o zaplacení částky 82 066 Kč s příslušenstvím

1. Žalobou, podanou k soudu dne [datum] se žalobce jako majitel směnky vlastní, kterou vystavil žalovaný dne [datum] znějící na směnečný peníz [částka] na řad žalobce, domáhal vrácení poskytnutých finančních prostředků, když tyto měly být vráceny do [datum]. Plněno však bylo pouze v částce ve výši [částka] a žalovaný je v současné době v prodlení s částkou ve výši [částka].

2. Soud návrhu vyhověl a postupoval podle ustanovení § 175 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tak, že ve věci byl vydán směnečný platební rozkaz č. j. 76 Cm 123/2019-16 ze dne 23. 10. 2019, soud jím uložil žalovanému zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši [částka], 6% úrok z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši [částka] a náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

3. Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky. Uvedl, že s nárokem na zaplacení ze strany žalobce nesouhlasí, nesouhlasí ani s vydaným směnečným platebním rozkazem. Uvedl, že je jednatelem [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba] [právnická osoba]“), jejímž předmětem podnikání jsou bourací a stavební práce a při realizaci zakázky rekonstrukce zimního stadionu v [obec] dohodnul s jednatelem žalobce na základě třech smluv o dílo provedení díla, které měl vykonat žalobce pro společnost [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že dílo ze strany žalobce nebylo provedeno správně, přesto bylo vyúčtováno. [příjmení] žalobce dokončil dílo, podepsal žalovaný směnku k zajištění závazku [právnická osoba] [právnická osoba] Žalovaný uvedl, že při vyplnění směnky byla sepsána dohoda, že žalovaný přistupuje k závazku [právnická osoba] [právnická osoba] zaplatit celkovou cenu díla [částka] do konce roku 2016 za současného splnění závazku [právnická osoba] dokončit dílo [adresa], [obec], ve stejném termínu do konce roku 2016. Za částečně dokončené dílo žalobci byla ze strany [anonymizováno] [právnická osoba] zaplacena částka ve výši [částka]. S ohledem na nedokončení díla ze strany [právnická osoba] [příjmení], nemá povinnost na směnku z titulu přistoupení k závazku [právnická osoba] [právnická osoba] platit a navrhl, aby soud žalobu o zaplacení částky v plném rozsahu zamítl.

4. Žalobce nároky uplatněné žalovaným v námitkách shora uvedených zcela odmítl a uvedl, že není pravdou, že by s žalovaným sepsal jakoukoliv dohodu, neboť s žalovaným žádnou písemnou smlouvu nepodepisoval.

5. Z prvopisu směnky soud zjistil, že žalovaný vystavil v [obec] dne [datum] směnku vlastní, kterou se zavázal zaplatit žalobci dne [datum] částku [částka]. Směnka je splatná v [obec] a je opatřena doložkou„ bez protestu“.

6. Za situace, kdy byla předložením prvopisu platné směnky nastolena existence právního vztahu, stejně tak jako povinnost žalovaného jako přímého dlužníka z ní za tuto směnku žalobci zaplatit, bylo na žalovaném, aby tuto skutečnost vyvrátil. Soud jej proto na jednání před soudem dne [datum] poučil dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o tom, že je třeba, aby doplnil svá skutková tvrzení, týkajících se existence směnečné dohody, obsahu směnečné dohody a tedy podmínek, jež byly ve směnečné smlouvě dohodnuty pro uplatnění zajišťovací směnky vůči žalovanému a nechť dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být žalovaný zproštěn povinnosti směnku zaplatit a označí k těmto tvrzením důkazy, neboť v opačném případě byl poučen o následcích neunesení důkazního břemene.

7. Žalovaný k poučení soudu reagoval navržením důkazů, a to provedením listiny„ Směnečná dohoda/přistoupení k závazku“, když tímto důkazem mělo být prokázáno tvrzení žalovaného, že při vyplnění směnky byla sepsána dohoda, že žalovaný přistupuje k závazku [právnická osoba] [právnická osoba] zaplatit celkovou cenu díla [částka] do konce roku 2016, když k prokázání nedokončeného díla navrhl provést důkazy revizí zprávy kotle a topení, fotodokumentací vad a výslechem jednatele společnosti [anonymizováno] [právnická osoba]

8. Z listiny nazvané„ Směnečná dohoda / přistoupení k závazku“ soud zjistil, že listina je datována dne [datum] v [obec] a účastníky jsou žalovaný, společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] a žalobce, když předmětná dohoda je podepsána žalovaným a společností [anonymizováno] [právnická osoba] (jednatelem [jméno] [příjmení]).

