informace [Jméno obžalované D] následně na základě předchozí domluvy neoprávněně předala [Jméno obžalované A] dne 27. 3. 2013 v čase 18:40 hodin v rámci osobní schůzky na adrese [adresa], kdy se jednalo o informace k očekávané právní pomoci vyžádané v USA se stanovenou lhůtou prověřování do dne 25. 5. 2013 a dále sledovala pro [Jméno obžalované A] aktuální procesní vývoj věci prostřednictvím neoprávněných lustrací provedených ve dnech 16. 5. 2013, 1. 8. 2013, 21. 8. 2013, 2. 9. 2013, 6. 9. 2013, 9. 9. 2013, 11. 9. 2013,

c) pod sp. zn. 1 KZN 102/2013, trestní řízení vedené PČR, KŘPP SKPV pod č. j. KRPA-43254/TČ-2013-000094, ve věci podezřelého [jméno FO], nar. 27. 10. 1964, pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dozorované [tituly před jménem] [jméno FO], kdy v důsledku této žádosti pro získání informací z trestního spisu provedla [Jméno obžalované D] na svém pracovišti Městského státního zastupitelství v Praze, nám. 14. října 2188/9, Praha 5, bez legitimního důvodu lustraci v systému ISYZ, a to ve dnech 7. 3. 2013 a 8. 3. 2013, a takto získané neveřejné informace [Jméno obžalované D] následně na základě předchozí domluvy neoprávněně předala [Jméno obžalované A] dne 27. 3. 2013 v čase 18:53 hodin v rámci osobní schůzky na adrese [adresa] a dále přislíbila [Jméno obžalované A] zjistit aktuální neveřejné informace z trestního řízení, když následně aktuální procesní vývoj věci pro [Jméno obžalované A] neoprávněnou lustrací ve dne 2. 4. 2013 sledovala,

kdy jí byl znám účel, pro který [Jméno obžalované A] informace uvedené pod body a)-c) požaduje, tedy že tyto budou v rozporu s účelem trestního řízení poskytnuty osobám prověřovaným, vyšetřovaným či jejich právním zástupcům, jakožto plnění v rámci jím poskytovaných služeb, coby osoby poskytující služby soukromého detektiva v rámci společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO] se sídlem [adresa], s předmětem podnikání služby soukromých detektivů, kde byl [Jméno obžalované A] společníkem, přičemž [Jméno obžalované D] vědomě, úmyslně jednala v rozporu s obsahem slibu podle § 18 odst. 3 a vědomě a úmyslně porušila povinnosti uložené jí v § 24 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), dále podle § 25 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, kdy jako státní zástupce je povinna postupovat nestranně, vystříhat se všeho, co by mohlo ohrozit vážnost funkce státního zástupce anebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce, ve výkonu své funkce se nesmí nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním nebo sdělovacími prostředky, svoji funkci musí vykonávat nezaujatě a nesmí umožnit, aby funkce státního zástupce byla zneužita k prosazování soukromých zájmů a zároveň je povinna zachovat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděla v souvislosti s výkonem své funkce,

IV.

[Jméno obžalované A]

v rámci podnikatelských aktivit společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO] se sídlem [adresa], jejíž společníkem byl, s předmětem podnikání služby soukromých detektivů a podniky zajišťující ostrahu majetku a osob, se zaměřením na poskytování placených soukromých detektivních služeb v oblasti mapování a potírání nelegálního obchodu s tabákem, prováděl soukromé pátrání související s údajnou účastí osoby [jméno FO], nar. [datum], na nelegálním obchodu s tabákem, a poté, co se dozvěděl, že [jméno FO] užívá ke kancelářským účelům nebytové prostory v přízemí domu na adrese [adresa], v blíže nezjištěné době, nejpozději však dne 14. 8. 2013, v úmyslu získat pro společnost [právnická osoba] majetkový prospěch, požádal [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno], nar. [datum], jednatele společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba], správce objektu, aby mu umožnil bez vědomí nájemce vstoupit do uzamčených neveřejných prostor kanceláře společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]., přičemž k této žádosti [tituly před jménem] [jméno FO], ač si byl vědom, že [Jméno obžalované A] je pouze soukromou osobou, ovšem domnívaje se, že tento jedná ve prospěch policejního orgánu, kterýžto falešný dojem [Jméno obžalované A] za účelem umožnění vstupu v [tituly před jménem] [jméno FO] vzbudil, [tituly před jménem] [jméno FO] souhlasil a nejméně v pěti případech [Jméno obžalované A] neoprávněně do kanceláře vstoupil, když konkrétně:

a) dne 14. 8. 2013, v době kolem 19:00 hodin, v budově na adrese [adresa], odemknul [tituly před jménem] [jméno FO] shodným klíčem, který měl jako správce objektu k dispozici, vstupní dveře do neveřejných prostor kanceláře společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. v přízemí této budovy a umožnil [Jméno obžalované A] do ní vstoupit, což [Jméno obžalované A] učinil, kancelář společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. prohledal, neoprávněně se seznámil s obsahem listin uchovávaných tam v soukromí a následně pomocí svého mobilního telefonu zn. BlackBerry 9790 v době od 19:04 hodin do 19:07 hodin pořídil nejméně 9 fotografií těchto listin a také věcí, které byly v kanceláři uložené,

b) dne 31. 10. 2013, v době kolem 18:00 hodin, v budově na adrese [adresa], odemknul [tituly před jménem] [jméno FO] shodným klíčem, který měl jako správce objektu k dispozici, vstupní dveře do neveřejných prostor kanceláře společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. v přízemí této budovy a umožnil [Jméno obžalované A] do ní vstoupit, což [Jméno obžalované A] učinil, kancelář společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. prohledal, neoprávněně se seznámil s obsahem listin uchovávaných tam v soukromí a následně pomocí svého mobilního telefonu zn. BlackBerry 9790 v době od 18:01 hodin do 18:14 hodin pořídil nejméně 23 fotografií těchto listin a věcí, které byly v kanceláři uložené,

c) dne 4. 11. 2013, v době kolem 21:00 hodin, v budově na adrese [adresa], odemknul [tituly před jménem] [jméno FO] shodným klíčem, který měl jako správce objektu k dispozici, vstupní dveře do neveřejných prostor kanceláře společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. v přízemí této budovy a umožnil [Jméno obžalované A] do ní vstoupit, což [Jméno obžalované A] učinil, kancelář společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. prohledal, neoprávněně se seznámil s obsahem listin uchovávaných tam v soukromí a následně pomocí svého mobilního telefonu zn. BlackBerry 9790 od 20:56 hodin do 20:59 hodin pořídil nejméně 4 fotografie těchto dokumentů a věcí a následně pomocí svého mobilního telefonu zn. BlackBerry Q10 v době od 21:02 hodin do 21:15 hodin pořídil nejméně 35 fotografií těchto dokumentů a také věcí, které byly v kanceláři uložené,

d) dne 31. 1. 2014, v době kolem 19:00 hodin, v budově na adrese [adresa], odemknul [tituly před jménem] [jméno FO] shodným klíčem, který měl jako správce objektu k dispozici, vstupní dveře do neveřejných prostor kanceláře společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. v přízemí této budovy a umožnil [Jméno obžalované A] do ní vstoupit, což [Jméno obžalované A] učinil, kancelář společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. prohledal, neoprávněně se seznámil s obsahem listin uchovávaných tam v soukromí a následně pomocí svého mobilního telefonu zn. BlackBerry 9790 v době od 18:58 hodin do 19:00 hodin pořídil nejméně 6 fotografií těchto dokumentů a také věcí, které byly v kanceláři uložené, a dále pomocí iPadu zn. Apple iPad mini v 19:55 hodin pořídil nejméně 2 fotografie věcí, které byly v kanceláři uložené,

e) dne 15. 3. 2014, v době kolem 20:00 hodin, v budově na adrese [adresa], odemknul [tituly před jménem] [jméno FO] shodným klíčem, který měl jako správce objektu k dispozici, vstupní dveře do neveřejných prostor kanceláře společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. v přízemí této budovy a umožnil [Jméno obžalované A] do ní vstoupit, což [Jméno obžalované A] učinil, kancelář společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. prohledal, neoprávněně se seznámil s obsahem listin uchovávaných tam v soukromí a následně pomocí digitálního fotoaparátu zn. Panasonic DMC-LF1 v době od 20:00 hodin do 20:21 hodin pořídil nejméně 25 fotografií těchto dokumentů a věcí, které byly v kanceláři uložené,

a následně ve všech těchto případech [Jméno obžalované A] takto protiprávně získané informace z listin uchovávaných v soukromí blíže nezjištěného dne předal k využití jednak [Jméno obžalované F], společníkovi ve společnosti [právnická osoba], načež [Jméno obžalované A] a [Jméno obžalované F] zjištěné informace zapracovali do dosud přesně nezjištěného počtu záznamů o provedeném šetření, a to přinejmenším dne 10. 11. 2013 ve 21:56 hodin do Záznamu o šetření k osobě [jméno FO] ml., dne 11. 2. 2014 ve 23:08 hodin do „Šetření k aktivitám [jméno FO]“ (soubor s názvem "P 3 [jméno FO].docx"), dne 17. 4. 2014 ve 21:42 hodin do Záznamu o šetření v kanceláři [jméno FO], [adresa] (soubor s názvem "25. 3. 14.docx") a dne 21. 4. 2014 ve 15:39 hodin do Záznamu o šetření v kanceláři [jméno FO], [adresa] (soubor s názvem "P 6 šetření kancelář [jméno FO].docx"), jednak [Jméno obžalované B], který si je uchoval v elektronické podobě,

a na jejichž podkladě obdržela společnost [právnická osoba] finanční plnění od společnosti [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] no. [Anonymizováno]-[Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno], a to na základě faktury č. 21/2013 částku 7.674,10 USD, faktury č. 24/2013 částku 6.209,92 USD, faktury č.30/2013 částku 7.154,59 USD, faktury č. 32/2013 částku 6.223,50 USD, faktury č. 3/2014 částku 6.392,81 USD a faktury č. 11/2014 částku 6.888,53 USD, které byly následně fakticky proplaceny, tedy [Jméno obžalované A] opatřil společnosti [právnická osoba] finanční prospěch ve výši 40.543,45 USD (797.138 Kč),

V.

[Jméno obžalované F]

dne 30. 3. 2015, v době kolem 10:00 hodin, v Praze 1, v osobním motorovém vozidle tov. zn. Škoda Fabia, bílé barvy, RZ: [SPZ], užívaném obžalovaným [Jméno obžalované A], zaparkovaném v blízkosti budovy Ministerstva dopravy ČR, se sídlem na adrese Praha 1, náb. Ludvíka Svobody 1222/12, převzal od [Jméno obžalované A] kopii prvního ze dvou listů písemnosti „Záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu ze dne 15. 9. 2014“, z něhož vyplývalo, že proti společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], se sídlem [adresa] je vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a ze spáchání zločinu podvod podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, a která obsahovala popis skutkových okolností, za kterých měly být tyto trestné činy spáchány, a dále kopii písemnosti „Doplnění záznamu o zahájení úkonu trestního řízení ze dne 26. 9. 2014“ sestávající z jednoho listu, z níž vyplývalo, že v tomto trestním řízení vedeném proti společnosti [právnická osoba] byl zjištěn další poškozený a že toto trestní řízení je vedeno policejním orgánem Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 5. oddělení pod č. j. KPRA-252581-15/TČ-2014-000095ZST, přičemž tato písemnost byla opatřena podpisovou doložkou policistky [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] a jejím vlastnoručním podpisem, následně se [Jméno obžalované F] s oběma písemnostmi po jejich převzetí seznámil, načež dne 31. 3. 2015, v době kolem 11:00 hodin, v kavárně OD Kotva na adrese nám. Republiky 656/8, Praha 1, v úmyslu získat za tyto písemnosti finanční prospěch pro společnost [právnická osoba][Anonymizováno] IČO: [IČO] jejímž byl společníkem, se po dohodě s [Jméno obžalované A] sešel s [tituly před jménem] [jméno FO], jednatelem společnosti [právnická osoba], tedy společnosti, která v předmětných písemnostech figuruje v procesním postavení podezřelé právnické osoby a s níž měla společnost [právnická osoba] uzavřenu smlouvu o poskytování poradenských a detektivních služeb ze dne 2. 1. 2015, a sdělil mu přinejmenším obsah obou předmětných písemností a následně s odkazem na tuto smlouvu pak za takto předané informace společnost [právnická osoba] dne 7. 4. 2015 vystavila společnosti [právnická osoba] fakturu č. 6/2015 na částku 87.994 Kč, která byla společností [právnická osoba] dne 30. 4. 2015 proplacena a předmětný finanční obnos byl téhož dne převeden na účet společnosti [právnická osoba] a takto [Jméno obžalované F] jednal, ač si byl vědom toho, že obě tyto písemnosti získal [Jméno obžalované A] trestným činem, konkrétně tím, že mu je na žádost [Jméno obžalované A] opatřila [Jméno obžalované D], která je v rozporu se zákonem získala z dozorového spisu vedeného Městským státním zastupitelstvím v Praze pod sp. zn. 1 KZN 392/2014 a dne 29. 3. 2015, v době od 9:23 hodin do 10:10 hodin, v místě svého trvalého bydliště na adrese [adresa], mu je předala, za což je [Jméno obžalované A] na základě usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Národní protidrogová centrála služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 5. 10. 2016, č. j. NPC-1192/TČ-2016-2299-SB, podle § 160 odst. 1, odst. 5 trestního řádu trestně stíhán pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, pro zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a pro přečin neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a [Jméno obžalované D] je na základě téhož usnesení podle § 160 odst. 1 trestního řádu trestně stíhána pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, pro zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku a pro přečin neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku.

2. V případě obžalovaného [Jméno obžalované A] bylo výše uvedené protiprávní jednání právně kvalifikováno následujícím způsobem: pod body I. 1. a I. 2. jednak jako pokračující přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, jednak jako pokračující zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, jednak jako pokračující přečin neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku; pod bodem I. 3. jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku; pod bodem II. 1. jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku; pod bodem II. 2. jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, pod bodem II. 3. jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku; pod bodem II. 4, 5. jednak jako pokračující přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, jednak jako pokračující přečin neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku; pod bodem III. 1. jednak jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, jednak jako zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, jednak jako pokračující přečin neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku; pod bodem III. 2. jednak jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, jednak jako pokračující přečin neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a pod bodem IV. jako pokračující přečin porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. V případě obžalovaného [Jméno obžalované B] bylo výše uvedené protiprávní jednání právně kvalifikováno pod body I. 1. a I. 2. jednak jako pokračující přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jednak jako pokračující zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 2, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, jednak jako pokračující přečin neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, jehož se dopustil jako nepřímý pachatel podle § 22 odst. 2 trestního zákoníku a pod bodem I. 3. jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. V případě obžalovaného [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] bylo výše uvedené protiprávní jednání právně kvalifikováno pod bodem II. 1. Jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku; pod bodem II. 2. jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, pod bodem II. 3. jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, pod body II. 4, 5. jednak jako pokračující přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jednak jako pokračující přečin neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. V případě obžalované [Jméno obžalované D] bylo výše uvedené protiprávní jednání právně kvalifikováno pod bodem III. 1. jednak jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jednak jako zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, jednak jako pokračující přečin neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku; pod bodem III. 2. jednak jako pokračující přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a jednak jako pokračující přečin neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. V případě obžalovaného [Jméno obžalované F] bylo výše uvedené protiprávní jednání právně kvalifikováno pod bodem V. jako přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku v účinném znění.

3. Za uvedené trestné činy byli obžalovaní odsouzeni k následujícím trestům:

[Jméno obžalované A] podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku dále k peněžitému trestu v celkové výměře 200 000 Kč, v 100 denních sazbách po 2 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku dále k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu živnosti s předmětem podnikání služby soukromých detektivů v trvání osmi let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku též k trestu propadnutí věci, a to mobilní telefon zn. Black Berry SQN100-3, model RFN81UW, sér. č. 357759051425890, s pouzdrem a baterií, SIM kartou O2 č. 8942020322704456671, mobilní telefon zn. Black Berry Classic, s pouzdrem a baterií, sér. č. 35989205157041109, bez SIM karty, s microSD kartou zn. Adata, bez výrobního čísla, stolní počítač (i docking station) zn. Chieftec, opatřen štítkem Windows 7, produkt key MB67YFXDWG- 2BRR4-8PR7F-QQHF9, mobilní telefon zn. Samsung SM-G-360F, barvy šedé, IMEI: 359360061594177, s baterií Samsung, SIM karta spol. T mobile č. 8942001150318871602, mobilní telefon iPhone A1457, IMEI: 352051062952616, SIM karta spol. T Mobile č. 8942001160318007412, SIM karta spol. T-Mobile č. 8942001100298944242, elektronické zařízení tzv. generátor šumu při podezření na odposlech, s označením PNG- 2., tablet iPaD Mini, sér. č. DLXNLOQ4G5V7.

Obžalovaný [Anonymizováno]. [jméno FO] podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 60 měsíců. Podle § 60 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku dále k peněžitému trestu v celkové výměře 100 000 Kč, ve 100 denních sazbách po tisíci Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku též k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu služby bezpečnostních sborech v trvání 6 let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dál k trestu propadnutí věci, a to: notebook zn. DELL Latitude E6530, s napájecím kabelem, s nečitelným sériovým číslem, flash disk USB Bar, bez výr. čísla, mobilní telefon zn. SAMSUNG GT-i9300, sér. č. RF1CC7PWVAP, s baterií, SIM kartou O2 bez čísla, s paměťovou kartou micro SD 16GB č. TP2N002621954.

Obžalovaný [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku dále k peněžitému trestu v celkové výměře 150 000 Kč, v 100 denních sazbách po 1 500 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obžalovanému uložil též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služby v bezpečnostních sborech v trvání 6 let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále trest propadnutí věci, a to: mobilního telefonu zn. NOKIA, IMEI 2-357152/06/315931/1, včetně SIM karty operátora O2 č. 894202039980709862.

[Jméno obžalované D] podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku dále k peněžitému trestu v celkové výměře 150 000 Kč, v 100 denních sazbách po 1 500 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále k trestu propadnutí věci, a to: mobilní telefon zn. SAMSUNG černé barvy s krytem modré barvy, model SM-G360F, IMEI: 359360/06/076088/6, včetně SIM karty Vodafone č. 8942031015142878947V128LTE, mobilní telefon zn. NOKIA šedé barvy vč. SIM karty, model C2-01, IMEI 05900586351659/05/874929/0, včetně SIM karty s ručně psaným číslem 7227916225071.

[Jméno obžalované F] podle § 216 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku dále k peněžitému trestu v celkové výměře 40 000 Kč, v 80 denních sazbách po 500 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalovanému uložen též trest propadnutí věci, a to-notebook ASUS model K72J, sériového čísla: A4N0AS903586182, notebook včetně síťového napájení a baterie, notebook Acer 5635Z, sériového čísla: LXEDV0X0029220734025, včetně síťového napájení a baterie, flash disk zn. Kingstone 8 GB, červené barvy, flash disk zn. DataTraveler 8 GB, bíložluté barvy.

4. Proti tomuto rozsudku podali všichni obžalovaní do všech jeho výroků včasná odvolání, která písemně obsáhle odůvodnili, přičemž v neprospěch obžalovaného [Jméno obžalované A] podal odvolání proti výroku o trestu též státní zástupce.

5. Státní zástupce v odvolání uvedl, že úhrnný trest odnětí svobody a peněžitý trest považuje za nepřiměřeně nízké a nedostatečné k naplnění účelu trestu. Stanovení druhu a výměry trestu tak, aby mohl být označen za individualizovaný a způsobilý naplnit svůj účel jak z hlediska prevence, tak individuálně zaměřené represe, musí primárně vycházet z okolností uvedených v § 39 tr. zákoníku a teprve následně má být modifikován okolnostmi uvedenými v § 41 a 42 tr. zákoníku. Okresnímu soudu vytýká, že při své úvaze nejprve provedl hodnocení polehčujících okolností, jejichž význam však přecenil, čemuž nasvědčuje odůvodnění uloženého trestu spočívající v tom, že v prvé řadě byla jako polehčující okolnost zohledněna bezúhonnost obžalovaného a bylo přihlédnuto k delší době, která od spáchání trestné činnosti uplynula. Podle státního zástupce je nejprve třeba zabývat se povahou a závažností trestných činů, jichž se obžalovaný dopustil a které jsou mimořádně společensky škodlivé. Mimo jiné se jedná o korupční jednání, které směřuje proti řádnému, nestrannému, nezištnému a zákonnému obstarávání věcí obecného zájmu, přičemž takového jednání se obžalovaný dopustil vůči úředním osobám, což ze své povahy zvyšuje jeho společenskou škodlivost. Spoluobžalovaní v postavení úředních osob vykonali z jeho popudu své pravomoci způsobem, který byl v rozporu s jejich povinnostmi, obecně závaznými právními předpisy. Rovněž další protiprávní jednání, kdy v rovině přečinů, směřujících proti dalším trestním zákoníkem chráněným zájmům, jako je integrita a dostupnost počítačových dat a systémů, tajemství písemností, záznamu a dokumentů uchovávaných v soukromí, či ochrana před zastíráním původně nelegálně nabytého majetku, patří mezi typově závažná jednání. Způsob jeho jednání je pak obecně možno popsat jako získávání neveřejných informací z trestních řízení, na které neměl právní nárok, ať již jeho vlastním přímým jednáním, či za pomoci jiných osob a následná dispozice s těmito informacemi v rámci jeho podnikatelské činnosti, když informace předával za finanční protiplnění osobám, které na ně rovněž neměly právní nárok. Takové jednání má obecně negativní dopady při naplňování účelu trestního řízení a je způsobilé jej zcela zmařit, jakož i procesní taktiku orgánů činných v trestním řízení a samotnou úspěšnost trestního řízení. U skutků II. 2. a II. 3. jeho jednání přímo reálně negativně ovlivnilo plánované utajované procesní úkony. V dalších případech jeho jednání směřovalo k poškození jiného, či naopak mělo osoby, vůči kterým bylo vedeno trestní řízení, neoprávněně zvýhodnit. Z těchto důvodů jej nelze hodnotit jinak než jako vysoce společensky škodlivé a nežádoucí.

6. Společným jmenovatelem všech spáchaných skutků byla zištná pohnutka, spočívající v zisku majetkového prospěchu za neoprávněně opatřené a dalším osobám poskytnuté neveřejné informace. Tato skutečnost by se měla projevit buď v přísnějším trestu odnětí svobody, či při zachování soudem uložené výměry tohoto trestu, ve výši trestu peněžitého. V řízení před soudem bylo prokázáno, že obžalovaný, potažmo společnost [právnická osoba], jíž byl společníkem, obdržela v souvislosti s protiprávním jednáním značné finanční prostředky, a to od společností [právnická osoba], [právnická osoba]. a [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Dokazováním v řízení byla rovněž prokázána, spolupráce obžalovaného s mnohými advokáty ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]), advokáty z [právnická osoba]., či advokáty z [právnická osoba]. Platby v jeho prospěch se zadokumentovat nepodařilo, je však krajně nepravděpodobné, že by v těchto případech obžalovaný poskytoval služby bez nároku na odměnu. Demonstrovat uvedené lze u skutku I/1, kdy spolu hovoří [tituly před jménem] [jméno FO] a obžalovaný v rámci rozhovoru zachyceném nahrávkou ze dne 26. 1. 2015 v 16:02:19 hod., kde obžalovaný uvádí, že mu [Anonymizováno] dával něco na toho obchodníka s deštěm, jímž je myšlena osoba [jméno FO], kterého na žádost obžalovaného neoprávněně lustroval obžalovaný [jméno FO].

7. Společenskou škodlivost spáchaných trestných činů zvyšuje rovněž skutečnost, že obžalovaný v minulosti příslušník bezpečnostního sboru, je osobou, jejíž znalosti trestního práva v systému a fungování bezpečnostních složek, státního zastupitelství a justice přesahují laické představy. Jeho chování zadokumentované v průběhu přípravného řízení ani v náznacích nenaznačovalo, že by uvažoval o dobrovolném zanechání trestné činnosti, ba právě naopak. Trestnou činnost páchal opakovaně, soustavně a vysoce konspirativním způsobem, který měl zabránit jeho usvědčení orgány činnými v trestním řízení. Skutečnost, že je dosud bezúhonnou osobu je bezesporu polehčující okolnost a rovněž tak lze vnímat i celkovou dobu, která uplynula od spáchání trestné činnosti, či celkovou délku trvání trestního řízení, které je proti němu vedeno, avšak nelze je stavět do popředí před jiné okolnosti a jakkoliv je absolutizovat. Samotná délka trestního řízení se v tomto případě odvíjela od skutečnosti, že trestná činnost byla páchána soustavně několik let a velmi sofistikovaným způsobem, svým rozsahem, ale i obsahem se jedná o složitou trestní věc. Obžalovaný svým vysoce konspirativním jednání ztěžoval odhalení trestné činnosti, což vedlo i k delšímu trvání trestního řízení. Ze strany orgánů činných v trestním řízení bylo nutno činit značné množství úkonů, ať již v jeho skryté fázi, tak následně v rámci úkonů vyšetřovacích. Konspirace obžalovaných spojená s jejich detailní znalostí postupu orgánů činných v trestním řízení umožnila policejnímu orgánu často obstarat pouze nepřímé důkazy, které až ve svém dostatečné množství umožnily učinit uzavřený řetězec nezbytný pro usvědčení obžalovaných. Rovněž proběhlo i rozsáhlé dokazování v řízení před soudem. To vše proto, aby byla věc při zachování plného práva obhajoby řádně bez pochybností objasněna. K těmto skutečnostem dále přistoupila i objektivní překážka v podobě pandemie koronaviru.

8. Mezi hlavní přitěžující okolnosti, svědčící pro uložení přísnějšího trestu, řadí především mnohost spáchaných trestných činů, v časovém úseku cca dvou let spáchaných 12 skutků, jež mají povahu trestných činů a některé z nich pokračujících ve smyslu § 116 tr. zákoníku. Některé z nich obžalovaný spáchal samostatně, většinu však s dalšími osobami v pozici návodce. Byl iniciátorem trestné činnosti všech dalších obžalovaných, které k ní naváděl a často vůči nim vystupoval z jakéhosi pomyslného nadřazeného postavení. I z těchto důvodů se úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 36 měsíců jeví neproporcionální s tresty uloženými ostatním obžalovaným. Současně však tato úvaha nijak nesnižuje stupeň společenské škodlivosti jednání spoluobžalovaných a nesměřuje k případné úvaze o zmírnění jim uložených trestů. Jedná se o osoby, které zastávaly významné funkce v systému orgánů činných v trestním řízení a jednou z jejích hlavních povinností bylo trestné činy odhalovat, a nikoliv se těchto pří výkonu veřejných funkcí dopouštět. V tomto směru lze uzavřít, že tresty uložené ostatním obžalovaným nejsou nepřiměřené a plně odráží veškeré skutečnosti uvedené v § 39 tr. zákoníku. Při rozhodování je nezbytné brát do úvahy i postoj obžalovaného a jeho chování v průběhu trestního řízení, kdy po celé řízení neprojevil ani minimální sebereflexi, či lítost.

9. Navrhuje proto, aby Krajský soud v Praze ve výroku o trestu napadený rozsudek zrušil a při zachování dalších výroků rozsudku beze změny rozhodl sám tak, že obžalovanému buď zpřísní úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 48 měsíců, při zachování výměry trestů zákazu činnosti, peněžitého trestu a rozsahu trestu propadnutí věci; či uloží úhrnný nepodmíněný trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, a uloží peněžitý trest v celkové výměře 500 000 Kč, v počtu 250 denních sazeb po 2 000 Kč, při zachování výměry trestu zákazu činnosti a rozsahu trestu propadnutí věci; a to: mobilní telefon zn. Black Berry SQN100-3, model RFN81UW, sér. č. 357759051425890, s pouzdrem a baterií, SIM kartou O2 č. 8942020322704456671, mobilní telefon zn. Black Berry Classic, s pouzdrem a baterií, sér. č. 35989205157041109, bez SIM karty, s microSD kartou zn. Adata, bez výrobního čísla, stolní počítač (i docking station) zn. Chieftec, opatřen štítkem Windows 7, produkt key MB67YFXDWG- 2BRR4-8PR7F-QQHF9, mobilní telefon zn. Samsung SM-G-360F, barvy šedé, IMEI: 359360061594177, s baterií Samsung, SIM karta spol. T mobile č. 8942001150318871602, mobilní telefon iPhone A1457, IMEI: 352051062952616, SIM karta spol. T Mobile č. 8942001160318007412, SIM karta spol. T-Mobile č. 8942001100298944242, elektronické zařízení tzv. generátor šumu při podezření na odposlech, s označením PNG- 2., tablet iPaD Mini, sér. č. DLXNLOQ4G5V7.

10. Takto navržené zvýšení trestu odnětí svobody odráží dle státního zástupce mimořádnou společenskou škodlivost protiprávního jednání obžalovaného. Co se týče alternativního návrhu peněžitého trestu, počet denních sazeb respektuje imperativ stanovených § 68 odst. 3 věta druhá tr. zákoníku, výše jedné denní sazby adekvátně vyjadřuje jeho osobní a majetkové poměry, přičemž nelze vycházet jen z jeho aktuálních výdělečných možností, pokud uvádí čistý měsíční příjem cca 50 000 Kč, nýbrž je nezbytné vycházet z celkové majetkové podstaty, kterou disponuje. Obžalovaný víc než 20 let podniká v různých oborech, z toho více než 20 let provozuje čerpací stanici. Nemá žádné dluhy a není ani povinen k vyživovací povinnosti. [jméno FO] lze uzavřít, že výše jedné denní sazby v hodnotě 2 000 Kč je dostatečná a nejedná se o likvidační částku. Kombinace trestu odnětí svobody a peněžitého trestu v konkrétně navržených výměrách proto činí trest přiměřeným.

11. [Jméno obžalované A] odůvodnění svého odvolání rozdělil do celkem čtyř částí.

12. Ve vztahu ke skutkům pod bodem I. obžalovaný namítá, že je postaven na nepodložených úvahách soudu, které jsou v rozporu s provedeným dokazováním, je odůvodňován nezákonně pořízenými důkazy (v rozporu s trestním řádem a ústavním pořádkem ČR), a to výstupy ze sledování osob a věcí, konkr. vozidla obžalovaného, přičemž z žádného zákonného důkazu podle jeho názoru nevyplynuly skutečnosti týkající se návodu obžalovaného [jméno FO] jeho osobou k trestným činům, za které jsou odsuzováni.

13. K bodu I. 1. napadeného rozsudku namítá nesprávný závěr okresního soudu, vyplývající z odpovědi Generálního ředitelství cel (dále jen GŘC) a svědka [Anonymizováno], že nebyl přímým pomocníkem, informátorem, ani informačním zdrojem Celní správy, neboť naopak z výpovědi uvedeného svědka a svědků [jméno FO] a [Anonymizováno] tato skutečnost vyplývá, vč. toho, že se jednalo o spolupráci dlouhodobou a efektivní. Soud pominul detailní popis spolupráce samotným obžalovaným, shodně jako listiny, které na její důkaz předložil, které nevyhodnotil, nevypořádal se s nimi a jedná se tak o další z celé řady opomenutý důkazů.

14. V bodu 19 odůvodnění se okresní soud zabýval osobou [jméno FO] a dospěl k závěru, že nebyl osobou podezřelou z nelegální činnosti související s tabákem. Soud v tomto směru opět pominul výslech samotného obžalovaného, který uvedl, že se dozvěděl od [tituly před jménem] [jméno FO] a o osobě pana [Anonymizováno], který je osobu s kriminální minulostí zapojenou do páchání mimo jiné i daňové trestné činnosti. Toto tvrzení okresní soud nijak nevyvrátil, přičemž nahlédnutím do opisu rejstříku trestů, či výpisy z policejních evidencí by zjistil, že tato informace byla pravdivá, a že se jednalo o osobu s kriminální minulostí daňového charakteru. Tedy i druhý závěr soudu v odůvodnění je neodůvodněný a v rozporu s provedeným dokazováním. Soud rovněž konstatuje, že „současně není věrohodné tvrzení obžalovaných (které bylo vyvráceno provedeným dokazováním), že [Jméno obžalované A] neměl chtít po obžalovaném [Jméno obžalované B] lustraci osoby [jméno FO], pouze měl chtít vědět, kde bydlí a zda byl trestán, přičemž obžalovaný [jméno FO] měl tento požadavek pochopit jako typ na osobu, která se dopouští daňové trestné činnosti.“ Soud však zcela pomíjí skutečnost, že obžalovaný [jméno FO] je odsuzován za návod k trestnému činu. Tedy soud musí jednoznačně prokázat a odůvodnit svůj závěr, že k návodu došlou, nikoliv pouze zpochybňovat obhajobu obžalovaných. Tato skutečnost, tedy že k návodu a vzbuzení úmyslu spáchat trestný čin skutečně došlo, je zásadní skutkovou okolností, která musí být v rámci hlavního líčení jednoznačně prokázána. To, že tento rozhovor nevnímal jako návod provedení lustrace, ostatně potvrdil ve své výpovědi i obžalovaný [jméno FO].

15. Provedené dokazování ke skutku I. 1. lze shrnout, že obžalovaný [jméno FO] informoval obžalovaného [jméno FO] o osobě možného pachatele trestné činnosti [jméno FO]. Diskutoval s ním o této osobě, kdy mu pravdivě sdělil, kde a za jakých okolností se o této osobě dozvěděl. Tento hovor, v němž obžalovaný [jméno FO] sděloval, co by potřeboval vědět, aby mohl zjišťovat informace o protiprávním jednání pana [jméno FO] a jeho možném zapojení do obchodu s cigaretami a krácení daně, nebyl žádným návodem ke zneužití pravomoci úřední osoby či k neoprávněnému přístupu k počítačovému systému, ale rozhovorem mezi zmocněncem možného poškozeného a policejním orgánem o možné trestné činnosti, která byla páchána vůči poškozenému, jakož i vůči České republice. Ani z výslechu obžalovaného [jméno FO] nevyplynulo, že by jej obžalovaný [jméno FO] jakkoliv navedl, či naváděl k jakémukoliv protiprávnímu jednání. Naopak obžalovaný [jméno FO] to popřel. V této souvislosti soud opět pominul výpověď obžalovaného [jméno FO], jakožto v hlavním líčení provedený důkaz, a žádným způsobem se s ní nevypořádal.

16. Závěry soudu, že [Jméno obžalované A] si musel být vědom, že informace o trestní minulosti [jméno FO], jsou informace neveřejné vyžadující lustraci v neveřejné evidenci, je ničím nepodloženou domněnkou soudu, které je navíc nepravdivá. O trestní minulosti lze celou řadu informací zjistit z veřejných zdrojů a evidencí. Schopný člověk, který je zběhlý v analytické činnosti veřejných zdrojů na internetu, je schopen dohledat celou řadu konkrétních informací. Že takovým člověkem byl i obžalovaný [jméno FO], bylo prokázáno dokazováním, kdy celá řada svědků ([Anonymizováno], [Anonymizováno], atd.) hovořila o jeho schopnosti obstarat relevantní informace z internetu, veřejných rejstříků a sociálních sítí. Tyto informace mohl obžalovaný zjistit i ze svých poznámek, dotazem na kolegy, případně i písemností, které měl shromážděny, lze tedy jednoznačně uzavřít, že nebylo třeba provést lustraci v neveřejné evidenci k zjištění těchto informací, jak neodůvodněně dovozuje okresní soud.

17. V bodu 20 odůvodnění obžalovaný poukazuje na manipulaci důkazy okresním soudem. Ten navozuje dojem, že cituje odposlech rozhovoru vozidla (který je navíc pořízen nezákonně) v rozsudku uvádí „se zadaným úkolem určitě poradí“. Poslechem nahrávky z 22. 1. 2015 v čase 8:46 hod. lze zjistit, že zaznívá toliko „si poradíš“ a nezaznívá nic o zadaném úkolu, ani slovo „určitě“. Soud zde překračuje zákonné hranice dokazování, neboť své parafrázování a dovozování z odposlechů vydává za jeho citaci, což je naprosto nepřijatelný postup. Nemůže si důkazy dotvářet, či domýšlet a vydávat za citaci zachyceného rozhovoru. Soud navíc zcela pomíjí větu, která zaznívá dvě sekundy předtím (čas 8:44), kde obžalovaný [jméno FO] mimo jiné říká, že „tady pašuje cigarety“. Tuto větu, která zcela potvrzuje výpověď obžalovaného, však soud pomíjí.

18. Zda obžalovaný [jméno FO] řádně administroval schůzky s obžalovaným [jméno FO] v souladu s interními akty řízení GŘC, není odpovědností obžalovaného [jméno FO]. To, zda někdo je či není informátorem, či osobou spolupracující ve prospěch policejního orgánu, je skutečností objektivní, vyplývající z konkrétního chování a jednání této osoby, přičemž nezáleží na tom, zda jsou informace sdělené touto osobu policejním orgánem řádně administrovány.

19. Provedení lustrace ze strany obžalovaného [jméno FO], jakož i číslo jednací uvedené v žádosti o lustraci a důvody, proč obžalovaný lustraci provedl, nemá žádnou relevanci na hodnocení jednání obžalovaného [jméno FO]. Stejně tak je pro hodnocení jeho jednání zcela irelevantní, že mu měl obžalovaný [jméno FO] předat touto lustrací získané údaje. To, že obžalovaný [jméno FO] provedl lustraci a následně sdělil obžalovanému bydliště a informace o trestní minulosti [jméno FO], které mu dle názoru soudu předat neměl, nemá a nemůže mít vůči obžalovanému [jméno FO] žádné trestněprávní konsekvence. Obžalovaný [jméno FO] je zkušený pracovník Celní správy, měl vědět a nepochybně i věděl, jak má a může se zjištěnými poznatky od svých informátorů nakládat, jak má a může disponovat s informacemi, které zjistil lustrací, apod. Pokud z jeho strany došlo k porušení (ať již úmyslnému, či nedbalostnímu) jakýkoliv předpisů, jedná se o porušení předpisů z jeho strany, nikoliv ze strany toho, komu tyto informace předal.

20. Pod bodem 22 odůvodnění soud dochází k závěru, že takto získané informace měl obžalovaný [jméno FO] předat dne 29. 1. 2015 [tituly před jménem] [jméno FO] „v lokalitě jeho advokátní kanceláře“. Tento závěr okresní soud činí na základě záznamu z odposlechu ze dne 26. 1. a 29. 1. 2015. Hovor z 26. 1. 2015 obsahuje pouze domluvu obžalovaného [Jméno obžalované A] a [tituly před jménem] [jméno FO] na tom, že se sejdou ve čtvrtek. Hovor z 29. 1. 2015 je pouze 21 sekundovým hovorem, kde obžalovaný [jméno FO] [jméno FO] sděluje, jestli se může za pět minut zastavit a potvrdit si, že ano. Z uvedených hovorů nelze učinit žádný závěr o tom, co bylo předmětem této domluvené schůzky, jaké věci na ní byly řešeny, v žádném z těchto rozhovorů není zmiňováno nic o osobě [jméno FO], apod. I přesto soud dochází k závěru, že na této schůzce předal obžalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] od [Jméno obžalované B] získané informace. S ohledem na to, že o tématu a obsahu z dokazování nebylo nic zjištěno (ani to, zda se nakonec uskutečnila), je závěr soudu zcela neodůvodněný a výrok rozsudku nepřezkoumatelný. V rámci hlavního líčení bylo navíc prokázáno, že [tituly před jménem] [jméno FO] si informace ohledně [jméno FO] zjistil prostřednictvím pana [Anonymizováno], osobního přítele [jméno FO]. [jméno FO] byl spolu s policistou [Anonymizováno], který pro něho neoprávněně lustraci provedl, za to odsouzen. Soud se s touto skutečností vypořádal tím, že v bodě 22 odůvodnění uvedl, že uvedené zjištění nevyvrací obžalobu, naopak ji potvrzuje. Tento závěr je nejen zcela obecný, ale navíc i nesprávný a nelogický. Dle rozsudku měl obžalovaný [jméno FO] údajně předat panu [jméno FO] informace o panu [jméno FO] již 29. 1. 2015. Policista [Anonymizováno] však neoprávněnou lustraci pana [jméno FO] provedl až 30. 1. 2015. Pokud by pan [jméno FO] získal informace od pana [jméno FO] již 29. 1. 2015, neměl žádný důvod následně požadovat tyto informace od [Anonymizováno] a ten od [adresa]. 1. 2015. Druhou skutečností, kterou soud v této souvislosti pominul je, že [tituly před jménem] [jméno FO] byl v trestní věci vedené [jméno FO] odposloucháván a nebylo zaznamenáno, že by jakkoliv naváděl obžalovaného [jméno FO], či jakkoliv někomu naznačoval, že mu tyto informace má opatřit někdo jiný.

21. Jako naprosto absurdní pak lze považovat část výroku a jemu odpovídající části odůvodnění týkající se údajného podplácení obžalovaného [jméno FO], kdy soud dovozuje, že „bezplatné zapůjčení daného vozidla bylo protiplněním (neoprávněnou výhodou) za poskytnuté informace o [jméno FO]“. To je ničím nepodložená fabulace okresního soudu. Z dokazování vyplynulo, že obžalovaný [jméno FO] byl dlouholetý a velmi dobrý kamarád a přítel jednatele a majitele společnosti [jméno FO] pana [adresa]. Z výslechu i provedených listin dále vyplynulo, že měl se společností [jméno FO] uzavřenou ústní smlouvu, tato autopůjčovna mohla bezplatně využívat služby automyčky obžalovaného a dále mohla mít na jeho benzínové pumpě bezplatně umístěn reklamní poutač. Za to si obžalovaný na oplátku mohl bezplatně a pro své potřeby a potřeby svých rodinných příslušníků a známých zde půjčovat motorová vozidla. Jak vyplynulo z dokazování, tak pan [jméno FO], jeho příbuzní a známí si opakovaně, a to po dobu mnoho let zpětně půjčovali bezplatně vozidla z půjčovny a [jméno FO]. Konkrétně obžalovaný [jméno FO] si dle provedeného dokazování vozidla půjčoval minimálně ve dnech 18. 3. 2013, 18. 5. 2013, 31. 10. 2014, 27. 3. 2015 a 2. 10. 2015. Tedy za půjčení vozidla, o kterém hovořili obžalovaní [jméno FO] a [jméno FO] 26. 1. 2015 a k němuž nakonec ani nedošlo, nebylo úplatkem, ale zcela běžnou praxí mezi obžalovanými, kteří se v rámci své činnosti sblížili a pan [jméno FO] panu [jméno FO], které vnímal jako kamaráda a parťáka zprostředkoval bezplatné zapůjčení vozidla. To bylo domluveno navíc daleko dříve, neboť obžalovaný [jméno FO] jej potřeboval pro svou sportovní aktivitu a jeho zapůjčení nemělo žádnou souvislost, návaznost, či podmíněnost s jejich hovorem ohledně pana [jméno FO]. Zde se jedná o naprosto nepodloženou domněnku soudu, která je navíc vyvrácena důkazy provedenými v hlavním líčení a dovozování korupčního jednání v tomto ohledu je zcela iracionální a neodůvodněné.

22. Obsáhlým a detailním dokazování v hlavním líčení tedy nebylo prokázáno nic z toho, co kladla obžaloba obžalovanému [jméno FO] za vinu, ba naopak, bylo prokázáno, že některé závěry obžaloby jsou zcela v rozporu s objektivně zjištěnými fakty ke skutku I. 1. Lze tak konstatovat, že nebyl proveden žádný zákonný důkaz ve vztahu k tomu, že by obžalovaný [jméno FO] pana obžalovaného [jméno FO] o cokoliv žádal a vůbec žádný důkaz o tom, že by jej k čemukoliv navedl.

23. Pokud se jedná o výrok rozsudku v části I. 2. ve vztahu k údajnému návodu je zcela nepřezkoumatelný, neboť k němu mělo dojít neznámo kde, neznámo kdy a neznámo jakým způsobem. Návod měl být realizován „žádostí o provedení lustrace vozidla s přidělenou registrační značkou“ ovšem jak to okresní soud zjistil, je z odůvodnění rozsudků nemožné zjistit. Okresní soud se nesnažil jednání obžalovaného ani nijak blíže specifikovat a popsat, zda tato žádost byla sdělena osobně, poštou, telefonem emailem, či kde a kdy k ní došlo, atp. V tomto skutku soud zcela fabuluje údajné protiprávní jednání obžalovaného a toto fiktivní jednání, o němž nic nevíme, kvalifikuje jako návod k trestným činům. Ve vztahu ke korupčnímu jednání se jedná o naprostou smyšlenku soudu, převzato z obžaloby, a to aniž by ve vztahu k tomuto domnělému jednání bylo cokoliv zjištěno. Popis skutku je tak zcela neurčitý a tato neurčitost fakticky znemožňuje objektivní obhajobu. Jelikož nikde v celém odůvodnění rozsudku není ani slovo o tom, jak soud dospěl k závěru, že obžalovaný [jméno FO] navedl obžalovaného [jméno FO], aby provedl lustrace RZ a výstup mu předal, neumožňuje to obžalovanému s tímto závěrem ani polemizovat, neboť soud tuto naprosto zásadní skutkovou okolnost žádným způsobem ani jedním slovem neodůvodnil. Svůj závěr odůvodňuje v bodu 27 odůvodnění toliko tím, že obžalovaný [jméno FO] nerozporuje, že mu [jméno FO] předal lustrace předmětných RZ. Toto skutečně obžalovaný nerozporuje, ovšem předání lustrací mu nedává žádný objektivní základ pro to, že by se tak stalo na základě předchozího návodu, resp. údajné žádosti obžalovaného [jméno FO]. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že obžalovaný, jakožto zmocněnec poškozeného [jméno FO], v celé řadě kauz spolupracoval s policií a GŘC na odhalování a rozkrývání trestné činnosti v oblasti nelegálních výroku cigaret. V rámci této činnosti, a to jak na základě svých detektivních zjištění, tak i na základě informací, které zjistil jakožto zmocněnec poškozeného, případně na žádost celníků (viz výslech svědka [Anonymizováno]), realizoval nákupy nelegálních cigaret a sledoval, například tržiště, výrobny a sklady cigaret, obchody, večerky a stánky, kdy v rámci tohoto sledování dokumentoval stovky osobních vozidel, která přivážela, odvážela cigaretové výrobky. V rámci dokazování byly v hlavním líčení provedeny desítky listů vyhodnocení záznamů o sledování sepsaný detektivní kanceláří obžalovaného se stovkami RZ [SPZ], jež mohou být zapojeny do trestné činnosti. Tyto své výstupy z detektivního sledování, jejichž součástí byly i seznamy vozidel, předával obžalovaný [jméno FO] jak poškozeného [jméno FO], tak i obžalovanému [jméno FO] jakožto policejnímu orgánu. Tyto výstupy následně Celní správa vyhodnocovala a využívala v rámci své činnosti. Je naprosto logické, že při své činnosti obžalovaný [jméno FO] tyto rz vylustroval a vyhodnotil. V případě, že by zjistil, že jde o zájmová vozidla, aby dále mohl společně s [jméno FO] instruovat [Anonymizováno] k dalším krokům. Okresní soud v bodu 27 odůvodnění uvádí, že vysvětlení podané obžalovaným [jméno FO] a [jméno FO] v této věci bylo pouze zástěrkou, neboť soud dospěl k závěru, že obžalovaný [jméno FO] nebyl formálně veden jako informátor. Tento zcela mylný závěr okresního soudu, který je navíc v přímém rozporu s dokazováním v hlavním líčení neobstojí a obžalovaný odkazuje na pasáže svého odůvodnění pod body 5-13. Soud zcela pomíjí provedené důkazy, kdy přes výslechy svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO], přes provedené listiny, přes výslechy obžalovaných, tvrdí, že „tok informací od obžalovaného [jméno FO] směrem k obžalovanému [jméno FO] by musel být zaznamenán v záznamech o operativním šetření, což zjištěno nebylo“. Jaký má administrace toku informací vliv na skutečnost, zda k přepsání informací došlo, nebo ne, je tak jako tvrdit, že k dopravní nehodě nedošlo, neboť nebyl sepsán záznam o dopravní nehodě a nepřihlížet k tomu, že zde má nabouraná auta i svědky, kteří to viděli.

24. Obžalovaný [jméno FO] a [jméno FO] jsou odsuzováni za to, že mělo dojít k neoprávněné lustraci dvou vozidel dne 19. 3. 2015, která měla být zopakována následujícího dne a jiných dvou vozidel dne 20. 3. 2015. Okresní soud však zcela pominul, že se vždy jednalo o lustrace tří vozidel, kdy lustraci ze dne 19. 3. 2015 opakovaná následujícího dne obsahovala i vozidlo RZ 3 SK 82 28 patřící osobě pana [Anonymizováno], který je pachatelem daňové trestné činnosti na úseku nelegální výrobě cigaret a druhá lustrace ze dne 20. 3. 2015 obsahovala i vozidlo RZ 2 SF 69 97 ve vlastnictví pana [jméno FO], rovněž osoby zapojené do trestné činnosti s cigaretami. Soud rovněž pominul, že hlavním líčení bylo opakovaně listinami prokázáno, že obžalovaný si při své denní činnosti průběžně zaznamenával postřehy a informace na různé lístečky, které následně zpracovával. V průběhu hlavního líčení byla čtena celá řada takových lístečků, útržky z poznámkových bloků apod. Tak došlo zřejmě i k situaci, kdy omylem mezi SPZ, které sdělil obžalovanému [jméno FO], jakožto SPZ [SPZ] využívaných v rámci nelegální distribuce cigaret, byla RZ [SPZ]. Tu měl zřejmě obžalovaný [jméno FO] také poznačenou na lístečku a sdělil obžalovanému [jméno FO] spolu SPZ [SPZ] [Anonymizováno]. Veškeré lustrace byly obžalovaným provedeny v souladu se zákonem v rámci plnění úkolů policejního orgánu při plnění služebního úkolu.

25. Soud v bodě 31 odůvodnění konstatuje, že byla zajištěna elektronická komunikace mezi obžalovanými [jméno FO] a [jméno FO], která potvrzuje, že obžalovaný [jméno FO] se opakovaně emailem ptal [jméno FO] na stav vyřízení lustrací. Soud však tyto údajné urgence žádným způsobem nespecifikuje, neoznačuje tyto údajné emaily, necituje je. Obžalovaný [jméno FO] zaslání výsledku těchto lustrací po panu [jméno FO] nikdy nepožadoval (v hlavním líčení o tom nebyl proveden žádný důkaz). Obžalovaný [jméno FO] lustrace zaslal obžalovanému [jméno FO] sám od sebe, bez jakékoliv finanční či jiné motivace.

26. Ve vztahu k údajnému návodu ke zneužití pravomoci a neoprávněnému přístupu k počítačovému systému se z odůvodnění nelze dozvědět nic. Jak již bylo uvedeno, provedení lustrace ze strany obžalovaného [jméno FO], ani to, jak z lustrací zjištěnými informacemi naložil, nemá žádnou relevanci na hodnocení jednání obžalovaného [jméno FO] rozhodně z těchto skutečností nelze žádným způsobem dovozovat návod k trestným činům. To, že obžalovaný [jméno FO] obžalovanému [jméno FO] sdělil výstupy z lustrací RZ, které mu dle názoru soudu předat neměl, nemá a nemůže mít vůči obžalovanému [jméno FO] žádné trestněprávní konsekvence. Obžalovaný [jméno FO] jako zkušený pracovník Celní správy měl vědět a nepochybně i věděl, jak má a může se zjištěnými poznatky od svých informátorů nakládat, jak má a může disponovat s informacemi, které zjistil lustrací. Pokud z jeho strany došlo k porušení (ať úmyslnému tak nedbalostnímu) jakýkoliv předpisů, jedná se o porušení z jeho strany, nikoliv ze strany toho, komu informace předal.

27. Dále je rozsudek pod bodem 32 odůvodňován jen výstupy z nezákonně prováděného sledování interiéru vozidla obžalovaného [jméno FO], a to ve vztahu k údajnému podplacení, kdy se jednak jedná o nezákonně získaný důkaz a současně z oněch sedmi slov nelze učinit žádný trestněprávně relevantní závěr, navíc v situaci, kdy rozhovor s obžalovaným [jméno FO] obžalovaný [jméno FO] vysvětlil ve své výpovědi. Okresní soud zcela pominul výpovědi obžalovaných [jméno FO], [jméno FO] i [jméno FO], kteří jednoznačně popřeli, že by k návodu k trestnému činu, či ke korupčnímu jednání došlo.

28. Dokazování v hlavním líčení ve vztahu k lustracím RZ [SPZ] uzavřít tím, že obžalovaný [jméno FO] oprávněně a v rámci své činnosti vylustroval RZ [SPZ] zapojených dle informací od svého informátora obžalovaného [jméno FO] do trestné činnosti na úseku obchodu s tabákem, když mezi tyto RZ [SPZ] omylem uvedena i jedna RZ nesouvisející, o čemž neměl obžalovaný [jméno FO] žádné povědomí. To, že následně takto zjištěné informace v rámci jejich dalšího možného detektivního rozpracování předal obžalovaný [jméno FO], bylo, jak uvádí, pochybení. Obžalovaný [jméno FO] však žádné předání informací po obžalovaném [jméno FO] nepožadoval, stejně jako jej nežádal o žádnou lustraci a ani mu nepředal žádné finanční prostředky. Soud se absolutní nedostatek důkazů snaží nahradit jejich fabulováním, v bodu 26 odůvodnění uvádí, že jsou ze spáchání skutku usvědčováni výslechy svědků [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [adresa], tyto výslechy však v odůvodnění soud žádným způsobem neprezentuje ani k nim neuvádí, co z nich dovozuje

29. Nebylo tedy zjištěno, že by jakkoli k něčemu naváděl obžalovaného [jméno FO], nebylo zjištěno ani nic o tom, že by zapůjčení vozidla Opel bylo úplatkem a mělo cokoliv společného s lustracemi, přičemž k údajnému úplatku v hotovosti nebylo zjištěno naprosto nic.

30. Ke skutku I. 3. obžalovaný namítá, že znovu není zřejmé, kdy a kde před 24. 9. 2014 mělo dojít k údajnému návodu ve vztahu k informacím, které mu měl obžalovaný [jméno FO] téhož dne sdělit. Výrok soudu nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. Jako jediný důkaz má sloužit záznam z odposlechu interiéru vozidla, zachyceného rozhovoru mezi obžalovanými, jehož obsah se však týkal výhradně postupů pachatelů trestné činnosti při výrobě cigaret z nezdaněného tabáku. Ani při nejširším výkladu obsahu tohoto hovoru nelze podle obžalovaného dovodit, že by se jednalo o žádost o neveřejné informace, či o jakýkoli pokyn ke spáchání trestné činnosti. Jde o ničím nepodloženou spekulaci, neboť z obsahu hovoru takový závěr neplyne a žádný jiný důkaz, který by závěr o návodu podporoval, proveden nebyl. S takto neodůvodněným závěrem proto nelze polemizovat. Po celou dobu hovoří nikoli o aktuálních řízeních, jak fabuluje okresní soud, ale obecně o páchání trestné činnosti na úseku nelegálních tabákových výrobků. Baví se o modu operandi pachatelů trestné činnosti vůči České republice a společnosti [jméno FO]. V jejich rozhovoru není možné spatřovat vyzrazování postupu orgánů celní správy. Obžalovaný byl zástupcem poškozené strany, tak ho pracovníci celní správy vnímali a hovor potvrzuje pouze to, že spolupracoval s celní správou a informoval ji o svém postupu. Když se bavili o realizaci [Anonymizováno], [jméno FO] obžalovanému pouze sdělil, že se tato realizace uskutečnila loni. Policie ČR k ní již 12. 11. 2013 vydala obsáhlou tiskovou zprávu s detailní fotodokumentací, která byla daleko podrobnější a detailnější, než obsah jejich hovoru. Článek ČTK byl prováděn jako důkaz, soud se s ním však opět opomenul vypořádat. Podle obžalovaného z rozsudku nevyplývá, na základě čeho soud dospěl k závěru o vyzrazení trestních řízení [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Způsob, jakým je skutek popsán, považuje obžalovaný za absurdní. Ve výroku není vůbec uvedeno, co mělo být prozrazeno.

31. Nahrávka rozhovoru byla pořízena nezákonně, není kompletní a je zřejmé, že s ní bylo manipulováno a některé pasáže chybí. Obžalovaný nechápe, proč je nahrávka rozdělena do tří dílčích nahrávek, první část má 34 minut, druhá část má 15 vteřin a následuje závěrečná nahrávka. Poukazuje na chybějící pasáže ze schůzky. Po porovnání časů nahrávky a jejich délky je zřejmé, že z druhé části chybí 33 vteřin a z poslední nahrávky chybí 1 minuta a 48 vteřin. Nahrávku tedy nelze považovat za kontinuální a autentickou. Z těchto důvodů neměla být vůbec připuštěna jako důkaz.

32. V bodu 48 odůvodnění činí soud závěry o motivaci obžalovaného, kterou měla být odměna od [jméno FO]. Soud zde zcela opomíjí, že odměna byla paušální, což bylo prokázáno smlouvou, výpisy z účtu i výslechy. Nebyla odvislá od kvality či rozsahu zjištěných informací v jednotlivých zprávách.

33. Soud také konstatuje, že informace od obžalovaného [jméno FO] obžalovaný zpracoval do záznamu pro společnost [jméno FO]. Jedná se však opět o neodůvodněné tvrzení soudu bez uvedení toho, o jaký záznam a jaké informace se jednalo. Takováto tvrzení soudu nejsou dokazováním, ale nepodloženými domněnkami, které mají odůvodnit vyfabulovaný výrok rozsudku, se kterým není možné pro nekonkrétnost polemizovat.

34. V další části odvolání se věnuje skutkům uvedeným pod bodem [jméno FO]. napadeného rozsudku (s obžalovaným [jméno FO]) a namítá, že je ve vztahu k nim postaven nikoli na výsledcích dokazování provedeném v hlavním líčení, ale pouze na nepodložených úvahách soudu, které jsou v přímém rozporu s provedenými důkazy. Soudem konstatovaná vina podle něho nemá oporu v žádném důkazu, neboť z žádného z nich nevyplývá, že by naváděl [Anonymizováno]. [jméno FO] k jakémukoliv jednání naplňujícímu znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby nebo neoprávněného přístupu k počítačovému systému.

35. V případě skutku II. 1. z žádného důkazu, ať již odposlechu, sledování, výpovědí svědků nebo listinných důkazů, neplyne, že by [Anonymizováno]. [jméno FO] požádal o jakýkoliv záznam a vzbudil v něm rozhodnutí spáchat trestný čin. Rozsudek se v tomto bodě opírá o nesprávný předpoklad, že pokud není osoba vedena jako informátor v policejní evidenci (např. prostřednictvím úředního záznamu), pak informátorem být nemohla. Tento závěr odmítá jako nelogický a v rozporu s realitou policejní praxe. V odvolání vysvětluje, že se dlouhodobě stýká s bývalými kolegy i dalšími policisty, kterým průběžně poskytoval informace získané z detektivní činnosti i v rámci svého osobního života. Objektivní postavení osoby jako informátora vyplývá z jejího chování a konkrétní spolupráce, nikoli z toho, zda policista sepíše úřední záznam. V této souvislosti poukázal na řadu výpovědí policistů ([jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO]), kteří potvrzovali, že byl policejním informátorem a pravidelně policii poskytoval informace i dokumenty. Poukázal rovněž na konkrétní případy, kdy spolupracoval s policií i operativně. Pokud [Anonymizováno]. [jméno FO] nepsal o jejich schůzkách úřední záznamy, není to problém obžalovaného a nemá to na jeho postavení jako informátora žádný vliv. Z výslechů policistů navíc vyplynulo, že někteří psali úřední záznam pouze v případě, kdy na schůzku čerpali zvláštní finanční prostředky, či pokud zjistili něco zásadního.

36. Připouští, že z výstupů sledování vyplývá, že se s [Anonymizováno]. [jméno FO] skutečně stýkal, avšak soud mylně vyvodil z této skutečnosti závěr o nezákonné činnosti. Okresní soud v odůvodnění opakovaně nahrazuje důkazní hodnocení tautologiemi a domněnkami, když například tvrdí, že „informace proudily k obžalovanému“ bez konkrétního doložení toho, co a jak bylo předáno. Nahrávka ze dne 12. 1. 2016, na níž má podle soudu být zachycena žádost o předání záznamu, žádné takové sdělení podle něho neobsahuje. Záznam je špatně srozumitelný a soud do něho podle obžalovaného vkládá význam, který z něj objektivně nevyplývá. Upozornil i na mylnou interpretaci soudu výpovědi obžalovaného a [Anonymizováno]. [jméno FO], když zcela pomíjí jejich shodná tvrzení, že k žádnému návodu, či ponoukání k trestné činnosti nedošlo. S jejich výpověďmi se okresní soud vůbec jako s důkazy nevypořádal a zcela je opomenul.

37. Obžalovaný zpochybňuje také závěr soudu uvedený v bodě 63 odůvodnění, že obhajoba byla vyvrácena na základě hovoru [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 7. 1. 2016. Namítá, že hovor proběhl ještě před jejich údajnou schůzkou a není jasné, odkud měl [tituly před jménem] [jméno FO] informace, které v hovoru zaznívají. Navíc nebyl k věci vyslechnut a nelze s jistotou určit, kdo je onen „[jméno FO]“, kterého v hovoru zmiňuje. Podle obžalovaného soud pouze spekuluje, že šlo o obžalovaného, aniž by to bylo prokázáno, a ignoruje možnost, že mohlo jít o jinou osobu. Význam uvedeného hovoru je tak podle něho nepodložený.

38. Dále upozorňuje na to, že podle bodu 65 odůvodnění se dozvěděl o řešení kauzy [Anonymizováno] na oddělení [Anonymizováno]. [jméno FO] až 12. 1. 2016 od [jméno FO]. Tento údaj podporuje svědecká výpověď [jméno FO] a vyvrací tvrzení soudu, že [jméno FO] obžalovanému vyzradil neveřejné informace. Již dříve měl z jiných zdrojů navíc vědět o vyšetřování kauzy REKLAMA, konkrétně z advokátních kanceláří, a to v souvislosti s prací KŘP Praha v Krakovské ulici. Důkazy tedy naopak potvrzují, že informace nezískal od [jméno FO]. Okresní soud v bodě 66 bez konkrétního odůvodnění tvrdí, že jeho zdrojem informací byl [jméno FO]. Podle něj ale nespecifikuje, jaké informace, kdy a jak měly být předány, ani na základě čeho došel k závěru, že [jméno FO] jednal na žádost obžalovaného. Oba obžalovaní přitom shodně uvedli, že žádné informace nebyly požadovány, ale šlo nanejvýš o přátelskou výměnu během běžné konverzace. Neexistuje tak žádný důkaz o navádění [jméno FO] k trestné činnosti, naopak, jsou přítomny minimálně dva důkazy, které to vyvracejí. Dále namítá, že soud nesprávně vyložil důkaz uvedený v bodě 70 odůvodnění rozsudku – dokumenty nalezené u [jméno FO] obsahující otisky jeho i obžalovaného. Podle něho dokumenty potvrzují, že obžalovaný předával informace [jméno FO], což odpovídá výpovědím obžalovaných, zatímco soud mylně tvrdí opak, jako by dokumenty byly nalezeny u obžalovaného.

39. Soud ve výroku II. 1. uvedl nesprávně jako motiv obžalovaného přijetí plnění od [tituly před jménem] [jméno FO] za předané informace, aniž by tento závěr opřel o důkazy. Upozorňuje na výslech [tituly před jménem] [jméno FO], podle něhož žádné informace od obžalovaného k [Anonymizováno], či [Anonymizováno] [Anonymizováno] neobdržel. Tento výslech však soud vůbec nezmínil, nijak se s ním nevypořádal, a přesto ve svém rozhodnutí opakuje údajný motiv bez jakéhokoli konkrétního podkladu. Podle obžalovaného neexistuje důkaz ani o samotném předání informací, ani o jakékoli odměně, takže závěr soudu je opět založen pouze na nepodložené domněnce.

40. Pokud soud dospěl k závěru, že [tituly před jménem] [jméno FO] disponoval předmětným záznamem, nic mu nebránilo jej k věci vyslechnout a zjistit, zda tímto záznamem skutečně disponoval a odkud jej případně získal. Namísto toho soud svůj závěr dovozuje pouze ze záznamu prostorového sledování, kde [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že „ofotil a předal [Anonymizováno]“, aniž by bylo možné zjistit, co konkrétně mělo být ofoceno a předáno. Závěr, že [tituly před jménem] [jméno FO] měl k dispozici doklady od obžalovaného, je podle obžalovaného nepodložená domněnka, navíc vycházející z výroku proneseného pět dní předtím, než se měl obžalovaný sejít s [Anonymizováno]. [jméno FO].

41. V souvislosti se skutkem II. 1. konstatuje, že nebyl proveden žádný důkaz, že by obžalovaný kdy o cokoli [Anonymizováno]. [jméno FO] žádal, nebo ho k něčemu naváděl, ani že by dne 12. 1. 2016 mezi 14:21 a 14:28 žádal o záznam o zahájení úkonů trestního řízení. Rovněž nebyl zajištěn žádný důkaz, že by dne 13. 1. 2016 [Anonymizováno]. [jméno FO] tento záznam obžalovanému předal, ačkoli byli oba celý den sledováni. Skutečnost, že k žádnému předání nebyl pořízen záznam, podle obžalovaného svědčí o tom, že k němu nedošlo a jedná se jen o domněnku soudu. Je podle něho těžko představitelné, že by specializované útvary policie nebyly schopny odsledovat schůzku, o níž navíc dopředu ví, že se má uskutečnit a že se na ní bude předávat záznam o zahájení úkonů trestního řízení.

42. Pokud jde o skutek pod bodem II. 2., zde namítá, že samotné znění výroku je natolik obecné, že činí závěr o údajném návodu nepřezkoumatelným, neboť soud nikde nekonkretizuje, kde, kdy a jakým způsobem mělo k návodu dojít, zda osobně, telefonicky, poštou, či jinak, ani kdy k ní mělo dojít. Podle obžalovaného soud pouze fabuluje jednání, k němuž chybí jakýkoli skutkový základ, a bez jakéhokoli konkrétního důkazu jej hodnotí jako návod. Blíže se nebude vyjadřovat k některým úvahám soudu, týkajícím se organizace práce na ÚOKFK, či možného zprostředkovaného předání informací, protože podle něho nesouvisejí s dokazováním a postrádají racionální základ. V závěru konstatuje, že z uvedených důvodů není možné s tímto závěrem skutkově ani právně polemizovat.

43. Dále namítá, že okresní soud staví svůj závěr o údajném předání neveřejných informací dne 24. 6. 2014 (bod 79) mezi obžalovanými výlučně na výpisu pracovní docházky [Anonymizováno]. [jméno FO] a lokalizaci telefonních buněk obou, z čehož dovozuje, že k předání informací skutečně došlo. Tento závěr zpochybňuje. Skutečnost, že se dvě osoby v určitém časovém okamžiku nacházejí v dosahu stejných mobilních buněk v oblasti ulic Kožná a Melantrichova, nemůže vést k závěru, že se setkaly a již vůbec ne, že došlo k jakémukoliv předání informací. Stejného způsobu argumentace užívá soud i v bodě 80 odůvodnění ve vztahu k dalším datům, což je dle obžalovaného nepřijatelné a bez jakéhokoli relevantního důkazního podkladu.

44. V bodě 81 odůvodnění okresní soud uvádí, že stěžejní námitkou obžalovaných bylo, že k úniku informací došlo pochybením [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Tento závěr však není správný, protože námitka obžalovaných směřovala k tomu, že únik byl důsledkem výslechu svědka [jméno FO], listinných důkazů z kontrolního spisu ÚOKFK a novinových článků. Ty prokázaly, že únik způsobil [Anonymizováno]. [jméno FO], tehdejší milenec vedoucí realizace [Anonymizováno]. [jméno FO], jehož neobratností při zajišťování nezúčastněné osoby pro domovní prohlídku v Oseku došlo k vyzrazení starostovi obce, který informaci následně sdílel se zastupiteli obce, kteří ji rozšířili mezi další osoby, až se o ní dozvěděl i pan [jméno FO], jehož advokát následně kontaktoval vyšetřovatele. Tato cesta vyzrazení byla bezpečně prokázána výslechy svědků i provedenými důkazy z kontrolního spisu. Soud se však podle obžalovaného s touto prokázanou skutečností vypořádává velmi neadekvátně, když tvrdí, že „další únik informací o připravované realizaci nevyviňuje obžalované“. I když bylo prokázáno, že únik informace o plánované realizaci probíhal jiným způsobem, soud i nadále setrvává na neudržitelném tvrzení obžaloby a tento fakt bagatelizuje, např. tím, že [Anonymizováno]. [jméno FO] zajišťoval nezúčastněnou osobu dříve, než se měla konat plánovaná realizace. Soud v odůvodnění rozsudku tvrdí, že k úniku informací došlo „mnohem dříve“, než mělo být skutečně plánováno, což je jako nesprávný závěr. Dne 18. 6. 2014 poslal [Anonymizováno]. [jméno FO] email o plánované realizaci na obecní emailovou adresu starosty obce [adresa], kde uváděl poznámku „k rukám pana starosty“. Následně, pravděpodobně 20. 6. 2014, probíhá upřesňující komunikace mezi starostou a [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. V neděli 22. 6. 2014 se koná zasedání devítičlenného zastupitelstva obce [adresa] v místní hospodě a starosta zde veřejně zjišťuje, kdo by se mohl domovní prohlídky zúčastnit. Následně, 24. 6. 2014, je [Anonymizováno]. [Anonymizováno] kontaktován advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] o plánované realizaci. Podle obžalovaného je naprosto zřejmé, že komunikace mezi [Anonymizováno]. [Anonymizováno] a starostou probíhala pět dní předtím, než advokát kontaktoval vyšetřovatele a dva dny po zasedání zastupitelstva obce. Z toho vyplývá, že tvrzení soudu o tom, že k úniku došlo „mnohem dříve“, je zcela neodůvodněné. Tento závěr soudu působí jako zamlžování skutečných okolností a bagatelizování zjištěných faktů.

45. Okresní soud podle obžalovaného při hodnocení důkazů zcela opomenul zásadní skutečnost o údajné výměně informací mezi [Anonymizováno]. [jméno FO] a obžalovaným. Dle č. l. spisu 5728 byl [Anonymizováno]. [Anonymizováno] kontaktován advokátem [jméno FO] již 24. 6. 2014 v 10:00 hod., zatímco soud tvrdí, že [Anonymizováno]. [jméno FO] měl informace o plánované realizaci obžalovanému předat 24. 6. 2016 v 16:30. Tento časový rámec je naprosto v rozporu s tím, co bylo skutečně zjištěno. Podle rozsudku měl obžalovaný tyto informace předat obhájcům [jméno FO] v rozmezí mezi 17:59 a 19:07 téhož dne. Několik hodin před údajným setkáním mezi [Anonymizováno]. [jméno FO] a obžalovaným již tedy informace o plánované realizaci měli. Tato časová a obsahová nesrovnalost ukazuje, jakým způsobem soud uvedené souvislosti zanedbal a demonstruje pečlivost, s jakou pracoval.

46. V odůvodnění pod bodem 81 soud chybně interpretuje výpověď starosty [jméno FO], podle níž měl [Anonymizováno]. [jméno FO] starostovi říci pouze to, že je „nutné sehnat jednu nezúčastněnou osobu na konkrétní den, nic víc.“ [jméno FO] ve své výpovědi z hlavního líčení dne 17. 2. 2022 uvedl, že byl v roce 2014 požádán vyšetřovatelem z Prahy o součinnost v kauze [tituly před jménem] [jméno FO] a že měl zajistit jednu osobu pro účast na domovní prohlídce. Tato skutečnost byla okresním soudem zcela opomenuta, ignorována a zkreslena. Soud takto provedené důkazy dezinterpretuje a zastírá původce úniku informací. Dále chybně uvádí, že spis odboru vnitřní kontroly neobsahuje žádný pro soud relevantní závěr, čímž zcela opomíjí úřední záznam [Anonymizováno]. [jméno FO] z 24. 6. 2014, v němž je uvedeno, že obdržel hovor od [tituly před jménem] [jméno FO] v 10:00 hod., což je zásadní proto, že o plánované realizaci bylo známo již několik hodin před údajným vyzrazením v 16:30 hod. Soud se tak místo logického hodnocení důkazů uchýlil k nelogickým a účelovým úvahám, které obžalovaný považuje za fabulace. Obžalovaný rovněž odmítá účelovou argumentaci v bodě 86 odůvodnění, že se znal s [jméno FO]. Skutečnost, že oba bydleli v obci Hostivice a že si [jméno FO] v minulosti dělal poznámky o obžalovaném, není relevantní, protože to nemá žádnou souvislost s obdobím údajné trestné činnosti. Obžalovaný zdůrazňuje, že nelze činit závěry na základě něčího deníku, který není právně relevantní a není podpořen výslechem, kdy by mohl obžalovaný pokládat dotazy. Obžalovaný konečně poukazuje na závěr soudu, že jeho jednání naplnilo skutkovou podstatu trestného činu, což je zcela nesprávné, neboť nebylo prokázáno ani to, že by došlo k návodu, ani k vyzrazení informací. Tento závěr považuje za důsledek nesprávného hodnocení důkazů a pochybení při dokazování.

47. Ke skutku pod bodem II. 3. namítá, že není uveden žádný konkrétní důkaz, že by obžalovaný skutečně žádal o poskytnutí neveřejných informací a že skutkový závěr soudu je nepodložený. Jeho trestné jednání bylo podle soudu realizováno v prostoru ulic Na Perštýně, Národní a Kožná mezi 11:25 a 12:38 a mělo se jednat o návod k poskytnutí neveřejných informací ve vztahu k realizaci ANGELIKA. Avšak jakým způsobem soud dospěl k těmto závěrům, není v rozsudku objasněno. Obžalovaný tvrdí, že soud v tomto bodě pouze fabuloval, neboť se opíral o ničím nepodložené domněnky. V odůvodnění rozsudku není nikde uvedeno, jakým způsobem dospěl k závěru, že navedl [Anonymizováno]. [jméno FO] k předání neveřejných informací a v hlavním líčení o tom nebyl proveden žádný důkaz. [Anonymizováno]. [jméno FO] detailně vysvětlil, proč a kdy kontaktoval [Anonymizováno]. [jméno FO] ve vztahu ke spisu HOMOLE II, což bylo podpořeno dalšími výslechy svědků a listinami. Bylo prokázáno, že o plánování realizace věděly stovky osob a že realizace nebyla vůbec vyzrazena. Dále poukazuje na to, že tvrzení o tom, že paní [jméno FO] měla sdělovat, že se do nemocnice chystá policie, bylo vyvráceno svědky. Soud závěr o údajném návodu učinil bez jakéhokoli důkazu. K údajné schůzce dne 16. 2. 2015 nebylo zjištěno vůbec nic, ani to, zda se obžalovaný s [Anonymizováno]. [jméno FO] setkali. Oba obžalovaní kategoricky odmítli, že by se dopustil návodu.

