o zaplacení částky 1 100 000 Kč s příslušenstvím a odměnou 3 666,67 Kč,

1. Žalobce se žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou ke Krajskému soudu v Praze domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit mu směnečnou sumu 1 100 000 Kč spolu s úrokem 6 % ročně ze směnečného peníze od 9. 7. 2017 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 3 666,67 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaný dne 8. 6. 2017 vystavil v [obec] směnku vlastní na řad remitenta [jméno] [příjmení] znějící na směnečný peníz 1 100 000 Kč opatřenou doložkou bez protestu. Na základě rubopisu převedl remitent [jméno] [příjmení] v řízení uplatněnou směnku na žalobci jako indosatáře. Směnka byla splatná dne 8. 7. 2017. Žalovaný nesplnil svou povinnost a směnku při splatnosti nezaplatil.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, kdy uvedl, že celá směnečná pohledávka byla ve splátkách zaplacena indosantovi [jméno] [příjmení], který ústně potvrzoval, že se jedná o úhrady na předmětnou směnku. Dále žalovaný uvedl, že před splatností směnky byla mezi žalovaným a remitentem směnky [jméno] [příjmení] uzavřena ústní dohoda, že směnka nebude uhrazena do termínu splatnosti 8. 7. 2017, ale bude žalovaným splácena až do poloviny roku 2018. Přesné datum splatnosti nebylo ústní dohodou určeno. Žalovaný proto splácel směnku až od 31. 10. 2017 do 16. 8. 2018, a to vkladem částky 200 000 Kč na bankovní účet dne 31. 10. 2017, bankovním převodem částky 190 000 Kč dne 26. 6. 2018, hotovostními platbami – dne 7. 3. 2018 částkou 80 000 Kč, dne 9. 4. 2018 částkou 100 000 Kč, dne 17. 5. 2018 částkou 100 000 Kč, dne 29. 5. 2018 částkou 80 000 Kč, dne 4. 6. 2018 částkou 180 000 Kč a dne 16. 8. 2018 částkou 360 000 Kč, tj. celkem ve výši 900 000 Kč a dále, že proti směnce v tomto období došlo 3. 11. 2017 k započtení pohledávky za [jméno] [příjmení] z titulu ceny opravy vozidla ve výši 100 000 Kč Celkem žalovaný měl zaplatit [jméno] [příjmení] částku 1 390 000 Kč O tom, že pohledávku ze směnky [jméno] [příjmení] postoupil žalobci, žalovaného nikdy neinformoval.

3. Žalovaný dále namítl, že žalobce jednal vědomě na škodu žalovaného, když při nabývání směnky o uhrazení směnky žalovaným věděl. Žalovaný toto dovozoval z toho, že rubopis na směnce uplatněné v tomto řízení je shodný jako rubopis na směnce uplatněné v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 72/2019. Žalovaný rovněž namítl, že směnka byla ještě v období 1. 4. 2019 až 25. 6. 2019 majetkem [jméno] [příjmení], což dovozoval z toho, že v tomto období údajně [jméno] [příjmení] sděloval manželce žalovaného [jméno] [příjmení], že je majitelem směnky. Žalovaný z toho dovozoval, že směnka byla na žalobce rubopisována až poté, co byla uhrazena.

4. Konečně žalovaný také namítl, že rubopis není platný, neboť není datován.

5. Soud z provedených důkazů učinil jednak následující skutková zjištění a dále po provedeném dokazování a příslušných procesních poučeních žalovaného učinil i níže uvedené závěry o neunesení břemene důkazního žalovaným.

6. Z žalobcem předloženého prvopisu směnky soud zjistil, že směnka byla vystavena v [obec] 8. 6. 2017 žalovaným na řad [jméno] [příjmení], na částku 1 100 000 Kč, je splatná 8. 7. 2017 v [obec], opatřena doložkou bez protestu a na rubové straně obsahuje nedatovaný indosament na řad žalobce. Vystavení uvedené směnky žalovaným jakož i její indosace na žalobce byly mezi účastníky rovněž nesporné.

