o žalobě na určení neplatnosti soudního smíru podané žalovanou

1. Žalovaná se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 3. 2024 domáhala určení neplatnosti schváleného soudního smíru, který vydal Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 7. 2023, č.j. [incidenční spisová značka] (KSPH [spisová značka]) ve shora uvedeném znění. Žalovaná poukázala na to, že v předmětném řízení uzavřela soudní smír na základě podané žaloby a argumentace žalobce ve věci – insolvenčního správce dlužníka povinného pana [Jméno žalobce B] s odůvodněním, že v zákonné roční lhůtě jako insolvenční správce je oprávněn se domáhat neúčinnosti převodů majetku dlužníka. Tímto právním úkonem, který se týkal převodu majetku dlužníka byla právě ona kupní smlouva ze dne 6. 8. 2021, kterou dlužník pan [Jméno žalobce B] převedl vlastnické právo k nemovitostem shora uvedeným na kupujícího pana [jméno FO], narozeného [datum]. V rámci konaného soudního řízení bylo poukazováno na to, že žalobce jako insolveční správce podal žalobu na určení neúčinnosti vůči všem osobám, které z obdržené kupní ceny za prodej nemovitosti získaly finanční plnění. Dále bylo poukazováno na to, že žaloby byly úspěšné, a tudíž podaná žaloba na určení neúčinnosti právního jednání ve věci je podána po právu a žalovaná tudíž bude nucena vydat přijaté plnění, které přijala zcela po právu, když měla za dlužníkem panem [Jméno žalobce B] pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu přiznánou pohledávku. Teprve ze zprávy insolvenčního správce dlužníka uveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 22. 1. 2024 se žalovaná dozvěděla, že žaloba insolvenčního správce vůči panu [jméno FO] jako nabyvateli vlastnického práva z kupní smlouvy ze dne 6. 8. 2021 na určení toho, že kupní smlouva ze dne 6. 8. 2021 uzavřená mezi dlužníkem [Jméno žalobce B] a panem [jméno FO] je neúčinným právním jednáním, byla pravomocným rozhodnutím soudu zamítnuta. Proto byť byl mezi účastníky schválen soudní smír, tento soudní smír je v rozporu s hmotným právem. Nelze platně uzavřít soudní smír, pokud je smír založen na skutkové podstatě, kterou nelze podřadit pod taxativní výčet stanovený insolvenčním zákonem. Nelze tedy ani soudním smírem uzavřeným mezi účastníky řízení určit neúčinnost právního jednání, pokud nejsou dány zákonné podmínky pro určení takové neúčinnosti.

2. Při jednání dne 3. 9. 2024 žalovaná doplnila skutková tvrzení v tom smyslu, že smír obsahoval vícero výroků, kdy jeden z nich se týkal vyslovení neúčinnosti kupní smlouvy mezi dlužníkem a [jméno FO]. Žalovaná nebyla účastníkem této smlouvy, a proto nemůže být ani pasivně legitimována v daném sporu. V tomto tedy spatřuje ten rozpor s hmotným právem.

3. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že schválený smír není v rozporu s hmotným právem, neboť kupní smlouva může být dle hmotného práva při naplnění zákonných předpokladů shledána neúčinnou, splátka závazku též může být shledána neúčinnou a též může být uloženo „zvýhodněnému“ věřiteli, aby uhradil do majetkové podstaty to, co nabyl na základě neúčinného právního jednání. I kdyby se v rámci jiného (obdobného) sporu ukázalo, že smírem vyřešený spor by mohl skončit jinak, není to důvodem pro zrušení smíru, resp. pro určení jeho neplatnosti. Otázkou, kdo má být žalovaným v případě, kdy dlužník prodá věc, aniž by sám obdržel protiplnění, které je kupujícím zasláno přímo věřitelům dlužníka, byla řešena mj. v rámci rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. října 2021, sp.zn. 29 ICdo 118/2020. Je tedy zřejmé, že schválený smír není v rozporu s hmotným právem, a proto by měla být žaloba na určení jeho neplatnosti zamítnuta.