48. Obžalovaný poukazuje na bod 96 odůvodnění rozsudku, kde soud argumentuje pouze tím, že vozidlo obžalovaného bylo lokalizováno na Václavském náměstí a že [Anonymizováno]. [jméno FO] opustil pracoviště mezi 11:25 a 12:38 hod. Podle soudu se měli setkat v čase oběda, což je dle obžalovaného nepodložené. V centru Prahy se pohybují tisíce lidí, a tudíž samotná časová souvislost mezi pohybem obžalovaného a [Anonymizováno]. [jméno FO] nestačí k závěru, že se setkali a že došlo k trestné činnosti. Během jejich sledování nebyla zachycena žádná jejich schůzka a ani jeden z nich neuvádí, že by došlo k trestné činnosti. Z videozáznamu, který byl proveden v hlavním líčení, není vůbec zřejmé, kdo komu předává papíry, ani jaký obsah tyto dokumenty měly. Soud činí závěr, že [Anonymizováno]. [jméno FO] předal obžalovanému dokumenty týkající se spisu OKFK -4543/TČ-2012-251101 ohledně realizace Angelika, avšak tento závěr není podložen žádnými důkazy. Obžalovaný opakovaně předával [Anonymizováno]. [jméno FO] písemnosti pro potřeby Policie ČR, což bylo prokázáno zajištěnými písemnostmi z jeho bydliště. Obžalovaný rovněž namítá, že soud nesprávně vyvodil souvislost mezi schůzkou dne 16. 2. 2015 a telefonním hovorem dne 17. 2. 2015, v němž soud citoval větu „dneska jsem byl s [Anonymizováno]“. Tato věta na nahrávce vůbec není a jde pouze o součást přepisu, který soud převzal. V hovoru se řeší jiné záležitosti, které nemají žádnou souvislost s [Anonymizováno]. [jméno FO] nebo projednávanou věcí.

49. Okresní soud při hodnocení důkazů zásadně pochybil, když nehodnotil výslechy svědků [adresa] a [Anonymizováno], kteří jednoznačně vypověděli, že k žádnému vyzrazení realizace nedošlo. Svědek [adresa], hlavní vyšetřovatel a vedoucí realizace [jméno FO] uvedl, že o žádném úniku informací o realizaci neví a žádný únik neregistroval. Svědek [jméno FO] rovněž uvedl, že o připravované realizaci nic nevěděl a neslyšel o žádném rozhlašování o příchodu policie do nemocnice. Svědkyně [Anonymizováno] zase potvrdila, že neměla žádné informace o připravovaných úkonech policie a nikomu o nich neříkala. Závěr soudu, že obžalovaný spáchal návod ke zneužití pravomoci úřední osoby spočívající ve vyzrazení realizace, je podle obžalovaného nesprávný, neboť žádné důkazy o vyzrazení realizace Angelika v řízení nebyly provedeny.

50. Ve vztahu ke skutku II. 4. obžalovaný namítá nepřezkoumatelnost výroku ve vztahu k údajnému návodu. Mělo k němu dojít neznámo kde, neznámo kdy, před 9:31 dne 11. 5. 2016, a neznámo jakým způsobem. Z odůvodnění rozsudku není zřejmé, jak okresní soud tuto konkrétní podobu návodu zjistil, jde o jeho čirou domněnku, která není podložena žádným relevantním důkazem, že k němu vůbec došlo, natož k takto formulovanému. Soud sice neví, kdy, kde, ani jak k návodu došlo, ale přesto tvrdí, že ví, jaké bylo údajné zadání obžalovaného pro [Anonymizováno]. [jméno FO]. V rozsudku není žádný argument, který by odůvodňoval, jak ke svému závěru ve výroku soud dospěl. Časové vymezení údajnému návodu dovozuje soud z toho, že dne 11. 5. 2016 v 9:32 [Anonymizováno]. [jméno FO] začal na svém počítači zpracovávat dokument označený jako záznam o zahájení úkonů trestního řízení. V odůvodnění však o tom neuvádí žádný důkaz a zcela opomíjí výpovědi obou obžalovaných, kteří jej kategoricky popírají. Výpověď obžalovaného je však důkazem v trestním řízení, který musí být vždy řádně vyhodnocen a použit. Závěry uvedené v bodě 107 ohledně předání dokumentů spolupracující osobě nemají podle něho žádnou relevanci pro hodnocení jeho jednání. To, že [Anonymizováno]. [jméno FO] (bez jakékoli žádosti) předal dokument, který obžalovaný bez přečtení vložil do kapsy, nemá vůči němu žádné trestněprávní důsledky. Obžalovaný poukazuje na to, že [Anonymizováno]. [jméno FO] jako zkušený policista měl vědět, jak s dokumenty nakládat, a pokud došlo k porušení předpisů, je to jeho odpovědnost, nikoliv obžalovaného. Po zadržení obžalovaný dokumenty na výzvu policejnímu orgánu vydal a nijak s nimi nedisponoval.

51. Závěr o údajném návodu k neoprávněnému přístupu k počítačovému systému je absurdní, protože není uveden ve výrokové větě rozsudku, není ani podrobně specifikován ve skutkové větě. Soud jej nezmínil, přesto na něm založil rozhodnutí o vině, což činí rozsudek nepřezkoumatelným. Co se týče tvrzení soudu, že [Anonymizováno]. [jméno FO] vstupoval do systému ETŘ a nahlížel do spisu VLAK, obžalovaný o tom neměl žádnou informaci a tyto kroky byly součástí standardní a oprávněné činnosti [Anonymizováno]. [jméno FO]. Psaní dokumentů a ukládání jejich verzí bylo běžnou součástí plnění pracovních povinností [Anonymizováno]. [jméno FO] a nejedná se o záležitost, kterou by měl obžalovaný komentovat. Setkání s [Anonymizováno]. [jméno FO] zmiňovaná pod bodem 109 odůvodnění byla oběma podrobně vysvětlena a u žádného z nich nebylo prokázáno, že by obžalovaný [Anonymizováno]. [jméno FO] naváděl k jakékoli protiprávní činnosti, neoprávněnému zjišťování informací z počítačového systému, nebo vypracování jakéhokoli dokumentu. Opět jde o neodůvodněnou domněnkou obžaloby, kterou okresní soud bez kritického zhodnocení převzal do odsuzujícího rozsudku. Závěr v bodu 111 odůvodnění je selháním okresního soudu, který uvádí, že „poté na žádost [Jméno obžalované A] vytvořil obžalovaný [Anonymizováno]. [jméno FO] na přiděleném služebním počítači falzum záznamu o zahájení úkonů“. Soud však opět, aniž by byl jakýkoli důkaz o tom, že obžalovaného k čemukoli navedl, v odůvodnění opakuje frázi „na žádost“. Tímto způsobem pravděpodobně usiluje o to, aby opakovaná tvrzení byla považována za pravdivá, neexistuje však žádný důkaz, že by [Anonymizováno]. [jméno FO] o cokoli žádal, naváděl jej, či úkoloval.

52. V bodě 112 odůvodnění soud nepřihlédl k významnému důkazu, že předal [Anonymizováno]. [adresa] listinných dokumentů právních kanceláří, které se týkaly kauzy VLAK. Dokumenty doporučovaly [Anonymizováno] nepokračovat v arbitráži, což bylo v rozporu s doporučením advokátní kanceláře [jméno FO]. V kontextu předání konceptu záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, který měl být obžalovaným projednán, a s ohledem na to, že tento koncept měl sloužit k ověření, zda odpovídá skutečnosti a dokumentům, které byly předány, soud zcela pominul, že jeho předání neznamená návod k trestnému činu. Pokud by samotný postup [Anonymizováno]. [jméno FO] byl neprofesionální, nebo trestný, nemůže mít žádný vliv na trestní odpovědnost obžalovaného. To, že dokument obdržel, neznamená, že by se podílel na trestné činnosti, nebo byl jakkoli zapojen do protiprávního jednání. Obžalovaný v odvolání odkazuje na argumentaci soudu pod bodem 113 odůvodnění, stran jeho otisků prstů na záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Jsou zcela logické, neboť dokument po svém zadržení vyjmul z kapsy a předal policistům. Soud v tomto bodě pouze spekuluje o protiprávnosti na základě otisků prstů, což však není dostatečný důkaz k závěru o trestní odpovědnosti. K bodu 114 odůvodnění rozsudku obžalovaný upozorňuje na neurčitost a nejasnost, s níž soud operuje s pojmem „mozaika projednávané věci“ v souvislosti s výpovědí svědka [jméno FO], konkrétně s jeho zmínkou o „plzeňských klucích“. Podle něho není zřejmé, jaký konkrétní závěr soud z této nejasné poznámky vyvozuje.

53. U skutku II. 5. zpochybňuje jeho samotnou existenci a kritizuje jeho neurčitost (opět namítá, že není uvedeno, kdy, kde, ani jakým způsobem mělo k údajnému návodu dojít, pouze dovozuje, že se tak muselo stát „někdy před 12:41“ dne 11. 5. 2016), z čehož nelze činit závěr o trestní odpovědnosti. Odůvodnění rozsudku podle něho v bodech 116 až 128 nikterak nevysvětluje, z jakých důkazů vyplývá, že právě on měl navést [Anonymizováno]. [jméno FO] k předání určitého dokumentu, a tím se dopustit trestného činu. K závěru o údajném návodu k trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby uvádí, že je postaven výlučně na domněnce, neboť soud neví, o čem se obžalovaný s [Anonymizováno]. [jméno FO] při setkáních bavil. Naopak, důkazy, které jsou k dispozici, svědčí ve prospěch obžalovaného. Nezachytily žádnou žádost ani pokyn z jeho strany a oba obžalovaní návod, či jiný pokyn výslovně popřeli. Nelogická je skutková konstrukce soudu – pokud byl obžalovaný tím, kdo aktivně předával informace policii, ať už osobně [Anonymizováno]. [jméno FO], nebo zprostředkovaně prostřednictvím [jméno FO] a [jméno FO], pak nedává smysl, proč by měl téhož policistu navádět k získávání těchto informací zpět. Podle výpovědí svědků ([jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]), jejichž výpovědi soud provedl, byl obžalovaný naopak tím, kdo informace poskytoval, nikoli vyžadoval. Stejně tak nebyla nijak zohledněna výpověď svědka [Anonymizováno], kterého měl obžalovaný přímo nasměrovat na policii, aby jí osobně sdělil své poznatky. [Anonymizováno]. [jméno FO] ve výpovědi výslovně uvedl, že předání dokumentu obžalovanému proběhlo omylem, současně s konceptem jiného záznamu, nikoliv z důvodu plnění pokynu obžalovaného. Jako každý jiný důkaz by výpověď měla být řádně vyhodnocena. Shodně a ze stejných důvodů jako u předchozího bodu považuje za vadný závěr o údajném návodu k neoprávněnému přístupu k počítačovému systému a nosiči informací.

54. K bodu 128 odůvodnění rozsudku uvedl mj. to, že nikdy nezastíral, že pracoval jako soukromý detektiv, spolupracoval i s advokátními kancelářemi a fakturoval jim. V závěru této části odůvodnění obžalovaný znovu konstatoval neprovedení jediného důkazu prokazujícího návod ve vztahu k [Anonymizováno]. [jméno FO] a namítl, že soudu opomenul celou řadu důkazů, např. výslechy svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO], které v hlavním líčení provedl, ale v rozsudku je nezmínil, stejně jako se nevypořádal s provedenými listinnými důkazy.

55. V další části odvolání se obžalovaný věnuje skutkům pod bodem III. napadeného rozsudku, týkajících se [tituly před jménem] [jméno FO]. Znovu namítá, že rozsudek není postaven na výsledcích dokazování v hlavním líčení, nýbrž na nepodložených úvahách soudu, které jsou s provedeným dokazováním v naprostém rozporu. Z žádného důkazu z hlavního líčení podle něho nevyplynula žádná skutečnost, z níž by bylo možno dovodit závěr, že jakkoliv [tituly před jménem] [jméno FO] naváděl ke zneužití pravomoci úřední osoby, či neoprávněnému přístupu k počítačovému systému, či ji jakkoliv korumpoval.

56. Soud své závěry ke skutku III. 1. shrnuje v bodech 129-141 odůvodnění rozsudku. Obžalovanému nepřísluší vyjadřovat se k tomu, kdo a kdy měl oprávnění lustrovat v počítačovém systému na MSZ v Praze, či kdo a jak kontrolovat dozorové spisy a jaká byla dělba práce na MSZ v Praze.

57. Pokud se jedná o údajný návod, jehož se měl dopustit nejpozději dne 12. 3. 2015, v odůvodnění není ani slovo o tom, jak a čím soud dospěl k závěru, že [tituly před jménem] [jméno FO] navedl, aby mu zjistila a poskytla informace, či aby sledovala vývoj věci týkající se společnosti [Anonymizováno] a neumožňuje mu to tak s tímto závěrem polemizovat, či jej vyvracet. Popis skutku je naprosto neurčitý, odráží spíše představy okresního soudu, které nejsou podloženy žádným relevantním důkazem. V rámci hlavního líčení nebylo prokázáno, že by kdy [tituly před jménem] [jméno FO] o cokoliv požádal, proto hovořit o jakémkoliv nezjištěném a neprokázaném návodu je čisté fabulování. K časovému vymezení údajného návodu před 12. 3. 2015 není vůbec zřejmé, z čeho jej soud dovodil a jak k tomuto datu přišel. Okresní soud zde opět jako u skutku [jméno FO]. postupuje v rozporu se základy formální logiky, kdy na základě žádosti z 12. 3. 2015 měla [tituly před jménem] [jméno FO] provést lustrace, a to ve dnech 5. 11. 2014, 16. 12. 2014, 12. 1. 2015 12. 3. 2015, 23. 3. 2015 a 27. 3. 2015. Pokud je lustrace prováděna na základě žádosti, musí časově nastat až po této žádosti, nikoliv před ní. Tyto fatální nedostatky v popisu skutku činí výrok rozsudku samy o sobě nepřezkoumatelným, současně není zřejmé, jak soud k těmto závěrům dospěl a obžalovaný se tak nemá proti uvedenému jak bránit. Buď tedy k návrhu muselo dojít o několik měsíců dříve, tedy již před 5. 11. 2014, jedná se o jiný skutek, nebo k němu došlo později (jak tvrdí rozsudek) a pak není možné uvádět, že lustrace v listopadu 2014 i další ilustrace byly realizovány na základě žádosti obžalovaného [jméno FO]. Okresní soud opominul jediné dva důkazy mající přímou souvislost s údajným návodem, jimiž jsou výslechy obou obžalovaných, kteří návod popřeli. Znovu připomíná, že výpověď obžalovaného je důkazem v trestním řízení nejen, když se trestné činnosti doznává, či když usvědčuje svého spolupachatele, ale je důkazem a vždy jako každý další důkaz musí být vyhodnocen a použit. Soud však výpovědi obžalovaných zcela pominul a tyto jsou opomenutým důkazem. Závěr o údajné žádosti o lustrace v ISYS je tak nejen neodůvodněný, ale dokazováním i vyvráceny, a to jak výslechy obžalovaných, tak paradoxně výstupy ze sledování, když žádný takový požadavek nebyl i přes mnohaleté sledování a odposlechy zadokumentována a navíc, jak vyplynulo z dokazování zakázku pro společnost [Anonymizováno] získala detektivní agentura obžalovaného [jméno FO] až dne 27. 1. 2016, kdy byla mezi společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] uzavřena smlouva, přičemž první lustraci provedla [tituly před jménem] [jméno FO] již 5. 11. 2014, tedy téměř tři měsíce předtím. I přesto okresní soud v bodu 131 odůvodnění uvádí, že lustrace byly prováděny za účelem získání neveřejných informací o probíhajícím řízení ve věci [Anonymizováno] a jejich následnému předání obžalovanému [jméno FO], který v té době poskytoval úplatně detektivní služby společnosti. Tento je závěr v rozporu s provedeným dokazováním.

58. Ve vztahu k údajnému návodu k neoprávněnému přístupu k počítačovému systému výrok rozsudku neobsahuje popis jakéhokoliv jednání obžalovaného [jméno FO] vztahující se k této právní kvalifikaci, nemá tak podklad ve větě skutkové. V odůvodnění soud jen dovozuje, že obžalovaný, jelikož byl v minulosti policistou, si byl vědom, že na základě jeho domnělé žádosti bude [tituly před jménem] [jméno FO] provedené lustrace provádět v počítačovém systému ISYS. V rámci hlavního líčení byli všichni svědci z řad aktivních bývalých policistů dotazováni, zda znají tento systém, zda ví, jak MSZ lustruje osoby a věci. Všichni bez výjimky sdělili, že ji neznají. [jméno FO] základě čeho soud dospěl k závěru, že obžalovaný, který odešel od policie v roce 1996, tuto informaci věděl, není známo. V tomto roce žádný ISYS neexistoval a o jeho existenci nevědí ani policisté sloužící dnes. Ani přes léta sledování a odposlouchávání nebyl zaznamenán žádný hovor mezi obžalovanými, kde by se o počítačovém systému ISYS bavili. S výslechy všech těchto policistů (aktivními i bývalými) se ve vztahu ke skutku III. 1. soud nevypořádal, jedná se tak opomenuté důkazy.

59. Ve vztahu k bodům 137 a 138 odůvodnění rozsudku, tedy konstatování použití kryptovacího telefonu, obžalovaný podotkl, že fakt, že někdo používá takový telefon, nemůže vést k relevantním skutkovým závěrům o obsahu hovorů, které jím byly realizovány, ani o tom, zda by tento telefon vůbec byl použit, či kolikrát případně.

60. Co se týče bodu 139 odůvodnění a údajného předání úplatku ve formě finanční hotovosti v neznámé výši do 23 000 Kč a údajného podplácení, tento závěr soud činí výhradně na základě nezákonně nasazených odposlechů ve vozidle obžalovaného, ke kterým jako k důkazu nejde přihlížet. Obžalovaný vysvětlil, že tento hovor se týká vysvětlení pro společníky stran finanční hotovosti, kterou se snažil získat pro sebe a [tituly před jménem] [jméno FO], neboť z jimi řešených zakázek má společnost [Anonymizováno] hodně peněz, tak, aby získali vyšší odměnu. Navíc z tohoto hovoru nevyplývá, že by jakákoliv část oněch 23 000 Kč byla určena na úplatek pro [tituly před jménem] [jméno FO]. Argumentace soudu ve znění „[Jméno obžalované A] říká, dáme jí z toho …“, přičemž uvedené se týkalo právě obžalované [Jméno obžalované D], neboť v kontextu tohoto záznamu je to jednoznačné“, není argumentací na základě provedených důkazů, ale ničím nepodloženým konstatováním, kdy argumentace, že to vyplývá z předchozí části hovoru, kde má obžalovaný zmiňovat údajnou návštěvu u [jméno FO], neobstojí. Nikde v tomto nezákonně pořízeném záznamu nepadne jméno [tituly před jménem] [jméno FO], či to, že by od ní měl obžalovaný obdržet zmiňované záznamy.

61. I s ohledem na to, že oba obžalovaní byli 24 hodin denně, sedm dní v týdnu sledováni, odposloucháváni, si lze stěží představit, že by policejní orgán dokumentoval předání úplatku, zvláště když o něm měl být dle svého vyhodnocení zpraven dopředu dne 7. 4. 2015. Soud zde opět toliko přejímá a v tomto případě zjemňuje předchozí tvrzení obžaloby, že v nezákonně pořízené nahrávce 30. 3. 2015 v čase 9:59 sděluje obžalovaný [tituly před jménem] [jméno FO], že dá peněžní prostředky [tituly před jménem] [jméno FO] za neveřejné informace ke společnosti [právnická osoba], což bylo čistou smyšlenkou obžaloby, neboť obžalovaný na této nahrávce nic takového neříká. Nyní se soud snaží dedukovat, že nikomu jinému v této věci peníze předat nemohli, kdy opět ignoruje vysvětlení obžalovaných [jméno FO] i [jméno FO], kteří svůj nezákonně zachycený hovor vysvětlili.

62. Druhá část údajného jednání spočívá v tom, že obžalovaný měl 29. 3. 2015 od [tituly před jménem] [jméno FO] údajně převzít záznam o zahájení úkonů trestního řízení a jeho doplnění a tyto dne 31. 3. 2015 předat [tituly před jménem] [jméno FO]. Dokazování v tomto bodu lze shrnout tak, že uvedené obžalovaní popřeli, shodně jako [tituly před jménem] [jméno FO]. Ze strany soudu je téměř skandální, že se v bodu 140, kde se jeho výpovědí zabývá, nezmínil ani nijak nevypořádal s tím, že převzetí záznamu popřel. Není přípustné, aby soud z důkazů vybral jen ty, které korelují s jeho závěry a všechny ostatní, které jeho závěry zeslabují, či vyvracejí, opominul, aniž by se s nimi nějak vypořádal, či je alespoň zmínil. Takovýto postup je nepřijatelný a takovéto hodnocení důkazů a odůvodňování rozsudku nezákonné, kdy lze jeho výpověď považovat za opominutý důkaz.

63. Z dokazování v hlavním líčení nebylo vůbec zjištěno, odkud přicházel záznam o zahájení úkonů trestního řízení a jeho doplnění, nalezený při prohlídce u [tituly před jménem] [jméno FO]. Vysvětlení obžalovaných [jméno FO] a [jméno FO], že pocházel od advokátů společnosti [Anonymizováno] , potvrzuje nejen komunikace mezi pracovníky [právnická osoba] a těmito advokáty, zejména [tituly před jménem] [jméno FO], ale rovněž i to, že mezi těmito dokumenty byly další dokumenty vztahující se k věci společnosti [Anonymizováno] , k nimž [tituly před jménem] [jméno FO] nikdy nemohla mít přístup. Vysvětlení obžalovaných je tedy pravdivé a naopak vylučuje závěr, že tyto záznamy obžalovanému [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO] záznamech nebyly otisky prstů, její ani biologické stopy. Ač lze uzavřít, že dokumenty nalezené u [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] nikdy nedržela, že je obžalovaný [jméno FO] nikdy [tituly před jménem] [jméno FO] nepředal a ač jakoukoliv dispozici s dokumenty oba popírají, přesto soud nekriticky bez dokazováním podložených závěrů přejímá znění obžaloby.

64. Z dokazování vyplynulo, že společnost [právnická osoba] obdržela od společnosti [Anonymizováno] celou řadu dokumentů, které byly policií zajištěny při domovní prohlídce u [tituly před jménem] [jméno FO]. Jsou vedeny jako stopa číslo [hodnota] a svazek dokumentů začíná vysoce právně a technickým zhodnocením záznamu o zahájení úkonů trestního řízení a jeho doplnění, dožádání [Anonymizováno], předvolání [jméno FO], apod. Dokumenty předali [právnická osoba] zástupci společnosti [Anonymizováno] v rámci jejich spolupráce, aby je mohli využít při své činnosti. Těmito dokumenty (předvolání, dožádání) nedisponovalo MSZ v Praze, což soud žádným způsobem nezohlednil při hodnocení důkazů. Naopak, že byly předány [tituly před jménem] [jméno FO] zástupci [Anonymizováno] je zřejmé proto, že součástí byly i listiny, kterými disponoval výhradně [jméno FO], např. jeho předvolání k podání vysvětlení. Oba záznamy byly u [tituly před jménem] [jméno FO] nalezeny, ale nebylo žádným způsobem zjištěno, jak se dostaly do jeho dispozice. Dle obžaloby je měla z dozorového spisu získat [tituly před jménem] [jméno FO], který však, jak vyplynulo z dokazování, jí nikdy nebyl zapůjčen. Pokud tedy dokumenty někdo na MSZ v Praze okopíroval, byla to osoba odlišná od [tituly před jménem] [jméno FO].

65. Soud při hodnocení důkazů rovněž pominul, že mezi dokumenty předanými zástupci společnosti [právnická osoba] byl i email z 5. 11. 2014, v němž [jméno FO] hovoří o záznamu o zahájení úkonů trestního řízení a jeho doplnění těmito dokumenty, a to dva měsíce před zahájením spolupráce mezi společnostmi. Jedná se o další z řady soudem provedených, v rámci rozsudku však zcela opomenutých důkazů. Z časového hlediska je vyloučeno, aby je měl obžalovaný zájem shánět u [tituly před jménem] [jméno FO], neboť je obdržel již před tím od zástupců [Anonymizováno] , a to včetně jejich vysoce odborného a velmi hlubokého rozboru. Z vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že tento nepsal, terminologie vůbec neodpovídá terminologii, kterou používá. Uvedené je lehce ověřitelné i laickým porovnáním obžalovaným [jméno FO] sepsaných listin a vyhodnocením založených ve spise. V emailu z 5. 11. 2014 se hovoří o prověřování pod č. j. KRPA-252581-17/TČ-2014. Pořadové číslo 17 uvedené v emailu odkazuje na písemnost následující jak zahájení úkonů trestního řízení, tak i jeho doplnění (pořadové číslo 15).

66. Absenci důkazů o protiprávním jednání obžalovaného [jméno FO] soud vyřešil tím, že v bodu 130 odůvodnění toliko vyjmenovává celou řadu osob, jejichž svědecké výpovědi mají obžalovaného usvědčovat. Drtivou většinu osob soud toliko takto zmínil a vůbec neuvedl, co tyto osoby řekly, a co má z jejich výpovědí ve vztahu k obžalovanému vyplývat a čím má být v jejich výpovědích obžalovaný usvědčován. Jako příklad obžalovaný uvádí svědka [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Jeho jméno se objeví ve výčtu usvědčujících výpovědí, avšak o tom, co vypověděl a co z této výpovědi vyplývá a jaké z ní učinil soud závěry, se odůvodnění nezmiňuje. K tomu obžalovaný připomíná záznam o podání vysvětlení tohoto svědka, z něhož vyplývá, že s obžalovaným konzultoval několik trestních oznámení, není však zřejmé, čeho se měla týkat a vyplývá z něho i to, že obžalovaný [jméno FO] nechtěl žádné lustrace, ani svědkovi za konzultaci neslíbil nic a nedal. Podobně pouze jako jmen zmíněný svědků, údajně usvědčujících jednotlivé obžalované bez toho, aby jejich výpovědi byly rozebrány a uvedeno v čem má ono usvědčení spočívat, jsou desítky. Takovéto hodnocení důkazů je v rozporu s trestním řádem a činí výroky napadeného rozsudku nepřezkoumatelnými.

67. Ke skutku III. 2. a), b), c) uvádí, že v odůvodnění rozsudku v bodech 150-172 není uvedeno, jak a čím soud dospěl k závěru, že navedl [tituly před jménem] [jméno FO], aby zjistila a poskytla informace či sledovala vývoj věcí týkajících se [Anonymizováno], [jméno FO] a [jméno FO], a proto není možno s tímto závěrem polemizovat, či jej vyvracet. Opět shodně namítá neurčitost popisu skutku, který není podložen žádným relevantním důkazem. K jeho časovému vymezení, tedy před dnem 27. 3. 2013, není vůbec zřejmé, z čeho soud uvedené dovodil. Znovu namítá postup soudu v rozporu s formální logikou, kdy nelze provést lustraci na základě žádosti, která se uskuteční později, což činí výrok rozsudku nepřezkoumatelným a neumožňujícím řádný výkon obhajoby, neboť není zřejmé, proti jakému nařčení okresního soudu se má obžalovaný bránit. Buď k návodu muselo dojít mnohem dříve, již před 5. 2. 2013, nebo jich muselo být více, nebo k němu došlo až později a pak není možné uvádět, že lustrace v únoru a počátkem března 2013 byly realizovány na základě žádosti obžalovaného. I zde obžalovaný namítá opomenutí zhodnocení výpovědí obou obžalovaných. Shodně jako v bodě předchozím namítá neznalost počítačového systému ISYS. Pokud [tituly před jménem] [jméno FO] při setkání s obžalovaným 27. 3. 2013 sdělovala nějaké informace týkající se věcí vedených na MSZ v Praze, činila tak bez jakékoliv žádosti, či pobízení ze strany obžalovaného. Obžalovaný nevěděl a ani vědět nemohl, kde tyto informace získala, a navíc se jednalo ve velké míře o informace nepravdivé. Rozhovor byl „jen plácání“, bez jakékoliv aktivní účasti obžalovaného, jeho doptávání, či vyžadování dalších informací, kteréžto by mohlo evokovat návod k jejich sdělování. To, že úřední osoba sděluje jiné osobě nějaké informace, nikdy nemůže založit jakoukoliv odpovědnost zcela pasivního posluchače, kterého se navíc sdělované informace nijak nedotýkají a nemají s ním nic společného.

68. Ve vztahu k bodu III. 2. c) měla [tituly před jménem] [jméno FO] provést lustraci v ISYS 6. 3. a 7. 3. 213 a zjištěné informace obžalovanému předat 27. 3. 2013. Tento závěr je zcela v rozporu i s tím, o čem se baví toho dne. Obžalovaná se dotazuje obžalovaného [jméno FO] „to je ten [jméno FO]“ a [jméno FO] odpovídá „jo, to je ten [jméno FO]“, a ona reaguje „tak to si zapamatuju, to mi nemusíš psát“. Je nepochybné, že to nebyl spis [jméno FO], neboť proč by říkala, že si to zapamatuje, když jej dle rozsudku lustrovala již 6. 3. a 7. 3. 2013 a výsledek lustrace měla právě předat obžalovanému, a to na základě jeho údajné předchozí žádosti. Za užití formální logiky tento rozhovor zcela vylučuje ničím nepodloženou domněnku obžaloby. Je zjevné, že se rozhovor týkal úplně něčeho jiného než onoho předtím lustrovaného spisu [jméno FO].

69. Ve vztahu k bodu 156 soud jako zásadní důkaz zmiňuje lísteček nalezený u obžalovaného při domovní prohlídce dne 11. 5. 2016 se třemi telefonními čísly. Jedno je užívané obžalovaným, druhé obžalovanou a třetí [jméno FO], který dle odůvodnění rozsudku byl do konce roku 2012 jednatelem společnosti [Anonymizováno]. Co z papírku soud dovozuje, není vůbec zřejmé. Měl by důkazy nejen konstatovat ale uvést, jaký závěr z toho kterého důkazu činí a co jím má za prokázané. Ve vztahu k němu soud opět manipuluje důkaz, pokud uvádí, že [jméno FO] byl jednatelem do konce roku 2012, který končí 31. 12. 2012. Z obchodního rejstříku vyplývá, že byl jednatelem do 21. 11. 2012. Ani výpis z obchodního rejstříku, ani sdělení o uživateli telefonního čísla [tel. číslo] nebyly provedeny v hlavním líčení jako důkaz. První údajně neoprávněná lustrace byla ze strany obžalované provedena dne 13. 2. 2013, tedy téměř tři měsíce poté, kdy [jméno FO][Anonymizováno]skončil ve funkci jednatele. Obžalovanému není jasné, co má lísteček v rámci dokazování prokázat, není nic známo o jeho pisateli, není zřejmé, zda se soud domnívá, že jím byl obžalovaný, pokud ano, proč by si na něho psal své číslo a proč by si jej čtyři roky schovával, či zda byl pisatelem někdo jiný, a tedy co má vůbec společného s projednávanou věcí.

70. V bodě 158 soud konstatuje záznam rozhovoru mezi obžalovanou a jejím partnerem dne 7. 3. 2015, kde cituje pasáž „…já jsem ho odmítla, a on po mě chtěl, já jsem mu řekla, že …“ Co má tento rozhovor uskutečněný o dva roky později, než mělo dojít k údajnému návodu a neoprávněným lustracím, prokazovat ke skutkům, za které je obžalovaný odsuzován? Soud ani neuvedl, že se domnívá, že obžalovaná hovoří s partnerem o obžalovaném, navíc je zřejmé, že pokud onen neznámý obžalovanou o něco požádal, byl odmítnut.

71. Ve vztahu k bodům 153, 161 a 168, tedy konstatování používání kryptovacího telefonu, obžalovaný uvádí, že jeho používání nemůže vést k relevantním skutkovým závěrům o obsahu možných hovorů realizovaných tímto druhem telefonem. Dodává, že v dnešní době užívá každý kryptovací aplikace (WhatApp, Viber, apod…)

72. Ve vztahu ke skutkům III. 1., 2. soud opomenul podle obžalovaného celou řadu důkazů v podobě poměrně zásadních svědků, které provedl v hlavním líčení, a to [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno], [adresa], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [Anonymizováno], s nimiž se nevypořádal, nevyhodnotil je, či je v odůvodnění nezmínil. Jedná se podle něho o opominuté důkazy, jejichž vyhodnocení je pro posouzení věci zásadní.

73. Naopak jako s důkazem argumentuje soud tvrzením, že uživatelem telefonního čísla [tel. číslo] byl [jméno FO] a že byl do konce roku 2012 jednatelem společnosti [Anonymizováno], aniž by je provedl v hlavním líčení, neboť je odkazováno toliko na lustraci policejního orgánu. Stejně tak se soud podle obžalovaného nevypořádal s desítkami listin a stovkami hodin odposlechů a záznamů o sledování, které hlavní líčení provedl a tyto lze rovněž hodnotit jako opomenuté důkazy.

74. V další části odvolání se obžalovaný zabývá skutky uvedenými pod bodem IV. rozsudku. Znovu konstatuje jeho neurčitost a nepřezkoumatelnost a postavení na nedostatečně zjištěných skutkových okolnostech, které nejsou řádně odůvodněny. Soud zcela fabuluje o údajném uvedení [tituly před jménem] [Anonymizováno] v omyl ohledně spolupráce obžalovaného s policejním orgánem, bagatelizuje účast [jméno FO] [Anonymizováno] na nelegálních obchodech s nezdaněnými tabákovými výrobky, pokud ji označuje za „údajnou“, přestože byla řadou důkazů prokázána. V bodu 179 odůvodnění se okresní soud zabývá výpovědí svědka [Anonymizováno] se závěrem, že potvrzuje sdělení Generálního ředitelství cel o tom, že obžalovaný [jméno FO] neměl v inkriminované době žádného informátora. Tento závěr je v rozporu s obsahem jeho výpovědi, který na otázku předsedy senátu, zda [jméno FO] využíval nějaké informátory, či spolupracující, odpověděl kladně s tím, že byl určitě zaveden spis na některého z informátorů. Následně na otázku obhajoby sdělil, že se scházel s obžalovaným [jméno FO] v souvislosti s vyhledáváním trestné činnosti, a kromě toho byl ještě jeden člověk vedený jako informátor. Dále okresní soud pominul další zásadní pasáže výpovědi svědka [Anonymizováno], v nichž popisoval spolupráci celní správy se společností [jméno FO], opakovaná setkání s obžalovaným [jméno FO], který mu byl představen jako detektiv pracující pro společnost a kterého vnímal jako jejich zmocněnce. Popisoval, jak obžalovaný realizoval kontrolní nákupy nelegálních cigaret v příhraničí a informace předával celní správě, nebo jak zajišťoval operativní překlady zvukových záznamů z odposlechů. Výpověď tohoto svědka potvrzuje funkci obžalovaného jako informátora celní správy a spolupráci s ní na odhalování trestné činnosti daňového charakteru. Hodnocení této svědecké výpovědi soudem je v přímém rozporu s jejím obsahem.

75. Ke svědecké výpovědi [Anonymizováno]. [jméno FO] obžalovaný uvedl, že soud v rozsudku použil pouze část, ve které svědek uvedl, že se obžalovaný nepodílel na vyšetřování případu [Anonymizováno]. To ale nic neříká o jeho spolupráci s celní správou v rámci vyhledávání a rozkrývání skupin působících v obchodech s nezdaněným tabákem. Soud zcela opomenul části, ve kterých svědek popisoval spolupráci celní správy s [jméno FO] a vyjadřoval se k osobě [jméno FO] [Anonymizováno]. V bodu 178 soud uvádí, že obžalovaný je usvědčován mj. výpovědí [jméno FO], k výpovědi však nic neuvádí. Podle obžalovaného tato svědecká výpověď zcela vyvrací závěry soudu, neboť svědek jednoznačně popsal úzkou a přímou spolupráci s celní správnou a s [jméno FO]. Výpověď svědka [jméno FO] potvrzuje, že obžalovaný byl fakticky informátorem celní správy a zapojení [jméno FO] [Anonymizováno] do prověřované trestné činnosti jako osoby podezřelé. [jméno FO] pracovníkům celní správy nabízel možnost vstupu do sídla společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] v případě potřeby realizace operativních úkonů. Závěr soudu v bodě 180, že [jméno FO] nebyl zájmovou osobou v kauzách Tabáček a Pinta, je podle obžalovaného v přímém rozporu s důkazy provedenými v hlavním líčení, zejména výslechy svědků [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO] a [Anonymizováno]. [Anonymizováno], který okresní soud opomenul, stejně jako obžalobu ve věci [Anonymizováno], kde je zmiňována role [jméno FO] [Anonymizováno], jakož i to, že při výslechu svědka v hlavním líčení uvedl, že se společností[Anonymizováno][Anonymizováno] spolupracoval.

76. Obžalovanému není zřejmé, co vedlo okresní soud k závěru v bodě 182 rozsudku. Z jeho výslechu vyplynulo, že za [Anonymizováno] docházel jak on, tak i zaměstnanci společnosti [právnická osoba] [Anonymizováno] a [Anonymizováno], kteří od něho přebírali seznamy SPZ, informace o dění v objektu, dokumenty vyhozené do odpadků, a v případě, že jim to nabídl, vstoupili do kanceláří [Anonymizováno] [Anonymizováno] a zde pořizovali fotografie prostor. Toto tvrzení nebylo ničím zpochybněno, soud neprovedl žádný důkaz ve vztahu k tomu, zda se v uvedené dny obžalovaný vůbec nacházel v okolí nemovitosti, ač má k dispozici záznamy o sledování obžalovaného a záznamy o telekomunikačním provozu. Soud hodnotil výpověď svědka [Anonymizováno] jako nevěrohodnou, neboť si podle něho nechtěl nic pamatovat. Jedná se o 80letého člověka vyslýchaného k událostem, které se staly před více než deseti lety, který připustil, že obžalovanému možná vstup do nemovitosti umožnil a potvrdil, že měl v prostorách kanceláří vinotéku. Soud výpověď označil za nevěrohodnou, aby se nemusel zabývat jejím obsahem, který potvrzoval výpověď obžalovaného o vinotéce svědka v kanceláři. Poukazuje na skutečnost, že se jedná o bytový dům, který k trvalému bydlení užíval výhradně [tituly před jménem] [jméno FO], pronajal několik místností v přízemí tohoto domu společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], nicméně i v těchto prostorách měl na základě dohody s otcem svědka [Anonymizováno] umístěny [tituly před jménem] [jméno FO] své osobní věci. Výpověď obžalovaného potvrzuje také výpověď [jméno FO] [Anonymizováno], který potvrdil, že do prostor měl přístup on, jeho zaměstnanci a [jméno FO], mimo zamykatelný vstup jsou do kanceláře ještě i společné dveře s panem [Anonymizováno] a tyto prostory mohl ukazovat i někomu jinému. Rovněž potvrdil, že spolupracoval se společností [Anonymizováno], která byla odsouzena spolu se svými jednateli za trestné činy související s nelegální výrobou a distribucí tabákových výrobků. Obžalobu v této věci měl k dispozici i obžalovaný a je v ní popsáno, že tyto nelegální a nezdaněné tabákové výrobky byly distribuovány v obalech, které obžalovaný nafotil v kanceláři [Anonymizováno], předal [jméno FO] a reportoval ji společnosti [jméno FO]. K fotografiím [jméno FO] uvedl, že mohly být jak v jeho kanceláři, tak vyhozené v koši, či popelnici. Soud se nicméně odmítl zabývat výpovědí svědka [Anonymizováno], jakož i podstatnými částmi výpovědi svědka [Anonymizováno] potvrzujícími výpověď obžalovaného. Nezabýval se ani tím, o jaké dokumenty na fotografiích se jedná.

77. Obžalovaný dále uvedl, že činnost, kterou vykonával ke společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], vyvíjel v rámci provozu své detektivní kanceláře, jejímž klientem byla společnost [jméno FO], která jakožto výrobce cigaret byla nelegálním obchodem s tabákovými výrobky poškozena. V rámci této činnosti si najala právě jeho agenturu, která se touto činností aktivně zabývala, což potvrzují výpovědi svědků [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [Anonymizováno] i [jméno FO]. V rámci této spolupráce požádal obžalovaný [tituly před jménem] [Anonymizováno], zda by mohl pro potřeby společnosti [právnická osoba], resp. [jméno FO], zapisovat SPZ [SPZ], která se pohybovala v okolí sídla společnosti a která byla spojována s panem [Anonymizováno]. [jméno FO] za odměnu jménem [jméno FO] obžalovanému poskytoval informace o dění v prostorách kanceláří, následně z odpadků shromažďoval písemnosti, které mu předával případně i jeho kolegové [Anonymizováno] a [Anonymizováno] přebírali, vyhodnocovali a pořizovali jejich fotografie. Po delší spolupráci obžalovanému sám nabídl, aby si prostory prohlédl a výslovně mu řekl, že pokud chce, může si je i vyfotit. Obžalovaný této nabídky využil a do prostor vstupoval s vědomím, že se jedná o objekt, který [jméno FO] užívá jako svou nemovitost, kde trvale bydlí, a ve kterém má i osobní vybavení jako např. vinotéku. Popírá, že by [Anonymizováno] uváděl v omyl a že by mu vstup do prostor umožnil dobrovolně, s vědomím, že není pracovníkem žádného policejního orgánu. [jméno FO] vstupoval do prostor suverénně, na základě dohody s otcem svědka [Anonymizováno], disponoval od nich klíči. Popírá, že by v něm vyvolal dojem, že jedná jménem policie, [jméno FO] nic takového neuvedl. Naopak, vykonával pro společnost [právnická osoba] řadu činností, za které dostával odměnu, a tak nelze hovořit o žádném uvedení v omyl. Při vstupu s [Anonymizováno] a [Anonymizováno] zaznamenali indicie o možné trestné činnosti v souvislosti s nelegální výrobou tabákových výrobků, proto pořídili fotografie volně ložených písemností a věcí, aniž by s nimi jakkoli manipulovali. Tyto informace byly bezprostředně sděleny jak policejnímu orgánu (konkr. obžalovanému [jméno FO]), tak poškozené společnosti [jméno FO] (ústně [jméno FO], písemně reportem). K prohledávání kanceláří nedošlo. Fotografie byly sdíleny s [tituly před jménem] [jméno FO] za účelem zapracování informace pro [jméno FO].

78. Rozsudek nesprávně dovozuje neoprávněný prospěch společnosti [právnická osoba] ze skutečnosti, že pořízené fotografie byly zahrnuty do reportů pro společnost [jméno FO]. Z provedených listinných důkazů jednoznačně vyplývá, že odměna fakturovaná společností [právnická osoba] byla stanovena fixně, bez ohledu na konkrétní obsah jednotlivých zpráv, což potvrdil i [jméno FO], když uvedl, že proměnnou část fakturace tvořily pouze výdaje, mezi nimiž byla například odměna pro [tituly před jménem] [Anonymizováno] za jeho spolupráci.

79. Podle obžalovaného je při hodnocení věci nutné zohlednit, že společnost [jméno FO] byla poškozenou osobou v důsledku jednání pana [Anonymizováno] a jeho obchodních partnerů. Její informování jí mělo umožnit činit odpovídající právní kroky. Z provedeného dokazování podle něho nevyplynulo, kdo konkrétně pořídil fotografie v inkriminovaných dnech, byly pořízeny různými zařízeními a do prostor vstupovali i jeho kolegové. Zásadní pochybení spočívá v tom, že rozsudek nijak nespecifikuje, jak konkrétně mělo být pořízením 104 fotografií zasaženo do tajemství listin uchovávaných v soukromí. Skutková tvrzení jsou nedostatečná a neurčitá, v rozporu s požadavkem, aby byl skutek popsán tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným. Vytýká rozsudku, že uvádí počty fotografií pořízených v jednotlivých dnech, aniž by rozvedl, čeho se tyto fotografie týkaly a zda jejich obsahem skutečně mohlo dojít k zásahu do chráněného soukromí. Uvádí, že podle § 183 trestního zákoníku je chráněno výhradně tajemství listin a dokumentů, nikoli věcí jako takových. Aby mohlo jít o chráněné tajemství, musí listiny obsahovat utajované, dosud neznámé a objektivně ochrany hodné informace, což podle něho nesplňují např. reklamní leták, faktura, podací lístek, pas nebo označení „učebnice pilota“. Namítá dále, že z celkových 104 fotografií, bylo ve zprávách použito jen 20, šlo zčásti o snímky z ulice nebo vozidel. Rozsudek nijak nespecifikuje, u kterých fotografií mělo k zásahu do tajemství dojít, a tvrdí, že např. fotografie interiéru, lahví s olejem či hřbetu šanonu nemohou být nositelem žádného chráněného tajemství listin uchovávaných v soukromí. Z rozsudku není ani zřejmě, u kterých konkrétních fotografií mělo dojít k zásahu do tajemství listin uchovávaných v soukromí.

80. Obžalovaný namítá naprostou neurčitost popisu skutku v rozsudku, která znemožňuje jeho přezkoumání i efektivní obhajobu. Uvádí, že skutková věta musí být formulována tak, aby bylo možné jednoznačně identifikovat protiprávní jednání a zároveň posoudit správnost právní kvalifikace. Vytýká soudu, že uvedl pouze počet fotografií, aniž by blíže popsal jejich obsah nebo uvedl, jak konkrétně mělo dojít k zásahu do tajemství listin, což činí závěry rozsudku nepřezkoumatelnými.

81. Z celkového počtu 104 fotografií uváděných soudem bylo ve zprávách pro společnost [jméno FO] použito pouze omezené množství snímků, jejichž obsah nemohl představovat zásah do tajemství listin uchovávaných v soukromí. Uvádí konkrétní příklady fotografií: balíček tabáku Amber Leaf, který byl předán [jméno FO] ještě před reportem společnosti [jméno FO]; papírky nalezené v odpadkovém koši od informátora [Anonymizováno]; fotografie lahví olejů, šanonu s nápisem „učebnice pilota“, podací lístek a reklamní leták, které dle něj nejsou listinami chráněnými § 183 tr. zákoníku. Dále v tomto směru zmiňuje fotografie pasu, obchodní smlouvy, plné moci a ceníku s tím, že tyto dokumenty neobsahují žádné utajované, či ochrany hodné informace. Uvádí zákonné znaky trestného činu dle § 183 odst. 1 tr. zákoníku, vč. požadavku jeho úmyslného zavinění, který podle jeho názoru absentuje. Fotografie pasu, ceníku, plné moci a faktury byly pořízeny v souvislosti s vyšetřováním trestné činnosti a byly určeny pro poškozeného ([jméno FO]). Cílem nebylo obohacení, nebo újma na právech třetí osoby, ale poskytnutí důkazů o možné trestné činnosti. Dále rozebírá komentářovou literaturu, dle které k trestní odpovědnosti nestačí pouze narušení soukromí poškozeného tím, že se jiná osoba neoprávněně seznámí s obsahem listiny nebo jiného dokumentu uchovávaného v soukromí. Pokud se takto získané tajemství nezveřejní, nezpřístupní třetí osobě nebo se jinak nevyužije k poškození poškozeného (v jeho podnikání, rodinných vztazích, zaměstnání, nebo pro získání výhody), není dána trestní odpovědnost. Pokud tedy došlo k seznámení s tajemstvím listiny za účelem dosažení právně schváleného cíle, není naplněna škodlivost činu, a tedy ani trestní odpovědnost. Jednání obžalovaného směřovalo k ochraně oprávněných práv poškozené a nebylo protiprávní. Tvrzení rozsudku o jeho nezákonnosti je neopodstatněné, neboť obžalovaný a jeho kolegové jednali s cílem zajistit důkazy o trestné činnosti páchané na poškozeném, společnosti [jméno FO]. Bylo nezbytné tyto informace získat a předat jak poškozenému, tak policejnímu orgánu, aby mohl konat. Obžalovaný dále odkazuje na právní principy sebeobrany, kdy je v souladu s právem pořizovat důkazy, které slouží k ochraně právní pozice poškozeného a k zajištění spravedlnosti, a to i tehdy, pokud se mohou dotýkat soukromí jiných osob. Svědek [jméno FO] byl informován obžalovaným o možnosti umožnit pracovníkům celní správy vstup do kanceláře [Anonymizováno], ti ji odmítli využít. Podle obžalovaného by v případě soudního povolení k sledování osob a věcí v kanceláři měla tato informace pro příslušné orgány zásadní hodnotu a vysoký přínos. Žádná z listin na fotografiích dle obžalovaného nesplňuje zákonnou definici listiny uchovávané v soukromí. Byly volně položeny na stole, skříňce v kanceláři a [jméno FO] si byl vědom, že do prostor měl přístup nejen [jméno FO], ale i další osoby. Ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě a naplnění znaku značného prospěchu považuje závěr soudu rovněž za mylný, neboť v hlavním líčení bylo jednoznačně prokázáno, že odměna vyplácená [právnická osoba] od [jméno FO] byla paušální.

82. Vstup mu byl umožněn dobrovolně [Anonymizováno], obžalovaný nebyl povinen zkoumat, zda má vstup do těchto prostor zakázán a obžalovaný s věcmi nijak nemanipuloval. Tato situace se zásadně liší od případu, kdy Policie ČR vnikla do vozu obžalovaného bez povolení k prohlídce, prohledala jej bez jeho vědomí, rozebrala nalezené věci, nafotila je a prolomila hesla telefonů. Obžalovaný upozorňuje na rozdíl v přístupu nalézajícího soudu k těmto dvěma situacím, přičemž jeho jednání bylo odsouzeno, zatímco jednání policistů nebylo v odůvodnění rozsudku vůbec zohledněno, a podané trestní oznámení bylo pouze založeno do spisu. Soud podle obžalovaného opominul řadu důkazů, zejm. výpovědi svědků [Anonymizováno]. [jméno FO] a [Anonymizováno]. [Anonymizováno], které nebyly řádně vyhodnoceny, a v odůvodnění rozsudku se s nimi soud nijak nevypořádal.

83. V poslední části odvolání se obžalovaný vedle již výše uváděných námitek k bodu I. napadeného rozsudku, které v podstatné části opakuje, dále vyjadřuje k odposlechům vnitřního prostoru svého vozidla. Namítá sledování bez povolení soudu, v rozporu s trestním řádem, při němž bylo zasaženo do jeho ústavně garantovaných práv. Brojí proti jejich provedení v hlavním líčení, jejich hodnocení a postavení na nich odsuzujícího rozsudku. Za neopodstatněný považuje závěr o nejednoznačné praxi v oblasti povolování sledování vnitřku vozidla, neboť je v příkrém rozporu s provedeným dokazováním. Zdůrazňuje, že trestní řád musí být vykládán v souladu s Listinou základních práv a svobod a mezinárodními úmluvami a státní zástupkyně měla postupovat podle § 158d odst. 3 tr. řádu, který jednoznačně upravuje postup při sledování osob a věcí, zejména pokud jde o zásah do nedotknutelnosti obydlí. Dle praxe okresních státních zastupitelství v celé ČR byla povolení ke sledování vnitřních prostor motorových vozidel na základě povolení soudce vydávána běžně. Pokud státní zástupkyně nevěděla, jak postupovat podle trestního řádu, je otázkou, zda měla zastávat svou funkci.

84. Trestní řízení musí být vedeno s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou a mezinárodními úmluvami a je povinností státního zástupce postupovat tak, aby byla chráněna práva zaručená těmito normami, včetně ochrany obydlí. Obžalovaný je toho názoru, že pokud by státní zástupkyně postupovala v souladu s trestním řádem a podala návrh soudu, tento by rozhodl, zda je potřeba povolení k prohlídce, a pokud by jej nevydal, postup by byl považován za nezákonný. Poukazuje na důkaz provedený v hlavním líčení, který potvrzuje, že postup podle § 158d tr. řádu, tedy podání návrhu na sledování k soudu, byl běžně aplikován, a to i Vrchním státním zastupitelstvím v jiných trestních věcech, například v případě č. j. V11-104/2018-4, sp. zn. VZN 1515/2018, kdy dne 27. 2. 2019 byl podán návrh na sledování vnitřních a vnějších prostor osobního automobilu. V období let 2015 a 2019 nebyla právní úprava § 158d tr. řádu změněna, což činí postup státní zástupkyně v tomto konkrétním případě neodůvodněným a nezákonným. Dále obžalovaný poukazuje na důkazní materiál, který potvrzuje, že jeho vozidlo nebylo pouze jeho dopravním prostředkem, ale také jeho kanceláří. V autě byly realizovány desítky obchodních schůzek, vyřizovány stovky telefonních hovorů, řešeny záležitosti týkající se chodu společnosti [právnická osoba] a obchodní činnosti benzinové čerpací stanice, ale také osobní a rodinné záležitosti. V autě trávil mnoho hodin denně, což znamená, že tato „mobilní kancelář“ měla charakter soukromého prostoru. I kdyby byl názor okresního soudu o možnosti sledování vnitřního prostoru vozidla na základě povolení státního zástupce správný, v okamžiku, kdy bylo zjištěno, že vnitřní prostor vozidla slouží jako kancelář, bylo povinností policejního orgánu a státní zástupkyně sledování ukončit a vyžádat si povolení soudce. Podle obžalovaného si státní zástupkyně této skutečnosti byla vědoma a měla povinnost průběžně sledování vyhodnocovat, aby při změně charakteru prostor mohla adekvátně reagovat.

85. K uvedenému poukazuje na návrh [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 22. 1. 2013 na vydání povolení ke sledování podle § 158d odst. 3 tr. řádu, který byl jako důkaz proveden v hlavním líčení (týkal se trestní věci dnes již odsouzeného soudce [tituly před jménem] [jméno FO]). V návrhu bylo uvedeno, že sledování veřejné jednací síně bylo původně povoleno státním zástupcem, avšak po zjištění, že je fakticky využívána jako kancelář soudce, bylo navrženo jeho další trvání pouze na základě soudního povolení, protože došlo ke změně charakteru prostoru a zásahu do soukromí. Podle obžalovaného uvedené dokládá, že státní zástupkyně si byla vědoma nutnosti reagovat na vývoj sledování a vyžádat soudní povolení při změně charakteru sledovaného prostoru. V projednávané věci tak však neučinila, přestože bylo zjevné, že vozidlo obžalovaného fungovalo jako kancelář. Dále kritizuje argumentaci okresního soudu, který odmítl námitku obžalovaného s poukazem, že si obžalovaný byl vědom možnosti sledování a činil opatření k zakrytí své činnosti. Podle obžalovaného tato úvaha popírá ústavně garantované právo na soukromí i u osob, které se domnívají, že jsou sledovány a jeho prolomení musí být vždy provedeno zákonným způsobem. Soud podle něho rezignoval na roli ochránce zákonnosti a práv obžalovaných, když připustil použitelnost důkazů i v případě jejich nezákonného získání. Argumentaci v bodě pět odůvodnění obžalovaný odmítá s tím, že soud nahrazuje zákonný postup vlastní úvahou a popírá zákonem stanovená pravidla. Odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/09, který vymezuje pojem „nedotknutelnost obydlí“ a vztahuje jej i na jiné prostory než byt či dům. Pokud je soudní povolení obligatorní i pro jednorázovou prohlídku jiných prostor, musí být tím spíše vyžadováno pro dlouhodobé sledování vnitřního prostoru vozidla, které představuje intenzivnější zásah do soukromí. Sledování zde trvalo téměř dva roky a probíhalo v reálném čase. Okresní soud podle něho přiznal vozidlu charakter prostoru požívajícího ochranu obydlí, když nepřipustil důkazy získané z jeho prohlídky a zkopírování dat z mobilního telefonu bez povolení soudce. Obžalovaný namítá, že pokud soud ochranu přiznal v případě jednorázového zásahu, nelze ji upřít v případě sledování, které bylo mnohem intenzivnější. Dle něj jsou úvahy soudu rozporné a na jejich základě byl odsouzen pouze na podkladě nezákonně získaných důkazů.

86. V odvolání se obžalovaný rovněž ohradil proti způsobu, jakým se okresní soud vypořádal s námitkou podjatosti vůči policejnímu orgánu a dozorové státní zástupkyni. Soud podle něho bagatelizuje nezákonné jednání policejního orgánu a státní zástupkyně. I dle názoru okresního soudu provedl policejní orgán nezákonnou prohlídku prostor, navíc se jednalo i o nezákonné prolomení hesel k mobilním telefonům a získání dat o uskutečněném telekomunikačním provozu. Okresní soud uvedené však přechází a nepovažuje za reálnou pochybnost o nestrannosti příslušných orgánů.

87. Obžalovaný poukazuje na prohlídku svého vozidla dne 24. 9. 2014. Provedli ji bez patřičného soudního povolení tři příslušníci Policie ČR pod vedením [tituly před jménem] [jméno FO], kteří otevřeli a prohledali mobilní telefon obžalovaného, prolomili heslo a získali jeho obsah, včetně SMS zpráv, bez příslušného souhlasu soudu, jak vyžaduje trestní řád. Tento nezákonný postup byl znám dozorové státní zástupkyni [tituly před jménem] [jméno FO], která o něm věděla nejpozději 20. 10. 2014, avšak nijak nereagovala, přestože byla ze zákona povinna tento protiprávní zásah vyšetřit. Naopak, v následujícím návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu úmyslně zamlčela skutečnost, že údaje o telefonních přístrojích a SIM kartách byly získány nezákonným způsobem. V důsledku jejího přístupu nebyla tato nezákonnost nijak vyšetřena, a to i přes opakované podněty obžalovaného. V návaznosti na tato zjištění podal obžalovaný trestní oznámení na [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], nicméně všechny orgány to nechaly bez povšimnutí. Nebylo mu tak poskytnuto základní právo na řádné prověření zásahu do jeho práv a svobody a trestní oznámení bylo označeno za součást obhajoby. Poukazuje na to, že i okresní soud při předběžném projednání obžaloby konstatoval, že se jednalo prohlídku vyžadující minimálně povolení státního zastupitelství, ne-li soudu, a výsledky z této prohlídky nelze použít jako důkaz, ale ani přesto neučinil žádný krok k prověření věci.

88. Podle obžalovaného nezáleží na tom, jakými úmysly byl policejní orgán a státní zástupkyně vedeni, ale je dle něj nepochybné, že pokud je někdo ochoten postupovat nezákonně, riskovat svůj trestněprávní postih, či reputaci, aby zajistil důkazy či důkazní prostředky ve věci, kterou prověřuje či ji dozoruje, tak není nestranný. Naopak je zcela evidentní, že pokud OČTŘ získává důkazy či důkazní prostředky za jakoukoliv cenu, jedná podjatě a jako takový je z úkonů trestního řízení vyloučen. Okamžik, kdy se vůči němu staly policie a státní zástupkyně podjatými, není schopen určit, nejpozději však 24. 9. 2014. Vzhledem k tomu, že [tituly před jménem] [jméno FO] i [jméno FO] jsou vedoucími představiteli jimi řízených orgánů, tak jejich ani jimi řízenými orgány učiněné úkony po tomto datu nemohou být podkladem pro rozhodnutí v tomto trestním řízení.

89. Podjatost státní zástupkyně je navíc dle obžalovaného zřejmá i z navržených trestů, kdy obžalovanému ohroženému trestní sazbou od jednoho do šesti let, jako dosud bezúhonnému, navrhovala trest v horní třetině trestní sazby, ještě spojený s vysokým peněžitým trestem. Ve svém návrhu nezohlednila, že trestní stíhání trvá již osm let, že ke skutkům došlo před více než 10 lety a že nebyl nikdy trestán a žije řádným životem. Navržený trest je naprosto neadekvátním a drakonickým a jen dalším důkazem o podjatosti státní zástupkyně. Shledává v něm mstu za to, že poukázal na její protiprávní jednání v rámci nezákonné prohlídky vozidla a podal na ni trestní oznámení. Poukazuje také na skutečnost, že spoluobžalovanému [Anonymizováno]. [jméno FO] ohroženému sazbou tři až deset let navrhla podmíněný trest na samé spodní hranici trestní sazby. Má za to, že se ze strany státní zástupkyně se nejedná o snahu o exemplární potrestání pachatele, ale o mstu obžalovanému. Podle obžalovaného tato zásadní námitka podjatosti nebyla vypořádána, ač byla ze strany obhajoby vznesena dne 2. 12. 2021 do protokolu a následně dne 3. 12. 2021 předána v písemném vyhotovení.

90. Další námitka obžalovaného směřuje do zamítnutí návrhu na doplnění vyšetřování, které se okresní soud věnuje v bodě 195 napadeného rozsudku. Obžalovaný kategoricky nesouhlasí se zdůvodněním zamítnutí návrhu na doplnění dokazování výstupy z činnosti agenta. Soud návrh zamítl pro nadbytečnost, neboť se s tímto obsahem utajované části spisu seznámil a dospěl k závěru, že neobsahuje žádné relevantní informace. K tomu obžalovaný uvádí, že soud má buď důkaz transparentně provést a řádně ho vyhodnotit, nebo ho zamítnout. Je podle něj nepřijatelné a nezákonné, aby se soud seznámil mimo hlavní líčení s důkazy, mimo hlavní líčení je vyhodnotil s tím, že nemohou pro projednávanou věc nic přinést, a následně zamítl provedení důkazu pro nadbytečnost. Obžalovaný upozorňuje na to, že nadbytečným důkazem je takový důkaz, kterým má být prokázána již dostatečně zjištěná skutečnost, a nikoliv takový důkaz, který soud vyhodnotí jako důležitý, následně se s ním seznámí, ale odmítne ho provést v hlavním líčení, neboť dle jeho názoru nepřináší žádnou důkazní hodnotu do projednávané věci.

91. Obžalovaný také zdůrazňuje, že po několik měsíců byl na obžalované nasazen ten nejintenzivnější operativně pátrací prostředek, agent, a nic o trestné činnosti obžalovaných nezjistil, což je důkazem o tom, že se nedopouštěli ničeho protiprávního. Tyto výstupy, i když neprokazují trestnou činnost, jsou podle něho vysoce relevantním důkazem. Okresní soud k nim nicméně přistupoval obdobně jako k výslechům obžalovaným. Nevyplývá z nich totiž vina dle obžaloby, proto se jimi vůbec nezabýval a jako s důkazy s nimi nepracoval. Soud je však povinen provést všechny relevantní důkazy, nikoliv jen ty usvědčující, a následně provést jejich hodnocení. Obžalovaný poukazuje na to, že okresní soud v bodě 195 rozsudku vyhodnocuje důkaz, který odmítl provést, ale zároveň opomíjí desítky důkazů, které provedeny byly, ale v rozsudku s nimi nijak nepracuje.

92. K zamítnutí návrhu na výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO] pak obžalovaný uvádí, že soud naprosto rezignoval na zásadu dokazovací, a nahradil ji zásadou „domnívací“. Obžalovaný měl údajně [tituly před jménem] [jméno FO] vyzradit domovní prohlídku, ale soud zamítl tento návrh s tím, že by do věci nic nepřinesl. Svědek přitom mohl vypovědět o okolnostech, jak se o prohlídce dozvěděl.

93. Závěrem odvolání navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek ve vztahu k němu zrušil a sám postupem podle § 259 odst. 3 trestního řádu rozhodl rozsudkem, že se obžalovaný zprošťuje obžaloby.

94. Obžalovaný [jméno FO] ve svém odvolání uvedl, že rozsudek je mimořádně vstřícný k obžalobě, odůvodnění v podstatě kopíruje obžalobu a jen velmi sporadicky se v rozsudku objevují skutečně vlastní myšlenky a argumenty. Významnější aktivitu soud vyvinul pouze v otázce trestů, když nad rámec obžaloby uložil dva nepodmíněné tresty. Tento vstřícný postoj velice kontrastuje s naprosto přehlíživým postojem k obhajobě obžalovaných. Soud I. stupně tak rezignoval na roli nezávislého arbitra.

95. Ve stejném duchu pracoval soud i s námitkou obhajoby o procesní nepoužitelnosti prostorových odposlechů ve vozidle obžalovaného [jméno FO]. Okresní soud se vyjádřil v tom smyslu, že vozidlo nenaplňuje pojem obydlí v širším pojetí, a tak nešlo o prostor spadající do definice soukromí. K tomu okresní soud odkázal a citoval z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 1983/13. To se však týká sledování a záznamu pohybu vozidla, nikoliv komunikace uvnitř vozidla. Okresní soud sice zmínil nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 3/09, který obsahuje poměrně podrobnou argumentaci k pojmu širšího obydlí, nicméně nijak blíže se jím nezabýval a rozhodl se tvářit, jako by tato argumentace neexistovala. V této věci bylo shledáno nařízení prohlídky jiných prostor pouze státním zástupcem za nezákonné. Soud I. stupně měl na toto rozhodnutí reagovat, neboť se jedná o analogickou situaci.

96. Lze souhlasit s okresním soudem, že dle tzv. formálně-materiální povahy důkazu ne každé pochybení v procesu dokazování automaticky vede k nepoužitelnosti důkazu, k čemuž existuje bohatá judikatura. V této trestní věci se ovšem toto neuplatní, když sledování vnitřních prostor vozidla povolila státní zástupkyně namísto soudce. Nejde tak o formální nedostatky, ale o porušení kogentního ustanovení zákona o tom, kdo může takové povolení vydat. Názor okresního soudu je tak nesprávný, ale i nebezpečný, neboť nabourává praxi, o které nikdo nepochybuje a kterou judikatura opakuje, že veškerá rozhodnutí tohoto druhu, která závažně zasahují do základních práv a svobod jedince, může učinit pouze nezávislá instituce, tj. soud. K tomu obžalovaný v odvolání cituje ze dvou rozhodnutí Ústavního soudu zabývající se touto problematikou (III. ÚS 3452/20, II. ÚS 1221/16).

97. Obžalovaný [jméno FO] ve svém autě očekával soukromí, což vyplývá z povahy osobního vozidla jako takového, i z provedeného dokazování, kdy ze záznamů jsou patrné nejen pracovní, ale i osobní záležitosti obžalovaného [jméno FO]. [jméno FO] tom nemůže nic změnit ani zmínka obžalovaného, že je „napíchnutej“, ani používání rušičky, ani ojedinělé mluvení šeptem, neboť základních práv a svobod nemůže být nikdo zbaven a ani se jich sám nemůže vzdát. Obžalovaný [jméno FO] na tomto místě v odvolání opět poukázal na rozhodnutí Pl. ÚS 3/09.

98. Nesouhlasí s názorem soudu, že nelze tvrdit, že by v době vydávání povolení nebylo zjevné, jaký režim je nutný pro povolení sledování vnitřku motorového vozidla. Režim byl naopak zjevný a postup státní zástupkyně tak lze označit za svévolný. Obžalovaný se dále vyjádřil k tomu, že okresní soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že operativně pátrací prostředky byly na obžalovanou [jméno FO] nasazeny mj. na základě podezření z ovlivňování trestních řízení, které bylo zjištěno v mediálně známé trestní věci pravomocně odsouzeného soudce [tituly před jménem] [jméno FO]. Obžalovaný konstatuje, že toto podezření je popsáno v záznamech o zahájení trestního řízení jen velmi obecně bez uvedení konkrétních skutečností, nelze tak vyloučit variantu, že toto podezření bylo policejním orgánem pouze vyfabulované, aby sloužilo jako zmínka k nasazení odposlechů a sledování. Okresní soud se měl sám přesvědčit o tom, jestli podezření mělo reálný základ, kdy určité informace mohl poskytnout tzv. vyloučený spis NPC-1192/TČ-2016, nicméně soud nevyhověl návrhu obhajoby na doplnění dokazování tímto spisem. Veškerá argumentace obhajoby ohledně procesní nepoužitelnosti sledování vnitřních prostor vozidla zůstala ze strany soudu zcela nepovšimnuta. Záznamy z vozidla jsou navíc stěžejním důkazem ve věci, i proto měl okresní soud přistoupit k hodnocení jejich použitelnosti s mimořádnou pečlivostí.

99. Pokud jde o samotné skutky, tak obžalovaný má za to, že soud přechází kontext, v jakém k jednání docházelo. Soud zcela přehlíží skutečnost, že obžalovaný jako příslušník Celní správy odhaloval závažnou organizovanou hospodářskou trestnou činnost nelegální výroby a distribuce tabáku, a že v této oblasti úzce spolupracoval s obžalovaným [jméno FO]. Soud tuto spolupráci neustále bagatelizuje a opakuje, že obžalovaný [jméno FO] neměl oficiální statut informátora. Z dokazování vyplynulo, že tato spolupráce byla intenzivní a rozhodně nespočívala jen v provádění kontrolních nákupů. K tomu poukázal na výpověď svědka [Anonymizováno], který hovořil o tom, že [jméno FO] zajišťoval překlad zvukového záznamu hovoru z maďarštiny do češtiny. Obžalovaný tedy vnímal obžalovaného [jméno FO] jako člověka, který velmi úzce spolupracuje s Celní správou v postavení policejního orgánu. Veškerá jednání, která jsou obžalovanému kladena za vinu, jsou legální spoluprací mezi Celní správou a společností [jméno FO].

100. Výrok I. 1. rozsudku rozhodně neodpovídá realitě. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by obžalovaný [jméno FO] žádal obžalovaného konkrétně o zjištění informací a záznamů v uzavřených systémech Ministerstva vnitra. Formulace žádosti obžalovaného [jméno FO] je na záznamu ze sledování vnitřních prostor vozidla, nicméně tento důkaz je nepoužitelný. Obžalovaný to pochopil tak, že je zde podezřelý, problémový a potenciálně nebezpečný člověk [jméno FO], který možná pašuje cigarety nebo páchá jinou závažnou trestnou činnost a mohl by být pro něj zájmovou osobou. Jelikož osoba [jméno FO] byla novým poznatkem od obžalovaného [jméno FO], není vůbec překvapivé a relevantní, že pracovníci Celní správy svědci [Anonymizováno] a [jméno FO] tuto osobu neznají. Pokud tak obžalovaný provedl lustraci, nelze mu nic vyčítat, kromě toho, že o tom měl pořídit úřední záznam a neměl tuto lustraci podřadit pod nesouvisející spisovou značku. Obžalovaný připustil, že toto byla chyba a projevil nad tím lítost. Účelem lustrace bylo, aby obžalovaný prověřil, co je tato osoba zač a jestli nějak souvisí s jeho spisy či nikoliv a jestli má význam se touto osobou dále zabývat. Tuto lustraci lze vnímat jako naprosto rutinní a téměř instinktivní úkon.

101. Lze připustit, že určité otazníky může vzbuzovat následný rozhovor mezi obžalovaným a [jméno FO], jehož předmětem byl výsledek lustrace, nicméně i tento je procesně nepoužitelný, neboť byl zachycen prostorovým odposlechem ve vnitřku vozidla. Není zde tak žádný důkaz o tom, že se spolu bavili, pouze obžalovaný [jméno FO] připustil, že mu o osobě [jméno FO] obžalovaný [jméno FO] něco říkal, avšak toto dále nešířil. I kdybychom připustili, že obžalovaný tuto osobu neměl lustrovat a cokoli pak sdělovat obžalovanému [jméno FO], je nutné toto vnímat právě v kontextu úzké spolupráce, která mezi nimi probíhala. Dokazováním navíc nebylo zjištěno, že by [jméno FO] jakoukoli informaci k osobě [jméno FO] komukoli předal, natož aby ji použil v rámci své detektivní kanceláře. Z důvodu naprosto zanedbatelné společenské škodlivosti by tak měla nastoupit zásada subsidiarity trestní represe a jednání obžalovaného by mělo být posouzeno nanejvýš jako kárné provinění.

102. Obžalovaný nesouhlasí ani s tím závěrem, že jako protiplnění za poskytnuté informace o [jméno FO] získal možnost zapůjčení vozidla od společnosti [jméno FO] zdarma. Byť soud zapůjčení vozidla označuje za protiplnění, v odůvodnění absentují úvahy, z jakého důvodu soud dospěl k takovému závěru. V tomto směru je tak rozsudek nepřezkoumatelný. Soud v tomto směru vůbec nezaznamenal, že praxe půjčování vozidel započala již před rokem 2013, a tudíž těžko mohla souviset s lustrací osoby z roku 2015. Soud se ani nijak nevyjádřil k rozporu ve skutečném účelu zapůjčení vozidla a účelu, který deklaroval [jméno FO] pracovníkům [jméno FO]. Tento rozpor tak demonstruje, že není možné se příliš spoléhat na tvrzení obžalovaného [jméno FO] v odposleších a sledování. [jméno FO] chtěl zmínkou o celnících přidat svému požadavku na důležitosti.

103. K výroku pod bodem I. 2. obžalovaný uvedl, že opět neodpovídá realitě. Bezpečně prokázáno je pouze to, že obžalovaný provedl lustraci předmětných spz a výsledek těchto lustrací poslal obžalovanému [jméno FO]. Obžalovaní shodně vypověděli, že se tak stalo v rámci spolupráce mezi Celní správou a společností [jméno FO]. Soud toto označil za zástěrku, aniž by k tomu měl dostatek důkazů. Z provedeného dokazování je zřejmé, jak spolupráce mezi Celní správou a společností [jméno FO], resp. společností [právnická osoba] probíhala. Společnost [právnická osoba] monitorovala celou řadu zájmových objektů a pracovníci této společnosti zapisovali spz. [SPZ] se vyskytují v záznamech o činnosti společnosti [právnická osoba]. Nebyla tedy vyvrácena obhajoba obžalovaného, že lustraci prováděl s vědomím, že spz pocházejí z monitorovací činnosti společnosti [právnická osoba] pro společnost [jméno FO]. Nebyla ani vyvrácena obhajoba obžalovaného v tom směru, že se mezi spz [SPZ] i jedna týkající se společnosti [právnická osoba]. Obžalovaný ji vnímal jako týkající se legální výroby a distribuce tabáku a tabákových výrobků.

104. Obžalovaný dále poukázal na to, že okresní soud uvedl, že i kdyby byla připuštěna spolupráce mezi Celní správou a obžalovaným [jméno FO], musel by být tok informací jednosměrný, tedy od [jméno FO] k obžalovanému [jméno FO], ne naopak. K tomu obžalovaný uvedl, že se jedná o zjednodušený pohled na věc, pokud měla spolupráce za cíl eliminovat nelegální výrobu a distribuci tabáku, tak musela probíhat obousměrná výměna informací. Společnost [právnická osoba] tak získávala jakousi zpětnou vazbu, aby věděla, která vozidla jsou důležitá. Stejně jako u předchozího bodu obžalovaný uzavřel, že se maximálně jednalo o exces ze spolupráce a že společenská škodlivost je minimální a měla by nastoupit subsidiarita trestní represe a posouzení jeho jednání nanejvýš jako kárného provinění. Ohledně zapůjčení vozidla odkázal na argumentaci k bodu I. 1. rozsudku. Ohledně finančních prostředků v dosud nezjištěné výši, které měl převzít obžalovaný od obžalovaného [jméno FO], pak uvedl, že se jedná o kombinaci nedorozumění a snahy obžaloby přidat jednání obžalovaných i korupční rozměr. K tomu uvedl, že nešťastné výroky [jméno FO] ohledně nějakých finančních prostředků opět pocházejí z jeho vozidla, tudíž jsou procesně nepoužitelné.

105. Jedná se o obdobnou situaci, jako když [jméno FO] sděloval pracovníkům autopůjčovny důvod zapůjčení vozidla, totožným způsobem tak [jméno FO] blafoval a nepravdivě vysvětloval svým kolegům, proč potřebuje vybrat z účtu částku 23 000 Kč. Obžalovaný [jméno FO] v rámci hlavního líčení uvedl, že nechtěl složitě vysvětlovat kolegům, jaké měl hotové výdaje se svou činností, aby se s nimi nemusel dohadovat o oprávněnosti těchto výdajů. K žádnému předání finančních prostředků nedošlo. Ostatně pokud ano, zcela jistě by to neušlo pozornosti policejního orgánu, který monitoroval komunikaci obžalovaných. Nelze tak obžalovaného uznat bez důvodných pochybností vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku.

106. Obžalovaný ke skutku pod bodem I. 3. rozsudku uvedl, že se jedná o nejmarkantnější příklad toho, jak soud zcela nekriticky přistoupil k obžalobě. Opět konstatoval, že rozhovor mezi obžalovanými byl pořízen odposlechem z automobilu a není tak procesně použitelný. Dále uvedl, že tento výrok není ani přezkoumatelný, neboť z něj nevyplývá, jaké konkrétní neveřejné informace měl obžalovaný poskytnout [jméno FO]. Záznam ze sledování je nepoužitelný i proto, že v něm prokazatelně chybí jeho část v délce přibližně dvě minuty. Okresní soud se ani nevypořádal s tím, že na začátku schůzky hledal obžalovaný [jméno FO] nějaký papír, na kterém měl koncept, o kterém mluvili. Není to tedy tak, že by obžalovaný vše nadiktoval [jméno FO]. Soud se ovšem nevypořádal ani s tím, že naprostá většina informací, o kterých mluvili, nebyly neveřejné, když proběhly sdělovacími prostředky. [jméno FO] měl navíc znalosti a veškeré osoby, společnosti a místa, o kterých mluvili, mu byly známé, což vyplývá z písemných vyhodnocení činnosti [právnická osoba] pro [jméno FO], které byly v rámci hlavního líčení k důkazu prováděny.

