o zaplacení částky 1 666 443,13 Kč s příslušenstvím,

1. Žalobou došlou soudu dne [datum], žalobce navrhl, aby soud vydal platební rozkaz, kterým by uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1 666 443,13 Kč, včetně úhrady úroků z prodlení z částky 1 666 443,13 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů ode dne doručení rozhodnutí s tvrzením, že žalovaný jako jednatel dlužníka [právnická osoba], v likvidaci, [IČO] (dále„ dlužník“) nesplnil svou povinnost vydat, a to na základě výzvy žalobce jako insolvenčního správce, pokladní hotovost vedenou v účetnictví dlužníka v částce nárokované jistiny. Dále žalobce ve své žalobě uvedl, že pohledávka ve výši žalované částky vůči druhému jednateli dlužníka [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod spisovou značkou [insolvenční spisová značka], řešící úpadek dlužníka, kde byla zcela uznána.

2. Platebním rozkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. ledna 2020, č. j. [číslo jednací], soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 1 666 443,13 Kč, včetně úhrady úroků z prodlení z částky 1 666 443,13 Kč od [datum] do zaplacení tak, jak bylo žalováno. Výše uvedený platební rozkaz se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, byl usnesením Okresního soudu v Mělníku, ze dne 14. února 2020, č. j. [číslo jednací] v souladu s ustanovení § 173 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zrušen.

3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2020, č. j. Ncp 381/2020-27, byla věc postoupena Krajskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému.

4. Žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí, neboť v minulosti byl v kontaktu s žalobcem a má za to, že v pokladně dlužníka nikdy předmětná částka nebyla. Dále uvedl, že v účetnictví se muselo jednat o chybu. Již v minulosti žalovaný navrhoval revizi účetnictví. Vzhledem k tomu, že firmě, která spravovala účetnictví, [příjmení] kancelář pana [příjmení], žalovaný dlužil za služby a m za to, že jeho důslednost při zpracování účetnictví nebyla zřejmě dostatečná.

5. Podle usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] soud rozhodl o úpadku dlužníka a žalobce byl ustanoven jako insolvenční správce dlužníka.

6. Podle výpisu z obchodního rejstříku dlužníka je žalovaný jedním ze dvou jednatelů dlužníka, a to ode dne [datum], druhým jednatelem je [příjmení] [příjmení], narozený dne [datum], a to ode dne [datum].

7. Podle rozvahy dlužníka v plném rozsahu ke dni [datum], jež tvoří přílohu k přiznání k dani z příjmů právnických osob – [anonymizováno] [číslo] dlužník disponoval pokladní hotovostí ve výši 1 666 443,13 Kč.

8. Podle předvahy dlužníka za období od [datum] do [datum], zpracované ke dni [datum] soud zjistil, že zůstatek v pokladně dlužníka činil částku 1 666 4436,13 Kč.

9. Z dopisu ze dne [datum] a ze dne [datum] vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného k předání výše uvedené pokladní hotovosti nebo k prokázání jiného stavu ke dni, kdy bylo soudem rozhodnuto o úpadku dlužníka.

10. Na jednání soudu dne [datum] byl žalovaný ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen o tom, že je třeba doplnit důkazy, k prokázání skutečnosti, že nejsou splněny podmínky k jeho povinnosti újmu nahradit. K dalšímu jednání soudu dne [datum] se žalovaný nedostavil a žádné důkazy ve smyslu ustanovená §118a odst. 3 o. s. ř. nepředložil.

11. Ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. se dne [datum] u Krajského soudu v Praze konalo jednání v nepřítomnosti žalovaného a soud rozhodl na základě důkazů provedených při jednání a na základě obsahu spisu.

12. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. V důsledku zásady projednací, se může soud zásadně zabývat pouze skutečnostmi, které byly tvrzeny účastníky řízení.

13. Podle ustanovení § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ten, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, se zavazuje, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.

