o zaplacení částky 103 652 Kč s příslušenstvím

1. Žalobce jako insolvenční správce dlužníka: [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [obec], podal žalobu na zaplacení částky 103 652 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná byla od [datum] a doposud je jediným společníkem a jednatelem dlužníka, přičemž při prověřování neplatných a neúčinných úkonů dlužníka žalobce zjistil, že dne [datum] došlo mezi dlužníkem a společností s [právnická osoba] k uzavření dohody o předčasném ukončení smlouvy o úvěru č. [spisová značka] [anonymizováno] dne 4. 5. 2015 – tento úvěr sloužil k financování koupě osobního vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] s účinky ke dni [datum]. Dlužník se zavázal v této dohodě uhradit částku ve výši 608 911 Kč. Tato částka byla uhrazena z pokladny vkladem na bankovní účet společnosti s [právnická osoba] dne [datum]. Dlužník následně dne [datum] uzavřel s [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo osobní vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], když kupní cena činila částku 891 000 Kč a byla uhrazena v hotovosti. Ze zajištěných účetních dokladů však vyplývá, že tato hotovostní platba nebyla řádně zaúčtována. Zůstatek hlavní pokladny ke dni [datum] tak činil mínus 622 348 Kč, když v případě, že by byla řádně zaúčtována přijatá platba ve výši 891 000 Kč, odpovídající uhrazené kupní ceně, činil by celkový zůstatek hotovosti částku 268 652 Kč. Zůstatek pokladny [anonymizována dvě slova] ke dni [datum] pak činil 5 000 Kč. Žalobce proto vyzval žalovanou k vydání zůstatku obou pokladen v celkové výši 273 652 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 170 000 Kč. Tato částka byla připsána na účet majetkové podstaty dne [datum]. Zbývající část pohledávky ve výši 103 652 Kč proto žalobce požaduje touto žalobou, neboť se žalovaná bezdůvodně o tuto částku obohatila, resp. svým jednáním způsobila v dané výši dlužníkovi škodu.

2. Žalovaná výše popsaný nárok uplatněný žalobcem neuznává ani z části, neboť nárok tak, jak je žalobcem uplatněn, nikdy nevznikl. Žalovaná uvedla, že veškeré účetní a pokladní doklady se nachází pouze v dispozici žalobce, jako insolvenčního správce, a žalovaná tak v současné době není schopna se ve věci kvalifikovaně vyjádřit, když nemá možnost se s veškerými relevantními podklady seznámit. Žalovaná je však přesvědčena, že veškeré platby vždy řádně předala do pokladny a tyto byly následně řádně zaúčtovány.

3. Strany během řízení vedly smírná jednání, která vyústila v uzavření mimosoudní dohody, která zahrnovala vypořádání vztahů mezi stranami, a to nejen v rámci tohoto řízení, ale i řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 47 ICm 5053/2017. Žalovaná tak měla zaplatit celkovou částku 220 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách tam uvedeným způsobem. S touto dohodou však soud v působnosti věřitelského výboru nevyslovil souhlas, neboť v ní nespatřil žádné výhody navrhované dohody, přičemž by se jednalo o nepřiměřené krácení příjmů majetkové podstaty a možnosti uspokojení zjištěných pohledávek věřitelů, navíc v časovém horizontu 18 měsíců (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka]).

4. Z usnesení zdejšího soudu ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že byl zjištěn úpadek dlužníka: [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Insolvenčním správcem se ustanovuje: [osobní údaje žalobce], se sídlem [adresa], provozovna [obec a číslo], [PSČ] [obec].

5. Podle § 229 odst. 3 písm. c) IZ platí, že ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka je osobou s dispozičními oprávněními v době od prohlášení konkursu na majetek dlužníka insolvenční správce.

6. Vzhledem k tomu, že insolvenčnímu správci přísluší s ohledem na shora uvedené právo nakládat s majetkovou podstatou dlužníka, jakož i výkon práv a povinností, které jinak přísluší dlužníkovi, je dána aktivní legitimace insolvenčního správce k podání žaloby za dlužníka.

7. Soud proto pokračoval v řízení a provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.)

8. Z výpisu OR ohledně dlužníka: [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], že žalovaná je od [datum] (den zápisu) je jedinou jednatelkou dlužníka.

