o zaplacení částky 209 000 Kč s příslušenstvím,

1. Žalobce se svým návrhem domáhal na žalovaném zaplacení částky s tím, že žalovaný vystavil dne [datum] v [obec] na řad žalobce směnku vlastní, v níž se zavázal bezpodmínečně zaplatit směnečný peníz ve výši 209 000 Kč ve lhůtě do [datum]. Žalovaný jako podnikající osoba je výstavcem směnky a zároveň jako fyzická osoba je avalem předmětné směnky.

2. Ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) se dne [datum] u Krajského soudu v Praze konalo jednání v nepřítomnosti žalovaného a soud rozhodl na základě důkazů provedených při jednání a na základě obsahu spisu.

3. Z předložené směnky soud zjistil, že byla vystavena žalovaným jako podnikající osobou na řad žalobce dne [datum] v [obec], jedná se o směnku vlastní splatnou dne [datum], opatřenou doložkou bez protestu a per aval podepsána žalovaným jako fyzickou osobou.

4. Podle čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb. zákon směnečný a šekový (dále jen„ ZSŠ“), vlastní směnka obsahuje: označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; údaj splatnosti; údaj místa, kde má být placeno; jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; datum a místo vystavení směnky; podpis výstavce. Podle čl. I § 28 odst. 1, 2 ZSŠ se přijetím směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok na vše, co lze žádat podle § 48 a 49. Dle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, dále šestiprocentní úroky ode dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

5. V projednávané věci uplatnil žalobce nárok na zaplacení vlastní směnky proti žalovanému jako jejímu výstavci. Předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 ZSŠ pro platnou vlastní směnku a ztělesňuje přímý, nesporný a abstraktní závazek žalovaného k zaplacení směnečné sumy, která je na ní uvedena. Protože směnka nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobci proti žalovanému dle shora citovaných ustanovení nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 209 000 Kč s 6% úrokem ode dne splatnosti směnky, tj. ode dne [datum] do jeho zaplacení.

6. Žalobce předložením směnky prokázala jednoznačně svůj nárok, soud proto žalobě s odkazem na ustanovení § 75 ZSŠ, jakož i ustanovení § 120 o. s. ř. v plném rozsahu vyhověl.

7. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], jež představují soudní poplatek, který žalobce zaplatil.