o zaplacení částky 22 000 Kč s příslušenstvím

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení směnečné sumy v celkové výši 22 000 Kč, spolu se směnečným úrokem z uvedené směnky ode dne splatnosti směnky do zaplacení a nákladů řízení. Žalobkyně uvedený nárok uplatnila návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, a to na základě předložené směnky vlastní, vystavené žalovanou v [obec] dne 15. 8. 2020, splatné dne 30. 9. 2020, znějící na částku 22 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná dosud na směnku ničeho nezaplatila.

2. Soud ve zkráceném řízení vydal směnečný platební rozkaz (dále jen SPR), ve kterém uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni směnečnou sumu s postižními právy ve smyslu žaloby, včetně nákladů řízení.

3. Podle ustanovení § 175 odst. 1 věta druhá o.s.ř., směnečný platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalované, náhradní doručení je vyloučeno.

4. Jelikož se nepodařilo doručit uvedené rozhodnutí žalované podle citovaného ustanovení zákona, soud vydaný SPR vůči žalované zrušil.

5. Soud vyzval účastníky v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, a protože byla soudem řádně poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud považovat její nečinnost za vyslovený souhlas s tím, aby soud vyhlásil rozsudek veřejně bez uskutečnění jednání.

6. Soud zjistil z prvopisu směnky vlastní, že žalovaná vystavila v Praze dne 15. 8. 2020 jako výstavce směnku, v níž se zavázala zaplatit žalobci v místě placení Brandýs nad Labem – Stará Boleslav dne 30. 9. 2020 směnečnou sumu 22 000 Kč.

7. Směnka má náležitosti stanovené pro směnku vlastní v čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ), když obsahuje označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu a vyjádřené v jazyce, v němž je tato listina sepsána, bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu, údaj splatnosti, údaj místa, kde má být placeno, jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno, datum a místo vystavení směnky a podpis výstavce. Směnka je tudíž platná.

8. Podle čl. I § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce směnky vlastní zavázán stejně jako příjemce cizí směnky.

9. Podle čl. I § 48 ZSŠ může majitel (směnky) postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, šestiprocentní úroky ode dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

10. V projednávané věci uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení vlastní směnky proti žalované jako jejímu výstavci. Protože směnka nebyla při splatnosti zaplacena v plné výši, vznikl žalobkyni vůči žalované podle ustanovení čl. I § 28 odst. 2, § 48 a § 78 ZSŠ, přímý nárok na zaplacení směnečného peníze v celkové výši 22 000 Kč s 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do jejího zaplacení spolu se směnečnou odměnou ve výši 73 Kč.

11. Žalovaná pak v řízení nesdělila žádné skutečnosti či nenabídla důkazy ke zpochybnění směnečného nároku ani po zrušení SPR. Soud proto ve věci rozhodl na základě těch důkazů, které byly provedeny (§ 120 odst. 2 o.s.ř.).

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má účastník, který měl ve sporu úspěch právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení činí částka 1 104 Kč za uhrazení soudního poplatku.

13. Placení účastníkovi přisouzených nákladů řízení bude realizováno podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.