o nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu

1. Žalobkyně se návrhem doručeným Krajskému soudu v Praze dne 24. 9. 2024 domáhala nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „správní orgán“), ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], kterým byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem: ideální ¼ pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen „nemovitost“), když zamítavým rozhodnutím správního orgánu byla žalobkyně zkrácena na svém právu vlastnit majetek, rozhodnutí žalobkyně považuje za věcně nesprávné, formalistické a v rozporu s praxí katastrálního úřadu.

2. Žalobkyně žalobu odůvodnila tak, že dne 18. 7. 2024 byla uzavřena darovací smlouva mezi žalobkyní a účastnicí, jejímž předmětem byla nemovitost. Správní orgán návrh na vklad práva do katastru nemovitostí napadeným rozhodnutím zamítl s odůvodněním, že nebyl uveden údaj o katastrálním území. Žalobkyně má však za to, že předmět převodu (nemovitost) byl dostatečně identifikován, a to parcelním číslem, obcí, listem vlastnictví a dokonce odkazem na předchozí spisovou značku řízení, jehož předmětem byla totožná nemovitost. Navíc, katastrální úřad má evidentně nastavenu odlišnou míru formalismu pro různá řízení. V řízení [Anonymizováno], v rámci kterého předmět převodu nabyla účastnice, totiž též absentoval údaj o katastrálním území, avšak toto řízení skončilo povolením vkladu. Lze uznat, že v kupní smlouvě byl „alespoň“ uveden místní název [adresa], avšak toto není úřední název katastrálního území, které zní „[adresa]“. [právnická osoba] tak v jednom případě povolí vklad bez názvu katastrálního území, ale v následujícím případě takový návrh zamítne. Předmět převodu byl v darovací smlouvě zcela nezaměnitelně určen, nebylo možné dovodit označení jiného pozemku než předmětu převodu. Rozhodnutí katastrálního úřadu tak značí projev libovůle a svévole. I v jiných případech se katastrální úřad odchyluje od ustálené praxe a povoluje vklad i přes absenci katastrálního území.

3. Žalobkyně odkázala na judikaturu Nejvyššího soud, především na rozsudek ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3546/2010, co do zkoumání vkladové listiny ohledně její platnosti. Žalobkyně z uvedeného rozhodnutí dovozuje, že správní orgán zamítnutím návrhu na vklad překročil přípustnou mez pro nároky na určitost předmětu převodu. Navíc v rozhodnutí správního orgánu zmiňované katastry [adresa] žádnou parcelu č. [hodnota] neobsahují.

4. Účastnice se k žalobě vyjádřila tak, že s žalobou nesouhlasí a považuje rozhodnutí správního orgánu za správné. Účastnice nad rámec uvedla, že s ostatními spoluvlastníky podepsala dne 16. 9. 2024 smlouvu o zřízení věcného břemene. Tedy v době, kdy byl vklad sp. zn. [Anonymizováno] katastrálním úřadem zamítnut. Vzhledem k následně podané žalobě však vklad dle předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene není možné do katastru nemovitostí zapsat. Právě na vklad do katastru je navázáno vyplacení náhrady v předmětné smlouvě o zřízení věcného břemene sjednané. Pokud by byl vklad sp. zn. [Anonymizováno] povolen, bude vklad dle předmětné smlouvy o zřízení věcného břemene zcela nepochybně zamítnut a účastnice ani ostatní spoluvlastníci předmětné sjednané plnění neobdrží. Z důvodů prezentovaných sdělením správního orgánu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], jakož i z důvodu výše uvedených účastnice navrhla, aby byla žaloba zamítnuta a přiznána ji náhrada nákladů řízení.

5. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2024, č. j. 76 C 27/2024-12 byl správní orgán v souladu s § 250c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzván, zda bude v řízení uplatňovat procesní práva, tento se v dané lhůtě vyjádřil podáním ze dne 21. 10. 2024 tak, že uvedená práva v řízení uplatňovat bude. Správní orgán zrekapituloval průběh vkladového řízení a citoval část odůvodnění napadeného rozhodnutí, k žalobě uvedl, že správní orgán zkoumá náležitosti listin pouze dle § 17 a § 18 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“), v tomto případě v návaznosti na § 8 písm. a) katastrálního zákona. Pro správní orgán není závazný název obce, ve kterém se daný pozemek nachází, ani číslo listu vlastnictví, na kterém se daný pozemek nachází a ani odkaz na předchozí spisovou značku řízení, na základě které převodce nemovitost nabyl. Na území České republiky je obec [adresa] spadající do [adresa] ale také obec [adresa] spadající pod [adresa]. V obci [adresa] spadající do [adresa] se nachází několik katastrálních území, a to [adresa]. Pokud jde o předchozí vkladové řízení, na které žalobkyně odkazovala, k tomuto správní orgán uvedl, že ve vkladové listině (kupní smlouvě ze dne 18. 7. 2024) bylo jako identifikace nemovitosti uvedeno „v obci [adresa])“. Správní orgán má za to, že by bylo zbytečně formalistické trvat v daném případě na doslovném uvedení názvu katastrálního území, které správně je [adresa].

6. Z listin, jež jsou součástí soudního a správního spisu a byly provedeny k důkazu, soud zjistil (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.) že:

- návrh na vklad byl správnímu orgánu doručen dne 23. 7. 2024, předmětem návrhu na vklad je vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně k nemovitosti na pozemku parc. č. [hodnota], k. ú. [adresa] ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ¼. Přílohou měla být kupní smlouva označená datem 18. 7. 2024;

- napadeným rozhodnutím správního orgánu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] správní orgán zamítl návrh na vklad změny vlastnického práva k nemovitosti P: [Anonymizováno] k. ú. [adresa], v k. ú. [adresa] na základě smlouvy darovací ze dne 18. 7. 2024, a to z důvodu, že v darovací smlouvě není popsána nemovitost dle § 8 katastrálního zákona, jelikož není uvedeno katastrální území, ve kterém se daná nemovitost nachází. Jedná se o k. ú. [adresa]. Je uvedena pouze obec [adresa], ale do této obce spadá více katastrálních území, mimo jiné také např. [adresa]. Návrh na vklad tak nesplňuje náležitosti, resp. listina nesplňuje náležitosti pro zápis do katastru nemovitostí a obsah vkladové listiny neodůvodňuje navrhovaný vklad. Byl tak dán důvod pro zamítnutí;

- darovací smlouvou ze dne 18. 7. 2024 účastnice darovala žalobkyni nemovitou věc – podíl o velikosti ideální ¼ na pozemku parc. č. [hodnota], ovocný sad o výměře [Anonymizováno], v obci [adresa], [Anonymizováno] zapsaný na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem [Anonymizováno], katastrálním pracovištěm [adresa]. Darovací smlouva obsahuje úředně ověřené podpisy jak žalobkyně, tak účastnice;

- kupní smlouvou ze dne 11. 6. 2024 převedl [jméno FO], nar. [datum] na účastnici nemovitost – spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ¼ na pozemku parc. č. [hodnota], ovocný sad o výměře [Anonymizováno], v obci [adresa], [Anonymizováno] zapsaný na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem [Anonymizováno], katastrálním pracovištěm [adresa]. Kupní smlouva obsahuje úředně ověřené podpisy obou stran smlouvy.

7. Soud k důkazu další listiny neprováděl, neboť pro rozhodnutí ve věci jsou výše uvedené listiny dostačujícím podkladem.

8. Na základě shora provedených důkazů soud zjistil následující skutkový a právní stav:

9. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

10. Podle § 245 o. s. ř. není-li v této části uvedeno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části první až čtvrté tohoto zákona.

11. Podle § 246 odst. 1 o. s. ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

12. Podle § 250a odst. 1 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem.

13. Podle § 18 odst. 5 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“), není proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení ani obnova řízení; přípustná je žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, která musí být podána ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí.

14. Podle § 17 odst. 1 katastrálního zákona platí, že ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru, b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad, c) právní jednání je učiněno v předepsané formě, d) účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí, e) k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle jiného právního předpisu, f) z obsahu listiny a z jeho porovnání s dosavadními zápisy v katastru není patrný důvod, pro který by bylo právní jednání neplatné, zejména zda z dosavadních zápisů v katastru nevyplývá, že účastníci vkladového řízení nejsou oprávněni nakládat s předmětem právního jednání, nejsou omezeni rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního jednání, g) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových listin.

