o žalobě dle části páté o.s.ř. k.ú. [obec]

1. Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu, kterou by mělo být nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, [číslo jednací], sp.zn. SPÚ [číslo] ze dne [datum] a kterým by mělo být určeno, že Římskokatolické farnosti [obec], [IČO] se nevydávají nemovité věci, a to pozemky parc. [číslo] – orná půda o výměře [číslo] m², pozemek parc. [číslo] – orná půda o výměře [číslo] m², pozemek parc. [číslo] – trvalý travní porost o výměře [číslo] m², pozemek parc. [číslo] – trvalý travní porost o výměře [číslo] m², vše [územní celek], [katastrální uzemí], s odůvodněním, že dne [datum] vydal Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj, hlavní město Prahu rozhodnutí čj. SPU [číslo], sp. zn. SPU [číslo], kterým vydal účastníku řízení shora uvedené pozemky. Uvedené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 21. 11. 2019. Proti uvedenému rozhodnutí se nelze odvolat (§ 9 odst. 8 zákona č. 428/2012 Sb.), avšak podle části páté občanského soudního řádu (§ 9 odst. 10 uvedeného zákona) může být uvedená věc projednána příslušným soudem. Žalobce tvrdí, že byl postupem správního orgánu dotčen ve svých právech, neboť napadeným rozhodnutím byly Římskokatolické farnosti [obec] vydány nemovité věci, které náležely do vlastnictví České republiky, a příslušný hospodařit s nimi byl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Vydáním předmětných nemovitých věcí došlo k zániku vlastnického práva žalobce a dle názoru žalobce odporuje napadené rozhodnutí zákonu č. 428/2012 Sb. Předmětné nemovité věci byly zapsány pro žalobce na základě rozsudku Krajského soudu v Praze čj. 19 Co 475/2016-269 ze dne 20. 4. 2017, který nabyl právní moci dne 1. 6. 2017 a kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Benešově čj. 5C 268/2015-198 ze dne 1. 7. 2016, a dále na základě ohlášení příslušnosti hospodařit s majetkem státu čj. [spisová značka] [číslo] ze dne 30. 6. 2017. Žalobce dne 23. 1. 2019 obdržel výzvu účastníka řízení k vydání nemovitostí k.ú. [část obce] ze dne 25. 8. 2018, kdy tato výzva mu byla zaslána Krajským pozemkovým úřadem pro Středočeský kraj a hl.m. Prahu přípisem ze dne 18. 1. 2019. Přípisem ze dne [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka] [číslo] odmítl žalobce předmětné pozemky účastníku řízení vydat z důvodu, že není splněna podmínka funkční souvislosti daná ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. a dále z důvodu, že se na pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce] nachází vodojem a všechny pozemky jsou součástí ochranného pásma vodního zdroje. Státní pozemkový úřad však předmětné pozemky účastníku řízení vydal s tím, že v daném případě neshledal výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. a) ZMV. Zda byly splněny podmínky ust. § 7 ZMV se správní orgán nezabýval, ačkoli splnění podmínky § 7 odst. 1 písm. a) a b) ZMV se váže k osobě povinné podle § 4 písm. c) a d) ZMV. V odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí SPÚ je uvedeno, že se jedná o zemědělské pozemky, bylo splněno ustanovení § 5 písm. a) ZMV, neboť pozemky přešly do vlastnictví státu bez náhrady postupem dle zákona č. 46/1948 Sb. a pozemky lze vydat, s výjimkou oplocení a budky, neboť není dán výlukový důvod dle § 8 písm. a) ZMV. Věci (oplocení a budka), které se dle uvedeného rozhodnutí nevydávají, nejsou uvedeny ve výroku rozhodnutí, nýbrž v odůvodnění rozhodnutí (str. 11), kde SPÚ konstatuje, že co vyplývá ze zákona, není třeba opakovat ex auctoritate. S argumentací Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, se žalobce neztotožňuje. Předmětné nemovité věci přešly do vlastnictví státu postupem podle zákona č. 46/1948 Sb. Bez náhrady, což vyplývá z rozhodnutí ONV ve [obec] ze dne 22.6.1949, zn. [číslo] a prohlášení ONV, odboru zemědělství ze dne 14.10.1959. S ohledem na tuto skutečnost lze považovat za naplněné skutečnosti uvedené v ust. § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Žalobce při řešení oprávněnosti restitučního nároku zkoumal splnění podmínky ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 428/2012 Sb. Dle tohoto ustanovení povinná osoba 1) povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud a) funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona, nebo b) oprávněné osobě nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních. Vzhledem ke skutečnosti, že tato podmínka funkční souvislosti s nemovitými věcmi ve vlastnictví účastníka řízení nebyla splněna ani u jednoho ze shora uvedených pozemků, žalobce zaujal názor, že předmětné nemovité věci nelze vydat. Pozemek p. [číslo] nelze vydat navíc z důvodu, že se jedná o pozemek zastavěný ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Žalobce proto trvá na svém stanovisku a námitkách ve věci uplatněného nároku na vydání předmětných nemovitých věcí. Ze strany Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy ani argumentace ve smyslu výše uvedeného, jednoznačně svědčící o tom, že by vydání předmětných pozemků nebránila překážka dle § 7 odst. 1 písm. a) a b) a nesprávně zhodnotil zastavěnost pozemků p. [číslo] p. [číslo] k.ú. [část obce] ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb.

