o uhrazení pohledávky ve výši 6 016 Kč s příslušenstvím

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala na žalovaných 1., 2. a 3. zaplacení částky 6 016 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. V žalobě uvedla, že Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem č. j. 79 Cm 18/2019-67 ze dne 15. 6. 2020 tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanou částku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bytem [adresa], jako avalovi směnky. Ten se domáhal náhrady části toho, co zaplatil na žalobkyni jako výstavci. O tomto nároku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením č. j. 49 Cm 410/2010-8 ze dne 13. 9. 2010 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 49 Cm 410/2010-114 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. Cmo 245/2013-194 ze dne 29. 1. 2014 tak, že žalobě vyhověl. Dále uvedl, že žalovaní 1. a 3. podali na žalobkyni insolvenční návrh, který byl projednán u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a posouzen jako nedůvodný. Žalovaná 3. poté podala návrh na směnečný platební rozkaz a následně exekuční návrh na [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kterému byla žalovaná částka sražena z důchodu. V té době však již byla směnka uhrazena a žalovaná 3. o tom musela vědět. Žalobkyně tak musela jednu pohledávku platit dvakrát. Žalovaní oddělili vlastní pohledávku od pohledávky ze směnky, která byla pro tuto pohledávku vystavena jako zajišťovací a požadovali plnění jak z pohledávky, tak ze směnky.

2. K žalobě se vyjádřila žalovaná 3. S žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Tvrdila, že exekuce vedená proti [anonymizováno] [jméno] [příjmení] exekutorským úřadem [obec], exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou pod sp. zn. 203 EX 25934/14 byla vedena na základě platného exekučního titulu. Toto exekuční řízení bylo zastaveno na návrh nabyvatele [právnická osoba] technika [právnická osoba] Dále konstatovala, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] i žalobkyně se písemným prohlášením ze dne 9. 3. 2017 vůči žalované 3. vzdali nároků z uvedené exekuční pohledávky i nároků z insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 55 INS 2807/2009.

3. Vzhledem k tomu, že v žalobě chyběla základní skutková tvrzení, soud poskytl žalobkyni na jednání před soudem dne 29. 4. 2021 poučení podle ust. § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. o tom, že je potřeba doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto tvrzení. Především doplnit tvrzení ohledně odpovědnostní konstrukce žalovaných, tedy uvést jakých porušení povinností se žalovaní dopustili, kdy došlo ke vzniku škody a jakým způsobem a uvést okolnosti příčinné souvislosti. Dále také vylíčit skutková tvrzení, když není přípustné pouze odkázat na odůvodnění jiného soudního rozhodnutí. Pokud žalobkyně tvrdí, že pohledávka vůči věřitelům byla uhrazena a že směnka byla zajišťovací k závazku, je zapotřebí uvést, o jakou pohledávku se jednalo, že v souvislosti s touto pohledávkou byla vystavena směnka, že tato pohledávka byla uhrazena a kdy k tomu došlo, resp. uvést jakou spojitost s tímto uhrazením mají žalovaní. Žalobkyně byla rovněž poučena o riziku procesního neúspěchu v případě neunesení břemene tvrzení resp. důkazního břemene.

