o zaplacení částky 44 600 Kč s příslušenstvím,

1. Dne 19. 8. 2020 žalobkyně podala žalobu ke Krajskému soudu v Praze vůči žalovanému na zaplacení částky 86 322 Kč s 6% úrokem p. a. z částky 86 322 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení z titulu neuhrazené směnky vystavené žalovaným dne 15. 10. 2019 ve [obec] na částku 86 322 Kč na řad žalobkyně se splatností ke dni 31. 12. 2019 ve [obec].

2. Dne 29. 1. 2021 nabylo právní moci usnesení o částečném zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby (z důvodu zaplacení) v částce 19 000 Kč ze dne 13. 1. 2021, č. j. 73 Cm 86/2020-43, dne 5. 3. 2021 nabylo právní moci usnesení o částečném zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby (z důvodu zaplacení) v částce 18 000 Kč ze dne 16. 2. 2021, č. j. 73 Cm 86/2020-52 a dne 9. 4. 2021 nabylo právní moci usnesení o částečném zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby (z důvodu zaplacení) v částce 4 722 Kč ze dne 18. 3. 2021, č. j. 73 Cm 86/2020-61. Nadále tedy zůstal předmětem řízení návrh žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 44 600 Kč s 6% úrokem p. a. z částky 86 322 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení.

3. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby, kdy uvedl, že podání žaloby představuje opakované (dvojí) uplatnění stejného nároku vůči žalovanému, který již byl uplatněn v trestním řízení, když žalobce podal 12. 11. 2019 na žalovaného trestní oznámení, jež později doplnil a předložil k uplatnění do trestního spisu směnku na částku 86 322 Kč jako škodu způsobenou žalovaným žalobci v rámci pracovního poměru. Žalobce a žalovaný se dohodli 15. 10. 2019 na skončení pracovního poměru a úhradě škody, za tím účelem žalobce nechal žalovaného podepsat předmětnou směnku. Současně dne 15. 10. 2019 žalobce nevyplatil žalovanému mzdu ve výši 44 600 Kč, kdy tato částka byla ihned započítána žalobcem jako částečná úhrada směnky žalovaným, která„ vyčísluje způsobenou škodu“.

4. Žalobkyně při jednání tvrdila, že žalovaný dříve vystavil i jinou směnku, a to na částku 150 000 Kč, která zahrnovala předběžně vyčíslenou škodu způsobenou žalovaným žalobci krádežemi zboží, znehodnocením zboží a poškozením vozidla. Dne 15. 10. 2019 došlo k přesnému vyčíslení škody, původní směnka byla skartována a byla vystavena směnka, jež je předmětem tohoto řízení, kdy je vystavena na částku, která je rovna rozdílu původní směnečné sumy a částky 44 600 Kč.

5. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků soud učinil skutkový závěr takový, že žalovaný vystavil směnku dne 15. 10. 2019 ve [obec] na částku 86 322 Kč na řad žalobkyně se splatností dne 31. 12. 2019 ve [obec] (dále jen„ Směnka“). Žalovaný byl zaměstnán u žalobkyně v pracovním poměru jako řidič do 31. 10. 2019, kdy se k její škodě dopustil krádeže přepravovaného zboží – alkoholických nápojů, čímž žalobkyni způsobil škodu 51 054,06 Kč, přičemž ohledně tohoto skutku bylo vedeno trestní řízení sp. zn. 37 T 110/2020 u Okresního soudu Praha-Východ, které skončilo vydáním trestního příkazu ze dne 21. 12. 2021, č. j. 37 T 110/2020-96, jenž nabyl právní moc dne 29. 1. 2021. Směnka zajišťovala závazek žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu škody způsobenou krádeží zboží ve výši 51 054,06 Kč a ve zbytku škodu způsobenou neodbornou manipulací s přepravovaným zbožím a poškozením vozidla (dále jen„ Dluh“). Dne 13. 11. 2020 žalovaný písemně uznal Dluh vůči žalobkyni v celkové výši 86 322 Kč z titulu náhrady škody, která vznikla odcizením alkoholických nápojů v hodnotě 51 054,60 Kč a neodbornou manipulací s přepravovaným zbožím a poškozením vozidla v částce 35 267,40 Kč. V uznání dluhu bylo uvedeno, že ten je zajištěn dosud částečně uhrazenou směnkou ze dne 15. 10. 2019 a že dne 15. 10. 2019 na tento Dluh uhradil částku 44 600 Kč jako zápočet části škody mně nevyplacené mzdy věřitelem v rámci ukončení pracovního poměru dne 15. 10. 2020.