9. Z výzvy k vydání hotovostního zůstatku pokladny společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] včetně dodejky bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k vydání částky 103 652 Kč účet majetkové podstaty dlužníka., a to ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení.

10. Z dohody o předčasném ukončení smlouvy o úvěru ze dne [datum] vč. pokladního dokladu soud zjistil, že mezi dlužníkem a společností s [právnická osoba] došlo k uzavření dohody o předčasném ukončení smlouvy o úvěru č. [spisová značka] ze dne 4. 5. 2015 – tento úvěr sloužil k financování koupě osobního vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] s účinky ke dni [datum]. Dlužník se zavázal v této dohodě uhradit částku ve výši 608 911 Kč.

11. Z účetního deníku za období od [datum] do [datum] a pokladního dokladu bylo zjištěno, že dne [datum] byla uhrazena ve prospěch společnosti s [právnická osoba] z pokladny dlužníka částka 608 911 Kč.

12. Z bankovního výpisu [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] byla žalovanou poukázána platba ve výši 170 000 Kč, a to ve prospěch žalobce.

13. Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi dlužníkem jako prodávajícím a [jméno] [příjmení] jako kupující bylo zjištěno, že předmětem koupě je osobní vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka], a že kupní cena byla dohodnuta ve výši 891 000 Kč. Tato částka bude uhrazena v hotovosti dne [datum].

14. Z hlavní knihy dlužníka za období od [datum] do [datum] ohledně účtu [číslo]„ [anonymizována čtyři slova]“ bylo zjištěno, že zůstatek za dané období činil mínus 622 348 Kč, a ohledně účtu [číslo]„ [anonymizována čtyři slova]“ bylo zjištěno, že zůstatek za dané období činil plus 5 000 Kč.

15. Z hlavní knihy a účetní knihy dlužníka nevyplývá (konkrétní položky [číslo] a, že by platba ve výši 891 000 Kč byla zaúčtována.

16. Z faktury [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla vystavena dlužníkem [jméno] [příjmení] za prodej vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], 4x zimní obutí a střešního nosiče, a to v částce 891 000 Kč. Tato částka byla splatná dne [datum]. Způsob platby hotově. Na dané faktuře tak nejsou uvedeny platební údaje pro případnou platbu bezhotovostním způsobem.

17. Ze sdělení MěÚ Brandýs nad [příjmení] – [příjmení] [jméno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] vlastnila motorové vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka] od [datum] do [datum].

18. Z insolvenčního návrhu dlužníka ze dne [datum], zpracovaného žalovanou, bylo zjištěno, že dlužník v seznamu majetku a závazků uvedl, že stav pokladny [anonymizována dvě slova] činil částku 259 479 Kč a stav pokladny [anonymizována dvě slova] činil částku 5 000 Kč.

19. Další návrhy na doplnění dokazování (zejména výslech [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]) nebyly soudem s ohledem na dostatečně zjištěný skutkový stav, jakož i níže uvedené právní závěry pro nadbytečnost provedeny.

20. Po zhodnocení provedených důkazů před soudem prvního stupně, a to každého jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti; přitom přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, zjistil soud následující skutkový stav věci: U zdejšího soudu je vedeno insolvenční řízení ve věci dlužníka: [právnická osoba] Na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem ustanoven žalobce. Žalovaná je pak jedinou jednatelkou dlužníka [právnická osoba] Společnost vlastnila [značka automobilu], [registrační značka], který byl financován úvěrem č. [spisová značka] ze dne 4. 5. 2015 od společnosti s [právnická osoba], a který byl předčasně ukončen dohodou dne [datum] s účinky ke dni [datum]. Dlužník se v této dohodě zavázal uhradit částku ve výši 608 911 Kč. Tato platba byla také dne [datum] uhrazena vkladem dlužníka na účet společnosti s [právnická osoba] Téhož dne došlo k uzavření kupní smlouvy mezi dlužníkem a [jméno] [příjmení], jejímž předmětem byl právě prodej osobního vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] za kupní cenu 891 000 Kč. Žalobce však při shromažďování podkladů pro zhodnocení majetkové situace dlužníka zjistil, že není řádně zaúčtována hotovostní platba ve výši 891 000 Kč za prodej vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], 4x zimní obutí a střešního nosiče na základě kupní smlouvy mezi dlužníkem a [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Tato platba měla být uhrazena hotovostně, avšak z účetní knihy ani z hlavní knihy nevyplývá, že by tato částka byla zaúčtována, resp. že by byla přijata pokladnou. Stav poklady [anonymizováno] centrála proto měl v případě řádného zaúčtování platby ve výši 891 000 Kč být nikoli mínus 622 348 Kč, ale plus 268 652 Kč. To odpovídá i prohlášení dlužníka v insolvenčním návrhu, v němž uvedl, že stav pokladny [anonymizována dvě slova] činil částku 259 479 Kč a stav pokladny [anonymizována dvě slova] činil částku 5 000 Kč. Nicméně z hlavní knihy dlužníka za období od [datum] do [datum] ohledně účtu [číslo]„ pokladna – [anonymizována dvě slova]“ vyplývá, že zůstatek za dané období činil mínus 622 348 Kč, a ohledně účtu [číslo]„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“ vyplývá, že zůstatek za dané období činil plus 5 000 Kč. [příjmení] požadovaná žalobcem pak odpovídá zůstatku pokladny [anonymizována dvě slova] ve výši 268 652 Kč, v případě, že by byla řádně zaúčtována platba ve výši 891 000 Kč (- 622 348 Kč + 891 000 Kč) a zůstatku pokladny [anonymizována dvě slova] ve výši 5 000 Kč, přičemž částka ve výši 170 000 Kč byla již žalovanou uhrazena.