2. Účastnice 1) se k žalobě vyjádřila tak, že rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, [číslo jednací], sp.zn. SPÚ [číslo] ze dne 12. 11. 2019 je po věcné i formální stránce správné a řádně odůvodněné, a proto navrhla zamítnutí žaloby. Doplnila, že všechny předmětné pozemky jsou zemědělskými nemovitostmi ve smyslu § 2 písm. b) bod 1. ZMV. Tato jejich povaha je jednoznačně doložena jak po stránce evidenční, když u předmětných pozemků je v Katastru nemovitostí vedena poznámka jejich ochrany coby součásti zemědělského půdního fondu, tak i po stránce faktické. Ze soutisku rastru katastrální mapy a ortofota, stejně jako z leteckého snímku dané lokality, který je dostupný ve webové aplikaci Mapy.cz, totiž plyne, že předmětné pozemky jsou zemědělsky obhospodařovány. Nejpozději od 24. června 1991 do 1. července 1992 tak předmětné pozemky náležely do zemědělského půdního fondu ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, a od 1. července 1992 do současnosti tvořily a tvoří zemědělský půdní fond ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Správní orgán v odůvodnění předmětného správního rozhodnutí detailně popisuje genezi snažení účastnice řízení o naturální restituci předmětných pozemků postupem dle ZMV. Zásadní skutečností pak dle účastnice řízení je to, že Česká republika byla ve sporu dle § 18 odst. 1 ZMV procesně zastoupena Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, což ovšem nemá pražádný dopad na to, která organizační složka státu je s pozemky za Českou republiku oprávněná hospodařit poté, co bylo rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2017, čj. 19Co 475/2016-269, žalobě na určení vlastnického práva státu vyhověno. Ostatně i žalobce v článku V. svého vyjádření ze dne 7. března 2016, čj. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], k původní žalobě dle § 18 odst. 1 ZMV konstatuje, že„ Žalovaná 1) dále k podané žalobě sděluje soudu, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových není v tomto soudním sporu příslušný jednat za ČR, neboť toto přísluší Státnímu pozemkovému úřadu jako právnímu nástupci Pozemkového fondu ČR. Všechny sporné pozemky byly zemědělské, neboť náležely do zemědělského půdního fondu ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., tj. k 24. 6. 1991. Pokud by tedy pozemky nepřešly do vlastnictví žalované 2), byly by ve vlastnictví státu s právem hospodaření Státního pozemkového úřadu (právního nástupce Pozemkového fondu České republiky)“. Dle účastnice řízení tedy s předmětnými pozemky je za Českou republiku příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad, a to podle § 1 odst. 5 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, v návaznosti na § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Ten je povinnou osobou ve smyslu § 4 písm. a) ZMV (v návaznosti na § 22 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu) a pro dikci § 9 odst. 1 písm. c) ZMV u něj není nutné osvědčovat splnění podmínky § 7 odst. 1 ZMV pro vydání předmětných pozemků. Účastnice řízení má za to, že Státní pozemkový úřad měl být (jako organizační složka státu, která je příslušná za Českou republiku hospodařit s předmětnými pozemky) účastníkem správního řízení vedeného správním orgánem podle § 9 odst. 6 ZMV, a to s odkazem na § 27 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Dle účastnice řízení je evidentní, že pokud by v roce 1998 nedošlo, a to v přímém rozporu s blokačním § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a v jednoznačném nesouladu se zákonem č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ke změně vlastnického práva k předmětným pozemků, pak by s nimi ke dni účinnosti ZMV za Českou republiku hospodařil Pozemkový fond České republiky, resp. Státní pozemkový úřad. S odkazem na shora uvedené účastnice řízení tedy nadále setrvává na svém procesním stanovisku, že žaloba je zcela nedůvodná a navrhuje Krajskému soudu v Praze, aby ji v plném rozsahu zamítl.