6. Na podkladě skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

7. Žalobkyní předložená směnka je platná, když má všechny náležitosti stanovené pro směnku vlastní ustanovením čl. I § 75 ZSŠ. Žalobkyně je dále aktivně věcně legitimována, když předložila prvopis směnky, jež byla vystavena na její řad, a žalobkyně jako majitelka směnky je oprávněna po výstavci uplatňovat neuhrazené nároky dle čl. I § 77 odst. 1 ve spojení s čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ. Žalovaný je pasivně věcně legitimován, když směnku podepsal v postavení výstavce dle čl. I § 77 odst. 1 ve spojení s čl. I § 43 odst. 1 ZSŠ. Žalovaný však nemá povinnost na tuto Směnku plnit z důvodů dále uvedených.

8. Uplatněná Směnka plní zajišťovací funkci, tj. že byla vystavena za účelem zajištění závazkového vztahu vyplývající z titulu náhrady škody vzniklé v souvislosti s plněním pracovních úkolů – Dluhu. Takový Dluh však nelze Směnkou zajistit. Důvody, proč nelze zajistit pracovněprávní pohledávku směnkou, lze spatřovat především v nepřiměřeném zhoršení postavení zaměstnance – žalovaného, v jehož neprospěch coby dlužníka ze směnky je směnečná právní úprava koncipována (ztížené procesní postavení v podobě břemena tvrzení a důkazního ohledně námitek do směnky, pojetí směnky coby abstraktního cenného papíru), dále v tom, že esenciální vlastností směnky je její snadná převoditelnost na třetí osoby, tudíž by se (fakticky) pracovněprávní pohledávka dostala mimo sféru pracovněprávního vztahu. Tento zákaz je třeba dovodit ze základních zásad pracovněprávních vztahů, které jsou příkladmo vyjmenovány v § 1a zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, a mezi které náleží např. určitá ochrana zaměstnance odůvodněná nerovným postavením oproti zaměstnavateli. Porušení zákazu zajištění pracovněprávní pohledávky – Dluhu Směnkou však nezakládá neplatnost samotné Směnky, nýbrž zakládá nepřípustný důvod Směnky v důsledku neplatnosti směnečné smlouvy, ve které bylo dohodnuto zajištění Dluhu, v důsledku čehož je žalovaný zproštěn povinnosti na Směnku platit – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4659/2016 (R 140/2018 civ.).

9. Vzhledem k uvedenému je bez právního významu, zda platba ve výši 44 600 Kč dne 15. 10. 2019 byla platbou na Směnku, či se jednalo platbu na údajnou dříve vystavenou směnku, případně o platbu z úplně jiného titulu. Jelikož není dána povinnost žalovaného na Směnku platit, je bezpředmětné zkoumat, zda dluh ze Směnky částečně zaniknul v důsledku dílčí úhrady.

10. Dále je ze stejných důvodů bezpředmětná i námitka žalobkyně, že k úhradě 44 600 Kč došlo nepřípustně před splatností Směnky, když nebyla sjednána předčasná splatnost Směnky.

11. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný nemá povinnost platit na Směnku, neboť tato byla vystavena za účelem zajištění Dluhu coby pracovněprávní pohledávky, což je nepřípustné, jak uzavřel Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4659/2016 (R 140/2018 civ.). Na uvedeném ničeho nemění skutečnost, že samotná Směnka je platná z formálního hlediska. Proto soud rozhodl tak, že v celém rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku rozsudku.

12. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky 86 322 Kč. Žalovaný v průběhu řízení zaplatil žalobci celkem 41 722 Kč, kdy žalobce bral v tomto rozsahu žalobu pro chování žalovaného zpět. Na žalobce je tak třeba hledět jak na v řízení úspěšného v rozsahu 48,33 %. Ve zbytku, tj. v 51,67 % byl úspěšný žalovaný. Lze tak uzavřít, že oba účastníci v řízení uspěli přibližně stejnou měrou a soud proto rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.