o zaplacení částky 428 342 Kč s příslušenstvím

1. Žalobce se svým návrhem domáhal na žalovaném 1) a žalovaném 2) zaplacení částky ve výši [částka] s tím, že žalovaný 1) vystavil dne [datum] v [obec] na řád žalobce směnku [anonymizováno], s připojenou doložkou bez protestu, v níž se zavázal zaplatit směnečný peníz ve výši [částka] ve lhůtě do [datum] v [anonymizováno] a [anonymizováno] žalovaným 2).

2. Soud postupoval podle § 175 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a vydal dne [datum] směnečný platební rozkaz, č. j. [číslo jednací], jímž byla žalovanému 1) a žalovanému 2) uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovanou částku

s 6 % úrokem z prodlení, směnečnou odměnu a náklady řízení. Uvedený platební rozkaz nabyl právní moci vůči žalovanému 2) dne [datum], vůči žalovanému 1) byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušen, z důvodu jeho nedoručení žalovanému 1) do vlastních rukou.

3. V souladu s § 115a o. s. ř. vyzval soud žalovaného 1), aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Součástí výzvy bylo poučení o tom, že pokud se nevyjádří, soud bude považovat jeho nečinnost za souhlas. Účastník se nevyjádřil, soud proto vynesl rozsudek veřejně bez proběhlého jednání.

4. Z předložené směnky soud zjistil, že byla vystavena žalovaným 1) na řad žalobce dne [datum] v [obec], jedná se o směnku vlastní, opatřenou doložkou bez protestu, [anonymizováno] žalovaným 2) a splatnou dne [datum] v [anonymizováno].

5. Podle čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb. zákon směnečný a šekový (dále jen„ ZSŠ“), vlastní směnka obsahuje: označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; údaj splatnosti; údaj místa, kde má být placeno; jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; datum a místo vystavení směnky; podpis výstavce. Podle čl. I § 28 odst. 1, 2 ZSŠ se přijetím směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok na vše, co lze žádat podle § 48 a 49. Dle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, dále šestiprocentní úroky ode dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

6. V projednávané věci uplatnil žalobce nárok na zaplacení vlastní směnky proti žalovanému 1) jako jejímu výstavci a žalovanému 2) jako avalovi předmětné směnky. Předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 ZSŠ pro platnou vlastní směnku a ztělesňuje přímý, nesporný a abstraktní závazek žalovaného 1) k zaplacení směnečné sumy, která je na ní uvedena. Protože směnka nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobci proti žalovanému 1) dle shora citovaných ustanovení nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši [částka] s 6% úrokem ode dne splatnosti směnky, tj. ode dne [datum] do jeho zaplacení, směnečné odměny a nákladů řízení.

7. Žalobce předložením směnky prokázala jednoznačně svůj nárok, soud proto žalobě s odkazem na § 75 ZSŠ, jakož i § 120 o. s. ř. v plném rozsahu vyhověl.

8. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], jež představují jednak soudní poplatek, který žalobce zaplatil ve výši [částka], jednak náklady na právní zastoupení

ve výši [částka] vynaložené žalobcem.