3. Účastnice 2) pak uvedla, že řízení dle § 9 odt. 6 obligatorně předchází řízení dohodové, a pokud je dohoda o vydání věci mezi osobou povinnou a osobou oprávněnou uzavřena a pozemkovým úřadem schválena dohoda dle § 9 odst. 5, řízení se dle § 9 odst. 6 nezahajuje. Povinnou osobou k vydání věci je mezi jinými Pozemkový fond České republiky vykonávající správu majetku státu na základě § 17 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Jeho právním nástupcem je Česká republika; k výkonu práv a povinností vyplývajících z postavení povinné osoby je příslušný Státní pozemkový úřad. Státní pozemkový úřad obdržel dne 30. 5. 2018 pod zdejší zn. SPÚ [číslo] výzvu k vydání věcí tamní [číslo jednací] ze dne 25. 5. 2018 adresovanou ze strany účastníka 1). Následně bylo zjištěno, že nárok se vztahuje na nemovitosti sice zemědělské ve smyslu § 2 písm. b) zákona, ale zapsané – poté, kdy o jejich vrácení státu bylo rozhodnuto soudem – na obecném listu vlastnictví státu. [jméno] tedy ve prospěch České republiky – Státního pozemkového úřadu na [list vlastnictví], ale na [list vlastnictví] ve prospěch České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Proto výzvu postoupil dle § 11 odst. 1 ÚZSVM s tím, že se ale domnívá, že není osobou oprávněnou hospodařit s dotčeným majetkem státu nebo vykonávat jeho správu, avšak je možno formálního předání nemovitostí mezi dotčenými úřady. Doplnil, že zohledněním souvztažnosti ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) by bylo oprávněným osobám restituování tradičního pozemkového, rozumí se zemědělského, majetku odepřeno. V daném případě je argumentace žalobce scestná. Pokud jde o vedlejší argumentaci, resp. zastavěnost pozemků, opět je spor nikoli o skutečnost, ale o právu.

4. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu, [číslo jednací], sp.zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne 12. 11. 2019 bylo zjištěno, že Římskokatolické farnosti [obec], [IČO] se vydávají nemovité věci, a to pozemky parc. [číslo] – orná půda o výměře [číslo] m², pozemek parc. [číslo] – orná půda o výměře [číslo] m², pozemek parc. [číslo] – trvalý travní porost o výměře [číslo] m², pozemek parc. [číslo] – trvalý travní porost o výměře [číslo] m², vše [územní celek], [katastrální uzemí]. V odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí SPÚ je uvedeno, že se jedná o zemědělské pozemky, bylo splněno ustanovení § 5 písm. a) ZMV, neboť pozemky přešly do vlastnictví státu bez náhrady postupem dle zákona č. 46/1948 Sb. a pozemky lze vydat, s výjimkou oplocení a budky, neboť není dán výlukový důvod dle § 8 písm. a) ZMV. Věci (oplocení a budka), které se dle uvedeného rozhodnutí nevydávají, nejsou uvedeny ve výroku rozhodnutí, nýbrž v odůvodnění rozhodnutí (str. 11), kde SPÚ konstatuje, že co vyplývá ze zákona, není třeba opakovat ex auctoritate. Uvedené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 21. 11. 2019. Proti uvedenému rozhodnutí se nelze odvolat (§ 9 odst. 8 zákona č. 428/2012 Sb.), avšak podle části páté občanského soudního řádu (§ 9 odst. 10 uvedeného zákona) může být uvedená věc projednána příslušným soudem.