21. Z § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), se podává, že ten, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.

22. Podle § 51 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích; dále též jen„ z. o. k.“), pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.

23. Podle § 52 odst. 1 z. o. k. při posouzení, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace.

24. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že člen statutárního orgánu obchodní společnosti nenese důkazní břemeno ve vztahu ke všem předpokladům vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti. Ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním, je důkazní břemenem zatížen ten, kdo se náhrady škody domáhá. K přenosu důkazního břemene dochází pouze co do povinnosti jednatele či člena představenstva prokázat, že jednal s péčí řádného hospodáře. Nepodaří-li se prokázat, že jednatel či člen jednal s péčí řádného hospodáře, stíhá neúspěch ve sporu člena statutárního orgánu.

25. Tvrdí-li proto společnost, že jednatelka disponovala s peněžními prostředky společnosti (což bylo v řízení prokázáno), přičemž žalovaná jednatelka toto tvrzení doplňuje vysvětlením, podle níž tyto prostředky využila ve prospěch společnosti, nese ohledně těchto svých tvrzení důkazní břemeno žalovaná. Je tomu tak proto, že tvrzením popírajícím existenci protiprávního jednání se žalovaná snaží zabránit tomu, aby nastaly pro ni nepříznívé účinky právní normy.

26. To, zda peněžní prostředky (které ušly z majetku společnosti) byly užity pro společnost, je otázkou právě jednání s péči řádného hospodáře, ohledně které nese důkazní břemeno žalovaná (srov. rozhodnutí NS 29 Cdo 440/2013).

27. Dále z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k povinnosti jednatele společnosti s ručením omezeným vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře se (mimo jiné) podává, že jednatel společnosti s ručením omezeným odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Jedná-li s péčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla.

28. Pro posouzení, zda rozhodnutí, která jednatel společnosti s ručením omezeným přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by byly pro společnost negativní). I kdyby se očekávaný výsledek činnosti jednatele nedostavil, nebylo by z toho možné vyvozovat, že jednatel postupoval protiprávně. Teprve je-li zjištěno, že jednatel společnosti s ručením omezeným nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře, lze zvažovat, zda je povinen společnosti nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání.

29. [příjmení] dostál požadavku péče řádného hospodáře, je jednatel společnosti s ručením omezeným povinen jednat při výkonu své funkce (mimo jiné) s potřebnými znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí. Splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat z pohledu ex ante, tj. prizmatem skutečností, které jednateli byly i při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil.

30. Rozhodnutí jednatele nelze posuzovat podle skutečností, které se udály či vyšly najevo teprve ex post, tj. poté, kdy bylo přezkoumávané podnikatelské rozhodnutí učiněno. Součástí péče řádného hospodáře je i povinnost nezbytné loajality, tj. povinnost jednatele dát při rozhodování přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob, včetně zájmů společníka, který jej do funkce jednatele vahou svých hlasů prosadil.

31. Při posuzování, zda určité jednání jednatele společnosti s ručením omezeným bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, musí soud (mimo jiné) přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci; zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání bylo vždy (per se) v rozporu s péčí řádného hospodáře.