107. Obžalovaný poukázal na část rozhovoru, kde říká, aby si to [jméno FO] nepsal jako poznámku, aby to tam nedával, že by se to přes [Anonymizováno] mohlo zase někam dostat. K tomu uvedl, že z toho je naopak zřejmé, že mu šlo o to, aby žádné neveřejné informace neunikly.

108. Obžalovaný se také vyjádřil k tomu, že okresní soud uvedl, že podezření o úniku informací z trestních spisů kolem obžalovaného zaznamenali také svědci a osoby podávající vysvětlení, konkrétně [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Dle názoru obžalovaného však z těchto výpovědí nevyplývá, že původcem úniku je právě obžalovaný, a jedná se v podstatě o jakýsi drb.

109. Uzavřel tak, že předmětným rozhovorem, kde mluvili o věcech známých obžalovanému [jméno FO] z jeho vlastní činnosti, navíc o věcech, z nichž podstatná část proběhla sdělovacími prostředky, se nemohl obžalovaný dopustit žádného trestného činu.

110. Obžalovaný má za to, že soud I. stupně se nijak nevypořádal s celou řadou právních i skutkových argumentů obhajoby, a naopak bezmyšlenkovitě a v celém rozsahu akceptoval obžalobu. Stále se tak věc nachází v jakémsi bodu nula, neboť soud neplnil roli nezávislého arbitra a neprovedl skutečně hlubokou a důslednou komparaci stanovisek obžaloby a obhajoby. Je nutné začít brát skutečně vážně argument obhajoby o nepoužitelnosti záznamů ze sledování osob a věcí pořízených ve vnitřním prostoru vozidla [jméno FO]. Obžalovaný věří, že odvolací soud tuto argumentaci zahrne do svých úvah. Následně bude namístě se opětovně zabývat veškerými skutkovými okolnostmi, kdy bude nutné začít přihlížet i k jednotlivým námitkám obhajoby. Poté bude na místě aplikovat subsidiaritu trestní represe a zvážit, zda jsou případná pochybení takové závažnosti, aby bylo vůbec možné hovořit o trestném činu.

111. Závěrem svého odvolání tak obžalovaný navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

112. Obžalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] předložil celkem dvě odůvodněná odvolání, k nimž lze uvést, že první z nich (ze dne 11. 12. 2023) je v celém rozsahu obsaženo rovněž ve druhém doplnění odůvodnění odvolání (ze dne 15. 2. 2024).

113. Hlavní handicapem přezkoumávaného rozsudku je podle obžalovaného, že obžalovaný [jméno FO] nebyl informátorem dle § 72 zákona č. 273/2008 Sb. a že touto optikou bylo nahlíženo na jejich kontakty. [jméno FO] byl osobou spolupracující ve prospěch Policie ČR, na čemž nemůže změnit ničeho nesepsání záznamu o schůzkové činnosti, viz pokyn ředitele ÚOKFK č. 35/2013 a pokyn PPP č. 15/2016, z nichž vyplývá, že o získávání poznatků ze zájmového prostředí nemusí policista vyhotovovat úřední záznam, pokud v zájmovém prostředí nedošlo k přímému kontaktu s jinými osobami nebo nedošlo k použití ZFP, nebyl získán žádný věrohodný poznatek či není nutné přijmout jiné opatření). Okresní soud mylně dovozuje, že [jméno FO] nebyl informátorem, protože měl obžalovaného úkolovat a odkazuje na záznamy ze sledování a nahrávek odposlechů, kde ale obžalovaný nemůže ovlivnit rozhovory jiných osob o své osobě.

114. Dále se vyjadřuje k nahrávce ze dne 11. 5. 2016 s tím, že obsahuje pouze první dvě minuty schůzky, ačkoli trvala padesát minut. Pokud by byla nahrána celá, bylo by evidentní, že mu [jméno FO] přinesl další důležité informace ve věci VLAK k osobě [tituly před jménem] [jméno FO] a bylo by vysvětleno, jak ve skutečnosti mysleli pasáž o nástinu záznamu o zahájení úkonů trestního řízení (dále jen ZUTR) vyhotoveným obžalovaným, o kterém se baví.

115. Podle něho je zcela vadný závěr, že [jméno FO] dne 12. 1. 2016 v době od 14:21 do 14:28 hod. obžalovaného žádal o ZUTR k věci REKLAMA, neboť z dokazování vyplynulo, že se jedná o rozhovor o několika trestních věcech (jednak Ferrari) a komentování veřejných informací z denního tisku v trestní věci [Anonymizováno] vs. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Svědci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] podle obžalovaného potvrdili, že policisté nemusí vždy jednat podle příslušných interních aktů řízení a je jedno z jakého důvodu a čím jsou motivováni, jak dle jeho názoru vyplývá i mj. z řady filmů, na nichž se scénáristicky podílejí bývalí elitní policisté.

116. Obžalovaný odmítá, že by [Jméno obžalované A] předával informace, předal mu pouze nástin ZUTR ve věci VLAK, v němž nebyly žádné neveřejné informace. Záznam z vykonané schůzkové činnosti vyhotovený dne 27. 4. 2016 [jméno FO] byl předán omylem. Fakt, že [jméno FO] byl osobou spolupracující ve prospěch policie, byl prokázán svědeckými výpověďmi, elektronickou a mobilní komunikací mezi nimi, či listinnými důkazy z domovní nebo nebytové prohlídky (viz poznatek v zajištěné složce v rámci nebytové prohlídky v kanceláři obžalovaného od [jméno FO] ve věci VLAK, který již nestihl prověřit, neboť byl zadržen), dokládá je svědecká výpověď [jméno FO] a písemné poznatky ze zájmového prostředí, které mu přinesl [jméno FO] před zadržením, které se týkaly krajských voleb a které vyhrálo [Anonymizováno] [Anonymizováno].

117. Okresní soud přistoupil na nesprávné tvrzení obžaloby, že se jedná o neveřejnou informaci, kterou měl [jméno FO] předat obžalovaný, o čemž svědčí jeho otisky na listinách. Ty tam musí být proto, že se jednalo o poznatek, který přinesl [jméno FO] obžalovanému. Nejedná se však o žádné informace ke společnosti [Anonymizováno], nebo pouze velmi okrajové, ale závažné informace z prostředí o politicích [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Odbor korupce, na kterém působil, měl tuto problematiku v náplni práce a byl věcně příslušný. Šlo o novum, které mělo teprve přijít do spisu, a proto nebyl součástí spisového materiálu.

118. Přímým důkazem o spolupráci [jméno FO] je záznam ze sledování ze dne 12. 1. 2016, kdy se postupně sešel s [jméno FO] a poté s obžalovaným. V rámci hovoru s [jméno FO] bylo zaznamenáno, že souhlasil s tím, že bude nosit informace ze zájmového prostředí v trestní věci REKLAMA. Rovněž další svědci uvedené potvrdili ([jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [Anonymizováno]) a dále uvedené doložil též spoluobviněný [jméno FO] příslušnými rozhodnutími soudu.

119. Z rozsudku okresního soudu mylně vyplývá, že obžalovaný neoprávněně lustroval v ETŘ ve spisech REKLAMA, HOMOLKA a VLAK, vedených na oddělení korupce, kde byl vedoucím, aby jimi získával informace z trestního řízení a tyto mohl předávat [jméno FO] a ten dalším osobám. Policisté bývalého ÚOOZ neměli s tímto elektronickým systémem zkušenosti, neuměli s ním pracovat a nemohli proto objektivně vyhodnotit a vyložit jednotlivá oprávnění a kroky vedoucího pracovníka a každý přístup do evidence nesprávně hodnotili jako neoprávněnou lustraci s cílem získat neoprávněné informace. Tato konstrukce je nepodložená a vyvrácena svědeckými výpověďmi všech svědků policistů a bývalých policistů. Nešlo o neoprávněné lustrace, nýbrž o klasický a oprávněný výkon jeho služebních povinností vedoucího oddělení, k němuž byl ze své pozice naopak povinován. Bylo prokázáno, že neměl přístup do spisů jiných oddělení, nemohl nahlížet do spisu na jiných odborech, tedy ani do části spisu HOMOLKA.

120. K bodu II. 1. rozsudku obžalovaný uvedl, že okresní soud interpretoval děj odlišně od skutečnosti, nemá oporu v provedeném dokazování a vybral si selektivně pasáže, které mají nekriticky podporovat konstrukci obžaloby. Ze záznamu ze sledování ze dne 12. 1. 2016 od 12:34 do 12:48 je podle něho zřejmé, že [jméno FO] požádal [jméno FO] o spolupráci ve věci [Anonymizováno] a do této schůzky neměl [jméno FO] povědomí o tom, že se na ÚOKFK prověřuje trestní oznámení ve věci REKLAMA. [jméno FO] přislíbil [jméno FO], resp. zpracovatelům spisu REKLAMA, pomoc, a to informace z prostředí s tím, že je potřeba, aby tam zpracovatelé poslali nějakou žádost, aby tam jako vystřelili a nabídl jim dalšího informátora z [Anonymizováno] ([jméno FO]), který tam měl jít pracovat. Následně se téhož dne od 14:21 do 14:26 sešel s [jméno FO] obžalovaný a ze záznamu je patrno, že se dohodli, že [jméno FO] bude osobou spolupracující s policií a že bude nosit informace ze zájmového prostředí, jak [Anonymizováno], tak jednotlivých [jméno FO].

121. Ani další tvrzení soudu, že ze záznamu ze dne 7. 1. 2016 v čase 15:58 a 16:50 vyplývá, že advokát [tituly před jménem] [jméno FO] měl mít konkrétní informace o trestním řízení ve věci REKLAMA, které měl sdělovat další osobě, není pravdivé. Jednak je záznam absolutně nesrozumitelný, a pokud soud vycházel z jeho přepisu, opět selektivním způsobem vybral ty sekvence záznamu, které podporují obžalobu. [jméno FO] se teprve dne 12. 1. 2016 dozvěděl, že trestní věc REKLAMA a spor mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] je také řešen na ÚOKFK. Pokud tak [tituly před jménem] [jméno FO] mluví na záznamu o [Anonymizováno], mluví o jiném trestním řízení, které bylo vedeno paralelně na jiné součásti policie (KŘ Praha) a bylo v té době medializováno, jak obžalovaný doložil novinovými články a dohledovou prověrkou VSZ ze dne 29. 1. 2016. [tituly před jménem] [jméno FO] na nahrávce tvrdí, že se téhož dne (7. 1. 2016) má konat velká porada, tato informace nebyla pravdivá, neboť se žádná porada nekonala. KŘ Praha se sice snažili ÚOKFK věc předat, ale to obžalovaný odmítl pro věcnou nepříslušnost a nebylo na místě dělat společné řízení, jak vyplývá z emailové komunikace a ze spisového materiálu.

122. Další námitky směřují ke skutkovým zjištěním, že ze schůzky obžalovaného a [Jméno obžalované A] dne 13. 1. 2016 v 13:16 - 13:57 vyplývá žádost obžalovaného [jméno FO] o zjištění neveřejných informací ze spisu REKLAMA pro potřeby advokáta [jméno FO] a obžalovaný mu jejich zjištění a záznam o zahájení úkonů trestního řízení slibuje a k předání téhož dne dochází. Podle obžalovaného o tom spisový materiál neobsahuje jediný důkaz. Ze záznamu o sledování osob vyplývá, že [jméno FO] obžalovanému něco ukazoval na mobilním telefonu a něco si prohlížel v sešitu formátu A5, po schůzce se rozešli a ten den se již nesešli. Systém ETŘ navíc zanechává elektronickou stopu, přičemž z výpisu z něho neplyne, že by obžalovaný od 12 13. 1. 2016 do formuláře ZUTR ve spisu REKLAMA vstupoval, ani že by jej tiskl (nahlížel do něj a editoval jej až 10. 2. 2016).

123. Rovněž nesprávně a selektivně byla zhodnocena důkazní situace, pokud se jedná o závěr, že obžalovaní dne 12. 1. 2016 v době od 14.21 do 14.28 vedli hovor pouze o trestní věci REKLAMA, nikoli o věci FERRARI. Zpracovatelka spisu ([jméno FO]) dle své výpovědi zahájila tuto trestní věc na základě vlastního poznatku, ale neuvedla, že se v ní nevyskytovala osoba působící v advokacii a ve svědeckých výpovědích se neobjevuje ani podklad pro tvrzení, že se na ní nijak nepodílel obžalovaný. [tituly před jménem] [jméno FO] spisem neprocházel, byl kamarádem [tituly před jménem] [jméno FO], na kterého byl potřeba sehnat kontakt a tak bylo nejprve sehnáno číslo na něho. Tvrzení soudu, že se na schůzce dne 12. 1. 2016 hovořilo pouze o věci REKLAMA, odporuje provedeným důkazům, neboť [tituly před jménem] [jméno FO], přezdívaný zubař, ve spise REKLAMA vůbec nefiguroval. K tvrzení okresního soudu, že uvedl, že o věci s názvem FERRARI mu není nic známo, uvádí, že nemohl nic vědět proto, že bylo nežádoucí, aby věděl, že je kontaktován osobou z prostředí, která je úkolována ke skrytému zjištění telefonního čísla na podezřelého [tituly před jménem] [jméno FO]. Tvrzení soudu, že pokud osoba neví, že se o ni zajímá policie, dokazuje to, že se žádné trestní řízení nevede, je absurdní a přímo v rozporu s tím, pro co je obžalovaný nepravomocně odsouzen, tedy údajným vynášením neveřejných informací. Nesouhlasí, že se na schůzce dne 12. 1. 2016 v době od 14:21 - 14:28 hod. probírala pouze trestní věc REKLAMA. V první části audiozáznamu, což potvrzuje i výpověď [jméno FO], [jméno FO] obžalovaného seznamuje s obsahem schůzky právě s [jméno FO], která probíhala předtím. V další části pak obžalovaný komentuje novinové články ohledně řízení na KŘP Praha ve věci [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], které založil do spisu, následně byl příjemcem informací od [jméno FO], přičemž další pasáž se dotýkala věci FERRARI.

124. Za nepravdivé považuje tvrzení okresního soudu, že z výpisu přístupů do ETŘ plyne, že ve dnech 11. 1. 2016 a 12. 1. 2016 nahlížet do trestního spisu REKLAMA, včetně záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Do spisu REKLAMA vstupoval oprávněně, za účelem kontrolní, metodické a řídící činnosti, kterou v této věci prováděl od 12. 1. 2016 do 14. 1. 2016, jak plyne z pravidelných měsíčních cyklů kontroly i ze záznamu o kontrole ze dne 14. 1. 2016, který vložil do ETŘ. Dne 12. 1. 2016 navíc nevstupoval do jednotlivých formulářů, to až dne 13. 1. 2016, kdy editoval formuláře o operativně pátrací činnosti. Z výpisu tedy nevyplývá, že by dne 12. 1. 2016 nahlížel do záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, jak tvrdí okresní soud, naopak, že do něho nahlížel až dne 10. 2. 2016. K zajištěné věci č. 11 – 3 listy A4 s datem 27. 4. 2016, na které byly nalezeny otisky obou obžalovaných, uvádí, že tyto nedokládají, že by spolu kauzu REKLAMA řešili. Jednalo se pouze o poznatek, který obžalovanému [jméno FO] předal (ohledně možné trestné činnosti představitelů [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Podle obžalovaného je jeho obhajoba podpořena zejména jeho rozhovorem s [jméno FO], R. [jméno FO] s [jméno FO], svědeckými výpověďmi svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], listinnými důkazy i znaleckými posudky ke zkoumání mobilních telefonů obžalovaného, jeho počítače nebo služební pošty.

125. K bodu II. 2. obžalovaný uvedl, že okresní soud opět vybral pouze to, co je v souladu s obžalobou a nereflektoval výslechy svědků. Z výpovědi [jméno FO] vybral pasáže, které se dají vykládat mnohoznačně, nicméně v kontextu celé výpovědi dávají úplně jiný smysl. Podle svědka bylo zcela normální, pokud se vedla dvě podobná trestní řízení, že docházelo k výměně informací. Schůzku s ním obžalovaný neinicioval, byl pověřen vedoucí odboru [jméno FO]. Žádné záležitosti kolem realizací se svědkem neřešil. Ten nevěděl konkrétně o žádném úniku informací ze spisu HOMOLKA, ani dalších spisů vedených na ÚOKFK a nezaznamenal žádné nestandardní chování. Ani z jiných důkazů nevyplývá, že by obžalovaný získal informace, které by následně sdělil neoprávněné osobě a závěr o tom, že měl v rámci instruktáže dne 24. 6. 2014 získat podrobnější informace a tyto předat [jméno FO], je důkazně nepodložený a nepravdivý. V době konání instruktáže byl ve své kanceláři Na Perštýně 11, což dokládá výpis příchodů a odchodů a svědci. Taktéž bylo prokázáno, že již cca 3,5 hodiny před začátkem instruktáže se [jméno FO] ozval obhájce tehdy obviněného [jméno FO], že o připravované realizaci ví a pokud tak došlo k nějakému úniku, muselo to být dříve než po instruktáži. Zcela ukázkově pokřivené hodnocení důkazů okresního soudu se týká pochybení svědka [Anonymizováno] při získávání nezúčastněné osoby pro domovní prohlídku v obci Osek u [Anonymizováno]. [jméno FO], které bagatelizuje s cílem vyvinit jej z úniku informací, neboť se to nehodí do konceptu obžaloby. I svědci uvedli, že mají informace o pochybení policisty, který zařizoval nezúčastněné osoby ([jméno FO]). Pokud se jedná o nahlížení vedoucího pracovníka do systému plánování realizací, ten sloužil k tomu, aby si odbory nenaplánovaly realizaci na stejný termín. Nemusely se tam uvádět názvy realizací, záleželo na odboru, zda je vyplní. Nebylo důkazně podloženo, zda do systému nahlížel, činil tak pouze v momentě, kdy se plánovala realizace odboru korupce, nikoli jiných odborů. Okresní soud zde hodnotil provedené důkazy selektivně, izolovaně, bez souvislostí a bez ohledu na provedené důkazy. Jednotlivá tvrzení svědků vytrhl z kontextu a další skutečnosti vyplývající z jejich výslechů zcela ignoroval. Svědkyni [jméno FO] kontaktoval obžalovaný pouze dvakrát z pracovních důvodů a oprávněně z pozice vedoucího oddělení, poprvé cca měsíc až dva před plánovanou realizací, což potvrdila svědkyně [jméno FO], nikoho jiného z oddělení ZHTČ nekontaktoval. Proběhla pouze jedna koordinační schůzka, dne 15. 5. 2014, což vyplývá z elektronického výpisu vstupů do objektu Dlážděná. Vedení dvou souběžných podobných trestních řízení bylo odsouhlaseno VSZ v Praze, resp. [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že odbor korupce povede prověřování možného trestněprávního jednání od roku 2012, odbor ZHTČ do roku 2012. Ke spojení došlo až dne 19. 2. 2015 a inicioval jej on a [jméno FO]. Svědecky bylo prokázáno, že obžalovaný v rámci spisů [jméno FO] nikdy nikoho nekontaktoval, na nikom nic nevyzvídal, nepožadoval žádné informace ze spisu, ke skutkům, osobám, místům nebo realizacím. V rámci nastavení elektronických oprávnění ETŘ neměl přístup do spisu ZHTČ a nemohl se tak dozvědět bližší informace k realizaci [jméno FO]. Okresní soud neoznačil žádný důkaz, jak by se obžalovaný informace mohl dozvědět, nebo je získat. Realizace se podle něho i svědků plánuje zhruba 14 dní dopředu. Podruhé svědkyni [jméno FO] kontaktoval před realizací, aby se zeptal, zda nezasáhne do spisu v té době vedeného na odboru korupce, ona mu pouze potvrdila, že zájmová osoba je [tituly před jménem] [jméno FO] a dohodli se, že na domovní prohlídku půjdou i dva zpracovatelé z jeho odboru. Bylo to jediné místo, které věděl, nikomu jej nesdělil a již vůbec ne [jméno FO]. Na selektivní způsob hodnocení důkazu poukazuje v případě výslechu svědka [Anonymizováno] v bodě 77 odůvodnění rozsudku, který zpochybnil standardnost dotazu obžalovaného ohledně odposlechů na svědkyni [jméno FO], ačkoliv u hovoru nebyl, nicméně potvrdil, že jí obžalovaný volal mnohem dříve, než byla realizace plánována. Dále nesouhlasí se závěrem soudu, že [jméno FO] vypověděla, že při přípravě realizace se účast jednotlivých policistů zajišťovala prostřednictvím vedoucího oddělení a tudíž obžalovaný měl vědět podrobné informace. Podle něj z celé její výpovědi vyplývá, že o tom, že je nějaká realizace věděli na odboru úplně všichni, ale v podstatě i na celém útvaru, neboť každá větší realizace se dotýkala všech odborů (uvedla, že se obcházeli všichni, aby se zjistilo, kdo bude mít čas a bude se moci účastnit). Zopakoval, že bylo prokázáno, že k úniku informací mohlo dojít a nejspíš i došlo poté, co zpracovatel spisu HOMOLKA na odboru ZHTČ [jméno FO], tehdy přítel [jméno FO], oslovil telefonicky a poté i emailem mj. i starostu obce Osek s žádostí o nezúčastněnou osobu a starosta tuto žádost projednal v rámci devítičlenného zastupitelstva. Do emailu měl přístup i místostarosta a účetní obce, kteří si žádost mohli také přečíst. Obec Osek má asi 130 obyvatel a v mediích prokazatelně proběhlo, že se prověřuje činnost [tituly před jménem] [jméno FO], a proto si někteří mohli domyslet, že se realizace bude týkat právě této osoby. Soud úplně ignoroval výpověď [jméno FO], který uvedl, že s [jméno FO] se stýkal někdy v roce 2007, nebo 2008, od té doby jej neviděl a informaci o realizaci se dozvěděl od jeho advokátů, kterým to měl říct někdo ze zastupitelstva.

126. Podle obžalovaného nebylo prokázáno, že by měl nějaké informace o realizaci z nominačních tabulek, když obsahovaly pouze jméno, služební číslo a postavení dotyčné osoby, více zřejmé nebylo. Změna operativce, o kterou požádal, byla proto, že kolegyně nemohla a tak byl nominován někdo jiný. On věděl pouze den realizace, stejně jako dalších 150 policistů.

127. Setkávání s [jméno FO] a předávání neveřejných informací o plánované realizaci [jméno FO] a jejich následné předání dalším osobám je tak založeno na chybné premise, že obžalovaný měl disponovat bližšími neveřejnými informace z trestního řízení, což nebylo prokázáno, neboť se je dozvědět nemohl, což potvrzují výslechy svědků, výpis z ETŘ, elektronické knihy docházky. Okresní soud chybně interpretuje kontakt mezi nimi dne 25. 8. 2014 od 15:06 do 15:21 hod. v metru linky „B“ mezi stanicemi Můstek a Vysočanská. Úplně pominul skutečnost, že [jméno FO] se v inkriminovanou dobu potkal ve stanici Vysočanská ještě s jednou neustavenou osobou, se kterou hovořil. Policisté ani nezjistili, zda s touto osobou přijel do stanice Vysočanská metrem. Prokazatelně s ní hovořil téhož dne od 15:24 do 15:26 hod. a dává to k tíži obžalovanému, který nedokáže ovlivnit, co o něm [jméno FO] říká třetí osobě. Obžalovaný nerozporuje kontakt s [jméno FO], ovšem od počátku tvrdí, že se v metru bavili o úplně jiných záležitostech a mezi řečí mi byla sdělena informace od [tituly před jménem] [jméno FO], že policisté u [jméno FO] zajistili kufr plný peněz. Byla to pro něho nová informace, kterou vzal na vědomí a do té doby ji nevěděl. Okresní soud neprokázal, jak by se ji měl vůbec dozvědět, když si realizaci dělalo ZHTČ úplně samo bez vědomí dalších odborů. Neprokázalo se ani, že by tuto informaci předal [jméno FO]. Poukázal i na lživou informaci ze záznamu, že se měl následující den potkat s [jméno FO], hlavním zpracovatelem spisu [jméno FO], který to ve svědecké výpovědi odmítl a není to prokázáno ani v elektronickém systému o vstupech do jednotlivých budov ÚOKFK.

128. Dále obžalovaný znovu namítl selektivní a z kontextu vytržené vyhodnocení záznamu ze sledování osob ze dne 15. 8. 2014 v čase 11:13 hod., kdy z jedné vytržené věty [jméno FO] soud dovodil, že jediným možným zdrojem neveřejných informací o připravované realizaci měl být právě on. K tomu v odvolání uvedl celý přepis rozhovoru [jméno FO] s [Anonymizováno] ze dne 15. 8. 2014 v čase od 10:40 hod., z něhož je dle jeho názoru evidentní úplně jiný kontext a souvislosti hodnocených důkazů okresním soudem, nepadla zde žádná bližší informace prokazující zavádějící závěry soudu, že je osobou poskytující informace a okresní soud pominul, že ze schůzek v podstatě neexistují žádné výstupy ani záznamy prokazující jeho podřízenost, či předávání neveřejných informací z trestního řízení vedeného na ÚOKFK. Okresní soud podle něho nedisponuje žádným důkazem, který by vyloučil jakoukoli pochybnost o jeho vině.

129. K bodu II. 3. namítá, že důkazní situace je postavena na pocitech svědkyně [jméno FO], která tvrdí, že ze své pozice vedoucího oddělení se k němu informace o plánované realizaci Angelika musela dostat. V inkriminovanou dobu byla partnerkou [Anonymizováno] a kamarádkou dozorující státní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Podle něho naopak ze svědeckých výpovědí např. [jméno FO] a [jméno FO], ale i [jméno FO], [adresa] [jméno FO], [jméno FO], aj. vyplynulo, že žádné informace nevyzvídal, pouze po svědcích [jméno FO] a [jméno FO] požadoval, aby si plnili povinnosti dle nastavené dohody s vedením ZHTČ, a proto vždy po týdnu nahlížel do knihy docházky a sledoval vytíženost obou policistů. Okresní soud bez jakéhokoli důkazu tvrdí, že měl dne 16. 2. 2015 předat informace k realizaci Angelika, kdy na záznamu je pouze vidět, že [jméno FO] předává nějaké dokumenty, není vidět jejich obsah a nejsou předávány skrytým způsobem. V rámci hlavního líčení bylo prokázáno, že se na přípravě realizace Angelika začalo pracovat max. 14 dní předem, tzn. max. od 26. 2. 2015. Okresní soud nepřihlédl k dalším důkazům (výpovědi svědků, elektronická komunikace ze dne 20. 2. 2015, kdy se poprvé o realizaci Angelika dozvěděl) a uzavřel, že již dne 16. 2. 2015 předal [jméno FO] informace o ní. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že po ní obžalovaný žádné zvláštní informace nechtěl, chtěl jen vědět, kde se nachází, na což jako její vedoucí měl právo. Nedává tak smysl, že by měl zájem na informacích z kauzy [podezřelý výraz] [jméno FO], když se jí chtěl co nejdříve zbavit, což potvrdila i svědkyně [jméno FO]. Svědek [jméno FO] nikdy z jeho strany nezaznamenal snahu o informace k místům, osobám k této realizaci. Dále znovu argumentuje omezenými informacemi z elektronického systému plánování realizací a neexistujícím důkazem o nahlížení do něho. Teprve dne 20. 2. 2015, kdy obdržel email od vedoucí odboru, že realizace ANGELIKA proběhne, zaslal sv. [jméno FO] seznam svých podřízených. Jiné informace (místo, čas, předmět realizace, apod.) však tato komunikace neobsahovala, a proto není pravdivý závěr, že je z ní získal. Závěr, že informace věděl od podřízené sv. [jméno FO], je vyvrácen výpovědí sv. [adresa], který uvedl, že [jméno FO] a [jméno FO] za ním chodili jednou za týden, za deset dní, měli na starosti pouze jednu část spisu (oznámení z Ministerstva zdravotnictví) a nikdy nechtěli informace z jeho části spisu. Sv. [jméno FO] sice měla dle svědka připravovat tzv. desky, ale již si nepamatoval rozsah, navíc obžalovaný měl v době této přípravy od 28. 2. 2015 do 9. 3. 2015 dovolenou (viz výpis služební docházky). Neobstojí ani argument stran přístupu sv. [jméno FO] do ETŘ. Dle [adresa] a [jméno FO] měli s [jméno FO] přístup pouze k záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Neobstojí výpověď svědkyně [jméno FO], že sv. [jméno FO] měla navzdory zákazu informovat obžalovaného, o čemž se měla dozvědět zprostředkovaně a nepotvrdil to ani sv. [jméno FO], který vyloučil i to, že by obžalovanému on, [adresa] a [jméno FO] kdy sdělili, jaké úkoly zadávají [jméno FO] a [jméno FO], což tito také vyloučili. Obžalovaný měl přehled pouze o časovém rozložení činnosti svých podřízených, ale nikoli o zadávaných pokynech či bližších skutečnostech ze spisu [jméno FO]. Podle okresního soudu měl obžalovaný mít povědomí o neveřejných informacích, což dovozuje i z rozhovoru [jméno FO] s neznámou osobou dne 26. 2. 2015, z něhož je patrné jeho vědomí o zapojení [jméno FO] a [adresa] na přípravě realizace. V tomto rozhovoru je dle obžalovaného spousta fabulací a nepravd a on netuší, proč a komu je [jméno FO] říká. Se sv. [jméno FO] nikdy nehrál tenis, nikdy po ní nechtěl, aby to, co patří do gesce ZHTČ psala Na Perštýně, jak potvrdila, nikdy s ní nedomlouval, že by cokoli do jejich větve spisu psal on sám, nikdy nebyl za sv. [jméno FO], aby si vysvětlovali něco ohledně náplně práce pro svědkyni, jak svědek potvrdil, v roce 2015 nikdy nebyl v Dlážděné na ZHTČ (viz výpis z elektronického docházkového systému). Rozhovor je podle něho obecný a neobsahuje konkrétní, či pravdivou informaci ze spisu.

130. Podle obžalovaného okresní soud při svých tvrzeních a závěrech fabuluje a dedukuje něco, co nemá oporu v provedeném dokazování. Bylo prokázáno, že na údajné schůzce obžalovaného s [jméno FO] dne 16. 2. 2015 v čase od 11:25 do 12:38 hod. jej [jméno FO] nemohl požádat o informace z trestního spisu [jméno FO], neboť toho dne o žádné takové realizaci nikdo nevěděl a obžalovaný se o ní dozvěděl poprvé až z emailu dne 20. 2. 2015. Popírá i to, že dne 16. 2. 2015 od 16:01 do 16:13 hod. měl [jméno FO] předat několik listin formátu A4, které se měly týkat spisu [jméno FO]. Jedná se o spekulaci soudu, neboť z kamerového záznamu není vůbec zřejmé, o jaké listiny se mohlo jednat a zda vůbec pochází od policie. O nějaké realizaci se začalo mluvit až dne 18. 2. 2015 a v této fázi nemohly být k realizaci žádné informace. Ze svědecké výpovědi hlavního zpracovatele ([adresa]) vyplynulo, že s přípravou se začalo max. 14 dní před realizací, tedy nejdříve 26. 2. 2015, což potvrdila též [jméno FO] a [jméno FO] upřesnila počátek přípravy na 2. 3. 2015. Nesouhlasí, že neveřejné informace předal spoluobžalovanému dne 17. 2. 2015, neboť ten den se s ním nesešel a [jméno FO] tak hovořil o [jméno FO], neboť s obžalovaným se potkali o den dříve.

131. Nesouhlasí, že na schůzce dne 10. 3. 2015 předal [jméno FO] k realizaci [jméno FO] informace na papíru formátu A4. Z videozáznamu není patrno, že by [jméno FO] něco předal. Je zaznamenáno, že se sešli, povídali si, ale nic si nepředávali. Obžalovaný žádné informace předat nemohl, neboť je svědecky potvrzeno, že žádné nevěděl a instruktáž k realizaci (které se neúčastnil) proběhla v téměř totožný čas jako jejich schůzka (od 13.00 hod. v prostorách ZHTČ). Navíc se teprve dne 9. 3. 2015 vrátil z týdenní dovolené. Ihned po schůzce šel zpět do kanceláře, což je zřejmé z elektronické docházky, zde byl celé odpoledne a nemohl být tudíž osobou, o níž hovoří [jméno FO] na záznamu ze dne 10. 3. 2015 od 15:09 hod.

132. Záznam ze sledování osob a věcí ze dne 11. 3. 2015 v čase 6:51 hod. zachycuje vysvětlování [jméno FO] neznámé osobě, u které byla zřejmě započata a ukončena prohlídka v rámci realizace [jméno FO], co bude následovat v případě, že budou vyslýchat nějakou osobu. Jednalo se o velmi obecné informace, týkající se v podstatě každé realizace v rámci hospodářské kriminality a nezaznělo nic specifického ze spisu Angelika. V návaznosti na jeho další hovor je nicméně zřejmé, že se dozvěděl, že se jedná o realizaci v rámci [podezřelý výraz] [jméno FO]. Pokud příkl. sděloval, že „to mají nějak pod kontrolou“, obžalovaný neví, co myslel, zda spříznění advokáti jsou již na místech, nebo pouze fabuloval a dělal ze sebe důležitého.

133. Také rozporuje závěr soudu v bodu 93 odůvodnění, že pokud sv. [jméno FO] obdržela dne 6. 3. 2015 od [jméno FO] email, že bude jednou z hlavních vedoucích realizačních skupin, měl se od ní v tento den, nebo ve dnech následujících dozvědět více informací. To obžalovaný striktně odmítá, neboť měl od 28. 2. 2015 do 9. 3. 2015 dovolenou a je ničím nepodložená konstrukce, že jej informovala o nějakých procesních úkonech v této věci, či jiných dotýkajících se [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [jméno FO] vedené na ZHTČ, což sama odmítla. Obžalovaný pouze hlídal využití pracovní doby tak, aby 30 % bylo pro ZHTČ a svědkyně mu tak sdělovala pouze, že tam odchází a kdy bude na ÚOKFK. Znaleckým zkoumáním služebního počítače obžalovaného byl zjištěn zápis z porady vedení ÚOKFK, která proběhla po realizaci 16. 3. 2015, v rámci které vedoucí ZHTČ [jméno FO] poděkoval za realizaci ANGELIKA a konstatoval, že proběhla bez výhrad a s profesionálním přístupem.

134. Poukázal též na podle něho evidentní snahu okresního soudu jej odsoudit, což dokladuje zavádějícími informacemi ze svědecké výpovědi sv. [jméno FO], že se dne 6. 3. 2015 měla od hlavního zpracovatele spisu [jméno FO] dozvědět, že mu [jméno FO] sdělil, že [tituly před jménem] [jméno FO] v nemocnici říkala, že dne 11. 3. 2015 do nemocnice zase přijdou policisté, ačkoliv sv. [adresa] si na nic podobného nevzpomněl a [jméno FO] s [Anonymizováno] uvedené popřeli.

135. K bodu II. 4. napadeného rozsudku obžalovaný dále namítá, že ačkoliv okresní soud uvádí, že do 17. 8. 2017 nebyly zjištěny nové skutečnosti, které by byly významné z hlediska trestního práva pro rozšíření prověřování ve věci VLAK, tehdejší zpracovatelka spisu se nezaobírala směrem (k [tituly před jménem] [jméno FO]), ke kterému měl obžalovaný poznatky od [jméno FO] jako osoby spolupracující ve prospěch policie, neboť byl 11. 5. 2016 zadržen a tyto nebyly součástí spisu. Zavádějící podle něho je tvrzení, že v prověrkách není nikde hovořeno o [tituly před jménem] [jméno FO], neboť na základě oznamovatele trestního oznámení, mj. i [jméno FO], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., jejíž byl vedoucí právník a která zastupovala [právnická osoba]. (dále jen ČD), bylo arbitrážní řízení zahájeno. Podle obžalovaného bylo v hlavním líčení prokázáno přípisem VSZ ze dne 5. 2. 2016, že i dozorový státní zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] se s trestním oznámením úplně neztotožňoval, ten ale okresní soud nehodnotí v celém kontextu. V té době bylo ve veřejném prostoru mnoho informací o tom, že uvedený advokát, resp. jeho advokátní kancelář, na vyvolaném rozhodčím řízení vydělává velké peníze, že spor byl vyvolán uměle, neboť tato kancelář v rozporu s právním názorem dalších dvou advokátních kanceláří, které si ČD najaly, rozhodčí spor prosadila a ČD jej prohrála a musela [právnická osoba]. zaplatit 1,2 miliardy Kč oproti původní sankci ve výši cca 250 mil. Kč. Objevovaly se články, že jmenovaný advokát je prověřován ÚOKFK, což obžalovaný doložil jako důkaz, který okresní soud nehodnotil a odůvodnil své skutkové okolnosti nepravdivými tvrzeními, mj. výslechem dozorového státního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], který však nebyl v rámci celého řízení proveden.

136. Dále obžalovaný pokládá za nepravdivé tvrzení soudu, že sv. [jméno FO] nevěděla o existenci jiného záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, který by směřoval k [tituly před jménem] [jméno FO], cituje z výpovědí této svědkyně z přípravného řízení a hlavního líčení s tím, že jí o záměru rozšířit prověřování o podezřelé právní služby informoval. Sv. [jméno FO], který na možné operativní činnosti participoval potvrdil, že z pozice vedoucího jim obžalovaný dával pokyny a věc spolu konzultovali, na začátku se bavili o různých vyšetřovacích verzích a možná zmínili i [tituly před jménem] [jméno FO], nicméně prověřování k jeho osobě vedeno nebylo. Podle obžalovaného však potvrdil, že se o této osobě a jeho možné trestní odpovědnosti v březnu – dubnu 2016 bavili. Záznam o zahájení trestního řízení nebyl nikdy vydán a nikdy podepsán zpracovatelkou spisu, jak okresní soud konstatuje. Obžalovaný od počátku tvrdil, že se jednalo pouze o pracovní verzi a možný koncept budoucího záznamu o zahájení trestního řízení, který nebyl nikdy vložen ani uložen do ETŘ, nikdy nebyl součástí spisu a nikdy s ním nebylo nakládáno jako s pravým. Všichni svědci také potvrdili, že vedoucí oddělení mohli takový záznam vyhotovit a vydat, případně jej v ETŘ upravit. Okresní soud opět nevychází z důkazní situace tak, jak byla v průběhu řízení zjištěna. Nebylo prokázáno, že by jím vyhotovený nástin záznamu o zahájení úkonů trestního řízení byl falzum. Nejednalo se o napodobeninu a jako taková ani nemohla a neměla sloužit, či být užita. Skutečnosti v záznamu uvedené jsou ověřitelné, doložitelné, jsou uváděny na základě reálného stavu v inkriminovanou dobu. Nástin záznamu nebyl určen k dehonestaci [tituly před jménem] [jméno FO]. Obžalovaný doložil v rámci hlavního líčení dostatek důkazů k oprávněnosti svého postupu, kdy na základě informací z medií, z informací ze zájmového prostředí, ale i z informací, které věděl z řízení pod krycím názvem VLAK, vyhotovil předmětný nástin ZUTR ve věci poskytování právních služeb. Měl sloužit jako pracovní verze a případný podklad, pokud by se dohodli s i hlavním zpracovatelem spisu sv. [jméno FO] a následně i s dozorovým státním zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO] k vydání oficiálního ZUTR ve věci právních služeb, což se bohužel vzhledem k zásahu ÚOOZ nestalo.

137. Další zavádějící tvrzení okresního soudu shledává v tom, že sv. [jméno FO] připustila konzultaci týkající se úpravy ZUTRu ze dne 8. 3. 2016 a nevěděla o existenci jiného záznamu a od obžalovaného nedostala pokyny, aby v určité době zahájila úkony trestního řízení (viz bod 105 odůvodnění). K tomu jako důkaz předložil výstupy z jeho služebního počítače, kdy z emailové korespondence vyplývá, že do konečné podoby upravil ZUTR sám a dával jí pokyn ke spojení s dozorovým státním zástupcem, aby se domluvili na jeho konečné podobě. Z uvedeného plyne, že komunikace s dozorovým zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO] byla běžná i před vydáním záznamu a pokud by chtěl odbor korupce vydat další záznam, tak by jej s ním konzultovali. To, že sv. [jméno FO] o žádném jiném záznamu nevěděla, je v pořádku, neboť neexistoval, nebyl vydán ani podepsán. Byl to pouze jeho pracovní koncept. Svědkyně ve své výpovědi, že ji informoval o možnosti rozšíření prověřování ve věci právních služeb. Jeho činnosti v kauze VLAK byla hlavně kontrolní, což je evidentní z provedených kontrol založených v ETŘ. Svědkyně [jméno FO] koncept vidět nemohla, nebyla zpracovatelkou ve věci VLAK, nemohl jej vidět ani [Anonymizováno]. [jméno FO], neboť nikdy nebyl součástí ETŘ. Není pravdou, že by prvotní záznam vytvořil obžalovaný, pouze ho upravil do konečné verze.

138. Okresní soud se opakovaně snaží navodit dojem, že neoprávněně lustroval v ETŘ a zjišťoval neveřejné informace z trestního řízení. Vždy ale šlo o oprávněné náhledy a vstupy do ETŘ jako vedoucího pracovníka, jak potvrdili všichni svědci a bylo prokázáno mj. i příslušnými interními akty. Soud konstatoval, že [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl nikde v pokynech obžalovaného vložených do ETŘ ve věci VLAK zmíněn. Uveden ani být nemohl, neboť poznatky ze zájmového prostředí přinesl [jméno FO] obžalovanému na několikrát, poslední někdy koncem dubna 2016, či začátkem května 2016, přitom poslední kontrolu ve spise VLAK provedl obžalovaný dne 21. 4. 2016. Vzhledem k měsíčním periodám v kontrolní činnosti, obžalovaný předpokládal, že věc bude v květnu konzultovat se zpracovatelkou spisu, a pokyn by se tak objevil v ETŘ koncem měsíce května, k čemuž ovšem vlivem zásahu UOOZ na obžalovaného nedošlo. Informace tak nebyly zaneseny do spisu VLAK, pouze ležely na pracovním stole, než je zajistili policisté. Až mnohem později, v druhé polovině roku 2016, a v okleštěné verzi, byly z [Anonymizováno] doručeny informace, které [jméno FO] předtím přinesl obžalovanému ohledně nesouhlasných právních stanovisek při rozhodování o arbitráži, které měl obžalovaný k dispozici již v průběhu měsíce dubna a května 2016.

139. Okresní soud úplně ignoroval poznatky dodané spoluobžalovaným [jméno FO] v souvislosti s arbitrážním řízením, mediální články a situaci ve spise v inkriminované době (do května 2016) a přípis dozorového státního zástupce z 5. 2. 2016, v němž psal o domnělé obraně oznamovatele, neboť by musel dojít k závěru, že domněnky o možné trestné činnosti byly na místě a že [jméno FO] byl osobou spolupracující ve prospěch policie.

140. Ze záznamu schůzky ze dne 11. 5. 2016 od 12:41 do 13:28 hod. soud podle obžalovaného vyselektoval pouze útržky rozhovoru tak, aby tyto odůvodnily soudem ve výroku rozsudku tvrzené skutečnosti. Nepozastavil se nad tím, že pořízený záznam ze sledování je v délce necelých tří minut, kdežto schůzka trvala v době od 12:41 do 13:28 hodin. Podle obžalovaného samotný rozhovor zcela vystihuje a reflektuje celý příběh, který uvedl v rámci hlavního líčení, k čemuž v odvolání uvedl doslovnou citaci zaznamenaného rozhovoru s tím, že [jméno FO] obžalovanému v podstatě sdělil, že má nové informace ve věci VLAK, obžalovaný se zhrozil, protože právě vytvořil onen nástin ZUTR a nové informace by mu nabouraly koncept. [jméno FO] pak obžalovanému něco říkal, není jasné co, je to nesrozumitelné, přičemž na to obžalovaný reagoval tak, že používal veřejné zdroje z různých periodik (viz založené novinové články ohledně možného protiprávního jednání [tituly před jménem] [jméno FO]). Oba obžalovaní se domnívali, že se jedná o právníka, který dokázal velmi dobře parazitovat na systému veřejných zakázek, zejména Ministerstva dopravy a ČD, přes různé kontakty, ovlivňování, nekonání dle zákona o advokacii a různé provize, které měl rozdávat, zajistit v podstatě značný a nepřetržitý příjem z veřejného rozpočtu. [jméno FO] jím oba opovrhovali. Obžalovaný celé jednání shrnul, že si to ještě pořádně ověří, seženou nějaké materiály tak, aby to bylo vše ložené a případně vydaný ZUTR nemohl být nikým zpochybňován, neboť se jednalo o významné [jméno FO] a právní spor o obrovské finanční plnění. Toto již v rámci sledování zaznamenáno nebylo, stejně tak jako další průběh schůzky. Obžalovaný nikdy netvrdil, že [jméno FO] nepředal onen nástin ZUTR. Předal jej ale, aby si jej přečetl, zapamatoval a mohl jej diskutovat se svým kontaktem, který sehnal listinné informace ze zájmového prostředí. [jméno FO] se také otisky [jméno FO] musely na dokumentu objevit.

141. Nesouhlasí s tím, že uniknutím záznamu do veřejného prostoru by byl [tituly před jménem] [jméno FO] značně poškozen, neboť v hlavním líčení mj. uvedl, že pokud by byly vůči jeho osobě zahájeny úkony trestního řízení, bylo by to devastující, nicméně to se nestalo. Obžalovaný považuje otázku soudu za kapciózní, vedenou s úmyslem dostat z [tituly před jménem] [jméno FO] zamýšlenou odpověď tak, aby s ní soud mohl dále pracovat. Dále namítl ryze lživé vyhodnocení výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO], když okresní soud tvrdí, že ten měl ve své výpovědi potvrdit existenci zájmu na poškození [tituly před jménem] [jméno FO], neboť to z jeho svědecké výpovědi nevyplývá a pokud ano, tak s časovým horizontem více jak čtyř let před údajnou dehonestací, tedy z roku 2012. [jméno FO] dotaz soudu, zda si svědek vybaví, že by někdy nastala situace nebo měl informace o tom, že by byl [tituly před jménem] [jméno FO] jakkoli ohrožen, [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že ničeho takového si není vědom a ani nic takového nezaslechl.

142. Okresní soud opírá výrokovou část dále o svědeckou výpověď [jméno FO] (bod 14 odůvodnění), spolužáka a minimálně dobrého známého [tituly před jménem] [jméno FO], když ostatní svědci o něm vypověděli, že byl osobou nevěrohodnou, zvláštní, kariéristickou, cítící se nedoceněnou, či trpící stihomamem a psychicky nestabilní. Navíc bylo prokázáno, že při výslechu uváděl lži, např. když tvrdil, že obžalovaný měl vyhotovit tři ZUTR na [jméno FO], což bylo znaleckým posudkem vyvráceno. Jeho výpověď odmítl i sv. [Anonymizováno], popřel, že by byl jeho zdrojem a že by mu kdy sděloval informace o obžalovaném, nebo [jméno FO], či že měl být vypracován ZUTR na [tituly před jménem] [jméno FO]. Okresní soud při hodnocení důkazů dále nepřihlédl k dalšímu rozsáhlému trestnímu oznámení na [tituly před jménem] [jméno FO], založenému ve spise, v opět v souvislosti uváděného sporu a jeho činností jednající za [jméno FO], které doložil sám [jméno FO], kdy není zřejmé, jak se k trestnímu oznámení na svoji osobu vůbec mohl dostat, že se tedy jedná o únik neveřejných informací. Závěrem k tomuto bodu rozsudku obžalovaný uvedl, že bylo dostatečně prokázáno, že o [tituly před jménem] [jméno FO] se již od září 2015 psalo ve veřejném prostoru, kde bylo uváděno, že je prověřován na ÚOKFK, což se dělo v průběhu podzimu 2015 a začátkem roku 2016, tedy min. čtyři měsíce před vyhotovením nástinu ZUTR.

143. Ohledně bodu II. 5. rozsudku odkázal na odůvodnění skutků v bodech II/1 a II/4 a vyjádřil se k zjištěným a zajištěným daktyloskopickým stopám, které patřily obžalovanému [jméno FO] a byly zjištěny na záznamu o schůzkové činnosti. Soud podle něho nevzal v potaz, že [jméno FO] byl zadržen a musel v rámci bezpečnostní prohlídky vyndat vše, co měl po kapsách, ale i v tašce, tudíž i předmětný záznam ze schůzkové činnosti. V rámci hlavního líčení obžalovaný doložil, že informace uvedené zpracovatelem [jméno FO] v záznamu ze dne 27. 4. 2016 z velké části korespondují s informacemi, které mu [jméno FO] jako osoba spolupracující ve prospěch policie zaslal na jeho mobilní telefon již dne 7. 4. 2016. Tyto informace tak věděl o cca 20 dní dříve, než je zjistil [jméno FO]. Z tohoto vyplývá, že informace nebyly pro [jméno FO] nové, už vůbec ne nějak utajené, či neveřejné, navíc [jméno FO] ani nevěděl, že je má u sebe, což zjistil až při vydání policii (stejně jako nástin ZUTR ve věci právních služeb). Svědecky bylo prokázáno, že [jméno FO] žádné informace z trestního řízení [tituly před jménem] [jméno FO] nepředával, i on ve výpovědi uvedl, že po něm žádné informace nežádal, ani je neobdržel, ani neočekával. Okresní soud neprokázal, že by mu tyto v podstatě známé informace měl dávat obžalovaný, nezjistil pohnutku obžalovaného ani subjektivní stránku jeho eventuální trestné činnosti. Svědek [jméno FO] uvedl, že informace z inkriminované operativní schůzky konané dne 27. 4. 2016 nebyly nijak důležité, nebyly to informace, na kterých by trestní řízení stálo. Okresní soud neprokazuje, proč by obžalovaný [jméno FO] informace předával, když je již oba delší dobu věděli, ani není jasné, proč by [jméno FO] o tyto informace žádal, když už mu byly známy. Závěr soudu o tom, že měl dne 9. 5. 2016 lustrovat v systému [jméno FO] záznam o provedené schůzce je nepravdivý a v rozporu s důkazní situací. [Anonymizováno]. [jméno FO] uvedl, že záznam vyhotovil dne 4. 5. nebo 5. 5. 2016, s tím, že záznam v systému visí do doby, než si ho vedoucí otevře a dopíše tam komentář. Teprve poté, co obžalovaný připojil dne 9. 5. 2016 komentář, si jej svědek mohl vytisknout, aby na něj mohl čerpat zvláštní finanční prostředky. [jméno FO] takto dle obžalovaného opravdu fungoval, a tak do něho vstupoval zcela oprávněně, dokonce tak učinit musel, aby mohli čerpat zvláštní finanční prostředky. Nejednalo se o žádnou lustraci, či neoprávněný vstup. Navíc vedoucí oddělení neměl oprávnění k tisku, to měl pouze zpracovatel po odsouhlasení vedoucím. Podle obžalovaného nevzal okresní soud dále v potaz zvukový záznam pořízený dne 11. 5. 2016, kdy je prokazatelné, že se s [jméno FO] bavili pouze o právních službách ve věci VLAK a nikoli o věci REKLAMA. Bavili se tedy pouze o nástinu ZUTR a nikoli o dopravních podnicích, [Anonymizováno], či záznamu, který by mu obžalovaný předával. Pokud by měl obžalovaný úmysl mu záznam ze dne 9. 5. 2016 předat, musel by to určitě i slovně doprovodit, čili by se o záznamu bavili, což se ale nestalo.

144. Závěrem odvolání obžalovaný navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

145. V podání ze dne 18. 2. 2025 adresovanému krajskému soudu nazvanému doplnění odvolání navrhl provedení celé řady důkazů k jednotlivým skutkům vzhledem k podle něho základní řešené otázce, zda obžalovaný [jméno FO] byl, či nebyl osobou jednající ve prospěch policie, či policejním informátorem. Jednalo se o (okresním soudem již zamítnutý) návrh výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] v trestní věci Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 29 T 9/2019; v inkriminované době platné a účinné interní akty řízení (pokyn ředitele ÚOKFK č. 35/2013, PPP č. 15/2016, č. 130/2003. K jednotlivým skutkům navrhl, k bodům II/1-5, vyžádání spisů a pomocných materiálů vztahujících se ke společnostem [právnická osoba]. a [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., ve věci [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [jméno FO], pod krycími názvy Ferrari, Kolej, Tramvaj, Harry Pack, výslech zpracovatele spisu Ferrari, dozorového spisu VSZ 4 VZN 1521/2016, bývalého policisty [Anonymizováno], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], záznamu ze sledování osob ze dne 11. 5. 2016 v čase od 12:41-13:28 hod., či interního aktu řízení tehdejšího ÚOKFK řešícího problematiku [jméno FO].

146. [Jméno obžalované D] v odvolání uvedla, že soud ve výroku o vině zcela převzal vadný výrok obžaloby. Podle ní vady rozsudku pod bodem III. 1. spočívají v tom, že zde vůbec není popsáno jednání obžalovaného [jméno FO] spočívající v návodu k pokračujícímu přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací. Její jednání kvalifikované jako pokračující přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací není ve výroku rozsudku popsáno jednotlivými dílčími útoky pokračujícího jednání (místo, čas a způsob jednání, konkrétních neoprávněných předání informací z počítačových dat [jméno FO]). Popis jednání obžalovaných ([jméno FO] a jí) kvalifikovaný jako zločin podplácení dle § 332 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. řádu neobsahuje náležitosti výroku dle ustanovení § 120 odst. 3 tr. řádu, není uvedeno místo, čas, ani způsob spáchání, aby skutek nemohl být zaměřen s jiným. Vadou pod bodem III. 2. výroku rozsudku je znovu nepopsané jednání [jméno FO] kvalifikované jako návod k pokračujícímu přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací, které není vůbec popsáno. Opět je nesprávně kvalifikováno jako pokračující přečin zneužití pravomoci úřední osoby, neboť se jedná o jeden skutek (jediný rozhovor ve stejném čase na stejném místě obsahující tři informace). V popisu jednání u obou skutků není náležitě popsáno zavinění obžalované. Soud se dle obžalované nevypořádal s námitkou obhajoby ohledně trestnosti činu z hlediska časové působnosti podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku vzhledem k novele tr. zákoníku zákonem č. 130/2022 Sb.

147. Výrok rozsudku o trestu je dle obžalované projevem přepjaté trestní represe. Soud nepřihlédl ke všem okolnostem případu ani k poměrům obžalované, když jí uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, ačkoli byly splněny podmínky pro uložení podmíněného trestu odnětí svobody. Dále ukládal peněžitý trest, aniž by k tomu byly splněny podmínky, kdy nebyl opatřen jediný důkaz, že by se snažila pro sebe, nebo pro [jméno FO] získat majetkový prospěch. U trestu propadnutí mobilních telefonů soud neměl z žádného důkazu prokázáno, že by byly nástrojem trestné činnosti.

148. Obžalovaná dále namítla, že se okresní soud řádně nevypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi a okolnostmi projednávaného případu. Řadu důkazů v rozporu s § 125 odst. 1 tr. řádu označil jako usvědčující, aniž by uvedl, v čem ji mají usvědčovat. Některé důkazy dezinterpretoval a dokonce uváděl i nepravdivé skutečnosti. Nevypořádal se také se všemi námitkami a návrhy obhajoby, a to ani směřujícími do přípravného řízení, kdy soud většinu nezákonných postupů vůbec nevzal na vědomí a ty, které hodnotil, dokonce omlouval, což však není jeho úkolem. Odůvodnění rozsudku tak neodpovídá požadavkům § 125 odst. 1 tr. řádu.

149. Okresní soud se dále nevypořádal s námitkou místní nepříslušnosti, kdy pouze konstatoval, že jeden ze skutků se stal v jeho obvodu, a proto je místně příslušným. Má za to, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud a byla tak porušena ústavní práva obžalovaných. Také má za to, že pro provádění úkonů v přípravném řízení byl nesprávně zvolen Okresní soud v Chebu, a to v rozporu s ustanovením § 18 tr. řádu, kdy skutek a jeho právní posouzení popsané v prvním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení u obžalované určil pro provádění úkonů v přípravném řízení příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 4 (III. 2. rozsudku). Okresní soud v Chebu prováděl nesprávně úkony po dobu tří let až do 6. 5. 2016, kdy soudkyně odmítla písemným přípisem rozhodovat o návrzích na vydání příkazů. I tento postup byl nedůvodným a v rozporu s § 26 odst. 2 tr. řádu, neboť změna soudu je možná pouze, pokud dojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod soudu. K takové změně ale nedošlo. Nález Ústavního soudu, který soudkyně uvedla v odůvodnění, stanovil určování do budoucna a neměl dopad na případy řešené do vydání tohoto nálezu. Dozorující státní zástupkyně pak obratem podala nové návrhy opět místně nepříslušnému soudu, Okresnímu soudu Praha – východ. Místní příslušnost však podle nejzávažnějších trestných činů byla dána u Obvodního soudu pro Prahu 9, nebo Obvodního soudu pro Prahu 1. Státní zástupkyně účelově změnila popis skutku u obviněného [jméno FO] tak, aby mohla založit příslušnost Okresního soudu Praha – východ. Ve výroku pod bodem I. 2. není uvedeno, kde a kdy vozidlo (úplatek) [jméno FO] převzal. Podle § 120 odst. 3 tr. řádu však popis skutku musí obsahovat přesné údaje, aby nemohl být zaměněn s jiným. Z důkazů obsažených ve spise vyplývá, že si vozidlo převzal v provozovně v Praze 1. Ze zjištěných důkazů také vyplývá, že nejde o pokračující trestný čin, ale jeden trestný čin přijetí úplatku, neboť nebyl zjištěn důkaz, zda a jak [jméno FO] formuloval svou druhou žádost, zda nešlo o urgenci jeho první žádosti. Jednalo se o jedno zapůjčení vozu, a to za lustraci osoby [jméno FO] i SPZ. Z popisu skutku a ze způsobu hodnocení důkazů tak vyplynulo, že se od počátku jednalo o jeden trestný čin, který byl dokonán v obvodu Prahy 1. Úkony přípravného řízení provedené Okresním soudem Praha – východ tak byly provedeny nezákonným soudem a v rozporu s ustanovením § 26 odst. 2 tr. řádu.

150. Po podání obžaloby obžalovaná navrhla delegaci soudu dle § 25 tr. řádu z důvodu možné podjatosti celého Okresního soudu Praha – východ, avšak návrh nebyl předložen nejblíže nadřízenému soudu.

151. Dále namítá, že se okresní soud nedostatečně vypořádal s námitkou podjatosti dozorové státní zástupkyně, kterou obžalovaná podala již v roce 2016. V průběhu trestního řízení byly zjištěny důkazy obsahující závažné pochybnosti o nestranném a objektivním postupu státní zástupkyně. Obžalovaná byla přímou podřízenou Městské státní zástupkyně v Praze ([tituly před jménem] [jméno FO]), která byla přímou podřízenou Vrchní státní zástupkyně v Praze, nyní dozorující státní zástupkyně, [tituly před jménem] [jméno FO]. Obžalovaná byla v době trestního řízení a stále je v podřízeném vztahu k Vrchní státní zástupkyni, která v její věci vykonávala dozor, činila procesní úkony a rozhodnutí. Ze stejného důvodu jsou i dozorující státní zástupkyni podřízení svědci – státní zástupci Městského státního zastupitelství v Praze a někteří se s [tituly před jménem] [jméno FO] osobně znají. Vrchní státní zástupkyně má možnost obžalovanou a svědky kontrolovat při práci státních zástupců a má i zákonné oprávnění podávat kárné žaloby. Kromě uvedeného existuje mezi obžalovanou a [tituly před jménem] [jméno FO] osobní nepřátelství, o čemž svědčí záznamy z odposlechů obžalované a výpovědi svědkyň [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], které vzájemné spory potvrdily. Významným důkazem je i písemná výtka uložená obžalované, kterou obdržela na nátlak [tituly před jménem] [jméno FO], nikoliv kvůli pracovním pochybením, ale kvůli osobním střetům v médiích. Důvodem jejich nepřátelského vztahu byla mj. i trestní věc [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]., mj. výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že bylo vykonstruováno kvůli uváděné trestní věci, což mu opakovaně svěřila komisařka [Anonymizováno] z ÚOOZ (zpracovatelka jejího případu). Popsal dle obžalované i neoprávněný zásah policistů ÚOOZ, kteří obžalovanou prověřovali, do prohlídek obviněného [Anonymizováno], kterou dr. [jméno FO] dozorovala. Rovněž příslušníci [jméno FO], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] dle obžalované popsali neobvyklé procesní postupy VSZ v Praze při šetření trestního oznámení [Anonymizováno]. Tento závěr podporuje i obsah písemných návrhů [tituly před jménem] [jméno FO] na vydání příkazů okresnímu soudu dle § 83 tr. řádu, v nichž se jako důvod prohlídek k zajištění písemností uvádí trestní věc jmenovaného, ačkoliv k datu domovních prohlídek neobsahoval spisový materiál žádné podklady, že by předmětem šetření dr. [jméno FO] v této věci byl výkon dozoru v uvedené trestní věci. K tomuto důvodu prohlídek neměla soudkyně žádné podklady.

152. Z rozsáhlého spisového materiálu podle obžalované vyplynulo, že důkazy z trestního řízení proti obžalované nesloužily výhradně pro účely trestního řízení, ale i pro účely pracovně právní a služební a pro přehled [tituly před jménem] [jméno FO] o poměrech na podřízeném MSZ v Praze. Ve spise založené obsáhlé přepisy záznamů z odposlechů služebních hovorů obžalované sloužily k informacím, jak obžalovaná dodržovala pracovní dobu, jak a kdy se účastnila hlavních líčení, apod. Přepis hovoru na č. l. 8971-8990 byl podkladem kritiku práce obžalované. Soud se podle obžalované ztotožnil s rozhodnutím [tituly před jménem] [jméno FO] k námitce na její podjatost a žádný z excesů výše uvedených nepovažoval za relevantní.

153. Dále se soud nijak nevypořádal s námitkami obžalované, že procesním postupem podle § 31 tr. řádu nebyly vypořádány námitky podjatosti policejního orgánu – odboru padělání ÚOOZ a policisty [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Námitku podala proto, že z trestní věci [tituly před jménem] [jméno FO] věděla, že policista [Anonymizováno] je přítelem tehdy obviněného [tituly před jménem] [jméno FO]. Podjatost policejního orgánu [Anonymizováno]. [Anonymizováno] je dána i ve vztahu k obžalovanému [jméno FO], neboť v době přípravného řízení byli blízkými přáteli. O podjatosti svědčí i ve spise založená dokumentace o tom, že se obžalovanou v roce 2014 snažili spojit s drogami v Praze na letišti. Ovšem tyto námitky nebyly nikdy procesním způsobem vypořádány, jedná se tak o vadu, pro kterou je nutné vrácení věci k došetření státnímu zástupci, což obžalovaná namítala jak v přípravném řízení, tak před soudem.

154. Obžalovaná má dále za to, že příkaz k odposlechu telefonního přístroje dle § 88 odst. 1, 2 tr. řádu vydaný Okresním soudem v Chebu dne 31. 1. 2013, č. j. Nt 2004/2012 ve věci [jméno FO] je zcela nezákonný. Cituje z tohoto příkazu s tím, že je v něm uvedeno, že se všichni podezřelí pokusí ovlivnit soudce, aby uložil podmíněný trest odnětí svobody, nebo odklon. To však nebylo v době vydání příkazu již možné, když byl dne 8. 1. 2013 vydán rozsudek ve věci [tituly před jménem] [jméno FO], což bylo policejnímu orgánu i státní zástupkyni známo, což vyplývá z podnětu policejního orgánu státní zástupkyni (č. l. 7594). K nezákonnosti odposlechu dále uvedla, že v jeho průběhu byl [tituly před jménem] [jméno FO] dne 21. 2. 2013 zadržen a dne 23. 2. 2013 vzat do vazby, důvod odposlechu tedy skončil a měl být ukončen. [tituly před jménem] [jméno FO] ani nikdo jiný v jeho trestní věci nebyl obviněn, sledovaného účelu příkazu k odposlechu bylo možné dosáhnout jinak (ověřením skutečností u soudce a Městského soudu v Praze). Vše tak vyvrací tvrzení soudu, že obžalovaná ovlivňovala trestní řízení. K nastíněné problematice následně obžalovaná uvedla judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu.

155. Obžalovaná se dále zabývá zvukovými záznamy ze sledování vozu obžalovaného [jméno FO], kdy se podle jejího tvrzení soud sice vypořádal s námitkou obhajoby o nepoužitelnosti zvukových záznamů z prostorových odposlechů ve vozech obviněných, ale opominul některé důkazy a jeho právní závěry jsou nesprávné. K tomu poukázala na nález Ústavního soudu č. 121/2010 (č. 219/2010 Sb.), který vycházel z širšího pojetí institutu obydlí, zahrnul tam i pozemky a další prostory, nevyjímaje osobní motorová vozidla. Praxe tento uvedený nález respektuje od jeho zveřejnění od roku 2010. Důkazy, které byly opatřeny z odposlechů ve sledovaných vozech tak podle obžalované nelze použít. Z judikatury vyplývá, že vada, která má za následek neúčinnost důkazu, musí být podstatná, mezi tyto vady pak patří i obstarání důkazu při nepovolené domovní prohlídce. Soud převzal od státní zástupkyně neotřelý způsob hodnocení soukromí obžalovaného [jméno FO] v jeho osobním voze zn. Fabia. K otázce, zda byla nebo nebyla ustálená praxe povolovacího procesu v návaznosti na citovaný ústavní nález, předložil obžalovaný vyjádření několika soudů, že povolení ke sledování vnitřních prostor vozů vydávaly v letech 2014-2016 podle § 158d odst. 3 tr. řádu. Obžalovaný [jméno FO] taktéž předložil důkaz, ze kterého vyplývá, že v jiné trestní věci v gesci vrchního státního zastupitelství byl použit § 158d odst. 3 tr. řádu. Tyto důkazy však soud opominul. Státní zástupkyně vydala v letech 2014-2016 velké množství povolení ke sledování vozidel podezřelých dle § 158d odst.1, 2 tr. řádu, i když je zřejmé, že účelem nebylo sledování pohybu vozu, ale zaznamenávání telefonních hovorů či rozhovory osob, při nichž bylo zasahováno do nedotknutelnosti obydlí. Důkazem jsou např. záznamy hovorů vedené z vozu [jméno FO] ve dnech 12. 3. 2015 a 7. 4. 2015, kdy z výčtu sledování nevyplývá, že by v tyto dny bylo sledování prováděno.

156. Součástí sledování vozu [jméno FO] byly i tzv. skryté prohlídky vozu, tyto vyžadovaly příkaz soudce, ten však vydán nebyl. O zákonnosti postupů navazujících na podle soudu nezákonné ohledání vozu, lze taktéž pochybovat. Skrytou prohlídkou vozu byl nalezen mobilní telefon [jméno FO], následně byl podán návrh na vydání povolení odposlechu, kde státní zástupkyně uvedla, že telefon byl identifikován sledováním vozu. Soudce pak okolnosti zjištění telefonu nezkoumal a vydal příkaz. Součástí dalšího příkazu podle § 88a odst. 1 tr. řádu ze dne 12. 2. 2016 byla i další dvě telefonní čísla, která však v protokole o skryté prohlídce uvedena nebyla. Není tak vyloučeno, že policejní orgán bez příkazu soudu prohlížel vůz [jméno FO] vícekrát.

157. Podle obžalované se soud nezabýval její námitkou týkající se vydání dozorových spisů Městského státního zastupitelství v Praze, které pro potřeby trestního řízení získal policejní orgán bez povolení soudce podle § 8 odst. 5 tr. řádu. Dozorové spisy byly vydány postupem nejprve dle § 78 odst. 1 tr. řádu a následně dle § 8 odst. 1 a § 7 tr. řádu. Tento postup však není v souladu s trestním řádem. Ustanovení § 8 odst. 5 stanoví, že pokud jsou informace utajovány nebo se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti, lze je vyžadovat po předchozím souhlasu soudce. V zákoně o státním zastupitelství je zakotvena povinnost mlčenlivosti, zprostit mlčenlivosti může nejvyšší státní zástupce. Dle názoru obžalované se toto ustanovení nevztahuje na poskytování spisů státního zastupitelství pro účely trestního řízení. Nahlížení do spisů a jejich zapůjčování upravuje pouze kancelářský řád státního zastupitelství, a to jen státním orgánům, nikoli pro potřeby trestního řízení. Dozorové spisy tak bylo možno poskytnout až po předchozím souhlasu soudce, o který nebylo ani požádáno. Postup policejního orgánu tak byl nezákonný. Dále k tomu uvedla, že také její služební počítač, který obsahoval údaje podléhající mlčenlivosti, byl vydán a prohlížen v rozporu se zákonem, neboť opět zde nebyl přechozí souhlas soudce. K tomu dále připojila, že svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vydala srovnávací materiály při svém výslechu jako osoba podávající vysvětlení, ačkoli již měla postavení svědkyně, a o tomto úkonu nebyl vyrozuměn obhájce obžalované.

158. Obžalovaná se dále zaměřila na nahrávku hovoru ze dne 27. 3. 2013 s tím, že tento důkaz byl získán nezákonně a soud důkaz nepravdivě citoval. Dne 31. 1. 2013 byl vydán příkaz k odposlechu telefonního přístroje obžalované. Ze záznamů vyplynulo, že dne 27. 3. 2013 mezi obžalovanou a [jméno FO] nebyl žádný telefonický hovor veden. Avšak jako důkaz byl předložen zvukový záznam z odposlechu v prostoru bytu obžalované, jehož zdrojem měl být její odposlouchávaný mobilní telefon, který údajně zůstal nevypnutý a působil jako mikrofon a nahrávací zařízení současně. Telefonický rozhovor je ukončen zavěšením telefonu. Soud uvedl, že ani jeden z účastníků však hovor neukončil. Obžalovaná má za to, že toto tvrzení soudu je nepravdivé, neboť z důkazů vyplývá, že účastník hovoru [tituly před jménem] [jméno FO] hovor ukončil. Vypnutím telefonu druhým účastníkem hovoru došlo k přerušení hovorové trasy a odposlech měl být ukončen. K tomuto hovoru se podle obžalované vztahují i časové nesrovnalosti. Z nahrávky je zřejmé, že hovor vedla obžalovaná v čase 20:06 hod. a v čase nahrávky 0:41 byl tento ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] ukončen (ozvalo se položení jeho telefonu). Soud však uvádí, že tento rozhovor byl veden v 18:53 hod., v obžalobě je dokonce čas 18:40 hod. a policejní orgán uvádí čas 18:36 hod. Pochybnosti o způsobu pořízení nahrávky tak přetrvávají. V žádném případě však nejde o záznam z odposlechu telefonního přístroje. Pochybnosti prohlubuje i výpověď znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která uvedla, že hovor byl veden v rušném prostředí, avšak tento byl veden v tichém prostředí bytu. Jedná se tak o důkaz, který je záznamem ze sledování, na které nebylo vydáno povolení soudce.

159. Podle obžalované soud hodnotil její pracovní působení na základě výpovědí svědků, kteří o její činnosti mnoho nevěděli, také výpovědi dezinterpretoval nebo použil pouze některé pasáže výpovědi. Relevantní svědectví mohly poskytnout pouze svědkyně v té době odpovědné za chod Městského státního zastupitelství v Praze, a to [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Z jejich výpovědí pak vyplynulo, v čem spočívala funkce vedoucí OEK (v kontrole práce státních zástupců) a z organizačního řádu, že ji v případě nepřítomnosti vedoucí prováděla zástupkyně (obžalovaná). Výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] soud neměl brát v potaz, když v předmětné době na Městském státním zastupitelství v Praze vůbec nepracovala, navíc její výpověď mohla být ovlivněna tím, že byla podřízenou [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědci z řad státních zástupců o praktických otázkách při zastupování ve funkční agendě mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a obžalovanou neměli bližší znalost, každý z nich znal pouze svou praxi při zastupování se s kolegou v agendě trestních věcí. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] byly v přípravném řízení cíleně dotazovány na tzv. vnitřní kontrolu na státním zastupitelství, kdy uvedly, že touto kontrolou pověřovaly pouze [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud opominul část výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], že nevěděla, jaké pokyny udělovala obžalované [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud si také neujasnil, o jaký institut se jedná, když výpovědi vyhodnotil tak, že obžalovaná nemohla provádět vnitřní kontrolu, tudíž nemohla nahlížet do spisů státních zástupců. Dále obžalovaná vyslovuje námitky k hodnocení soudu týkajícího se fungování systému ISYZ na MSZ, s tím, že problematiku dozorových spisů a ISYZ buď nepochopil, nebo cíleně dezinterpretoval praxi tím, že směšuje elektronickou evidenci s dozorovými spisy, když uvádí, že ISYZ kopíruje dozorové spisy. Podle obžalované je ISYZ pouhá evidence, v současné době již funguje jiný systém, který byl v té době teprve zaváděn. ISYZ byl evidenční pomůckou, která nahradila papírové rejstříky. Státní zástupci měli oprávněný přístup na základě osobního hesla, neexistovalo žádné opatření, které by jim přístup zakazovalo, nebo omezovalo. Následně obžalovaná cituje výpovědi svědků k dané problematice a shrnuje, že soud v rozporu s výpověďmi a statistickými údaji ve svém hodnocení zpochybňuje, že četnost jejího nahlížení do ISYZ byla z důvodu kontrolní a řídící činnosti. Soud přitom opomenul důkaz ze svazku č. 33, a to podrobný přehled lustrací vedoucí oddělení [tituly před jménem] [jméno FO] (cca 800 lustrací) a obžalované jako její zástupkyně (cca 600 lustrací). Četnost a opakování lustrací je evidentní v mnoha dalších trestních věcech, které nejsou předmětem rozsudku a svědčí o běžném provádění kontroly. Navíc u případů pod body III. 1., 2. je zřejmé, že vedoucí oddělení neprováděla lustraci skoro vůbec, kontrolu tak měla na starosti pouze obžalovaná. Závěr soudu o tom, že o provádění lustrací musely být pořízeny záznamy, je zcela nepravdivý, soudem vymyšlený, nevyplývá ani z výpovědí svědků, ani z listinných důkazů. Záznamy se provádět nemusely, protože přístupy uživatelů zaznamenával systém sám. O četných kontrolách tak obžalovaná nepsala a ani nemusela psát záznamy. Hodnocení soudu ohledně poměrů na jejím pracovišti tedy nevychází z důkazů, které byly provedeny, a vzbuzuje u ní pochybnosti o nestranném přístupu soudu.