5. Z výpisu z Katastru nemovitostí pro k.ú. [část obce], obec Neustupov na [list vlastnictví] bylo zjištěno, že vlastnické právo k předmětným pozemkům je zapsáno pro Českou republiku, přičemž příslušnost hospodařit s majetkem státu náleží Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Toto vlastnické právo bylo zapsáno na základě rozsudku soudu o určení právního vztahu Krajského soudu v Praze č.j. 19 Co 475/2016-269 ze dne 20. 4. 2017. Příslušnost hospodařit s majetkem státu byla zapsaná na základě Ohlášení o příslušnosti hospodařit s majetkem státu ze dne 30. 6. 2017. Dále bylo (stejně jako z informace o jednotlivých pozemků) zjištěno, že se jedná o pozemky se způsobem ochrany zemědělský půdní fond.

6. Z návrhu na záznam práva do katastru nemovitostí ze dne 30. 6. 2017 bylo zjištěno, že tento byl podán žalobcem za účelem vzniku zápisu příslušnosti hospodařit s majetkem státu. Součástí návrhu bylo Prohlášení o vzniku práva k záznamu do katastru nemovitosti.

7. Z prohlášení o vzniku práva k záznamu do katastru nemovitostí sepsaného žalobcem dne 30. 6. 2017 bylo zjištěno, že se žalobce na základě rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 7. 2016 č.j. 5 C 268/2015 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2017 č.j. 19 Co 475/2016-269, který nabyl právní moci dne 1. 6. 2017, a kterým bylo určeno, že vlastníkem předmětných pozemků je Česká republika, domáhal vyznačení příslušnosti hospodařit s majetkem státu.

8. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2017 č.j. 19 Co 475/2016-269 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 7. 2016 č.j. 5 C 268/2015-199 bylo zjištěno, že bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem pozemku parcelní [číslo] (původní pozemek PK [anonymizováno]), pozemku parcelní [číslo] (část původního pozemku PK [číslo]), pozemku parcelní [číslo] (část původního pozemku PK [číslo]), pozemku parcelní [číslo] (část původního pozemku PK [číslo]), tedy nemovitostí zapsaných pro katastrální území Dolní Borek, obec Neustupov na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov. Z odůvodnění rozsudku pak plyne, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro přechod vlastnictví obce k 1. 7. 2000 podle § 2a zákona č. 172/1991 Sb. ze státu, neboť obci [obec] nebyl tento majetek přidělen jako přídělcům, a proto je nadále vlastníkem předmětných nemovitostí Česká republika bez ohledu na stav zápisu v katastru nemovitostí. Dále bylo zjištěno, že při posouzení, která organizační složka má za stát vystupovat, soud postupoval podle § 21a odst. 1 a 4 o.s.ř., podle kterého za stát jedná ÚZSVM v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu nebo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech, kdy nenáleží vystupovat před soudem ÚZSVM. V daném případě žalobce označil jako účastníka řízení za Českou republiku – Úřad pro zatupování státu ve věcech majetkových a soud uzavřel, že má jednat s touto organizační složkou státu. Oprávnění [příjmení] soud spatřil ve skutečnosti, že na žádném ze sporných pozemků nehospodaří stát, nýbrž obec. Ohledně sporných pozemků není tedy patrno, které organizační složce přísluší hospodaření s majetkem, a proto je dáno oprávnění [příjmení].

9. Z oznámení Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu ze dne 6. 6. 2019 bylo zjištěno, že bylo zahájeno řízení podle § 47 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, o vydání zemědělské nemovitosti ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, kdy předmětem řízení byly pozemkové parcely dle pozemkového katastru [číslo] v k.ú. [část obce] zapsané v knihovní vložce [číslo] dle katastru nemovitostí parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Ve věci pak byl založen spis SPÚ [číslo]. Účastníky byly Římskokatolická farnost [obec], [IČO] jako osoba oprávněná a Úřad pro zastupování ve věcech majetkových jako osoba povinná.

10. Ze srovnání parcel ze dne 28. 1. 2016, z kopie katastrální mapy s orientačním zákresem stavu pozemkové držby a výpisu z [list vlastnictví] bylo soudem zjištěno, že pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce] odpovídají původním pozemkům PK 364, [číslo] a [číslo].

11. Ze sdělení ÚZSVM ze dne 20. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalobce nesouhlasil s vydáním předmětných nemovitostí, neboť na pozemku parc. [číslo] se nachází vodní zdroj (vodojem a vrt) ve vlastnictví Městyse [obec] a z tohoto důvodu jsou předmětné pozemky součástí ochranného pásma, a dále není prokázána funkční souvislost s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle zákona.