15. Podle § 8 písm. a) katastrálního zákona v listinách pro zápis práv do katastru musí být nemovitosti označeny údaji katastru, a to pozemek parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží, a v případě, že jsou v katastrálním území pozemky vedeny ve dvou číselných řadách a jde o stavební parcelu, též údajem o této skutečnosti, jinak se má za to, že jde o pozemkovou parcelu.

16. Soud předně dospěl k závěru, že žaloba je podána osobou oprávněnou, včas a je přípustná, takže nejsou splněny podmínky pro její odmítnutí. S ohledem na uvedené soud přistoupil k meritornímu projednání žaloby, přitom vyšel z dále uvedených východisek.

17. V řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, podle části páté občanského soudního řádu nejde o přezkum správnosti rozhodnutí a jeho procesního postupu, ale o nové projednání a meritorní rozhodnutí věci, o níž podle zákona dříve rozhodl tento správní orgán. Projednání téhož sporu nebo jiné právní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, soudem v občanském soudním řízení nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a také nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům, než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1607/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3207/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5046/2014).

18. Je-li činností soudu v řízení podle části páté občanského soudního řádu nové projednání téže věci soukromoprávní povahy, která (již) byla předmětem řízení před správním orgánem, vyplývá z toho mimo jiné, že soud se v tomto řízení věcí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn (a povinen) správní orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Soud zde totiž "na místě správního orgánu" rozhoduje, znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. § 250f o. s. ř.), o téže věci. Také proto se v ustanovení § 250b odst. 3 o. s. ř. předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být (příp. ve vymezeném rozsahu) to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu.

19. Uvedené mimo jiné znamená, že soud, který na základě podané žaloby v řízení podle části páté občanského soudního řádu projednává a rozhoduje věc vkladu práva do katastru nemovitostí, v níž byl rozhodnutím katastrálního úřadu návrh na vklad zamítnut, se může (protože projednává a rozhoduje znovu právě takový návrh) věcí zabývat jen v rámci těch zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí o takové věci samotnému katastrálnímu úřadu; jinými slovy, omezení daná katastrálnímu úřadu pro zkoumání právního úkonu, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení § 17 odst. 1 katastrálního zákona se uplatní také v následném (navazujícím) soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu o téže věci.

20. V opačném případě by totiž takové řízení nebylo novým projednáním téže věci soukromoprávní povahy soudem, ale - při možnosti "vnesení" do soudního řízení "poprvé" nových hmotněprávních kritérií - stalo by se řízením nalézacím sporným ve smyslu části třetí občanského soudního řádu. Soudní řízení podle části třetí a podle části páté občanského soudního řádu je třeba důsledně odlišovat; každé má jiný charakter a řízení podle části páté občanského soudního řádu také předpokládá, že je tu primárně založena ve věci soukromoprávní povahy pravomoc jiného orgánu, nežli civilního soudu (§ 7 odst. 1, 2 o. s. ř.) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3546/2010).

21. Soud je tak i v této věci vázán zákonnými hmotněprávními limity přezkumu návrhu na vklad změny vlastnického práva do katastru nemovitostí k ideální ¼ pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Úkolem zdejšího soudu v nynějším řízení (stejně jako úkolem Katastrálního úřadu [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno]) je pouze posouzení toho, zda žalobkyní předložená listina (darovací smlouva) odůvodňovala navrhovaný vklad práva.