7. Z rámcové smlouvy o vymáhání pohledávek soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], je nedatovaná, podepsána a dle níž jedna ze smluvních stran v závislosti na jejím postavení je na žádost povinna vymáhat pohledávku po dlužníku dle čl. III odst. 4 smlouvy, a to za úplatu dle čl. IV smlouvy.

8. Ze záznamu v knize úschov Krajského soudu v Praze vyplývá, že žalobce předložil soudu prvopis předmětné směnky dne 23. 4. 2019; v té době již byla opatřena rupobisem na řad žalobce.

9. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že předmětná směnka byla na žalobce indosována až po uplynutí lhůty pro protest pro neplacení, která činí 2 pracovní dny od splatnosti směnky, jež nastala dne 8. 7. 2017, tj. po 12. 7. 2017. Toto lze z výpovědi svědka bez rozumných pochybností dovodit s ohledem na to, že uváděl, že mezi splatností a indosací uběhla delší doba, kdy žalovaného o placení bezvýsledně upomínal.

10. V řízení však nebylo bez rozumných pochybností prokázáno, kdy po uplynutí lhůty pro protest pro neplacení k indosaci předmětné směnky došlo a tudíž nebylo prokázáno ani to, že v době žalobcem tvrzených plateb a tvrzeného zápočtu na směnečnou pohledávku byl majitelem předmětné směnky stále [jméno] [příjmení].

11. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud nezjistil, kdy konkrétně po uplynutí lhůty pro protest pro neplacení k indosaci došlo. Tuto skutečnost svědek nedokázal pro delší časový odstup přesněji uvést. Uvedenou skutečnost nelze dovodit ani z toho, že na jaře 2019 svědek jednal o splácení dluhů žalovaného s manželkou žalovaného – [jméno] [příjmení], když uvedl, že v té době majitelem směnky již nebyl a důvod, proč byl ve věci stále zainteresován, spočíval v tom, že dle rámcové smlouvy o vymáhání pohledávek uzavřené se žalobcem má obdržet část úhrady na směnku, což bylo prokázáno i obsahem zmíněné rámcové smlouvy o vymáhání pohledávek (viz odstavec 9 odůvodnění). Pokud svědkyně [jméno] [příjmení] tvrdila, že [jméno] [příjmení] vystupoval při jednáních na jaře 2019 jako majitel směnky, další svědci, kteří těmto jednáním byli přítomni toto nepotvrdili. Jednomu z jednání byl přítomen svědek [příjmení] [příjmení], který uvedl, že na jednání se neřešilo placení směnek. Dalšímu jednání byl přítomen svědek [jméno] [příjmení], který uvedl, že se na jednání řešily dluhy žalovaného vůči [jméno] [příjmení], nedokázal však posoudit, zda ten vystupoval jako majitel směnky. Závěr, že [jméno] [příjmení] byl v této době (duben až květen 2019) stále majitelem směnky nelze bez rozumných pochybností dovodit ani z toho, že manželka [jméno] [příjmení] v tomto období předala manželce žalovaného [jméno] [příjmení] kopii směnky, na které nebyl indosament. Z uvedeného bez rozumných pochybností plyne pouze to, že kopie byla pořízena před indosací, nikoliv okamžik indosace. Nadto je logické, že remitent [jméno] [příjmení] disponoval kopií směnky bez indosamentu, když lze důvodně předpokládat, že ji pořizoval v době, kdy směnka byla jeho majetkem, tj. před indosací a odevzdáním směnky žalobci.

12. Soud tak shrnuje, že nebylo bez rozumných pochybností prokázáno, kdy konkrétně k indosaci došlo, pouze bylo prokázáno, že k tomu došlo po uplynutí 2 pracovních dní od splatnosti směnky. Z toho plyne, že dále není bez rozumných pochybností prokázáno, že v době údajného plnění na směnečnou pohledávku a v době údajného započtení pohledávky za svědkem [jméno] [příjmení] proti ní byl majitelem směnky stále [jméno] [příjmení].