12. Ze soutisku rastru katastrální mapy a ortofota a leteckého snímku předmětných pozemků bylo zjištěno, že dané pozemky jsou zemědělsky obhospodařovány.

13. Z webových prezentacích žalobce (čl. 56-61) bylo zjištěno, že mezi organizačními složky státu, tj. SPÚ a ÚZSVM byla běžná praxe, že zemědělské pozemky byly předávány k hospodaření SPÚ.

14. Ze seznamu nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] bylo zjištěno, že tyto jsou ve vlastnictví státu a že příslušnost hospodařit s majetkem státu přísluší SPÚ. Rovněž bylo ve spojení s ortofotomapu zjištěno, že se jedná o pozemky v blízkosti předmětných pozemků, přičemž část těchto pozemků tvoří s předmětnými pozemky eden obhospodařovatelný celek.

15. Další návrhy na doplnění dokazování nebyly s ohledem na níže uvedené právní závěry soudu pro nadbytečnost provedeny.

16. Mezi stranami nebylo sporné, že jsou dány skutečnosti ve smyslu § 5 zákona, tj. že vůči původnímu vlastníku došlo v rozhodném období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 k majetkové křivdě a jaká byla její povaha. Rovněž nebylo sporné, že účastník 1) je osobou oprávněnou ve smyslu § 3 písm. b) zákona o majetkovém vyrovnání.

17. Po zhodnocení provedených důkazů a to každého jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo včetně toho, co uvedli účastníci, zjistil soud následující skutkový stav věci: Předmětné nemovité věci byly zapsány pro žalobce na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2017 č.j. 19 Co 475/2016-269 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 7. 2016 č.j. 5 C 268/2015-199. Příslušnost hospodařit s majetkem státu pak byla zapsána pro žalobce na základě Prohlášení o vzniku práva k záznamu do katastru nemovitosti ze dne 30. 6. 2017 učiněného žalobcem. Účastník 1) jako osoba oprávněná zaslala SPÚ návrh na vydání předmětných nemovitostí v k.ú. [část obce], když ve lhůtě 6 měsíců od zaslání výzvy k vydání předmětných nemovitostí nedošlo k dohodě. K uzavření dohody nedošlo, neboť mezi organizačními složkami byl spor o to, kdo je v dané věci osobou povinnou ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání. ÚZSVM svou příslušnost dovozoval na základě výše uvedeného rozsudku ve spojení s prohlášením ze dne 30. 6. 2016, SPÚ pak svou příslušnost dovozoval z toho, že se jedná o zemědělské pozemky. SPÚ požadoval po ÚZSVM předání těchto pozemků. K tomu však nedošlo. Rovněž nedošlo ani k vyřešení sporu mezi organizačními složkami státu. Návrh na vydání předmětných pozemků byl s ohledem na zápis ÚZSVM jako organizační složky příslušné hospodařit s majetkem státu, tj. předmětnými pozemky, postoupen ÚZSVM. Ten však odmítl účastníkovi 1) vydat předmětné pozemky s tím, že není naplněna funkční souvislost daná ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání a dále s tím, že se na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] nachází vodojem a všechny pozemky jsou součástí ochranného pásma vodního zdroje. Dne 6. 6. 2019 bylo zahájeno správní řízení, ke kterému se žalobce vyjádřil tak, že dané pozemky nelze vydat, neboť není naplněna funkční souvislost daná ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání a dále se na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] nachází vodojem a všechny pozemky jsou součástí ochranného pásma vodního zdroje. SPÚ svým rozhodnutím ze dne 12. 11. 2019 [číslo jednací], sp.zn. SPÚ [číslo] vydal účastníkovi 1) předmětné pozemky s tím, že v daném případě neshledal výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání, a že podmínkami uvedenými v § 7 zákona o majetkovém vyrovnání se nezabýval, ačkoli splnění podmínky § 7 odst. 1 písm. a) a b) zákona o majetkovém vyrovnání se váže k osobě povinné dle § 4 písm. c) a d) daného zákona.

18. Mezi stranami tak zůstává sporné, kdo je příslušný hospodařit s danými pozemky, neboť to je významné pro případné posouzení podmínek pro vydání předmětných nemovitostí účastníkovi 1), tj. zda je nutné splnění podmínek stanovených v § 7 zákona o majetkovém vyrovnání či nikoli. A dále je předmětem řízení to, zda jsou či nejsou dány výlukové důvody uvedené v § 8 zákona o majetkovém vyrovnání.