22. Na základě výše uvedeného a na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně podala návrh na vklad změny vlastnického práva do katastru nemovitostí k nemovitosti na pozemku parc. č. [hodnota], k. ú. [adresa] ke spoluvlastnickému podílu o velikosti ¼. Avšak k návrhu doložená listina, tj. darovací smlouva ze dne 18. 7. 2024 (odhlédne-li soud od toho, že dle návrhu měla být změna vlastnického práva provedena na základě kupní smlouvy ze dne 18. 7. 2024, jak je v návrhu uvedeno), neobsahuje dostatečnou identifikaci pozemku, ke kterému je změna vlastnického práva požadována. Katastrální zákon v § 8 obligatorně vyžaduje minimální náležitosti pro identifikaci nemovitosti, když uvádí, jakým způsobem v listinách pro zápis práv do katastru nemovitostí nikoli můžou ale musí být nemovitosti označeny. Darovací smlouva ze dne 18. 7. 2024, která je podkladovou listinou, na základě které má být změna vlastnického práva provedena, však tyto minimální náležitosti neobsahuje. Není povinností katastrálního úřadu dle dalších identifikačních znaků dohledávat, o který pozemek v jakém katastrálním území se vlastně jedná a dovozovat takové závěry z toho, zda různá katastrální území v rámci jedné obce obsahují pozemky s uvedeným parcelním číslem či nikoli, ani kontrolovat zda zjištěné souhlasí se zápisy na listu vlastnictví a dovozovat z jiného řízení, zda se jedná o tentýž pozemek či nikoli, když veškeré rozhodné skutečnosti, resp. řádná identifikace musí dle katastrálního zákona být zjevná již jen z listiny, jež má požadovaný vklad odůvodňovat.

23. K námitce žalobkyně, že v předchozím vkladovém řízení vkladová listina (kupní smlouva) rovněž neobsahovala výslovné uvedení katastrálního území, soud uvádí, že žalobkyně sama připustila, že vkladová listina (kupní smlouva) obsahovala alespoň konkretizaci části obce, tj. „[adresa]“, což však darovací smlouva neobsahovala, kdy je uvedena pouze obec [adresa]. Soud má (shodně se správním orgánem) za to, že pokud by nebyl povolen vklad vlastnického práva ani na základě kupní smlouvy, kde byla část obce „[adresa]“ identifikována alespoň tímto způsobem, pak by se opravdu o přehnaný formalismus jednalo, když z takového označení jasně vyplývá, že pozemek se nachází v k. ú. [adresa] a nikde jinde a není třeba dále pátrat. Darovací smlouva však ani takovéto zúžení neobsahuje a bez dalších listin a dalšího dohledávání (ověřování) není možné jednoznačně určit, o jaký pozemek se jedná.

24. Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které žalobkyně v žalobě odkazuje, k tomu soudu uvádí, že z uvedeného rozhodnutí soud rovněž vychází, v daném případě co do povahy řízení podle části páté o. s. ř. Jestliže z toho, že Nejvyšší soud se v daném rozhodnutí dále zabývá tím, do jaké míry je správní orgán a soud oprávněn zkoumat platnost smlouvy jako takové, žalobkyně dovozuje, že správní orgán zamítnutím návrhu na vklad překročil přípustnou mez pro nároky na určitost předmětu převodu, pak se jedná o dvě odlišné věci. Platnosti smlouvy jako takové, tj. zda darovací smlouva je platná nebo není, se správní orgán ani soud vůbec nezabýval, správní orgán i soud v tomto řízení pouze posuzovali, zda je převáděná nemovitost identifikovaná tak, jak požaduje katastrální zákon a tudíž, zda darovací smlouva odůvodňuje navrhovaný vklad. To, že pozemek není řádně identifikován, automaticky nemusí znamenat, že by darovací smlouva sama o sobě nebyla platná, ač je pravdou, že z důvodu uvedené vady identifikace pozemku nelze dovršit druhou část dvoufázového převodu vlastnického práva k nemovitosti, tj. zápis do katastru nemovitostí.

25. Co se týče okolností uváděných účastnicí ohledně smlouvy o zřízení věcného břemene, těmi se soud nezabýval ani k nim nepřihlížel, neboť nejsou předmětem tohoto řízení.

26. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto v souladu s ustanovením § 250i o. s. ř. svým rozsudkem návrh v celém rozsahu zamítl.

27. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal účastnici, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 15 270 Kč. Tyto náklady se sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená § 7 odst. 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. d) AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč, tj. 9 300 Kč – 1 úkon převzetí a příprava zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2 úkony za podání ve věci samé ze dne 26. 11. 2024 a ze dne 10. 12. 2024 dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) AT, dále z tarifní hodnoty 88 000 Kč dle § 9 odst. 5 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 za 1 úkon právní služby po 4 620 Kč, tj. 4 620 Kč - účast na jednání dne 23. 4. 2025 nepřesahující dvě hodiny dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) AT, dále 3x režijní paušál po 300 Kč, tj. 900 Kč podle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 1x režijní paušál po 450 Kč, tj. 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025.