32. Soud při zvažování, zda člen statutárního orgánu (jednatel) jednal s péčí řádného hospodáře, zásadně posuzuje toliko rozhodovací proces podle výše popsaných kritérií. Bylo-li určité rozhodnutí přijato korektně, tj. v zájmu společnosti, s patřičnou pečlivostí a s potřebnými znalostmi, není z pohledu péče řádného hospodáře významné, zda bylo pro společnost výhodné, nevýhodné, či zda jí přivodilo újmu. Soud tudíž musí odhlédnout od toho, že v době, kdy jednání člena statutárního orgánu (jednatele) posuzuje, už jsou známy jeho důsledky, a musí se vyvarovat přístupu, který by bylo možné označit za„ retrospektivní proroctví“ (přístupu„ generála po bitvě“).

33. Riziko podnikatelského neúspěchu nese společnost (a v důsledku pak její společníci). Každé podnikatelské rozhodnutí přitom v sobě zahrnuje určitou míru rizika neúspěchu. Za podnikatelský neúspěch, tj. jen proto, že nevyšel určitý podnikatelský záměr, tudíž nelze postihovat členy statutárního orgánu (jednatele), byl-li tento záměr realizován s péčí řádného hospodáře. Každý manažer, člen statutárních orgánů (jednatele) nevyjímaje, je při svém rozhodování vystaven nebezpečí chybných úsudků a odhadů, byť by jednal sebeodpovědněji. Jinak řečeno, ani člen statutárního orgánu není a nemůže být neomylný, což je nutné vzít v úvahu při posuzování, zda jednal s péčí řádného hospodáře.

34. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3770/2016, a rozhodnutí v něm citovaná.

35. S ohledem na shora uvedené je žalovaná z výkonu funkce jednatele dlužníka odpovědná za vedení řádného účetnictví, jeho správnost a průkaznost, což prokazatelně nečinila, když v samotném účetnictví dlužníka nebylo řádně zaúčtována přijatá hotovostní platba ve výši 891 000 Kč. Toto zjištění koresponduje i se samotným prohlášením dlužníka v seznamu majetků a závazku zpracovávaného pro účely insolvenčního řízení, kde sama žalovaná uvedla, že stav pokladny [anonymizována dvě slova] činí částku 259 479 Kč a stav pokladny [anonymizována dvě slova] činí částku 5 000 Kč.

36. Žalovaná tak v daném případě v souvislosti se shora uvedeným neprokázala, že by jednala při nakládání hotovostních pokladen odpovědně a svědomitě, když neodevzdala žalobci jako insolvenčnímu správci skutečný zůstatek pokladen, přičemž ponechání těchto finannčních prostředků musí být považováno za bezdůvodné obohacení žalované, které je žalovaná povinna vrátit, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, přičemž bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 o.z.).

37. Na základě shora uvedeného proto dospěl soud k závěru, že žalovaná v případě dispozice s finančními prostředky dlužníka nepostupovala s péčí řádného hospodáře, když tyto prostředky nepředala žalobci, resp. nebyly užity ve prospěch společnosti, a proto ji stíhá neúspěch v daném sporu.

38. Požadovaná částka pak představuje zůstatek obou pokladen, v případě, že by byla řádně zaúčtována platba ve výši 891 000 Kč po odečtení již uhrazené částečné platby žalovanou ve výši 170 000 Kč, tj. celkem 103 652 Kč.

39. Vzhledem k tomu, že žalovana byla vyzvána k úhradě částky 103 652 Kč, avšak tuto svou povinnost řádně a včas nesplnila, dostala se tak do prodlení s platbou, a proto soud v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením [číslo] Sb., ode dne následujícího po splatnosti.

40. Soud ve světle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. určil delší lhůtu k plnění, a to konkrétně 3 měsíce, neboť zohlednil individuální zvláštnosti daného řízení, především snahu žalované se usmířit a uhradit z větší části danou pohledávku na základě dohody o mimosoudním vyrovnání, která však nebyla insolvenčním soudem schválena. Soud proto vzal v potaz finanční možnosti žalované, které byly mezi stranami zohledněny i v rámci smírných jednání, kde byla dána žalované možnost platit ve splátkách, a dospěl k závěru, že žalovaná tak není schopna toto celé plnění splatit v zákonné třídenní lhůtě pro své osobní a majetkové důvody, avšak ve lhůtě delší, než je zákonná třídenní, bude již schopna své povinnosti dostát.