19. Povinnou osobou dle § 4 zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), dále jen„ ZMV“ je a) Pozemkový fond České republiky, b) Lesy České republiky, s. p., c) stát, za který jedná příslušná organizační složka státu, d) státní příspěvková organizace, státní fond, státní podnik a jiná státní organizace, za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

20. Dle § 6 ZMV platí, že povinná osoba podle § 4 písm. a) a b) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

21. Podle § 7 odst. 1 ZMV platí, že povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud a) funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona, nebo b) oprávněné osobě nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních.

22. Podle § 8 odst. 1 ZMV platí, že věc nelze vydat v případě, že se jedná o a) zastavěný pozemek; za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen„ stavba“), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem5 a je užívána, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby, b) nemovitou věc, která tvoří území vojenského újezdu6, a o stavbu, která se na tomto území nachází, c) církevní matriky, které přešly do majetku státu podle § 27 zákona č. 268/1949 Sb., o matrikách, d) nemovitou věc užívanou k plnění úkolů bezpečnostního sboru7 nebo k přípravě na plnění těchto úkolů, e) pozemek vyňatý ze zemědělského půdního fondu, na kterém bylo zřízeno v souladu se stavebním zákonem sportovní hřiště, které je užíváno, f) část pozemku nebo stavby, která je potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit; to neplatí, postačí-li pro veřejně prospěšnou stavbu zřízení věcného břemene, g) nemovitou věc tvořící území národního parku nebo národní přírodní rezervace a stavbu, která se na tomto území nachází, nebo h) věc konfiskovanou na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

23. Podle § 22 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, platí, že Česká republika dnem 1. 1. 2013 vstoupila do všech práv a povinností Pozemkového fondu České republiky, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů a ze správních nebo soudních řízení, jejichž účastníkem yl Pozemkový fond České republiky, a včetně postavení Pozemkového fondu České republiky jako povinné osoby podle ZMV. K výkonu těchto práv a povinností je příslušný Státní pozemkový úřad.

24. Státní pozemkový úřad tak v procesu vydávání věcí podle ZMV vystupuje v dvojjediné roli: jednak jako povinná osoba, resp. příslušná organizační složka jednající za stát, který je povinnou osobou, a současně jako správní úřad, kterému § 9 ZMV a § 22 odst. 9 zákona č. 503/2012 Sb., svěřují působnost v souvislosti se schvalováním dohod o vydání zemědělské nemovitosti.

25. Státní pozemkový úřad je tak příslušný hospodařit s nemovitostmi, které byly 31. 12. 2012 ve správě Pozemkového fondu České republiky. Jedná se o nemovitosti vymezené § 1 odst. 1 zákona 229/1991Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (tj. půda, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží, a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i půda, která tvoří lesní půdní fond, (dále jen„ půda“), b) obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, c) obytné a hospodářské budovy a stavby, sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků, d) jiný zemědělský majetek uvedený v § 20), a také o pozemky podle § 11 odst. 1 a 5 zákona č. 290/2002 Sb. Správa těchto nemovitostí Pozemkovým fondem byla dána ze zákona, a není proto rozhodné, pokud v údajích v katastru nemovitostí bylo zapsáno oprávnění hospodařit s majetkem státu pro jinou státní organizaci či organizační složku státu.

26. Pokud je u zemědělských nemovitostí ve vlastnictví státu v katastru nemovitostí zapsán ÚZSVM jako organizační složka státu příslušná hospodařit s tímto majetkem, neodpovídá tento údaj právnímu stavu. Vymezené zemědělské nemovitosti přešly do správy Pozemkového fondu ČR přímo ze zákona (srov. § 1 odst. 1 ve spojení s § 17 odst. 1 229/1991Sb., a také § 11 odst. 1 a 5 zákona č. 290/2002 Sb.) a stav zápisu v katastru nemovitostí tudíž není rozhodující. Na základě § 4 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb vznikla příslušnost hospodařit s tímto majetkem státu Státnímu pozemkovému úřadu.

27. Z výše uvedeného je tak osobou povinnou ten, kdo je oprávněn„ hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5“ ZMV a nikoliv ten, pro koho je v katastru nemovitostí pouze formálně (a navíc chybně) evidována„ příslušnost hospodařit s majetkem státu“.