4. Na poučení reagovala žalobkyně tvrzením, že žalovaný 1. podal na žalobkyni insolvenční návrh, neboť vůči ní měl domnělou pohledávku ve výši 3 506 502 Kč z titulu ceny za postoupenou pohledávku na základě dodatku č. 2 ze dne 11. 4. 2006 ke smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 25. 2. 2005. Proti této pohledávce však žalobkyně provedla započtení, což vyplývá z dopisů ze dne 25. 10. 2007, 26. 10. 2007 a 14. 4. 2010, čímž tato pohledávka zanikla. K tomu žalobkyně odkázala na insolvenční spis Krajského soudu v Praze sp. zn. KSPH 55 INS 2807/2009. Dále uvedla, že se žalovaná 3. domáhala na žalobkyni zaplacení směnečné pohledávky ve výši 3 500 000 Kč s příslušenstvím soudní cestou. Vrchní soud v Praze pak ve svém usnesení ze dne 26. 2. 2015, kterým potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 55 INS 2807/2009 A -225 ze dne 22. 10. 2014 uvedl, že se jedná o pohledávku žalované 3. ve výši 3 500 000 Kč ze zajišťovací směnky, kterou byly zajištěny pohledávky žalované 1. ve výši 3 506 502 Kč. Žalovaná 3. pak postoupila svou pohledávku na [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žalovala směnečného ručitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Na základě směnečného platebního rozkazu pak Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30. 3. 2010, č. j. 48 EXE 1844/2014-24 nařídil exekuci na majetek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž mu srážkami z důchodu byla sražena dne 16. 8. 2016 částka 6 016 Kč. Následně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako aval směnky zažaloval současnou žalobkyni o náhradu škody ve výši 6 016 Kč s příslušenstvím a Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. 79 Cm 18/2019 ze dne 15. 6. 2020 této žalobě vyhověl, načež současná žalobkyně zaplatila [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 18. 9. 2020 částku 7 998 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaní 1. a 2. věděli, že část kauzy a tedy i část zajišťovací směnky byla spotřebována a uhrazena již před první indosací, a to zápočty ze dne 25. 10. 2007 a 26. 10. 2007. Předmětná směnka byla indosována na [jméno] [příjmení] bez zapsaného data indosace a proto se má ze zákona za to, že byla indosována před datem její splatnosti, nejpozději tedy 29. 4. 2009. Žalovaný 2. a [příjmení] [příjmení] na jednání před soudem přitom tvrdili, že indosace proběhla někdy na podzim 2008. Zajišťovací směnka měla být ponížena tak, aby nedošlo k dvojímu plnění a tedy neoprávněnému obohacení, o čemž žalovaná 1. i žalovaný 2. věděli. Žalobkyně měla za to, že se směnkou bylo nakládáno velmi účelově, o čemž svědčí i kopie rubu směnky, kde datum převodu z žalované 3. na JUDr. Sýkoru je mnohem pozdější (7. 3. 2017), než bylo uvedeno žalovanou 3. exekutorovi a následně pak i Vrchnímu soudu v Praze. Žalovaná 3. si byla vědoma zajišťovací funkce směnky a toho, že na zajištěnou pohledávku bylo plněno, přesto směnku převedla, aniž by uváděné skutečnosti novému nabyvateli sdělila a ten se pak domáhal celé směnečné sumy. Příčinnou souvislost mezi vznikem škody a jednáním žalovaných pak žalobkyně spatřovala v tom, že přestože si žalovaní byli vědomi toho, že pohledávka, kterou směnka zajišťovala, zanikla, jednali tak, jakoby šlo o dvě samostatné pohledávky. Došlo tak ze strany žalovaných ke zneužití práva, které mělo za důsledek dvojí plnění z jednoho závazku.

5. Žalobkyně, ačkoliv byla poučena, nedoplnila požadované skutkové tvrzení a neoznačila důkazy tak, aby soud mohl učinit skutková zjištění v daném řízení. Soud z úřední činnosti pouze konstatoval výsledky insolvenčního řízení ohledně žalobkyně, kdy byl zamítnut návrh žalovaných na zjištění úpadku žalobce, toto rozhodnutí již nabylo právní moci a věc byla pravomocně ukončena. Dále soud konstatoval výsledky směnečného řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 49 Cm 410/2010, kde bylo rozhodnuto o povinnosti jednatele žalované jako avalisty zaplatit žalované 3. částku ve výši 3 500 000 Kč s příslušenstvím. V rámci tohoto řízení byly podány i mimořádné opravné prostředky, které však byly zamítnuty. Toto rozhodnutí je v právní moci. Soud také konstatoval výsledky řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 79 Cm 18/2019, kde byl řešen regresní nárok avala vůči směnečnému dlužníkovi, tj. vůči žalované. V tomto řízení byla přiznána částka 6 016 Kč spolu s příslušenstvím.