4. Podle § 99 odst. 3 o.s.ř. platí, že schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.

5. Účastníky řízení o schválení smíru jsou navrhující účastník původního řízení (případně jeho právní nástupce), v němž došlo ke schválení smíru, a ostatní účastníci původního řízení (případně jejich právní nástupci).

6. Jinými slovy je dána jak aktivní, tak i pasivní legitimace účastníků.

7. Návrh na zrušení usnesení o schválení smíru je opravným prostředkem, který směřuje vůči usnesení, kterým soud schválil smír.

8. Soud proto ponechal označení účastníků jako v původním řízení.

9. Důvody pro podání žaloby o neplatnost smíru, resp. zrušení smíru jsou za a) hmotněprávní nebo procesní normy nepřipouštějí, aby se účastníci sami mezi sebou dohodli na vyřešení vzájemného právního problému, b) účastníky předkládaná dohoda o smírném vyřešení situace je absolutně neplatná a c) účastníky předkládaná dohoda o smírném vyřešení situace je relativně neplatná a žalovaný tuto relativní neplatnost uplatní dodatečně.

10. Účastník tak může podle okolností vznášet právní argumenty (útočí-li na to, že smír byl uzavřen v rozporu s kogentními právními normami způsobujícími absolutní neplatnost dohody, která byla podkladem usnesení o schválení smíru), nebo i argumenty skutkovými, které existovaly v době, kdy došlo ke schválení smíru a jež odůvodňují vznesení námitky relativní neplatnosti dohody, která byla podkladem pro vydání usnesení o schválení smíru (viz. Svoboda K. Opravné prostředky. Civilní proces z pohledu účastníka. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 30 – 32).

11. Žalovaná se domáhá určení neplatnosti soudního smíru, resp. zrušení smíru především pro rozpor s hmotným právem, když žalovaná nebyla pasivně legitimována v daném řízení, a proto nemohla uzavřít soudní smír.

12. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2023, č.j. [incidenční spisová značka] byl schválen smír účastníků tohoto znění:

I. Určuje se, že kupní smlouva ze dne 6. 8. 2021, kterou dlužník převedl vlastnické právo k následujícím nemovitým věcem: a. Pozemek parc. č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je i stavba bez č. p. / č. e., b. pozemek parc. č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je i rozestavěná stavba c. pozemek parc. č. [Anonymizováno], d. pozemek parc. č. [Anonymizováno] a e. pozemek parc. č. [hodnota], vše v katastrálním území [adresa], zapsáno na LV č. [hodnota] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [jméno FO], na jejímž základě byla žalovanému uhrazena částka ve výši 215 000 Kč, je vůči věřitelům dlužníka [Jméno žalobce B], narozeného [Datum narození žalobce B] neúčinným právním jednáním.

II. Určuje se, že splátka závazku dlužníka vůči žalovanému ve výši 215 000 Kč učiněná na základě kupní smlouvy ze dne 6. 8. 2021, je vůči věřitelům dlužníka [Jméno žalobce B], narozeného [Datum narození žalobce B] neúčinným právním jednáním.

III. Žalovaný je povinen zaplatit do majetkové podstaty dlužníka [Jméno žalobce B] částku 190 000 Kč, a to ve čtyřech pravidelných měsíčních splátkách po 47 500 Kč splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení o schválení tohoto smíru.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 000 Kč, do 1 měsíce od právní moci usnesení o schválení tohoto smíru, k rukám [Jméno advokáta], advokáta

13. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 3. 2023, č.j. [incidenční spisová značka] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 7. 2023, č.j. [spisová značka] byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že kupní smlouva ze dne 6. 8. 2021 uzavřená mezi dlužníkem a [jméno FO] je neúčinným právním jednáním.

14. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. května 2023, č. j. [incidenční spisová značka] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2024, č.j. [spisová značka] byla určena neúčinnost následujících právních jednání: [1] Kupní smlouvy ze dne 6. 8. 2021 (dále jen „kupní smlouva“), kterou dlužník převedl vlastnické právo k nemovitým věcem - pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba, pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je rozestavěná stavba a pozemku parc. č. [Anonymizováno] [incidenční spisová značka]) Shodu s prvopisem potvrzuje [jméno FO]. [Anonymizováno] - v katastrálním území [adresa], to vše zapsáno na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [jméno FO] (dále jen „předmětné nemovitosti“), na jejímž základě byla žalované uhrazena částka ve výši 889 715 Kč (výrok I.). [2] Dohody o notářské úschově zachycené v protokolu o notářské úschově č. [Anonymizováno] ze dne 6. 8. 2021, na jejímž základě byla žalované uhrazena částka ve výši 500 000 Kč (výrok II.). [3] Splátky závazků dlužníka vůči žalované ve výši 500 000 Kč učiněné na základě kupní smlouvy ze dne 6. 8. 2021 a dohody o notářské úschově zachycené v protokolu o notářské úschově č. [Anonymizováno] ze dne 6. 8. 2021 (výrok III.). [4] Splátky závazků dlužníka vůči žalované ve výši 389 715 Kč učiněné na základě Kupní smlouvy ze dne 6. 8. 2021 (výrok IV.). [5] Dále uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit do majetkové podstaty dlužníka finanční prostředky v celkové výši 889 715 Kč (výrok V.), žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 16 456 Kč (výrok VI.) a České republice – Krajskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 5 000 Kč (výrok VII.).

15. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2024, č.j. [spisová značka] byl rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. [incidenční spisová značka] ze dne 5.dubna 2023 v bodech I. a III. změněn tak, že se žaloba zamítá, v bodech II. a IV. výroku se potvrzuje, v bodě VI. výroku se mění jen tak, že výše soudního poplatku činí 2 500,- Kč.

16. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5. 4. 2023, č.j. [incidenční spisová značka] bylo určeno, že kupní smlouva ze dne 6. 8. 2021, kterou dlužník převedl vlastnické právo k nemovitým věcem žalobce v katastrálním území [adresa], to vše zapsáno na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [jméno FO], na jejímž základě byla žalované uhrazena částka ve výši 580 000 Kč, je neúčinným právním úkonem. II. Určuje se, že dohoda o notářské úschově zachycená v protokolu o notářské úschově č. [Anonymizováno] ze dne 6.8.2021 na jejímž základě byla žalované uhrazena částka 580 000 Kč, je neúčinným právním úkonem. III. Určuje se, že splátka závazku dlužníka vůči žalované ve výši 580 000 Kč učiněná na základě Kupní smlouvy ze dne 6.8.2021 a dohody o notářské úschově zachycené v protokolu o notářské úschově č. [Anonymizováno] ze dne 6.8.2021, je neúčinným právním úkonem. IV. Žalovaná je povinna zaplatit do majetkové podstaty dlužníka 580 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 456 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. VI. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 5 000 Kč na účet Krajského soudu v Praze ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

17. Návrh žalovaného na zrušení smíru byl posouzen v souladu s platními právními předpisy. Soud proto přezkoumal, zda byly naplněny podmínky pro zrušení smíru dle § 99 odst. 3 o.s.ř.

18. Ustálená soudní praxe dovodila, že usnesení o schválení smíru (nikoli smír sám) zruší soud jen tehdy, je-li smír neplatný podle předpisů hmotného práva (§ 99 odst. 3 o.s.ř.). Předpokladem tu je, že jde o smír neplatný v době, kdy ho soud schvaloval (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze z 12. června 1964, sp. zn. 5 Co 181/64, uveřejněný pod č. 56/1964 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu z 13. května 2004, sp. zn. 28 Cdo 1226/2003, či z 16. března 2017, sp. zn. 28 Cdo 1192/2016). O podmínku „rozporu s hmotným právem“ jde tehdy, je-li smír v rozporu s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních úkonů (nyní jednání) nebo pomíjí-li náležitosti úkonů (nyní právních jednání), stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28. února 2003, sp. zn. 20 Cdo 307/2002, z 13. dubna 2016, sp. zn. 28 Cdo 982/2016, či z 2. listopadu 2016, sp. zn. 22 Cdo 4605/2016).