160. Dále se zabývá bodem 137 odůvodnění, kde soud hodnotí komunikaci mezi obžalovanou a [jméno FO] a dospívá k závěru, že se jedná o spekulativní hodnocení, které nemá oporu v důkazech. Podle obžalované z letitého sledování a odposlouchávání neexistuje jediný hovor umožňující učinit závěr, že by [jméno FO] s některým z obžalovaných hovořil o trestné činnosti z kryptovacího telefonu. Ze záznamů naopak vyplývá, že tento telefon používal k běžné komunikaci. Závěr soudu, že kdyby obžalovaná chtěla chránit své soukromí, používala by výlučně kryptovací telefon, není podložen vůbec žádným důkazem. Jak, kdy a s kým tento telefon obžalovaná používala, nebylo nikdy zjištěno. Připomněla rovněž, že poté, co zjistila, že je sledována a odposlouchávána, si kryptovací telefon opatřila z důvodu ochrany svého soukromí a služebních skutečností. Je nepravdivé, že by v tomto telefonu byly zjištěny kontakty. Znalecký posudek se týkal jiného telefonu zn. Nokia, kdy se jednalo o starý nepoužívaný telefon a kontakty zde nalezené, nic neprokazují. Soud se zabýval nahrávkou ze dne 2. 3. 2015 v 18:20 hod. a 18:38 hod., kdy si při jejím hodnocením vymyslel, že obžalovaná řekla, že jí nefunguje kryptovací telefon, který obdržela od [jméno FO]. V záznamu však zaznělo „nefunguje mi to, co mám od něj“, přičemž od [jméno FO] měla obžalovaná zapůjčeny i jiné elektronické předměty. Obžalovaná nikdy nepopírala, že se s [jméno FO] přátelí a že se spolu stýkají. Považovala ho za informátora nebo spolupracovníka Policie ČR, znala ho ještě jako policistu a důvěřovala mu. Jeho spolupráci s policií jí potvrdili policisté na KŘ hl. m. Prahy, na pracovištích v Kongresové a Krakovské. Soud v rozporu s důkazy dospěl k závěru, že [jméno FO] informátorem ani spolupracovníkem policie nebyl, protože o jeho schůzkách s policisty nebyly pořízeny záznamy, anebo nebyl informován nadřízený. Svědci uvedli, že [jméno FO] za své služby nepožadoval finanční plnění, nenastala proto potřeba evidence. Z žádného důkazu nevyplývá, že by měla jakoukoli povědomost o tom, že byl společníkem ve firmě s předmětem činnosti detektivních služeb. Není možné u ní rozumně dovodit závěr, že věděla, nebo měla vědět, že [jméno FO] využije informace pro své podnikatelské záměry, ostatně žádné ani nikdy nevyužil.

161. Namítla rovněž, že se soud nedostatečně vypořádal s návrhy obhajoby, kdy zamítl návrh všech obžalovaných na předložení odděleně vedeného spisu NCOZ NPC-1192/TČ-2016 s neuvěřitelným odůvodněním, že se v něm jedná o jiné skutky obžalovaných, že je obsah je neveřejný a nelze vyloučit, že v dané věci může prověřování pokračovat. Tento závěr soud uvedl, aniž by sám spis prostudoval. Soud původně spis vyžádal, ale po žádosti policie o přehodnocení požadavku soudu na něm již netrval. Odmítl opatřit i usnesení o odložení věci. Argumenty soudu nemají oporu v trestním řádu, protože obviněný má právo seznámit se se všemi důkazy, které byly proti němu opatřeny. Dále namítla, že v průběhu přípravného řízení bylo rozhodnuto o použití agenta. Obžalovaní k tomu navrhli vyžádat oddělený spis VSZ v Praze 11 T 908/2015, soud spis opatřil, ovšem když do něj obžalovaní chtěli nahlédnout, soud jim toto právo upřel s odůvodněním, že se v něm žádné důkazy nenacházejí a že spis nebyl odtajněn. Tento postup soudu je porušením práva na obhajobu. Tvrzení soudu o tom, že se tam žádné důkazy nenacházejí, je poněkud zvláštní, když z prodlužování použití agenta je zřejmé, že jeho činnost musela být přínosem.

162. Dle obžalované státní zástupkyně pochybila, když v obžalobě neuvedla návrh na uložení trestu obžalovaným, kteří se tak nemohli náležitě připravit na svou obhajobu. Soud státní zástupkyni k doplnění nevyzval. Dále se vyjadřuje k odůvodnění uloženého trestu, namítá, že soud vůbec nezohlednil její dosavadní trestní bezúhonnost a delší dobu od spáchání trestné činnosti, neboť jinak by ji nemohl uložit nepodmíněný trest odnětí svobody. K tvrzení soudu, že přihlédl k tomu, že spáchala více trestných činů, uvedla, že toto tvrzení je zcela nepravdivé, kdy v roce 2013 šlo o jeden trestný čin a v roce 2015 o druhý trestný čin. Pokud soud spatřuje v jednom ze skutků pokračující jednání, nepřichází v úvahu spáchání více trestných činů jako přitěžující okolnost. Závěr soudu, že byl reálně ohrožen účel trestních řízení, je nepravdivý, ve všech případech bylo prokázáno, že trestní řízení proběhla v souladu s trestním řádem bez jakéhokoli zásahu. Jakýkoli trest pro obžalovanou bude znamenat ukončení výkonu funkce státní zástupkyně. Předpoklad, že trest odnětí svobody bude mít výchovný účel, není vzhledem k jejímu věku vůbec na místě, stejně jako není na místě ochrana společnosti před obžalovanou, neboť ta v roce 2025 z důvodu věku stejně ukončí funkční období státní zástupkyně. Obžalovaná dále brojila proti peněžitému trestu, kdy má za to, že pro jeho uložení nebyly splněny podmínky, neboť nezískala pro sebe ani pro jiného žádný majetkový prospěch. Navíc výše peněžitého trestu je zcela přehnaná s ohledem na její současný nižší příjem a důchodový věk. K trestu propadnutí věci se vyjádřila tak, že není zřejmé, z jakého důkazu soud učinil závěr o tom, že oba zajištěné telefony sloužily jako nástroj trestné činnosti. Ani u jednoho z nich nebyla zjištěna komunikace s obžalovaným [jméno FO], kterou by bylo možné podřadit pod trestnou činnost. Soud nezvážil ani všechny okolnosti případu, že byla od roku 2013 nepřetržitě odposlouchávána a sledována, dokonce byl sledován i vnitřní prostor jejího bytu, což je s ohledem na závažnost trestné činnosti neadekvátní.

163. Obžalovaná se dále zaměřila na výrok skutku III. 1. napadeného rozsudku. Domnívá se, že byl učiněn na základě spekulací a nepřímých důkazů, z nich většina byla získána nezákonným způsobem. Podle ní neexistuje jediný důkaz o tom, že by kde a kdy [jméno FO] žádal po obžalované poskytnutí informací z trestní věci 1 KZN 392/2014. Jednání [jméno FO] má být návodem k trestnému činu podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, které není ve výroku nijak popsáno. Neexistuje jediný důkaz, že by ji žádal nebo naváděl k lustrování a poskytování informací. Výrok soudu o tom, že obžalovaná provedla lustrace bez legitimního důvodu je nepravdivý, neboť obžalovaná byla oprávněna nahlížet do ISYZ na základě osobního přístupového hesla. Dále namítá, že závěr soudu „provedla lustrace v systému ISYZ, kde získala informace z dozorového spisu“ je nesmyslný, neboť ISYZ je elektronická evidence a dozorový spis je listinný dokument, který se v ISYZ nenachází. Výrok soudu o tom, že obžalovaná získala kopie dokumentů označené jako Záznam o zahájení úkonů trestního řízení a jeho Doplnění není pravdivý, neboť obsah těchto dokumentů se v ISYZ nenacházel. To, že [jméno FO] předal oba dokumenty jednateli společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [jméno FO] je nepodložený. Nepravdivý je i závěr soudu, že poskytla další informace z trestního řízení [jméno FO], žádné další informace se v dané době v ISYZ nenacházely. Dále je i vyfabulovaný závěr, že dále sledovala aktuální procesní vývoj v ISYZ pro [jméno FO] po 27. 3. 2015, což není doloženo jediným důkazem. Výrok soudu o přijetí a poskytnutí úplatku mezi obžalovanými neobsahuje základní náležitosti vyžadované v § 120 odst. 3 tr. řádu. Ty jsou nahrazeny výrazy jako „nezjištěné“. Důkazy o tom, že [jméno FO] poskytl obžalované nezjištěnou finanční částku a že ji přijala, neexistují. Obžalovaná připomněla, že v bodu 130 odůvodnění uvádí okresní soud výčet důkazů, které ji usvědčují. Důkazy ze zvukových záznamů z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a záznamů ze sledování osob a věcí nebyly podle ní soudem náležitě provedeny, když byly přehrány pouze úryvky, nikoli souvislé a komplexní nahrávky. Policejní orgán manipuloval rovněž s přepisy nahrávek, u některých bylo více úryvků z různých časových období sloučeno v jeden hovor. Většina záznamů je nesrozumitelná, přesto jsou hovory popsány policejním orgánem jako srozumitelné a není doloženo zda, kdy a kým byly hovory vyčištěny. Policejní orgán i soud doplňoval chybějící slova účastníků hovorů. Z žádného ze zvukových záznamů však nelze učinit závěr o tom, že by [jméno FO] obžalovanou nejpozději dne 12. 3. 2015 žádal o poskytnutí informací ve věci 1 KZN 392/2014 a nelze ani učinit závěr, že by ji výslovně požádal o poskytnutí informací z elektronických databází. Soud ani neprokázal, že by měl vůbec povědomost o ISYZ, dospěl k závěru, že jde o notorietu, protože „musel vědět“. Podle obžalované není zřejmé, který z obsahu slova měla porušit, když soud uvedl „lustrace bez legitimního důvodu“. Obžalovaná do systému disponovala přístupovým oprávněním, to bylo navíc rozšířeno z pozice zástupkyně vedoucí oddělení. Nahlížení nebylo omezeno ani interním předpisem, či opatřením, navíc každý přístup byl zaznamenán právě systémem. Z důkazů nevyplynul jediný výsledek lustrací, který by byl poskytnut [jméno FO]. Dále uvedla, že pokud jde o listiny – kopie záznamů policejního orgánu o zahájení úkonů trestního řízení a jeho doplnění, nalezené u obžalovaného [jméno FO], tak tyto nemohly pocházet z ISYZ, protože se tam jejich obsah nenacházel. Nebyly zaslány na MSZ elektronicky, proto tam byly pouze vyznačeny. O tomto svědčí i razítka, která se na nich nacházela a která by tam být nemohla, kdyby byly zaslány elektronicky. Z přehledu lustrací vyplývá, že obžalovaná v roce 2015 provedla cca 295 obdobně četných lustrací i v dalších trestních případech. Z přehledu lustrací ve věci 1 KZN 392/2014 vyplývá, že kontrolu této trestní věci měla na starosti výhradně ona. Výkon dozoru začal doručením záznamu o zahájení úkonů trestního řízení po 15. 9. 2014, od té doby nahlédla 1x v listopadu, 1x v prosinci, 1x v lednu 2015, 3x v březnu a 5x v dubnu. Do 29. 3. 2015 se v dozorovém spise nacházelo trestní oznámení, přípis o jeho postoupení, záznam o zahájení úkonů trestního řízení a doplnění tohoto záznamu. Tento obsah zde zůstal nezměněn až do provedení prověrky státní zástupkyní dne 22. 5. 2015. V ISYZ se nacházelo pouze postoupení oznámení. Obžalovaná věc lustrovala i po skončení věci odložením. Nebyl zjištěn důkaz, že by se [jméno FO] ještě někdy po datu 29. 3. 2015 o případu před obžalovanou zmínil. Dále není zřejmé, jak dospěl k závěru, že kontrola ve spisech měla být projednána s dozorovou státní zástupkyní a měl o ní být pořízen záznam. To nemá oporu ani v interních předpisech MSZ v Praze, ani ve výpovědi svědků.

164. Dále namítá, že soud bez jakéhokoli důkazu fabuluje souvislost první lustrace k případu [Anonymizováno] s emailem zajištěným u [jméno FO]. K tomu nebyl opatřen jediný důkaz, že by o vztahu [jméno FO] a společnosti [Anonymizováno] mohla vědět, vzhledem k odposlechům by o tom musela být zaznamenána komunikace. O případu [Anonymizováno] hovořil [jméno FO] poprvé až po uzavření smlouvy o spolupráci, v hovorech dne 24. 2. 2015 a 25. 2. 2015. [jméno FO] i [jméno FO] uvedli, že po uzavření smlouvy obdrželi od právního zástupce společnosti [Anonymizováno] složku s listinami, kde se nacházel i předmětný záznam o zahájení úkonů a jeho doplnění. Z žádného důkazu nevyplynulo, že by ona měla jakoukoli povědomost o spolupráci a o smlouvě mezi společnostmi [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. K výčtu svědků pod bodem 130 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že u většiny z nich není zřejmé, v čem ji mají usvědčovat. Soud také uvedl, že sdělované informace ve věci [Anonymizováno] nebyly veřejně známé, ani se nejednalo o mediálně zajímavý případ, nicméně obžalovaná nikdy netvrdila, že by se s tímto případem seznámila v médiích. Šlo o případ, kde výkon dozoru provádělo MSZ v Praze, oddělení ekonomické kriminality, kde vykonávala funkci zástupkyně vedoucí. Navíc o případu se psalo i v médiích, proběhla relace na TV Barrandov, u [jméno FO] byly nalezeny novinové články. Obžalovaná se dále vyjadřuje k závěru soudu o předání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení u společnosti [Anonymizováno][Anonymizováno]a jeho doplnění [jméno FO] s tím, že není pravda, že by ji navštívil, aby mu předmětné listiny předala, ze sledování naopak vyplývá, že návštěva u obžalované byla náhodná. Zvukový záznam z prostorového sledování bytu ze dne 29. 3. 2015 je nesrozumitelný a neslyšitelný, z útržků slov nelze zjistit, o čem obžalovaní hovoří. Nahrávka má určité nesrovnalosti, z lokalizace vozu vyplývá, že vystoupil z vozu o více než jeden km dále, než je byt obžalované. Poté popisuje, co z nahrávky vyplývá, rozebírá jednotlivé útržky vět, které jsou podle ní srozumitelné, a dospívá k závěru, že je to [jméno FO], kdo obžalované sděluje něco o případu, nikoliv ona jemu. Z obsahu hovoru nelze dovodit, o čem si povídají, jejich slova však nenasvědčují hovoru nad úředním dokumentem. Tvrzení soudu o tom, že [jméno FO] uvádí, že listiny nedá [Anonymizováno], je vymyšlený. [jméno FO] nahrávce jméno [jméno FO] vůbec nezazní. Ani není zřejmé, že jde o listinu, [jméno FO] říká pouze „to“. Pokud by o listinu šlo, není zřejmé, kdo ji přinesl a čeho se týká. Z hovoru dále vyplývá, že obžalovaná nabízela vytisknout „něco“, což neodpovídá dokumentům, jejichž kopie měly být vytištěny na MSZ v Praze. Není vyloučeno, že hovor mohl být veden nad zcela jinými písemnostmi, spíše z toho vyplývá, že [jméno FO] pro [jméno FO] zpracovával nějaký koncept podání a potřeboval znát spisovou značku. Při posuzování subjektivní stránky přečinu zneužití pravomoci úřední osoby bylo třeba zkoumat, zda při sdělení informací nepovolané osobě byla obžalovaná vedena pohnutkou způsobit jinému škodu, nebo závažnou újmu, nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. V tomto směru měl soud vycházet z charakteru sdělovaných informací, nikoliv ze způsobu jejich nabytí. K tomuto uvedla judikaturu Nejvyššího soudu. Soud se podle ní charakterem informací příliš nezabýval. Dále se zabývá charakteristikou záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, kdy dospívá k závěru, že smyslem je vymezení počátku přípravného řízení, kdy se v těchto záznamech neuvádějí žádné konkrétní informace, neboť ty bude teprve policejní orgán zjišťovat.

165. Ve věci [Anonymizováno] bylo prokázáno, že zástupci společnosti věděli, že jsou předmětem šetření policie a z jakého důvodu. Soud k této skutečnosti opomenul několik důkazů. Jedná se o vytištěný email ze dne 5. 11. 2014, ze kterého vyplývá, že znali naprosto přesný popis záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Dne 2. 10. 2014 byl zástupce společnosti [jméno FO] vyslechnut, byl obeznámen s předmětem výslechu, dne 27. 1. 2015 byl vyslechnut další zástupce společnosti [tituly před jménem] [jméno FO]. Dalším důkazem je záznam ze sledování ze dne 24. 3. 2015 10:09 hod. z vozu [jméno FO], kdy [jméno FO] přesně popisuje text obou záznamů pět dní předtím, než mu měla tyto informace předat obžalovaná. Dále poukázala na některé pasáže výslechu svědka [jméno FO] a svědkyně [adresa]. Svědkyně [jméno FO] potvrdila, že do spisu měli přístup zástupci společnosti [Anonymizováno], kteří si listiny fotili a následně s nimi pracovali v rozhodčím řízení. [jméno FO] nich mohli mít zástupci společnosti [Anonymizováno] informace z policejního spisu a obě listiny. Použití informací s ohledem na jejich charakter a na to, že již byly dávno známé, nemohlo způsobit škodu nebo ohrozit trestní řízení. [tituly před jménem] [jméno FO] popřel, že by listiny obdržel a že by byly podkladem pro fakturaci pro společnost [Anonymizováno]. Přesto soud dospěl k názoru, že záznamy byly poskytnuty svědkovi [jméno FO] v rámci úplatného plnění společnosti [Anonymizováno]. Záznam ze sledování vozu ze dne 25. 3. 2016 v 12:16 hod. pak okresní soud necituje přesně. Ani ze záznamu ze sledování vozu ze dne 30. 3. 2015 nevyplývá, co má obžalovaný [jméno FO] na schůzku vzít. Závěr soudu o tom, že měl na schůzku přinést záznamy je nepodloženou spekulací. Z důkazů vyplynulo, že oznamovatelem a poškozeným byl [tituly před jménem] [jméno FO]. Jeho výpověď, emailová komunikace, korespondence, protokol o podání vysvětlení svědčí o tom, že znal obsah záznamů a nemohl ho tak vyděsit. Soud jako důkaz o předání obou záznamů uvádí záznam ze sledování ze schůzky s [jméno FO] dne 31. 3. 2015. Ze záznamu však absolutně nevyplývá, že by mezi nimi došlo k předání jakýchkoli písemností. Důkaz o předání tak zjištěn nebyl. Dále obžalovaná namítla, že soud zcela opomenul hodnotit důkazy z dalších záznamů z telefonních hovorů a ze sledování obžalovaného [jméno FO], které následně vyjmenovává. Z nich nelze bezpečně uzavřít, že by [jméno FO] oplýval vůbec nějakými informacemi k případu [Anonymizováno], kromě prvotních, které obdržel od zástupců společnosti [Anonymizováno]. Ani z toho nevyplynulo, že by se někdy o tomto případu s obžalovanou bavil. Dalším opomenutým důkazem jsou podle obžalované listiny zajištěné při domovní prohlídce u obžalovaného [jméno FO]. Soud jako důkaz uvádí záznam o zahájení úkonů trestního řízení a jeho doplnění, další zajištěné listiny však opominul. V listinách se nachází svazek listin, kde jsou i kopie záznamů policejního orgánu, o kterých soud dospěl k závěru, že je [jméno FO] poskytla obžalovaná. [jméno FO] i [jméno FO] uvedli, že tento svazek obdrželi od zástupců společnosti [Anonymizováno] . Součástí svazku jsou i další listiny, které pocházejí z policejního spisu – vyrozumění policejní komisařky [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO] z 3. 9. 2014, žádost policie na společnost Artis z 9. 2. 2015, předvolání [tituly před jménem] [jméno FO] k výslechu ze dne 5. 11. 2014, dokument Vyhodnocení záznamu a doplnění, propagační materiály [Anonymizováno], pavouk propojení. Listiny nebyly označeny v protokolu o domovní prohlídce konkrétně, a to ani při rozpečetění pytle, byla označena pouze listina záznam o zahájení úkonů trestního řízení bez bližší specifikace a listina označená jako doplnění v protokolu ani při rozpečetění nebyla uvedena vůbec. Není tak prokázáno, že se mezi zajištěnými listinami u obžalovaného [jméno FO] záznam a jeho doplnění k datu provedení prohlídky skutečně nacházely. Policejní orgán měl u sebe složku dva roky, než z ní obě listiny předal ke zkoumání.

166. Dále se obžalovaná zabývala znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání listin, z něhož vyplynulo, že obě listiny pocházejí z dokumentů předložených MSZ v Praze a nelze zjistit, jak a kde byly vytištěny. Jediným odlišujícím znakem u kopie nalezené u [jméno FO] byl zbytek razítka bývalé Městské státní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO], neboť toto razítko se v policejním spisu nenachází, ale v dozorovém spise MSZ ano. Originál listiny však obsahuje ještě rukou psaný text na několika místech, který se na listině nalezené u [jméno FO] nenachází. Kopie tak není zcela totožná s originálem z MSZ v Praze. Razítko mohlo být obsaženo i v policejních dokumentech, kde i na jiných dokumentech je stejné razítko a další razítka, která jsou i na stejných listinách v dozorovém spise. Není tedy vyloučeno, že listiny se mohly původně nacházet i v policejním spise. Z výpovědí svědků a z dokumentu na č. l. 7126 vyplývá, že listiny potvrzené MSZ v Praze s razítky MSZ se vracely zpět policejnímu orgánu. Znalec neporovnával, odkud mohou pocházet další nalezené listiny u [jméno FO], kdy tyto musely pocházet z policejního spisu, nikoliv z dozorového. Rovněž nezkoumal stáří listiny a písmo zpracovatele listiny označené jako pavouk propojení. V úvahu tak přicházejí i jiné orgány a osoby jako zdroje listin, které měl [jméno FO] u sebe. Ani pokud by bylo možné učinit závěr, že pocházejí z dozorového spisu, nelze určit, že je opatřila obžalovaná. Další posudky dospěly k závěru, že na listinách se nenacházejí stopy [jméno FO] ani její. Pokud by s listinami manipulovala, zcela jistě by se na nich nacházely. Namítla, že opatření o přibrání znalce z výpočetní techniky, který se týkal služebního počítače, bylo vydáno v rozporu s § 105 odst. 3 tr. řádu, neboť státní zástupkyně jí neumožnila podat proti němu námitky. Zákon nevymezuje, které osoby mohou proti znalci vznášet námitky. Závěr soudu, že sledovala i po 29. 3. 2015 procesní vývoj v databázi ISYZ není doložen jediným důkazem. Záznamy ze sledování dokazují pouze to, že se s [jméno FO] scházela. Dále uvedla, že pro závěr o korupčním jednání obžalovaných nemá soud oporu v žádném důkazu. Z předchozího telefonního hovoru [jméno FO] s obžalovanou před návštěvou u ní v bytě vyplývá, že to ráno měl jednání ještě někde jinde před ní. Závěr soudu o tom, že příjemce „dáme jí z toho“ měla být obžalovaná je pouhá spekulace, neuvedl ani jméno, příjmení, funkci ani jiné označení, na základě kterého by bylo možné obžalovanou ztotožnit. Soud dospěl k závěru, že vybraná hotovost, nebo její část z částky 23 000 Kč, měla sloužit jako úplatek obžalované, nebyl však zjištěn žádný důkaz, že by k předání peněz došlo, nebylo vyvráceno, že [jméno FO] nic nevyplatil nebo vyplatil jiné osoby. [jméno FO] k tomu uvedl, že platil najatým taxikářům, kteří mu pomáhali provádět sledování, vyloučil, že by obžalované poskytl nějaké finance.

167. Dále se vyjadřuje k povolení ke sledování vnitřních prostor bytu Hostavice 2014, kdy záznam rozhovoru mezi ní a [jméno FO] ze dne 29. 3. 2015 byl získán na základě povolení soudkyně Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 12. 2014. Toto rozhodnutí je však vydáno na základě nepravdivých podkladů. Obžalovaná v daném bytě ještě nebydlela, v den, kdy soud tvrdí, že tam proběhla schůzka, byl ještě ve vlastnictví společnosti Skanska a obžalovaná tam byla třikrát na inspekčních kontrolách. Údaj o tom, že se [jméno FO] nacházel v bytě dne 3. 11. 2014, vychází z lokalizace telefonu [jméno FO], kdy poté měl uskutečnit ze svého vozu hovor, ve kterém uvedl, že „jede z toho jejího nového bytu“. Hovor je nicméně sloučením více hovorů. Není tak přitom vyloučeno, že mohl jet z bytu úplně jiné ženy. Takto byl vytvořen nepravdivý nezákonný důvod pro povolení k prostorovému sledování jejího bytu. [jméno FO] nebyl dne 3. 11. 2014 sledován, ukazatelem tak byla GPS v jeho voze, která zaznamenala pohyb vozu, ale ne [jméno FO] po jeho vystoupení. Lokalizace byla zjištěna v [adresa], kdy je od bydliště obžalované vzdálena 800 m. V této lokalitě se [jméno FO] pohyboval pravidelně ještě dříve, než zde bydlela obžalovaná. Z žádného validního důkazu nevyplynulo, že byl u ní v bytě, nebo že by se vůbec tento den setkali. Povolení soudkyně prodloužila dne 9. 6. 2015 s odůvodněním, že do bytu chodí důvěrní přátelé obžalované a řeší zde případ [Anonymizováno]. Ten byl však v dané době již veřejně projednáván Městským soudem v Praze. Soudkyně nijak nežádala tyto skutečnosti zdůvodnit. Rozhodnutí je tak dílem nepravdivé a dílem není náležitě odůvodněno. Jako další důvod soudkyně v povolení uvedla, že obžalovaná v kauze [podezřelý výraz] [jméno FO] uložila policejnímu orgánu, aby věc rozhodl, ačkoli šetření ještě nebylo ukončeno. Důvodem nařízení prostorového odposlechu v bytě státní zástupkyně (obžalované) byl tedy i její právní názor učiněný v jejím rozhodnutí dva roky před vydáním povolení ke sledování.

168. Obžalovaná shrnuje, že soud jednání pod bodem III. 1. rozsudku právně posuzuje jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pokračující přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, nicméně důkazy zjištěné v řízení tento závěr neumožňují. Soud neměl jediný důkaz o tom, že obžalovaná jednala v úmyslu přímém se specifickou pohnutkou opatřit [jméno FO] prospěch, jako osobě poskytující detektivní služby, dále neexistuje jediný důkaz, že by po ní žádal poskytnutí informací, neexistuje důkaz o tom, že by obžalovaná věděla, že podniká v oboru detektivních služeb. Závěr soudu o tom, že si musela být vědoma, že poskytuje [jméno FO] prospěch v probíhajícím řízení je mylný, protože význam a obsah obou listin takový závěr neumožňuje, žádná opatření v nich ani nebyla nastíněna, navíc jak [jméno FO], tak [jméno FO], o tom věděli. Obě listiny použili zástupci společnosti [Anonymizováno], kteří je získali jako poškození v rámci nahlížení do spisu. Pro závěr o spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby v porušení povinnosti mlčenlivosti soud ani nezdůvodnil, proč měly být údaje v těchto dokumentech utajeny, když již byly známy většímu okruhu osob. Pro naplnění znaků skutkové podstaty podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku neměl soud vůbec žádný důkaz. Jestliže měla obžalovaná opatřit listiny z dozorového spisu, není zřejmé, jaké informace měla získat z ISYZ, soud nemá ujasněno, které informace a odkud měla získat. Skutková podstata nespočívá v oprávněném či neoprávněném přístupu k počítačovému systému, ale v neoprávněném užití dat z tohoto systému. Soud neměl důkaz pro vyvození závěru o spáchání tohoto trestného činu a absenci takového důkazu nahradil zcela lživým tvrzením, že nahlížení obžalované bylo nelegitimní.

169. Soud se také nezabýval namítanou působností trestního zákoníku v případě přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací, protože zákonem č. 130/2022 Sb. došlo ke změně trestního zákoníku v ustanovení § 230 odst. 2, na který jednání obžalovaných nedopadá, trestné je takové jednání, při kterém dojde k zásahu do počítačového systému či nosiči informací. Nepůjde již o pouhé nahlížení a poskytnutí informace. Pozdější právní kvalifikace je tak pro obžalovanou příznivější. Ohledně trestného činu přijetí úplatku uvedla, že soud vycházel z nepřímých důkazů, kde v rozhovorech nikde nebyla označena, že úplatek spočívající ve finančním plnění nebyl stanoven ani v minimální výši, nebylo zjištěno, že by [jméno FO] obžalované finanční prostředky nabízel, ani že je předal a ona je přijala. [jméno FO] má za to, že k žádnému z trestných činů nedošlo.

170. V další části odvolání obžalovaná namítá nesprávnost a nepravdivost skutku III. 2. Jednání obžalovaného [jméno FO] pod bodem III. 2. a)-c) soud právně posuzuje jako návod k pokračujícímu přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací, avšak ve výroku rozsudku chybí popis jednání, který by uvedené právní kvalifikaci odpovídal, které nebylo popsáno ani v usnesení o zahájení trestního stíhání, ani v obžalobě. U obžalované nejsou ve výroku popsány dílčí útoky pokračujícího přečinu, jsou uvedena pouze data lustrací, nikoliv neoprávněného poskytnutí informací a jakých. Kvalifikace jejího jednání jako pokračující přečin zneužití pravomoci úřední osoby je nesprávná, protože jde pouze o jeden skutek, ve stejný čas na stejném místě měla sdělit tři informace. Pro výrok, že ji [jméno FO] požádal o zjištění informací ke konkrétním trestním věcem, neměl soud jediný důkaz, stejně tak neměl důkaz k tvrzení, že mu informace na základě předchozí domluvy předala. Také pro výrok o tom, že byl obžalované znám účel, proč [jméno FO] informace požaduje, neměl soud jediný důkaz. Nebylo prokázáno, že by [jméno FO] nějaké informace poskytl, nebo že by je vůbec zamýšlel někomu poskytnout. Výrok soudu o tom, že obžalovaná nahlížela do ISYZ nelegitimně není pravdivý, obžalovaná byla oprávněna nahlížet do všech evidencí na základě přístupového hesla. To, že měla lustrovat proto, aby poskytla informace [jméno FO], je pouhá spekulace soudu. Lustrace prováděla z titulu oprávnění zástupce vedoucího oddělení, kontroly byly každodenní a týkaly se průtahů ve věcech, pravidelně prováděných prověrek, dodržování lhůt, apod. K většině kontrol musela mít k dispozici i dozorový spis, neboť ISYZ byl jen evidenční a nenacházelo se v něm vše jako v dozorovém spise, což potvrdila svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Organizační řád na MSZ v Praze jako interní norma pouze stanovila rozsah oprávnění vedoucích oddělení, ale jejich praktický výkon ponechal na funkcionářích. Soud výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] při odůvodnění rozsudku jednak pominul a jednak nesprávně interpretoval. Z přehledu lustrací vyplývá, že do souboru [Anonymizováno] nahlížela [jméno FO] až v říjnu 2012, předtím pouze obžalovaná, do 1 KZV 215/2013 nahlížela [jméno FO] až po zahájení trestního stíhání, do jiných souborů, kde se vyskytovalo jméno [jméno FO] [jméno FO] nenahlížela vůbec. Ve všech případech tak kontrolu prováděla pouze obžalovaná. Žádným důkazem není podložen závěr soudu o tom, že dále nahlížela i po 27. 3. 2013, kdy soud zřejmě akceptoval důkaz označený v obžalobě „že se [jméno FO] a [jméno FO] scházeli“. Nebylo vůbec zjištěno, jak [jméno FO] s informacemi naložil, ve výpovědi uvedl, že je nepoužil vůbec na nic a proč se s obžalovanou o případech bavili, si již nepamatuje. Obžalovaná si to taktéž nepamatuje, mohlo to souviset s jeho sbíráním poznatků pro policii. Dokumenty získané při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor a pozemků u [jméno FO], [jméno FO] a společnosti [právnická osoba] neobsahují žádné záznamy, smlouvy, plné moci, které by prokazovaly, že obžalovaní nebo někdo jiný ze společnosti [právnická osoba] vykonával nějaké činnosti pro osoby prověřované nebo vyšetřované, nebo jejich právní zástupce, nebo osoby, které figurovaly v trestních věcech v jakémkoli procesním postavení. Papírek s ručně napsaným jménem [jméno FO] a telefonním číslem neumožňuje učinit závěr, že pravděpodobně [jméno FO] postupoval ve prospěch této osoby. Tato osoba ani nebyla nikdy ztotožněna.

171. Nebyl proveden žádný důkaz o tom, že obžalovaná věděla, že [jméno FO] provozuje detektivní služby. Soud scestně argumentuje záznamem z prostorového odposlechu z roku 2015, kde obžalovaná hovořila o tom, že [jméno FO] má bezpečnostní agenturu. To ale není totéž, co detektivní kancelář. Znalecký posudek z odvětví fonoskopie pouze prokazuje, že druhým účastníkem odposlechu v bytě byl [jméno FO]. Okolnosti nahrávky jsou nejasné, čemuž nasvědčuji i závěr znalkyně, která uvedla, že se jednalo o frekventované místo, nicméně šlo o byt obžalované, kde se nikdo nenacházel. Záznam hovoru z 27. 3. 2013 ani není záznamem odposlechu, na který byl vydán příkaz dle § 88 odst. 1, 2 tr. řádu, ale záznamem ze sledování bytu, na které nebylo vydáno povolení dle § 158d odst. 1, 3 tr. řádu. Obžalovaná uvedla, že soud zde stejně jako u skutku pod bodem III. 1. směšuje lustrace v elektronických evidencích s dozorovými (listinnými) spisy. Tvrzení soudu, že mohla lustrovat v evidencích, či nahlížet do spisů jiných státních zástupců pouze v době dovolené [tituly před jménem] [jméno FO], nemá oporu ve výpovědích svědků, ani interních předpisech. Stejně jako pod bodem III. 1., se soud nezabýval charakterem informací, které [jméno FO] obžalovaná sdělila, aby si vyřešil otázku pro závěr o zavinění, tedy zda informace byly způsobilé získat pro jiného neoprávněný prospěch, nebo způsobit škodu.

172. K bodu III. 2. a), případu [Anonymizováno] uvedla, že tvrzení soudu, že vedoucí byla v době lustrací obžalované v únoru a březnu 2013 v práci a nenastal důvod, aby její práci prováděla, vyvrátila svědkyně [jméno FO], která uvedla, že skutečnost, zda byla, či nebyla na pracovišti, nehrála žádnou roli. Tvrzení o tom, že by o každé kontrole informovala dozorového státního zástupce a učinila o tom záznam, je absurdní účelový výmysl, nemá žádnou oporu ani v důkazech ve spise, v interních předpisech, v zaběhnuté praxi. Je evidentní, že soud nepochopil otázku fungování státního zastupitelství. Závěr soudu o tom, že obžalovaná informace zjistila z prověrky spisu, provedené [tituly před jménem] [jméno FO] dne 20. 2. 2013, je založen na spekulaci, nikoliv na důkazech. V prověrkách se nacházely informace o úkonech, které nebyly ukončeny, obžalovaná stav tohoto trestního řízení znala, ostatně věc sledovala (o čemž svědčí lustrace již dne 25. 10. 2011). Informace nepocházela ze systému ISYZ a nebyl proveden důkaz o opaku. Obsah záznamu v prověrce byl obsažen i v jiných dokumentech. Soud se také nevypořádal s charakterem informací z této věci, pouze konstatoval, že se stále jednalo o neveřejné informace. V rozhovoru [jméno FO] s obžalovanou nebyla sdělena žádná informace, která by měla být utajena, neboť strany řízení ji znaly (o právních pomocech a znaleckých posudcích byli podezřelí informováni).

173. Z obsahu rozhovoru dne 27. 3. 2013 vyplývá, že obžalovaná hovořila zcela obecně, bez jakéhokoli záměru vyzradit informace, ze kterých by mohl kdokoli profitovat. V dozorovém spise se v dané době nenacházela jediná aktuální informace, a to, že státní zástupce vyžaduje bankovní informace, o tomto úkonu [jméno FO] nic neřekla. Nebyl opatřen důkaz o tom, jak [jméno FO] s informací naložil, z ničeho nevyplývá, že by informace požadoval. Pokud jde o další nahlížení obžalované do souboru, nebyl zjištěn žádný důkaz, který by svědčil o tom, že by ještě někdy o případu s [jméno FO] hovořila. Obžalovaná s [jméno FO] byly od roku 2013-2016 nepřetržitě sledováni a odposloucháváni, ze sledování [jméno FO] po celá léta nevyplynulo, že by se někdy s osobami, které figurovaly v případu [Anonymizováno] setkal, nebo s nimi hovořil v telefonu. Poskytnuté informace byly obecného rázu, osoby prověřované je znaly a nebyly způsobilé přivodit jinému škodu, újmu nebo prospěch tak, aby šlo o trestný čin. Obžalovaná v této věci lustrovala vícekrát, a to bez souvislosti se schůzkami s [jméno FO], pouze náhodou se v jednom případě datum lustrace shoduje se schůzkou. Soud bez důkazů, že se domlouvali na schůzce, ovšem přijal závěr, že lustrace je spojena se schůzkou s [jméno FO] dne 27. 3. 2013. Soud by měl ke každé sdělované informaci uvést, zda a proč ji považuje za natolik závažnou, že má být v zájmu dosažení účelu trestního řízení utajena. To se v rozsudku nestalo. Ani ze sledování obžalované, či [jméno FO] nevyplynulo, že by obžalovaná měla alespoň povědomost o tom, že [jméno FO] je společníkem v obchodní společnosti s předmětem podnikání soukromých detektivů a dokonce, že vykonává tyto činnosti pro osoby prověřované, nebo pro jejich právní zástupce za úplatu. Tvrzení soudu, že musela vědět, že pracuje pro osoby prověřované a jejich zástupce, je naprostá dedukce, nedoložená žádným důkazem. Pohnutka, která je znakem trestného činu, musí být zjištěna v podobě konkrétních skutkových okolností. K této problematice obžalovaná poukázala na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dále uvedla, že soud odkazuje na to, že jejich schůzky s [jméno FO] probíhaly vysoce konspirativním způsobem a poukázal na záznamy ze sledování z roku 2015. Ke skutku pod bodem III. 2. však došlo v roce 2013, kdy o svém sledování nevěděla a objasnila soudu důvod svého konspirativního chování, jímž byly nepřátelské osoby, které vedly její prověřování a obavy z dozorové státní zástupkyně, která byla její nadřízenou. Shrnula, že [jméno FO] z věci [Anonymizováno] sdělila informace, které nebyly aktuální, byly již zveřejněny stranám trestního řízení a nepocházely z elektronických databází. V případě jednání pod bodem III. 2. a) tak nejde o trestný čin.

174. K případu [jméno FO] pod bodem III. 2. b) napadeného rozsudku uvedla, že výrok je nepravdivě označen a umožňuje, aby skutek v něm popsaný, byl zaměněn s jiným. Dozorová prověrka [tituly před jménem] [jméno FO] byla provedena ve věci pod sp. zn. 1 KZV 209/2013, nikoliv ve věci 1 ZV 215/2013 (tento spis ještě neexistoval). Není pravdou, že by se v prověrce nacházela informace o právní pomoci z USA, když tato v dané době vyžádána nebyla. Nepravdivý je i výrok, že obžalovaná dne 5. 2. 2013 a 27. 3. 2013 provedla nelegitimně lustrace v souboru 1 KZV 215/2013, protože ještě nebyl v ISYZ vytvořen. Po upozorňování obžalovanou na tyto nesrovnalosti, soud upravil popis skutku tak, že informace nezískala z prověrky, ale z lustrací v ISYZ ve věci vedené pod sp. zn. 1 KZV 215/2013. Zde ale stále platí, že spis v dané době ještě neexistoval. Do spisu 1 KZV 215/2013 byl po zahájení trestního stíhání spojen spis o prověřování sp. zn. 1 KZV 209/2013, v uvedené dny ale do tohoto souboru nenahlížela. Ke jménu [jméno FO] se vázalo více trestních věcí vedených na MSZ v Praze od roku 2011, dle uvedených dat by mohla lustrace odpovídat spisu 1 KZN 364/2011. V této věci však obžalovaná lustrovala od 10. 2. 2012 průběžně, nahlížela do prověrek, čemuž odpovídá kontrolní činnost. Avšak ani v tomto spise není uveden údaj o právní pomoci z USA. Obžalovaná sdělila [jméno FO] dne 27. 3. 2013, že čeká na vyřízení právní pomoci z USA, čímž mu sdělila nepravdivou informaci. Informace v prověrce mu nesdělila. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] si nepamatuje, kdy ve věci žádala o právní pomoc, v přípravném řízení uvedla, že to muselo být ve vyšetřování, dále uvedla, že do prověrek o žádostech o právní pomoc údaje nepíše, stejně tak je nezakládá do ISYZ. Informace sdělená [jméno FO] tak nebyla pravdivá, k jednání popsanému pod bodem III. 2. b) vůbec nedošlo.

175. K případu [jméno FO] pod bodem III. 2. c) znovu uvedla, že výrok soudu je nepravdivý a nepochopitelný, soud neuvedl jedinou informaci, kterou by [jméno FO] sdělila. V databázi ISYZ ani v dozorovém spise se v dané době žádná informace nenacházela, věc byla na samém počátku. Soud vyhodnocuje důkazy výhradně na základě spekulací a v rozporu s logikou. Obžalovaná provedla lustraci na základě názvů firem a jména [jméno FO]. Po zadání se otevřel soubor 1 KZN 102/2013, kde provedla lustrace ještě předtím, než se o věci bavila s [jméno FO]. Je zjevné, že pouze lustrovala, zda subjekty procházejí evidencí na MSZ. Názvy společností figurujících v této trestní věci, pod jejichž jmény obžalovaná lustrovala, [jméno FO] nikdy nevyslovil. V souboru se žádné údaje nenacházely, protože věc byla na samém počátku, což prokazuje výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a stav dozorového spisu v březnu 2013. Tvrzení o tom, že poskytla [jméno FO] informaci z tohoto případu po 2. 4. 2013 je nepravdivé, nebyl o tom zjištěn žádný důkaz. Vyjádření „že si to zapamatuje a nemusí jí to psát“ neznamená ani příslib poskytnutí informace, ani závazek věc monitorovat. Soud zde důkazy nehodnotí objektivně a nestranně. Není pravda, že jakékoli poskytnutí informace neoprávněné osobě je nelegální. Tvrzení soudu o šustění papírů nad slovy [jméno FO] je pouhou spekulací, nahrávka je takřka nesrozumitelná. Ani v tomto případě nebylo operativně pátracími prostředky zjištěno, že by [jméno FO] byl v kontaktu s některou osobou z této trestní věci. I v tomto skutku lze uvést, že žádným důkazem nebyla vyvrácena obhajoba obžalované, že nahlížení v dozorových spisech mohla provádět na základě stejného oprávnění jako vedoucí oddělení a pokud jde o lustrace v ISYZ, tyto mohla provádět neomezeně na základě přístupového oprávnění. Stejně tak činila v trestní věci 1 KZN 102/2013, tento případ byl komplikovaný sporem o příslušnost, a je zřejmé, že o tom muselo být vedení informováno. Nebylo prokázáno, že by z této věci byla [jméno FO] poskytnuta sebemenší informace.

176. Ohledně závěrů soudu o kryptovacím telefonu se vyjádřila tak, že v roce 2013 jej rozhodně nepoužívala a neexistuje o tom žádný důkaz. Dále se vyjádřila k právní kvalifikaci skutku III. 2. a)-c), namítla, že případ [jméno FO] není v právním hodnocení uveden. Namítla, že o tom, že by informace ve věci [Anonymizováno] pocházely z počítačového systému, není žádný důkaz a nelze prokázat opak. Soud hodnotí zavinění velmi rozporuplně, opět však jde o presumpci zavinění, protože žádný důkaz k tomuto nebyl zjištěn. Z rozhovoru mezi obžalovanou a [jméno FO] nezákonně získaného ze dne 27. 3. 2013 nevyplývá žádný důkaz, že by chtěla [jméno FO] pomoci získat jakýkoli prospěch. Soud nezvažoval ani další důvody, např. jeho spolupráci s policií nebo pouhou zvědavost. Po celou dobu sledování [jméno FO] nebylo zjištěno, že by se s účastníky všech tří trestních řízení vůbec znal.

177. Z textu odůvodnění právní kvalifikace soud opakovaně uvádí, že šlo o konkrétní informace, ačkoliv v případu [jméno FO] nebyly žádné, v případu [jméno FO] nepravdivé a v případu [Anonymizováno] všem stranám známé. Závěr soudu o tom, že se jedná o pokračující trestný čin, je nesprávný, neboť ve stejné době tamtéž sdělila obžalovaná tři informace, netvoří to tak samostatné dílčí útoky, ale jde o jedno jednání. Skutky uvedené pod body III. 2. b), c) se vůbec nestaly. Jednání pod bodem III. 2. a) může znamenat toliko porušení mlčenlivosti, ale nenaplňuje všechny znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby.

178. Závěrem svého odvolání obžalovaná navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

179. Poté ještě doplnila své odvolání o návrh, aby krajský soud nejprve před projednáním odvolání obžalovaných vyřešil otázku, zda byl soud I. stupně příslušný k rozhodnutí a aby věc předložil vrchnímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti, nebo aby dal pokyn okresnímu soudu, aby tak učinil sám.

180. Následně zaslala doplnění odvolání, ve kterém uvedla, že okresní soud zcela pominul důkaz zvukový záznam z prostorového sledování vozu [jméno FO] ze dne 7. 4. 2015 v 14:23 hod., ve kterém [jméno FO] sděluje [jméno FO], na co použil částku 23 000 Kč, a to tak, že dával peníze za [Anonymizováno] a celníkovi za lustrace, na což reagoval [jméno FO] slovy „[Anonymizováno]?“. Z tohoto jasně vyplývá, že [jméno FO] dával peníze osobě jménem [Anonymizováno] a ne obžalované. V průběhu trestního řízení nebylo zjištěno, zda a komu dával [jméno FO] peníze. Tento rozhovor byl přehrán u hlavního líčení dne 26. 7. 2022. Obžalovaná dále předložila přepis služebního telefonického odposlechu mezi ní a [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 28. 5. 2015, kdy se baví o trestní věci [tituly před jménem] [jméno FO]. Podle obžalované se jedná o důkaz, že předmětem tohoto řízení nebyla údajná trestná činnost obžalované, ale vyzvídání o poměrech na podřízeném Městském státním zastupitelství v Praze. [Anonymizováno] měl v dané době informace od policejního orgánu o sledování obžalované. Toto má svědčit o jejím tvrzení, že celý policejní útvar, který vedl její vyšetřování, byl podjatý. Dále předložila části kopie povolovacích rozhodnutí státní zástupkyně dle § 158d odst. 1, 2 tr. řádu, ze kterých lze dovodit, že vozidlo značky [jméno FO] [jméno FO] obžalovaného [jméno FO] pojímaly orgány činné v trestním řízení jinak než ostatní vozidla. Policejní orgán i státní zástupkyně měli zadokumentováno a byli si vědomi, že [jméno FO] užívá své vozidlo jako svou kancelář a své soukromí, tedy nad rámec přepravy. Předložila také části návrhu VSZ v Praze na vydání povolení ke sledování kanceláře policisty [Anonymizováno], ze kterých vyplývá, resp. z jeho odůvodnění, že státní zástupkyně o rozhodovací praxi Ústavního soudu věděla a pojem soukromí si dle úpravy od roku 2010 uměla vyložit. V dalším doplnění odvolání obžalovaná doložila internetové články informující o kárných řízení se státním zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO] a článek z webu NSS se soudcem Městského soudu v Brně [tituly před jménem] [jméno FO], a to za účelem srovnání posuzování obdobných případů z justičního prostředí. Ke srovnání poukázala na případ kárného stíhání státního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], který měl porušit povinnost mlčenlivosti a ohrozit důvěru ve státní zastupitelství. Podle obžalované je porovnáním uvedených případů obdobného jednání charakter vyzrazených informací zcela zanedbatelný a z dosavadní praxe z kárného řízení by sotva bylo možné uvažovat o případné kárné odpovědnosti. Znovu uvedla, že spoluobžalovanému [jméno FO] nikdy neposkytla informace, které by mohly ohrozit účel trestního řízení. Všechny informace byly stranám trestního řízení známé daleko dříve, v jednom případě mu měla sdělit informaci, která ani nebyla pravdivá (ve věci [jméno FO]), v dalším případě žádnou. V případě [Anonymizováno] mu měla poskytnout dva dokumenty, u kterých nebylo vůbec prokázáno, že by pocházely od ní, nicméně i tyto dokumenty, resp. jejich obsah, byl stranám znám nejméně již půl roku. [právnická osoba] případech ([jméno FO], [Anonymizováno]) naopak [jméno FO] nesdělila aktuální informace, které byly v danou chvíli opravdu důležité (bankovní informace). Z uvedeného tak vyplývá, že na rozdíl od kolegy [tituly před jménem] [jméno FO] a soudce [tituly před jménem] [jméno FO] svoje slova vážila, aby nemohla ohrozit účel trestního řízení. Obžalovaná poté zaslala soudu další doplnění odvolání, ve kterém uvedla další důvody, proč má za to, že dozorující státní zástupkyně je podjatá. Dne 13. 6. 2024 zaslala Vrchní státní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO] podnět Městskému státnímu zástupci v Praze, aby podal na obžalovanou kárnou žalobu, zřejmě pro nekolegiální chování spočívající v tom, že obžalovaná napsala na vrchní státní zástupkyni anonymní trestní oznámení. V něm bylo vysloveno podezření, že [tituly před jménem] [jméno FO] poskytuje médiím informace z kauzy Dozimetr, případně její podřízení, či policisté, nicméně s jejím souhlasem. Nezjištěným způsobem bylo oznámení poskytnuto [tituly před jménem] [jméno FO], včetně obálky s ručně nadepsanou adresou. VSZ v Praze si nechalo vypracovat znalecký posudek, který byl obžalované předložen s tím, že je nejspíš pisatelkou adresy, a to s nízkou pravděpodobností. Jako vzorek posloužil obžalovanou psaný text, nicméně se muselo jednat o starý text, neboť písmo neodpovídalo současnému písmu obžalované. Obžalovaná pak podala vysvětlení, které přiložila k doplnění odůvodnění odvolání. Tuto událost považuje za další důkaz svědčící o podjatosti dozorové státní zástupkyně. I kdyby podnět k zahájení kárného řízení nebyl podepsán [tituly před jménem] [jméno FO], jde o její aktivitu, neboť je vyloučeno, aby o těchto postupech nebyla informována. Stejný postup již byl v tomto trestním řízení zaznamenán, když obdobně skrytě podala trestní oznámení na obžalovaného [jméno FO]. Současně v podání sdělila, že není autorkou anonymního podání. Dále, že již od roku 2012 nemají s [tituly před jménem] [jméno FO] dobré vztahy. Poté, co [tituly před jménem] [jméno FO] iniciovala zahájení trestního stíhání vůči obžalované a dalším spoluobžalovaným, podala obžalovaná na ní a policistu [Anonymizováno]. [jméno FO] řadu trestních oznámení, které vždy podepsala.

181. [Jméno obžalované F] ve svém odvolání nejprve zrekapituloval výrok o vině a o trestu týkající se jeho osoby a poté se vyjádřil k samotným důvodům odvolání. Poukázal na to, že okresní soud má pravdu v tom, že předmětná trestní věc je v rámci běžné rozhodovací praxe výjimečná, ovšem to není dáno ani tak rozsahem, ale skutečností, že jsou stíhány osoby, které po většinu svého života bojovaly proti porušování trestních norem. Uvedl, že řízení neprobíhá zcela obvyklým způsobem, jsou využívány metody na hraně zákona, či spíše za hranicí příslušných procesních předpisů. Dále sdělil, že procesními námitkami se zabývat nebude, přičemž souhlasí s námitkami uplatněnými ve prospěch dalších obžalovaných ohledně nepoužitelnosti odposlechů pořízených v souvislosti se sledováním vozidel.

182. Poté se vyjádřil k historii svého trestního stíhání, kdy fakt nálezu předmětných dokumentů (záznam o zahájení úkonů trestního řízení a doplnění záznamu) byl znám od počátku, k zahájení trestního stíhání vůči jeho osobě však došlo až s dvouletým časovým odstupem. [jméno FO] počátku trestního stíhání nepopírá, že jako společník společnosti [právnická osoba] měl k dispozici v rámci plnění pracovních úkolů předmětné písemnosti. Tyto se do dispozice společnosti dostaly poté, co došlo k uzavření smlouvy se společností [právnická osoba]. o poskytování poradenských a detektivních služeb. Obžalovaný se s listinami seznámil v rámci plnění pracovních úkolů v době, kdy již bylo zřejmé, že probíhá v trestní věci týkající se [Anonymizováno] prověřování, neboť to vyplývalo z úkonů, o nichž byli informováni [tituly před jménem] [jméno FO]. Zásadně nesouhlasí s tím, že by věděl, že listiny byly získány trestnou činností. Rovněž je neužíval on jako fyzická osoba, ale pokud byly užity, tak právnickou osobou, společností [právnická osoba] Uvedl, že jeho trestní stíhání je od počátku založeno na domněnkách. Má za to, že uvedená skutková zjištění nejsou podložena konkrétními důkazy, případně provedené důkazy skutkovým zjištěním odporují. Nebylo prokázáno, že se listiny do agentury dostaly způsobem, který konstruuje rozsudek a již vůbec nebylo prokázáno, že by byl seznámen se způsobem nabytí těchto listin. Soud poukázal na okolnost, že jako bývalý policista věděl o neveřejném charakteru písemností, což je pravda, nicméně v rámci detektivních služeb je nutno pracovat i s neveřejnými informacemi a tyto analyzovat v kontextu s veřejně známými informacemi. Jak se listiny do společnosti dostaly, ho nezajímalo, ani mu nepříslušelo to posuzovat. Navíc význam písemností byl marginální, to, že je ve věci zahájeno trestní stíhání, vyplývalo z faktu, že již předtím proběhl výslech [tituly před jménem] [jméno FO].

183. Dále se vyjádřil k odposlechům pořízených v rámci sledování ze dne 16. 3. 2015, 24. 3. 2015, 25. 3. 2015. Obhajoba je přesvědčena o nepoužitelnosti těchto záznamů, ale i kdyby použitelné byly, nelze z nich učinit žádné konkrétní závěry vůči jeho osobě. I kdyby mělo být dovozováno, že za zdroj informací považoval Městské státní zastupitelství, tak to byl maximální rozsah informací, které měl. Z toho, že [jméno FO] mluví o přefocení písemností, nelze usuzovat to, že mu bylo zřejmé, že listiny byly získány trestným činem. Obžalovaný dále poukázal na stranu 100 rozsudku, kde citoval text odůvodnění, a uvedl, že v této části je rozsudek zcela nepřezkoumatelný. Nelze zjistit, jaká zjištění z jednotlivých důkazů okresní soud učinil. Postup, který nevhodně zvolil okresní soud, vytváří situace, které působí až komicky. Například uvedl, že na jedné straně je usvědčován výpovědí [jméno FO], na druhé straně soud uvedl, že výpověď [jméno FO] je v části týkající se schůzky v [jméno FO] nevěrohodná. Svědek jednoznačně uvedl, že obsahem poskytovaných informací nebyl průběh trestního řízení, také potvrdil, že se k němu ze strany obžalovaných žádné listiny nebo informace z policejního spisu nedostaly. I pokud by bylo prokázáno, že na schůzce listiny měl, nepotvrzuje to, že je jakkoli použil. V hodnocení soudu se nelze vyznat ani v tom směru, když uvedl, že listiny, resp. jejich obsah, měly hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Skutečnost, že mezi společnostmi byla uzavřena smlouva, kdy za poradenské a detektivní služby byla poskytována úplata, je zřejmá, nicméně jakákoli souvislost mezi písemnostmi a peněžitým plněním prokázána nebyla. Skutkový stav tak nebyl zjištěn náležitým způsobem. Nešlo tak ani očekávat precizní právní posouzení skutku. Soud rezignoval na povinnost vypořádat se s právními námitkami obhajoby. Pouze drobnou zmínkou reagoval na připomínku týkající se zdrojové trestné činnosti, kdy soud oponuje v obhajobě v tom směru, že nemusí jít o majetkovou trestnou činnost. Soud se tak nevypořádal se všemi námitkami a otázkami, které vyvstaly v řízení. Zejména se nevypořádal s tím, zda lze považovat obsah listiny za věc v právním a ekonomickém smyslu, jaký charakter má informace o trestním řízení, zda jde o ekonomickou výhodu, a tedy přichází v úvahu jako výnos z trestné činnosti, nebo jde o výhodu psychologickou. Je také třeba posoudit, jak odpovědi na právní otázky, ovlivní právní kvalifikaci skutku. Otázky spojené s právním posouzením a možnostmi užití právní kvalifikace zůstaly z valné části nezodpovězeny, a proto se rozsudek v této části jeví jako výrazně nepřesvědčivý.

184. Obžalovaný se vyjádřil i k výroku o trestu. Jako zarážející vidí skutečnost, že mu je přičítáno k tíži, že neprojevil žádnou lítost nebo sebereflexi. Pokud v rámci obhajoby uplatňuje svou nevinu, nemůže zároveň projevovat lítost a sebereflexi. Je zřejmé, že se tím zbavuje polehčující okolnosti, ale v žádném případě nemůže jít o okolnost přitěžující. Skutek, i pokud by se skutečně stal, neměl žádné negativní důsledky, škodlivost skutku by tedy byla minimální, s ohledem na časový odstup prakticky nulová. Nastínil možnost, že by zde trestní odpovědnost vůbec nemusela přicházet v úvahu s ohledem na § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Za této situace se mu trest, který byl uložen bezúhonnému penzistovi, jeví jako nepřiměřeně přísný. Pokud jde o peněžitý trest, připomněl nesoulad mezi jeho výší ve výroku rozsudku a v odůvodnění. Pokud jde o tresty propadnutí věci, je otázkou, zda si soud ujasnil, jestli jde o věci náležející do majetku obžalovaného, nebo do majetku společnosti [právnická osoba]

185. Závěrem svého odvolání uvedl, že je zřejmé, že rozsudek soudu I. stupně je vadný, částečně nepřezkoumatelný a ve svých závěrech nepřesvědčivý. Navrhl, aby jej krajský soud ve výrocích ve vztahu k jeho osobě zrušil a zprostil obžalovaného obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu, popřípadě písm. b), anebo věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

186. Státní zástupce se v doplnění vyjádřil k odvolání obžalovaného [Jméno obžalované C] k bodu [jméno FO]. 2. rozsudku. Uvedl, že sice nelze mluvit o žádném přímém důkazu, z něhož by vyplývalo, že obžalovaný [jméno FO] požádal, tedy navedl obžalovaného [jméno FO], k zjištění a následnému předání neveřejných informací z trestního řízení [jméno FO], avšak na základě uzavřeného řetězce nepřímých důkazů lze takový závěr učinit. Tento řetězec tvoří podle něho zejména výstupy ze sledování osob a věcí, výstupy z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, výpisy o pracovní docházce obžalovaného [jméno FO], tzv. [jméno FO] deník, elektronické důkazy získané z mobilního telefonu Blackberry a v neposlední řadě výpovědi svědků učiněné v řízení před soudem, ale i výpovědí svědků a podaná vysvětlení v přípravném řízení.

187. Předně z tzv. [jméno FO] deníku vyplývá, že [tituly před jménem] [jméno FO] a obžalovaný [jméno FO] mezi sebou udržovali vztah, jehož podstatou bylo, aby [jméno FO] zajišťoval různé záležitosti přesahující do policejního prostředí. Z výpovědi [jméno FO], ale i ze samotného deníku vyplývá, že [tituly před jménem] [jméno FO] si v dané době uvědomoval, co páchá a měl snahu zjišťovat svými kanály, jestli se kolem něho „náhodou nemotá policie“. V této souvislosti svědek [jméno FO] zmínil jméno obžalovaného [jméno FO], a jeho aktivity směrem dovnitř ÚOKFK. [jméno FO] byl bývalý operativec, zdatný v sociálních vztazích, který navštěvoval bývalé kolegy a udržoval kontakt s policejním prostředím, což potvrdil i svědek [jméno FO]. V této souvislosti nutno poukázat na vztahy [tituly před jménem] [jméno FO] s [jméno FO] a advokátní kanceláří [právnická osoba]. Hypotézu o obžalovaném coby informačním kanále pro zjištění informací o trestním řízení souvisejícím s [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [jméno FO] potvrzují i další nepřímé důkazy.

188. Dne 7. 1. 2014 podal odboru korupce ÚOKFK na Perštýně 11, Praha 1, trestní oznámení [jméno FO], jehož podstatou mělo být hospodaření [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [jméno FO] a korupce ředitele [jméno FO]. Tyto zájmové informace se měl oznamovatel dozvědět při svém pobytu v nemocnici. Stěží lze uvěřit tomu, že se pacient při pobytu v nemocnici dozví informace o nehospodárném nakládání nemocnice a korupci jejího ředitele v takovém rozměru, aby byl schopen sám podat kvalifikované trestní oznámení, a to přímo k celorepublikovému útvaru, do jehož působnosti patří ty nejzávažnější ekonomické trestní věci. Svědek [jméno FO] při výslechu uvedl, že podávání trestních oznámení přímo na útvar je výjimečné, ale občas se stávalo. Z podání vysvětlení [jméno FO] v přípravném řízení vyplývá, že se ohledně podání trestního oznámení radil s obžalovaným [jméno FO] a ten mu doporučil, kde má oznámení podat. Dne 20. 1. 2014 zaslal [jméno FO] obžalovanému [jméno FO] SMS, že zítra (tj. 21. 1. 2014) domluvil termín v 13.00 hodin na Perštýně. Uvedeného dne podal v sídle odboru korupce vysvětlení k doplnění trestního oznámení. Dále je třeba upozornit na hovor mezi obžalovaným [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 1. 10. 2014, ve kterém obžalovaný instruuje [jméno FO] k podání trestního oznámení, přičemž říká: „a ten člověk dneska nastupuje, a je to ložená záležitost, já mám kluka, který do toho vstoupí, ale až po nějakém čase, ne teďko na začátku. [právnická osoba] „na tohohle … a…počkej, já se ještě podívám, je tam psanej, že jseš prostě dobře, jako to bylo u tý [jméno FO], že sješ dobře známej z toho, že znáš to prostředí, atd., že jo.“ Tyto informace lze vyhodnotit tím způsobem, že obžalovaný [jméno FO] používal [jméno FO] k podávání tendenčních trestních oznámení, a to přímo na odboru korupce ÚOKFK, kde byl vedoucím oddělení obžalovaný [jméno FO]. Takto obžalovaní docílili toho, že věc musela být na útvaru zaevidována a vytvořil se tak legenda dvou souběžně probíhajících trestních řízení týkajících se [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [jméno FO]. Avšak trestní řízení vedené na oddělení [Jméno obžalované C] mělo fungovat jenom jako nástroj k zjištění neveřejných informací z trestního řízení vedeného na odboru závažné hospodářské trestné činnosti ÚOKFK. Nelze najít jiné vysvětlení, proč byl obžalovaný [jméno FO], který měl evidentní zájem o informace z trestního řízení vedeného na OZHTČ instruoval [jméno FO] k podání trestního oznámení, které se mj. vyznačovalo kusými informacemi, přímo na odbor korupce, a to v čase, kdy toto oznámení mělo být zaevidováno a přiděleno právě oddělení, které řídil obžalovaný [jméno FO].

189. Současně byly zadokumentovány četné schůzky obžalovaných ([jméno FO] a [jméno FO]), ze kterých lze vydedukovat, že obžalovaný [jméno FO] byl kontaktním místem obžalovaného [jméno FO] na ÚOKFK, když potřeboval zjistit informace z trestních řízení. Tomu odpovídají mimo jiné nahrávky, na které se obžalovaný [jméno FO] o [jméno FO] vyjadřuje jako o klukovi, že si ho v době, kdy byli sledováni, odpálil, že „on“ (myšleno [jméno FO]) slouží a je tam z toho prostředí, že k němu přistoupil v metru, přičemž během jízdy měl [jméno FO] sdělovat neveřejné informace, a že jeho zdroj se díval do systému. Vztah obou obžalovaných prokazují i elektronické důkazy zajištěné z mobilních telefonů obžalovaných, a to zprávy zasílané prostřednictvím aplikace Blackberry Messenger, kdy lze užívání této aplikace vyhodnotit jako konspirativní. Zvláštní pozornost zaslouží konverzace z 22. 7. 2014, kdy se domlouvají, že [jméno FO] má něco nechat pro [jméno FO], anebo to počká až po [jméno FO] návratu. Skutečnost, že trestní oznámení, které podal [jméno FO] bylo tendenční a trestní řízení zahájené na odboru korupce na základě tohoto trestního oznámení bylo atypické, potvrzuje mj. výpověď svědka [jméno FO], který uvedl, že při společné pracovní schůzce uskutečněné v sídle OZHTČ Dlážděné ulici v[Anonymizováno]Praze 1, v roce 2014, které se kromě svědka účastnil obžalovaný [jméno FO] a jeho podřízení [jméno FO] a [jméno FO] a dále [jméno FO] za OZHTČ, mu v tom čase přišlo zvláštní, věc nebyla dynamická, nic tam nehořelo a neexistovala potřeba, aby pracovníci odboru korupce a podřízení [jméno FO] okamžitě všechno věděli. Svědek [jméno FO] také uvedl, že zvídavost je běžná, ale načasování té věci, samotné trestní oznámení mu přišlo zvláštní. Najednou existoval tzv. hlad po informacích, a to až v době, kdy trestní řízení vedené na OZHTČ nabralo dynamiku po objevení [jméno FO] deníku, přičemž věc se prověřovala již dlouhou dobu. Přitom na schůzce [jméno FO] nevystupoval tak, že by říkal, co ví on, nebo jeho podřízení. Svědek [jméno FO] dále uvedl, že věc, která se prověřovala na OZHTČ se týkala Gama nože, skenování chorobopisů a dalších veřejných zakázek v objemu desítek milionů korun, kdežto řízení vedené na odboru korupce mu připadalo jako výčet administrativně – ekonomických pochybení v řádu možná stovek tisíc korun. Svědek nechápal souvislost případu OZHTČ s případem odboru korupce, protože jeho oddělení se zabývalo érou, kdy byl ředitelem [tituly před jménem] [jméno FO] a odbor korupce časovým úsekem následujícím, kdy už ve funkci ředitele nebyl. Svědek na té schůzce nabyl zvláštní dojem, že obžalovaný [jméno FO] se zajímal o informace ohledně společnosti [právnická osoba] a ptal se na [jméno FO] deníku, tedy o informace související s [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [jméno FO].

190. Obdobnou zkušenost popsala i svědkyně [jméno FO], která uvedla, že na prvotním jednání, když za ní přišli obžalovaný [jméno FO] a jeho podřízená [jméno FO] kvůli nastavení společného týmu při prověřování [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [jméno FO], k tomu neviděla důvod, protože obžalovaný jí nebyl schopen říci, kam jeho prověřování směřuje, neřekl nic konkrétního, což v ní vyvolalo pochybnosti a ke zřízení společného týmu nedošlo. Dále uvedla, že ZUTR (záznam o zahájení úkonů trestního řízení) ve věci lékové politiky považovala za vykonstruovaný, protože z něho nepochopila, co se prověřuje, kam se směřuje, jaká trestná činnost je tam spatřována. Takový pocit nabyla i po jednání na státním zastupitelství, kde byli také přítomni [jméno FO] a [jméno FO].

191. Z výslechu této svědkyně dále vyplývá, že již 29. 5. 2014 v 14:00 hod. ji obžalovaný kontaktoval s dotazem, jestli v její trestní věci související s [podezřelý výraz] [jméno FO] mají nasazené operativní úkony a případně na koho, s dovětkem, že jeho oddělení získalo zajímavou, a ne běžně přístupnou informaci ohledně telefonního čísla [tituly před jménem] [jméno FO], které nemělo být dostupné a že mají operativně žhavou informaci, že na tomto účastnickém čísle má probíhat zájmová komunikace. Současně obžalovaný uvedl, že jeho podřízení už sepisují podnět k návrhu na povolení odposlechu pro státního zástupce. Svědkyně mu na jeho dotaz neodpověděla, jen jej požádala, aby jí nadiktoval zmiňované telefonní číslo, aby mohla prověřit jeho zájmovost. Následně zjistila, že číslo je odposloucháváno a je běžně zjistitelné na Google, jako kontakt na [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědkyni to zarazilo, ale [jméno FO] zavolala a nabídla mu, ať učí člověka za účelem vytěžování čísla A ten určil [jméno FO]. Asi po 10-14 dnech od jeho přidělení do akce, kdy odposlech běžel, mu svědkyně volala kvůli nastavení způsobu vytěžování a ten jí laxně řekl, že se na to ještě nepodíval. Zvláštní jí to přišlo z toho důvodu, že na počátku byla věc urgována, a nakonec to číslo nebylo vůbec vytěžováno. Tento rozhovor potvrdil i svědek [jméno FO], který měl s [jméno FO] společnou kancelář a neslyšel, co říkal obžalovaný [jméno FO], ale slyšel slova [jméno FO]. Podle svědka se měl [jméno FO] dotazovat na případné nasazení odposlechů a spoluúčast na vytěžování čísla u jedné z osob dotčených realizací, což nebyl úplně standardní dotaz. Dále svědkyně uvedla, že přibližně dva týdny před plánovanou realizací, asi 11. 6. proběhla porada vedoucích v Kašperských horách, které se osobně neúčastnila. Vedoucí odboru jí měl po návratu říct, že v rámci neformální diskuse se [jméno FO] doptával, jestli se plánovaná realizace má týkat [podezřelý výraz] [jméno FO] a vedoucí oddělení [jméno FO] mu tuto informaci potvrdil. [jméno FO] této poradě byl poprvé vznesen požadavek dovnitř útvaru na zajištění lidí pro plánů realizaci. Toto datum tedy můžeme označit jako moment, kdy se obžalovaný [jméno FO] s určitostí dozvěděl, že se plánuje realizace v souvislosti s [podezřelý výraz] [jméno FO]. Následně dne 14. 6. 2014 vedoucí odboru [jméno FO] rozeslal požadavek na součinnost k realizaci, mj. vedoucí odboru korupce [jméno FO]. V emailu je uveden přesný datum realizace a byla zaslána též nominační tabulka, tudíž adresáti již o plánované realizaci museli vědět, což odporuje konstrukci, že se o ní dozvěděli právě na poradě v Kašperských horách. Z výslechu svědka [jméno FO] z přípravného řízení vyplývá, že pokud byla plánována realizace a účastnil se jí odbor korupce, tak [jméno FO] jako vedoucí oddělení obdržel požadavky na personální zajištění, jednalo se o komunikaci mezi vedoucími a mohl se tak seznámit s plánem realizace. Z výpovědi [jméno FO] vyplývá, že v rámci nominací lidí na realizace se dopředu vědělo, že v nějakém období realizace bude, avizovalo se dopředu, kdo bude přítomný a bude se moci účastnit. Výslovně uvedla, že odbor se obešel prostřednictvím vedoucích oddělení, řešilo se to i na poradách. Svědek [jméno FO] před soudem uvedl, že prvotní informaci o realizaci se kvůli blokaci času dozvěděl emailem na poradě u vedoucího. Porady se konaly minimálně jednou týdně. Svědek [jméno FO] uvedl, že když byl požádán o součinnost k realizaci, tak jako vedoucí odboru, případně jako vedoucí oddělení si takové dožádání přečte a posoudí, jestli na daný termín nemá naplánované jiné úkony či akce a následně si sedne s vedoucími oddělení, aby ověřili kapacity. To se dělo přes sdílené kalendáře, tedy vedoucí pracovníci viděli kalendáře svých podřízených. To plyne i z výpovědí [jméno FO], který uvedl, že při zajišťování osob na realizaci měl jako vedoucí oddělení nasdílen program Outlook podřízených a měl přehled o jejich diářích a mohl se tam podívat. Informaci o možném nahlédnutí do programu Outlook potvrdila i svědkyně [jméno FO]. Z výpovědi [jméno FO] plyne, že se jeho nadřízení pracovníci osobně, anebo na poradách dotazovali na určité termíny kvůli nominaci osob, což opět potvrzuje skutečnost, že vedoucí oddělení měli přehled o plánovaných realizacích. I když tedy email s žádostí o součinnost a nominační tabulkou nebyl zaslán přímo obžalovanému [jméno FO], jako vedoucí oddělení musel tyto informace získat, protože se prostřednictvím vedoucích oddělení zajišťovali kapacity, anebo mohl prostě nahlédnout do kalendářů podřízených pracovníků.

192. Skutečnost, že obžalovaný disponoval informacemi o plánované realizaci, potvrzuje i to, že dne 15. 6. 2014 v 12:29 hod. telefonicky požádal [jméno FO], aby mu sdělila, na jaká místa v rámci prohlídek půjdou s tím, že ví, že realizace se týká [podezřelý výraz] [jméno FO]. Svědkyně mu na jeho dotaz odmítla odpovědět, zeptala se ho, o co mu jde, on jí řekl, že v jejich věci by pro ně mohlo být něco zájmové – některé věci, místa, osoby. [jméno FO] se ho zeptala, co by ho zajímalo konkrétně a on odpověděl, že cokoliv k osobám [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Nic konkrétního jí nesdělil. Odpověděla mu, že [Anonymizováno] je pro ně zájmová a může určit dva kolegy z odboru korupce, kteří budou začleněni do prohlídky u ní. Obžalovaný mu určil jeho podřízené [jméno FO] a [Anonymizováno]. Svědkyně obžalovanému v podstatě potvrdila, čeho a koho se bude realizace týkat a v tomto momentě již měl dostatek informací, které mohl sdělovat obžalovanému [jméno FO]. Vědomost obžalovaného [jméno FO] o realizaci potvrzuje i fakt, že dne 23. 6. 2014 v 8:47 hod. zasílá email adresátům [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] s žádostí o změnu operativce na realizaci 25. 6. 2014. Současně podle svědků [jméno FO] a [jméno FO] existoval na útvaru interní systém plánování realizací přístupný všem vedoucím odborům a oddělení, do kterého se uvádělo, jaký odbor plánuje realizaci, krycí název akce a datum. Svědek [jméno FO] uvedl, že mu není známa existence takového systému, protože byl jen řadový policista, ale pokud existoval, měli do něho přístup vedoucí pracovníci. Svědek [jméno FO] dále uvedl, že obecně se dospělo k závěru, že se vědělo, že ten a ten odbor dělá realizaci a oslovuje napříč útvarem jiné články, tak to začalo prostředí vzbudit určitou pozornost.

193. Je nesporné, že obžalovaný [jméno FO] se dne 24. 6. 2014 v 13:30 hodin Na Dlážděné 6 neúčastnil instruktáže k realizaci Homole II. To však neznamená, že se přesné informace o realizačním plánu nedozvěděli jinak. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že vedoucí oddělení vždy ví, jaké informace dostali jeho podřízení, kteří byli nominováni na realizaci, dozvídá se to právě od nich. Svědek [jméno FO] uvedl, že za odbor korupce jednal buď s [jméno FO], nebo s [jméno FO], aby řešil věci kolem realizací, spíše po vyšetřovatelské linii. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že pokud se [jméno FO] neúčastnil instruktáže, tak bližší informace o místech, časech a osobách k realizaci z oficiálních zdrojů vědět nemohl, maximálně pokud mu to třeba řekli jeho podřízení, že někam jedou, a to až v den realizace, protože oni sami to nevěděli.

194. Lze tedy shrnout, že obžalovaný [jméno FO] disponoval informacemi o plánované realizaci [jméno FO], tyto následně předával obžalovanému [jméno FO] a ten je předával advokátům z AK [právnická osoba]. Bylo zadokumentováno mnoho jejich společných schůzek, kdy obžalovaný [jméno FO] byl následně po nich lokalizován na adrese [adresa], což je adresa sídla AK [právnická osoba]. Vzájemné schůzky obžalovaných jsou prokazovány výpisy o pracovní docházce obžalovaného [jméno FO], tedy konkrétními časy jeho příchodů a odchodů na a z pracoviště a dále lokalizačními údaji účastnických čísel obou obžalovaných.