6. Účastníci řízení, ač bylo dáno poučení podle ust. § 119a odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 205a o.s.ř., důkazní návrhy neměli.

7. Soud konstatuje, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když po poučení podle ust. § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. řádně nedotvrdila, resp. neoznačila důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně vzniku škody a odpovědnosti žalovaných 1. až 3. za škodu. Pokud žalobkyně odkazovala na odůvodnění citovaných rozhodnutí zdejšího soudu, tak ta nejsou pro dané řízení závazná.

8. Z tvrzení žalobkyně a konstatovaných výsledků soudních řízení lze shrnout skutkové okolnosti tak, že dne 13. 4. 2006 vystavila současná žalobkyně směnku vlastní, ve které se zavázala zaplatit na řad současného žalovaného 2. dne 13. 4. 2009 směnečnou sumu 3 500 000 Kč. Směnka byla avalována [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z pozice jediného jednatele a společníka současné žalobkyně. Směnečným platebním rozkazem ze dne 13. 9. 2010 bylo [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uloženo zaplatit současné žalované 3. směnečný peníz ve výši 3 500 000 Kč, spolu se zákonným úrokem a náhradou nákladů řízení. Krajský soud v Praze rozsudkem č.j. 49 Cm 410/2010-114 ze dne 5. 2. 2013 ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti. Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 69 Co 330/2014-153 ze dne 15. 1. 2015 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením č. j. 48 EXE 1844/2014-24 ze dne 30. 3. 2010 nařídil exekuci na majetek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] srážkami ze mzdy (důchodu), kdy mu byla dne 16. 8. 2016 stržena částka ve výši 6 016 Kč. Žalobkyně nyní uplatňuje vůči žalovaným 1- až 3. náhradu škody ve výši 6 016 Kč s příslušenstvím.

9. Otázka existence směnečného dluhu byla již řešena v jiném soudním řízení, ve kterém došlo k pravomocnému soudnímu rozhodnutí včetně následného exekučního řízení a nadepsanému soudu nepřísluší zabývat se touto otázku opětovně. Soud k tomu pouze dodává, že zajišťovací směnka není akcesorickým a subsidiárním zajišťovacím institutem k zajišťované pohledávce, jako je tomu např. u ručení nebo u zástavy, které nemohou existovat, neexistuje-li zároveň hlavní, zajišťovaný závazek. Splněním ručitelského závazku dochází k zániku hlavního závazku. Naproti tomu při zaplacení zajišťovací směnky zůstává zajišťovaná pohledávka neuhrazena (nesplněna) a nikdy již ani splněna být nemůže vzhledem ke splnění zajišťovacího institutu. Totéž platí i opačně- je-li zaplacena zajištěná pohledávka, nemá remitent (první majitel směnky) právo na její zaplacení, nicméně na existenci směnky a do ní vtěleného směnečného závazku se nic nemění. K tomu také uvedl Vrchní soud v Praze ve svém usnesení sp. zn. 5 Cmo 14/1997 ze dne 12. 5. 1998, publikovaném v časopise Soudní rozhledy č. 2/1999 na str. 54 právní větu:„ Tzv. zajišťovací směnka není zajišťovacím závazkem, je jen prostředkem zajištění. Proto existence závazků ze směnky není závislá na existenci zajištěné pohledávky.“

10. Při právním hodnocení vyšel soud z příslušných ustanovení o náhradě škody obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.).

11. Podle ust. § 2894 odst. 1 o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

12. Podle ust. § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Pro vznik obecné občanskoprávní odpovědnosti je nutné splnění čtyř předpokladů porušení povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost a zavinění (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4462/2017 ze dne 29. 8. 2019).

14. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyni vznikla škoda. K tomu Nejvyšší soud v dnes již konstantní judikatuře uvádí, že škodou se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz k uvedení věci do předešlého stavu (NS ČR Cpj 87/70, Rc 55/1971, s. 151). Žalobkyně škodu spatřuje v exekuci, která byla provedena po právu podle platného exekučního titulu.