28. Na základě shora zjištěného skutkového stavu není pochyb o tom, že předmětné pozemky jsou pozemky zemědělské, když všechny pozemky mají evidovaný způsob ochrany„ zemědělský půdní fond“ a rovněž i ze snímků ortofotomapy je zřejmé, že jsou stále zemědělsky obhospodařované.

29. Dovozuje-li žalobce svou příslušnost hospodařit s předmětnými pozemky na základě zmíněných rozsudků Okresního soudu v Benešově a Krajského soudu v Praze, je jeho závěr chybný. Zmíněné soudy řešily v daném řízení vlastnictví k předmětným pozemkům, nikoli příslušnost hospodaření s majetkem státu. Tato příslušnost byla zapsaná až na základě samotného návrhu žalobce ze dne 30. 6. 2017 ve spojení s jeho prohlášením ze dne 30. 6. 2017, i když v souvislosti se zmíněnými rozsudky. Je sice pravdou, že zmíněné rozsudky uzavřely, že oprávněným jednat za stát v případě sporu je ÚZSVM (tj. byl-li v daném řízení spor o tom, kdo má příslušnost k hospodaření s majetkem státu, když toto dosud vykonávala obec Neustupov), ale takové posouzení sloužilo jen pro účely soudního řízení, tj. pro stanovení, kdo za stát bude vystupovat v daném řízení. Bylo-li však následně danými rozsudky určeno vlastnictví státu k předmětným pozemkům (když předtím si ho nárokovala obec Neustupov, která rovněž na daných pozemcích hospodařila) a tyto pozemky jsou pozemkami zemědělskými, nemůže tak být s ohledem na shora uvedené sporu o tom, kdo je příslušný hospodařit s daným majetkem státu.

30. Podle § 250a o.s.ř. platí, že účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem.

31. Žalobce je tak účastníkem řízení bez ohledu na to, zda byl účastníkem řízení před správním orgánem (formální pojetí účastenství). Žalobce ale musí v žalobě tvrdit, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Pokud se však později ukáže, že žalobce rozhodnutím správního orgánu nebyl dotčen na svých právech, ačkoli to v žalobě tvrdil, soud žalobu zamítne dle § 250i.

32. Správní orgán, o jehož rozhodnutí se jedná, naopak není, na rozdíl od řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle SŘS, účastníkem řízení. Výjimečně však může však být účastníkem řízení, jeho postavení účastníka řízení se pak neodvíjí od skutečnosti, že jde o správní orgán, který ve věci rozhodl, ale od jeho postavení účastníka daného správního řízení (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1385/2011).

33. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že ačkoli podle hmotněprávních norem měla být příslušná Česká republika – Státní pozemkový úřad, byla na základě procesních norem zapsána příslušnost hospodařit s daným majetkem České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, a proto soud přibral Českou republiku – Státní pozemkový úřad usnesením ze dne 4. 8. 2020 č.j. 79 C 2/2020-64 za účastníka řízení, který tak nyní vystupuje v dvojjediné roli, a to jako povinná osoba, resp. příslušná organizační složka jednající za stát, který je povinnou osobou, a současně jako správní úřad, kterému § 9 ZMV a § 22 odst. 9 zákona č. 503/2012 Sb., se svěřuje působnost v souvislosti se schvalováním dohod o vydání zemědělské nemovitosti.

34. Vzhledem k tomu, že žalobce tak není příslušný hospodařit s předmětnými pozemky, není tak ani osobou povinnou v rámci řízení podle ZVM a tudíž nemůže být ani dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, a proto soudu nezbylo než žalobu žalobce zamítnout, aniž by se dále zabýval jeho námitkami.

35. O náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobce a účastníka 1) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř.) tak, že přiznal účastníkovi 1), který byl v řízení zcela úspěšný, náhradu nákladů řízení ve výši 10 400 Kč Tyto náklady se sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 3 100 Kč a dle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby a dále náhrady za promeškaný čas v souvislosti s poskytování právní služby ve smyslu § 14 odst. 3 advokátního tarifu za dvě půlhodiny ve výši 100 Kč, tj. celkem 200 Kč.

36. O náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobce a účastníka řízení 2) rozhodl soud také podle § 142 odst. 1 o.s.ř. avšak tak, že žádný z těchto účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když podle tohoto platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, avšak účastníkovi 2) žádné náklady řízení nevznikly, resp. tyto nepožadoval.

37. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).