195. Zmínit lze například 18. 6. 2014, kdy obžalovaný [jméno FO] již disponoval informacemi o plánované realizaci, ale stejný den v 12:29 zasílá [jméno FO] nominační tabulku. Obžalovaný v 13:24 opouští své pracoviště, v čase 13:46-14:44 byl obžalovaný [jméno FO] lokalizován v místech ulic Melantrichova a Kožná, obžalovaný [jméno FO] byl ve 14 hodin lokalizován v lokalitě Havelská a v 14:43 se vrací na své pracoviště. V místech Melantrichova, Kožná a Havelská se nachází restaurace Kogo, ve které se obžalovaní společně potkávali. Následující den, 19. 6. 2014 v čase 8:33-10:50 byl obžalovaný [jméno FO] lokalizován na Bucharově 8, tedy v sídle AK [právnická osoba]. Dále 23. 6. 2014, kde obžalovaný [jméno FO] v 10:21 odešel ze sídla OZHTČ v Dlážděné ulici a v 11:29 hod. byl lokalizován v místech ulice Husova. V čase 10:49-11:33 hodin byl obžalovaný [jméno FO] lokalizován v místech Národní třídy. Ve stejný den se pak pohyboval v čase 13:22-13:58 v místech Národní třídy, v čase 14:44-14:58 v lokalitě ulice Melantrichova a Kožná, v čase 15:07-15:14 hod. v ulici 28. října a v čase 16:00 hod. v lokalitě Uhelný trh 4. Ve stejný čas se obžalovaný [jméno FO] nacházel na adrese Husova 7. V časovém úseku od 16:14-16:35 hod. se obžalovaný [jméno FO] nacházel v lokalitách 28. října 9 a Národní 25 a v čase 16:30 se obžalovaný [jméno FO] nacházel v lokalitě 28. října 13. Z uvedených lokalizační údajů vyplývá, že oba se ve stejných časech nacházeli na stejných místech, nebo ve vzdálenosti několika desítek metrů. Následně v čase 16:52-17:29 byl obžalovaný [jméno FO] opět lokalizován v sídle AK [právnická osoba].

196. Již tentýž den bylo operativní činností zachyceno podezřelé chování [tituly před jménem] [jméno FO], která v 15:34 hodin volala dceři [Anonymizováno], že „jí musí dát klíče od sejfu a takovýhle věci.“ Další hovor [Anonymizováno] s dcerou byl zaznamenán ve 21:02 hod., přičemž se prokazatelně baví o realizaci [jméno FO]. Ve stejný den ve večerních hodinách si [tituly před jménem] [jméno FO] uschoval svůj majetek u [Anonymizováno]. [adresa]. Z výpovědi [jméno FO] vyplývá, že v rámci operativních úkonů zaznamenali, že o realizaci ví více podezřelých osob, které měly být jejím předmětem. Stejnou informaci uvedl i svědek [Anonymizováno], že informace o tom, že budou probíhat prohlídky, se dostala mezi tehdejší podezřelé již několik hodin předem. Tuto informaci potvrdil i svědek [jméno FO], který uvedl, že z nasazených úkonu se dozvěděli, že osoby dotčené realizací o ní již vědí, že [jméno FO] o ní očividně měl informace a podnikl kroky k tomu, že převezl a následně přes tři po sobě až nemožně dostopovatelné lidi k jeho osobě ukryl jeden kufr s finanční hotovostí a artefakty. Obžalovaní [jméno FO] i [jméno FO] se hájili tím, že únik informací byl způsoben zajišťováním nezúčastněné osoby, však prokazování těchto tvrzení není předmětem tohoto trestního řízení. Nadto lze uvést, že svědkyně [jméno FO] uvedla, že není logické, aby informace o realizaci unikla z prostředí starosty obce Osek, protože tak kusé informace, jaké měl starosta, by nemohly vyvolat takovou reakci u podezřelých osob.

197. V den instruktáže 24. 6. 2014 v čase 12:11-13:28 hod. byla zaznamenána lokalita obžalovaného [jméno FO] v ulicích Melantrichova a Kožná, zároveň v 12:20 hodin obžalovaný [jméno FO] opustil své pracoviště a v 12:22 hod. byl lokalizován v ulici 28. října 13. [jméno FO] své pracoviště se vrátil v 13:15 hodin. Opět jej opustil 16:01 hod. a v 16:28 hod. byl obžalovaný [jméno FO] lokalizován v místech ulice Melantrichova a Kožná, což bylo obvyklé místo, kde se oba obžalovaní pravidelně setkávali. V čase 17:59-19:07 se obžalovaný [jméno FO] opět vyskytoval v sídle [jméno FO] [právnická osoba] a ve večerních hodinách [tituly před jménem] [jméno FO] opět navštívil [Anonymizováno]. [adresa] s tím, že kufr tam nechá delší dobu a ve 23:56 hod. jej kontaktoval advokát [jméno FO], že bude další den předveden na policii. V den realizace 25. 6. 2014 obžalovaný [jméno FO] v 9:15 hod. opustil své pracoviště na Perštýně 11 a v 9:45 hod. se opět vrátil. V 9:23-9:40 hodin byl obžalovaný [jméno FO] lokalizována na Národní 25, což je jen pár metrů od pracoviště obžalovaného [jméno FO]. Sledováním byla bezprostředně zadokumentována schůzka obou obžalovaných v čase 12:55-13:37 v restauraci Kogo. Následně se po zbytek dne obžalovaný [jméno FO] vyskytoval v lokalitě Praha 1 poblíž pracoviště obžalovaného [jméno FO] a v 16:37-18:43 hod. byl lokalizován sídla AK [právnická osoba].

198. Další schůzka obžalovaných byla zadokumentována 26. 6. 2014 v 13:44-14:27 hod. v restauraci Kogo a ve večerních hodinách od 18:21-18:57 hod. se obžalovaným [jméno FO] opět nacházel v místě sídla AK [právnická osoba]. Pozornosti by neměla ujít ani zadokumentována schůzka obžalovaných 21. 8. 2014 v 13:28-13:50 hod. v restauraci Můstek, když po schůzce obžalovaný [jméno FO] mluví s neznámou osobou a říká, že byl sledovaný a o [jméno FO] se vyjadřuje jako o svém klukovi, že nemá dobrý pocit, že by si odpálil kluka, který slouží a je tam z toho prostředí. Tato schůzka proběhla v den realizace, během které byl nalezen [jméno FO] kufr. Tento den se obžalovaní potkali v metru linky B mezi stanicemi Můstek a Vysočanská, a to v čase 15:06-15:21 hod. Po této schůzce obžalovaný [jméno FO] telefonoval s neznámou osobou a říkal, že k němu přistoupil do druhého vagonu a jeli do Vysočan a baví se o posunu v kauze Homole. Obžalovaný [jméno FO] říká „něco v tom vlastně, říkala i [Anonymizováno]“. Vyplývá z toho, že se s neznámou osobou bavil o informacích, které mu sdělil obžalovaný [jméno FO] během jízdy v metru a „něco v tom“ mu měla říct i [Anonymizováno], kterou se myslí [jméno FO], advokátka [tituly před jménem] [jméno FO]. Obžalovaný [jméno FO] se hájil tím, že informace získával právě od advokátů [jméno FO], ale tím že použil spojku „i“, dal najevo, že informaci měl i od někoho jiného. V kontextu celého rozhovoru a předtím zadokumentované schůzky nemůže být tou jinou osobou nikdo jiný než obžalovaný [jméno FO].

199. Mezi fragmenty zapadající do mozaiky nepřímých důkazů prokazující předávání neveřejných informací obžalovaným [jméno FO] obžalovanému [jméno FO] patří rozhovor obžalovaného [jméno FO] s neznámou osobou dne 15. 8. 2014 v 11:20 hod., když říká, že „no musíme stejně počkat, já tam přijdu, musíme stejně počkat na toho kluka, co má tu dovolenou, ten to může řešit, takže v podstatě to je v prdeli, jo, tak jo, dobrý čau.“ Tímto klukem má na mysli obžalovaného [jméno FO] a je potvrzeno to výpisem docházky obžalovaného, ze kterého plyne, že od 31. 7. 2014 do 15. 8. 2014 (pátek) měl dovolenou a do práce přišel až v pondělí 18. 8. 2014 a to v 7:36 hod. Dále dne 25. 8. 2014 v 15:47 hod. [jméno FO] říká, že jeho zdroj se podíval do systému na měsíce červen a červenec a že se podívá i na srpen.

200. To, že si oba obžalovaní uvědomovali, že páchají trestnou činnost, dokládají již výše zmiňovaná [jméno FO] slova o klukovi, aby si ho neodpálil, atd. Dále dne 27. 8. 2014 v 15:20 hod. v hovoru s neznámou osobou sdělil, že „kdyby něco, je na telefonu, ale teďka běhal a neměl ho u sebe kvůli buňkám“, přičemž ten den obžalovaný [jméno FO] v 13:32 hod. opustil své pracoviště a v 14:32 hod. se tam vrátil. Z toho vyplývá, že obžalovaný [jméno FO] si byl vědom, že je sledován a lokalizována jeho poloha pomocí telefonního čísla, proto se na schůzky s obžalovaným [jméno FO] telefon přestal brávat. Tuto konstrukci podporuje i další důkaz, a to nahrávka ze stejného dne v čase 12:38, kdy říká „já přiběhnu, hele, já běžím teďka na schůzku bez ničeho, takže to tak …, já běžím na schůzku, on tam na mě teď čeká, tak …, tak se ještě ozvu a uvidíme se, no, jo?“. V odpoledních hodinách pak obžalovaný [jméno FO] vede hovor s neznámou osobu z AK [právnická osoba], kdy používá obrat „jenom, jakoby proud směrem k Ivovi, a nebo směrem následně k vaší kanceláři.“. V tomto hovoru referuje ohledně pracovního týmu OZHTČ, který zpracoval případ Homole, zmiňuje [jméno FO] a že to tam mají řídit ve třech lidech a výslovně, říká „nebo na něj to tak dělá dojem“, když z kontextu lze opět dovodit, že tím myslí obžalovaného [jméno FO], se kterým měl v ten den schůzku.

201. Všechny výše uvedené skutečnosti tak dle státního zástupce vytvářejí řetězec do sebe zapadajících nepřímých důkazů, které vyvracejí námitky obžalovaného [jméno FO], nelze je hodnotit izolovaně, jak opakovaně obžalovaný činí, ale komplexně ve vzájemných souvislostech a tento řetězec nepřímých důkazů prokazuje trestnou činnost obou obžalovaných popsanou ve skutku pod bodem [jméno FO]. 2. obžaloby.

202. Krajský soud z podnětu podaných odvolání a z hlediska vytýkaných vad přezkoumal podle § 254 odst. 1, 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jeho vydání předcházelo a věc posoudil následujícím způsobem:

203. Nejprve je třeba konstatovat, a to i s ohledem na rozsah a intenzitu obžalovanými uplatněných výhrad vůči řízení před okresním soudem, ale též předtím řízení přípravnému, že nejen orgány činné v přípravném řízení, ale rovněž následně okresní soud podle přesvědčení krajského soudu přistoupily k posouzení problematiky projednávané trestní věci se skutečně náležitou pozorností a snahou shromážděnými důkazy a z nich vyplývajícími skutečnostmi dosáhnout objektivního objasnění posuzované věci. Ačkoli přijaté skutkové a právní závěry, které okresní soud v rozsudku prezentuje, neodpovídají představám obžalovaných a tito je ve všech ohledech odmítají a nabízejí svá vysvětlení skutečností kladených jim za vinu, přesto není možné jimi předkládaným verzím skutkového děje, s výjimkou bodů II/1 a 2, jak bude vysvětleno dále, přisvědčit a prezentovanou obhajobu hodnotit jako věrohodnou, odrážející skutečný stav věci, neboť tomu tak rozhodně není.

204. Okresní soud provedl v hlavním líčení zákonným způsobem dostatečné (a současně rozsáhlé) množství důkazů, které byly pro meritorní rozhodnutí věci potřebné, tyto podrobil ve všech zjištěných souvislostech náležitému a logickému zhodnocení ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu, neboť především celý kontext shromážděných důkazů souhrn je v přezkoumávané věci naprosto stěžejní.

205. Okresní soud správně neshledal věrohodnou, mnohdy téměř až za hranu přípustnosti v obsahu vznášených námitek vehementní obhajobu obžalovaných, vedenou snahou v prvé řadě rozmělnit a ze souvislostí vytrhnout zjištěné skutečnosti z důvodu navození dojmu legálnosti jednání obžalovaných. Ve snaze domoci se zbavení trestní odpovědnosti obžalovaných byla primárně akcentována svévole a neobjektivnost postupu orgánů činných v přípravném řízení a následně v hlavním líčení též okresního soudu, které je však nutno odmítnout, neboť nejsou na místě.

206. Byť lze z hlediska požadavků vyplývajících z § 125 odst. 1 tr. řádu v jednotlivostech připustit dílčí pochybení okresního soudu, zejm. ve způsobu vypořádání se s obsahy některých provedených důkazů, přesto z hlediska věcné správnosti a přezkoumatelnosti meritorního rozhodnutí, odvoláními napadený rozsudek podle krajského soudu splňuje nezbytné atributy pro to, aby mohl v přezkumném řízení obstát a není tak dán důvod pro zrušení v celém jeho rozsahu. Vycházeje z materiálního pojetí výkladu ústavních práv totiž platí, že ne každé formální pochybení v řízení musí nutně vést k derogaci napadeného rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 189/05, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1665/10, či usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1329/13).

207. Zcela zásadním je již v této části odůvodnění konstatovat, že hodnocení provedených důkazů je právem okresního soudu, před nímž se důkazy provádějí, a odvolací soud do jeho hodnotícího procesu může zasáhnout pouze za situace, pokud by zjistil, že došlo k hodnocení v rozporu s jejich skutečným obsahem, logicky vadně, či na základě nezákonně pořízených, nebo procesně nepoužitelných důkazů. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, č. j. 7 Tdo 850/2022–2531, úprava koncepce odvolacího řízení výslovně předpokládá, že předmětem přezkumu odvolacího soudu jsou jak hodnocení důkazů, tak skutková zjištění okresního soudu, což vyplývá mj. z § 258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr. řádu. O vázanosti hodnocením důkazů okresním soudem pak hovoří § 263 odst. 7 tr. řádu až v souvislosti se změnou nebo doplněním skutkových zjištění, jež se vztahuje na omezený okruh případů, v nichž odvolací soud sám rozhoduje ve věci rozsudkem (§ 259 odst. 3 tr. řádu), tj. nevrací věc podle § 259 odst. 1 tr. řádu. Pečlivé přezkoumání hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně je tedy podstatnou součástí a mnohdy těžištěm činnosti odvolacího soudu; stále však platí, že pokud jsou zákonně provedené důkazy hodnoceny řádně a okresní soud se náležitě vypořádá i s obhajobou obžalovaných, nemůže odvolací soud za shora uvedených podmínek do postupu okresního soudu jakkoli zasáhnout. Jinak řečeno, taková situace nastává, je-li obsahem odvolání opakování obhajoby obžalovaných (jako ve většině v projednávané věci) a z odůvodnění rozsudku okresního soudu vyplývá, proč jí neuvěřil a jak zjistil skutkový stav věci popsaný ve výroku o vině, a vyplývá-li z odůvodnění logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením, resp. učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé. K uvedenému možno dodat, že pokud okresní soud po vyhodnocení důkazní situace dospěje k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá a její věrohodnost není ničím zpochybněna, přičemž úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrne do odůvodnění rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo) - srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17.

208. V posuzované věci je naprosto zřejmé, že oproti okresnímu soudu jsou to výhradně obžalovaní, kteří provedené důkazy hodnotí a vykládají deformovaně, a to způsobem, který konvenuje jejich představám o výsledku řízení, a účelově překrucují, či přímo zamlčují širší souvislosti shromážděných důkazů, jejich celkový kontext a obsah. Odvolací námitky obžalovaných nejen ve vztahu ke skutkovým závěrům okresního soudu nejsou přiléhavé stavu věci, ani zákonu a je nadevší pochybnost, že se posuzované jednání skutečně stalo, vykazuje znaky trestných činů a jejich pachateli jsou obžalovaní. [jméno FO] také vznesené námitky nebyly odvolacím soudem v uplatňovaném rozsahu (až na výjimky) akceptovány, neboť obhajoba, kterou v podaných odvoláních obžalovaní v podstatě v rozsahu jako v předcházejícím řízení opakují, je nevěrohodnou a účelovou, odporuje obsahu usvědčujících důkazů a zejména obžalované nemůže zbavit trestněprávní odpovědnosti za jednání, za které jsou odsuzováni.

209. Krajský soud musí námitky obžalovaných odmítnout jako nedůvodné rovněž proto, že s ohledem na již zmíněná uvedená pravidla trestního procesu týkající se hodnocení provedených důkazů, s ohledem na vymezené těžiště dokazování, sám nemá prostor do hodnotícího procesu okresního soudu jakkoli zasahovat za situace, kdy se hodnocení nevymyká elementární logice a vychází z procesně správného hodnotícího procesu. Fakt, že se skutky staly tak, jak okresní soud ve výrokové části přezkoumávaného rozsudku (vyjma bodů II/1, 2) uvedl, je i dle přesvědčení krajského soudu prokázáno bez důvodných pochybností. Okresní soud vyvodil správně nejen pachatelství obžalovaných, ale též účastenství jednoho z nich na spáchaných trestných činech, o příčetnosti obžalovaných rovněž nevznikají pochyby a stejně tak bylo správně zjištěno, že ani trestnost činů, za které jsou odsuzováni, nezanikla.

210. Krajský soud k námitkám týkajícím se přípravného řízení nejprve v obecné rovině uvádí, že soud jako takový má velmi omezené možnosti do tohoto zasáhnout, především s ohledem na novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., jíž došlo k přenesení těžiště řízení před okresní soud a přípravné řízení má v důsledku toho funkci přípravnou a pomocnou, s ohledem na což je nezbytné jeho výsledky také hodnotit. Řízení před soudem proto již není pouhou prověrkou správnosti řízení předcházejícího, neboť v něm dochází vedle provádění rozhodujících důkazů v náležité procesní formě za respektování všech základních zásad trestního procesu, rovněž k jejich náležitému zhodnocení a vyvození správných a úplných skutkových zjištění, resp. rozhodnutí o vině, či nevině. Věc je dostatečně objasněna zpravidla tehdy, jestliže výsledky přípravného řízení prokazují skutečnosti, které naplňují všechny znaky trestného činu uvedeného v obžalobě a poměrů obviněného, byla-li prověřena jeho obhajoba, zjištěny okolnosti rozhodné pro stanovení druhu a výměry event. trestu či ochranného opatření a nároku poškozeného na náhradu škody, nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení.

211. Z předloženého spisového materiálu krajský soud ověřil, že trestní stíhání jednotlivých obžalovaných bylo zahájeno usneseními podle § 160 odst. 1 tr. řádu, a to u obžalovaného [jméno FO] dne 11. 5. 2016 (převzal do vlastních rukou téhož dne) a dne 7. 10. 2019 (převzal dne 8. 10. 2019), u obžalovaného [jméno FO] dne 11. 5. 2016 (převzal téhož dne), dne 5. 10. 2016 (převzal téhož dne), dne 14. 8. 2017 (převzal téhož dne) a dne 7. 10. 2019 (převzal dne 8. 10. 2019), u obžalované [jméno FO] dne 5. 10. 2016 (převzala téhož dne), u obžalovaného [jméno FO] dne 11. 5. 2016 (převzal téhož dne) a dne 5. 10. 2016 (převzal téhož dne) a u obžalovaného [jméno FO] dne 26. 10. 2018 (převzal dne 29. 10. 2018), pro spáchání shora uvedených trestných činů, kterých se měli dopustit jednáním v něm popsaným tak, že popisu skutku nelze vytknout vady, které by zakládaly pochyby o jeho správnosti v tom směru, že by např. mohl být zaměněn s jiným. Obžalovaní byli rovněž s výsledky vyšetřování řádně seznámeni, obžalovaný [jméno FO] dne 6. 1. 2020, obžalovaný [jméno FO] dne 20. 12. 2019, obžalovaný [jméno FO] dne 19. 12. 2019, obžalovaný [jméno FO] dne 16. 7. 2019 (později byl znovu vyrozuměn o možnosti prostudovat spis po doplnění dokazování, avšak této možnosti nevyužil) a obžalovaná [jméno FO] dne 9. 7. 2019 (taktéž byla po doplnění dokazování vyrozuměna o možnosti prostudování spisu, které nevyužila). Ve věci byla následně podána obžaloba, která byla okresnímu soudu doručena dne 20. 8. 2020, přičemž z popisu skutků vymezených obžalobou bylo zjištěno, že se prakticky shodují s popisem jednání, pro které bylo zahájeno jejich trestní stíhání. Z podané obžaloby rovněž vyplynulo, že právní kvalifikace se oproti přípravnému řízení nezměnila. Doplnit lze v tomto směru, že řízení před soudem je ovládáno tzv. obžalovací zásadou, zakotvenou v ustanovení § 2 odst. 8 a § 180 odst. 1 tr. řádu, podle níž se trestní stíhání před soudem koná jen na podkladě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává a před soudem zastupuje státní zástupce, nebo na podkladě návrhu na schválení dohody o vině a trestu, který podává státní zástupce. Podle této zásady se obžaloba podává jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (viz shora) a soud může rozhodnout jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu. Vše v tomto směru uvedené bylo splněno.

212. V podaných odvoláních, jakož i předtím v řízení před okresním soudem a podobně rozsáhle též znovu v řízení odvolacím, zazněla ze strany obžalovaných celá řada námitek procesního rázu souvisejících mj. s otázkami místní příslušnosti Okresního soudu Praha – východ, předtím Okresního soudu v Chebu (pro úkony přípravného řízení), prvně jmenovaného okresního soudu pro následně konané řízení okresní; procesní použitelnosti výstupů ze sledování osob a věcí povolených v režimu § 158d odst. 2 tr. řádu státním zástupcem, nikoliv soudem dle § 158d odst. 3 tr. řádu; zákonnosti skryté prohlídky vozidla ze dne 24. 9. 2014, či podjatostí vyšetřujícího policejního orgánu, či dozorující státní zástupkyně (do 31. 3. 2025 Vrchní státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze). Všechny tyto námitky okresní soud v rámci odůvodnění přezkoumávaného rozsudku vypořádal dostačujícím způsobem (body 3–6) a s jeho závěry lze souhlasit, příp., jak bude uvedeno dále, tyto je možno v dalších podrobnostech doplnit.

213. Rovněž bylo vzneseno vskutku značné množství námitek týkajících se konkrétních skutkových zjištění, která okresní soud na základě provedených důkazů v rozsahu výroku o vině obžalovaných přijal a rovněž množství návrhů na doplnění dokazování, které pokud nebyly okresním soudem vyslyšeny, byly taktéž poměrně dostatečně odůvodněny v bodě 195 rozsudku. Postup orgánů činných v trestním řízení ve věci byl dle přesvědčení krajského soudu s výjimkou skryté prohlídky vozidla, jejíž výstupy se však podkladem pro rozhodnutí o vině obžalovaných nestaly, ve všech směrech souladný se zákonem a přiměřeným a v čase vývoje získávaných podezření ve vztahu ke všem obžalovaným jednoznačně důvodný.

214. K opakovaně uplatňovaným námitkám obhajoby možno dodat, či zdůraznit, následující:

215. Pokud jde o místní příslušnost soudů ve věci rozhodujících. Dle § 26 odst. 1 tr. řádu je k provádění úkonů v přípravném řízení příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Ze zákona nevyplývá žádná další podmínka či vodítko, který konkrétní soud má státní zástupce zvolit. Před přijetím nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, byla praxe v této oblasti ponechána na úvaze státních zástupců. Bylo zavedenou praxí, že v případě, kdy trestní věc dozoroval krajský, či vrchní státní zástupce, podával návrhy v přípravném řízení ke kterémukoli soudu v obvodu jeho působnosti. Vrchní státní zastupitelství v Praze, dozorující přezkoumávanou věc, bylo oprávněno podat a podávat návrhy v přípravném řízení i k Okresnímu soudu v Chebu, neboť spadal do jeho působnosti. Ústavní soud vydáním předmětného nálezu této praxi zamezil s tím, že jak okresní, tak krajský, či vrchní státní zástupce, se musí řídit analogicky též ustanovením § 18 tr. řádu, tedy návrhy podávat u soudu, který by byl místně příslušný pro podání obžaloby. Jinými slovy tedy z množiny okresních soudů, v jejichž obvodech krajské nebo vrchní státní zastupitelství působí, zvolit ten, jehož místní příslušnost těmto kritériím odpovídá. Ústavní soud také zhodnotil, že v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny by byl takový výklad § 26 tr. řádu, podle kterého by bylo ponecháno na úvaze státnímu zástupci krajského nebo vrchního státního zastupitelství, jaký z okresních soudů v jeho obvodu zvolí, resp. ke kterému z nich příslušný návrh podá. Do dne 19. 4. 2016 tak bylo v souladu s praxí i dosud vydanou judikaturou podávat návrhy jakémukoli soudu v obvodu vrchního státního zastupitelství. Po vydání nálezu a v souvislosti s ním zcela správné reakci Okresního soudu v Chebu dne 6. 5. 2016, který návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 2. 5. 2016 odmítl projednat s odůvodněním své místní nepříslušnosti, vrchní státní zástupkyně správně další návrhy adresovala Okresnímu soudu Praha – východ, neboť byl (a stále je) příslušný k projednání věci po podání obžaloby, jak bude vysvětleno dále. Je též potřebné zmínit, že v nálezu ze dne 19. 4. 2016 Ústavní soud uvedl, že jím provedený ústavně konformní výklad napadených ustanovení předmětné vyhlášky nemá (srov. § 71 zákona o Ústavním soudu a contr.) bez dalšího dopad na následné hodnocení trestních řízení, v nichž byla napadená ustanovení aplikována, což především znamená, že nelze připustit, že přípravná řízení proběhlá do té doby probíhala nezákonným způsobem. Se závěrem, že Okresní soud Praha – východ je místně příslušný k projednání věci z výše uvedených důvodů, tedy rovněž krajský soud zcela souhlasí, neboť je správný. Dále platí, že dle § 20 odst. 1 tr. řádu se koná společné řízení proti všem obviněným jejichž trestné činy spolu souvisí. V nyní řešeném případě je spojitost trestné činnosti všech obžalovaných dána zcela zřetelně, neboť veškeré posuzované jednání spojuje osoba obžalovaného [Jméno obžalované A]. Podle § 21 odst. 2 tr. řádu koná řízení soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu, nebo o nejtěžším trestném činu. Pachatelů je v projednávané věci více, proto se uplatní druhé hledisko, a to nejtěžší trestný čin. To, který trestný čin je nejtěžší, se posuzuje dle trestní sazby ve zvláštní části trestního zákoníku a jedná se o čin s nejpřísnější zákonnou trestní sazbou. Zde jde o zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (obžalovaného [jméno FO]) a zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (obžalované [jméno FO]), u nichž obou činí zákonná trestní sazba rozpětí od tří do deseti let odnětí svobody. Z judikatury pak plyne (R 12/1972, R 2/1983), že pokud by pro společné řízení bylo dle příslušných zásad příslušných více soudů, dle § 22 tr. řádu, společné řízení by konal ten z nich, u něhož podal státní zástupce obžalobu, nebo jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem. Místně příslušným okresním soudem, je tak ten, u něhož státní zástupce podal obžalobu. Státní zástupce by se pak měl vycházet z ustanovení § 18 odst. 1 tr. řádu, tedy, že řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. I toto hledisko bylo v projednávané věci dodrženo. Místem spáchání trestného činu je nejen místo, kde došlo k naplnění znaků základní skutkové podstaty trestného činu, ale i místo, kde došlo k naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby. Námitkám obžalované [tituly před jménem] [jméno FO], že trestný čin spáchaný obžalovaným [jméno FO] byl dokonán převzetím úplatku (automobilu) v obvodu Prahy 1 v provozovně půjčovny [jméno FO], nelze přisvědčit, neboť přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku je trestný čin předčasně dokonaný, u něhož se nevyžaduje, aby se přijetí úplatku jakkoli poruchově projevilo v chráněné sféře. O dokonaný trestný čin jde již tehdy, přijme-li pachatel slib uplácejícího úplatek poskytnout (v případě trestného činu podle § 331 odst. 1), resp. požádá-li pachatel o úplatek (v případě trestného činu podle § 331 odst. 2), přičemž z tohoto hlediska již nezáleží na tom, zda druhá osoba úplatek nakonec skutečně poskytla, nebo jej třeba pouze slíbila (viz Trestní zákoník, 1. vydání (3. aktualizace, 2025): J. Provazník). Místem spáchání trestného činu je místo, kde byl takový čin dokonán. Vzhledem k uvedenému je místem spáchání místo, kde jeho pachatel přijme slib úplatek poskytnout, anebo o něj požádá. U obžalovaného [jméno FO] se tak nejedná o místo převzetí úplatku, jak se obžalovaná mylně domnívá, ale je jím obec Zdiby, resp. místo před budovou Územního pracoviště Celního úřadu pro Středočeský kraj v [adresa], kde obžalovaný [jméno FO] obžalovaného [jméno FO] o úplatek dle záznamu o sledování ze dne 26. 1. 2015 v 12:37 hod. požádal (bezplatné zapůjčení automobilu) a tento mu jej přislíbil. Obec Zdiby pak dle přílohy č. 3, zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, spadá do obvodu Okresního soudu Praha – východ. Zákonné ustanovení § 18 tr. řádu tedy bylo dodrženo a věc naprosto správně projednával a rozhodoval Okresní soud Praha – východ.

216. Další opakovaně vznášenou námitkou byla otázka procesní použitelnosti, resp. dostatečnosti povolení sledování osob a věcí v režimu § 158d odst. 2 tr. řádu státním zástupcem, nikoliv soudem dle § 158d odst. 3 tr. řádu. Zde krajský soud, vědom si skutečnosti, že se jedná o jednu z otázek v řízení naprosto zásadních, neboť právě od ní se dílem odvíjí důkazní situace ve věci, jež závisí na tom, zda se konkrétní skutková zjištění opírají o procesně použitelné důkazní prostředky, či zda naopak nedochází v tomto směru k popření základních práv obžalovaných na spravedlivé řízení, znovu námitky obhajoby ve shodě se soudem okresním odmítá, neboť procesní použitelnosti tímto operativně pátracím prostředkem získaných důkazů nezbývá než přisvědčit. Především nemůže obstát požadavek na zahrnutí prostoru osobních vozidel obžalovaných pod definici tzv. obydlí, vč. argumentace obžalovaného [jméno FO], že ve vozidle vedle osobních a rodinných záležitostí vyřizoval též záležitosti obchodní, schůzky, stovky telefonních hovorů a užíval jej jako kancelář. I dle krajského soudu vozidla obžalovaných ochrany nedotknutelnosti obydlí nepožívala a postup dle § 158d odst. 3 tr. řádu nebyl v jejich případě nezbytným, neboť míra chráněného soukromí zde je podstatně nižší než v obydlích chráněných právem na domovní svobodu. Ke sledování osob ve vozidlech postačovalo povolení státního zástupce, neboť jím nebylo zasahováno do ústavně garantovaných práv, jak je definuje § 158d odst. 3 tr. řádu. Poukaz obhajoby na tzv. běžnou praxi při povolování sledování vnitřních prostor vozidel v letech 2014–2016 za podmínek § 158d odst. 3 tr. řádu, či ve stejném režimu sledování kanceláře soudce v jiné trestní věci, zákonný postup orgánů činných v projednávané věci nevylučuje. Pokud v režimu § 158d odst. 3 tr. řádu k povolení sledování osob a věcí v obhajobou uváděných případech došlo, znamená to, že sledovaným osobám a věcem se v nich dostalo vyšší formy ochrany jejich tímto způsobem dotčených práv, neznamená to však, že v posuzované věci zvolený postup dle § 158d odst. 2 tr. řádu odporoval zákonu. V obecné rovině je třeba připomenout, že ustanovení § 158d odst. 2 tr. řádu a § 158d odst. 3 tr. řádu upravují jeden a tentýž institut sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, přičemž obecně k takovému sledování stačí povolení státního zástupce. Má-li být sledováním zasahováno technickými prostředky do ústavně garantovaných práv (§ 158d odst. 3 tr. řádu), je nutné povolení soudce, jinými slovy tento odstavec stanoví přísnější podmínky pro sledování, resp. náročnější podmínky na povolovací proces sledování, při kterém mají být pořizovány záznamy ve smyslu § 158d odst. 2 tr. řádu v případech, pokud má být sledováním zasaženo do základních lidských práv a svobod, což však není případ vozidel obžalovaných, vč. obžalovaného [jméno FO]. K jeho námitce na povolení sledování v jiné trestní věci za podmínek § 158d odst. 3 tr. řádu, týkající se jednací síně užívané podezřelým soudcem jako kanceláře, lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 7 Tdo 1752/2016, který dne 26. 4. 2017 posoudil v obdobném případě sledování kanceláře soudce za dostačující též postupem dle § 158d odst. 2 tr. řádu, mj. s odůvodněním, že sledováním kanceláře nebylo zasahováno do nedotknutelnosti obydlí.

217. Je-li argumentováno nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1221/16, z něhož obžalovaní dovozují, že vozidlo poskytuje prostor, kde osoba může důvodně očekávat soukromí, krajský soud jejich názor nesdílí, neboť nález na nyní projednávanou věc nedopadá. Posuzován byl zcela odlišný skutkový stav, kdy stěžovatel napadal příkaz k prohlídce jiných prostor vydaný soudcem proto, že měl za to, že se nezakládá na pravdivých skutečnostech a tím bylo zasáhnuto do jeho ústavního práva na nedotknutelnost obydlí (zásah do ústavního práva stěžovatele shledán nebyl). V rozhodnutí byla předmětem prohlídky injekční stříkačka s neznámou bílou látkou a vozidlo bylo považováno za soukromé jen proto, že do něho měl přístup pouze stěžovatel a z toho důvodu zde ukryl svou drogu. V projednávané věci nicméně obžalovaní předpokládali, že jsou sledování, či odposloucháváni (jak mnohokrát z jejich strany zaznělo) a v rámci zamezení odhalení páchání protiprávního jednání v rámci vzájemné komunikace hovořili v náznacích, neúplně, či používali technické prostředky ztěžující odposlech hovorů, což svědčí jedině o tom, že interiér vozidla za soukromý nepovažovali. V ustanovení § 158d odst. 3 tr. řádu zákonodárce rozlišil pojem obydlí a soukromí s tím, že soukromí zmínil pouze u záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, jak bylo naznačeno výše. Jedná se tak o rozdílné kategorie, které nelze kombinovat, nebo zaměňovat. Podřadit motorové vozidlo pod pojem obydlí, či pod záznamy uchovávané v soukromí za použití technických prostředků zcela jistě nelze. I proto je předkládaný nález Ústavního soudu přezkoumávané věci nepřiléhavý.

218. Pokud se jedná o námitku podjatosti dozorující státní zástupkyně, či v přípravném řízení ve věci činného policejního orgánu. Nutno předně zdůraznit, že otázka nestranného přístupu k věci, resp. osobám v ní figurujícím byla namítána a řešena prakticky od počátku trestního stíhání obžalovaných, přičemž souhlasné stanovisko s ním v průběhu řízení vyslovilo nejen Nejvyšší státní zastupitelství (2 NZT 18/2016-145) v rámci řešení této otázky v přezkumném řízení, či Ústavní soud (III. ÚS 1921/16; III. 1906/16). Krajský soud musí přisvědčit rozhodně správnému závěru okresního soudu, že pochybnosti o schopnosti policejního orgánu přezkoumávanou trestní věc objektivně vyšetřit a dozorující státní zástupkyně vykonávat nad ní v přípravném řízení nestranně dozor, jakož i následně v souladu s výkonem její pravomoci nezávisle zastupovat veřejnou žalobu v řízení před soudem, opodstatněnými nejsou. Podjatost pro poměr k věci, či osobám v ní figurujícím není možno dovozovat z procesního postupu státní zástupkyně, či policejního orgánu ve věci, nebo jejich právního názoru na ni, neboť se pochopitelně zásadně liší od názoru obžalovaných. V průběhu řízení nebyly zjištěny ani žádné skutečně objektivní skutečnosti, jež by svědčily o ryze osobním vztahu kohokoliv z řad policistů podílejících se na objasňování věci, či dozorové státní zástupkyně, k osobám stíhaným (příbuzenským, či obdobným; přátelským, či nepřátelským), které by mohly znamenat vysloveně osobní zájem na výsledku řízení, z něhož by plynul jejich osobní prospěch, či naopak osobní újma. I přes namítané skutečnosti obžalovaných [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] tyto nebyly konkrétně prokázány, či doloženy a naopak, mnohé se ukázaly vysloveně nepravdivými. [jméno FO] je namístě k námitkám tohoto druhu z větší části přistoupit jako k součásti obhajovací taktiky, kterou však nezbývá než v celém rozsahu odmítnout a hodnotit jako účelovou a relevantními důkazy o nevině obžalovaných nepodloženou.

219. Nelze souhlasit ani s tím, že by otázka podjatosti zůstala v řízení před soudem nevyjasněna, či snad, že o vznesených námitkách tohoto typu nebylo v řízení rozhodnuto, jak nedůvodně obžalovaní namítají, a krajský soud přezkumem spisového materiálu rovněž nezjistil. V hlavním líčení konaném před okresním soudem dne 26. 4. 2021 se dozorující státní zástupkyně vyjádřila k námitce podjatosti vznesené zde obžalovaným [jméno FO] a téhož dne rozhodla, že není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci, shodně jako o další námitce podjatosti vznesené stejným obžalovaným v hlavním líčení dne 16. 6. 2021. Dne 31. 8. 2021 o nedůvodnosti stížnosti obžalovaného rozhodlo Nejvyšší státní zastupitelství, které ji shledalo neopodstatněnou. O stejné námitce stejného obžalovaného (vznesené v hlavním líčení dne 3. 11. 2022 prostř. obhájce) rozhodla státní zástupkyně dne 29. 11. 2022 a shodně stížnost obžalovaného jako nedůvodnou zamítlo Nejvyšší státní zastupitelství, dne 28. 12. 2022. Obžalovaným [jméno FO] vznesená námitka podjatosti (v hlavním líčení konaném dne 2. 12. 2021, kterou jako údajně nevypořádanou namítá v odvolání), státní zástupkyně z hlediska obsahu písemného podání ze dne 3. 12. 2021 a nezpůsobilého odůvodnění stran zpochybnění její nestrannosti, vyhodnotila ve svém vyjádření (ze dne 31. 1. 2022) jako součást obhajoby. Nutno doplnit, že z hlediska obsahu ji shodně posoudily též Generální inspekce bezpečnostních sborů, Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, či Nejvyšší státní zastupitelství, jimž byla jako součást trestního oznámení (ve shodném znění) taktéž doručena. Pokud obžalovaná [jméno FO] zdůrazňovala negativní vztah dozorující státní zástupkyně ke své osobě (a ostatním obžalovaným), ani taková argumentace bez doložení konkrétních skutečností, jež by ji prokazovaly, neobstojí. Nebylo zjištěno, že by dozorující státní zástupkyně v řízení postupovala způsobem vykazujícím znaky zaujatosti, svévole, či manipulativnosti a rozhodně jí nelze vyčítat, pokud se kvalifikovaným a důsledným způsobem vymezovala proti jednání obžalovaných, jejichž povinností bylo v rámci svých tehdejších pracovních zařazení úředních osob ([jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]) trestnou činnost potírat, nikoliv ji páchat spolu s obžalovanými působícími mimo soustavu policie, celní správy a státního zastupitelství.

220. Jde-li o namítanou nepřípustnost skryté prohlídky vozidla ze dne 24. 9. 2014, zde krajský soud souhlasí s ojediněle shodným názorem obhajoby a okresního soudu, že se jednalo o úkon skutečně nesouladný s trestním řádem a v řízení zcela procesně nepoužitelný důkaz, který nebylo možno jakkoli pojmout do hodnotících úvah o vině, či nevině obžalovaných, což se nicméně ani nestalo. Fakt, že byl uskutečněn, nicméně nezakládá obžalovanými namítanou podjatost orgánů činných v přípravném řízení, nicméně na druhou stranu nelze souhlasit, že po něm následující úkony přípravného řízení se podkladem pro rozhodnutí stát nemohly, jak nesprávně namítají obžalovaní, k čemuž postačí v podrobnostech odkázat na část odůvodnění přezkoumávaného rozsudku v bodě šest, týkající se mj. rozboru podrobené teorie plodů otráveného stromu. Dále krajský soud dodává, že v odvolacím řízení přezkoumal veškeré výstupy z tohoto úkonu plynoucí (počínaje přehledem telefonních čísel a IMEI, jež byly v režimu § 88 tr. řádu v době od 30. 10. 2014 do 17. 1. 2015 a část z nich následně ještě do 22. 5. 2015 monitorovány, viz č. l. 8122 a násl.; 8170, 8408 a násl.; 8459 a násl.) a přesvědčil se o tom, že zčásti nebyl na nosičích po dobu sledovaného období zaznamenán buď žádný telekomunikační provoz, či zčásti byly dle vyhodnocení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu zjištěny toliko skutečnosti přímo nemající souvislost s konkrétním jednáním, kladeným obžalovaným za vinu (ojedinělé kontakty obžalovaného [jméno FO] s osobami konkrétně nesouvisejícími s jednáním podrobeným přezkumu odvolacího soudu). [jméno FO] ani tímto směrem uplatněné námitky obhajoby nemohly obstát (opomenout nelze ani rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. II. ÚS 3402/21, který odmítl ústavní stížnost obžalovaného [jméno FO] týkající se skryté prohlídky vozidla, č. l. 15625).

221. Jde-li dále o námitky zpochybňující legitimitu postupu dozorové státní zástupkyně, která dne 18. 9. 2014 rozhodla stran věcné příslušnosti policejního orgánu oprávněného konat úkony přípravného řízení o odnětí věci Generální inspekci bezpečnostních sborů (dále „GIBS“) a jejímu přikázání Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (dále „ÚOOZ“), či později opakovaně souhlasila s dočasným odložením trestního stíhání (od 12. 5. 2015 do původně 10. 6. 2016, fakticky do 11. 5. 2016), těmto krajský soud rovněž nepřisvědčil, neboť postup státní zástupkyně, resp. policejního orgánu, nevykazuje žádné známky nedůvodnosti, svévole, či porušení příslušných zákonných ustanovení. Lze v tomto směru přisvědčit závěrům přezkum konajícího Nejvyššího státního zastupitelství, že byly dostatečně vysvětleny důvody, které k odnětí a přikázání věci vedly, dílem pragmatického rázu (dlouhodobé prověřování a podrobná znalost věci ze strany ÚOOZ v důsledku velkého množství provedených a vyhodnocených úkonů od zahájení úkonů trestního řízení dne 29. 7. 2013), dílem zahrnující obavu z neefektivnosti zapojení nového policejního orgánu do vyšetřování a zajištění jeho objektivnosti a nestrannosti. Pokud se pak jedná o prodloužení dočasného odložení trestního stíhání ve smyslu § 159b tr. řádu, neboť prověřování protizákonné činnosti a zajišťování důkazních prostředků bylo ve svém průběhu (jak je z obsahu spisového materiálu patrné) ztěžováno tím, že podezřelí byli znalí taktik a postupů orgánů policie při odhalování trestné činnosti a současně postupovali značně konspirativně a opatrně, krajský soud shledal opakované prodlužování dočasného odložení trestního stíhání na nezbytnou dobu důvodným a souladným se zákonem, neboť pro rozkrytí a objasnění posuzované trestné činnosti bylo nezbytné zajistit skutečně dostatečné důkazní podklady.

222. Krajský soud ve veřejném zasedání jako nadbytečné zamítl návrhy obžalovaných na provedení důkazů, z nichž se z podstatné zčásti jednalo o důkazy již zamítnuté v okresním řízení (výslech svědkyně [Anonymizováno], čtení protokolu z hl. l. ve věci KS Ostrava 48 T 3/2022, v níž vypovídala; připojení spisu NPC-1192/TČ2016, výstupy z činnosti agenta), které z hlediska důvodů pro takový postup okresní soud osvětlil již v bodě 195 odůvodnění napadeného rozsudku. Nelze namítat, že se jedná o důkazy z kategorie opomenutých, neboť takovými by byly pouze důkazy navržené a soudem neprovedené, které by zůstaly bez adekvátního odůvodnění, což však není situace nastalá v přezkoumávané věci (bližší rozbor problematiky opomenutých důkazů viz níže). Možno rovněž odkázat na argumentaci okresního soudu, že se v převážné většině jednalo o důkazy nadbytečné, které buď neměly relevantní souvislost s předmětem řízení, či nebyly pro posouzení viny, či neviny obžalovaných nezbytnými. V tomto směru lze v obecné rovině připomenout, že dle ustálené judikatury soudy především nejsou povinny vyhovět všem návrhům obhajoby na provedení důkazů, jak vyplývá mj. z usnesení ÚS ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, či nálezu ÚS ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, jestliže: 1. tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, 2. důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, 3. důkaz je nadbytečný, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Byť tedy obžalovaní názor okresního soudu v otázce rozsahu prováděných důkazů nesdílejí, krajský soud s jeho postupem souhlasí, neboť je výhradně na okresním soudu, jakými důkazními prostředky bude konkrétní okolnost, jež je pro zjištění skutkového stavu významná, objasňovat, a zamítnuty byly důkazy, které by v žádném ohledu nepřispěly k jiným závěrům, než ke kterým okresní soud důvodně při objektivním a v potřebných souvislostech komplexním posouzením projednávané věci dospěl.

223. Jde-li o další návrhy z odvolacího řízení na přehrání odposlechů a záznamů o sledování majících podporovat vinu obžalovaného [jméno FO], vyžádání a zhodnocení policejních spisů tykajících se vynášení a sdělování informací (ÚOKFK-4636/TČ-2015-251002, ke spol. [právnická osoba].; OKFK-4452/TČ-2015-251002 ke spol. FERRARI; KRPA-305983/TČ-2015-000091 k [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a [Anonymizováno]), výslech [jméno FO], který vedl šetření v dané věci, spisů pod krycími názvy KOLEJ, TRAMVAJ a HARRY PACK; spisů ÚOKFK-430/TČ-2014-251102 a OKFK-4543/TČ-2012-251102 pod názvem HOMOLE; spisů OKFK-4383/TČ-2015-251102 a Vrchního státního zastupitelstvím v Praze, sp. zn. 4 VZN 1521/2016 ke sporu [právnická osoba]. a spisů OKFK-479- ČJ-2016-251102 a OKFK-4636/TČ-2015-251102; vyžádání pokynu ředitele ÚOKFK č. 35/2013, interního aktu ředitele ÚOKFK k problematice AISU, pokynu Policejního prezidenta č. 15/2016 a č. 130/2003, výslech [tituly před jménem] [jméno FO], výslech svědka [jméno FO], nebo jeho přečtení, výslech sv. [Anonymizováno] [Anonymizováno]., přehrání záznamů odposlechů obžalovaných [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a všech dozorových spisů, z nichž měly být vynášeny informace, tyto krajský soud neakceptoval, neboť neexistuje relevantní důvod pro jejich provedení v odvolacím řízení, pakliže z hlediska správně zjištěného skutkového stavu věci dle přesvědčení odvolacího soudu nemohly přispět k odlišnému posouzení závěrů přezkoumávaného rozsudku. V rozsahu okresním soudem provedených a rozboru podrobených důkazů dále nebylo důvodu dokazování doplňovat ani obsahem již v řízení před okresním soudem provedených odposlechů, záznamů o sledování, či opakovaných výslechů svědků, neboť tyto okresní soud v přezkoumávaném rozhodnutí zhodnotil dle svého přesvědčení jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a vyvodil z nich odpovídající závěry, pročež důsledně splnil svou zákonnou povinnost vyplývající z § 2 odst. 6 tr. řádu. Byť v tomto směru výsledek hodnotícího procesu okresního soudu zjevně nekonvenuje představám obžalovaných, přesto se nejedná o důvod pro další doplňování dokazování, které nemá být prováděno v rozsahu žádaném stranami (zde obžalovanými), tzv. bezbřehém, nýbrž zásadně v rozsahu nezbytném pro kvalifikované rozhodnutí ve věci, aby totiž především vedl ke správné koncentraci na otázky, jež jsou skutečně pro rozhodnutí podstatné a aby nedocházelo k rozmělňování a rozptylování okresního soudu pro rozhodnutí nesouvisejícími, nezásadními, či již prokázanými skutečnostmi, jak se nicméně zjevně děje ze strany obžalovaných v projednávané věci.

224. Návrh na znovu přehrání veškerých výsledků sledování vznesený obhájcem obžalovaného [jméno FO] ve veřejném zasedání s poukazem na rozhodnutí NS 4 Tdo 443/2024, neboť nesouhlasí s hodnocením provedených záznamů ze sledování co do závěrů, které z nich okresní soud učinil, neobstojí, a to i z důvodů uváděných výše. V prvé řadě je třeba uvést, že předkládané rozhodnutí reaguje na situaci, kdy byl obrazový záznam pořízen soukromou osobou, zatímco v posuzované věci byly veškeré obrazové záznamy pořizovány policejním orgánem za podmínek § 158d tr. řádu spolu s písemným protokolem, z něhož bylo možno podstatné údaje k posouzení obsahu důkazu ověřit. Současně je však zjevně tímto způsobem namítána otázka hodnocení provedených důkazů, které neodpovídají představám jeho klienta o výsledku řízení, ovšem tuto nelze předkládanou argumentací zvrátit, neboť krajský soud průběh hodnotícího procesu a jeho výsledek považuje za nevymykající se elementární logice a souladným se skutečným stavem věci, do kterého tak není sám oprávněn jakkoliv vstupovat.

225. Není rovněž důvodu vyslýchat svědka [Anonymizováno] staršího, jehož osobní výslech nebyl až do odvolacího řízení navrhován, nadto je pro posouzení zavinění obžalovaného [jméno FO] v bodu IV přezkoumávaného rozsudku irelevantním, pokud totiž podstata protiprávního jednání obžalovaného spočívá (zjednodušeně řečeno) v tom, že neoprávněně vstoupil do prostor kanceláří společnosti, jíž byl navrhovaný svědek společníkem a pořídil zde fotografie listin a materiálů, které za úplatu zpřístupnil dalším osobám, o čemž navrhovaný svědek, shodně jako jeho v hlavním líčení vyslechnutý syn nevěděli.

226. Není dán ani důvod pro doplnění dokazování výstupy z činnosti agenta nasazeného ve věci, neboť skutečnosti, které z jeho působení vyplynuly, nemají žádný důkazní potenciál pro úvahy o vině, či nevině obžalovaných. Krajský soud se v rámci přezkumného řízení přesvědčil, že v přípravném řízení došlo k prodloužení nasazení agenta celkem třikrát, což s ohledem na charakter a společenskou závažnost trestné činnosti, jakož i enormní snaze (tehdy) podezřelých osob nepřipustit odhalení jejího páchaní, představovalo postup rozhodně důvodný, neboť konkrétní podobu páchané trestné činnosti (vedle poznatků získávaných technickými prostředky) nebylo možno odkrýt jiným než tímto vysoce utajovaným způsobem. Fakt, že užitím agenta žádné pro rozhodnutí relevantní skutečnosti zjištěny nebyly, a proto není důvodu takový důkaz v řízení provádět, nicméně neznamená, že trestná činnost páchána nebyla, jak neobjektivně interpretují obžalovaní, neboť vyplývá z množiny dalších shromážděných důkazů. V obecném pojetí lze k nasazení agenta připomenout, že se jedná o operativně pátrací prostředek, k jehož nasazení musí být splněny zákonné podmínky (zejména se jedná o výčet trestných činů, u kterých lze tohoto prostředku využít). Předtím, než policie začne monitorovat či kontaktovat podezíranou osobu, musí mít k dispozici pádný důvod k domněnce, že je připravován nebo páchán trestný čin, zároveň tato informace musí být zřejmá ze spisového materiálu. V posuzované věci byly tyto podmínky s ohledem na její okolnosti a osoby podezřelých nepochybně splněny. Agentem může být pouze příslušník Policie České republiky nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů. Zpravidla vystupuje se zastíráním skutečného účelu své činnosti, k čemuž může využít legendu o jiné osobní existenci, provádět hospodářské činnosti, ke kterým je jinak nutné oprávnění a zastírat příslušnost k Policii ČR. Z literatury vyplývá, že „použití agenta (§ 158e) vytváří možnost infiltrace policie do kriminálního prostředí, v němž se páchají nejzávažnější činy. Tyto prostředky neposkytují přímý poznatek pro orgány činné v trestním řízení, jenž by měl charakter důkazu. Ostatně trestní řád zdůrazňuje použitelnost zvukových, obrazových a jiných záznamů získaných při použití těchto prostředků jako důkazu (§ 159b odst. 3), a nikoli těchto prostředků přímo. (FENYK, Jaroslav, Dagmar CÍSAŘOVÁ, Tomáš GŘIVNA a kol. Trestní právo procesní. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015)“. Policejní orgán musí předložit státnímu zástupci záznam o výsledku činnosti agenta, který se zakládá do dozorového spisu, nikoli do vyšetřovacího, resp. trestního, obzvlášť když činnost agenta nevedla ke zjištění žádných skutečností důležitých pro trestní řízení. Záznam slouží jako informace státnímu zástupci nikoli jako důkaz v pozdějších stádiích trestního řízení. V projednávané věci činnost agenta nevedla ke zjištění žádných podstatných skutečností, jak výše uvedeno, a proto také nebylo nutné doplňovat dokazování o výsledky jeho činnosti. Navíc ani v případě důležitých poznatků se nedoplňuje dokazování oním záznamem o výsledku činnosti agenta, ale skutečnosti, které z činnosti agenta vyplynuly, se dokazují důkazními prostředky podle hlavy páté trestního řádu (agent může pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, může provést předstíraný převod, u něhož je taktéž sepsán záznam, ve výjimečném případě může dojít k výslechu agenta, samozřejmě utajovaným způsobem).

227. Na správných závěrech okresního soudu by ničeho nezměnilo ani provedení navrhovaných trestní spisů, či jejich zpracovatelů, shodně jako pokynu ředitele ÚOKFK, interního aktu k problematice AISU, pokynu Policejního prezidenta, neřku-li dozorových spisů MSZ, neboť jejich znění nemohou zvrátit nepochybně prokázané skutečnosti, týkající se protizákonného jednání, jak bude v konkrétních úvahách odůvodněno dále, a proto jsou nadbytečnými. V případě připojení vyloučeného spisového materiálu NPC1192/TČ-2016, či vyžádání usnesení o odložení věci v této části vedeného prověřování podezření ze spáchání dalších trestných činů, lze přisvědčit důvodům uvedeným v bodě 195 rozsudku a je možno dodat, že vyloučení věci se týkalo (tehdy) podezřelých [Jméno obžalované D], [tituly před jménem] [Jméno obžalované C] a [Jméno obžalované A], přičemž policejní orgán postupoval dle § 159a odst. 1 tr. řádu a § 159a odst. 5 tr. řádu. Dle odst. 6 cit. ust. usnesení o odložení věci musí být doručeno toliko poškozenému, pokud je znám a státnímu zástupci, příp. je třeba vyrozumět oznamovatele, požádá-li dle § 158 odst. 2 tr. řádu. Zákonný nárok nyní obžalovaných na seznámení se s předmětem prověřování odděleně vedených podezření ze spáchání trestných činů, jež skončily odložením věci, dán není. Jednak se ve smyslu § 65 odst. 1 tr. řádu jedná o tzv. jiné osoby, jejichž právo nahlédnout do spisu je podmíněno souhlasem příslušného orgánu činného v trestním řízení (nejedná se o právo nepodmíněné), jednak je omezeno takovým rozsahem spisového materiálu, který je nutný k uplatnění práva takové osoby a musí být vymezeno konkrétním přezkoumatelným a oprávněným cílem, jež nahlédnutím sleduje, tj. vymezením, jaké konkrétní právo hodlá uplatnit a proč je pro ni potřebné nahlédnout do spisu (viz nález ÚS ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3526/16-1). Jiný rozsah oprávnění, či omezení vyplývající z odlišného postavení jednotlivých účastníků trestního řízení vymezeného trestním řádem v tomto směru nepředstavuje porušení základních zaručených práv, kupř. zásady rovnosti v soudním řízení, čl. 37 odst. 3 Listiny jako jednoho ze základních principů právního státu a spravedlivého procesu (viz Usnesení ÚS ze dne 17. 3. 2020, I. ÚS 179/20-1). Konečně samo o sobě postavení podezřelého, rovněž není důvodem pro umožnění nahlédnout do policejního spisu (kupř. Nález ÚS ze dne 6. 3. 2014, III. ÚS 1956/13-1). Důvody pro doplňování dokazování v rozsahu navrhovaném obhajobou tedy dány nebyly.

228. Krajský soud se v rámci přezkumu napadeného rozsudku rovněž přesvědčil, že nelze akceptovat námitky obžalovaných, pokud okresnímu soudu vedle rozsahu provedených důkazů vytýkají porušení zásady volného hodnocení důkazů, neboť k žádnému závažnému vybočení z logiky projednávané věci v jejich hodnocení nedošlo, zvláště pokud i dle přesvědčení krajského soudu byly důkazy (až na dvě výjimky) hodnoceny logicky a ve všech zjištěných souvislostech, tedy komplexně, jak problematika projednávané věci nutně vyžaduje. Výše již opakovaně uváděné hodnocení důkazů vyplývá mj. i ze zásad bezprostřednosti a ústnosti (srov. § 2 odst. 11 a 12 tr. řádu). Zde je pak významné, zda důkazy, o něž se napadené rozhodnutí opírá, tvoří logicky uzavřený celek a zda odůvodnění napadeného rozhodnutí nenese znaky zřejmé libovůle, což v projednávané věci zjištěno nebylo, byť obžalovaní mají názor odlišný.

229. K námitce obžalovaných, že okresní soud v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku nezhodnotil veškeré provedené důkazy, lze uvést následující. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že soudy vždy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, kterak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1.2020, sp. zn. 6 Tdo 1560/2019 plyne, že Nejvyšší soud tzv. opomenuté důkazy charakterizuje jako kategorii důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle § 2 odst. 6. tr. řádu. V nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04 jsou pak právě ony opomenuté důkazy roztříděné do skupin: „V řízení o ústavních stížnostech lze jako první vyčlenit případy tzv. opomenutých důkazů. Jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen (v kontrapozici k předchozímu "opomenut") z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II. ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou případů vad důkazního řízení jsou v řízení o ústavních stížnostech případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).“

230. Judikatura uvádí, že pokud lze nějaký důkaz kvalifikovat jako opomenutý, dochází k porušení pravidel spravedlivého procesu. Toto ale neplatí automaticky, tedy, že by vždy, když soud nějaký důkaz opomene, došlo k porušení pravidel spravedlivého procesu – viz usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 2172/14, jehož právní věta zní „Nikoliv každé nedostatky v průběhu procesu dokazování v podobě „opomenutí“ či nedostatečné vypořádání se s důkazními návrhy účastníků řízení ze strany obecných soudů dosahují ústavněprávní intenzity, odůvodňující kasační zásah ze strany Ústavního soudu.“. Je tedy nutné posuzovat celkové okolnosti případu a opomenutého důkazu. Tento právní názor vyplývá i z další judikatury Ústavního soudu, kdy například z usnesení ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. III. ÚS 841/20, je zřejmé, že „Jinými slovy, rozhodující soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout, a nevyhoví-li důkazním návrhům vzneseným účastníky řízení, musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. proč je nepřevzal za základ svých skutkových zjištění. Na druhou stranu, judikatura Ústavního soudu vychází z přesvědčení, že nikoliv každé opomenutí důkazu nutně „automaticky“ vede k porušení práva na soudní ochranu. Výjimečné situace, v nichž lze i pochybení soudu spočívající v opomenutí důkazu z ústavněprávních hledisek akceptovat, mohou nastat v případě důkazních návrhů nemajících k projednávané věci žádnou relevanci, jež nemohou vést k objasnění skutečností a otázek podstatných pro dané řízení, resp. mohou být dokonce i výrazem obstrukční procesní taktiky.“ Stejné pak vyplývá i z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1498/23 a II. ÚS 675/16. Jak krajský soud ze spisového materiálu ověřil, okresní soudem opomenuté důkazy spadají právě do kategorie důkazů, které nemají žádnou relevanci a nemohou vést k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. Judikatura Ústavního soudu vyžaduje, aby řízení bylo spravedlivé jako celek, viz usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. III. ÚS 655/06, které připomíná, že „Stojí též za připomenutí stěžovateli, že ačkoli aplikované zásady ústavněprávního přezkumu se vztahují k soudnímu procesu ve všech jeho konkrétních aspektech, neznamená to, že ústavněprávní relevanci má každá jeho dílčí jednotlivost sama o sobě; naopak tomu odpovídá požadavek, aby konkrétní vada či nesprávnost byly posouzeny (kromě reálného vlivu na výsledek sporu) z hlediska ústavněprávního rozměru ve vztahu k celému řízení, tj. aby bylo hodnoceno, zda soudní řízení bylo (či nikoli) „spravedlivé jako celek“, v celkovém vyznění z pohledu jeho předmětu. Ne vždy existence určitého procesního nedostatku „musí vést ke kasaci ústavní stížností napadeného rozhodnutí, nedosahuje-li, nahlíženo v kontextu celého procesu, ústavněprávní roviny“ (srov. kupříkladu rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 583/99, IV. ÚS 259/2000, III. ÚS 639/02, III. ÚS 474/04 a IV. ÚS 679/05).“ Krajský soud tedy uzavírá, že byť lze do jisté míry přisvědčit, že ze strany okresního soudu došlo k opomenutí zhodnocení některých provedených důkazů v odůvodnění napadeného rozsudku, nejedná se o pochybení, které by mělo vést k jeho nepřezkoumatelnosti a rovněž k porušení práva obžalovaných na spravedlivý proces nedošlo, neboť se jednalo o důkazy, které by na závěrech o vině obžalovaných ničeho změnit nemohly.

231. Pokud se jedná o výhrady obžalovaných k jednotlivým skutkům a jejich právnímu posouzení, lze po přezkumu napadeného rozsudku uvést následující:

232. Souhrnně je třeba odmítnout tvrzení, že v řízení nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obžalovaný [jméno FO] ostatní spoluobžalované, především ty v postavení úředních osob, neoslovil a nepožádal o zjištění a poskytnutí neveřejných informací z probíhajících řízení, na které však jako osoba stojící mimo orgány bezpečnostních sborů a státního zastupitelství neměl legitimní nárok, jak okresní soud v rozsudku vysvětlil, a to i za situace, kdy povětšinou explicitní žádosti skutečně přímo zachyceny nebyly. Lze si však jen těžko představit, že by obžalovaní ([jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]) jednali zjištěným způsobem spontánně a sami od sebe, nikoliv v přímé návaznosti na žádost a popud obžalovaného [jméno FO], což lze vysledovat ze zachycených komunikací a jednotlivých reakcí v odposlechnutých hovorech, i prostř. emailu, k nimž by v případě neexistence takového předchozího impulsu nebyl dán jakýkoliv logický důvod. Pokud byly operativně pátracími prostředky a odposlechy zachyceny situace, kdy jsou neveřejné informace obžalovanému [jméno FO] již přímo sdělovány, či fyzicky předávány (příkl. v bodě [jméno FO]/4, kdy obžalovaný [jméno FO] říká [jméno FO] „na, koukni na to, jestli ti to bude takhle stačit“ a [jméno FO] reaguje „jestlis tam pořádně namočil [jméno FO], tak je to v pořádku..“; či v bodě III/2 [jméno FO] říká [jméno FO] „No a ten [jméno FO], tam se čeká na právní pomoc z USA a lhůta je tam do 25. 5.“), je jediným logickým vysvětlením takového jednání předchozí žádost obžalovaného [jméno FO]. Tyto situace jsou nicméně obžalovanými účelově (a nevěrohodně) vykládány tak, že k nim (buď) vůbec nedošlo, nebo vysvětlovány rozličnými verzemi skutkového děje, kterým ovšem uvěřit nelze, neboť nejsou věrohodnými, a především v kontextu dalších provedených důkazů nemohou obstát, protože zastírají skutečný důvod jednání obžalovaných a jsou vyloučeny následujícími zjištěnými souvislostmi.

233. Za naprosto podstatný je třeba označit fakt, že všichni obžalovaní byli a jsou znalí metod spojených s odhalováním trestné činnosti posuzovaného charakteru a po celou dobu, jak vyplývá z provedeného dokazování, jednali v maximální snaze svá jednání co nejvíce utajit a znesnadnit odhalení páchání trestné činnosti.

234. V průběhu komunikace mezi obžalovanými vyplývá opakovaně na povrch obava ze sledování, či odposlouchávání, na kterou všichni zúčastnění pravidelně upozorňují a hovoří o ní, a které především přizpůsobují způsob, jímž spolu hovoří a zastírají různými způsoby skutečný obsah vzájemné komunikace tak, aby nebyli odhaleni. Současně rovněž někteří z nich ([jméno FO], [jméno FO]) používají technické prostředky k znesnadnění odhalení pravého obsahu vzájemných hovorů, či se scházejí bez mobilních telefonů, aby nemohli být sledováni, příp. odposloucháváni. Uvedené zcela zásadně konvenuje naprosto správným úvahám okresního soudu o vědomí obžalovaných, že jednali protiprávně. Je rovněž nepochybné, že všichni věděli, že obžalovaný [jméno FO] od nich získané neveřejné informace užije dále v rámci svých podnikatelských aktivit, ať již služeb poskytovaných detektivní společností, jíž byl společníkem, či v rámci vztahů s osobami majícími o takové informace (eminentní) zájem z řad advokátů, lobbistů rozličného druhu, či podnikatelů, což všichni obžalovaní věděli, byť tuto skutečnost popírají, ovšem opak dokládají některé ze zachycených reakcí. Příkl. pokud obžalovaný [jméno FO] dne 24. 9. 2014 v 16:40 hod. [jméno FO] říká: „to si píšeš jako poznámku? To tam doufám nebudeš dávat..“; nebo obžalovaný [jméno FO] dne 11. 5. 2016 „na, koukni na to, jestli ti to bude takhle stačit“; a obžalovaná [jméno FO] dne 27. 3. 2013 „já jsem ti to tu napsala…jako máš to tu napsaný, na tom papírku..“ Taktéž je třeba zdůraznit obžalovanými tvrzenou, ovšem jednoznačně účelovou závadovost některých osob, k nimž se některé z neveřejných informací pojily ([jméno FO], [jméno FO]), která však byla zástěrkou pravého důvodu pro jejich získání, které byly obžalovaným [jméno FO] dále zpeněžovány v rámci jeho soukromých podnikatelských aktivit a současně byly předmětem peněžního, či jiného protiplnění a výhod poskytovaných z jeho strany obžalovaným v postavení úředních osob. Jednoznačně lze v tomto směru souladně se závěry okresního soudu odmítnout tvrzení, že tento obžalovaný byl oficiálním spolupracovníkem policie, či Celní správy, což je ve věci jedno ze zásadních východisek, které okresní soud v odůvodnění rozsudku vysvětlil. V tomto směru není důvodu k této skutečnosti dalšího dodávat, neboť je zcela nezpochybnitelnou.

235. Výroková část rozsudku pod body I/1 a I/2:

236. Úvodem nutno uvést, že o závěrech o vině obžalovaných [Jméno obžalované A] a [Jméno obžalované B] nelze v těchto bodech rozsudku nijak pochybovat a úvahy okresního soudu, které prezentuje v bodech 18–23, 27-32 jsou správné, logické a odpovídající obsahu provedených důkazů. Procesní použitelnost, resp. legitimnost záznamů ze sledování vozidla obžalovaného [jméno FO] sdílí rovněž krajský soud, jak rozvedl již výše (body 216-217 tohoto odůvodnění), a proto také bylo možno ze zjištění z nich vyplývajících v úvahách o vině vycházet. Odpovídající je rovněž okresním soudem přijatá právní kvalifikace.

237. V bodu I/1 přezkoumávaného rozsudku je zachycena rovněž samotná žádost o poskytnutí konkrétních informací, pokud obžalovaný [jméno FO] obžalovanému [jméno FO] uvedl přímo požadavek na zjištění údajů o bydlišti, či trestní minulosti [jméno FO], které ostatně ani nepopírá a které svým charakterem jednoznačně spadají do kategorie neveřejných informací, na které neměl v postavení soukromé osoby sebemenší nárok. S ohledem na obsahy provedených záznamů ze sledování nelze pochybovat ani o pravém účelu zjišťování informací z popudu [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, který zastupoval majoritní akcionáře [právnická osoba]. Je nerozhodné a obžalované nemůže zbavit trestní odpovědnosti, zda jmenovaný advokát byl pravomocně odsouzen pro jednání související s lustrací stejné osoby ([jméno FO]) ve spojitosti s jinými osobami, neboť uvedené svědčí o značném úsilí (jeho a osob jemu spřízněných) sehnat nelegálním způsobem požadované údaje z jakýchkoliv zdrojů, tedy i prostřednictvím obžalovaného [jméno FO], který dále oslovil obžalovaného [jméno FO]. Neobstojí výhrady týkající se pasáže odposlechnutého hovoru stran slovního spojení obžalovaného [jméno FO] obžalovanému [jméno FO] „se zadaným úkolem určitě poradí“ oproti uvedenému „ty si poradíš“, když sice lze připustit, že není zcela přesně v odůvodnění rozsudku interpretováno, přesto na jednoznačném závěru o vině obou obžalovaných (ve smyslu navedení obžalovaného [jméno FO] obžalovaným [jméno FO] k protizákonnému jednání, kterého se dopustil) ničeho změnit nemůže. V kontextu zaznamenaného hovoru, v němž zaznívá žádost, či výzva obžalovaného [jméno FO] k obstarání neveřejných informací, totiž vyznívají i další časově navazující komunikace, jimiž ve stručnosti jsou: Telefonát advokáta [jméno FO] dne 19. 1. 2015, který od [jméno FO] potřebuje tzv. „technickou práci“ a setkání za tím účelem domlouvají na následující den; dne 22. 1. 2015 zaznamenána žádost obžalovaného [jméno FO] obžalovanému [jméno FO], následující den obžalovaný [jméno FO] vznáší požadavek na lustrace pod nesouvisející spisovou značkou, dne 26. 1. předává obžalovanému [jméno FO] jejich výsledek a žádá bezplatné zapůjčení vozidla; téhož dne obžalovaný [jméno FO] kontaktuje [jméno FO] a domlouvají se na schůzce 29. 1., kdy jsou informace předány. Pochyby nelze mít ani o formě protiplnění obžalovanému [jméno FO], nejen formou bezplatného zapůjčení vozidla (obžalovaný [jméno FO] telefonicky řeší a domlouvá, počínaje 25. 3. 2015), ale i finančních prostředků k tomuto účelu vyzvednutých (obžalovaný [jméno FO] se společníkem [Anonymizováno] a spoluobžalovaným [jméno FO] řeší dne 30. 3. 2015). V tomto směru okresní soud naprosto důvodně neuvěřil obhajobě obžalovaných, kteří v rozporu se skutečným stavem věci účelově tvrdili, že osoba [jméno FO] byl tzv. „nový poznatek“ obžalovaného [jméno FO], čímž odůvodňovali neznalost této osoby pracovníky celní správy [Anonymizováno] a [jméno FO], neboť [jméno FO] nebyl oficiálním informačním zdrojem spoluobžalovaného [jméno FO]. Pokud bylo argumentováno tím, že tzv. praxe půjčování vozidel mezi obžalovanými započala již před rokem 2013, a proto nemohla souviset s lustrací v roce 2015, ani tento argument nemůže vzhledem ke zjištěným okolnostem zvrátit naprosto správný skutkový závěr okresního soudu, že v tomto konkrétním případě nešlo o přátelskou výpomoc mezi obžalovanými, nýbrž o protiplnění za obstarání neveřejných informací, jak vyplývá z provedených důkazů.

238. Obžalovaný [jméno FO] v odvolání namítá, že okresní soud v bodě 26 odůvodnění rozsudku uvedl výslechy pěti svědků, kterými má být z protiprávního jednání usvědčován, ovšem jejich výpovědi dále nerozvedl a neuvedl, co z nich dovodil. Zde je třeba přisvědčit, že okresní soud v odůvodnění rozsudku v případě některých skutků skutečně neučinil explicitní rozbor obsahu všech provedených zejména svědeckých výpovědí, přesto se však nejedná o vadu řízení zakládající nepřezkoumatelnost rozsudku jako celku, jak se obhajoba mylně domnívá. Z odůvodnění rozsudku lze totiž vysledovat, že se (stručně řečeno) vždy jedná o důkazy, které toliko dokreslují podstatné skutkové okolnosti vyplývající z důkazů klíčových (odposlechy, záznamy o sledování, listiny, znalecké posudky), které jsou nicméně shrnuty v odůvodnění v náležitém rozsahu, případně, že se tak děje u důkazů, které neobsahují žádné rozhodné skutečnosti využitelné pro rozhodnutí o vině, či nevině obžalovaných, a proto není vadou odůvodnění rozsudku, pokud se takovými důkazy okresní soud blíže nezabývá. Námitce v případě tohoto skutku však nelze přisvědčit zejména proto, že v bodě 23 odůvodnění okresní soud uvedl (byť stručně), co z výpovědí svědků [adresa], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] zjistil, tedy, že shodně označili obžalovaného [jméno FO] jako osobu, které obžalovaný [jméno FO] domlouval bezplatné zapůjčení vozidla. Dále pak svědci popsali fungování zápůjček vozidel mezi [jméno FO] [Anonymizováno] a obžalovaným [jméno FO] v obecné rovině (fungovalo směrem k němu bezplatně, za mytí a tankování vozidel na jeho benzínové stanici, nevyjádřili se, kdy a komu vozidla dále předával, svědek [Anonymizováno] uvedl jedno půjčení auta pro [jméno FO]). Svědci [jméno FO] a [jméno FO] se (taktéž) v obecných souvislostech vyjádřili k postupu při zadávání lustrací pracovníky Celní správy ČR (žadatel zadá přes aplikaci požadavek, vč. spisové značky, k níž je požadavek vztahován, což je propojeno s jeho osobním číslem, a pokud je formálně správným, je mu výsledek předán; ověřování pravosti zadaných požadavků možné nebylo; kontroly lustrací byly prováděny namátkově, vedením celní správy; lustrace rz [SPZ] běžné v počtu několika týdně).

239. V případě skutku I/2 žádost o lustraci vozidel jako taková zachycená nebyla, nicméně ve zjištěných v souvislostech a z důvodů vysvětlených již výše, tato skutečnost neznamená, že obstojí obhajoba, že šlo o registrační značky [SPZ] údajných dodavatelů nelegálního tabáku, neboť pravým důvodem bylo získání informací o nich čistě pro soukromé účely zástupců společnosti [Anonymizováno], s níž obžalovaný [jméno FO] v té době již smluvně spolupracoval za měsíční paušální odměnu a jíž si byl obžalovaný [jméno FO] vědom, neboť o ní byl [jméno FO] informován, jak ze sledování vyplývá. Opět nelze přisvědčit, že by k jednání obžalovaného [jméno FO] došlo spontánně, bez iniciace obžalovaným [jméno FO], kterému výstupy z lustrací dne 20. 3. 2015 [jméno FO] zasílá emailem, o čemž svědčí jeho reakce následujícího dne, kdy se u [jméno FO] ubezpečuje, zda se v zaslaném vyznal, ten přisvědčuje, děkuje a nepokládá žádné doplňující otázky. Pakliže by neznal důvod zaslání informací, takovým způsobem by jistě nereagoval a jednalo-li by se o registrační značky dodavatelů nelegálního tabáku, jistě by nebyly dotazovány pod smyšleným číslem trestního spisu. Současně bylo z listinných důkazů prokázáno, že v záznamu pro společnost [Anonymizováno], který za [právnická osoba] vypracoval obžalovaný [jméno FO] (při jednoznačném vědomí o tom, že informace, jež byly pro záznam podkladem, byly získány nelegálně a výstup z nich se stal podkladem pro následující peněžní plnění ze strany společnosti [Anonymizováno] vůči [právnická osoba] a které se uskutečnilo), taktéž její společník, figuruje jedna z lustrovaných registračních značek obžalovaným [jméno FO], což přímo vyvrací uplatněnou obhajobu, že se jednalo o lustrace v rámci spolupráce s Celní správou. Rovněž zde je velice podstatnou časová návaznost zaznamenaných komunikací tak, jak uvádí okresní soud především v bodech 24, 27-32, počínaje (opět ve stručnosti) navázáním spolupráce se společností [Anonymizováno] z podnětu [tituly před jménem] [jméno FO] v listopadu 2014, uzavřením smlouvy o spolupráci v lednu 2015, zasláním výsledku lustrací rz obžalovaným [jméno FO] [jméno FO], dále připomenutím zapůjčení vozidla [jméno FO] (dne 25. 3. 2015), které [jméno FO] téhož dne domlouvá se společností [jméno FO], rozhovorem [jméno FO] se [jméno FO] dne 30. 3. 2015 o nutnosti vybrat peníze pro obžalovaného [jméno FO] za lustrace, potvrzení jejich vybrání následujícího dne společníkem [Anonymizováno] a hovorem ze dne 7. 4. 2015 obžalovaných [jméno FO] a [jméno FO] mj. o tom, že [jméno FO] potřeboval peníze za [Anonymizováno], za lustrace celníkovi.