14. Podle ustanovení § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

15. Podle ustanovení § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

16. Podle ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen„ z. o. k.“) jedná pečlivě a s potřebnými znalostmi ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.

17. Podle ustanovení § 52 odst. 2 z. o. k. je-li v řízení před soudem posuzováno, zda člen orgánu obchodní korporace jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno tento člen, ledaže soud rozhodne, že to po něm nelze spravedlivě požadovat.

18. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

Žalobce je insolvenční správce dlužníka, který je subjektem zapsaným v obchodním rejstříku, jehož jednatelem je žalovaný. Žalobce výši škody 1 666 443,13 Kč prokázal rozvahou v plném rozsahu ke dni [datum] a předvahou ke dni [datum]. Žalovaný pokud tvrdil neexistienci předmětné pokladní hotovosti, toto tvrzení nikterak neprokázal, neboť žádné důkazy neoznačil. Nevydáním pokladní hotovosti bylo prokázáno, že došlo ke zmenšení majetku dlužníka, aniž by byla předmětná částka využita k podnikatelské činnosti dlužníka, a tímto byla prokázána příčinná souvislost mezi škodou a jednáním žalovaného a zároveň žalobce unesl důkazní břemeno ohledně vzniku škody. To, zda peněžní prostředky, které ušly z majetku společnosti, byly použity pro společnost, je otázkou jednání s péčí řádného hospodáře, ohledně které nese důkazní břemeno žalovaný (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. září 2012, sp. zn. 28 Cdo 3777/2011). Vzhledem k tomu, že se žalovaný k poučení soudu podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že musí navrhnout důkazy k prokázání skutečnosti, že nejsou splněny podmínky k jeho povinnosti újmu nahradit, nevyjádřil, a k soudu, ač řádně předvolán, se nedostavil, neunesl břemeno tvrzení ani důkazní. Na základě shora uvedeného bylo prokázáno, že žalovaný porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, když nevydáním peněžních prostředků zkrátil úhradu pohledávek přihlášených věřitelů dlužníka, a tudíž nese odpovědnost za vzniklou škodu a tuto je povinen uhradit do majetkové podstaty dlužníka.

19. Při právním posouzení vycházel soud z ustanovení § 2910 o. z.„ Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“ Podle ustanovení § 2910 o. z. je zavinění (včetně nedbalostního) jedním z předpokladů pro vznik povinnosti k náhradě škody při porušení zákona a při porušení zákonné povinnosti zakládá vyvratitelnou domněnku nedbalosti § 2911 o. z. Vyvratitelná domněnka nedbalosti začleněná do § 159 o. z. je uváděna jako jeden z důvodů, proč považovat porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře za porušení zákonné povinnosti, s odůvodněním, že kdyby šlo o porušení ze smlouvy (konkrétně zejména ze smlouvy o výkonu funkce), nebylo by formulování vyvratitelné právní domněnky v § 159 o. z. potřebné, protože při porušení smluvní povinnosti se zavinění nevyžaduje (§ 2913 o. z.) (Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1008s). Žalovaný jako statutární orgán dlužníka ve smyslu ustanovení § 159 odst. 1 o. z.„ Ten, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, se zavazuje, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí.“ ve spojení s ustanovením § 51 odst. 1 z. o. k., porušil zákonnou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, když žalovanou částku převedl z účtu dlužníka na účet zahraniční společnosti, a tím zmenšil majetek dlužníka, aniž by byla částka využita k podnikatelské činnosti dlužníka. To, zda peněžní prostředky, které ušly z majetku společnosti, byly použity pro společnost, je otázkou jednání s péčí řádného hospodáře, ohledně které nese důkazní břemeno ve smyslu ustanovení

§ 52 odst. 2 z. o. k. žalovaný. Žalovaný, který neuplatnil žádnou obranu proti předmětné žalobě, důkazní břemeno neunesl. V dané věci žalobce prokázal jednoznačně svůj nárok, soud proto žalobě s odkazem na § 120 o. s. ř. v plném rozsahu vyhověl.

20. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.