9. Dalšími důkazy řízení doplněno nebylo, návrh na jejich provedení soud zamítl, neboť se netýkaly žádných relevantních skutkových zjištění o existenci směnečné dohody mezi ním a žalobcem.

10. Při právním hodnocení vyšel soud z příslušných ustanovení zákona č. 191/1950 Sb. zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSŠ“).

11. Podle čl. I § 75 ZSŠ, vlastní směnka obsahuje: označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; údaj splatnosti; údaj místa, kde má být placeno; jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; datum a místo vystavení směnky; podpis výstavce. Podle čl. I § 28 odst. 1, 2 ZSŠ se přijetím směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok na vše, co lze žádat podle § 48 a 49. Dle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, dále šestiprocentní úroky ode dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

12. Pro vymezení okruhu kauzálních námitek, jež může dlužník použít na svou obranu proti povinnosti takovou směnku (tj. směnku vystavenou jen jako prostředek zajištění jiné pohledávky za dlužníkem, popř. třetí osobou) zaplatit, je zásadně určující právě ujednání účastníků směnečného vztahu vymezující funkční vztah směnky ke kauzálnímu poměru, tj. obsah uzavřené směnečné smlouvy. To, jaké kauzální námitky bude moci dlužník proti uplatněnému směnečnému nároku v konkrétní věci použít, jé závislé na podmínkách, jež byly ve směnečné smlouvě dohodnuty pro uplatnění zajišťovací směnky vůči dlužníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 1363/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 2105/2014).

13. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu a právním stavu. Soud hodnotil v řízení shora uvedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Na základě shora provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalovaný vystavil v [obec] dne [datum] směnku vlastní, o jejíž platnosti a závaznosti není pochyb, a tuto se zavázal zaplatit žalobci dne [datum] a to v částce 175 066 Kč, splatnou v [obec], když na tuto směnku bylo před zahájením řízení uhrazeno 93 000 Kč. Žalobce tedy uplatnil nárok na zaplacení vlastní směnky co do částky 82 066 Kč proti žalovanému, který je na směnce uveden jako výstavce. Předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., pro platnou vlastní směnku a ztělesňuje přímý, nesporný a abstraktní závazek žalovaného k zaplacení směnečné sumy, která je na ní uvedena. Vzhledem k existenci nesporného abstraktního práva žalobce jako majitele směnky na zaplacení, v daném případě na zaplacení částky 82 066 Kč s příslušenstvím a zároveň s ohledem na vznesené kauzální námitky žalovaného, bylo na žalovaném, aby prokázal své tvrzení o existenci směnečné dohody, která zakládá právo na uplatnění kauzálních námitek vůči žalobci v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, neboť předložená platná směnka je jako cenný papír samostatným platebním nástrojem, nezávislým na závazku, jenž zajišťuje. Ze směnky vznikl specifický právní vztah, jehož abstraktní charakter spočívá v tom, že právní důvod není pro jeho existenci významný. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od závazku, který byl původem jeho vzniku. Vzhledem k tomu, že žalovaný soudu předložil k prokázání svého tvrzení listinu„ Směnečná dohoda/přistoupení k závazku“, která byla vlastnoručně podepsána pouze jím, a nikoliv žalobcem, který dle svého tvrzení o žádné dohodě nevěděl, je zřejmé, že sám o sobě pouze takovýto důkaz ke kvalifikovanému závěru o existenci směnečné dohody nestačí, a tedy, že žalovaný neprokázal existenci směnečné dohody, když neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní o okolnostech, za kterých by mu mohly svědčit kauzální námitky. Protože směnka nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobci proti žalovanému dle shora citovaných ustanovení nárok na zaplacení části směnečného peníze ve výši 82 066 Kč spolu se 6% úrokem ode dne následujícího po splatnosti směnky, tj. ode dne [datum] do jeho zaplacení a směnečné odměny ve výši 273, 55 Kč.

14. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal nárok na náhradu nákladů námitkového řízení v celkové výši 11 950 Kč Náklady řízení sestávají z odměny za dva úkony právní služby po 4 420 Kč tj. 8 840 Kč podle § 7 odst. 6 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast na jednání před soudem dne [datum] a účast na jednání před soudem dne [datum]), z odměny za jeden úkon právní služby

po 2 210 Kč tj. 2 210 Kč podle § 7 odst. 6 a § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (replika žalobce ze dne [datum]) a tří režijních paušálů po 300 Kč tj. 900 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996, Sb. O ostatních nákladech již bylo rozhodnuto ve směnečném platebním rozkaze, který byl tímto rozsudkem ponechán v platnosti.