240. Jedná-li se o užitou právní kvalifikaci, krajský soud ji v bodech I/1 a I/2 přezkoumávaného rozsudku shledává správnou a odpovídající skutkovým zjištěním okresního soudu. Je nepochybné, že obžalovaný [jméno FO] naplnil (jak je v podrobnostech specifikováno v bodech 33-36 odůvodnění rozsudku) jednak zákonné znaky pokračujícího přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť vykonal svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu tím, že uvedl kolegy provádějící lustrace v omyl ohledně účelu lustrace v systému užívaném Celní správou, a jejich prostřednictvím zjistil údaje k osobám z neveřejných systémů Ministerstva vnitra a učinil tak způsobem konkretizovaným ve výrokové části tohoto bodu rozsudku. Požadované neveřejné informace získané porušením právního předpisu následně předal obžalovanému [jméno FO] jako neoprávněné osobě se s takovými údaji seznamovat a využil k tomu jemu svěřené pravomoci vyplývající ze svého služebního postavení a příslušnosti k bezpečnostnímu sboru opatřovat si informace z neveřejných registrů, tedy jako úřední osoba, neboť v té době byl příslušníkem Celní správy České republiky, jež je dle zákona o celní správě ozbrojeným bezpečnostním sborem a v tomto směru byl vázán služebním slibem. Současně byl povinen na základě svého služebního poměru dodržovat kázeň, zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmů služby se zájmy osobními, nezneužívat ve prospěch vlastní nebo v prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody, zachovávat mlčenlivost a nestranně plnit služební povinnosti příslušníka, které svým jednáním porušil, shodně jako povinnost mlčenlivosti o skutečnostech, se kterými se seznámil při výkonu působnosti orgánů celní správy nebo v souvislosti s nimi a které v zájmu výkonu působnosti orgánů celní správy nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami. Trestného činu se dopustil při výkonu svých pravomocí, neboť využil svého postavení ke zjištění neveřejných informací, kterépak dále předal neoprávněné osobě, za což inkasoval prokazatelně neoprávněnou odměnu (bezplatné zapůjčení vozidla a finanční prostředky v nezjištěné výši), čímž své služební povinnosti porušil. Konečně byl veden speciálním úmyslem opatřit sobě neoprávněný prospěch, neboť v souvislosti s provedenými lustracemi žádal obžalovaného [jméno FO] o bezplatné zapůjčení vozidla, což mu bylo zprostředkováno, v případě jednání pod bodem I/1 nebylo realizováno (nemoc a pracovní neschopnost obžalovaného [jméno FO]), avšak bylo cílem obou obžalovaných, přičemž po jednání pod bodem I/2 byl tento úmysl nejen naplněn, ale vozidlo bylo obžalovanému rovněž skutečně bezplatně zapůjčeno. Dále obžalovaný jednal i v úmyslu opatřit neoprávněný prospěch jinému, a to obžalovanému [jméno FO], resp. společnosti [právnická osoba], neboť věděl, že předané informace obžalovaný [jméno FO] využije v rámci svých podnikatelských aktivit (s odkazem dále na rozhodnutí NS, sp. zn. 6 Tdo 1250/2020). Obžalovaný proto svým jednáním naplnil požadovaný zákonný znak specifického úmyslu (pohnutky) opatřit sobě a jinému neoprávněný prospěch. Jednal nepochybně v úmyslu přímém, dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť věděl, že zadáním neoprávněných lustrací, jejichž účel zakryl smyšlenou legendou, porušuje jemu zákonem uložené povinnosti a tyto porušit chtěl. Věděl tedy, že svým jednáním poruší zájem chráněný trestním zákonem, zejména pak zájem na zákonném a řádném výkonu pravomoci orgánů veřejné moci a úředních osob a zájem na řádném, nestranném a nezištném obstarávání věcí obecného zájmu a byl přitom veden zištnými majetkovými motivy, neboť obžalovaný [jméno FO] jej za provádění lustrací a sdělování neveřejných informací odměňoval. Dále naplnil zákonné znaky skutkové podstaty pokračujícího zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 2, 3 písm. b) tr. zákoníku, neboť v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu, tedy ve službě v bezpečnostním sboru a za existence zájmu na jejím řádném zákonném výkonu, pro sebe žádal úplatek, jímž bylo bezplatné vypůjčení vozidla, které zařizoval obžalovaný [jméno FO], přičemž v prvním případě (I/1) této neoprávněné výhody nevyužil, neboť onemocněl, a proto úplatek jen žádal (odst. 2), přičemž v druhém případě (I/2) neoprávněnou výhodu již reálně čerpal, tedy přijal (odst. 1 alinea 1), a dále přijal rovněž peněžité plnění, a to v příčinné souvislosti s vyhověním požadavku obžalovaného [jméno FO] na zjištění neveřejných informací. Dále obžalovaný jako nepřímý pachatel naplnil zákonné znaky pokračujícího přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť získal neoprávněný přístup k počítačovému systému Celní správy (EDOS) a jeho prostřednictvím k neveřejným informačním systémům Ministerstva vnitra, a získaná data neoprávněně užil tak, jak je v podrobnostech uvedeno ve výrokové části tohoto bodu rozsudku a tyto následně poskytl obžalovanému [jméno FO] v souvislosti s jeho podnikatelskou činností, čímž je odůvodněna okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby dle § 230 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Obžalovaný jednal s úmyslem bezplatného zapůjčení vozidla prostřednictvím společnosti [právnická osoba], které zařídil obžalovaný [jméno FO], a této výhody se mu rovněž dostalo. Trestného činu se dopustil v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jeho jednání pak v obou bodech naplňuje též zákonné znaky pokračování v trestném činu dle § 116 tr. zákoníku, neboť jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným úmyslem získat neoprávněně informace a v této příčinné souvislosti opatřit sobě i jinému neoprávněný prospěch, naplňují skutkovou podstatu stejných trestných činů a byly spáchány stejným způsobem provedení a v blízké časové souvislosti (jak je v podrobnostech uvedeno v bodě 36 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku).

241. [Jméno obžalované A] naplnil (jak je v podrobnostech specifikováno v bodech 37-41 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku) zákonné znaky návodu k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když v obžalovaném [jméno FO], jež jednal v postavení úřední osoby, svou žádostí vzbudil rozhodnutí opatřit jinému (obžalovanému [jméno FO] a společnosti [právnická osoba]) neoprávněný prospěch, vykonat svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, což obžalovaný výše uvedeným jednáním učinil. Jednání se obžalovaný dopustil v úmyslu přímém § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť věděl o služebním postavení obžalovaného [jméno FO], jehož pro uspokojení vlastních zájmů a zájmů svých klientů v rámci podnikání využil pro opatření takových (neveřejných) informací, na jejichž zjištění by jinak neměl žádný nárok. Obžalovaný [jméno FO] rovněž věděl, že opatřením neveřejných údajů obžalovaný [jméno FO] spáchá trestný čin, což nepochybně věděl jako bývalý policista, neboť jeho povědomí o právním pořádku přesahuje rámec laického vnímání právních norem. Dále naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty pokračujícího zločinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť obžalovanému [jméno FO] slíbil úplatek ve formě bezplatného zapůjčení vozidla, rovněž mu jej poskytl (jakož i blíže nezjištěnou výši finančních prostředků), a to v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu, kterou je služba v bezpečnostním sboru a zájem na jejím řádném zákonném výkonu ve prospěch společnosti, konkrétně protiprávní zjištění neveřejných informací a čin spáchal vůči úřední osobě, čímž je odůvodněna okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby dle § 332 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Dále v jednočinném souběhu trestných činů naplnil zákonné znaky skutkové podstaty přečinu neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť vzbudil v obžalovaném [jméno FO] rozhodnutí získat přístup prostřednictvím systému používaného Celní správou ČR do uzavřených informačních systémů Ministerstva vnitra ČR (EDOS) a neoprávněně data zde uložená použít. Jednání obžalovaného [jméno FO] je v uvedených bodech možno vyhodnotit rovněž jako pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku, neboť jednotlivé dílčí útoky pod body I/ 1 a 2 byly vedeny jednotným záměrem vůči jedinému pachateli získat informace, s nimiž neměli obžalovaní právo se seznamovat ani další dispozici s nimi a současně si opatřit neoprávněný prospěch, dále naplňují skutkovou podstatu stejných trestných činů, jsou spojeny stejným způsobem provedení a blízkou časovou souvislostí.

242. Jedná-li se o skutek I/3 přezkoumávaného rozsudku, zde žádost o poskytnutí neveřejných informací shromážděnými důkazy jako v předchozím bodě opět přímo zachycena není, nicméně i zde je ze zaznamenaného hovoru mezi obžalovanými zřejmé, že na dané téma nehovoří poprvé, hovoří v tomto smyslu zcela souvisle a (znovu) nepokládají jakékoliv doplňující otázky (obžalovaný [jméno FO] uvádí mj. „…já bych to udělal, v podstatě, jak jsme se bavili…“), jejich hovor tak naprosto zjevně navazuje na skutečnosti, o kterých již oba věděli, resp. dříve domluvili. Předmětem komunikace obžalovaných dne 24. 9. 2014 je sdělování zcela konkrétních neveřejných informací obžalovaným [jméno FO], které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého povolání a které osobě působící vně celní správy sdělovat nesměl, o to více, že věděl, že budou zpeněženy v rámci obchodní spolupráce se společností [právnická osoba], o níž byl informován, jak bylo prokázáno mj. i z provedených listinných důkazů, které okresní soud provedl a shrnul v bodě 43 odůvodnění. Neobstojí obhajoba, že se zachycená komunikace týkala obecně trestné činnosti na úseku nelegálních tabákových výrobků, nikoli postupu celní správy a že se nejednalo o sdělování informací z konkrétních trestních řízení, či že tyto informace již byly známy z tiskové zprávy policie z listopadu 2013, neboť není souladnou s realitou. Obžalovaný [jméno FO] sděloval informace zcela konkrétní a současně aktuální, na což také v obavě z odhalení v hovoru reagoval ve chvíli, když zjistil, že si je [jméno FO] zaznamenává písemně, neboť si byl vědom skutečnosti, že budou použity ve zprávě pro [jméno FO] a mohly by se přes jejího pracovníka, který [právnická osoba] do [jméno FO] přivedl, dostat zpět na Generální ředitelství cel, a mohlo tak hrozit odhalení zdroje takových informací (týkaly se řízení, které vycházelo z jím zpracovávaného spisu Linie - Tabáček, což bylo skutečností nepochybně dohledatelnou), tedy jeho osoby. V přímé časové souvislosti je pak dne 3. 10. 2014 zaznamenaný hovor [jméno FO] s představitelem [jméno FO], kterému avizuje dodání zprávy, kterou vytváří dne 7. 10. 2014 obžalovaný [jméno FO], a kterou si dne 21. 10. 2014 pracovník [jméno FO] ([jméno FO]) ukládá. Následuje bezplatné zapůjčení vozidla obžalovaným [jméno FO] v době od 31. 10. 2014 - 2. 11. 2014, jako evidentní protiplnění. Namítá-li obžalovaný [jméno FO] v bodech 51-52 odvolání manipulaci s nahrávkou ze dne 24. 9. 2014 v tom smyslu, že není kontinuální a autentická, neboť je rozdělena do tří částí (celkový čas hovoru od 16:00:45 do 16:40:26), přičemž v druhé části údajně chybí 33 sekund a ve třetí části 1,34 minut záznamu (první část zaznamenává celkem 34 min., druhá 15 sek.), tedy má chybět cca 2,5 minut nahrávky, a proto by neměla být připuštěna jako důkaz, této nelze přisvědčit. Především není rozhodné, zda nahrávka byla zvukovou stopou zaznamenána ve třech částech, neboť se jednoznačně jedná o hovor jediný, čemuž odpovídá písemný přepis policejního orgánu. Rozhodný je nadto celkový kontext rozhovoru, který je dle svého obsahu naprosto nezpochybnitelný a nelze jej vyložit a zhodnotit jinak, než jak učinil okresní soud v bodech 44-48 odůvodnění, tedy, že zachycuje sdělování neveřejných informací z konkrétních řízení prověřovaných celní správou osobě stojící mimo tyto orgány, který je dále využil ke své podnikatelské činnosti a zpeněžil. Pokud nahrávka sama o sobě trvala nejméně 38 minut, přičemž podstatné údaje jsou obžalovanými uváděny především v její první části, nepřetržitě trvající cca 34 minut., i pokud by v dalších dvou částech nebylo zvukovou stopou zachyceno cca 2,5 minut rozhovoru, přesto obsah nahrávky a její interpretaci okresním soudem nelze zpochybnit a považovat za neodpovídající skutečnosti. Krajský soud sám nad rámec skutečností uvedených v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku poukazuje na závěrečnou část hovoru, v níž obžalovaný [jméno FO] uvádí: „Tak máme teďko rozdělanejch víc věcí, takže příležitosti to sou na zjišťování...“, na což obžalovaný [jméno FO] reaguje: „Tak je to bomba. jo?“, obžalovaný [jméno FO] mu přisvědčí „jo“ a [jméno FO] pokračuje: „Tak to já potřebuju taky...se na tebe budu obracet tím pádem.“, neboť z ní naprosto nepokrytě vyplývá příslib poskytování dalších neveřejných informací do budoucna. Uplatněné odvolací námitky obou obžalovaných proto neměly šanci býti shledány způsobilými zvrátit závěry o jejich protiprávním jednání, či je ze spáchané trestné činnosti vyvinit. Logická návaznost provedených důkazů v jejich obsahu, které okresní soud důsledně a zejména celistvě logicky v tomto bodě zhodnotil, jednoznačně vyvrací obžalovanými předkládané verze skutkového děje, které však nevychází z jejich skutečného obsahu a jsou prezentovány účelově tak, aby podpořily narativ, který obžalovaní svou obhajobou prosazují, který nicméně není možné přijmout.

243. Obžalovaný [jméno FO] v tomto bodě naplnil (jak je v podrobnostech specifikováno v bodech 49 a 50 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku) zákonné znaky přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch, jednak společnosti [právnická osoba], resp. obžalovanému [jméno FO], vykonal svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu tak, že obžalovanému [jméno FO] sdělil informace související s procesním postupem Celní správy při výkonech své činnosti a též konkrétní informace z trestního řízení tak, jak je specifikováno ve výrokové části tohoto bodu rozsudku a dopustil se jej jako příslušník Celní správy a ve vztahu k povinnostem, které svým jednáním porušil (viz odůvodnění výše). Současně byl veden speciálním úmyslem opatřit neoprávněný prospěch jinému (obžalovanému [jméno FO], příp. společnosti [právnická osoba]), neboť věděl, že předané neveřejné informace budou použity k podnikatelské činnosti tohoto obžalovaného, čímž naplnil znak specifického úmyslu (pohnutky) ve vztahu k zákonnému znaku neoprávněného prospěchu ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu 6 Tdo 1250/2020, jež definuje imateriální zvýhodnění ve formě získání, shromažďování a uchovávání neoprávněně získaných informací na které pachatel neměl právo a jež by mohly být využity v osobních či obchodních vztazích. Jednal v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť věděl, že vyzrazuje nepovolané osobě informace, které jsou s ohledem na samotné naplnění účelu trestního řízení ze své podstaty neveřejné a pod ochranou povinnosti mlčenlivosti v podrobnostech tak, jak je uvedeno v bodě 50 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku a že svým jednáním poruší zájem chráněný trestním zákonem, zejména zájem na zákonném a řádném výkonu pravomoci orgánů veřejné moci a úředních osob a toto učinit chtěl.

244. [Jméno obžalované A] svým jednáním naplnil (jak je v podrobnostech specifikováno a odůvodněno v bodech 51 a 52 přezkoumávaného rozsudku) zákonné znaky návodu k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § dle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť vzbudil v obžalovaném [jméno FO], v postavení úřední osoby, rozhodnutí, aby vykonal svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, v úmyslu opatřit společnosti [právnická osoba], resp. obžalovanému [jméno FO] neoprávněný prospěch, tím způsobem, že obžalovanému [jméno FO] sdělil neveřejné informace související s postupem orgánů Celní správy při výkonech jejich činnosti a rovněž též konkrétní informace z trestního řízení (s odkazem dále na rozhodnutí NS, sp. zn. 6 Tdo 1250/2020, jež definuje imateriální zvýhodnění). Rovněž tento obžalovaný se jednání dopustil v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť věděl, že žádá informace, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti, které jsou neveřejné a nesmějí být zpřístupněny bez zákonného důvodu dalším osobám na řízení nezúčastněným, čehož si musel být vědom rovněž pro své dřívější postavení policisty, s rozhodně výrazným povědomím o právním řádu oproti laickému vnímání právních norem a též s ohledem na jednak prokázané konspirativní jednání obou, či inkasované finanční plnění společnosti [právnická osoba] tak, jak okresní soud shrnul v bodě 52 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku.

245. Jednání obžalovaného [jméno FO] nelze v žádném případě podřadit, jak se v odvolání domáhá, toliko pod kárné provinění, neboť v postavení příslušníka bezpečnostního sboru, jež je mj. povinen nezneužívat ve prospěch svůj, či jiných osob, informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, s nimiž se při jejím výkonu seznámil, dlouhodobě prokázaným protizákonným způsobem spolupracoval s obžalovaným [jméno FO] a opakovaně mu v rozporu s výše uvedeným vědomě a za úplatu, či jiné protiplnění, takové informace poskytoval a tyto mohly být způsobilé (svou aktuálností) ohrozit i konkrétní trestní řízení. Jeho jednání proto nutně spadá do kategorie trestných činů jednoznačně vyšší společenské závažnosti. Krajský soud ve své rozhodovací činnosti zastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu konstantní stanovisko, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). V méně závažných případech trestných činů je možno tento závěr korigovat použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, nicméně to není s ohledem na výše uvedené situace přezkoumávané trestní věci a obžalovaného [jméno FO]. [jméno FO] také krajský soud považuje za zcela správnou a přiléhavou v bodě I. okresním soudem přijatou a náležitě odůvodněnou právní kvalifikace jednání obou obžalovaných, jak vyplývá z odůvodnění přezkoumávaného rozsudku v bodech 33-41, jíž není třeba opakovat, včetně důsledně odůvodněných úvah o zavinění obou obžalovaných, proti kterým nemá sebemenších námitek.

246. Výroková část rozsudku pod body II/1-5:

247. Zde je třeba nejprve konstatovat, že v okresním řízení učiněna skutková zjištění v bodech II/3-5 přezkoumávaného rozsudku shledal krajský soud ve vztahu k oběma obžalovaným ve všech směrech správnými, neboť úvahy okresního soudu v bodech 92-97, 103-114, 119-122 a 128, jsou logické a odpovídají obsahu provedených důkazů.

248. V bodech II/1 a 2 krajský soud do výrokové části odvoláními napadeného rozsudku zasáhl, neboť zjistil vady rozsudku spočívající zčásti v nesprávných skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování a zčásti bylo nutno okresním soudem přijatá skutková zjištění zpřesnit, což krajský soud postupem dle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. řádu učinil a rozsudek v těchto výrocích ve vztahu k oběma obžalovaným částečně zrušil a při nezměněných výrocích o vině ve zbývajících částech rozsudku za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl při zachování přijaté právní kvalifikace o vině všemi skutky a dále nově rozhodl u všech obžalovaných o ukládaných trestech, jak bude v podrobnostech rozvedeno níže.

249. Je-li přezkoumávanému rozsudku v tomto bodě znovu vytýkán v první řadě údajně nesprávný závěr okresního soudu, že obžalovaný [jméno FO] nebyl informátorem, ani osobou spolupracující ve prospěch policie a argumentuje-li obžalovaný [jméno FO] příslušnými akty řízení (bod 6 odvolání), či svědeckými výpověďmi, elektronickými a listinnými důkazy (body 11-20 odvolání), je třeba námitky k této otázce opět odmítnout (s poukazem na argumentaci rozvedenou výše), neboť nemohou obstát a současně nejsou ani způsobilými zvrátit ve zjištěných souvislostech správný závěr o protizákonném jednání obou obžalovaných. Současně je absurdní tvrzení, které uvádí v bodě jedenáct odvolání, že policisté nemusí vždy jednat podle interních aktů řízení, ačkoliv předtím v bodě šest těmito jako závaznými naopak argumentuje, čímž si zcela protiřečí. Rovněž poukaz na výpovědi konkrétních policistů (i bývalých), televizní seriály a filmová zpracování fungování policie je v tomto směru irelevantní, neboť nijak nevyvrací naprosto konkrétní závěry o vině obžalovaného (jakož i obžalovaného [jméno FO]). Stěžejním je v řízení jednak nepochybně prokázaný fakt, že obžalovaný [jméno FO] nikdy oficiálně nebyl informačním zdrojem obžalovaného [jméno FO], když o této skutečnosti nebyl předložen jediný hodnověrný důkaz (obsáhle popisované listiny v bodech 13-16 odvolání obžalovaného [jméno FO] zajištěné při domovní, či nebytové prohlídce tvrzené nijak nedokládají), nadto informace, které obžalovanému [jméno FO] sděloval, či ve formě písemností předával, byly v rozsahu jednání za které je odsuzován, jednoznačně neveřejnými, sdělovat mu je jako osobě stojící mimo orgány policie v žádném případě nesměl, přičemž z hlediska trestněprávní odpovědnosti obžalovaného [jméno FO] se jedná o skutečnost klíčovou i proto, jaký konkrétní obsah poskytované informace měly ve vztahu ke stádiím řízení, jichž se týkaly, neboť pro jimi dotčené osoby byly informacemi v té chvíli naprosto zásadními. Hájí-li se obžalovaný [jméno FO] dále tím, že policisté prověřující nyní přezkoumávanou trestní věc neměli zkušenost s elektronickými systémy (ETŘ, AISU), a proto každý přístup hodnotili jako neoprávněnou lustraci s cílem získat ze spisu neoprávněné informace, této obhajobě nelze přisvědčit. Předně není pravdou, že by každý přístup obžalovaného do elektronických systémů byl hodnocen jako neoprávněný, neboť takovými byly vyhodnoceny výhradně ty, u nichž bylo zjištěno další související zákon porušující jednání a prokázáno cílené zjišťování ústící v následné poskytování neveřejných informací obžalovanému [jméno FO], resp. dalším osobám (II/2,4,5). Přestože totiž obžalovaný objektivně disponoval z pozice vedoucího protikorupčního oddělení policie oprávněním lustrovat, nahlížet, editovat (atp.) v systémech napříč spisovými materiály vedenými na oddělení, způsob, kterým tak v některých tzv. zájmových kauzách, jež jsou předmětem jeho odsouzení, činil, svědčí jednoznačně o aktivním zákon porušujícím jednání, zaměřeném na zjišťování a poskytování žádaných neveřejných informací z podnětu obžalovaného [jméno FO], a nikoliv o řádném výkonu služebních povinností příslušníka policie v aktivní službě, jak se snaží bezúspěšně tvrdit a dokládat mnohými vysvětleními svého jednání, které ale neobstojí a nemohou jej zbavit trestněprávní odpovědnosti. O uvedeném svědčí vedle konkrétních výstupů z informačních systémů policie popsaných v odůvodnění rozsudku (příkl. bod 68 odůvodnění) též časově navazující setkávání obžalovaných, či sledováním zachycené hovory mezi nimi (a dalšími osobami), a také jednání bezprostředně předcházející, či následující zaznamenaným schůzkám, přičemž o správnosti závěrů, pokud se jedná o samou podstatu protizákonného jednání nelze vůbec pochybovat. To vše při nepochybném vědomí obžalovaného [jméno FO], že informace [jméno FO] sdělené (ať již v jakékoliv formě), budou poskytnuty dalším neoprávněným osobám. Konkrétně se jedná o komunikaci obžalovaných v bodu [jméno FO]/1 napadeného rozsudku, kdy [jméno FO] dne 12. 1. 2016 v záznamu ze sledování od 14:21 hod. zcela výmluvně [jméno FO] mj. říká: „Poslouchej, hrozně důležitý je.. [jméno FO] mi volal, prosí teda od tebe…“, na což mj. [jméno FO] odpovídá: „donesu ti to, donesu, já teď jdu hnedka za to a budu se ptát teď, kde to je to trestní oznámení, zas abysme vypálili do zejtra ten zahajovák“ (dále v souvislostech body 66-68 odůvodnění rozsudku), či k bodu II/4, kdy obžalovaný [jméno FO] mj. říká (již výše opakovaně uváděné) „na, koukni na to, jestli ti to bude takhle stačit a obžalovaný [jméno FO] reaguje „jestlis tam pořádně namočil [jméno FO], tak je to v pořádku..“ (v souvislostech též bod 112 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku).

250. Jde-li o závěry týkající se skutku pod bodem II/1 (nyní časově chronologicky zařazeného, oproti přezkoumávanému rozsudku, v němž byl uveden pod bodem II. 2.), zde krajský soud přistoupil k nápravě nesprávných skutkových zjištění, které v popisu skutku okresní soud nepodloženě uvedl, neboť po jejich přezkumu v odvolacím řízení bylo na místě částečně přisvědčit námitkám obhajoby, že z obsahu provedených důkazů nevyplývají, ačkoliv v rozsahu vyslovené viny obžalovaných v tomto bodě uvedené pochybení okresního soudu představující vady rozsudku zásadní vliv, ve smyslu vyvinění obžalovaných, míti nemohlo.

251. Krajský soud ve veřejném zasedání za podmínek § 213 odst. 1 tr. řádu provedl email obžalovaného [jméno FO] ze dne 23. 6. 2014 v 8:47 hod. adresovaný [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], týkající se změny na místě operativce na 25. 6. 2014, z něhož vyplývá, že nejpozději tohoto dne v tuto hodinu obžalovaný [jméno FO] disponoval neveřejnými informacemi o plánované realizaci (minimálně v rozsahu data jejího uskutečnění a navazujících časových údajů), které následně sděloval obžalovanému [jméno FO] tak, jak vyplývá z popisu skutkových zjištění v tomto bodě (v dalších podrobnostech viz body 77-78 odůvodnění rozsudku). Okresní soud zde pochybil, neboť do skutkových zjištění zahrnul též skutečnost nevyplývající z žádného z provedených důkazů, tedy, že se obžalovaný [jméno FO] dne 24. 6. 2014 od 13:30 hod. osobně účastnil instruktáže k realizaci plánované následujícího dne (25. 6. 2014) a získal zde podrobnější informace k místům bytových a nebytových prohlídek, což z provedených důkazů objektivně zjištěno býti nemohlo, neboť obžalovaný byl v době instruktáže dle výpisu z elektronické kontroly vstupu přítomen na pracovišti. Odvolací soud proto postupem výše vadu rozsudku napravil. Uvedené pochybení nicméně neznamená, že neveřejnými informacemi o plánované realizaci minimálně v obecnějším rozsahu v době téměř 24 hodin před telefonátem obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] vyšetřovateli (a téměř 48 před realizací samotnou) nedisponoval a tyto obžalovanému [jméno FO] tak, jak je mu kladeno za vinu, nesdělil, neboť zhodnocení obsahu dalších důkazů v následujících bodech 79-80, 82-85 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku tomuto závěru jednoznačně odpovídá, nehledě na fakt, že dotazy na zpracovatele spisu z OZHTČ k zájmovým osobám ([Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]) zjistil neveřejné informace i v období předcházejícím. Obžalovaný odmítá výklad provedených důkazů okresním soudem a nabízí svou verzi skutkového děje, které však přisvědčit nelze. Jde-li kupř. o výpověď svědka [jméno FO], k níž namítá, že její pasáže okresní soud vykládá selektivně a tyto výpovědi svědka dávají úplně jiný smysl, nutno zdůraznit, že tímto neobjektivním způsobem k výpovědi naopak přistupuje on sám, a to za situace, kdy závěry okresního soudu v kontextu hodnocených důkazů jsou shrnuty důsledně a odůvodněny logicky, a proto odvolací soud není ani oprávněn do samé podstaty takto zjištěného skutkového děje (s výhradou skutkových nesprávností, které napravil) zasáhnout. Z výpovědi svědka [jméno FO] v hlavním líčení totiž oproti její prezentaci obžalovaným v odvolání vyplynula (přinejmenším) obezřetná reakce členů jeho odboru na z jejich pohledu nezvykle náhlou potřebu sdílení informací s oddělením korupce, jímž byli osloveni a jehož vedoucím byl obžalovaný [jméno FO], s ohledem na tehdejší vývoj prověřování. Současně jej svědek [jméno FO] nehodnotil na tomto oddělení ani jako dynamický a načasování věci, její fáze a podání na tento odbor mu připadalo zvláštní, jak uvedl (viz body 46-47 odvolání obžalovaného). Kauza se totiž v té době prověřovala již roky a nabrala spád až nálezem deníku, a právě tehdy došlo k oslovení jeho odboru. Výpověď svědka nelze prezentovat tak, jak činí obžalovaný, tedy, že se on konkrétně nezajímal o informace, které mohly ohrozit průběh řízení vedeného na OZHTČ a rovněž svědkova reakce, pokud si již s odstupem času nepamatoval na konkrétní úniky informací ve věci, či že v hlavním líčení připustil, že mohly souviset i se zajišťováním nezúčastněných osob, nebo že ze strany obžalovaného nezaznamenal nestandardní chování a žádné záležitosti kolem realizací s ním neřešil a nebyly po něm požadovány, neznamenají „tendenční“ závěry okresního soudu, pokud dospěl k závěrům o vině obžalovaných, s čímž obžalovaný [jméno FO] nesouhlasí. Takto vytrženě z kontextu ostatních provedených důkazů (bod 75 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku) svědkovu výpověď hodnotit rozhodně nelze a je zde patrná snaha zamezit těmito dílčími námitkami celistvému pohledu na posuzovanou situaci, který je nicméně naprosto zásadní (jak ostatně ve svém rozhodnutí opakovaně krajský soud zdůrazňuje) právě pro kontinuitu na sebe navazujících provedených důkazů, jimiž byla trestná činnost páchána. K objektivnímu pohledu na věc naopak obžalovaným citovaná výpověď svědka [jméno FO] z hlavního líčení přispívá, shodně jako kupř. i výpověď svědkyně [jméno FO], neboť oba svými svědectvími v kontextu dalších zjištěných skutečností dokreslili logické závěry okresního soudu, k nimž dospěl a s nimiž krajský soud (vyjma již uvedeného) souhlasí. Obžalovaného nemůže zbavit trestní odpovědnosti, pokud obhájce tehdy podezřelého [tituly před jménem] [jméno FO] kontaktoval vyšetřovatele již v dopoledních hodinách dne 24. 6. 2014, neboť tato skutečnost automaticky neznamená, že zdrojem neveřejných informací byla jiná osoba než obžalovaný [jméno FO], který s ohledem na vnitřní elektronický systém plánovaných realizací, k němuž měl ze své pracovní pozice přístup, byl informován nejméně o jejích základních údajích již v řádu dnů předtím, nejpozději jeden den před telefonátem obhájce a dva dny před realizací samou, nehledě na informace, které získal již v době její přípravy, jak vyplynulo z výpovědí svědků [jméno FO], či [Anonymizováno] o jeho dotazech k některým zájmovým osobám, u kterých již v řádu dnů před realizací bylo zjištěno chování vykazující povědomost o tom, že disponují informacemi o zásahu policie proti nim. Pakliže by se měl rovněž krajský soud vyjádřit k opakovaně vznášené námitce stran pochybení svědka [Anonymizováno] při zajišťování účasti nezúčastněné osoby při realizaci dne 25. 6. 2014, jímž je obžalovanými znovu a znovu vysvětlován únik informací ve zjevné snaze zbavit se trestní odpovědnosti za jednání, za které jsou odsuzováni, je třeba vyjma již uvedeného v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku pod body 81-82 znovu zdůraznit, že předně tato skutečnost není způsobilou ani jednoho z obžalovaných vyvinit, a to i proto, že charakter informací, jimiž obžalovaný [jméno FO] v konkrétní kauze [podezřelý výraz] [jméno FO] nejpozději v době od 24. 6. 2014 disponoval, (popsaných v bodech 83-85 přezkoumávaného rozsudku) svědčí o kontinuálním informování osobou z prostředí policie s přístupem jednak k aktuálním informacím týkajícím se vývoje věci, ale též informačním systémům policie, což vyvrací jeho obhajobu, že zdrojem byli advokáti tehdy podezřelých osob a naopak jednoznačně z poskytování neveřejných informací usvědčuje obžalovaného [jméno FO], který s ním byl v intenzivním komunikačním styku, čímž se obžalovaný [jméno FO] v hovorech s dalšími osobami ostatně ani příliš netajil. I zde platí, že přestože samotná žádost vůči spoluobžalovanému nebyla explicitně zaznamenána, zjištěná jednotlivá jednání, bezprostřední a opakované setkávání se v inkriminovaných dnech a hodinách, jakož i dnech bezprostředně následujících, skutečnosti a souvislosti zachycené v komunikacích obžalovaného [jméno FO], její způsob a konečně lokalizace z výstupu z odposlechu a telekomunikačního provozu telefonního čísla tohoto obžalovaného, či záznamy o sledování, řetězec nepřímých důkazů svědčících o protiprávním jednání obou tak, jak jej uzavřel okresní soud, bezpečně uzavírají.

252. Jako správné bylo v tomto bodě možno přisvědčit právní kvalifikaci tak, jak ji přijal v okresním řízení okresní soud. U obžalovaného [Jméno obžalované C] jako přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a u obžalovaného [jméno FO] jako návodu k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Obžalovaný [jméno FO] jednal v postavení příslušníka bezpečnostního sboru z pozice úřední osoby (§ 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku) tak, že vědomě a cíleně se specifickou pohnutkou opatřit spoluobžalovanému [jméno FO] neoprávněný prospěch, tomuto na jeho žádost v tomto bodě přezkoumávaného rozsudku neoprávněně sděloval neveřejné informace týkající se realizace pod krycím názvem „HOMOLE“ připravované v rámci probíhajícího a vedeného trestního řízení na odboru závažné hospodářské činnosti, a to zejména o místech plánovaných procesních úkonů, či osobách, jichž se bude týkat, a dále jej v jejím průběhu informoval o probíhajících procesních úkonech, s vědomím, že poskytnuté informace obžalovaný [jméno FO] užije pro svou vlastní potřebu a dále je předá v rozporu s účelem trestního řízení osobám, jež na ně nemají právní nárok a ve věci mohou mít procesní postavení, a tímto způsobem jim bude v probíhajícím řízení poskytnuta neoprávněná výhoda (prospěch). Obžalovaný [jméno FO] současně nepochybně věděl, že svým jednáním porušuje zájem chráněný trestním zákonem, a to zájem na zákonném a řádném výkonu pravomoci orgánů veřejné moci a úředních osob a zájem na řádném, nestranném a nezištném obstarávání věcí obecného zájmu tak, jak bylo uvedeno ve výrokové části rozsudku v tomto bodě. Obžalovaný [jméno FO] pak svým jednáním v jiném, obžalovaném [jméno FO], s vědomím, že se jedná o příslušníka bezpečnostního sboru, a tedy úřední osobu, vzbudil rozhodnutí poskytnout mu neveřejné informace, na které neměl nárok, neboť věděl, že tím obžalovaný [jméno FO] poruší služební slib a povinnosti dle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a dále povinnost mlčenlivosti dle zákona o Policii ČR, což se také stalo. Obžalovaný [jméno FO] současně rovněž věděl, že jde o neveřejné informace, na které nemá právní nárok a jeho úmysl směřoval k získání neoprávněné výhody (prospěch) v probíhajícím trestním řízení, spočívající ve znalosti neveřejných informací souvisejících s plánovanou realizací a možnosti jejich dalšího poskytnutí osobám, jež na ně nemají právní nárok a které mohou mít ve věci procesní postavení.

253. Jde-li o závěry týkající se skutku pod bodem II/2 (nyní časově chronologicky zařazeného oproti přezkoumávanému rozsudku v němž byl uveden pod bodem II. 1.), zde krajský soud shodným postupem jako u předchozího bodu dle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. řádu zrušil bod II/1 přezkoumávaného rozsudku a zpřesnil skutková zjištění z provedených důkazů vyplývající.

254. [jméno FO] základě jejich přezkumu v odvolacím řízení totiž nelze jednoznačně konstatovat, že obžalovaný [jméno FO], který do záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ve věci pod krycím názvem Reklama nesporně nahlédl dle výpisu ze systému dne 12. 1. 2016 v 15:02 hod. a 15:03 hod. bezprostředně po schůzce s obžalovaným [jméno FO], jakož ale i den předtím 11. 1. 2016 (v čase od 13:38-14:23 hod.) a nikoliv tedy až 14. 1. 2016, jak se hájí, tento rovněž vytiskl, neboť o tom důkaz v řízení předložen nebyl. [jméno FO] následujícího dne obžalovanému [jméno FO] na základě jeho předchozí žádosti předal přinejmenším požadované informace ze záznamu vyplývající, s nimiž se opakovanými náhledy v předchozích dnech prokazatelně seznámil. Rovněž i zde podobně jako u skutku předchozího platí, že postup krajského soudu nemá vyjma zpřesňujícího zásadnějšího vlivu na souhrnně správný závěr o vině obou obžalovaných, která je rovněž v tomto bodě nepochybná.

255. Obžalovaní okresnímu soudu i zde vyčítají selektivní hodnocení provedených důkazů, ačkoliv selektivně hodnotí provedené důkazy pouze oni sami. Obžalovaným [jméno FO] předkládaná verze skutkového děje nemůže obstát. Není rozhodným, jestli obžalovaný [jméno FO] v době zaznamenaného rozhovoru se svědkem [jméno FO] dne 12. 1. 2016 disponoval, či nedisponoval, zcela přesnými informacemi o tom, zda se již na ÚOKFK vede řízení, či prověřuje trestní oznámení ve věci pod krycím názvem REKLAMA, či zda mu informaci při rozhovoru sdělil svědek, neboť zásadní jsou výstupy z bezprostředně navazujícího rozhovoru s obžalovaným [jméno FO]. Setkání s obžalovaným [jméno FO] začíná sdělením obžalovaného [jméno FO], že jej svědek [jméno FO] oslovil ve věci [Anonymizováno] a informacím k němu, na což obžalovaný [jméno FO] reaguje přímo tím, že [jméno FO] sděluje informace zjevně čerpané ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 11. 1. 2016 (tedy neveřejné), do kterého téhož dne nahlédl, mj. s dovětkem „…aby si byl v obraze hlavně, jo.. A ten taky.“ Následuje část hovoru, z níž vyplývá jednoznačná žádost obžalovaného [jméno FO] o zjištění neveřejných informací ze spisu, pokud [jméno FO] naprosto explicitně sděluje, co právě od něho ([jméno FO]) žádá advokát [jméno FO] („Poslouchej, hrozně důležitý je.. [jméno FO] mi volal, prosí teda od tebe…“) na což obžalovaný [jméno FO] opět zcela spontánně a bez jakéhokoli pozastavení se nad vzneseným požadavkem, ale ani nad osobou, kterou [jméno FO] uvádí ([jméno FO], právní zástupce podezřelé společnosti [Anonymizováno]), natož nad trestní věcí, jíž se má týkat, opět spontánně odpovídá: „donesu ti to, donesu, já teď jdu hnedka za to a budu se ptát teď, kde to je to trestní oznámení, zas abysme vypálili do zejtra ten zahajovák“, přičemž vzápětí po návratu do kanceláře (opět) nahlíží a edituje soubory v elektronickém systému spisu trestní věci REKLAMA. Následující den se s obžalovaným [jméno FO] znovu schází a nejméně informace ze záznamu vyplývající mu předává, či sděluje (viz sledování 13. 1. 2016 od 13:16 hod., [Anonymizováno]), neboť dne poté (14. 1. 2016) je sledováním zachyceno, že údaje ze záznamu o zahájení trestního řízení jsou známy advokátovi [tituly před jménem] [jméno FO], který je telefonicky sděluje další osobě, shodně jako je informován již dne 7. 1. 2016 o dění ve věci na policii „od [jméno FO]“. Z uvedených důvodů proto nemohou jakékoliv námitky obžalovaných, že protizákonně způsobem uvedeným v tomto bodě rozsudku nekonali, v žádném případě obstát. Okresní soud skutečnosti vyplývající z provedených důkazů zhodnotil logicky a pro stručnost lze v tomto směru dále odkázat na jeho odůvodnění přezkoumávaného rozsudku v bodech 62-65, 67-71. Správné závěry není způsobilou vyvrátit argumentace obžalovaného [jméno FO] v odvolání, že z hovoru [jméno FO] s [jméno FO] je patrné, že se obžalovaní ([jméno FO] a [jméno FO]) nepotkali před Vánoci 2015, nýbrž až 12. 1. 2016, neboť tato skutečnost jednak z hovoru nevyplývá, a navíc není ani nijak zásadní. Z rozhovoru obžalovaných je totiž zcela zřetelné jejich vědomí, o jaké věci hovoří a že informace o ní může osobám stojícím vně poskytnout právě obžalovaný [jméno FO]. Je-li obžalovaným [jméno FO] předtím řečeno, že byl [Anonymizováno] ([jméno FO]) před Vánoci nemocný, důkazně bylo ověřeno, že se tak dělo toliko do 7. 12. 2015, tedy ještě před samotným přidělením věci na ÚOKFK dne 18. 12. 2015, přičemž v EKŘ obžalovaný věc prokazatelně lustroval počínaje 21. 12. 2015. I z těchto důvodů je správným závěr, že to byl výhradně obžalovaný [jméno FO], kdo byl informačním zdrojem obžalovaného [jméno FO] v této věci a že se jejich hovor netýkal věci jiné (viz bod 67 [Anonymizováno] přezkoumávaného rozsudku). Namítá-li obžalovaný [jméno FO] skutečnosti zjištěné z hovoru [tituly před jménem] [jméno FO] dne 7. 1. 2016, které se podle něho netýkaly věci REKLAMA, vč. zmiňované velké porady [jméno FO] Perštýně, která údajně neproběhla, rovněž tyto námitky neobstojí a nejsou zásadními ve vztahu k trestní odpovědnosti obžalovaných, nadto dobře dokreslují informační toky od obžalovaného [jméno FO] k obžalovanému [jméno FO] a od něho dále a nikoliv opačně, jak by skutečně mělo v rámci skutečné spolupráce informátora, či osoby spolupracující, s policistou být a jak rozhodně nebylo v posuzované věci (viz příkl. bod 63 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku). Rozhodné ani není, zda se věc prověřovala na více policejních složkách, či zda ji obžalovaný [jméno FO] odmítl, nebo neodmítl do společného řízení, podstatnými jsou zjištění, že o ní a jejím procesním průběhu poskytoval neveřejné informace neoprávněné osobě, což bylo nezpochybnitelně prokázáno a s velkou pravděpodobností tak činil i s vědomím, že za informace bude poskytnuto peněžní plnění (viz část zaznamenaného hovoru o ochotě advokáta [jméno FO] příp. připlatit, bod 66 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku). Nelze přisvědčit ani dalším argumentům z odvolání, že obžalovaný [jméno FO] svědkovi [jméno FO] přislíbil předání informací z prostředí, či že nabídl zpracovatelům dalšího informátora z [Anonymizováno] ([jméno FO]), o kterém v hovoru padlo, že má jít pracovat na dopravní podnik na audit, a již vůbec ne, že si v následujícím rozhovoru obžalovaní ([jméno FO] a [jméno FO]) odsouhlasili, že [jméno FO] bude nosit informace z prostředí, tedy jeho postavení osoby spolupracující ve prospěch, neboť se jedná o účelový výklad zaznamenaných skutečností z jejich sledování, které tímto způsobem však neproběhly, navíc příslušné kroky (obžalovaným [jméno FO]) v tomto směru dále činěny nebyly a řečeny taktéž nebyly. [jméno FO] neobstojí ani námitky týkající se předání informací ze záznamu o zahájení trestního řízení dne 13. 1. 2016, neboť je ne zcela rozhodné, zda si den předtím obžalovaní přislíbili jejich předání na masáži, či zda k němu došlo na setkání v restauraci a taktéž to platí o formě, kterou byly předány, neboť klíčové je, že se s nimi obžalovaný [jméno FO] seznámil, obžalovanému [jméno FO] jejich poskytnutí přislíbil a k naplánovanému setkání, kde je předal (ať již v jakékoliv podobě), prokazatelně došlo. Je-li namítán jeho průběh, policií monitorovaný, z něhož vyplývá blíže nezaznamenaná konverzace obou obžalovaných (v době od 13:16 do 13:57 hod.), nahlížení obžalovaného [jméno FO] do sešitu a manipulaci s mobilním telefonem, na němž obžalovanému [jméno FO] cosi ukazuje, z čehož je dovozováno, že není možné, aby v rámci uvedeného bylo cokoli předáno, nutno zdůraznit jednak vysloveně konspirativní počínání obou obžalovaných při setkání (ale i mimo něj), kdy se evidentně a důsledně snažili své jednání zakrývat (znaje oba odpovídající metody policie), nadto z důvodů vysvětlených v odůvodnění napadeného rozsudku a rovněž výše, je naprosto jednoznačné, že k předání přinejmenším informací ze záznamu o zahájení trestního řízení prokazatelně došlo, neboť hned následujícího dne zaznívají v hovoru [tituly před jménem] [jméno FO] s neustanovenou osobu. Námitky obžalovaného [jméno FO] v bodech jeho odvolání k tomuto skutku, je nutno odmítnout zcela, neboť jsou vyvráceny argumentací výše a též odůvodněním přezkoumávaného rozsudku v příslušných bodech. Nadto námitky typu, že důkazy k vyslovení závěru o jeho vině byly nahrazeny „domněnkami, čirou fabulací a dokonalou tautologií“, jsou nejen zcela nepřípadné, ale především jednoznačně vyvrácené shromážděnými a provedenými důkazy. Pokud pak obžalovaný např. v bodě 11 svého odvolání uvádí, že rozsudek činí závěr, že mu obžalovaný [jméno FO] dne 12. 1. 2016 slibuje napsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, aby jej mohl předat advokátu [jméno FO], ačkoliv již byl sepsán daleko předtím, tento závěr je naprosto nesmyslný a jedná se naopak o „čirou fabulaci“ obhajoby, ve snaze vysloveně deformovat závěry okresního soudu, které nejenže tímto způsobem neučinil a které byly v jejich pravém smyslu shrnuty rovněž krajským soudem.

256. Stejný obžalovaný (ostatně i u ostatních bodů rozsudku) opakovaně namítá, že okresní soud nepracuje s výpověďmi obžalovaných jako s důkazem, v čemž se však zásadně mýlí. Okresnímu soudu nelze vyčítat, pokud výpovědím obžalovaných v podobě jimi předkládaných verzí skutkového děje (až na výjimky a detaily v nich vysvětlené výše) neuvěřil a oprávněně je hodnotil jako nevěrohodné. Neznamená to však, že by se s nimi nevypořádal a pominul je, jak nepravdivě uvádí obžalovaný, neboť okresní soud se v odůvodnění uspokojivým způsobem vypořádal s námitkami, které obžalovaní uplatňovali a z jeho argumentace jednoznačně plyne, že výpovědi považuje za účelové. Pokud pak některé z nich zřetelně nevysvětlil (byť jeho závěry jsou zřejmé), učinil tak krajský soud nyní v přezkumném řízení. [jméno FO] některé námitky obžalovaného [jméno FO] z odvolání, týkající se např. počtu nositelů jména [jméno FO] v České republice, ve snaze zpochybnit sdělování informací [tituly před jménem] [jméno FO], či že se neví, co mu měl onen [jméno FO] říkat, že se děje „na fízlech“ a „jakých fízlech“, seriózně právně reagovat ani nelze, rozhodně však ani tyto výtky nemohou zvrátit zcela správné závěry, k nimž okresní soud dospěl a které je nutno vnímat ve všech zjištěných souvislostech a nikoliv selektivně, jak činí obhajoba a snaží se (neúčinně) dosáhnout závěrů, které prosazuje svým posouzením skutkových zjištění. Je-li v bodě 18 odvolání namítán výslech [tituly před jménem] [jméno FO], který není v rozsudku zmíněn a vypořádán, a proto se dle obžalovaného jedná o opomenutý důkaz, rovněž nelze souhlasit. Předně tento svědek v hlavním líčení osobně nevypovídal, neboť jeho výpověď z přípravného řízení byla provedena za souhlasu stran dle § 211 odst. 1 tr. řádu, tedy čtena. Z výpovědi svědka nadto nevyplynuly žádné pro věc použitelné skutečnosti, neboť na většinu otázek neodpověděl s poukazem na svou zákonnou povinnost mlčenlivosti advokáta. Vyjádřil se pouze v tom směru, že osobu obžalovaného [jméno FO] zná, avšak nijak v soukromém smyslu a žádné informace od něho nechtěl, ani neočekával. Z jeho výpovědi tedy okresní soud nezjistil (a ani nemohl) žádné skutečnosti týkající se aspektů posuzované trestné činnosti, a proto vznesená námitka stran opomenutého důkazu nemůže obstát.

257. Skutečnost, zda motivem, ať již vysloveným obžalovaným [jméno FO] obžalovanému [jméno FO] dne 12. 1. 2016 (který je jednoznačný), či skutečným, mohlo být jakési blíže nespecifikované plnění ze strany svědka [jméno FO], rovněž nemění nic na správném závěru, že nesporně došlo ke sdělování neveřejných informací neoprávněným osobám, mj. ve snaze zvýhodnit je v probíhajícím řízení právě o tyto informace a není rozhodné, zda k plnění jako takovému došlo, či nikoliv. Zejména je však nutno odmítnout, že se jedná o ničím nepodloženou domněnku okresního soudu, pokud byla naprosto zřetelně v souvislostech hovoru obžalovaných dne 12. 1. 2016 zachycena. Je-li namítáno, že nebyl vyslechnut [tituly před jménem] [jméno FO], aby ozřejmil, zda disponoval, či nedisponoval záznamem o zahájení úkonů trestního řízení, zde je třeba uvést, že žádný z obžalovaných jeho výslech v hlavním líčení nežádal. K další námitce (bod 19 odvolání), že je-li na nahrávce, v níž hovoří [tituly před jménem] [jméno FO], zachyceno „ofotil a předal [Anonymizováno]“, aniž by bylo možné dovodit, co vlastně bylo ofoceno, je třeba uvést, že se jedná o hovor ze dne 14. 1. 2016, v němž [tituly před jménem] [jméno FO] hovoří právě o údajích vyplývajících ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, den předtím předaných obžalovanému [jméno FO] obžalovaným [jméno FO], nikoliv pět dní před setkáním s obžalovaným [jméno FO] dne 12. 1. 2016, jak záměrně nepravdivě obžalovaný v odvolání uvádí.

258. Jako u předchozího bodu lze přisvědčit též přiléhavé a správné právní kvalifikaci jednání obou obžalovaných, kterou určil okresní soud, tedy u obžalovaného [Jméno obžalované C] jako přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a u obžalovaného [Jméno obžalované A] jako návodu k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, které odůvodnil v bodech 88 a 89 rozsudku. Obžalovaný [jméno FO] znovu z pozice úřední osoby (§ 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku) porušil zcela nepochybně povinnosti vyplývající mu ze služebního slibu dle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, na základě kterého je povinen dodržovat kázeň, zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmů služby se zájmy osobními, nezneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody, zachovávat mlčenlivost a nestranně plnit služební povinnosti příslušníka. Naproti tomu však vědomě a cíleně a se specifickou pohnutkou opatřil spoluobžalovanému [jméno FO] neoprávněnou výhodu (prospěch), pokud mu na jeho žádost a v rozporu s uváděnými povinnostmi sděloval neveřejné informace, na které nemají třetí osoby právní nárok, tedy ani obžalovaný [jméno FO], které v rámci detektivní činnosti společnosti [právnická osoba], jíž byl jednatelem, předával (možno i za úplatu) dále na řízení zúčastněným zástupcům dotčených společností a dalším osobám, a to způsobem konkrétně specifikovaným ve výroku rozsudku v tomto bodě. Jednání se dopustil v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem, zejména pak zájem na zákonném a řádném výkonu pravomoci orgánů veřejné moci a úředních osob a zájem na řádném, nestranném a nezištném obstarávání věcí obecného zájmu, vč. poukazu na rozhodnutí NS, 6 Tdo 1250/2020, podle kterého již samotné získání, shromažďování a uchovávání neoprávněně získaných informací, jež by mohly být využity v osobních či obchodních vztazích, je možné považovat za imateriální zvýhodnění, na které pachatel neměl právo. Obžalovaný [jméno FO] pak v obžalovaném [jméno FO], vzbudil, ač věděl, že je příslušníkem bezpečnostního sboru, tedy úřední osobou, rozhodnutí poskytnout mu neveřejné informace, na které neměl nárok, když současně také věděl, že poskytnutím informací obžalovaný [jméno FO] poruší služební slib a povinnosti podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a dále povinnost mlčenlivosti podle zákona o Policii ČR. Obžalovaný jednal taktéž v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť věděl, že jde o neveřejné informace, na které nemá právní nárok a jimiž pro sebe získá neoprávněnou výhodu v podobě neveřejných informací, které v rámci obchodní činnosti společnosti [právnická osoba] dále předával na řízení zúčastněným osobám, resp. jejich právním zástupcům. Věděl tedy, že svým jednáním poruší zájem chráněný trestním zákonem, zejména pak zájem na zákonném a řádném výkonu pravomoci orgánů veřejné moci a úředních osob a zájem na řádném, nestranném a nezištném obstarávání věcí obecného zájmu.

259. Jde-li o závěry okresního soudu týkající se bodu [jméno FO]/3 přezkoumávaného rozsudku, zde skutkovým závěrům, k nimž dospěl, nelze ničeho vytknout, neboť jeho úvahy v bodech 92–98 jsou správné, logické a odpovídají obsahu provedených důkazů. Odpovídající je též přijatá právní kvalifikace.

260. V tomto bodě krajský soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že obžalovaný [jméno FO] byl ze své pozice vedoucího oddělení o plánované realizaci dne 11. 3. 2015 informován nejen přístupem do elektronického systému plánování realizací, či možností nahlédnout do elektronických kalendářů svých podřízených, nadto s ním přípravu realizace konzultovala jeho podřízená svědkyně [jméno FO], která měla přístup k informacím v ETŘ, znala místa realizace a o vývoji věci obžalovaného průběžně informovala. Obžalovaný současně garantoval úkony, které tato svědkyně a její kolega prováděli (dle nadřízené obžalovaného [jméno FO]) a také proto měl o věci přehled. Shrnutí obsahu provedených důkazů v bodě 96 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, které není třeba opakovat, je logické a vyplývá z něho dvojnásobné setkání obžalovaných dne 16. 2. 2015 v dopoledních i odpoledních hodinách a na druhém z nich sledováním zaznamenané předání listin [jméno FO], jakož dále následujícího dne sdělení tohoto obžalovaného neztotožněné osobě, že byl obžalovaným [jméno FO] seznámen s informacemi vysloveně interními a neveřejnými týkajícími se plánované realizace, a to: „Dneska jsem byl s [Anonymizováno].. k tomu ňáký věci řekl.“ Je-li pak následujícího dne 18. 2. 2015 rozeslán vedoucím odborů email s termínem realizace dne 11. 3. 2015 (bod 93 odůvodnění) a v počítači obžalovaného zajištěn jmenný seznam osob realizace se účastnících ze dne 26. 2. 2015 (soubor nazván „realizace [jméno FO] OZHTČ“) a již téhož dne v podvečer obžalovaný [jméno FO] telefonicky sděluje neustanovené osobě detaily z konaných přípravných prací na realizaci, mj slovy: „Oni to tam pytlíkujou, je tam chaos... ještě, ale on s tou [jméno FO], dneska by s ní měl mluvit... A mám něják tu výpověď z toho co tam...ani jsem jí nečet. Tam něják to všechno popřel ty otázky a to..“, přičemž totožného dne jsou vozidlo a mobilní telefon tohoto obžalovaného v době od 14:03-15:07 hod. a 14:18-15:22 hod. lokalizovány v oblasti pracoviště obžalovaného [jméno FO], který jej opustil ve 14:12 hod., přičemž v hovoru zaznívá i to, že s ním [jméno FO] „ve tři“ mluvil, je jediným logicky vysvětlitelným zdrojem neveřejných informací obžalovaného [jméno FO] opět jedině obžalovaný [jméno FO] tak, jak oprávněně dovozuje okresní soud. Shodně pak jsou logické závěry o předání dalších neveřejných informací popsány v bodě 97 odůvodnění rozsudku, kdy dne 10. 3. 2015, byla schůzka obžalovaných monitorována též obrazovým záznamem a bylo zachyceno předání listiny [jméno FO], načež bezprostředně poté následují jeho dva telefonické hovory neztotožněným osobám, v nichž vyjma řečeného „bylo jasně řečeno, a to se drželo, že se v týhle fázi do vás nepůjde...“ obžalovaný dále mj. uvádí název realizace naplánované na následující den ([jméno FO]). V ranních hodinách tohoto dne (6:51 hod.) pak sděluje neustanovené osobě skutečnosti týkající se procesních úkonů, které jsou v rámci realizace realizovány („Ehm, děje se. No, je to víš, je [jméno FO]. No, jsou u…ale spíš zatím to jde jako do firem, co obchodovali s [jméno FO] .... máme to tak něják.... pod kontrolou, takže .... Nó, to je všechno navazuje na to. Protože aby je... oni tam jsou v takový důkazní nouzi, tak se musí jako rozevřít víc ty nůžky, víš? No, hele, je to na 19-ti místech..“), což taktéž svědčí o jeho zjevné vědomosti o probíhající realizaci, načež se znovu téhož dne v 11:02-11:22 hod. setkává s obžalovaným [jméno FO]. Je-li v této části odsuzujícího rozsudku namítáno (obžalovaným [jméno FO]) kupř. to, že okresní soud postavil důkazní situaci na „pocitech svědkyně [jméno FO], která byla blízkou přítelkyní a přítelkyní [Anonymizováno] a kamarádkou dozorující státní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO]“, naproti čemuž staví výpovědi svědků [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [adresa], [jméno FO], [jméno FO], že ohledně realizací [jméno FO], či [jméno FO] obžalovaný nevyzvídal žádné informace a nikdy nepožadoval sdělení konkrétních věcí, tato obhajoba jej nemůže vyvinit (shodně jako obžalovaného [jméno FO]). Totiž jako v bodech předchozích je třeba zdůraznit vysokou míru konspirace, jež je patrná v jednání obžalovaných, čímž lze dobře vysvětlit i nezachycenou žádost obžalovaného [jméno FO] o informace z realizace, která je však dána výstupy z jeho setkávání se s obžalovaným [jméno FO], které [jméno FO] v podstatě obratem a bezprostředně sděluje dalším neoprávněným osobám. Pakliže k uvedenému dále přistoupí sledováním zachycené schůzky (jejich mnohost „právě“ ve výše uváděných dnech a opakování se bezprostředně před realizací, v době realizace a těsně po ní, vč. následujících výstupů ze sledování), nelze o správných závěrech okresního soudu jakkoli pochybovat a není možno přijmout za případnou obhajobu, že na přípravě realizace se začalo pracovat až 26. 2. 2015, neboť není souladná se skutečným stavem věci, když informacemi o realizaci disponoval obžalovaný [jméno FO] s ohledem na výstupy z provedeného dokazování již mnohem dříve, jak uvádí výroková část rozsudku v tomto bodě. Je-li znovu namítán dle obžalovaného [jméno FO] jeho údajně ničím neprokázaný návod k předání neveřejných informací konkrétně z realizace [jméno FO], nutno zopakovat, že neexistuje jiné logické vysvětlení pro jednání obžalovaných, počínaje jejich scházením se právě a jedině v době těsně předcházející realizaci, navíc v intenzitě, která naprosto přesně odpovídá jejímu načasování a vývoji, nadto si lze jen těžko představit jiné důvody pro setkávání obžalovaných v této době, pokud navíc obžalovaný [jméno FO] bezprostředně po nich sděloval dalším osobám skutečnosti týkající se výhradně uvedené realizace, které mohl získat pouze od obžalovaného [jméno FO] a které požívaly vzhledem ke stádiu trestního řízení, jakož i pracovnímu postavení tohoto obžalovaného, pozice informací jednoznačně neveřejných. Fakt, že obžalovaný [jméno FO] takto jednal, ať již z jakýchkoliv důvodů, nicméně prokazatelně v přímé návaznosti na žádost a z popudu obžalovaného [jméno FO], lze vysledovat především z výstupů ze schůzek s ním a z bezprostředně po nich následujících odposlechnutých hovorů tohoto obžalovaného. Nelze souhlasit s námitkou obžalovaného [jméno FO], že v hovoru ze dne 17. 2. 2015 nezaznívá pasáž „dneska jsem byl s [Anonymizováno]“, neboť tomu tak není, jak se krajský soud přesvědčil a tato je (byť na zvukovém záznamu v místě, kdy je jméno uváděno, dochází k nepatrnému přeskočení hlasu obžalovaného) rozhodně zřetelnou. Konečně námitka, že z výpovědí svědků [adresa] a [Anonymizováno] v hlavním líčení nevyplynulo vyzrazení realizace, či že žádný únik neregistroval hlavní vyšetřovatel [adresa], neznamená, že obsahy dále sdělovaných informací obžalovaným [jméno FO], jimiž disponoval od obžalovaného [jméno FO], nebyly informacemi neveřejnými, jež neměly být osobám neoprávněným (počínaje obžalovaným [jméno FO]) dále poskytovány. Krajský soud se z podnětu vznesené námitky seznámil s výpověďmi všech tří svědků, kteří v hlavním líčení popřeli, že by cokoli o úniku informací věděli. Zde je třeba pro dokreslení uvést, že svědek [jméno FO] v inkriminované době působil v [podezřelý výraz] [jméno FO] v pozici bezpečnostního ředitele a byl mj. pověřen spoluprací s orgány policie; svědkyně [Anonymizováno] působila jako zástupce a vedoucí firmy spravující účetnictví nemocnice (později v souvislosti s uvedenou realizací byla odsouzena). Obou těchto osob se realizace jako taková tedy týkala a jejich výpovědi je proto na místě hodnotit minimálně jako účelové. Je totiž nepřípadné se domnívat, že pokud by o úniku informací před realizací skutečně věděli, že by takovou skutečnost při výpovědích v hlavním líčení připustili. Zjevným nicméně zůstávají skutečnosti, jež z provedených důkazů vyplynuly, které o úniku informací bezpochyby svědčí. Pakliže pak svědek [adresa] jako hlavní zpracovatel jedné z částí kauzy [podezřelý výraz] [jméno FO] únik informací reálně nezaznamenal, ani tato skutečnost neznamená, že k nim nedošlo, neboť opak byl provedenými důkazy prokázán a rozebrán výše. Z hlediska trestní odpovědnosti obžalovaných [jméno FO] a [jméno FO] nicméně nejsou výpovědi ani jednoho z uváděných svědků pro úvahy o vině obžalovaných určujícími, pokud bylo provedeným dokazováním postaveno na jisto, že stručně řečeno, neveřejné informace o připravované realizaci skutečně byly (neoprávněně) zájmovým osobám sdělovány, a to z podnětu obžalovaného [jméno FO] a jeho prostřednictvím, přičemž zdrojem těchto informací byl nesporně obžalovaný [jméno FO].

261. Shodně jako v případě předchozího bodu, učiněným skutkovým zjištěním odpovídá správná právní kvalifikace, odůvodněná v podrobnostech v bodech 99 a 100 přezkoumávaného rozsudku, neboť obžalovaný [jméno FO] svým jednáním zcela nepochybně naplnil všechny zákonné znaky přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a [Jméno obžalované A] účastenství ve formě návodu k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obžalovaný [jméno FO] jako příslušník bezpečnostního sboru dle zákona o Policii ČR jednal v postavení úřední osoby dle (§ 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku), a to vědomě a cíleně se specifickou pohnutkou opatřit spoluobžalovanému [jméno FO] neoprávněný prospěch, kterému na jeho žádost neoprávněně sdělil v jeho prospěch neveřejné informace o realizaci pod krycím názvem „[jméno FO]“ připravované v rámci trestního řízení vedeného na protikorupčním oddělení policie, jehož byl vedoucím, zejména o konkrétně připravovaných úkonech týkajících se realizace a specifikovaných ve výrokové části rozsudku v tomto bodě, přičemž věděl, že obžalovaný [jméno FO] je užije pro svou vlastní potřebu a dále poskytne v rozporu s účelem trestního řízení osobám, jež na ně nemají právní nárok, mohou mít ve věci procesní postavení, a bude jim tak tímto způsobem v probíhajícím trestním řízení poskytnuta neoprávněná výhoda (prospěch). Obžalovaný rovněž věděl, že porušuje zájem chráněný trestním zákonem, a to zájem na zákonném a řádném výkonu pravomoci orgánů veřejné moci a úředních osob a zájem na řádném, nestranném a nezištném obstarávání věcí obecného zájmu. Obžalovaný [jméno FO] pak v jiném, obžalovaném [jméno FO], ač věděl, že je příslušníkem bezpečnostního sboru, tedy úřední osobou, vzbudil rozhodnutí poskytnout mu neveřejné informace, na které neměl nárok, neboť věděl, že tím obžalovaný [jméno FO] poruší služební slib a povinnosti dle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a dále povinnost mlčenlivosti dle zákona o Policii ČR, což se také stalo. Obžalovaný současně věděl, že jde o neveřejné informace, na které nemá právní nárok a jeho úmysl směřoval k neoprávněné výhodě (prospěchu) v probíhajícím trestním řízení, a to jde-li o znalost obsahu procesních úkonů v souvislosti s plánovanou realizací, konkretizovaných ve výroku tohoto bodu rozsudku, a poskytnutí neveřejných informací dalším osobám, jež na ně nemají právní nárok a mohou mít v uvedené věci procesní postavení (v dalších a souvisejících podrobnostech viz body předchozí).

262. Jde-li o závěry okresního soudu v bodech II/4 a 5 přezkoumávaného rozsudku, těmto rovněž nelze ničeho vytknout, neboť jeho úvahy v bodech 103–115, 117-123, 128 jsou správné, logické a odpovídají obsahu provedených důkazů. Odpovídající je též přijatá právní kvalifikace.

263. V bodě II/4 je rozhodně klíčovou premisa, že v prověřované věci VLAK směrem k právnímu zástupci [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].s. (dále jen „[Anonymizováno][Anonymizováno]) [tituly před jménem] [jméno FO] nebylo nikdy vedeno, ani nesměřovalo, probíhající vyšetřování, což potvrdila nejen zpracovatelka spisu sv. [jméno FO], ale vyplývá též ze stanoviska dozorového státního zástupce a je shrnuto v bodech 104 a 105 odůvodnění rozsudku. Proto také neexistoval žádný legitimní důvod pro vytvoření záznamu o zahájení úkonů trestního řízení obžalovaným [jméno FO], datovaným dne 10. 5. 2016, který byl následujícího dne na policií sledované a zadokumentované schůzce předán obžalovanému [jméno FO] a následně při jeho zadržení stejným obžalovaným vydán. Svědkyně [jméno FO] nepotvrdila obhajobu obžalovaného [jméno FO], že by verzi zajištěného záznamu o zahájení úkonů trestního řízení s ním kdy konzultovala, či že by od něho dostala pokyn takový záznam vytvořit. Namítá-li obžalovaný v bodu 63 svého odvolání, že dozorující státní zástupce Vrchního státního zastupitelství se v přípisu ze dne 5. 2. 2016 ne zcela ztotožnil s trestním oznámením [Anonymizováno], pokud uvedl, že „oznamovatel svou domnělou obranou, kdy podává trestní oznámení, se může dopouštět nějaké trestné činnosti, aby zakryl případnou škodu, která mohla [Anonymizováno] vzniknout“, taková interpretace jednak není přiléhavá a objektivní a zejména nezmění nic na trestněprávní odpovědnosti obžalovaného za jednání, za které je odsuzován. Nelze akceptovat ani námitky, že přípis nebyl okresním soudem zhodnocen v celém kontextu, tedy, jak uvádí obžalovaný, i s tehdy se objevujícími články, že [tituly před jménem] [jméno FO] je prověřován ÚKOFK, či že on a jeho advokátní kancelář na vyvolaném rozhodčím řízení vydělávají velké peníze, neboť řízení bylo z jejich strany vyvoláno uměle a prosazeno v rozporu s právním názorem dalších dvou kanceláří najatých [Anonymizováno] [Anonymizováno], a zapříčinilo zbytečné zaplacení více než 1,2 miliardy Kč [právnická osoba]., oproti původním 250 mil. Kč. Taková obhajoba nejenže neobstojí, ale zejména nemůže ničeho změnit na posouzení jednání obžalovaného jako jednoznačně naplňujícího znaky trestného činu. Předně vyhodnocení stanoviska dozorujícího státního zástupce obžalovaným je znovu vysloveně zavádějící, když jej není možno vykládat tak, že automaticky znamenalo podezření ze spáchání trestné činnosti advokáta [jméno FO], či advokátní kanceláře, jíž byl vedoucí partnerem. Stanovisko státního zástupce naopak zcela jistě směřovalo k pochopitelnému ověření (jako ostatně vždy v případech tohoto typu), zda trestní oznámení nebylo podáno účelově, ovšem ve vztahu k oznamovateli, tedy [Anonymizováno] [Anonymizováno], nikoliv jejich právnímu zastoupení, což je skutečnost zcela zásadní. Pakliže by byl objektem prověřování policejního orgánu (s vědomím, či dokonce z pokynu dozorujícího státního zástupce) skutečně [tituly před jménem] [jméno FO], či další členové advokátní kanceláře, jistě by se jich také alespoň minimálně týkaly konkrétní úkony vyšetřování, což se však v projednávané věci po celou dobu vyšetřování nestalo, jak lze mj. vysledovat i z obsahu shromážděných písemných pokynů státního zástupce, které byly ve věci provedeny k důkazu. Obžalovaného tak zhola nic legitimně neopravňovalo, naprosto mimo linii stávajícího vyšetřování, navíc bez jakékoli zmínky, či upozornění zpracovatelce spisu, vytvořit předmětný záznam a předat jej osobě naprosto neoprávněné, stojící mimo soustavu policie (obžalovanému [jméno FO]), notabene s konstatováním „na, koukni na to, jestli ti to bude takhle stačit“, což samo o sobě svědčí o skutečnosti, že takto jedná na základě předchozího impulsu, žádosti, či popudu obžalovaného [jméno FO] a jistě i s vědomím, že listina bude dána k dispozici dalším neoprávněným osobám, jež z ní, shodně jako obžalovaný [jméno FO], budou profitovat poškozením profesní pověsti advokáta [jméno FO]. Fakt, že se tak dělo na základě impulsu obžalovaného [jméno FO], byl vysvětlen v předchozí větě a umocňuje jej rovněž jeho odpověď, kterou na sdělení [jméno FO] reaguje, když odpovídá: „jestlis tam pořádně namočil [jméno FO], tak je to v pořádku..“ Ani v případě tohoto skutku na správnosti skutkových zjištění ničeho nemění skutečnost, že návodné jednání obžalovaného [jméno FO] nebylo explicitně zaznamenáno, neboť podstatnou je popsaná interakce obou obžalovaných při setkání samotném (předání záznamu a komentář obou k tomu) a rovněž jednání obžalovaného [jméno FO] těsně mu předcházející, kdy falzifikát (při ponechání mj. skutečného čísla jednacího a pořadového čísla, označený datem 10. 5. 2016) záznamu o zahájení úkonů trestního řízení vytvořil na podkladě jeho originálu ze dne 8. 3. 2016 uloženého v elektronickém systému ETŘ na služebním počítači tím způsobem, že jako osobu podezřelou ze spáchání trestných činů namísto ve skutečnosti dvou podezřelých rozhodců vepsal [tituly před jménem] [jméno FO], jakož i další nepravdivé skutkové okolnosti. To vše na základě jednoznačně vyplývajícího požadavku obžalovaného [jméno FO] z jeho naopak již zachycené reakce na předávaný dokument, kdy na [jméno FO] slova, aby se na záznam (který pro něho vytvořil) podíval: „..koukni na to, jestli ti to bude takhle stačit“, [jméno FO] odpovídá: „jestlis tam pořádně namočil [jméno FO], tak je to v pořádku.. …že vlastně nekonal tak a že měl zájem, aby to tak bylo, že jo…“. Obžalovaný [jméno FO] pak reaguje slovy: „No, takže jsem to tak napsal, ale jako..“ a obžalovaný [jméno FO] dodává: „Tohleto ovlivňoval“, což i přes v odvoláních vyjádřený nesouhlas naprosto přesvědčivě svědčí o předchozí instrukci obžalovaného [jméno FO] na tzv. „zadání“ obsahu záznamu, která je navíc ze své podstaty o to více absurdní, pokud jde o tehdy služebně postaveného obžalovaného [jméno FO] na pozici vedoucího protikorupčního oddělení policie na jedné straně a naprosto soukromé osoby obžalovaného [jméno FO] na straně druhé, který důstojníka policejního orgánu „hodnotí“ stran předávaného dokumentu ve smyslu „dostatečnosti“ jeho obsahu, jež mu nejenže nijak nepřísluší, ale jak již bylo uvedeno, z podstaty postavení obou obžalovaných, je zcela nepřípustný. Konečně až skutečně úsměvné je tvrzení obžalovaného [jméno FO] v bodě 56 jeho odvolání, že v rámci předchozí schůzkové činnosti (kterou obžalovaný [jméno FO] neprováděl, jak bylo výslechem jeho nadřízené [jméno FO] postaveno na jisto), měla civilní osoba ([jméno FO]) předaný záznam tzv. „projít a zjistit“, zda odpovídá skutečnosti a listinám do té doby jím předaným (nalezeným u obžalovaného [jméno FO] v kanceláři). Lze si totiž skutečně jen těžko představit situaci, při níž soukromá osoba přinese policejnímu orgánu informace o páchání trestné činnosti a bude to současně zase ona, kdo vyhodnotí jejich spojitost s již existujícími policejními dokumenty, a neučiní tak sám policejní orgán, jenž je ve věci činný a jehož náplní práce a úkolem je právě a jedině prověřování podezření ze spáchání trestné činnosti. To vše navíc s vědomím obžalovaného [jméno FO], že obžalovaný [jméno FO] takto získané neveřejné informace z trestního řízení poskytne dalším osobám, které na ně rovněž jako on nemají právní nárok a tyto osoby (shodně jako on) budou neoprávněně zvýhodněny o neveřejné informace policejního orgánu ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení dle § 158 odst. 3 tr. řádu vyplývající. Znovu pak není možno argumentovat výpověďmi obžalovaných jako důkazy, které okresní soud opomenul, neboť z jeho úvah je zcela evidentní, že je v kontextu důkazů dalších hodnotí jako nevěrohodné, jež nemohou zvrátit obsah důkazů oba obžalované usvědčujících. Interpretace výpovědi svědkyně [jméno FO] z přípravného řízení a hlavního líčení obžalovaným [jméno FO], jimiž se snaží prokázat oprávněnost svého jednání, na správném vyhodnocení provedených důkazů rovněž ničeho nezmění, a navíc nemá oporu v provedeném dokazování. Skutečnost, zda obžalovaný svědkyni mohl neformálně informovat o záměru rozšířit prověřování o údajně rovněž podezřelé právní služby, či že při rozhovoru advokáta [jméno FO] zmínili, je irelevantní, neboť reálně prověřován nikdy nebyl a být ani neměl. Obžalovaným uváděný směr prověřování totiž nevyplynul z žádného z provedených důkazů, nejen z jeho opakovaně udílených pokynů zpracovatelce spisu (naposledy nedlouho předtím, dne 21. 4. 2016), ale ani pokynů dozorujícího státního zástupce, a to od vydání legitimního záznamu o zahájení úkonů trestního řízení dne 8. 3. 2016 do zadržení obžalovaných, což potvrdil i svědek [jméno FO]. Argument, že záznam, který obžalovaný [jméno FO] předal [jméno FO], nebyl nikdy vydán, či podepsán, je naprosto bezpředmětný, shodně jako tvrzení, že se jednalo o „pracovní verzi“, nebo „možný koncept budoucího záznamu o zahájení úkonů trestního řízení“. Neobstojí ani obhajoba, že pokud by jej obžalovaný chtěl vydat, konzultoval by jej se zpracovatelkou, či státním zástupcem, a že k jeho vyhotovení byl z pozice vedoucího oddělení obžalovaný oprávněn, neboť tímto způsobem popisovaný postup vedoucího oddělení policie souladný s běžnou praxí rozhodně nebyl a být nemohl, a navíc jej nepotvrzují ani slyšení policisté a zpracovatelka spisu [jméno FO], která neměla o tak zásadním kroku obžalovaného nejmenší ponětí. Především je však nepřípustné, aby svým obsahem tak zásadní dokument úkonů trestního řízení, jímž záznam o zahájení úkonů trestního řízení nepochybně je, obsahující navíc mnohé znaky skutečného originálu záznamu tohoto typu a jednoznačně vzbuzující dojem pravosti (skutečné č. j., pořadové číslo, skutečná zpracovatelka, shodné časové vymezení, okolnosti, právní kvalifikace..), byl předán osobě působící mimo orgány policie, s vědomím, že s ním bude dále nakládáno i ve vztahu k dalším neoprávněným osobám, nadto s legendou údajného „seznámení se s ním“, která je ze své podstaty, jak již bylo uvedeno výše, nepřípustná a zejména nevěrohodná. Jediným vysvětlením, které je logické a současně zcela průkazné, zůstává okresním soudem důvodně přijatý závěr, že předaný záznam vytvořený dne 11. 5. 2016 nejpozději v 10:37 hod., měl v rozporu s účelem trestního řízení sloužit k dalšímu využití obžalovaného [jméno FO], a to v jednoznačný neprospěch advokáta [jméno FO], pro snahu o jeho poškození, coby osoby poskytující advokátní služby. Přisvědčit lze v tomto bodě rozsudku toliko jediné námitce (bod 64 odůvodnění), neboť uvádí-li okresní soud ve svém odůvodnění (bod 104), že skutkové okolnosti zde shrnuté potvrdil ve výpovědi též dozorující státní zástupce [tituly před jménem] [jméno FO], tato skutečnost neodpovídá provedenému dokazování, neboť skutečností je, že dozorující státní zástupce trestní věci VLAK vyslýchán v projednávané věci nebyl (pro jeho výslech ostatně nebyl dán jakýkoliv důvod, neboť zcela dostatečnými byly jeho pokyny ve věci předložené v listinné podobě). Zde tedy okresní soud objektivně pochybil, pokud takto v odůvodnění rozsudku argumentoval, nicméně na samé podstatě jeho jinak správných skutkových závěrů toto věcné pochybení okresního soudu ničeho změnit nemůže. Fakt, že únik dokumentu tohoto typu do veřejného prostoru by znamenal vážnou újmu na právech jmenovaného advokáta z důvodů týkajících se výkonu jeho advokátní praxe, shodně jako potencionálně dalších advokacii vykonávajících členů kanceláře, rovněž krajský soud považuje za neoddiskutovatelný. Nelze přijmout obhajobu, že okresní soud nevycházel z důkazní situace zjištěné v průběhu celého řízení, či že zjištěné skutečnosti hodnotil izolovaně, a nikoliv v jejich souhrnu, neboť naopak právě v širších souvislostech skutkový stav zjištěný okresním soudem odráží skutečný stav věci. Nelze souhlasit ani s tím, že by záznam o zahájení úkonů trestního řízení nebyl falzifikátem z důvodu, že nebyl vydán, nikde prezentován a chyběly mu obligatorní náležitosti. Paděláním se rozumí úplné vyhotovení nepravé listiny, která má vyvolat dojem listiny vydané příslušným orgánem předepsaným způsobem. Není přitom rozhodující, zda obsah takové listiny odpovídá skutečnosti, avšak měla by být způsobilá k oklamání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 8 Tdo 608/2011). Uvedené jistě záznam vytvořený obžalovaným splňoval, neboť bez bližší znalosti rozhodných skutečností navenek nepochybně působil jako pravý, ačkoliv ve skutečnosti nebylo úmyslem policejního orgánu, ani dozorujícího státního zástupce zahájit trestní řízení proti v něm uváděnému [tituly před jménem] [jméno FO], či jinému advokátovi advokátní kanceláře, jíž byl vedoucím právníkem. Fakt, že dále nebyl v tomto směru užit, je pro úvahy o vině obžalovaných irelevantní a zabránil mu pouze včasný zákrok policie a zadržení obžalovaných v den jeho předání, 11. 5. 2016.