19. K nedostatku pasivní věcné legitimace žalované v řízení o určení neúčinnosti kupní smlouvy, jíž nebyla účastnicí, soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 29 ICdo 118/2020, který v obdobné věci při zohlednění úpravy v § 237 odst. 1 IZ konstatoval, že úhradou obvyklé ceny nemovitosti kupující žádný majetkový prospěch nezískal. Takovou osobou však mohl být ten, komu se podle dohody dlužníka s kupujícím takového plnění dostalo na úhradu jeho pohledávky za dlužníkem. Je-li žalovaná pasivně věcně legitimovanou osobou k vydání dlužníkova plnění z neúčinných právních úkonů podle § 237 odst. 1 IZ, je v takovém postavení i při určení neúčinnosti přímo právního jednání, tj. kupní smlouvy.

20. V rozsudku ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 29 ICdo 118/2020, pak Nejvyšší soud uzavřel, že osoba, která podle pokynu dlužníka plní svůj dluh vůči němu tak, že dlužnou částku poukáže (na splnění dluhu) věřiteli dlužníka, tím jednak reálně splní svůj dluh (§ 1908 odst. 1 o. z.), jednak (současně) vystupuje jako „jiná osoba“, pomocí které plní dlužník svůj vlastní dluh (§ 1908 odst. 1 a § 1935 o. z.). Tím, kdo mohl mít ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 insolvenčního zákona prospěch z plnění (reálně) poukázaného kupujícím na úhradu obvyklé kupní ceny dle pokynu dlužníka (prodávajícího) jinam, než k rukám nebo na účet dlužníka, byla osoba, jíž se takového plnění dostalo na úhradu její pohledávky za dlužníkem (věřitel dlužníka).

21. Prospěch, který se věřiteli dostane v důsledku zvýhodňujícího právního úkonu dlužníka, nespočívá v tom, že věřitel dostane od dlužníka více, než by mu náleželo (nebýt úpadkové situace dlužníka), ale že je poskytnutým plněním zvýhodněn proti jiným věřitelům (kteří by měli v konkursu pro účely poměrného uspokojení z nedostatečného majetku dlužníka stejné postavení jako věřitel, jehož pohledávku se dlužník rozhodl takto uspokojit). Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2016, sen. zn. 29 ICdo 5/2016).

22. Jinými slovy uzavření smíru v řízení o neúčinnosti právního jednání podle insolvenčního zákona je možné, a to zejména v případech, kdy insolvenční správce nebo jiný účastník řízení napadá určité právní jednání dlužníka s cílem prokázat, že bylo neúčinné a mělo za následek úpadek nebo zhoršení postavení věřitelů. Žalovaná přitom byla v předmětném sporu pasivně legitimována, neboť v její prospěch dlužník učinil napadené odporované právní jednání.

23. Obsah smíru tak není rozporu se zákonem nebo veřejným pořádkem

24. Z obsahu spisu také vyplynulo, že smír byl uzavřen dobrovolně, obě strany si byly vědomy svých práv a povinností, a žádná ze stran nenamítala v průběhu smírového řízení rozpor s hmotným právem.

25. Soud má za to, že se nepodařilo prokázat žádný z důvodů, které by mohly odůvodnit zrušení smíru.

26. Soud proto dospěl k závěru, že smír byl uzavřen v souladu s hmotným právem a v souladu s procesními předpisy. Soud dále zdůrazňuje, že uzavřením smíru strany projevily vůli vyřešit svůj spor mimosoudně, což je v souladu s principy efektivního a hospodárného vymáhání práva.

27. Návrh žalovaného tedy nebyl opodstatněný a soud nemá důvod k jeho akceptaci.

28. Soud proto tímto potvrzuje, že smír, na jehož zrušení byl podán návrh, je platný a závazný pro obě strany.

29. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., za splnění podmínky dané § 142a odst. 1 o. s. ř., podle něhož byla úspěšnému žalobci přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 34 412,40 Kč, přičemž tyto spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 27 540 Kč za 3 úkony právní služby a to (1) převzetí a příprava právního zastoupení, (2) vyjádření ve věci, a (3) účast na jednání soudu dne 3. 9. 2024, podle § 11 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“); náhradě hotových výdajů v celkové výši 900 Kč spočívajících ve třech režijních paušálech za jednotlivé úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; a DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náležející z uvedené odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 5 972,40 Kč.

30. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.