13. Soud žalovaného tudíž vyzval, aby označil další důkazy dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání, že v období od 31. 10. 2017 do 16. 8. 2018 byl majitelem předmětné směnky [jméno] [příjmení], a zároveň jej poučil o následku pasivity v podobě neunesení důkazního břemene. Žalovaný žádné další důkazy neoznačil, proto toto tvrzení neprokázal, neunesl o něm důkazní břemeno, které ho tíží.

14. Z bankovního vkladového dokladu z 31. 10. 2017 ve spojení s SMS komunikací mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] z 21. 10. 2017 soud zjistil, že ze strany žalovaného proběhl vklad ve výši 200 000 Kč na účet [jméno] [příjmení].

15. Z výpisu účtu žalovaného z 6. 7. 2018 ve spojení z potvrzením o platbě z účtu z 26. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný bankovním převodem převedl částku 190 000 Kč na účet [jméno] [příjmení] dne 26. 6. 2018.

16. Ohledně těchto dvou prokázaných plateb ve výši 200 000 Kč a 190 000 Kč však nebylo bez rozumných pochybností prokázáno, čeho se týkaly, když svědek [jméno] [příjmení] v rámci své svědecké výpovědi v tomto řízení, v řízení vedeném ohledně směnky vystavené žalovaným na 42 000 EUR před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 76 Cm 72/2019 i v rámci podání vysvětlení u Obvodního ředitelství policie Praha IV ve věci sp. zn. KRPA -208666-4/TČ-2020-001493, shodně vypověděl, že platby obdržené od žalovaného na účet se netýkaly směnek vymáhaných v tomto řízení ani v řízení vedeném pod sp. zn. 76 Cm 72/2019, nýbrž se týkaly jiných závazků žalovaného vůči svědkovi. Svědek však nebyl schopen tyto závazky pro časový odstup blíže specifikovat, soud proto neučinil kategorický skutkový závěr, že se nejednalo o platby na v řízení uplatněnou směnku, nýbrž pouze závěr o neunesení důkazního břemene žalovaným o tom, že se jednalo o platby na předmětnou směnku.

17. Tvrzení, že se jednalo o platby na předmětnou směnku, nebylo prokázáno ani výpovědí svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Svědkyně [jméno] [příjmení] o těchto bezhotovostních platbách ničeho neuváděla, více k hodnocení výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] je uvedeno v bodě 22 odůvodnění.

18. Soud žalovaného vyzval, aby označil další důkazy dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání, že vklad na účet dne 31. 10. 2017 ve výši 200 000 Kč a bankovní převod částky 190 000 Kč ze dne 26. 6. 2018 byly platbami na v řízení uplatněnou směnku, a zároveň jej poučil o následku pasivity v podobě neunesení důkazního břemene. Žalovaný žádné důkazy neoznačil, proto o těchto tvrzeních neunesl důkazní břemeno, které ho tíží.

19. Z komunikace mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] prostřednictvím SMS zpráv z 9. 4. 2018, z 17. 5. 2018, z 4. 6. 2018, nedatovaných (ručním písmem doplněn datum 7. 7. 2018), z 16. 8. 2018, 14. 1. 2019 a SMS zpráv obsažených ve spisovém materiálu Obvodního ředitelství policie Praha IV, sp. zn. KRPA -208666-4/TČ-2020-001493, soud zjistil pouze probíhající domluvu o předávkách finančních prostředků, nicméně není zřejmé, zda byly skutečně platby poskytnuty, v jaké výši a zda byly hrazeny za účelem splacení v řízení uplatněné směnky.

20. Z komunikace mezi žalovaným a manželkou [jméno] [příjmení] – [jméno] [příjmení] [příjmení] prostřednictvím SMS zpráv z 7. 3. 2018 soud zjistil probíhající domluvu o předávce finančních prostředků, nicméně není zřejmé, zda byla skutečně platba poskytnuta, v jaké výši a zda byla hrazena za účelem splacení v řízení uplatněné směnky.