264. Jde-li o bod II/5 rozsudku, zde se obžalovaný [jméno FO] hájí tím, že záznam ze schůzkové činnosti předal obžalovanému [jméno FO] omylem, neboť jej měl vložený v konceptu záznamu o zahájení úkonů trestního řízení (viz skutek předchozí). Zjištěné daktyloskopické stopy obžalovaného [jméno FO] na listině vysvětluje úkony souvisejícími s jeho zadržením dne 11. 5. 2016, při kterém musel tento obžalovaný vydat vše, co měl u sebe, tudíž je musel mít v ruce, shodně jako ostatní věci, na kterých byly jeho otisky taktéž nalezeny. Současně uvádí ve stručnosti to, že informace, jež záznam ze schůzkové činnosti obsahoval, byly obžalovanému [jméno FO] známy již počátkem dubna 2016, a proto nebyl důvod, aby o ně žádal obžalovaného. Zde je nicméně třeba trvat na zásadní skutečnosti, kterou je obžalovanému opakovaně prokázané porušování povinností zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se v souvislosti s výkonem funkce policisty v činné službě dozvěděl, neboť ať již obžalovaný [jméno FO] měl, či neměl obdobné informace vědět dříve (tedy zda pro něho byly, či nebyly tzv. nové), přesto je nepřípustné, aby mu je z oficiálních policejních dokumentů policie sděloval, či potvrzoval policista, obžalovaný [jméno FO]. Znovu lze v této souvislosti pouze zopakovat, že vyvinit oba obžalované z protizákonného jednání nemůže přímo nezachycená žádost obžalovaného [jméno FO] o tyto neveřejné informace a rovněž ani fakt, že ze záznamu ze sledování obžalovaných před jejich zadržením není komunikace na toto téma vůbec zachycena (jakož ani týkající se předaného záznamu). Nelze ani pominout, že právě informacemi ze záznamu, které vyplývaly z oficiálních zdrojů policie, mohlo dojít k potvrzení předchozích neoficiálních informací, jimiž disponoval obžalovaný [jméno FO], a právě z toho důvodu (pro jejich ověření) byly žádány. Ani tato skutečnost však vliv na stále jednoznačnou protiprávnost posuzovaného jednání ať již ze strany obžalovaného [jméno FO], či obžalovaného [jméno FO], mít nemůže, neboť rozhodně nevylučuje předchozí žádost o informace z trestního řízení, přičemž oficiální zdroj, z něhož pocházejí (policie), zvyšuje jejich význam, který byl nepochybně zásadní příkl. pro právního zástupce společnosti [Anonymizováno], které na ně shodně jako obžalovaný [jméno FO] neměl legitimní nárok. Je-li dále argumentováno, že obžalovaný [jméno FO] dne 9. 5. 2016 lustroval v systému AISU záznam svých podřízených o schůzce ze dne 27. 4. 2016 oprávněně, a nikoliv v souvislosti s žádostí a setkáním s obžalovaným [jméno FO] dne 11. 5. 2016, nýbrž aby svědek [jméno FO] mohl čerpat zvláštní finanční prostředky, neboť samotné údaje v něm uvedené nebyly „tak“ důležité, ani tato argumentace nemůže na správných závěrech okresního soudu ničeho změnit. Totiž při nepochybném vědomí obžalovaného [jméno FO], čím se obžalovaný [jméno FO] zabývá stran své výdělečné činnosti v souvislosti se společností [právnická osoba], jakož i vědomostí o tom, že spolupracuje právě s advokátem [jméno FO] (který prostřednictví [jméno FO] čtyři měsíce předtím po [jméno FO] žádá jiné neveřejné informace), stále právně zastupujícího společnost, jíž se stávající policejní prověřování a rovněž předmětný záznam o schůzce týkaly, nelze neshledat jeho zavinění ve formě přinejmenším srozumění s tím, že také těmto osobám, budou oficiální informace vyplývající ze záznamu o provedené schůzce, tzn. neveřejné informace z probíhajícího řízení sděleny, či přímo předány a poskytnou jim, shodně jako předtím samotnému [jméno FO], neoprávněnou výhodu, resp. prospěch. V dalších podrobnostech pak lze pro stručnost již odkázat na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku v bodech výše specifikovaných.

265. Jedná-li se o užitou právní kvalifikaci, krajský soud ji shledává v bodech II/4 a II/5 přezkoumávaného rozsudku zcela správnou. Je nepochybné, že obžalovaný [jméno FO] naplnil (jak je v podrobnostech specifikováno v bodě 124 odůvodnění rozsudku) jednak všechny zákonné znaky pokračujícího přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pokud v postavení úřední osoby dle § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku jako příslušník bezpečnostního sboru, veden vědomou pohnutkou opatřit obžalovanému [jméno FO] neoprávněný prospěch (výhodu) v probíhajícím trestním řízení, tomuto v rozporu se svými povinnostmi z jeho postavení vyplývajícími, na jeho žádost předal (bod II/4) smyšlený záznam o zahájení úkonů trestního řízení vyhotovený dne 11. 5. 2016, datovaný předchozího dne, pod skutečným číslem jednacím probíhajícího vyšetřování policie na oddělení korupce, jehož byl vedoucím, který obsahoval dále údaje specifikované ve výroku rozsudku, a činil tak s vědomím, že obžalovaný [jméno FO] uvedené neveřejné informace užije ve prospěch své podnikatelské činnosti v rámci společnosti [právnická osoba], a dále je neoprávněně poskytne dalším osobám, jež na ně nemají právní nárok a které seznámením s nimi neoprávněně zvýhodní; v bodě II/5 osobám zúčastněným na trestním řízení, či jejich právním zástupcům, resp. advokátovi [jméno FO], právnímu zástupci společnosti [právnická osoba].; přičemž rovněž věděl, že vydáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení a jeho předáním obžalovanému [jméno FO] mohla být způsobena vážná újma na právech advokáta [jméno FO], nejméně uškozením jeho odborné pověsti s negativním dopadem na důvěru klientů v poskytované právní služby jeho osobou a advokátní kanceláří, jíž byl vedoucí právník. Obžalovaný jednal nepochybně v úmyslu přímém, neboť věděl, že svým jednáním poruší zájem chráněný trestním zákonem, a to zájem na zákonném a řádném výkonu pravomoci orgánů veřejné moci a úředních osob a zájem na řádném, nestranném a nezištném obstarávání věcí obecného zájmu. Současně vykonal svou pravomoc vyplývající ze svého služebního postavení a příslušnosti k bezpečnostnímu sboru opatřovat si neveřejné informace z trestních řízení způsobem odporujícím zákonu o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, když za imateriální zvýhodnění, na které pachatel neměl právo lze dle rozhodnutí NS (6 Tdo 1250/2020), považovat již získání, shromažďování a uchovávání neoprávněně získaných informací, jež by mohly být využity v osobních či obchodních vztazích. Dále je nepochybné, že naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty pokračujícího přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku tak, jak je v podrobnostech specifikováno v bodě 125 odůvodnění rozsudku, neboť s ohledem své služební postavení a přístup k systémům ETŘ (II/4) a AISU (II/5) neoprávněně užil data uložená v nich a neveřejné informace takto získané předal na žádost obžalovanému [jméno FO], neboť byl přinejmenším srozuměn s tím, že svým jednáním poskytne sobě, či společnosti [právnická osoba], neoprávněnou výhodu využitím informací, které přístupem do systému získal, a to v rozporu s účelem jejich užití.

266. Dále je nepochybné, že [Jméno obžalované A] naplnil (jak je v podrobnostech specifikováno v bodě 126 odůvodnění rozsudku) zákonné znaky návodu k pokračujícímu přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pokud v obžalovaném [jméno FO] vzbudil, ačkoli věděl, že se jedná o příslušníka bezpečnostního sboru, tedy úřední osobu (§ 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku), rozhodnutí poskytnout mu neveřejné informace, na které neměl nárok, neboť současně věděl, že jejich poskytnutím obžalovaný [jméno FO] porušil služební slib, povinnosti dle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a povinnost mlčenlivosti dle zákona o Policii ČR. Obžalovaný [jméno FO] jednal v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, dále též s poukazem na rozhodnutí NS, sp. zn. 6 Tdo 1250/2020 specifikované již výše. Rovněž svým jednáním naplnil (jak je v podrobnostech odůvodněno v bodě 127 rozsudku) zákonné znaky skutkové podstaty návodu k přečinu neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací dle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť v obžalovaném [jméno FO] vzbudil, ačkoli věděl, že se jedná o příslušníka bezpečnostního sboru, tedy úřední osobu, rozhodnutí poskytnout mu neveřejné informace z počítačových systémů ETŘ a AISU, a byl přitom nejméně srozuměn s tím, že tak obžalovaný učiní z elektronických systémů policie, s jejichž podstatou a obsahem byl jako osoba pohybující se mj. v bezpečnostní komunitě seznámen. K námitkám v bodu 52 odvolání obžalovaného [jméno FO] (II/4) je třeba uvést, že „jednání účastníka na trestném činu musí soud ve výroku rozsudku v tzv. skutkové větě popsat uvedením všech zjištěných skutkových okolností, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků té formy účastenství [§ 24 odst. 1 písm. a) až c) TrZ], podle níž byl čin obviněného posouzen“ – rozhodnutí TP 795/2011- II. Uvedené rozhodně bylo dle přesvědčení krajského soudu oproti názoru obžalovaného splněno, neboť vzbuzení rozhodnutí v jiném, je patrné ze skutečnosti, že ve skutkové větě je uvedeno, že obžalovaný [jméno FO] požádal obžalovaného [jméno FO] a tento žádosti vyhověl. Fakt, že žádosti bylo vyhověno je patrný proto, že skutečně došlo k vyhotovení falzifikátu záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, a to přes interní počítačový systém policie, ve kterém bylo falzum vytvořeno (což dokládají přístupy obžalovaného [jméno FO] do systému ETŘ, ze kterých taktéž vyplývá, že falzum v den předání vytiskl). Z dalších důkazů (záznam o sledování osob, protokol o zadržení) vyplynulo, že tento výtisk záznamu obžalovaný předal obžalovanému [jméno FO]. Z takto znějící skutkové věty vyplývá naprosto zřejmý návod obžalovaného [jméno FO] k trestnému činu neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací. Obžalovanému [jméno FO] muselo být zřejmé, že pokud požádá obžalovaného [jméno FO] o předmětný dokument, bude muset použít počítačový systém policie, aby minimálně získal formulář, ve kterém se dokumenty tohoto typu běžně zpracovávají, a to proto, aby falzum bylo věrohodné a vizuálně stejné jako bývají pravé záznamy o zahájení úkonů trestního řízení. Námitky obžalovaného směřující k tomu, že soud u skutku pod bodem II/4 rezignoval na odůvodnění a popis skutku, proto neobstojí.

267. Krajský soud dále považuje za nutné vyjádřit se k námitce obžalovaného [jméno FO], že zahájení trestního stíhání vůči jeho osobě bylo nezákonné, neboť má za to, že záznam o zahájení úkonů trestního řízení nesplňuje požadavky § 158 odst. 3 tr. řádu. Podle obžalovaného záznam ze dne 10. 9. 2014 neobsahuje nezaměnitelný skutek ani to, jak se o něm policejní orgán dozvěděl, není zde žádný důkaz, že by se obžalovaný dopustil konkrétního trestného činu, není sděleno, jaké informace a z jakého trestního řízení měl obžalovaný sdělovat. Domnívá se, že tak trestní řízení vůči jeho osobě nebylo řádně zahájeno a s ohledem na to nemohly být až do vydání usnesení o zahájení trestního stíhání vůči obžalovanému realizovány žádné procesní postupy spočívající např. ve sledování, odposlechu či podání vysvětlení.

268. V této souvislosti krajský soud připomíná, že postup před zahájením trestního stíhání je upraven v hlavě deváté trestního řádu jako první stádium trestního řízení (a současně i přípravného řízení). Jde tedy o počátek trestního procesu, jehož úlohou je zjišťovat podmínky, na základě nichž může být učiněn závěr o přechodu věci do dalšího úseku trestního řízení nebo závěr o tom, že tu takové podmínky chybí a je nutno věc řešit mimo rámec trestního řízení. Toto stádium je zahájeno sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Tím je oddělena zcela neformální fáze, která ještě není trestním řízením podle trestního řádu, v rámci níž se provádí operativní policejní prací potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin a směřující k zjištění jeho pachatele, od další fáze řízení v níž policejní orgán již pomocí úkonů trestního řízení prověřuje tyto neformálně odhalené skutečnosti. Hlavním smyslem takového záznamu je tedy určení počátku trestního řízení a také informace státnímu zástupci, který od té doby nad řízením vykonává dozor. Náležitostmi takového záznamu podle zákona jsou skutkové okolnosti, pro které se řízení zahajuje a způsob jakým se o nich policejní orgán dozvěděl (kdy přichází v úvahu zejména vlastní operativní šetření, trestní oznámení, nebo i jakýkoli jiný způsob (např. z veřejných sdělovacích prostředků – tisku, televize, rozhlasu, dále z internetu, letáků, plakátů).

269. Skutkovými okolnostmi (nikoliv skutkem) se rozumí vymezení konkrétních, dosud policejním orgánem zjištěných, nebo mu sdělených skutečností, které nasvědčují spáchání trestného činu a z nichž lze usuzovat i na možnou právní kvalifikaci nebo kvalifikace. Jelikož se jedná o ranou fázi trestního řízení vymezení skutku tak, jak to chápe usnesení o zahájení trestního stíhání, případně obžaloba, není v tuto chvíli možné. Zákon navíc nevyžaduje, aby v takovém záznamu byla uvedena právní kvalifikace. Vzhledem k tomu, že jde o ranou fázi řízení a že se nevede proti konkrétní osobě, tak zde nepřichází v úvahu řešení totožnosti skutku ve vztahu k případnému zahájení trestního stíhání. Z tohoto důvodu, i pokud by se skutkové okolnosti v záznamu podstatně lišily od vymezení skutku, který by měl být předmětem dalšího trestního řízení, není třeba sepisovat nový záznam o zahájení úkonů trestního řízení a ani nedochází k porušení zákona. Podle Stanoviska č. 13/2003 Nejvyššího státního zastupitelství „skutkové okolnosti uvedené v tomto záznamu by měly být alespoň částečně totožné s údaji, které budou posléze uvedeny v usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 1 tr. řádu), nebo ve sdělení podezření (§ 179b odst. 3 tr. řádu). Totožnost údajů nelze chápat obdobně jako v případech totožnosti ohledně popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání a v obžalobě (§ 176 odst. 2 věty první tr. řádu) anebo ve sdělení podezření (§ 179b odst. 3 tr. řádu) a v návrhu na potrestání (§ 176 odst. 2 věta první tr. řádu per analogiam), ale zásadně tak, že skutkovým okolnostem popsaným v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení odpovídá popis skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání nebo ve sdělení podezření.“.

270. Další konkretizaci výše uvedeného provedlo Stanovisko č. 1/2012 Nejvyššího státního zastupitelství, kde byly rozebrány funkce záznamu o zahájení úkonů trestního řízení (funkce informační, iniciační a signalizační). Ve stanovisku je přímo uvedeno, že „obecná formulace popisu skutkových okolností, v níž policejní orgán v záznamu o úkonech vymezí hlavní rámec budoucího trestního řízení, může být z hlediska požadavku zákona shledána vyhovující a nezpochybňuje sama o sobě zákonnost dalšího postupu policejního orgánu v navazujícím prověřování skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu. Sepsání tohoto záznamu má pouze navenek vyjevit, že policejní orgán již zahájil (provedením neodkladných, či neopakovatelných úkonů ve smyslu § 158 odst. 3 věty třetí tr. řádu), anebo bude teprve konat úkony trestního řízení. Striktně vzato, proto v této fázi trestního řízení není prvořadě důležitý samotný záznam, ale potřeba konat úkony trestního řízení. Záznamem o úkonech, který je nezbytným vnějším projevem této potřeby, policejní orgán navenek deklaruje, že z důvodů nastalých okolností (zjištěného podezření, že byl pravděpodobně spáchán trestný čin) zahajuje činnost podléhající trestně procesnímu předpisu – trestnímu řádu. Tím orgán činný v trestním řízení navenek vyjeví okamžik časově ohraničující (oddělující) dobu, kdy ještě nekonal úkony trestního řízení, od okamžiku, kdy tyto úkony započal konat. Přitom se legalita postupu policejního orgánu neodvozuje primárně od záznamu o úkonech, ale od důvodů pro jeho sepsání. Podstatný pro rozhodnutí o zahájení trestního řízení je tedy nikoli zásadně stupeň tohoto podezření, ale reálná existence skutečností, které umožňují na principu logického uvažování vystavěný soud, že uvedené skutečnosti, byly-li by prokázány postupy podle trestního řádu, mohou naplnit znaky některé ze skutkových podstat trestných činů uvedené ve zvláštní části trestního zákoníku.“

271. Stanovisko také uvádí, že „jelikož není primárně podstatné sepsání záznamu o úkonech, ale potřeba konat úkony trestního řízení, tím méně pak je právně významný jeho obsah. Podstatné jsou informace, na nichž je zahájení trestního řízení založeno a ty mají být transformovány do obsahu záznamu v co nejstručnější formě a jen v rozsahu, který zákon předpokládá. Nejde tedy ani o popis skutku vyžadovaný u usnesení o zahájení trestního stíhání (viz § 160 odst. 1 tr. řádu), ani o popis jeho části, jde jen o odkaz na skutkové okolnosti, které vedly (vedou) k zahájení úkonů trestního řízení. Záznam o úkonech je naprosto neformálním aktem a požadavky na to, aby se maximálně blížil podobě usnesení o zahájení trestního stíhání především co do popisu skutkového stavu, jsou neodůvodněné a jdou nad rámec zákona, neplynou z právní úpravy, která je při jejich formulaci velmi strohá, a ani z dalších vazeb na další ustanovení trestního řádu, protože žádné podrobnosti stran formulace tohoto obsahu nelze přímo odvodit. Teoreticky vzato, z hlediska zákona obstojí i maximálně stručný záznam o úkonech, v němž policejní orgán stručně v popisu skutkových okolností vymezí jen rámcově podezření (podstatu jednání, např. obchod s drogami, obchod se zbraněmi, obchodování s lidmi, s uvedením časového a případně i místního rámce, ani to však není podmínkou plynoucí přímo ze zákona), v němž má být navazující trestní řízení vedeno. Zákon nepožaduje, aby záznam obsahoval vyjádření právní kvalifikace trestného činu, pro který se trestní řízení (prověřování) povede (což je další velmi významný argument pro podporu maximální neformálnosti záznamu deklarovaný už samotnou právní úpravou).“.

272. Krajský soud se seznámil nejen se záznamem o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 29. 7. 2013, ale též se všemi jeho rozšířeními, zejména pak těmi týkající se obžalovaného [jméno FO] (tedy ze dne 10. 9. 2014 a 11. 4. 2016). Ve smyslu výše uvedeného pak neshledal žádné pochybení policejního orgánu v tom směru, v jakém jej obžalovaný naznačuje. Ze všech záznamů jsou patrné skutkové okolnosti, které policejní orgán vedly k zahájení přípravného řízení a zároveň je zde vždy i uvedeno, jak byly tyto okolnosti zjištěny (v případě prvotního záznamu jde o získání poznatků v rámci vyšetřování v trestní věci [Anonymizováno]. [jméno FO], v případě rozšíření pak byly další informace získávány prověřováním skutkových okolností z prvotního záznamu). Vzhledem k tomu, že na záznam o zahájení úkonů trestního řízení zákon jiné požadavky neklade (jak bylo vysvětleno ve stanovisku výše, ani klást nemůže), tak jeho obsah je zcela v souladu se zákonem a na podkladě takto vyhotoveného záznamu mohlo dojít k prověřování skutkových okolností v něm uvedených, a to prostředky podle trestních zákonů. Námitka obžalovaného tak nemohla obstát a zvrátit správnost a zákonnost postupu orgánů policie.

273. Výroková část rozsudku pod body III/1 a III/2 a), b), c):

274. Pokud okresní soud v uvedených bodech dospěl k přesvědčení o vině obžalovaných [Jméno obžalované A] a [Jméno obžalované D], ani zde nelze jeho závěrům ničeho vytknout, neboť jeho úvahy prezentované v bodech 131–141, 151-171 přezkoumávaného rozsudku odpovídající obsahu provedených důkazů a jsou správné a logické. Odpovídající je pak i přijatá právní kvalifikace, jak bude dále rozvedeno.

275. Úvodem je třeba odmítnout námitku obžalované [jméno FO], že odůvodnění přezkoumávaného rozsudku neodpovídá ustanovení § 125 odst. 1 tr. řádu a že se okresní soud nevypořádal s rozhodnými skutečnostmi a okolnostmi projednávaného případu. Podle přesvědčení krajského soudu naopak okresní soud na základě svých zcela správných skutkových závěrů, které učinil po provedeném dokazování v hlavním líčení, tyto vtělil do výstižného odůvodnění napadeného rozsudku, jak bylo uvedeno již výše, a současně se v něm způsobem nevyvolávajícím žádné pochybnosti vypořádal i s obhajobou obžalované a obžalovaných [jméno FO] a [jméno FO], jež ji argumentačně shodně jako v předchozím řízení opakují i v podaných odvoláních, která však jak již bylo v mnohém výše shrnuto, jejich nevinu neprokazuje. Je třeba znovu připomenout, že přestože obžalovaní nesouhlasí s přijatými skutkovými závěry okresního soudu a neztotožňují se se způsobem, jakým provedené důkazy hodnotil, nemůže jejich nesouhlas znamenat důvod pro zrušení, či změnu napadeného rozhodnutí. V přezkumném řízení totiž bylo ověřeno, že hodnotící proces okresního soudu proběhl objektivně a procesně řádně a za takové situace jím je odvolací soud vázán (§ 263 odst. 7 tr. řádu).

276. Námitky týkající se místní příslušnosti okresních soudů, sledování osob a věcí již byly ve vztahu ke všem obžalovaným vypořádány výše a rozvedeny v bodech 14-16 tohoto odůvodnění. Je-li k nim obžalovanou dále namítáno, že z výčtu sledování nevyplývá, že by ve dnech 12. 3. 2015 a 7. 4. 2015 bylo prováděno sledování vozidla obžalovaného, tato skutečnost neodpovídá reálnému stavu věci a námitka není důvodná. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé (č. l. 8387), že s účinností od 5. 1. 2015 došlo k prodloužení povolení sledování nejen obžalované a jí vlastněného osobního motorového vozidla, ale též obžalovaného [jméno FO] a jím užívaného osobního motorového vozidla (spz [SPZ]), a to až do 5. 7. 2015.

277. Dále je třeba uvést k opakujícím se námitkám obžalované stran podjatosti dozorové státní zástupkyně, vypořádaným již výše v bodech 17-18 tohoto odůvodnění, a dále se týkajícím mj. poukazu obžalované na výpovědi svědkyň [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], které měly údajně potvrdit vzájemné spory a jejich osobní nepřátelství, že zejména druhé uvedené z jejich svědectví rozhodně nevyplynulo. Obě svědkyně se vyjadřovaly výhradně v rovině pracovněprávní (jednalo se o dlouholeté kolegyně obžalované z Městského státního zastupitelství v Praze, dále jen MSZ). Pokud konkr. [tituly před jménem] [jméno FO] v hlavním líčení k dotazu obžalované uvedla, že mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a obžalovanou dobré vztahy ohledně některých kauz skutečně nepanovaly, a uvedla-li případ obžalovaného [Anonymizováno] a spol., v níž bylo dle jejího názoru provedeno nadstandardně mnoho dohledových prověrek a pravděpodobně i v souvislosti s ní se řešila výtka obžalované, přesto skutečnosti týkající se podjatosti dozorující státní zástupkyně tak, jak se jich obžalovaná v odvolání domáhá, z výpovědi nevyplývají, a navíc se ani kauza obžalovaného [Anonymizováno] skutků, za které je obžalovaná odsuzována, blíže nijak netýká. Žádná ze svědkyň současně neuvedla jedinou skutečnost související s ryze osobními vztahy obou žen, které by nestrannost, či neobjektivnost při výkonu dozoru v přezkoumávané věci naznačovaly, či dokládaly a které obžalovaná opakovaně sice naznačuje, ovšem konkrétně nedokládá, ani neprokazuje.

278. Pravým důvodem, pro který se obžalovaná jako první z nyní odsuzovaných osob dostala (zcela důvodně) do hledáčku policie a který záměrně (pochopitelně) pomíjí, byla v roce 2012 vysloveně nestandardní komunikace s dnes již odsouzeným bývalým soudcem [jméno FO] v jeho trestní věci, která v tehdy zachycené podobě ještě sice neznamenala přímo zjištění, že ze strany obžalované k trestné činnosti došlo, či dochází, ovšem založila podezření z možného protizákonného jednání, které bylo nezbytné prověřit a které vyústilo až v nyní přezkoumávané jednání, za které je spolu s ostatními obžalovanými odsuzována, neboť protizákonně rozhodně jednala.

279. Uvedené však nelze zazlívat ani policii, ani dozorující státní zástupkyni, či kauze [Anonymizováno], jak obžalovaná dlouhodobě velice zjednodušeně činí ve snaze dosáhnout dojmu, že byla neprávem a cíleně poškozena, čemuž však objektivně odporuje řada shromážděných a v její neprospěch objektivně vyznívajících důkazů (odposlechy, záznamy ze sledování, listiny), jež jednoznačně prokazují její vinu. Nelze proto přisvědčit, pokud se dovolává údajně zjištěných důkazů obsahujících závažné skutečnosti o pochybnosti o nestranném a objektivním postupu dozorové státní zástupkyně, které měl soud opominout, nebo je nepovažoval za podstatné, neboť žádné zjištěny nebyly! V tomto směru nepostačuje ani odkaz na soustavu státního zastupitelství dle zákona o státním zastupitelství č. 283/1993 Sb. ve znění zák. č. 153/2002 Sb. z něhož cituje § 11a odst. 1 a 2, či na skutečnost, že některé z kolegyň ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]) dozorující státní zástupkyni osobně znaly. V případě výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], který v hlavním líčení mj. uvedl, že trestní stíhání obžalované bylo vykonstruováno kvůli jiné trestní věci ([Anonymizováno]) a v souvislosti s ní příslušníci [jméno FO] ([Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]) vypovídali o neobvyklých procesních postupech VSZ v Praze, ani tyto výpovědi svým obsahem neumožňují vyslovit pochybnost o nestrannosti dozorující státní zástupkyně, ale ani policejního orgánu, jež přezkoumávanou věc vyšetřoval. Neobstojí ani obžalovanou opakovaně zmiňovaná celní kontrola na letišti v roce 2014, jež hodnotí vůči své osobě jako šikanózní, neboť konkrétní souvislost se skutky, za které je odsuzována, ani tato událost nemá.

280. V souvislosti s právě uvedeným je třeba připomenout genezi vývoje posuzované trestní věci ve spojení s obžalovanou namítanou zákonností příkazu k odposlechu jejího telefonního přístroje ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. Nt 2004/2012, v trestní věci tehdy podezřelého soudce [jméno FO]. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán důvodně v souladu s § 88 odst. 1 tr. řádu, neboť předmětem prověřování byly zločiny s příslušnou trestní sazbou, jakož i zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 tr. zákoníku a ke stíhání korupčního jednání zavazovala rovněž mezinárodní smlouva, resp. Trestněprávní úmluva o korupci č. 70/2002 Sb. m. s. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že podezření týkající se participace obžalované na trestné činnosti korupčního charakteru a v souvislosti se zneužitím pravomoci úřední osoby se týkala nejen ovlivnění výsledku trestní věci [tituly před jménem] [jméno FO], s níž argumentuje obžalovaná v odvolání, ale dále též postupu dozorové státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze (kolegyně obžalované) při vyšetřování v jiné trestní věci, a bylo dáno již od 12. 11. 2012, kdy soudce [jméno FO] telefonicky přislíbil jejich ovlivnění právě prostřednictvím obžalované. Následně ve dnech 28. 12. 2012 a 2. 1. 2013 (tedy ještě před vynesením rozsudku ve věci [tituly před jménem] [jméno FO] dne 8. 1. 2013) byly zaznamenány jeho dvě osobní schůzky s obžalovanou a potvrzeno, že obsahem druhé z nich bylo nadále jednání o možnosti rozhodujícího soudce ve věci prostřednictvím obžalované ovlivnit. Přestože dne 8. 1. 2013 k vynesení rozsudku a uložení (nepravomocného) nepodmíněného trestu skutečně došlo, podezření z kooperace obžalované na protizákonném jednání podezřelého [jméno FO] bylo více než opodstatněné (nejenže jej neodmítla, ale na dané téma s ním opakovaně komunikovala a scházela se s ním), mj. i proto, že nebylo vyloučeno, že za aktivitu, kterou vyvinula, mohlo dojít k přijetí úplatku její osobou, či mohla jako důležitá svědkyně disponovat informacemi o snahách ostatních podezřelých osob, a proto byl odposlech jejího telefonní stanice, byť po datu vynesení rozsudku, naprosto důvodně i z pohledu krajského soudu povolen. Neobstojí ani další její argument, že sledovaného účelu mohlo být dosaženo jiným způsobem (ověřením tvrzených skutečností u příslušného soudce, jak uvádí v odvolání), neboť prověřování osob s podrobnou znalostí metod vyšetřování vyžadovalo jednoznačně utajený způsob prověřování a případným osobním slyšením zainteresovaných osob hrozilo vyzrazení věci, současně část komunikace mohla probíhat právě přes obžalovanou a její mobilní telefony. Příkaz byl tedy vydán na dobu od 31. 1. 2013 do 31. 5. 2013 a skutečnost, že podezření ze spáchání, či páchání protizákonného jednání její osobou, nebylo pouhou spekulací policejního orgánu, jak pokřiveně v odvolání hodnotí, nýbrž bylo důvodné, byla dokladována již nedlouho poté, dne 27. 3. 2013, v odposlechu telefonního hovoru, jež se stal podkladem pro její uznání vinnou v bodu III/2 přezkoumávaného rozsudku!

281. Bylo-li dále namítáno nevypořádání se s námitkami o podjatosti policejního orgánu-odboru padělání ÚOOZ, zde především platí, že tyto nepřísluší soudu, nýbrž příslušnému orgánu policie, resp. konkrétnímu policistovi, který by byl oprávněn rozhodovací pravomocí ve věci (viz přiměřeně Usnesení NS ČR, sp. zn. Nd 42/99). Pokud tedy námitky směřovaly vůči policejnímu útvaru, či jeho odboru (ÚOOZ, odbor padělání), nejednalo se o řádně uplatněnou námitku podjatosti ve smyslu § 30 tr. řádu, jak bude doplněno dále. Námitka týkající se bývalého policisty [Anonymizováno], odůvodňovaná obžalovanou jeho emailovou komunikací s [tituly před jménem] [jméno FO] rovněž neobstojí nejen pro vše již uvedené, ale i pro to, že nesouvisí s meritem projednávané věci. Nelze souhlasit, že by se jednalo o vadu řízení, jež by byla důvodem pro vrácení věci k došetření státnímu zástupci (§ 188/1e) t. ř.) a není pravdou, že by uvedené obžalovaná v řízení před soudem navrhovala, jak v odvolání nepravdivě uvádí, pokud z jejího vyjádření v rámci předběžného projednání obžaloby explicitně vyplývá: „já osobně vrácení věci k došetření státnímu zástupci nenavrhuji..“ (č. l. 14636). Krajský soud k výše uvedenému považuje v obecné rovině za vhodné dodat, že důvody pro vyloučení soudce, přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu, nebo osoby v něm služebně činné z vykonávání úkonů trestního řízení jsou pochybnosti o jejich podjatosti pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. „Ustanovení § 30 TrŘ o důvodech vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení stojí na zásadě, že zmíněné důvody mohou být výsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce, státního zástupce, vyšetřovatele či policejního orgánu k určitým osobám na trestním řízení zúčastněným nebo k věci samé, anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích trestního řízení. Nelze proto rozhodovat bez dalšího o vyloučení příslušného státního orgánu jako celku, např. celého soudu, státního zastupitelství atd.“ (viz. SR 53/1999). Námitka tedy musí vést proti konkrétní osobě, nikoli, jako zde, obecně určenému policejnímu orgánu, resp. jeho celému odboru. Pouhý profesionální vztah nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti nestranně rozhodovat (shodně jako u dozorující státní zástupkyně). U poměru k projednávané věci je nutno takovou věcí rozumět skutek a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter. Toto by se tak muselo týkat všech policistů zařazených v odboru, u kterého obžalovaná podjatost namítala. Nic takového, navíc ani žádné konkrétní důvody, však z námitek neplynou. Pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v tomto řízení bude vyloučen orgán v tomto odstavci uvedený, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce osobně přátelském, anebo naopak osobně nepřátelském. Samotná emailová komunikace (kterou obžalovaná jako důvod podjatosti uvádí) nesvědčí o žádném z uvedených poměrů. Nemůže se tak jednat ani o podjatost z důvodu poměru k osobám. Ani přátelský vztah nevylučuje orgán činný v trestním řízení z projednávané věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 7 Tz 178/2001). Jak bylo uvedeno výše, obžalovaná námitku jednak řádně neuplatnila, nicméně jak plyne z uvedených závěrů, i při řádném uplatnění by jí nešlo přiznat sebemenší opodstatnění.

282. Namítá-li obžalovaná dále absenci rozhodnutí okresního soudu týkajícího se delegace dle § 25 tr. řádu z důvodu možné podjatosti celého Okresního soudu Praha – východ, který nebyl předložen nejblíže nadřízenému soudu, lze uvést následující. Obžalovaná se v rámci předběžného projednání obžaloby ve veřejném zasedání dne 8. 1. 2021 (č. l. 14636) nesouhlasně vyjádřila mj. k otázce místní příslušnosti okresního soudu a dále uvedla, že by o tom měl rozhodovat Vrchní soud v Praze. Dodala rovněž: „jinak vůči Vašemu soudu samozřejmě nemám výhrady, ale mělo by to být podle trestního řádu.“ Z obsahu tohoto vyjádření námitka podjatosti okresního soudu (či jeho soudců) nevyplývá a nevyplývá ani z jejích podání předcházejících veřejnému zasedání. Naopak je zřejmé, že se stále domáhá rozhodnutí spojeného s opakovaně vznášeným nesouhlasem stran místní nepříslušnosti okresního soudu. Za situace, kdy okresní soud neučinil rozhodnutí dle § 188 odst. 1 tr. řádu a věc nepostoupil Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o místní příslušnosti, nevrátil věc státnímu zástupci k došetření a projednal ji v hlavním líčení, bylo postupováno správně, neboť důvody k odnětí a přikázání věci ve smyslu § 25 tr. řádu dány nebyly. Pro doplnění lze dodat, že postup dle tohoto ustanovení přichází v úvahu, pokud jsou dány důležité důvody, neboť postup je výjimkou z pravidla. Důležitými důvody se rozumí především takové důvody, které zajišťují nestranné a zákonné projednání věci, náležité zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, i uplatnění všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení. Významné je i splnění výchovného účelu trestního řízení na pachatele i ostatní členy společnosti a co nejrychlejší projednání věci. Při úvaze, zda v konkrétní projednávané trestní věci jsou dány důležité důvody pro delegaci, nelze vycházet jen z jednoho určitého hlediska či skutečnosti, ale je třeba zvažovat všechny v úvahu přicházející okolnosti případu ve vzájemné souvislosti. Vždy musí být bráno v úvahu řádné zabezpečení a dosažení účelu trestního řízení (Trestní řád, 7. vydání, 2013, s. 335-341: P. Šámal, M. Šámalová). Zejména je pak důležitým důvodem k delegaci, pokud jsou všichni soudci příslušného soudu vyloučeni z rozhodování. Obžalovaná nicméně nikdy neuvedla žádné konkrétní důvody, pro které by měli být všichni soudci Okresního soudu Praha – východ vyloučeni z jejího projednávání. Jak již bylo výše řečeno, návrhem tohoto postupu se domáhala výhradně změny místní příslušnosti. Návrh na delegaci podle § 25 tr. řádu však nelze zaměňovat s námitkou místní příslušnosti, kterou obžalovaná opakovaně vznáší a která již byla vyřešena výše (viz bod 215 tohoto odůvodnění).

283. K námitce obžalované, že součástí příkazu podle § 88a odst. 1 tr. řádu ze dne 12. 2. 2016 byla další dvě telefonní čísla, která v protokole o skryté prohlídce vozu obžalovaného [jméno FO] uvedena nebyla a není tak vyloučeno, že policejní orgán bez příkazu soudu prohlížel vůz obžalovaného vícekrát, krajský soud uvádí, že sice lze přisvědčit, jak se přezkumem přesvědčil, že se v tomto příkaze objevují i další dvě čísla, která nebyla zjištěna při skryté prohlídce vozu, nicméně jimi disponoval policejní orgán již před ní. Jednalo se o telefonní číslo 602 355 653, které bylo uvedeno již v příkazu k odposlechu, který vydal Okresní soud v Chebu dne 27. 5. 2014 (č. l. 7 863) a také v povolení ke sledování věcí, které vydal tentýž soud dne 9. 7. 2014. Skrytá prohlídka vozu obžalovaného byla provedena v září 2014, uvedené telefonní číslo tak měl policejní orgán k dispozici a bylo sledováno již několik měsíců předtím. Pokud jde o druhé telefonní číslo, 730 188 034, to bylo policejnímu orgánu taktéž známo ještě předtím, neboť již dne 9. 7. 2014 vydal rovněž Okresní soud v Chebu pro toto číslo příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (č. l. 7 910). Toto telefonní číslo policejní orgán získal tím způsobem, že vysledoval jeho telekomunikační provoz vždy v místech, kde se pohyboval obžalovaný [jméno FO]. Námitku obžalované je proto nutno jako neopodstatněnou odmítnout, neboť obě telefonní čísla, na která poukazuje, byla policejnímu orgánu známa z jeho činnosti před 24. 9. 2014.

284. Obžalovaná namítá dále též vydání dozorových spisů Městského státního zastupitelství v Praze, které byly dle jejího názoru policejnímu orgánu vydány nezákonně, pokud tak nebylo učiněno na základě předchozího souhlasu soudce dle § 8 odst. 5 tr. řádu, neboť se k nim vztahuje povinnost mlčenlivosti, či obsahují utajované informace, jak vyplývá ze zákona o státním zastupitelství. V prvé řadě je zde nutné upozornit, že dozorové (ani žádné jiné) spisy nebyly vydávány, nýbrž byly činěny jejich fotokopie, případně bylo dle § 78 tr. řádu požádáno o vydání jednotlivých originál listin ze spisu. Policejní orgán si opatřil souhlas soudce podle § 8 odst. 5 tr. řádu, viz opatření soudkyně Okresního soudu Praha – východ ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 0 Nt 1825/2016, (č. l. 6 179), a to mj. i ro přehled přidělených trestních spisů obžalované. Na základě tohoto souhlasu pak policejní orgán již podle § 8 odst. 1 tr. řádu žádal další doplňující informace k těm trestním spisům, které byly označeny na základě původní žádosti. Pokud pak policejní orgán požadoval fotokopie ze spisů, či fotokopii celého spisu, k tomu byl vždy dán předchozí souhlas náměstkyně Městského státního zastupitelství v Praze, přesně v souladu s Kancelářským řádem státního zastupitelství (Pokyn obecné povahy Nejvyššího státního zástupce č. 7/2004) v § 162 odst. 4 (např. č. l. 6 576, a další). Souhlas dle § 162 odst. 4 kancelářského řádu byl vyžádán a udělen i v případě příkazu k vydání věci (originálů listin ze spisu). Stran pořizování fotokopií a listin z dozorových, či trestních spisů z Městského státního zastupitelství v Praze tak nedošlo k žádnému pochybení a postup policejního orgánu byl naprosto zákonný, jak se krajský soud přesvědčil. Ani tato námitka proto neměla naději na úspěch.

285. K námitce týkající se vydání jejího služebního počítače, že byl vydán (a prohlížen) v rozporu se zákonem (tedy bez souhlasu soudce podle § 8 odst. 5 tr. řádu), lze uvést následující: Služební počítač obžalované zn. HP Compaq Pro 630 s. č. CZC 34713GR výrobní číslo QV985AV byl zajištěn jako stopa č. 11 dne 12. 5. 2016 v rámci prohlídky jiných prostor (kancelář obžalované). Úkonu byla přítomna [tituly před jménem] [jméno FO] jako (tehdejší) náměstkyně Městského státního zastupitelství v Praze, obžalovaná prohlídce přítomna nebyla. Služební počítač byl zkoumán znaleckým posudkem, přičemž ještě předtím policejní orgán požádal o zproštění mlčenlivosti Městského státního zástupce v souvislosti s nakládáním se zajištěným počítačem, kdy nejvyšší státní zástupce zproštění mlčenlivosti potvrdil (č. l. 5 610). Počítač byl majetkem Městského státního zastupitelství v Praze. Ke skutečnosti, že se v něm mohly nacházet informace podléhající mlčenlivosti, je vhodné poukázat na výkladové stanovisko Nejvyššího státního zastupitelství č. 9/2001. Z něho vyplývá, že „jeli dáno důvodné podezření, že nosiče informací obsahují údaje a informace důležité pro trestní řízení, jsou-li tedy splněny podmínky pro nařízení prohlídek a pro odnětí nebo zajištění těchto nosičů, nemůže tvrzení osoby, u níž se prohlídka provádí, že nosiče informací obsahují i informace, ve vztahu k nimž, je tato osoba vázána povinností mlčenlivosti, zabránit zajištění těchto nosičů. Při existenci povinnosti orgánů činných v trestním řízení postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.), a pro naplnění účelu trestního řízení (§ 1 odst. 1 tr. ř.), nemůže orgánu činném v trestním řízení bránit v plnění jeho povinnosti provést nařízené prohlídky a zajistit věci, které se v příslušných prostorách nacházejí, skutečnost, že ve vztahu k některé z nich existuje zákonná povinnost mlčenlivosti.“. Služební počítač tak mohl být zajištěn v rámci prohlídky jiných prostor i bez souhlasu soudce dle § 8 odst. 5 tr. řádu. Předchozí souhlas soudce byl nezbytný pro provedení prohlídky jiných prostor a udělen byl (viz rozhodnutí Okresního soudu Praha-východ na č. l. 3 819). Uvedené závěry potvrzuje též rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 486/98, které poukazuje na skutečnost, že i prohlídku provádějící policisté, stejně jako dozorující státní zástupce, mají taktéž povinnost zachovávat mlčenlivost - „ochrana takto chráněných zájmů třetích osob podle současného právního stavu provedenou domovní prohlídkou nebyla dotčena proto, že vyšetřovateli domovní prohlídku provádějícímu, stejně jako dalším orgánům trestního řízení (státní zástupce, soudce), je zákonem uloženo zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem svých pravomocí.“.

286. Namítá-li obžalovaná dezinterpretaci výpovědí svědků, kolegů z Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen „MSZ“) soudem, stran její oprávněnosti z pozice zástupkyně vedoucí oddělení ekonomické kriminality MSZ lustrovat spisy v informačních systémech (ISYZ), tuto je třeba odmítnout a sluší se zdůraznit, že výpovědi slyšených státních zástupců tak, jak jimi v rámci odvolání argumentuje, její vinu přesto zvrátit nemohou. Okresní soud v odůvodnění rozsudku logicky vysvětlil, z jakých důvodů nebyla obžalovaná oprávněna, byť z pozice zástupkyně vedoucí oddělení, lustrovat v rozsahu a způsobem, který byl provedeným dokazováním zjištěn (ve věcech, jež jsou předmětem jejího odsouzení), a to i za situace, kdy tehdejší vedoucí oddělení [tituly před jménem] [jméno FO] ve výpovědi ve prospěch obžalované uvedla, že rozsah jejího oprávnění ke kontrolní činnosti byl de facto stejný jako její. Z prokázaného jednání obžalované zejména totiž nevyplynul jakýkoliv výkon kontrolní, či řídící funkce, jimiž se hájí, pokud nikoho z dozorujících státních zástupců o svých lustracích nikdy neinformovala, a to ani zpětně a činila je v době přítomnosti vedoucí oddělení na pracovišti. Pravým vysvětlením je, že žádné legální výstupy z této její činnosti zjištěny ani být nemohly (konzultace, předávání, či poskytování informací kolegům), neboť důvodem pro ni bylo „toliko“ následně sdělování tímto způsobem zjištěných neveřejných informací obžalovanému [jméno FO], na základě jeho předchozí žádosti, a to buď za úplatu, či nejméně s vědomím, že z jejich obsahu bude mít obžalovaný neoprávněný prospěch a ze stejných důvodů pro něho průběžně tato řízení také dále sledovala. Neobstojí obhajoba v podobě srovnání počtu lustrací vedoucí oddělení a obžalované, v poměru 800:600, neboť je při zjištěných časových a skutkových souvislostech naprosto irelevantní. Pokud je dále argumentováno tím, že trestní věci [Anonymizováno], [Anonymizováno], [jméno FO] a [jméno FO] vedoucí nelustrovala vůbec, či ojediněle, a měla je tedy na starosti obžalovaná, nelze souhlasit, neboť vedoucí oddělení rozdělení agendy nepotvrdila a neodpovídají tomu ani zjištěné časové a skutkové okolnosti, které naopak obhajobu obžalované v tomto směru vyvracejí a nepotvrzují ji ani slyšení státní zástupci.

287. Způsob lustrace v bodě III/1, kdy již počátkem listopadu 2014 obžalovaná zadala konkrétní hesla (jména), a to v řádech dnů poté, co byla avizována spolupráce obžalovaného a společnosti [právnická osoba] se společností [právnická osoba] (dne 2. 11. 2014 [tituly před jménem] [jméno FO]), vyvrací její obhajobu, že na jedno ze zadávaných jmen ([jméno FO]) narazila při výkonu své funkce, a nikoliv z podnětu obžalovaného (bod 131 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku). Jinak řečeno, je nepochybné, že počínaje 5. 11. 2014 její lustrace již znamenaly sledování řízení z podnětu obžalovaného (bod 134), čímž je vyvrácena rovněž jeho námitka o postupu soudu v rozporu s formální logikou, pokud do popisu skutku okresní soud (důvodně) zahrnul též lustrace obžalované před 12. 3. 2015. Toto datum je klíčové z hlediska sledováním zaznamenané žádosti obžalovaného sledováním a jsou zachycena i jména, která ještě téhož dne obžalovaná lustruje a následně tak činí též ve dnech 22. 3. a 27. 3. 2015. Dne 25. 3. 2015 je v této souvislosti [jméno FO] dotazován obžalovaným [jméno FO] „a dostaneš z toho města, aspoň aby sem měl aspoň nějakej, to.... zahájení úkonů nebo něco?“ (bod 136), na což [jméno FO] říká: „Já ti to donesu ten zahajovák, jo?“; o dva dny později po poslední lustraci obžalované (27. 3. 2015), dne 29. 3. 2015 cca od 9:39 hod. dochází k setkání obžalovaných a předání listin („záznam o zahájení úkonů..“ a „doplnění záznamu..“; bod 135) [jméno FO] v místě bydliště obžalované a dne 30. 3. 2015 k jejich předání [jméno FO] (dne 11. 5. 2016 jsou u něho nalezeny při domovní prohlídce; bod 141) v autě obžalovaného [jméno FO], kde je mj. také řečeno, že pro listiny byl [jméno FO] včerejšího dne ráno a že jí dá peněžitou odměnu (vysvětleno v bodě 139), přičemž ohledně jejich výběru cca za hodinu telefonuje společníkovi [Anonymizováno] (shrnuto v bodech 139-140, týkají se též [jméno FO] za provedené lustrace v březnu 2015, viz skutek I/2 výše). Dne 31. 3. pak dochází ke schůzce se svědkem [jméno FO] a nejpozději dne 7. 4. je z komunikace obžalovaných [jméno FO] a [jméno FO] zřejmé, že peníze byly předány. Jde-li o schůzku dne 31. 3. 2015, na ní byl svědek [jméno FO] prokazatelně minimálně seznámen s obsahem listin, a to z důvodů, o nichž se obžalovaní baví ve vozidle den předtím, tedy, že jako představitel společnosti podezřelé ze spáchání trestného činu, nemá on, ani právní zástupci společnosti právo nahlížet do spisu, a tedy ani možnost seznámit se s podstatou podezření, jež obsahuje právě záznam o zahájení úkonů trestního řízení a jeho doplnění. Tím je také třeba ozřejměna motivace tohoto svědka vypovídat v projednávané věci v hlavním líčení způsobem, kterým tak učinil, pokud popřel, že by listiny převzal, či byl s jejich obsahem seznámen, což ovšem nevylučuje, že tomu tak ve skutečnosti nedošlo, jak (znovu) poměrně pokřiveně v odvolání hodnotí obžalovaný [jméno FO], neboť svědek nepochybně nemohl připustit participaci na protizákonném jednání obžalovaných. Je-li v tomto směru obžalovaným argumentováno emailem ze dne 5. 11. 2014, z něhož má být dle obžalovaného zřejmé, že svědek [jméno FO] disponoval předmětnými písemnosti již několik měsíců před setkáním v [jméno FO] dne 31. 3. 2015, je třeba poukázat na obsah emailu, z něhož tvrzené skutečnosti rozhodně nevyplývají! Předmětný email odeslal dne 5. 11. 2014 svědek [jméno FO] v 9:37 hod. svému tehdejšímu právnímu zástupci [tituly před jménem] [jméno FO] a tento obsahuje pouze informace o podaném trestním oznámení na firmu a jeho osobu, číslo jednací, pod nímž je vedeno a komu je případ přidělen ([Anonymizováno]. [Anonymizováno] [jméno FO], o které svědek při výslechu sám hovořil, že si ji jako zpracovatelku věci pamatuje). Součástí emailu pak jsou ještě přílohy, které obsahují trestní oznámení (v německém jazyce), oznámení na ČOI, vyjádření směrem k rozhodčímu soudu ve věci zveřejnění lživých informací v médiích, fotografie jednoho z bodyguardů a je zde zmínka o „šikmookém člověku“, který si říká [Anonymizováno] (č. l. 23, stopa č. 9, přílohová krabice č. 5). Z obsahu emailu tedy rozhodně nevyplývá, že by svědek disponoval záznamem o zahájení úkonů trestního řízení a jeho doplněním, a proto z něho také nelze dovodit to, co v odvolání vysloveně nepravdivě uvádí obžalovaný. Právě naopak, uvedený email prokazuje logickou návaznost skutkových zjištění okresního soudu, že právě z důvodu neznalosti podstaty vzneseného podezření byly listiny obstarávány přes obžalovanou [jméno FO] a dva dny před schůzkou se svědkem obžalovanému [jméno FO] předány, aby s nimi byl svědek seznámen, neboť byly pro něho jako představitele společnosti [právnická osoba] a právníky společnosti naprosto klíčové s ohledem na přizpůsobení potencionální taktiky obhajování, zvláště když jak sám v hlavním líčení uvedl, byl zpracovatelkou při podání vysvětlení „pouze stroze“ seznámen s předmětem podání vysvětlení a nemohl si odnést ani zápis z něho v postavení podezřelého, vůči němuž byly zahájeny úkony trestního řízení. Není tedy pravdou ani v odvolání dále tvrzené, že je vyloučeno, aby měl obžalovaný zájem shánět dokumenty u obžalované [jméno FO], neboť je obdržel již předtím od zástupců společnosti, když taková skutečnost z emailu rozhodně nevyplývá. Pojednání o tvorbě čísla jednacího v odvolání je pak vysloveně absurdní a k řešené problematice naprosto irelevantní.

288. Namítá-li obžalovaný [jméno FO] návod obžalované k lustracím a argumentuje-li tím, že jej oba popřeli a v řízení tak podle něho o této skutečnosti nebyl zajištěn žádný důkaz a jedná se o argumentaci neodůvodněnou, nadto vyvrácenou a nesprávnou. Pokud obhajoba dále namítá, že okresní soud výpovědi obžalovaných pominul a jedná se tak o opominuté důkazy (myšleno pravděpodobně opomenuté), rovněž se mýlí. Nejen nejprve okresní soud, ale nyní i soud odvolací v rozhodnutí vysvětlili, z jakých důvodů účastenství obžalovaného ve formě návodu směrem k obžalované z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, přičemž skutečnost, že obě výpovědi obžalovaných, kteří vinu odmítají, hodnotil okresní soud jako nevěrohodné, neznamená, že tyto výpovědi jakkoli pominul. Pokud se pak jedná o problematiku „opomenutých důkazů“, výklad k ní je zřejmý výše, v bodech 229 a 230 tohoto odůvodnění.

289. Námitky týkající se používání kryptovacího telefonu, příp. počtu telefonátů jeho prostřednictvím rovněž neobstojí, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že prostřednictvím přístroje s touto technologií obžalovaní v inkriminované době opakovaně komunikovali (mj. 12. 3. 2015; 17. 3. 2015, 25. 3. 2015), jeho používání bylo řešeno i prostřednictvím svědkyně [Anonymizováno] (když nefungoval obžalované [jméno FO]) a fakt, že byl určen ke ztížení zjištění obsahu jejich hovorů, je vzhledem k prokázaným skutečnostem více než zřejmý. Namítá-li obžalovaný dále to, že při hodnocení důkazů bylo opomenuto, že mezi dokumenty předanými společností [právnická osoba] [právnická osoba] byl email ze dne 5. 11. 2014, v němž svědek [jméno FO] údajně hovoří o záznamu o zahájení úkonů a jeho doplnění a z časového hlediska je proto vyloučeno, aby dokumenty byly sháněny u obžalované [jméno FO], tato argumentace byla vyvrácena rozborem obsahu tohoto emailu (viz výše). S uvedenými listinami, či jejich obsahem zástupci společnosti ani její představitelé prokazatelně seznámeni nebyli a teprve prostřednictvím obžalovaného [jméno FO] a obžalované [jméno FO] jim byly poskytnuty, jak je shrnuto ve výrokové části rozsudku pod bodem III/1 Shodně ani zde není na místě argumentace týkající se opomenutých důkazů. Námitka absence rozboru výpovědi svědka [Anonymizováno] není důvodnou, neboť jeho výpověď nevnáší do úvah o vině, či nevině obžalovaných zásadní skutečnosti. [jméno FO] nebylo nezbytné uvádět ji mezi usvědčující důkazy, či s příslušným rozvedením jejího obsahu (potud lze obhajobě přisvědčit), nicméně lze z ní vysledovat, což pro dokreslení věci podstatné je, že počínaje 18. 11. 2014 obžalovaný [jméno FO] tohoto svědka kontaktoval s dotazy týkajícími se trestního oznámení společnosti [Anonymizováno] (přímo název společnosti neuvedl) stran údajného pronásledování (někdo někoho sledoval před hotelem), což z časového hlediska odpovídá aktivitám vyvíjeným v té době (za součinnosti nejen obžalované [jméno FO], ale též obžalovaného [jméno FO]) ve vztahu ke společnosti [Anonymizováno] a jejím tehdejším „potřebám“ v tomto směru.

290. [Jméno obžalované D] svým jednáním naplnila (jak je v podrobnostech specifikováno a odůvodněno v bodech 142-145 přezkoumávaného rozsudku) zákonné znaky přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pokud v postavení státní zástupkyně, jako úřední osoba (§ 127 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku) v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku vědomě a cíleně se specifickou pohnutkou opatřit obžalovanému [jméno FO] neoprávněný prospěch, na jeho žádost neoprávněně předala neveřejné informace tak, jak jsou specifikovány ve výrokové části rozsudku v tomto bodě a takto jednala s vědomím, že je obžalovaný užije ve prospěch své činnosti jako osoby poskytující služby soukromého detektiva v rámci společnosti [právnická osoba], jíž byl společníkem, a neoprávněně je poskytne dalším osobám, jež na ně nemají právní nárok, které ta budou neoprávněně seznámeni s informacemi, jež jim poskytnou neoprávněnou výhodu – prospěch v probíhajícím trestním řízení. Byla si také vědoma, že svým jednáním poruší zájmy chráněné trestním zákonem, a to zájem na zákonném a řádném výkonu pravomoci orgánů veřejné moci a úředních osob a zájem na řádném, nestranném a nezištném obstarávání věcí obecného zájmu (dále se shodným odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu 6 Tdo 1250/2020). Současně obžalovaná využila jí svěřené pravomoci vyplývající ze služebního postavení státní zástupkyně a vykonala svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu o státním zastupitelství, jednala v rozporu s obsahem služebního slibu a úmyslně porušila povinnosti uložené jí příslušnými ustanoveními zákona o státním zastupitelství, dle kterých je povinna postupovat nestranně, vystříhat se všeho, co by mohlo ohrozit vážnost funkce státního zástupce anebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce, ve výkonu své funkce se nesmí nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním nebo sdělovacími prostředky, svoji funkci musí vykonávat nezaujatě a nesmí umožnit, aby funkce státního zástupce byla zneužita k prosazování soukromých zájmů a zároveň je povinna zachovat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděla v souvislosti s výkonem své funkce. Obžalovaná rovněž naplnila zákonné znaky skutkové podstaty pokračujícího přečinu neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť na základě svého přístupu k informačnímu systému ISYZ neoprávněně užila data uložená v něm, v rozporu s účelem trestního řízení zde neoprávněně lustrovala a takto získané neveřejné informace na žádost obžalovaného [jméno FO] tomuto předala, když byla minimálně srozuměna s tím, že svým jednáním jemu, resp. společnosti [právnická osoba], poskytne neoprávněnou výhodu (prospěch) v probíhajícím trestním řízení a jednala minimálně v úmyslu nepřímém dle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Rovněž si byla vědoma, že svým jednáním poruší zájem chráněný trestním zákonem spočívající v ochraně počítačových systémů, počítačů a dat v nich uložených, potažmo osobních údajů v informačních systémech a soukromí osob. Obžalovaná rovněž svým jednáním naplnila zákonné znaky zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, neboť v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu, tedy v souvislosti s výkonem pravomoci státní zástupkyně, v rámci své působnosti pro sebe přijala finanční plnění v dosud přesně nezjištěné výši, tedy úplatek, přičemž takový čin spáchala jako úřední osoba. Úplatkem se pak dle § 334 odst. 1 tr. zákoníku rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok.

291. [Jméno obžalované A] svým jednáním naplnil (jak je v podrobnostech specifikováno a odůvodněno v bodech 146-148 přezkoumávaného rozsudku) zákonné znaky návodu k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť vzbudil v jiném, s vědomím, že se jedná o státní zástupkyní, tedy úřední osobu rozhodnutí, poskytnout mu neveřejné informace, na které neměl nárok a současně věděl, že poskytnutím informací obžalovaná poruší služební slib a povinnosti podle zákona o státním zastupitelství, což se také stalo. Obžalovaný jednal v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť věděl, že se jedná o neveřejné informace, na které nemá právní nárok, a chtěl získat pro sebe neoprávněnou výhodu (prospěch) v probíhajícím trestním řízení, resp. znalost neveřejných informací z konkrétní trestní věci vedené u Městského státního zastupitelství v Praze a tyto užít ve prospěch jeho činnosti, jakožto osoby poskytující služby soukromého detektiva v rámci společnosti [právnická osoba], a poskytnout je dalším osobám, jež na ně nemají právní nárok, jako plnění v rámci uzavřené smlouvy o poskytování poradenských a detektivních služeb s nimi. Obžalovaný věděl, že svým jednáním poruší zájem chráněný trestním zákonem, zejména pak zájem na zákonném a řádném výkonu pravomoci orgánů veřejné moci a úředních osob a zájem na řádném, nestranném a nezištném obstarávání věcí obecného zájmu, a to i pro svou dřívější profesní minulost v postavení policisty, kdy jeho znalosti trestního práva jednoznačně přesahují laické představy (s odkazem dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu 6 Tdo 1250/2020). Dále naplnil zákonné znaky návodu k přečinu neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť v jiném, ač věděl, že se jedná o státní zástupkyni, tedy úřední osobu vzbudil rozhodnutí poskytnout mu neveřejné informace, na které neměl nárok a musel být minimálně srozuměn s tím, že tak učiní z neveřejného počítačového systému a tímto poskytnutím informací tyto neoprávněně užije v rozporu s účelem trestního řízení, v úmyslu sobě získat neoprávněné obohacení o neveřejné informace, na které neměl nárok, to vše s jeho znalostí trestního práva a předchozího služebního postavení policisty. Obžalovaný konečně v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku naplnil též zákonné znaky zločinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť obžalované poskytl finanční plnění v dosud přesně nezjištěné výši, (úplatek), a to v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu a s činností státní zástupkyně v rámci její působnosti, za existence zájmu na jejím řádném zákonném výkonu a čin spáchal vůči úřední osobě. Obžalovaný si byl vědom, že svým jednáním poruší zájem chráněný trestním zákonem, zejména pak zájem na zákonném a řádném výkonu pravomoci orgánů veřejné moci a úředních osob a zájem na řádném, nestranném a nezištném obstarávání věcí obecného zájmu.

292. Jedná-li se o lustrace v bodě III/2 rozsudku, zde nad rámec již výše uvedeného krajský soud dodává, že obžalovanou znovu nemůže zbavit trestní odpovědnosti obhajoba, že některé z trestních věcí lustrovala již dříve, než v rozhodné době, či že obžalovanému [jméno FO] dne 27. 3. 2013 nesdělila žádnou aktuální informaci o probíhajících úkonech trestního řízení z lustrovaných věcí, neboť tuto obhajobu přímo vyvrací část zaznamenaného rozhovoru, jak bude rozvedeno dále. Předně je opět klíčové, že jakákoliv informace ze záznamu o prověrce spisového materiálu státním zástupce má charakter informace neveřejné, které nelze sdělovat osobám nepovolaným, působícím mimo orgány trestního řízení a nemajícím na ně z toho důvodu legitimní nárok, jakou nepochybně byl obžalovaný [jméno FO]. V jeho případě pak obzvláště proto, že obžalovaná dobře věděla, jak aktivně se pohybuje mj. i v oblasti justice, stýká se, či spolupracuje s advokáty se zaměřením na různé oblasti práva, vč. trestního (viz příkl. rozhovor s druhem ze dne 14. 4. 2013 o nadcházející oslavě, kam byla řada z nich spolu s obžalovaným zvána), současně o něm druhovi uvedla, že „po ní něco chtěl a ona ho odmítla“ (viz hovor ze dne 7. 3. 2013 [nikoliv 2015, jak je nesprávně uvedeno v bodě 158 odůvodnění rozsudku] v 18:04 hod.), komunikuje s ním mj. prostřednictvím kryptovacího telefonu, ohledně jehož nefunkčnosti na její straně obžalované je z jejího podnětu kontaktován dne 2. 3. 2013 svědkyní [Anonymizováno] (body 137-8 odůvodnění napadeného rozsudku), či komunikujíc za užití rušičky zvuku, schůzky v té době mnohdy domlouvá třetí osoba (druh obžalované, sv. [Anonymizováno]), během kterých oba hovoří zpravidla ztišeným hlasem, či šeptem, v náznacích, heslovitě, to vše svědčí o jednoznačné snaze co nejvíce utajit především obsah schůzek a obsah hovorů s takovou osobou vedených, rozhodně i proto, že jsou si oba obžalovaní dobře vědomi vzájemné kooperace na protizákonném jednání (obžalovaná s vědomím opatřit obžalovanému neoprávněný prospěch v podobě výhod, jež plynou z obsahu získaných informací na které nemá on, ani osoba jiná, jíž budou, či mohou být sděleny, právní nárok a obžalovaný s vědomím, že ve státní zástupkyni vzbudil rozhodnutí poskytnout mu neveřejné informace a porušit tak služební slib a povinnosti vyplývající z jejího postavení – stručně řečeno). Naprosto nevěrohodně v tomto směru vyznívá obhajoba obžalované, že nevěděla, čím se obžalovaný [jméno FO] v rámci svých pracovních aktivit zabývá, jak vyvrací zaznamenaná část hovoru obžalované s druhem a přítelkyní ze dne 10. 7. 2015, v němž mj. uvedla: „A já jsem bohužel, bohužel je to prostě člověk, který má velkou bezpečnostní agenturu, i dělal něco pro [jméno FO]…“, nadto společně již několik let předtím na přelomu června a července 2012 trávili společně dovolenou, slavili významná životní jubilea (viz výše, v roce 2013 narozeniny druha obžalované, v roce 2014 narozeniny obžalovaného). Dále nelze přisvědčit ani námitce, že obžalovanému nesdělovala informace tzv. aktuální, neboť těmi nepochybně byly plánované úkony v prověrkách z února 2013 ([Anonymizováno], ohledně kterého se [jméno FO] 27. 3. 2013 vysloveně ubezpečuje: „a to se teď provádí, jako?“ a obžalovaná odpovídá: „to se teď provádí“) a listopadu 2012 ([jméno FO]), se stanovenou lhůtou ke skončení prověřování do května 2013. Způsob komunikace k věci [jméno FO] pak jednoznačně svědčí o návaznosti na lustrace obžalované v systému IZYS dne 7. 3. 2013 a následně dne 8. 3. 2013. (Dne 7. 3. 2013 nejprve lustruje v IZYS mj. heslo [jméno FO] (v 15:19 hod.), poté v dokumentu ze dne 18. 2. 2013 sepsaném dozorovým státním zástupcem, v němž se nachází žádost o poskytnutí informací k účtům, a o cca tři hodiny později v 18:04 hod. je zaznamenán rozhovor s druhem (v jeho bytě), který říká: „..[jméno FO] slíbil, že se staví a ještě furt nic..“ Obžalovaná se dotazuje, v kolik má přijít a říká, že když mu druh řekne, že ona přijde, tak on přijde a navazuje dále, že „po ní něco chtěl a ona ho odmítla“. Následujícího dne opět lustruje v IZYS opět heslo [jméno FO]. Reakce obžalované dne 27. 3. 2013 na téma této trestní věci proto svědčí o příslibu jejího dalšího sledování věci, zvláště, pokud dne 2. 4. 2013 znovu lustruje heslo [jméno FO] a nahlíží do dokumentu sepsaného dozorovým státním zástupcem ze dne 19. 2. 2013 se žádostí o poskytnutí informací k účtům adresovaným FÚ (opět tedy neobstojí obhajoba, že systém žádné dokumenty neobsahoval, viz dále též bod 170 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku.) Znovu je třeba zdůraznit, že ani v tomto případě obžalovaná lustrace s příslušným státním zástupcem nekonzultovala, hájí-li se kontrolní a řídící činností, nikomu nesdělila, že tak činila, což s ohledem na pravidla, která na Městském státním zastupitelství v Praze panovala, pouze dokresluje, že jednala vědomě netransparentně a v rozporu se zákonem. Je taktéž vysoce nevěrohodné, uvádí-li, že pokud vedoucí oddělení [jméno FO] příkl. do věci [Anonymizováno] nahlížela až v říjnu 2013 a do věci [jméno FO] až po zahájení trestního stíhání (1KZV 215/2013), že kontrolu v těchto případech byla oprávněna provádět sama, neboť to nevyplývá z provedeného dokazování. K žádosti obžalovaného o lustrace, která zachycena nebyla, je třeba zopakovat již výše uváděné, že způsob, jimiž spolu obžalovaní dne 27. 3. 2013 hovoří a koneckonců i pasáže, v nichž obžalovaná říká „já jsem ti to tu napsala…jako máš to tu napsaný, na tom papírku..“ ([Anonymizováno]) svědčí výhradně o tom, že jednali po předchozí domluvě (obžalovaná má informace připraveny v písemné formě, příp. je obžalovanému diktuje a poskytuje informace, jež zjistila téhož dne (27. 3. 2013) lustrací v systému.

293. Jde-li o námitky týkající se údajného náležitého nevypořádání se okresním soudem se zvukovým záznamem hovoru ze dne 27. 3. 2013, který oba obžalovaní označují nezákonným, těmto taktéž nelze přisvědčit. Krajský soud souhlasí se závěry uvedenými v bodě sedm odůvodnění přezkoumávaného rozsudku a dodává, že k zaznamenanému hovoru obžalovaných došlo na základě řádně povoleného odposlechu telefonního hovoru v režimu § 88 tr. řádu telefonní stanice obžalované, počínaje 31. 1. 2013, který oproti záznamu o sledování ve smyslu § 158d tr. řádu (operativně pátracímu prostředku), o který se nejednalo, podléhá objektivně přísnějším zákonným podmínkám. Je nerozhodné, že zaznamenán nebyl přímo telefonický hovor mezi obžalovanými, nýbrž jejich odposlechnutý rozhovor, a to proto, že ze strany obžalované nedošlo po rozhovoru s druhem k přerušení telefonního spojení, který prokazatelně neukončila, neboť telefon tzv. „nepoložila“, tento byl dále zaznamenáván a z jeho obsahu lze nepochybně vycházet. Namítá-li obžalovaná časové určení hovoru, je třeba doplnit, že zaznamenaný rozhovor započal v 18:36:26 hod. (rozhovor s druhem) a následně poté od 18:37:46 hod. (po jedné minutě a 20 sekundách) do 18:57:31 hod. se jednalo o nahraný rozhovor mezi ní a obžalovaným [jméno FO]. Časy uváděné ve výrokové části rozsudku tedy spadají v celém rozsahu do zaznamenaného hovoru.

294. Namítá-li obžalovaná náležitosti popisu skutkových zjištění ve výrokové části rozsudku pod body III/1 a III/2 z hlediska § 120 odst. 3 tr. řádu, a to ve vztahu k návodu obžalovaného [jméno FO] k přečinu neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací dle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, který dle jejího mínění není popsán; jakož i jednotlivé dílčí útoky týkající se jejího jednání vůči obžalovanému [jméno FO] (v podobě konkrétních neoprávněných předání informací z počítačových dat); zločinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (není uvedeno místo, čas, způsob spáchání, ani minimální výše úplatku), tyto rovněž neobstojí. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. 11 Tz 129/2001 (označované také jako R 41/2002-I) plyne, že „předmětem trestního stíhání je vždy skutek, v němž je spatřován trestný čin, přičemž podstatou skutku je trestněprávně relevantní jednání pachatele a jím zapříčiněný trestněprávně významný následek. Od skutku je nutno odlišovat jeho popis, který musí obsahovat ty skutkové okolnosti, které jsou právně významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu.“. Právě popis skutku je náležitostí výroku rozsudku vydaného v řízení před soudy, kterou upravuje ustanovení § 120 odst. 3 tr. řádu, dle kterého popis skutku ve skutkové větě výroku musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Zejména by mělo být uvedeno místo, čas a způsob spáchání, popřípadě i jiné skutečnosti, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným. Všechny tyto náležitosti výrok přezkoumávaného rozsudku rozhodně splňuje.