15. Z vylíčených skutkových okolností pak nelze dospět k závěru, že by žalovaní 1. až 3. byli odpovědni za domnělou škodu žalobkyně. Porušení právní povinnosti žalovaných 1. až 3. spatřovala žalobkyně v tom, že žalovaní nedbali zajišťovacího charakteru směnky a jednali, jakoby šlo o dvě samostatné pohledávky (ze směnky a z pohledávky, jejíž splnění směnka zajišťovala), ačkoliv pohledávka, jejíž splnění směnka zajišťovala, byla částečně spotřebována k datu indosace směnky a následně celá spotřebována k datu směnečné žaloby.

16. Vzhledem k uvedenému, kdy žalobkyně netvrdila žádné porušení soukromoprávní povinnosti ani jednoho z žalovaných a ani jeden z žalovaných neporušil zákonnou povinnosti ani smluvní závazek, soud uzavřel, že žaloba je nedůvodná.

17. Ve věci plně úspěšným žalovaným v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. po právu náleží náhrada nákladů řízení.

18. Žalovanému 1. v tomto řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že mu náhradu nákladů nepřiznal.

19. Žalovanému 2. přísluší náhrada nákladů právního zastoupení advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen AT). Ty jsou tvořeny dvěma hlavními úkony po 1 500 Kč (ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. a) převzetí a příprava zastoupení, 1 x podle písm. g) účast na jednání dne 9. 9. 2021), když výše je dána ust. § 7 bod 4. AT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT, a 2 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 AT). Žalovanému 2. dále náleží náhrada za promeškaný čas při cestě k jednání před soudem podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT za šest načatých půlhodin po 100 Kč. Další náklady tvoří cestovné ve výši 1 481 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce) za cestu [obec] – [obec] a zpět (220 km), konanou dne 9. 9. 2021 [značka automobilu] [registrační značka] při ceně benzínu 98 oktanů 31,50 Kč za litr (podle ust. § 4 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb.), při průměrné spotřebě pohonných hmot použitého vozidla zjištěné z technického průkazu 7,4 litrů [číslo] km a základní náhradě 4,40 Kč za 1 km jízdy (podle ust. § 1 vyhl. č. 589/2020 Sb.). Sazba náhrady činí 968 Kč a cena spotřebovaných pohonných hmot pak činí 513 Kč. Dále byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty (ust. § 47 odst. 1 písm. a) zák. č. 235/2004 v platném znění) z výše uvedených položek, ve výši 1 193 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tedy zcela úspěšnému žalovanému 2. vznikly náklady ve výši 6 874 Kč. Náhrada těchto nákladů mu byla přisouzena na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

20. Pokud jde o náhradu nákladů žalované 3., která si nárokovala náhradu za cestovné automobilem, soud postupoval v souladu s ust. § 30 odst. 2 vyhlášky ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, podle které se účastníku hradí skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem. Pokud s předchozím souhlasem soudu použil účastník vlastního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada podle zvláštního právního předpisu. Obecný zmocněnec žalované 3. nepožádal soud o předchozí souhlas s použitím automobilu, soud mu proto přiznal pouze náhradu cestovních nákladů veřejnou dopravou jako jízdné na trase [obec] – [obec] a zpět, a to 2x v ceně jedné jízdenky 260 Kč, zjištěné ze z internetového serveru www.idos.cz, celkem za čtyři cesty 1 040 Kč.

21. Při přepisu protokolu ohledně vyhlášeného rozsudku došlo ke zjevné nesprávnosti patrné i z obsahu spisu, když byla ve výroku IV. nesprávně uvedena povinnost žalobkyně zaplatit náhradu nákladů řízení„ k rukám právního zástupce žalované 3.“. Žalovaná 3. však v tomto řízení byla zastoupena obecným zmocněncem, soud proto tuto část výroku opravil a v souladu s ust. § 149 odst. 3 o.s.ř. přisoudil náhradu nákladů řízení přímo žalované 3.