21. Z potvrzení o platbě žalovaného ve výši 11 300 EUR na účet [jméno] [příjmení] neplyne, že se jedná o platbu na předmětnou směnku, když účel platby není v listině uveden. Nadto žalovaný ani žádnou platbu na předmětnou směnku ve výši 11 300 EUR před nastoupením účinků koncentrace řízení dle ustanovení § 118b o.s.ř. ani netvrdil.

22. Splacení dluhu z předmětné směnky pak není prokázáno ani výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], když z její výpovědi plyne, že o vystavení směnek žalovaným až do dubna 2019 nevěděla a svou domněnku o úhradě předmětné směnky opírá o SMS komunikaci z mobilního telefonu žalovaného, jež byla výše zhodnocena, a o celkem 3 platby zachycené na výpisech z účtu, jež byly rovněž výše zhodnoceny. Z těchto důkazů přitom bez rozumných pochybností neplyne, že platby se týkaly předmětné směnky. Pokud svědkyně uváděla, že jí [jméno] [příjmení] sděloval za přítomnosti svědka [jméno] [příjmení], že mu žalovaný vozil splátky, z výpovědi [jméno] [příjmení] vyplynulo, že toto sdělení se týkalo pouze úroku z půjčky zajištěné směnkami, nikoliv jistiny, kdy z titulu jistiny zajištěné směnkami měl nesplacený dluh žalovaného činit asi 2 miliony Kč. Svědkyně rovněž uváděla, že [jméno] [příjmení] po ní požadoval, aby dluh žalovaného ze směnek„ vzala na sebe“, za takové situace nedává logický smysl, aby současně uváděl, že tyto dluhy byly splaceny, jím uváděné splátky ze strany žalovaného se tak musely týkat jiného závazku, než který odpovídá částkám na směnkách vystaveným žalovaným, což je v souladu s tím, jak o předmětu jednání vypovídal svědek [příjmení] [jméno].

23. Tvrzení, že proběhly konkrétní platby na předmětnou směnku nebylo prokázáno ani výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení]. K ní soud uvádí, že ji nepovažuje za věrohodnou, když vypovídala odlišně než ve věci sp. zn. 76 Cm 72/2019 ohledně kontaktů se žalovaným, její výpověď v tomto navíc působila předem připraveným dojmem, patrně s cílem, aby působila věrohodněji v důsledku toho, že se se žalovaným již nebaví. Ve věci sp. zn. 76 Cm 72/2020 přitom o ukončení kontaktů s žalovaným nic neuváděla, zmínila, že s žalovaným dávala dohromady seznam plateb a rovněž byla v kontaktu s jeho tehdejším zástupcem. Svědkyně rovněž odpovídala vyhýbavě ohledně otázek na povahu vztahu mezi ní a žalovaným. Navíc i kdyby soud odhlédl od nízké věrohodnosti výpovědi, z výpovědi svědkyně neplynou platby v konkrétní výši s konkrétní datací, ani to na jakou konkrétní pohledávku by měly být poskytovány.

24. Lze tedy shrnout, že pokud jde o žalovaným tvrzené hotovostní platby, není bez rozumných pochybností prokázáno, že proběhly v uváděné výši a že se jednalo o platby na předmětnou směnku. Z dokazování SMS komunikací ve spojení s výpovědí svědka [jméno] [příjmení] plyne jen to, že žalovaný vozil [jméno] [příjmení] jisté finanční prostředky v hotovosti, z komunikace však neplyne, co bylo důvodem tohoto plnění a neplyne z ní ani výše předávaných částek. V jednom případě u tvrzené platby 29. 5. 2018 pak tvrzené platbě neodpovídají žádné zprávy v SMS komunikaci.

25. Soud žalovaného vyzval, aby označil další důkazy dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání, že na předmětnou směnku plnil v hotovosti dne 7. 3. 2018 částku 80 000 Kč, dne 9. 4. 2018 částku 100 000 Kč, dne 17. 5. 2018 částku 100 000 Kč, dne 29. 5. 2018 částku 80 000 Kč, dne 4. 6. 2018 částku 180 000 Kč a dne 16. 8. 2018 částku 360 000 Kč, a zároveň jej poučil o následku pasivity v podobě neunesení důkazního břemene. Žalovaný žádné další důkazy neoznačil, proto o těchto tvrzeních neunesl břemeno důkazní, jež ho tíží.

