o zaplacení částky 8 655,42 Kč s příslušenstvím

1. Žalobou, podanou k soudu dne [datum] se žalobce jako majitel směnky vlastní, kterou vystavila žalovaná dne [anonymizována dvě slova] v [obec] znějící na směnečný peníz [částka] na řad žalobce, domáhala vrácení poskytnutých finančních prostředků, když tyto měly být vráceny do [datum]. Plněno však nebylo i přes výzvu žalované, jež žalobce učinil dne [datum].

2. Soud návrhu vyhověl a postupoval podle ustanovení § 175 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tak, že ve věci byl vydán směnečný platební rozkaz č. j. 76 Cm 19/2021-13 ze dne [datum rozhodnutí], soud jím uložil žalované zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši [částka], 6% úrok z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši [částka] a náhradu nákladů řízení

ve výši 6 626,50 Kč.

3. Žalovaná podal proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky. Uvedla, že s nárokem na zaplacení ze strany žalobce nesouhlasí, neboť usnesením [název soudu], [číslo jednací] byla tato exekuce zastavena a úplně zrušena. [příjmení] na směnce nesouhlasí, neboť byla uvedena ve výši [částka], když dále uvedla, že za tuto půjčku byli i někteří lidi odsouzeni za podvod.

4. Žalobce nároky uplatněné žalovanou v námitkách shora uvedených zcela odmítl a uvedl, že se jednalo půdně o tzv. [anonymizováno] zajišťující úvěr žalované, který mu byl žalobce poskytnut, a to i přesto, že žalobce nepopírá, že původně vedená exekuce byla zastavena. Zároveň žalobce uvedl, že zajištění spotřebitelského úvěru směnkou bylo v době uzavření dané smlouvy o úvěru v plném souladu se zákonem a aktuálně platnou, tedy později přijatou legislativu tak nelze na daný případ vztahovat.

5. Z prvopisu směnky soud zjistil, že žalovaná vystavila v [obec] dne [datum] směnku [anonymizováno], kterou se zavázala zaplatit žalobci dne [datum] částku [částka]. Směnka je splatná v [obec] a je opatřena doložkou„ bez protestu“.

6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla o zaplacení upomenuta prostřednictvím právního zástupce žalobce. Zásilka zaslána doporučeně.

7. Za situace, kdy byla předložením prvopisu platné směnky nastolena existence právního vztahu, stejně tak, jako povinnost žalované jako přímého dlužníka z ní za tuto směnku žalobci zaplatit, bylo na žalované, aby tuto skutečnost vyvrátila.

8. Při právním hodnocení vyšel soud z příslušných ustanovení zákona č. 191/1950 Sb. zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSŠ“).

9. Podle čl. I § 75 ZSŠ, vlastní směnka obsahuje: označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; údaj splatnosti; údaj místa, kde má být placeno; jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; datum a místo vystavení směnky; podpis výstavce. Podle čl. I § 28 odst. 1, 2 ZSŠ se přijetím směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok na vše, co lze žádat podle § 48 a 49. Dle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, dále šestiprocentní úroky ode dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

10. Pro vymezení okruhu kauzálních námitek, jež může dlužník použít na svou obranu proti povinnosti takovou směnku (tj. směnku vystavenou jen jako prostředek zajištění jiné pohledávky za dlužníkem, popř. třetí osobou) zaplatit, je zásadně určující právě ujednání účastníků směnečného vztahu vymezující funkční vztah směnky ke kauzálnímu poměru, tj. obsah uzavřené směnečné smlouvy. To, jaké kauzální námitky bude moci dlužník proti uplatněnému směnečnému nároku v konkrétní věci použít, jé závislé na podmínkách, jež byly ve směnečné smlouvě dohodnuty pro uplatnění zajišťovací směnky vůči dlužníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 1363/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 2105/2014).

11. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu a právním stavu. Soud hodnotil v řízení shora uvedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Na základě shora provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalovaná vystavila v [obec] dne [datum] směnku vlastní, kterou se zavázala zaplatit žalobci dne

[datum] částku [částka]. Směnka je splatná v [obec] a je opatřena doložkou„ bez protestu“. Předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., pro platnou vlastní směnku a ztělesňuje přímý, nesporný a abstraktní závazek žalovaného k zaplacení směnečné sumy, která je na ní uvedena. Vzhledem k existenci nesporného abstraktního práva žalobce jako majitele směnky na zaplacení, v daném případě na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a zároveň s ohledem na vznesené námitky žalované, bylo na žalované, aby doplnila na jednání před soudem dne [datum] svá tvrzení o tom, že není povinna na směnku platit, když v písemných námitkách pouze neurčitě uvedla, že exekuce byla zastavena, doplnila, že si nic nepamatuje, neboť se jedná o situaci starou 10 let a uvedla, že si je vědoma toho, že pokud nějaké listiny podepsala a dnes si nevzpomíná na okolnosti, jde to k její tíži. Soud tedy uzavřel, že námitky žalované tak, jak byly formulovány, neobsahují žádné konkrétní skutečnosti, jimiž by se žalovaná bránila proti povinnosti zaplatit směnku, když okolnosti uváděné žalovanou nejsou relevantními údaji způsobilými být vyhodnocené jako odůvodněné námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, žalovaná svá neúplná tvrzení již dále nerozvedla, uvedla, že si po 10 letech k okolnostem podpisu směnky ničeho nepamatuje. Protože směnka nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobci proti žalované dle shora citovaných ustanovení nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši [částka] spolu se 6% úrokem ode dne následujícího po splatnosti směnky, tj. ode dne [datum] do jeho zaplacení a směnečné odměny ve výši [částka].

12. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal nárok na náhradu nákladů námitkového řízení v celkové výši [částka] Náklady řízení sestávají z odměny za jeden úkon právní služby po [částka] tj. [částka] podle § 7 odst. 6 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření se k námitkám žalované), z jednoho režijního paušálu po [částka] tj. [částka] podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996, Sb. a 21% DPH ve výši [částka] O ostatních nákladech již bylo rozhodnuto ve směnečném platebním rozkaze, který byl tímto rozsudkem ponechán v platnosti.