o zaplacení 26 000 Kč s příslušenstvím

Žalobkyně se žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, doručenou soudu dne 5. 3. 2021, domáhala na žalovaném zaplacení částky 26 000 Kč s 6% úrokem z částky 80 000 Kč od 1. 1. 2020 do 18. 6. 2020, 6% úrokem z částky 60 000 Kč od 19. 6. 2020 do 1. 12. 2020, 6% úrokem z částky 42 000 Kč od 2. 12. 2020 do 28. 1. 2021 a 6% úrokem z částky 26 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení z titulu nezaplacené směnky. Tvrdila, že se žalovaný dne 21. 6. 2019 zavázal vystavením směnky vlastní k tomu, že dne 31. 12. 2019 zaplatí částku 80 000 Kč. Uvedla, že na základě předžalobní upomínky ze dne 18. 5. 2020 žalovaný zaplatil na směnku pouze částku 54 000 Kč, a to ve třech splátkách dne 18. 6. 2020, 1. 12. 2020 a 28. 1. 2021. Výše nedoplaceného směnečného peníze je 26 000 Kč.

Soud postupoval podle ust. § 175 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) a vydal dne 1. 4. 2021 směnečný platební rozkaz č. j. 79 Cm 12/2021 - 12, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalovanou 6% úrokem z částky 80 000 Kč od 1. 1. 2020 do 18. 6. 2020, 6% úrokem z částky 60 000 Kč od 19. 6. 2020 do 1. 12. 2020, 6% úrokem z částky 42 000 Kč od 2. 12. 2020 do 28. 1. 2021, 6% úrokem z částky 26 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 15 384,40 Kč.

Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 79 Cm 12/2021 - 14 ze dne 28. 4. 2021 byl směnečný platební rozkaz zrušen, neboť nebyl doručen žalovanému do vlastních rukou (ust. § 175 odst. 1 o. s. ř.). V tomtéž usnesení vyzval soud v souladu s ust. § 115a o. s. ř. žalobkyni i žalovaného, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Součástí výzvy bylo poučení o tom, že pokud se nevyjádří v soudem stanovené lhůtě, bude soud považovat jejich nečinnost za souhlas (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyni byla výzva doručena dne 29. 4. 2021 do datové schránky a žalovanému dne 8. 5. 2021 do datové schránky fikcí. Žalobkyně se dne 3. 5. 2021 vyjádřila souhlasně, žalovaný se nevyjádřil, soud proto rozhodl jen na základě předložených listinných důkazů a vynesl rozsudek veřejně bez jednání.

Soud provedl dokazování listinami, které navrhla a předložila žalobkyně (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný v řízení nesdělil žádné skutečnosti, také nenabídl důkazy ke zpochybnění směnečného nároku žalobkyně, a to ani po zrušení směnečného platebního rozkazu.

Z prvopisu směnky soud zjistil, že se jedná se o směnku vlastní vystavenou žalovaným na řad žalobkyně dne 21. 6. 2019 v [obec] na směnečnou sumu 80 000 Kč. Směnka byla splatná dne 31. 12. 2019 u žalobkyně (na adrese [adresa]). Směnka je opatřena doložkou„ bez protestu“.

Směnka má náležitosti stanovené pro směnku vlastní v čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ), když obsahuje označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu a vyjádřené v jazyce, v němž je tato listina sepsána, bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu, údaj splatnosti, údaj místa, kde má být placeno, jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno, datum a místo vystavení směnky a podpis výstavce. Směnka je tudíž platná.

Podle čl. I § 48 ZSŠ může majitel (směnky) postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, šestiprocentní úroky ode dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

Podle čl. I § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce směnky vlastní zavázán stejně jako příjemce cizí směnky.

V projednávané věci uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení vlastní směnky proti žalovanému jako jejímu výstavci. Podpisem na směnce se žalovaný stal přímým dlužníkem. Protože žalovaný zaplatil na směnku pouze částku 54 000 Kč, a to ve třech splátkách dne 18. 6. 2020, 1. 12. 2020 a 28. 1. 2021, část směnky tedy nebyla při splatnosti zaplacena, vznikl žalobkyni vůči žalovanému, podle ust. § 48 a § 78 ZSŠ, přímý nárok na zaplacení zbylé části směnečného peníze ve výši 26 000 Kč s 6% úrokem z částky 80 000 Kč od 1. 1. 2020 do 18. 6. 2020, 6% úrokem z částky 60 000 Kč od 19. 6. 2020 do 1. 12. 2020, 6% úrokem z částky 42 000 Kč od 2. 12. 2020 do 28. 1. 2021 a 6% úrokem z částky 26 000 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Protestace směnky pak není nutná s odkazem na čl. I § 53 a §78 ZSŠ.

Jak z uvedeného vyplývá, žalobkyně prokázala jednoznačně svůj nárok, soud proto rozhodl tak, že žalobě vyhověl.

O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 384,40 Kč Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 300 Kč a náhradu nákladů právního zastoupení advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), které jsou tvořeny dvěma hlavními úkony po 4 300 Kč (ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle AT písm. a) převzetí a příprava zastoupení (plná moc ze dne 25. 3. 2020); písm. d) výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne 18. 5. 2020; jedním hlavním úkonem za 2 140 Kč podle písm. d) návrh ve věci samé (žaloba ze dne 5. 3. 2021); 3x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 AT). Dále pak byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty (ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 v platném znění) z výše uvedených položek, vyjma soudního poplatku, ve výši 2 444,40 Kč (ust. § 137 odst. 3 o. s. ř.). Náhrada těchto nákladů byla žalobkyni přisouzena na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůta k plnění byla ponechána obecná (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), neboť pro lhůtu jinou neshledal soud žádné důvody.