295. Pod bodem III/1 byla obžalovaná uznána vinnou jednak tím, že v postavení úřední osoby, v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch, vykonala svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, jednak sama v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe přijala úplatek, přičemž takový čin spáchala jako úřední osoba a jednak získala přístup k počítačovému systému a neoprávněně užila data uložená v počítačovém systému v úmyslu získat jinému neoprávněný prospěch. Všechny tyto znaky jsou vyjádřeny v popisu skutku. Pokud jde o označení osoby obžalované jako úřední osoby, to je uvedeno hned v úvodu, kdy z popisu je zřejmé, že se jedná o státní zástupkyni. Úmysl opatřit jinému neoprávněný prospěch je rovněž vyjádřen spojením „byl jí znám účel, pro který [Jméno obžalované A] informace požaduje, tedy že tyto budou v rozporu s účelem trestního řízení poskytnuty osobám prověřovaným či jejich právním zástupcům, jakožto plnění poskytované [Jméno obžalované A] v rámci služby soukromého detektiva společností [právnická osoba]“. Také to, že vykonala svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, je ve výroku vyjádřeno, a to na konci, kde je uvedeno že „vědomě, úmyslně jednala v rozporu s obsahem slibu podle § 18 odst. 3 a vědomě a úmyslně porušila povinnosti uložené jí v § 24 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), dále v § 25 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství“. Ve výroku rozsudku jsou uvedena i přesná data, kdy k lustracím došlo a koho se lustrace týkaly, čili skutek je tímto konkretizován. Také přijetí úplatku je ve skutkové větě vyjádřeno, a to slovy „když dále v dosud nezjištěnou dobu, nejpozději však dne 7. 4. 2015 na dosud nezjištěném místě převzala [Jméno obžalované D] za tyto poskytnuté informace od [Jméno obžalované A] finanční plnění v dosud přesně nezjištěné výši“. Zde není nutné určit výši přijatého úplatku, podstatné je, že k jeho přijetí došlo. A konečně i neoprávněně získaný přístup k počítačovému systému je ve skutkové větě vyjádřen, a to slovy „bez legitimního důvodu lustrace v systému ISYZ“.

296. Tímto skutkem (III/1) byli uznáni vinnými oba obžalovaní, přičemž obžalovaný [jméno FO] trestné činy spáchal ve formě účastenství, konkrétně ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. K tomu je možno uvést, že „jednání účastníka na trestném činu musí soud ve výroku rozsudku v tzv. skutkové větě popsat uvedením všech zjištěných skutkových okolností, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků té formy účastenství [§ 24 odst. 1 písm. a) až c) TrZ], podle níž byl čin obviněného posouzen“ - rozhodnutí TP 795/2011- II. I tato podmínka byla dle krajského soudu splněna, neboť vzbuzení rozhodnutí v jiném, je patrné z toho, že je ve skutkové větě uvedeno, že obžalovaná [jméno FO] jednala na žádost obžalovaného [jméno FO], což je zřejmé z prokázaných skutkových zjištění. Lze ještě dodat, že „výrok o vině vymezující skutkový děj v jedné společné skutkové větě ohledně obou obviněných, za kterou následují oddělené právní věty ohledně obou obviněných a stejně oddělené právní kvalifikace, které se vztahují k celé skutkové větě, lze posoudit z hlediska ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. jako dostatečný.“, jak vyplývá z rozhodnutí NS, sp. zn. 3 Tz 317/2001.

297. Pokud jde o skutek pod bodem III/2, zde je možné odkázat na výše uvedené závěry, neboť se jedná o stejné trestné činy a také stejné znění prokázaných skutkových zjištění ve výroku rozsudku, a to včetně vyjádření formy účastenství u obžalovaného [jméno FO].

298. Namítá-li obžalovaná nesprávnou právní kvalifikaci jednání pod bodem III/2, neboť podle jejího názoru se v případě zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 tr. zákoníku jedná o jeden skutek, nikoliv více útoků pokračujícího trestného činu a dále absenci popisu jejího zavinění v obou skutcích, tyto neobstojí. Podle § 116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Základní podmínkou pokračování v trestném činu je, že pachatel dílčími útoky uskutečňuje určitý trestný čin. Jednotlivé dílčí útoky (a to každý z nich) tedy musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu trestného činu. Tato podmínka je v případě jednání obžalované splněna, neboť všechna její jednání uvedená ve skutkové větě pod písmeny a)-c) naplňují znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Subjektivní souvislost spočívá v postupném uskutečňování jednotného záměru, který zde musí být již na počátku pokračování v trestném činu, tj. při prvním dílčím útoku, neboť jediný trestný čin musí vyplývat z jediné vůle pachatele. Další dílčí útoky jsou pak realizací tohoto téhož jednotného záměru. I toto lze aplikovat na jednání obžalované, neboť jejím záměrem bylo vyhovět žádosti obžalovaného [jméno FO] a pomoci mu v jeho podnikatelské činnosti. Pro pokračování v trestném činu je nezbytné, aby i způsob provedení byl stejný nebo podobný. O tomto v projednávaném případě není pochyb, když obžalovaná vždy bez legitimního důvodu provedla lustraci zájmových osob, v každém dílčím útoku se tak jednalo o stejný způsob provedení. Poslední podmínka pro kvalifikaci jednání jako pokračování v trestném činu je blízká souvislost časová a souvislost v předmětu útoku. I toto zde lze dovodit z popisu skutkových okolností. Časová souvislost je zřejmá z dat provedených lustrací a předmětem útoku byl správný výkon svěřené pravomoci, tedy využívání své pravomoci k soukromým účelům a porušení mlčenlivosti.

299. Pokud pak jde konkrétně o trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, formy jednání uvedené v § 329 odst. 1 písm. a) až c) tr. zákoníku se nepřekrývají a navzájem se vylučují, takže jeden útok nemůže být podřazen pod víc alternativ. Zneužití pravomoci však může být spácháno i více útoky, které mohou mít různé formy uvedené pod písmeny a) až c). Je-li dán jednotící záměr pachatele a blízká časová souvislost, jde o jeden pokračující trestný čin bez ohledu na to, že jedním skutkem pachatel opatřuje prospěch sobě, jiným skutkem opatřuje prospěch jiné osobě, eventuálně způsobuje jinému škodu. Obžalovaná svým jednáním u jednotlivých útoků naplňovala stále jednu formu uvedeného trestného činu, a to pod písmenem a), tedy že vykonávala pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu. V této souvislosti je možné také odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, který se v usnesení ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1199/2014 a taktéž v usnesení ze dne 6. 3. 2019, sp. zn. 3 Tdo 101/2019, zabývá v podstatě stejným skutkovým stavem věci, kdy všechny články soudní soustavy taktéž dospěly k závěru, že se jedná o pokračování v trestném činu zneužití pravomoci úřední osoby. Z usnesení sp. zn. 7 Tdo 1199/2014 je zřejmé, že „za tohoto stavu je namístě závěr, že obviněný [právnická osoba]., [tituly za jménem], jednal v úmyslu „opatřit jinému neoprávněný prospěch“ ve smyslu znaků přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. l tr. zákoníku. Neoprávněný prospěch byl na straně obviněného [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. a jeho podstatou bylo nelegální získání údajů o osobách z registrů a evidencí [právnická osoba] a Ministerstva vnitra, do kterých obviněný [tituly před jménem][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]. neměl přístup. Jestliže obviněný [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. získal tyto informace a mohl jimi disponovat při svém soukromém podnikání, významně se tím zlepšila jeho pozice v tom smyslu, že měl daleko příznivější předpoklady pro úspěšné vykonání detektivních služeb pro své klienty. Ze subjektivního hlediska obviněného [právnická osoba]., [tituly za jménem], to ostatně bylo snadno seznatelné.“. Uvedené lze vztáhnout i na jednání obžalované, neboť se jedná o totožný skutkový stav věci, kdy obžalovaná taktéž dopomohla obžalovanému [jméno FO], který podniká v detektivních službách, k neveřejným informacím. Pokud namítá absenci popisu jejího zavinění, je nutné tuto námitku odmítnout, neboť ze skutkové věty je naprosto zřejmé, že obžalovaná jednala v úmyslu přímém, kdy věděla, že porušuje zájem na řádném působení orgánů veřejné moci a na důvěrnosti a integritě počítačových systémů a informací v nich obsažených a tento chtěla porušit, přičemž svým jednáním zcela evidentně sledovala prospěch jiného, konkrétně podnikatelskou výhodu obžalovaného [jméno FO].

300. Pokud jde o námitku stran působnosti trestního zákoníku týkající se přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací s ohledem na provedenou novelu týkající se § 230 odst. 2 tr. zákoníku s tím, že dle obžalované nově nejde o pouhé nahlížení a poskytnutí informace ze systému, ale musí dojít k zásahu do počítačového systému, tuto krajský soud rovněž musí odmítnout. Zákonem č. 130/2022 Sb. došlo k novelizaci § 230 odst. 2 tr. zákoníku, kdy bylo vynecháno slovní spojení „získá přístup k počítačovému systému“ a bylo nahrazeno spojením „zasáhne to počítačového systému“. Po účinnosti novely, tj. od 28. 6. 2022, tak není vyžadováno, aby pachatel získal přístup k počítačovému systému (kdy uvedené reaguje na situaci, kdy pachatel vyšle do počítače software, který pak umožní získat pachateli údaje a přístupy, bez toho aniž by on sám získal přístup k počítačovému systému). Tím, že úprava po novelizaci až dosud vyžaduje, aby pachatel neoprávněně zasáhl do počítačového systému nebo nosiče informací, došlo k rozšíření podmínek trestnosti. Pokud obžalovaná uvádí, že po novelizaci její jednání, kdy vstoupila do interního systému a poskytla z něho informace, není trestné, tak je to právě naopak, neboť nyní již není vyžadován přístup k počítačovému systému. Současně nezbývá než dodat, že jednání obžalované splňuje rovněž podmínky § 230 odst. 2 tr. zákoníku před jeho novelizací, protože dle odstavce druhého předmětného ustanovení bylo a je trestné jakékoli získání přístupu k počítačovému systému nebo k nosiči informací, a to i oprávněné (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 3 Tdo 526/2015), pokud se současně pachatel dopustí některé z alternativ uvedených pod písmeny a) – d). Obžalovaná svým jednáním naplnila již první variantu, tedy dle písmene a), pokud neoprávněně užila data uložená v počítačovém systému. Tento znak záleží v tom, že pachatel užije cizí data bez vědomí a svolení oprávněné osoby, jedná se tak například o neoprávněné zkopírování dat za účelem jejich pozdějšího využití pro potřeby pachatele nebo jiné osoby nebo zpřístupnění jiným osobám (viz. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 731/2015, sp. zn. 6 Tdo 148/2021). Z výše uvedeného je zřejmé, že novelou trestního zákoníku nedošlo ke zúžení trestní odpovědnosti pachatelů za jednání uvedené v § 230 odst. 2 tr. zákoníku, ba právě naopak, a proto také jednání obžalované bylo trestné nejen před účinností novely zákona č. 130/2022 Sb., ale rovněž po ní. Tuto námitku tedy bylo nutné rovněž odmítnout.

301. Námitku obžalované, že výrok pod bodem III/2 b) je nepravdivý a může být zaměněn s jiným, zejména proto, že zde figuruje jiné číslo spisu, je nutno odmítnout, neboť krajský soud se naopak přesvědčil, že je zcela v pořádku. Obžalovaná opakovaně lustrovala v systému ISYZ jméno [jméno FO], což je doloženo výpisy z historie lustrací. Zjistila přitom jednak spisovou značku 1 KZN 364/2011, ale rovněž 1 KZN 209/2012. Trestní řízení vedené u MSZ pod sp. zn. 1 KZV 215/2013 (která je uvedena v popisu skutku pod bodem 2 b) bylo dle dozorující státní zástupkyně vědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] na MSZ původně vedeno pod 1 KZN 209/2012 a také pod 1 KZN 364/2011, kterou zpracovávalo Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy. Skutek proto není zaměnitelný s jiným a je v něm uvedena poslední spisová značka, pod níž byla věc prověřována. K námitce, že se v žádné věci nehovoří o právní pomoci z USA je nutno uvést, že obžalovaná dne 27. 3. 2013 dle výpisu z historie nahlížení nahlížela do spisu 1 KZN 364/2011, konkrétně do souboru s názvem prověrka_2.doc. V tomto souboru je zcela explicitně uvedena jednak právní pomoc z USA též prodloužení lhůty pro skončení vyšetřování do 25. 5. 2013 (č. l. 6988), přesně tak, jak obžalovaná [jméno FO] sdělila obžalovanému [jméno FO], což je zřejmé z odposlechu ze dne 27. 3. 2013 (rozebraného výše).

302. Jde-li o námitky obžalovaného [jméno FO], stran většiny z nich lze odkázat na již výše uvedené k bodu předchozímu. Pokud se jedná o námitku týkající se jeho neznalosti informačního systému IZYS na státním zastupitelství, či způsobu lustrování osob a věcí zde (s ohledem na dataci jeho odchodu od policie), tato není rozhodná, neboť klíčové je povědomí obžalovaného o tom, že druh informací, které po obžalované v pozici státní zástupkyně žádá, a které mu tato sděluje, se týkaly aktuálně probíhajících částí různých trestních řízení, a spadaly proto do kategorie informací neveřejných, na které neměl jako soukromá osoba právní nárok. Zda pocházely z informačních zdrojů tzv. elektronických, či „papírových“ (spisů) není rozhodné a v tomto směru není rozhodné ani, zda k tomuto tématu neuvedli bližší informace ostatní slyšení bývalí, či stále aktivně sloužící policisté, jakož ani to, zda se obžalovaní o systému IZYS bavili. Zachycený rozhovor obžalovaných ze dne 27. 3. 2013 jistě nelze nazvat „plácáním“ bez aktivní účasti obžalovaného, neboť v kontextu všech zjištěných skutečností se v té chvíli již jedná o samotné poskytnutí informací obžalovanou (k čemuž není tedy nutná jakkoli aktivní účast obžalovaného, neboť požadované informace v té chvíli přijímá), dříve obžalovaným konkrétně specifikovaných (k řízením [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO]). Je-li v té souvislosti namítán jako „zásadní důkaz“ lísteček s telefonními čísly (viz bod 156 odůvodnění), lze uvést, že rozhodně jej okresní soud neprezentuje jako zásadní důkaz, dokresluje jím toliko skutečnosti, zjištěné z hovoru obžalovaných, tedy povědomost obžalovaného [jméno FO] o jediném jednateli společnosti [Anonymizováno] [jméno FO], vč. telefonního spojení na něho. Není rozhodné, kdo je jeho pisatelem, proč je zde uvedeno také telefonní číslo obžalovaného, jakož ani důvod, pro který byl nalezen dne 11. 5. 2016, ani ukončení jednatelství v roce 2012. Namítá-li obžalovaný v bodě 39 jeho odůvodnění datum 7. 3. 2015, kdy je zachycen rozhovor obžalované a jejího druh, že obžalovaného odmítla, zde je třeba znovu poukázat na písařskou chybu v dataci roku, v němž k němu došlo (uvedeno již výše), který byl 2013, nikoliv 2015. Namítá-li obžalovaný dále v bodě 41 odvolání v odůvodnění rozsudku blíže nerozvedené výslechy svědků, jež vyjmenovává a s jejichž obsahem se okresní soud nevypořádal, či že tyto výpovědi nijak nehodnotil, resp. některé v odůvodnění ani nezmínil, i zde je třeba odkázat na již k tomuto tématu uvedené (viz výše bod 33 tohoto odůvodnění). S ohledem na náležitosti § 125 odst. 1 tr. řádu není zásadním pochybením, pokud v odůvodnění rozsudku okresní soud neuvede všechny důkazy, které v řízení provedl, nýbrž ty, z jejichž obsahu při svém rozhodování vycházel (a tyto zhodnotí), aby bylo patrné, které skutečnosti vzal při svých závěrech za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při provedení důkazů řídil. V projednávané věci, jak již bylo mnohokrát opakováno, hodnocení důkazů, na základě nichž okresní soud dospěl k závěrům vině obžalovaných, je natolik konkrétní ve vztahu k jednotlivým jednáním, za které jsou odsuzováni, že jej lze hodnotit dostatečným a způsobilým dalšímu přezkumu.

303. Výroková část rozsudku pod bodem IV:

304. Pokud okresní soud dospěl k přesvědčení o vině obžalovaného [Jméno obžalované A] v tomto bodě přezkoumávaného rozsudku, ani zde jeho závěrům nelze ničeho vytknout, neboť úvahy okresního soudu v bodech 179–183 jsou správné, logické a odpovídají obsahu provedených důkazů. Odpovídající je i přijatá právní kvalifikace.

305. Argumentuje-li obžalovaný v odvolání vyjma nedostatečně zjištěných skutkových okolností, jež nemají podklad v provedených důkazech a byly vyhodnoceny v rozporu s jejich obsahem dále též nepřezkoumatelností tohoto výroku, je třeba znovu jeho námitky odmítnout, neboť jim nelze přisvědčit a krajský soud je ve shodě s okresním soudem opačného názoru. Uvádí-li obžalovaný výpověď svědka [Anonymizováno] stran údajně opominutých pasáží jeho výpovědi, v nichž měl mj. uvést, že mu byl obžalovaný představen jako detektiv pracující pro společnost [jméno FO], že jej vnímal jako zmocněnce této společnosti, která byla v případě nelegálního výroby poškozenou v trestním řízení, tyto skutečnosti jej přesto nemohou zbavit trestní odpovědnosti za jednání, za které je v tomto bodě rozsudku odsuzován, a je nerozhodné, zda dle svědka realizoval kontrolní nákupy nelegálních cigaret v pohraničí, či zda zajišťoval operativní překlady zvukových záznamů z odposlechů pro jejich taktické využití v průběhu trestního řízení. Klíčovou skutečností totiž je, že obžalovaný nebyl oficiálně evidován jako osoba mající postavení informátora, či informačního zdroje obžalovaného [jméno FO], resp. Celní správy, na vyšetřování žádných z kauz se proto oficiálně nepodílel (ani nemohl), s žádným z útvarů oficiálně nespolupracoval (ani společnost [právnická osoba]), a proto také nebyl dán žádný legitimní důvod, aby vstupoval do kanceláří společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba]. a pořizoval zde fotografie ve prospěch Celní správy, neboť k tomu nebyl oprávněn. Není pravdou, že výpověď tohoto svědka okresní soud vyhodnotil v rozporu se skutečným obsahem jeho výpovědi a rovněž svědectví [Anonymizováno]. [jméno FO], z něhož v odvolání cituje (mj. že s Celní správou spolupracovaly soukromé subjekty, např. [jméno FO]) nezvrátí správně zjištěný skutkový stav v tomto skutku. Interpretace výpovědi svědka [jméno FO] obhajobou, jako údajně potvrzující, že obžalovaný byl fakticky informátorem Celní správy a osobou s ní spolupracující neobstojí, neboť není v souladu se skutečným stavem věci, což odpovídá i výpovědi svědka [Anonymizováno], který uvedl, že žádný z informačních zdrojů nebyl na takové úrovni, aby celní správě předal takové informace, za které by mu náležela nějaká odměna, nebo aby to byl impuls, aby vznikl nějaký spis, spíše se instituce informátorů nevyužívala (z výpovědi svědka [jméno FO], podřízeného svědka [Anonymizováno] pak k posuzované problematice nevyplynulo vůbec ničeho, nadto opakovaně se odkazoval právě na výpověď svého nadřízeného shrnutou výše a sám vypovídal v naprosto obecném duchu). Obžalovaný a společnost [právnická osoba] sice za měsíční paušální odměnu spolupracovali s [jméno FO] [Anonymizováno], ovšem tato spolupráce nijak neopravňovala ke vstupu do prostor kanceláří společnosti svědka [Anonymizováno] a nebylo možno zde prostory, věci a listiny zaznamenávat a s jejich obsahem seznamovat další neoprávněné osoby ([jméno FO], [jméno FO]), zvláště když samotná Celní správa ČR, či policie na místě v danou dobu neprováděla žádné procesní úkony. Nelze přitom paušálně argumentovat, jak opakovaně činí obhajoba, že osoba [Anonymizováno] [Anonymizováno]. byla závadová a podezřelá z páchání trestné činnosti na úseku nezdaněného tabáku a poukazovat na jeho údajnou „roli“ v naprosto nesouvisející daňové trestní věci, kde však zastával procesní postavení svědka a podezření ze spáchání trestné činnost se jej nijak netýkala, shodně jako kauz pod krycími názvy Tabáček a Pinta, na které obhajoba rovněž účelově poukazuje. Správný je závěr okresního soudu, že fotografie v kancelářích pořídil obžalovaný [jméno FO], neboť jeho obhajoba, že za svědkem [Anonymizováno] docházeli též [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a rovněž pořizovali fotografie kanceláří, neodpovídá žádnému z provedených důkazů a zejména ne nosičům, na nichž byly fotografie zajištěny (vč. dat jejich pořízení). Jednalo se o mobilní telefony, iPaD Mini, či fotoaparát náležející a užívané obžalovaným, fotografie byly nalezeny na jeho osobním počítači, či v emailové komunikaci s obžalovaným [jméno FO] a jeho mobilním telefonu (a), notebooku obžalovaného [jméno FO] a jeho flash disku (b, c, d, e). Je-li dále namítáno hodnocení výpovědi svědka [Anonymizováno] z hlavního líčení, toto zcela odpovídá údajům, které zde svědek uvedl, oproti objektivně zajištěným důkazům, jimiž byla jeho výpověď konfrontována a které ji činí nevěrohodnou v podrobnostech uváděných mj. v bodu 180 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, které vyznívá logicky oproti verzi obžalovaného. Jak se krajský soud přesvědčil, svědek [jméno FO] v hlavním líčení vypovídal ve stručnosti tak, že o ničem nic neví a nic si nepamatuje. Jeho výpověď nutno označit za přinejmenším účelovou, a to i proto, že zpochybnil jednoznačný fakt, že by v domě, který vlastní měla kanceláře společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]., ačkoli je osobně zachycen na fotografiích pořízených obžalovaným [jméno FO] právě v kancelářích této společnosti. Nelze přisvědčit, že výpověď obžalovaného je potvrzována svědkem [Anonymizováno], pokud uvedl, že do prostor měl vedle zaměstnanců společnosti přístup svědek [jméno FO] a prostory mohl ukazovat i někomu jinému. Nebyl však bezesporu oprávněn zpřístupňovat prostory bez vědomí nájemců a v době jejich nepřítomnosti způsobem, že opakovaně umožnil (obžalovanému) nafotit interiér kanceláří a věci zde se nacházející, vč. listin. Věrohodnou pak v tomto směru není obhajoba, že zde měl uloženy své věci, a proto byl oprávněn vstupu, což odmítla rovněž dcera svědka s tím, že k pronajímaným prostorům byl k dispozici klíč pro případ nehody (příkl. požáru). Fakt, že jednání obžalovaného naplnilo zákonné znaky trestného činu tak, jak okresní soud odůvodnil v bodech 184-187 je nesporným a není rozhodné, kolik z celkem pořízených fotografií bylo využito jako podklady pro záznamy o šetření poskytované na základě obchodního vztahu mezi [právnická osoba] a [jméno FO], není rozhodné a bude rozvedeno níže. Byly-li mezi fotografiemi též zachycující ulice, vozidla, či pocházející z odpadkových košů, neznamená to však, že z důvodů výše uvedených a rozvedených v odůvodnění rozsudku nedošlo minimálně v pěti případech k porušení zájmu na ochraně tajemství písemností uchovávaných v soukromí dle čl. 13 Listiny základních práv a svobod.

306. K námitkám týkajícím se ochrany, kterou poskytuje § 183 tr. zákoníku nutno uvést, že trestný čin porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 tr. zákoníku chrání tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí, a to jak těch, které nebyly nikdy určeny k přepravě nebo poslání a byly od počátku uloženy v soukromí (např. rodinné fotografie, filmy či videozáznamy či jiné rodinné dokumenty, dokumenty ze studia nebo z podnikání, úřední dokumenty, osobní či jiné datové soubory uložené v počítači nebo na tabletu apod.), tak takových, které sice jsou nebo byly určeny k přepravě nebo poslání, ale dosud nebyly odeslány (např. dopis, který je zalepen v obálce, ale ještě nebyl odnesen k poštovní přepravě, datový soubor uložený v konceptech e-mailové schránky před jeho odesláním apod.). Listinou se zde rozumí materiální podklad (papír, pergamen, apod.) ve spojení s textem, který je na ní zachycen. Může to být listina soukromá (např. dopis) i veřejná. Z hlediska naplnění základní skutkové podstaty uvedené v § 183 odst. 1 je zcela bez významu, co je jejich obsahem, zda jde o materiály ryze soukromého charakteru, materiály související s podnikáním či úřední dokumenty nejrůznějšího druhu. Pokud pak jde o konkrétně namítané věci obžalovaným (reklamní leták, faktura, podací lístek, pas nebo označení „učebnice pilota“), tak všechny tyto věci spadají pod definici listin a jiných dokumentů, v případě pasu jde o úřední dokument. Tajemstvím je zde chráněn především obsah, ale i s tím související a jiné ztvárnění listiny nebo jiné písemnosti, fotografie, filmu nebo jiného záznamu, dat uložených v počítačovém systému nebo na nosiči informací anebo jiného dokumentu uchovávaného v soukromí bez ohledu na jejich hodnotu pro poškozeného či pachatele; proto se může jednat též např. o pozvánky, propagační letáky apod. Hodnota listiny nebo jiného dokumentu pro poškozeného nebo pachatele však může ovlivňovat povahu a závažnost trestného činu ve smyslu § 39 odst. 1, 2 tr. zákoníku. [jméno FO] lze pod ochranu tajemství podřadit i obžalovaným namítaný reklamní leták.

307. Všechny listiny a jiné dokumenty musí být uchovávány v soukromí, tedy zejména v obydlí, jímž se rozumí dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející, ale i v jiných prostorách (v kancelářích v zaměstnání či v práci, v provozovnách, v uzavřených skladech apod.), které má osoba ve své moci (uzamčeny, či jinak uzavřeny, nejenom v trezoru, ale i např. ve stole v kanceláři, která je jinak přístupná dalším osobám; dále v tam umístěném osobním počítači, tabletu apod.) a se záměrem mít tam svůj soukromý prostor. I tato podmínka tedy byla splněna, neboť listiny a jiné dokumenty, které obžalovaný neoprávněně získal, se nacházely v zamčené kanceláři poškozené společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba].

308. Jednání pachatele (obžalovaného) v tomto případě spočívá v neoprávněném porušení tajemství listiny nebo jiné písemnosti, fotografie, filmu nebo jiného záznamu, dat uložených v počítačovém systému nebo na nosiči informací anebo jiného dokumentu uchovávaného v soukromí tím, že je zveřejní, zpřístupní třetí osobě nebo je jiným způsobem použije. Obžalovaný je jednak zpřístupnil třetí osobě (obžalovaným [jméno FO] a [jméno FO]) a jednak jinak použil (zpracoval o tom záznamy). Vzhledem k tomu, že se jednáním snažil získat pro jiného (společnost GSM H) majetkový prospěch, naplnil i kvalifikovanou skutkovou podstatu v odstavci 2. Vzhledem k tomu, že postačí, aby pachatel jednal v takovém úmyslu získat majetkový nebo jiný prospěch, nemusí se mu k dokonání trestného činu podařit zamýšleného prospěchu dosáhnout. Navíc zde bylo prokázáno, že prospěchu dosáhl, a to peněžním plněním od společnosti [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno].

309. Výroková část rozsudku pod bodem V:

310. Rovněž závěry okresního soudu o vině obžalovaného [Jméno obžalované F] v bodě V přezkoumávaného rozsudku považuje krajský soud za správné tak, jak jsou rozvedeny v bodě 190 odůvodnění a bodech týkajících se obžalované [Jméno obžalované D] (viz výše rozbor krajského soudu), které jsou správné, logické a odpovídají obsahu provedených důkazů. Odpovídající je i přijatá právní kvalifikace rozvedená v bodech 191-193 odůvodnění. K vzneseným námitkám možno dodat následující:

311. Obžalovaný byl uznán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, přičemž tato právní kvalifikace je naplněna, jestliže pachatel svým jednáním ukryje, na sebe nebo na jiného převede, přechovává nebo užívá věc, která je výnosem z trestné činnosti spáchané na území České republiky nebo v cizině jinou osobou (alinea 1). V jednání obžalovaného je nutné vidět, že došlo k naplnění znaku „užívá“ věc, která je výnosem z trestné činnosti. Pojmem užívání se zde rozumí disponování s věcí za účelem využití její užitné hodnoty. Věc, která je výnosem z trestné činnosti, může být jak hmotná, tak i nehmotná. Obžalovaný se seznámil s obsahem listin „Záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu ze dne 15. 9. 2014“ a „Doplnění záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 26. 9. 2014“, které mu „přefocené“ předal obžalovaný [jméno FO], a tyto informace pak poskytl [tituly před jménem] [jméno FO], jednateli společnosti [právnická osoba]., tedy společnosti, která v písemnostech figurovala v procesním postavení podezřelé právnické osoby. Věcmi pocházející z trestné činnosti jsou proto tyto kopie listin a současně informace v nich obsažené. Jedná se proto o věc hmotnou (listiny) i nehmotnou (informace). Obžalovaný je užil tím, že informace (minimálně) předal další osobě, a to za protiplnění ve formě peněžních prostředků na základě smlouvy o spolupráci a dohodnutými měsíčními platbami za činnost společnosti [právnická osoba], jíž byl obžalovaný společníkem a poskytované společnosti [Anonymizováno]. Pokud obžalovaný tvrdí, že se jednalo o pravidelnou platbu za služby, na závěru o protiprávnosti jeho jednání uvedené ničeho změnit nemůže. I podle obžalovaného samotného tímto způsobem fungovala jejich spolupráce. Společnost [právnická osoba] oběma listinami získala informace týkající se policií prověřovaného údajně protizákonného jednání společnosti [Anonymizováno], na kterou podala trestní oznámení jiná společnost, přičemž se jednalo o informace v předmětné době [Anonymizováno] nepřístupné, neboť na ně z pozice podezřelé právnické osoby neměla v tehdejším stádiu trestního řízení zákonný nárok. Legálním způsobem je nemohl získat ani jednatel [tituly před jménem] [jméno FO], byť podával již v době předchozí vysvětlení na policii. Obžalovaný [jméno FO] tedy jednoznačně disponoval s věcí, která je výnosem z trestné činnosti, a to za účelem využití její hodnoty. Vzhledem ke skutečnosti, že záznam o zahájení úkonů trestního řízení se podezřelé osobě neoznamuje, měly tyto listiny, znovu zdůrazněno - vzhledem k tehdejšímu stádiu řízení - pro společnost a její představitele, či právní zástupce skutečně významnou hodnotu a tato jejich obsah mohla rozhodně dále využít, za účelem naplánování příkl. vhodné obhajoby, informování společníků apod. To, že byl svědek [jméno FO] vyslechnut předtím, než mu obžalovaný [jméno FO] sdělil informace z obou listin, nevylučuje jeho zájem dozvědět se, z čeho přesně je společnost podezřelá. Naopak. O to cennější informace od obžalovaného [jméno FO] proto byly, neboť s jistotou se je svědek dozvěděl až na schůzce v OD Kotva.

312. Pokud pak jde o základní trestný čin, kterým byla věc získána, není rozhodné, o jaký trestný čin jde, nemusí se jednat o majetkový trestný čin, jak namítají obžalovaní. Zde bylo predikativních činů hned několik, a to zejména trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (§ 329, § 331 tr. zákoníku), ale byl zde i jeden majetkový trestný čin (§ 230 tr. zákoníku). Ke spáchání trestného činu podle § 216 odst. 1 tr. zákoníku není třeba, aby pachatel znal přesnou právní kvalifikaci predikativního trestného činu, či identitu jeho pachatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1589/2014). Musí však vědět, že věc pochází z trestného činu. Byť obžalovaný tuto skutečnost popírá, ze zjištěných souvislostí je naprosto zřejmé, že tomu tak bylo. Obžalovaný je bývalý policista, kterému bylo jistě známo, že obsah listin prezentovaných na schůzce v OD Kotva je neveřejný a nesmí být sdělován osobě podezřelé, jímž byl představitel společnosti [jméno FO]. Současně byl obžalovaný jednatelem společnosti, která se zabývá detektivními službami, takže měl nepochybný přehled o tom, jakým různým způsobem se dá dostat k neveřejným informacím, což ostatně dokladuje též rozhovor s obžalovaným [jméno FO] den před schůzkou, s nímž dlouhodobě spolupracoval a o kterém věděl, že má úzké vazby na různé policisty, či státní zastupitelství (obžalovanou [jméno FO]), o čemž se opakovaně poměrně otevřeně bavili. Obžalovanému muselo být zcela zřejmé, že předmětné listiny nebyly získány legální cestou, neboť záznam o zahájení úkonů se běžně nezainteresovaným osobám neposkytuje, resp. toliko státnímu zástupci (což obžalovaný [jméno FO], který mu listiny přinesl, nebyl), nebo poškozenému, který ve věci podal trestní oznámení a o vyrozumění si požádal (což [jméno FO] také nebyl). Ze znalostí a zkušeností, kterými obžalovaný [jméno FO] disponoval, mu proto muselo být zřejmé, že byly získány nezákonně. Tato skutečnost je nepochybně prokazována i odposlechy, na které zcela správně poukázal již okresní soud a které v odůvodnění rozsudku popsal. Nebylo nezbytné, že obžalovaný neznal obžalovanou [jméno FO], když spolupachatelem predikativního činu byl obžalovaný [jméno FO], kterého znal velmi dobře a od něhož také listiny přijal.

313. Obžalovaný poukázal dále na to, že odůvodnění rozsudku neodpovídá § 125 odst. 1 tr. řádu, který v celém znění citoval ve svém odvolání. Obecně vzato odůvodnění všech jeho výroků i okolností s nimi souvisejících musí vždy vycházet ze zhodnocení důkazů, na jejichž základě soud dospěl k závěru, jenž je vyjádřen ve výrokové části rozsudku. Skutek se považuje za zjištěný tehdy, je-li prokázán výsledky dokazování provedeného v hlavním líčení. Je pravdou, že okresní soud v bodě 189 odůvodnění uvádí výčet důkazů, aniž by je přímo hodnotil (podobně též v případě ostatních skutků, kdy je vždy jeden odstavec věnován souhrnu provedených usvědčujících důkazů), nicméně zjevně tak činí pro zřejmost, o které z provedených důkazů lze úvahy vztahující se k posuzovanému jednání v tomto bodě opřít. Hned v následujícím odstavci (190) se totiž blíže jednotlivými důkazy zabývá a tím, co z nich plyne, hodnotí je jak jednotlivě, tak i v souvislostech. Došlo proto ke zhodnocení provedených důkazů v rozsahu, z něhož je zřejmé, jaký skutek byl spáchán a kdo jej spáchal. Okresní soud tedy dostál povinnosti náležitého odůvodnění rozsudku podle požadavků § 125 odst. 1 tr. řádu.

314. Ustanovení § 125 tr. řádu se zabývá odůvodněním rozhodnutí a poučením o opravných prostředcích, zejména uvádí skutečnosti, které by v odůvodnění rozsudku neměly chybět a kterými je třeba se zabývat. Jejich výčet je uveden v odstavci prvním. Odůvodnění rozhodnutí je jeho pravidelnou součástí s několika výjimkami (trestní příkaz, obžalovaný se vzdá práva na odvolání a na odůvodnění rozsudku). Odůvodnění je důležitou součástí rozhodnutí, neboť právě z něho je zřejmé, jak soud rozhodl, ale i proč tak rozhodl. Řádné odůvodnění má význam i pro přezkumnou činnost odvolacího soudu. Odůvodnění všech výroků i okolností s nimi souvisejících musí vždy vycházet ze zhodnocení důkazů, na jejichž základě soud dospěl k závěru vyjádřenému ve výroku rozsudku. Odůvodnění výroku o vině musí být výrazem naprosto jednoznačného, žádné důvodné pochybnosti nevzbuzujícího závěru, že se právě obžalovaný dopustil skutku uvedeného ve výroku rozsudku, že tento skutek vykazuje znaky některého trestného činu uvedeného ve zvláštní části trestního zákona ve spojení se znaky části obecné, zejména jde-li o přípravu, pokus trestného činu nebo spolupachatelství na něm (srov. § 20, 21, 23 tr. zákoníku), případně o některou formu účastenství (§ 24 tr. zákoníku). Náležité odůvodnění vyžaduje, aby bylo zcela konkrétně uvedeno, co kterým důkazem bylo zjištěno a proč v případě rozporů mezi jednotlivými důkazy soud uvěřil jen některým nebo proč vzal za základ svých skutkových zjištění jen část informací z jednotlivého důkazu. Pravidla tohoto ustanovení platí také pro výrok o trestu, resp. pro jeho odůvodnění. Proto je nutno odůvodnit tento výrok zejména z hlediska povahy a závažnosti činu. Povaha a závažnost činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou obžalovaného, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem. Zároveň je třeba uvést, které polehčující a přitěžující okolnosti vzal soud v úvahu při stanovení druhu trestu a jeho výměry. Totéž platí i pro posuzování poměrů obžalovaného (osobních, rodinných, majetkových a jiných), jeho dosavadního způsobu života a možnosti jeho nápravy. Další výroky, které je třeba v intencích ustanovení § 125 tr. řádu odůvodnit jsou výroky o náhradě škody, o náhradě nemajetkové újmy nebo o vydání bezdůvodného obohacení, resp. o ochranném opatření. Výše uvedené nachází odraz v četné judikatuře, např. v usnesení Ústavního soudu ze dne 30.11.2000, sp. zn. III. ÚS 463/2000: „Jedním ze základních principů trestního řízení je nutnost důkazní postup pečlivě a úplně popsat a také logicky a přesvědčivě odůvodnit. Uvedený požadavek zákonodárce vtělil do soustavy nároků kladených na odůvodnění rozsudku (§ 125 tr. řádu) a stejně tak usnesení, které pojednává o meritu věci (§ 134 tr. řádu).“

315. Obžalovaný rovněž namítá, že nedošlo k ujasnění, zda věci, u kterých byly uloženy tresty propadnutí (v jeho případě), náležejí do majetku společnosti [právnická osoba], nebo do majetku obžalovaného. Uvedenou argumentaci je třeba odmítnout s poukazem na okolnosti zajištění věcí policejním orgánem a vyjádření se obžalovaného k nim. Všechny byly zajištěny při domovní prohlídce dne 11. 5. 2016 konané u obžalovaného, který do protokolu uvedl, že se jedná o jeho soukromé věci. Konkrétně k notebooku zn. ASUS, model K72J, sériového čísla: A4N0AS903586182, uvedl, že se jedná o jeho soukromý notebook, na kterém pracuje. K notebooku Acer 5635Z, sériového čísla: LXEDV0X0029220734025 uvedl, že jde o jeho soukromý počítač a neužívá jej k práci. Uložení trestu propadnutí věcí v nalézacím řízení proto z hlediska vlastnictví věci bylo v souladu se zákonem.

316. Krajský soud z podnětu podaných odvolání přezkoumal rovněž výroky o trestech, které okresní soud obžalovaným v nalézacím řízení uložil, přičemž v tomto směru znovu přihlédl ke všem rozhodným kritériím, které hodnotil již okresní soud, jakož i argumentaci obžalovaných a též argumentaci státního zástupce ve vztahu k odvolání podanému v neprospěch obžalovaného [Jméno obžalované A], a dospěl k následujícím závěrům:

317. Jednou ze zásadních skutečností, kterou bylo třeba v odvolacím řízení třeba akcentovat je podle názoru krajského soudu skutečnost, že ukládané tresty tak, jak je okresní soud vymezil, i při vědomí objektivně vysoké společenské škodlivosti posuzovaného jednání, vykazovaly z hlediska § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu znaky zjevné nepřiměřenosti, a proto bylo u všech obžalovaných přistoupeno k jejich zrušení a novému rozhodnutí o nich, resp. jejich zmírnění v rozsahu popsaném ve výrokové části rozsudku z důvodů, jež budou v podrobnostech rozvedeny dále.

318. Krajský soud při ukládání trestů přihlédl zejména k povaze a závažnosti spáchaných trestných činů, za které jsou obžalovaní odsuzováni, jejich osobním, rodinným, majetkovým a dalším poměrům, dosavadnímu způsobu života a možnosti jejich nápravy. Neopomněl zohlednit též jedinou zjištěnou polehčující okolnosti u všech obžalovaných (bezúhonnost), přihlédl k okolnostem přitěžujícím (spáchání více trestných činů; zneužívaní postavení a funkce; pácháno dlouhodobě a soustavně), délce samotného trestního řízení a též době, která od spáchání trestné činnost uplynula.

319. Přiměřenost délky trestního řízení se posuzuje podle základních okolností, kterými jsou složitost věci, postup orgánů činných v trestním řízení, význam trestního řízení pro pachatele a jednání pachatele, který přispěl k průtahům v trestním řízení. V případě, že trestní řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, dojde k porušení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluvy“). K nápravě porušení práv mají smluvní státy určitý prostor pro posouzení, jaký prostředek nápravy poskytnou. Zejména se bude jednat o konstatování porušení práva a přiznání spravedlivého zadostiučinění, ale dalším prostředkem nápravy může být i zmírnění trestu (rozsudek ve věci Eckle proti Německu ze dne 15. 7. 1982, rozsudek ESLP ve věci Beck proti Norsku ze dne 26. 6. 2001, nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04).

320. V projednávané věci je třeba akcentovat, že trestní stíhání obžalovaných trvá již od roku 2016. Byť je délka trestního řízení ve věci zjevně odvislá od nesporné složitosti posuzované problematiky, vč. množství v jejím průběhu řešených klíčových právních otázek a nezanedbatelným je též samotný rozsah spisového materiálu, jakož i prováděného dokazování v řízení před okresním soudem, které z podstatné části probíhalo v době pandemie onemocnění COVID-19, nutno předeslat, že sami obžalovaní průtahy v řízení nezpůsobovali a v tomto směru žádný negativní podíl na délce řízení nemají. Ústavní soud v této otázce naznal, že ačkoliv nelze paušálně stanovit lhůtu, která bude znamenat porušení Úmluvy, je zřejmé, že dobu trvání trestního řízení delší, než šest let je potřeba považovat za výjimečnou a v případě absence zřejmých a významných důvodů pro překročení této hranice nelze trvání trestního stíhání v délce vyšší tolerovat (nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 535/03). Posuzovaná trestní věc svou výjimečností jistě důvody pro překročení uvedeného časového úseku splňuje, krajský soud nicméně i z hlediska výše popsaných východisek přistoupil ke zmírnění ukládaných trestů a tím pádem určité kompenzaci práva obžalovaných na projednání věci v přiměřené lhůtě.

321. Nelze přehlédnout, že jedinou polehčující okolností svědčící shodně všem obžalovaným je jejich dosavadní trestní bezúhonnost, která se nezměnila ani v době od zahájení jejich trestního stíhání doposud. Na druhou stranu je rovněž neoddiskutovatelnou poměrně značná společenská škodlivost jednání, které je přezkoumáváno a za které jsou obžalovaní důvodně odsuzováni. Škodlivost jednání je zvyšována především osobami obžalovaných, neboť (všichni) zasvětili svůj profesní život (byť někteří v minulosti) ochraně společnosti před pácháním trestné činnosti, působili v bezpečnostních sborech, či justici, a přesto trestnou činnost (nadto) korupčního charakteru neváhali páchat. Tři z obžalovaných dokonce v rozhodné době své profese, jejichž podstatou je ochrana zákona a veřejného pořádku, vykonávaly aktivně a na jistě nezanedbatelných pracovních pozicích. Současně obžalovaným přitěžuje, s výjimkou obžalovaného [jméno FO], že jsou odsuzováni za více trestných činů, jednání se dopustili, zneužívaje svých pracovních zařazení, či funkcí ([jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]) a trestnou činnost páchali s více osobami a dlouhodobě ([jméno FO]).

322. Krajský soud z podnětu podaných odvolání jednak z podnětu obžalovaného [Jméno obžalované A] a v jeho neprospěch státního zástupce u tohoto obžalovaného přezkoumal napadený výrok o trestu (o němž musel nově rozhodnout, neboť rozsudek okresního soudu ve výrocích o vině pod body II/1 a II/2 částečně zrušil a v důsledku toho v celém výroku o trestu dle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2) tr. řádu a dospěl k závěru, že odvolání státního zástupce na zpřísnění ukládaného trestu důvodným není, zatímco odvolání obžalovaného je částečně důvodné, a to rovněž i z důvodů uvedených v předchozích odstavcích.

323. Byť je tento obžalovaný odsuzován „toliko“ jako účastník na trestných činech spáchaných ostatními obžalovanými, přesto se jedná o osobu, která posuzovanou trestnou činnost svým počínáním u ostatních nejen iniciovala, ale současně také obžalované propojila jako zdroje získávaných neveřejných informací, a proto do jisté míry také zapříčinila jejich odsouzení (ne tak u obžalovaného [jméno FO], který se na páchané trestné činnosti v rámci společných podnikatelských aktivit souvisejících se společností [právnická osoba] s obžalovaným [jméno FO] podílel). Z toho důvodu není pochyb o tom, že s ohledem na svůj podíl týkající se rozsahu přezkoumávané trestné činnosti, i počtu trestných činů, jichž je účastníkem (15), nese největší míru odpovědnosti za páchanou trestnou činnost a je na místě potrestat jej nejpřísněji. Proto krajský soud v jeho případě shledal zákonným druh trestu, který volil již okresní soud, na kterém v tomto směru ničeho neměnil, pokud byl ukládán jako přímo spojený s odnětím jeho osobní svobody, neboť odpovídá všem zjištěným okolnostem posuzované trestné činnosti, jejímu rozsahu a závažnosti, postoji k ní a doposud bezúhonného osobě obžalovaného. Po přezkumu samotné výměry nepodmíněného trestu ukládaného okresním soudem (v trvání 36 měsíců), krajský soud při dodržení zákonných podmínek pro ukládání trestů vyplývajících nejen z § 39 tr. zákoníku, ale zejména § 38 odst. 2 tr. zákoníku, tedy za důsledného akceptování zásady přiměřenosti trestních sankcí, shledal okresním soudem volenou výměru nepřiměřeně přísnou, a proto ji zmírnil a určil v trvání dvou let, tedy v necelé třetině zákonné trestní sazby (jež činí 28 měsíců). V kombinaci s dále ukládanými tresty tomuto obžalovanému (peněžitým, zákazem činnosti a propadnutím věci) se totiž jedná o trest v svém druhu a výměře přiměřený a odpovídající všem zákonným kritériím pro jeho ukládání, konkr. závažnosti trestné činnosti, na níž se obžalovaný jako návodce podílel a za kterou je odsuzován, ale rovněž možnosti jeho nápravy vzhledem k době, která od jejího spáchání uplynula. Pro výkon trestu byl obžalovaný zařazen dle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, neboť zákonné důvody pro zařazení do jiného typu věznice (se zvýšenou ostrahou) dány nejsou. Dále mu byl uložen trest peněžitý, neboť je neoddiskutovatelnou skutečností, že vzhledem k charakteru trestné činnosti a zjevnému majetkovému prospěchu, který obžalovaný v souvislosti s ní získal, bylo na místě nepodmíněný trest odnětí svobody doplnit i tímto trestem. Ten krajský soud oproti okresnímu soudu opět nepatrně zmírnil, co do celkové výměry ve výši 180 000 Kč (pův. 200 000 Kč), ovšem současně zpřísnil počet denních sazeb, které určil v počtu 300, se stanovením jedné denní sazby ve výši 600 Kč, a to s ohledem na majetkové a výdělkové poměry obžalovaného. Dále byl ukládán trest zákazu činnosti (za podmínek § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku), neboť obžalovaný se trestné činnosti dopustil v souvislosti s jednáním spočívajícím v poskytování služeb spojených s výkonem živnosti soukromého detektiva. Z legální definice ustanovení § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku přitom vyplývá, že jde o fakultativní výrok, který je vázán na jedinou podmínku, a to, že se pachatel dopustil trestného činu v souvislosti s danou činností, zde konkrétně s výkonem detektivní činnosti za úplatu pro jiného. Jak vyplývá z přílohy č. 3 zák. č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), jde v případě služby soukromých detektivů o koncesovanou živnost s předmětem podnikání „Služby soukromých detektivů“ s požadovanou odbornou a jinou zvláštní způsobilostí podle § 27 odst. 1 a 2 citovaného zákona. Aby bylo dosaženo účelu uloženého trestu jako celku, bylo nutno uložit i trest zákazu činnosti v rozsahu, který zabrání případné recidivě spáchané trestné činnosti a zároveň výchovně na obžalovaného zapůsobí tak, aby k ní po jeho vykonání nedošlo. Proto krajský soud uvedený trest vymezil v tom smyslu, že se zákaz činnosti vztahuje na zákaz výkonu koncesované živnosti a zákaz výkonu funkce statutárního orgánu právních osob s předmětem podnikání „Služby soukromých detektivů“ a jeho výměru určil v trvání osmi let, neboť ji považuje za přiměřenou a odpovídající povaze a závažnosti spáchané trestné činnosti, i osobě obžalovaného. Dále krajský soud obžalovanému uložil rovněž trest propadnutí věci, dle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jejichž výčet je uveden ve výrokové části tohoto rozsudku, které náležely obžalovanému a současně sloužily jako nástroje trestné činnosti, pokud prostřednictvím nich bylo jednak mezi obžalovanými komunikováno (telefony, sim karty, stolní počítač), byly jimi pořizovány fotografie, jež jsou součástí jednání, za které je obžalovaný odsuzován (iPaD Mini), či byly užívány naopak k zamezení zjištění páchané trestné činnosti, v rámci vyvíjené aktivní konspirace (generátor šumu), aby trestná činnost nemohla být monitorována a tím pádem zjištěna. Z hlediska kombinace ukládaných trestních sankcí je krajský soud přesvědčen o tom, že v nynější podobě ukládané tresty již představují potrestání odpovídající a přiměřené všem zákonným kritériím pro ukládání trestu rozhodným, jakož i době, kdy o nich bylo rozhodnuto a která uplynula od spáchání posuzované trestné činnosti. V uvedeném směru naopak u tohoto obžalovaného nebylo možno shledat důvodným odvolání státního zástupce na zpřísnění trestu, pokud se jedná o navrhovaný nepodmíněný trest zpřísněný na čtyři roky odnětí svobody, při zachování výměry trestů zákazu činnosti, peněžitého trestu a rozsahu propadnutí věci; či zpřísněný peněžitý trest na částku 500 000 Kč, v počtu 250 denních sazeb po 2 000 Kč, při zachování stávající výměry trestů odnětí svobody, zákazu činnosti a rozsahu propadnutí věci, neboť okresním soudem ukládané tresty posoudil krajský soud v celkovém jejich souhrnu jako nepřiměřeně přísné, jak již uvedl, a proto další zpřísnění ze strany státního zástupce nebylo možno akceptovat. Z uvedených důvodů bylo odvolání státního zástupce dle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.

324. Krajský soud z podnětu podaného odvolání obžalovaného [Jméno obžalované C] přezkoumal i jemu příslušící výrok o trestu, o němž musel nově rozhodnout ze stejných důvodů jako v případě obžalovaného [jméno FO], a dospěl k závěru, že rovněž jeho odvolání je na místě v této otázce posoudit jako částečně důvodné, a mj. rovněž z důvodů, které byly uvedeny již výše, v bodech 317-321 tohoto odůvodnění.

325. Obžalovaný se shodně jako ostatní obžalovaní, v průběhu doby následující po zahájení jeho trestního stíhání v roce 2016, nedopustil jiné trestné činnosti a je tedy stále osobou bezúhonnou. Na druhou stranu nelze odhlédnout od faktu, že trestnou činnost páchal v postavení příslušníka policie ČR, zařazeného na významné pozici vedoucího protikorupčního oddělení policie, dělo se tak v celkem pěti případech ve formě pachatelství na základě podnětů obžalovaného [jméno FO] a naplnil přitom zákonné znaky skutkových podstat celkem šesti trestných činů. Shodně jako u ostatních obžalovaných nicméně nelze přehlédnout celkovou délku trestního řízení ve věci, která zásadním způsobem (výše již rozvedeným) přispěla k postupu krajského soudu, pokud jde o otázku druhů a výměry ukládaných trestů, jako v případě tohoto obžalovaného. Současně lze z hlediska hodnocení osoby tohoto obžalovaného jistě dospět k závěru, že jeho nápravy je možno ve smyslu § 81 odst. 1 tr. zákoníku dosáhnout uložením trestu nespojeného s jeho přímým výkonem, a proto u něho bylo k uložení výchovného trestu v odvolacím řízení také přistoupeno.

326. Výměra ukládaného trestu odnětí svobody byla v případě obžalovaného [jméno FO] zpřísněna z původních 30 měsíců na tři léta, ovšem jak bylo již uvedeno, zásadně bylo krajským soudem zasáhnuto do druhu trestu, pokud jeho výkon byl podmíněně odložen na maximální zákonem přípustnou zkušební dobu v trvání pěti let, neboť trest přímo spojený s odnětím osobní svobody by byl zjevně nepřiměřeným, z hlediska obžalovaného jako jediného odvolatele dle § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu nepřiměřeně přísný. Shodně jako u obžalovaného [jméno FO] lze konstatovat, že v kombinaci s dále ukládanými tresty tomuto obžalovanému (peněžitým, zákazem činnosti a propadnutím věci) se jedná o trest ve svém druhu odpovídající všem zákonným kritériím pro ukládání trestů, konkr. závažnosti trestné činnosti, jíž se obžalovaný dopustil a za kterou je odsuzován, ale rovněž možnosti jeho nápravy vzhledem k době, která od jejího spáchání uplynula, jakož i účinkům a důsledkům, které lze od trestu očekávat pro jeho budoucí život. Obžalovanému byl dále ukládán rovněž peněžitý trest, a to s ohledem na charakter spáchané trestné činnosti a motiv obžalovaného pomoci obžalovanému [jméno FO] získat majetkový prospěch následným zpeněžením poskytnutých neveřejných informací z ve výrocích rozsudku uvedených trestních řízení, a proto bylo žádoucí výchovný podmíněný trest doplnit tímto trestem, který krajský soud oproti okresnímu řízení zpřísnil z původní výše 150 000 Kč a celkovou výměru 240 000 Kč, ovšem současně shodně jako u obžalovaného [jméno FO] zpřísnil počet denních sazeb z původních 100 na 300, se stanovením jedné denní sazby ve výši 800 Kč, a to i s ohledem na v okresním řízení zjištěné majetkové a výdělkové poměry obžalovaného, který pobírá 50% průměrného služebního příjmu, pokud je zproštěn výkonu služby dle § 124 odst. 6 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Dále byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti (za podmínek § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku) spočívající v zákazu výkonu služby v bezpečnostních sborech v trvání šesti let, neboť krajský soud sdílí názor soudu okresního, že je na místě jej ukládat s ohledem na okolnosti spáchané trestné činnosti, jíž se obžalovaný dopustil v souvislosti s výkonem své služby u bezpečnostního sboru s tím, že volená délka zákazu činnosti odpovídá vysoké společenské závažnosti posuzovaného jednání a současně zákonné výměře, jež činí v § 73 odst. 1 tr. zákoníku jeden rok až deset let. Zde nutno dodat, že služební poměr obžalovaného bude ukončen propuštěním (resp. dnem doručení rozhodnutí propuštění), neboť je nyní odsuzován za trestný čin spáchaný úmyslně (§ 41 písm. c) a § 42 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů), kdy v takovém případě musí být příslušník ze služebního poměru propuštěn. Dále krajský soud také tomuto obžalovanému uložil trest propadnutí věci, dle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku, které obžalovanému náležely a současně sloužily jako nástroje trestné činnosti, pokud prostřednictvím nich (telefonu a sim karty) bylo mezi obžalovanými v rámci páchané trestné činnosti komunikováno. Z hlediska kombinace ukládaných trestních sankcí je krajský soud přesvědčen o tom, že v jím zvolené kombinaci ukládaných trestů se jedná o potrestání přiměřené a současně odpovídající všem zákonným kritériím pro ukládání trestu rozhodným, zejména s ohledem na § 38 odst. 2 tr. zákoníku, z něhož zásada přiměřenosti trestních sankcí vyplývá a dle které platí, že tam, kde postačí uložení trestní sankce méně postihující, nesmí být uložena sankce pro pachatele citelnější.

327. Argumentačně velmi podobná je z hlediska úvah o druhu a výši ukládaných trestů situace u obžalované [Jméno obžalované D]. Tato se shodně jako ostatní obžalovaní taktéž v průběhu doby následující po zahájení svého trestního stíhání v roce 2016 nedopustila jiné trestné činnosti a je tedy osobou bezúhonnou. Na druhou stranu se posuzované trestné činnosti dopustila v postavení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, tedy společensky významném a prestižním, přičemž vedle obžalovaného [Jméno obžalované B] naplnila zákonné znaky nejpřísněji právně kvalifikovaného trestného činu, resp. zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jehož zákonná trestní sazba činí tři až deset let odnětí svobody. Trestnou činnost spáchala celkem ve dvou případech, taktéž ve formě pachatelství a znovu z podnětu obžalovaného [jméno FO]. Naplnila přitom zákonné znaky skutkových podstat celkem pěti trestných činů. Shodně jako u ostatních obžalovaných však ani v jejím případě nelze přehlédnout celkovou délku trestního řízení ve věci, která zásadním způsobem (výše rozvedeným) přispěla k postupu krajského soudu, pokud jde zmírnění původně ukládaných trestů v jejich celkovém souhrnu. Rovněž u obžalované je možno z hlediska posouzení její osoby dospět k závěru, že nápravy bude možno ve smyslu § 81 odst. 1 tr. zákoníku dosáhnout trestem nespojeným s přímým výkonem, a proto k němu také v odvolacím řízení bylo přistoupeno.

328. Výměra ukládaného trestu odnětí svobody byla v případě obžalované stanovena na tři léta, ovšem jak bylo již uvedeno, zásadně bylo v tomto směru zasáhnuto do druhu trestu, pokud jeho výkon byl podmíněně odložen na maximální zákonem přípustnou zkušební dobu v trvání pěti let, neboť trest přímo spojený s odnětím osobní svobody by byl zjevně nepřiměřeným dle § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu z hlediska obžalované jako jediné odvolatelky nepřiměřeně přísný. Shodně jako u obžalovaných [jméno FO] a [jméno FO] lze konstatovat, že v kombinaci s dále ukládanými tresty (peněžitým a propadnutím věci) se jedná o trest ve svém druhu odpovídající rozhodným zákonným kritériím pro ukládání trestů, konkr. závažnosti trestné činnosti, jíž se obžalovaná dopustila a za kterou je odsuzována, jakož i možnosti její nápravy vzhledem k době, která od spáchání trestné činnosti uplynula, a v neposlední řadě účinkům a důsledkům, které lze od trestu očekávat pro její následující život. Obžalované byl shodně jako obžalovanému [jméno FO] ukládán též peněžitý trest, a to s ohledem na charakter spáchané trestné činnosti a zjevný motiv získat majetkový prospěch zpeněžením poskytnutých informací z trestních řízení uvedených ve výrocích rozsudku, který byl v jejím případě provedeným dokazováním také prokázán. Bylo proto žádoucí výchovný podmíněný trest doplnit také tímto trestem, který krajský soud oproti okresnímu řízení zpřísnil z původní výše 150 000 Kč a celkovou výměru 240 000 Kč, ovšem shodně jako u obžalovaného [jméno FO] rovněž za současného zpřísnění počtu denních sazeb z původních 100 na 300, se stanovením jedné denní sazby ve výši 800 Kč, a to i s ohledem na v okresním řízení zjištěné majetkové a výdělkové poměry obžalované a skutečnost, že po dobu trestního stíhání jí byl vyplácen plat státní zástupkyně snížený o 50 % (§ 9 odst. 2 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců.)

329. Dále krajský soud obžalované uložil trest rovněž trest propadnutí věci, dle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, v rozsahu uvedeném ve výrokové části tohoto rozsudku, které obžalované náležely a současně sloužily jako nástroje trestné činnosti. Jedná se o dva mobilní telefony, včetně SIM karet. Mobilní telefon značky SAMSUNG konkrétně specifikovaný ve výrokové části byl obžalované odňat při osobní prohlídce dne 11. 5. 2026 (č. l. 2947) a následně zkoumán znalcem, který vypracoval znalecký posudek dne 2. 9. 2016 (č. l. 5165). Z vyhodnocení znaleckého posudku (č. l. 13230) plyne, že mobilní telefon obsahoval aplikaci pro šifrovanou komunikaci. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že obžalovaná pro komunikaci s obžalovaným [jméno FO] v některých případech používala právě telefon s touto aplikací, jak je zřejmé z provedeného sledování telekomunikačního provozu, kdy na počátku šifrovaného hovoru sdělovala kód či heslo, což bylo jejím sledováním prokázáno (např. záznam ze dne 20. 3. 2015 nazvaný jako PIRANA 30_11 v 18:00 hod., ve 20:56 minut záznamu, či záznam PIRANA 30_11 ze dne 25. 3. 2015 v 21:06 hod., v čase záznamu 0:06 minut). Mobilní telefon značky NOKIA specifikovaný taktéž ve výrokové části tohoto rozsudku byl dne 11. 5. 2016 (č. l. 3771) nalezen při domovní prohlídce u obžalované ve skříni v šatně. Taktéž byl znalecky zkoumán (posudek ze dne 2. 9. 2016) a vyplynulo z něho, že v telefonu jsou uloženy pouze čtyři kontakty, z toho jeden je nazván jako „moje číslo“ a další jako „Ig“. Z výpisu hovorů z telefonu (který je uveden ve zprávě o extrakci telefonu Nokia C2-01) je patrné, že obžalovaná vedla s obžalovaným [jméno FO] skrze tento telefon četnou komunikaci a zjevně tak sloužil k trestné činnosti, a bylo přistoupeno k jeho propadnutí. Z hlediska kombinace ukládaných trestních sankcí je krajský soud rovněž v případě obžalované [Jméno obžalované D] přesvědčen o tom, že v rámci ukládaných trestů rozhodl o potrestání naprosto adekvátním a současně odpovídajícím příslušným zákonným kritériím pro ukládání trestu zakotveným v § 39 tr. zákoníku, a to i s ohledem na všem obžalovaným přiznanou zásadu přiměřenosti trestních sankcí dle § 38 odst. 2 tr. zákoníku, dle které platí, že tam, kde postačí uložení trestní sankce méně postihující, nesmí být uložena sankce pro pachatele citelnější.

330. Jedná-li se o úvahy o druhu a výši ukládaných trestů u obžalovaného [Jméno obžalované B], zde je třeba nejprve zdůraznit shodně jako u ostatních obžalovaných, že se od zahájení svého trestního stíhání v roce 2016 doposud nedopustil jiné trestné činnosti a taktéž je osobou bezúhonnou. Na druhou stranu i jemu přitěžuje pracovní zařazení, v němž se jako příslušník Celní správy ĆR trestné činnosti, za níž je odsuzován dopustil, a u něho nelze opomenout ani naplnění zákonných znaků nejpřísněji právně kvalifikovaného trestného činu, resp. zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 alinea 1, odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jehož zákonná trestní sazba činí shodně jako u obžalované [jméno FO] tři až deset let odnětí svobody. Trestnou činnost tento obžalovaný spáchal celkem ve třech případech, taktéž ve formě pachatelství a znovu z podnětu obžalovaného [jméno FO]. Naplnil přitom zákonné znaky skutkových podstat celkem čtyř trestných činů. Shodně jako u ostatních obžalovaných nelze ani v jeho případě přehlédnout celkovou délku trestního řízení, která podstatným způsobem přispěla k postupu krajského soudu, pokud jde zmírnění původně ukládaných trestů v jejich celkovém souhrnu a nelze přehlédnout ani jeho aktuální zdravotní stav, který byl v řízení dokládán. Rovněž u něho lze z hlediska hodnocení osoby dospět k závěru, že nápravy bude možno ve smyslu § 81 odst. 1 tr. zákoníku dosáhnout trestem nespojeným s přímým výkonem, jak ostatně posoudil již okresní soud. Přesto byl i u něho souhrn ukládaných trestů okresním soudem shledán nepřiměřeným ve smyslu dle § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu, z hlediska obžalovaného jako jediného odvolatele, nepřiměřeně přísným, a proto bylo do jednotlivých výměr zasáhnuto tak, jak je specifikováno ve výrokové části rozsudku.

331. Výměra ukládaného trestu odnětí svobody byla v případě obžalovaného stanovena na tři léta odnětí svobody, tedy na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, neboť zákonné důvody pro postup dle § 58 tr. zákoníku (mimořádné snížení trestu odnětí svobody) splněny nejsou, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, oproti okresnímu řízení tedy byla zkušební doba o dvě léta zkrácena, a to zejména vzhledem již opakovaně zmiňované délce trestního řízení a případě tohoto obžalovaného též aktuálnímu zdravotnímu stavu. Shodně jako u obžalovaných [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] lze konstatovat, že v kombinaci s dále ukládanými tresty (peněžitým, zákazem činnosti a propadnutím věci) se jedná o potrestání odpovídající všem zákonným kritériím pro ukládání trestů, resp. konkrétní (vysoké) závažnosti trestné činnosti, jíž se obžalovaný dopustil a za kterou je odsuzován, jakož i možnosti jeho nápravy a důsledkům, které lze od trestu očekávat pro jeho budoucí život. Obžalovanému byl uložen též peněžitý trest, který byl nicméně významným způsobem oproti původnímu rozhodnutí n nalézacím řízení snížen v celkové výměře na 50 000 Kč, při současném ponechání původních relativně nízkých 100 denních sazeb po 500 Kč, neboť i tento obžalovaný jednal se zištným motivem a snahou získat pro sebe majetkový prospěch, který byl provedeným dokazováním rovněž prokázán, a proto bylo na místě a žádoucí výchovný podmíněný trest tímto trestem doplnit. V tomto směru přihlédl odvolací soud ke zjištěným majetkovým a výdělkovým poměrům obžalovaného a též skutečnosti, že i on po dobu trestního stíhání pobíral vyplácený plat snížený o polovinu (viz § 124 odst. 6 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, t. č. zproštěn výkonu služby dle § 40 stejného zákona). Dále byl ukládán trest zákazu činnosti (za podmínek § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku) spočívající v zákazu výkonu služby v bezpečnostních sborech v trvání šesti let, neboť krajský soud sdílí původní správný názor soudu okresního, že je na místě, pokud se obžalovaný trestné činnosti dopustil v souvislosti s výkonem své služby u celní správy (bezpečnostního sboru). A zvolená výměra zákazu činnosti je přiléhavá okolnostem jednání, za které je obžalovaný odsuzován, jakož odpovídá i významné společenské závažnosti posuzovaného jednání a zákonné výměře, jež činí u § 73 odst. 1 tr. zákoníku jeden rok až deset let. Krajský soud také tomuto obžalovanému uložil trest propadnutí věci, dle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, specifikovaných ve výrokové části tohoto rozsudku, které obžalovanému náležely a současně sloužily jako nástroje trestné činnosti, pokud prostřednictvím nich (telefonu a sim karty) bylo mezi obžalovanými v rámci páchané trestné činnosti komunikováno. Z hlediska kombinace ukládaných trestních sankcí je krajský soud přesvědčen, že stran zvolené kombinace ukládaných trestů se jedná o potrestání přiměřené a odpovídající všem zákonným kritériím pro ukládání trestu rozhodným, zejména s ohledem na § 38 odst. 2 tr. zákoníku představující zásadu přiměřenosti trestních sankcí, z níž vyplývá, že tam, kde postačí uložení trestní sankce méně postihující, nesmí být uložena sankce pro pachatele citelnější.

332. Konečně v případě úvah o druhu a výši ukládaného trestu u obžalovaného [Jméno obžalované F] lze nejprve akcentovat totéž, co již bylo zdůrazněno u ostatních obžalovaných, tedy, že od zahájení svého trestního stíhání v říjnu 2018 doposud se nedopustil jiné trestné činnosti, je stále osobou bezúhonnou a spáchal toliko jeden trestný čin. Vyjma uvedeného však ani u něho neexistuje jiná polehčující okolnost, která by mu svědčila, shodně jako ostatním obžalovaným. Ani v jeho případě nelze přehlédnout celkovou délku trestního řízení a pominout není možné ani poměrně vysoký věk, v němž je odsuzován. Zákonná trestní sazba § 216 odst. 1 tr. zákoníku činí rozpětí od šesti měsíců do pěti let odnětí svobody. Pokud tedy krajský soud přistoupil k uložení trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku, ukládal jej nepatrně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby. Rovněž výkon trestu podmíněně odložil na kratší zkušební dobu, v trvání dvou let, když zhodnotil měrou maximální ve prospěch obžalovaného okolnosti trestné činnosti, za kterou je odsuzován, jeho osobu a roli, jíž v projednávané věci plnil, tedy osoby, jež sloužila tzv. „k ruce“ obžalovanému [jméno FO], který ve vztahu k němu ve své podstatě zapříčinil jeho odsouzení, neboť se na něho obracel s informacemi a materiály, které byly z pohledu trestního práva právní jednoznačně protizákonnými. Protože i u tohoto obžalovaného byl souhrn původně ukládaných trestů okresním soudem shledán nepřiměřeným ve smyslu dle § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu, z hlediska obžalovaného jako jediného odvolatele, nepřiměřeně přísným, bylo přistoupeno k jeho potrestání výhradně trestem odnětí svobody, specifikovaným již výše.

333. Pokud obžalovaný [jméno FO] v odvolání uvedl, že by jeho trestní odpovědnost nemusela přicházet v úvahu s ohledem na § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť i pokud by se skutek skutečně stal, neměl žádné negativní důsledky, jeho škodlivost by byla minimální a s ohledem na časový odstup prakticky nulová, taková argumentace není opodstatněnou. Z obecného hlediska možno dodat, že Nejvyšší soud dlouhodobě judikuje, že jednání naplňující (formální) znaky trestného činu je třeba zásadně posoudit jako trestný čin, nejde-li o případ zvláštní (výjimečný) dalšími okolnostmi, pro které není namístě jej jako trestný čin postihovat, ale postačí postižení podle jiného právního předpisu. Při výkladu této zásady lze vycházet především ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. (ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. Tpjn 301/2012), v němž Nejvyšší soud dospěl mimo jiné k těmto závěrům: „I. Trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. II. Zakotvení zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu použití trestního práva jako „ultima ratio“ do trestního zákoníku má význam i interpretační, neboť znaky trestného činu je třeba vykládat tak, aby za trestný čin byl považován jen čin společensky škodlivý. Společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. III. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem „ultima ratio“, z kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. IV. ÚS 564/2000, aj.). Obžalovanému nelze přisvědčit, že jednání, jehož se dopustil, nemělo žádné negativní důsledky a škodlivost skutku byla minimální, neboť zásadně platí, že vskutku úzce souviselo s činností hlavního obžalovaného [jméno FO] ve vztahu k dalším obžalovaným, a proto naopak svou podstatou představuje společensky škodlivější jednání v porovnání s jinými typově shodnými případy, pokud do něho byly zapojeny právě osoby požívající v inkriminované době postavení významných úředních osob ([jméno FO] a [jméno FO]), přičemž obžalovaný jejich zapojení do protiprávního jednání nejen aktivně podporoval („A dostaneš z toho města, aspoň aby sem měl aspoň nějakej, to.... zahájení úkonů nebo něco?“ - skutek III/1), ale rovněž též využíval k obchodněprávní činnosti společnosti [právnická osoba], jíž byl společníkem, se společnostmi [právnická osoba]., či [právnická osoba]

334. Pokud se jedná o trest propadnutí věci u tohoto obžalovaného, k jeho uložení krajský soud po zrušení původního výroku o trestu již nepřistoupil. Je v tomto ohledu totiž přesvědčen, že pokud jej okresní soud v nalézacím řízení uložil, porušil trestní zákon, neboť zajištěné věci tohoto obžalovaného nijak přímo nesouvisí s prokázanými skutkovými okolnostmi jednání, za které je odsuzován. Obě inkriminované listiny se u obžalovaného našly v listinné podobě, a byť všechny zajištěné nosiče informací (počítače a flash disky) obsahují příkl. fotografie pořízené obžalovaným [jméno FO] a vztahující se ke skutku pod bodem IV přezkoumávaného rozsudku, byl v tomto bodě protizákonným jednáním uznán vinným výhradně obžalovaný [jméno FO], a proto nelze dospět k závěru, že se jedná o nástroj trestné činnosti obžalovaného [jméno FO] ve vztahu k jednání, za které je výhradně on odsuzován. Jde-li pak o peněžitý trest, který okresní soud tomuto obžalovanému taktéž uložil, ani ten po zrušení výroku o trestu nepovažuje krajský osud za vhodný k potrestání obžalovaného, neboť pro jeho uložení nejsou splněny zákonné podmínky. Postupu okresního soudu je zde nezbytné vytknout absenci jakéhokoli hlubšího finančního šetření k osobě obžalovaného ve smyslu § 68 odst. 6 tr. zákoníku. V době rozhodování krajského soudu je pak zřejmé, že obžalovaný je osobou důchodového věku (75 let) pobírající starobní důchod, přičemž další skutečnosti, jež by uložení peněžitého trestu z hlediska § 68 tr. zákoníku odůvodňovaly, zjištěny nebyly. Za takové situace, byť je poměrně logickou úvaha o motivaci obžalovaného spočívající v jeho zapojení a působení v rámci obchodní činnosti společnosti [právnická osoba], přesto zákonné důvody pro uložení tohoto trestu shledat nelze, a proto k němu krajský soud při rozhodování v rámci přezkumu napadeného rozsudku znovu nepřistoupil.

335. V ostatním pak může krajský soud odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, a to i s odkazem na usnesení Nejvyššího soud ze dne 21. 8. 2025, č. j. 6 Tdo 405/2025-622, neboť ani podle judikatury Ústavního soudu není v rozporu s požadavky spravedlivého procesu taková praxe, kdy odvolací soud po dostatečném přezkoumání napadeného rozhodnutí, v situaci, že se závěry soudu I. stupně souhlasí, na tyto zcela nebo zčásti ve svém rozhodnutí odkáže. Byť součástí práva na spravedlivý proces je požadavek na dostatečné odůvodnění rozhodnutí soudů, nelze tento požadavek interpretovat v podobě povinnosti soudu uvést ve svém rozhodnutí detailní odpověď na každý argument obviněného (viz např. usnesení ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. III. ÚS 795/21). Ostatně také podle judikatury ESLP povinnost řádně odůvodnit rozhodnutí znamená, že aniž by byla vyžadována podrobná odpověď na každý argument předložený v opravném prostředku, strany soudního řízení mohou očekávat, že dostanou konkrétní a výslovnou odpověď na námitky, které jsou zásadní pro výsledek řízení (viz rozsudek velkého senátu ze dne 11. 7. 2017, Moreira Ferreira proti Portugalsku, č. 19867/12, bod 84, rozsudek ze dne 17. 4. 2018, Cihangir Yıldız proti Turecku, č. 39407/03, bod 42, nebo rozsudek ze dne 29. 1. 2019, Orlen Lietuva Ltd. Proti Litvě, č. 45849/13, bod 82).

336. Ze všech shora uvedených důvodů tedy krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), e) odst. 2 tr. řádu ohledně obžalovaných [Jméno obžalované A] a [Jméno obžalované C] částečně zrušil výrocích o vině v bodech II/ 1 a 2), a v důsledku toho i v celých výrocích o trestech, a podle § 259 odst. 3 tr. řádu písm. a) tr. řádu znovu rozhodl tak, že obžalované při nezměněných výrocích o vině pod body I/1-2, I/3, II/3, II/4-5, III/1, III/2 a IV (u obžalovaného [jméno FO]), a [jméno FO]/3 a [jméno FO]/4-5 (u obžalovaného [jméno FO]), uznal vinnými též skutky, do kterých z hlediska rozsahu skutkových zjištění zasáhl a napravil tak vady rozsudku, to vše při zachování původní právní kvalifikace v těchto bodech rozsudku, a nově rozhodl o uložených trestech těmto obžalovaným. U obžalovaných [Jméno obžalované B] a [Jméno obžalované D] podle § 258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil ve výrocích o trestech a podle § 259 odst. 3 tr. řádu při nezměněných výrocích o vině u těchto obžalovaných znovu rozhodl o uložených trestech, tak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. U obžalovaného [Jméno obžalované F] pak napadený rozsudek rovněž částečně zrušil ve výroku o trestu, zde podle § 258 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr. řádu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu a znovu rozhodl při nezměněném výroku o vině tohoto obžalovaného o jemu uloženém trestu, tak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.