41. Nad rámec soud uvádí, že se neztotožnil s právní argumentací žalobce, že tím, že žalovaná částečně plnila na danou pohledávku, uznala svůj dluh, neboť částečné plnění nezpůsobuje uznání zbytku dluhu samo o sobě. Ustanovení § 2054 odst. 2 spolu s uskutečněným částečným plněním vyžaduje vždy posouzení, zda dlužník svým plněním uznává i zbytek dluhu. Nicméně i tak bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno.

42. Výrok o nákladech řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. za splnění podmínky dané § 142a odst. 1 o. s. ř., podle něhož byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená v § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve výši 5 260 Kč a dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z 10ti úkonů právní služby (převzetí a příprava, žaloba, 2 x vyjádření, jednání s protistranou a sepis mimosoudní dohody a 5 x jednání u soudu). Žalobci dále náleží náhrada za ztrátu času stráveného na cestě k soudu a zpět ve dnech [datum] a [datum], vždy 3 hodiny (ust. § 14 odst. 1 písm. a) AT), za každou započatou půlhodinu 100 Kč, a ve dnech [datum], [datum] a [datum], vždy 4 hodiny (ust. § 14 odst. 1 písm. a) AT), celkem 3 600 Kč. Další náklady tvoří cestovné (ust. § 13 odst. 4 AT ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce), konané za cesty [obec] – [obec] a zpět (2 x 235 km a 3x 244 km) automobilem BMW [registrační značka] při průměrné spotřebě pohonných hmot použitého vozidla zjištěné z technického průkazu 6,1 litrů [číslo] km, a to dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] Cena nafty v roce 2018 činila 29,80 Kč za litr (podle ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 328/2014 Sb.) a základní náhrada byla 4 Kč (podle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 328/2014 Sb.), v roce 2019 činila 33,60 Kč za litr (podle ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 440/2016 Sb.) a základní náhrada byla 4,1 Kč (podle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 440/2016 Sb.), v roce 2020 činila 31,80 Kč za litr (podle ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 358/2019 Sb.) a základní náhrada byla 4,20 Kč (podle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 358/2019 Sb.), v roce 2021 činí cena nafty 27,20 Kč za litr (podle ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb.) a základní náhrada je 4,40 Kč (podle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb.). Cestovné tedy v roce 2018 činilo 1 367 Kč. Cestovné tedy v roce 2019 činilo 1 445 Kč. Cestovné v roce 2020 činilo 1 498 Kč. Cestovné v roce 2021 činilo 2 x 1 478 Kč Celkem za cestovné přísluší náhrada ve výši 7 266 Kč. Tj. celkem ve výši 70 066 Kč spolu s 21 % DPH ve výši 14 713,86 Kč. Soud nepřiznal odměnu a režijní paušál za poskytnutí právní služby spočívající v sepisu podání ze dne [datum], [datum] (správně [datum]), [datum] (správně [datum]) a [datum], když tyto neshledal za účelně vynaložené náklady v souvislosti s poskytováním právní služby, neboť se jednalo pouze o sdělení stavu mimosoudního jednání, avšak bez další specifikace či doložení případného jednání s protistranou.

43. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

44. O nákladech státu, resp. o zaplacení soudního poplatku rozhodl soud tak, že žalobce je v tomto řízení osvobozen od placení soudního poplatku, a proto povinnost hradit soudní poplatek stíhá tedy žalovanou, a to ve smyslu ustanovení § 2 odstavec 3 a dále § 11 odstavec 2 písmeno n) zákona číslo 549/91 Sb. Výše soudního poplatku je pak stanovena v souladu s položkou 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků.

45. Při přepisu protokolu vyhlášeného rozsudku došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu, když byla ve výroku III. nesprávně uvedena povinnost žalované zaplatit soudní poplatek„ do pokladny zdejšího soud“, namísto správného„ na účet zdejšího soudu“. Písemné vyhotovení rozsudku je ve správném znění, když byla zároveň, podle ust. § 164 o. s. ř., provedena oprava zřejmé nesprávnosti. Chybu bylo možné opravit přímo ve stejnopise, neboť byla zjištěna dříve, než byl rozsudek písemně vyhotoven.