o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 26 800 Kč s příslušenstvím

Žalobkyně se žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, doručenou Okresnímu soudu v Benešově dne 29. 6. 2020, domáhala na žalované zaplacení částky 26 800 Kč s 6 % úrokem z této částky od 1. 6. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 1 640 Kč z titulu nezaplacené směnky. Tvrdila, že je majitelkou směnky vlastní, vystavené žalovanou dne 8. 5. 2020, splatné dne 31. 5. 2020 se směnečnou sumou 26 800 Kč, opatřenou doložkou bez protestu.

Soud postupoval podle ust. § 175 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a vydal dne 19. 2. 2021 směnečný platební rozkaz č. j. 79 Cm 119/2020 - 33, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalovanou částku s 6 % úrokem z žalované částky ode dne 1. 6. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 1 640 Kč.

Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 79 Cm 119/2020-37 ze dne 22. 3. 2021 byl směnečný platební rozkaz zrušen, neboť nebyl doručen žalované do vlastních rukou (ust. § 175 odst. 1 o.s.ř.). V tomtéž usnesení vyzval soud v souladu s ust. § 115a o.s.ř. žalobkyni i žalovanou, aby se vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Součástí výzvy bylo poučení o tom, že pokud se nevyjádří v soudem stanovené lhůtě, bude soud považovat jejich nečinnost za souhlas (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyni byla výzva doručena dne 29. 3. 2021 a žalované dne 8. 4. 2021 podle ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. Účastnice řízení se nevyjádřily, soud proto rozhodl jen na základě předložených listinných důkazů a vynesl rozsudek veřejně bez jednání.

Soud provedl dokazování listinami, které navrhla a předložila žalobkyně (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaná v řízení nesdělila žádné skutečnosti, také nenabídla důkazy ke zpochybnění směnečného nároku žalobkyně, a to ani po zrušení směnečného platebního rozkazu.

Z prvopisu směnky soud zjistil, že byla vystavena žalovanou na řad žalobkyně dne 8. 5. 2020. Uvedená směnečná suma je 26 800 Kč. Jedná se o směnku vlastní splatnou dne 31. 5. 2020 ve [obec], [ulice a číslo]. U podpisu výstavce je uvedena adresa [adresa]. Směnka je opatřena doložkou„ bez protestu“.

Směnka má náležitosti stanovené pro směnku vlastní v čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ), když obsahuje označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu a vyjádřené v jazyce, v němž je tato listina sepsána, bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu, údaj splatnosti, údaj místa, kde má být placeno, jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno, datum a místo vystavení směnky a podpis výstavce. Směnka je tudíž platná.

Podle čl. I § 48 ZSŠ může majitel (směnky) postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, šestiprocentní úroky ode dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

Podle čl. I § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce směnky vlastní zavázán stejně jako příjemce cizí směnky.

Podle čl. I. § 76 odst. 3 ZSŠ není-li zvláštního údaje, platí, že místo vystavení směnky je místem platebním a zároveň místem výstavcova bydliště.

Nezbytnou náležitostí směnky vlastní je místo vystavení, přičemž není-li toto místo výslovně uvedeno, platí v souladu s čl. I. § 76 odst. 4, že byla vystavena v místě uvedeném u jména výstavce. Na předmětné směnce chybí údaj, v jakém místě byla vystavena. U jména a příjmení výstavce je uvedena adresa, lze tak dovodit, že směnka byla vystavena v místě uvedeném u jména výstavce.

V projednávané věci uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení vlastní směnky proti žalované jako jejímu výstavci. Podpisem na směnce se žalovaná stala přímým dlužníkem. Protože směnka nebyla při splatnosti zaplacena, vznikl žalobkyni vůči žalované, podle ustanovení čl. I § 28 odst. 2, § 48 a § 78 ZSŠ, přímý nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 26 800 Kč, s 6% úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení. Protestace směnky pak není nutná s odkazem na čl. I § 53 a §78 ZSŠ.

Jak z uvedeného vyplývá, žalobkyně prokázala jednoznačně svůj nárok, soud proto rozhodl tak, že žalobě vyhověl.

O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 640 Kč Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 340 Kč a jako nezastoupené účastnici podle nařízení vlády č. 251/2013 Sb. jeden režijní paušál po 300 Kč (žaloba s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu). Lhůta k plnění byla ponechána obecná (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), neboť pro lhůtu jinou neshledal soud žádné důvody.

Při přepisu protokolu ohledně vyhlášeného rozsudku došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu, když byla ve výroku II. nesprávně uvedena povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení„ k rukám právního zástupce žalobce“. Žalobkyně však v tomto řízení nebyla právně zastoupena, soud proto tuto část výroku vypustil a přisoudil náhradu nákladů řízení přímo žalobkyni.