26. Konečně nebyl prokázán tvrzený zápočet pohledávky z titulu ceny opravy vozidla Mercedes Benz [jméno] ve výši 100 000 Kč na předmětnou směnku dne 3. 11. 2017, když svědek [jméno] [příjmení] provedení tohoto zápočtu popřel, svědkyně [jméno] [příjmení] o tomto ničeho nesdělila a z SMS komunikace mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] rovněž tato skutečnost nevyplývá.

27. Ani ze servisního výkazu žalovaného na zákazníka [jméno] na částku 19 620 Kč za servis automobilu, který obsahuje toliko podpis za stranu žalovaného, nelze mít za to, že došlo k uzavření smlouvy mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným, ze které by mohla aktivně započítávaná pohledávka vzniknout. Nadto je jen na částku 19 620 Kč a je označen datem 5. 3. 2018, což nekoresponduje s tvrzením žalovaného.

28. V SMS komunikaci mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] ze dne 5. 7. 2017 je pouze zmiňována práce na vozidle v odhadované ceně 77 240 Kč, není však jasné, zda práce byly provedeny a v jaké ceně, ani že byl proveden úkon směřující k započtení.

29. Dále je v SMS komunikaci mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] z 7. 7. 2018 a 16.- 17. 7. 2018 zmíněno započtení částky cca 113 000 Kč v souvislosti s vozem [název]. Není ovšem jasné, zda k němu nakonec došlo, kolik nakonec případně bylo započítáváno a na jakou pohledávku se tak případně stalo.

30. Soud žalovaného vyzval, aby označil další důkazy dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání, že proti pohledávce z předmětné směnky byla započtena pohledávka z titulu ceny opravy vozidla Mercedes Benz [jméno] ve výši 100 000 Kč dne 3. 11. 2017 a zároveň jej poučil o následku pasivity v podobě neunesení důkazního břemene. Žalovaný žádné důkazy neoznačil, proto toto o tomto tvrzení neunesl důkazní břemeno, jež ho tíží.

31. Soud hodnotí výpověď svědka [jméno] [příjmení] v rozsahu, v jakém z ní shora vycházel jako věrohodnou, když v podstatě shodně svědek vypovídal rovněž v rámci svého vysvětlení podaném dne 2. 9. 2020 před Obvodním ředitelstvím policie Praha IV, sp. zn.

KRPA -208666-7/TČ-2020-001493, a na ústním jednání konaném dne 10. 12. 2019 před Krajským soudem v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 76 Cm 72/2019. Jestliže svědek v rámci podaného vysvětlení vypověděl, že žalovaný nikdy nepředával finanční prostředky jeho manželce, ačkoliv v doložené SMS komunikaci z 7. 3. 2018 mezi žalovaným a manželkou [jméno] [příjmení] – [jméno] [příjmení] [příjmení] je zmiňováno plánované předání finančních prostředků, soud uvádí, že je to rozpor ve výpovědi svědka, který není podstatný, neboť SMS komunikací nebylo nakonec prokázáno, že k předání došlo. I kdyby k předání finančních prostředků mezi žalovaným a manželkou [jméno] [příjmení] – [jméno] [příjmení] [příjmení] došlo, vzhledem k delšímu časovému odstupu v délce 2,5 let od události, k poměrně vysokému počtu zpráv proběhnuvším mezi svědkem a žalovaným a s ohledem na zbývající část věrohodné výpovědi lze mít za to, že se nejedná ze strany svědka o sdělení úmyslné nepravdy, kdy tato informace je navíc vzhledem k předmětu řízení marginální. Co se týče toho, že svědek při podání vysvětlení uvedl, že sdělil [jméno] [příjmení] na schůzce v roce 2019 existenci dluhu žalovaného v podobě směnek po splatnosti, který za ním svědek má, ovšem následně ve vysvětlení uvedl, že v době této schůzky již byly směnky postoupeny na žalobce, soud nemá výpověď o této dílčí otázce za v důsledku rozpornou. Jak svědek uvedl ve své výpovědi v tomto řízení, vzhledem k (alespoň v minulosti) přátelskému vztahu s žalovaným cítil potřebu komunikovat s rodinou žalovaného o splacení dluhů. Zároveň lze takové na první pohled rozporné sdělení svědka vysvětlit také tím, že na vymožení pohledávek ze směnek je svědek stále i finančně zainteresován, neboť s žalobcem uzavřel rámcovou smlouvu o vymáhání pohledávek, když za její vymožení mu náleží úhrada, viz bod 8 odůvodnění.

32. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti.

33. Soud neprovedl žalobcem navržený důkaz – usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 2. 12. 2020, č. j. 24 EXE 961/2020-43, kterým mělo být prokázáno, že návrh žalovaného na zastavení exekuce ve věci exekučního titulu vydaného v rámci řízení sp. zn. 76 Cm 72/2019 na zaplacení směnky na 42 000 EUR ve prospěch žalobce byl exekučním soudem zamítnut pro neprokázání, že konkrétní platby byly hrazeny na tuto konkrétní směnku, tj. totožně jako v této věci. Soud tento důkaz neprovedl pro nadbytečnost, neboť tato okolnost vyplývá z již provedených důkazů.

34. Na základě jednotlivých skutkových zjištění soud zjistil skutkový stav takový, že předmětná směnka byla vystavena v [obec] dne 8. 6. 2017 žalovaným na řad [jméno] [příjmení] na částku 1 100 000 Kč, je splatná 8. 7. 2017 v [obec], opatřena doložkou bez protestu a na rubové straně obsahuje nedatovaný indosament na řad žalobce. K indosaci na žalobce došlo v blíže nezjištěné době po 12. 7. 2017, nejpozději však dne 23. 4. 2019. Není prokázáno, že [jméno] [příjmení] byl majitelem předmětné směnky v období od 31. 10. 2017 do 16. 8. 2018. Žalovaný zaplatil [jméno] [příjmení] vkladem na účet dne 31. 10. 2017 částku 200 000 Kč a bankovním převodem částku 190 000 Kč dne 26. 6. 2018. Není prokázáno, že šlo o platby na předmětnou směnku. Není prokázáno, že žalovaný zaplatil [jméno] [příjmení] na předmětnou směnku v hotovosti dne 7. 3. 2018 částku 80 000 Kč, dne 9. 4. 2018 částku 100 000 Kč, dne 17. 5. 2018 částku 100 000 Kč, dne 29. 5. 2018 částku 80 000 Kč, dne 4. 6. 2018 částku 180 000 Kč a dne 16. 8. 2018 částku 360 000 Kč. Není prokázáno, že proti pohledávce z předmětné směnky byla započtena pohledávka z titulu ceny opravy vozidla [jméno] [příjmení] [jméno] ve výši 100 000 Kč dne 3. 11. 2017.

35. Podle čl. I § 11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. zákona směnečného a šekového (dále jen„ ZSŠ“) každou směnku, i když nebyla vystavena na řad lze převést indosamentem (rubopisem).

36. Podle čl. I § 13 odst. 1 ZSŠ indosament nutno napsat na směnku nebo na list s ní spojený (přívěsek). Musí jej podepsat indosant (kdo směnku rubopisem převádí). Dle odst. 2 uvedeného ustanovení v indosamentu nemusí být udán indosatář (na koho se směnka rubopisem převádí); indosament může záležet i v pouhém podpisu indosantově (nevyplnění indosament, blankoindosament). V posledním případě musí být indosament, aby byl platný, napsán na rub směnky nebo na přívěsek.

37. Podle čl. I § 14 odst. 1 ZSŠ indosamentem se převádějí všechna práva ze směnky.

38. Podle čl. I § 16 odst. 1 ZSŠ o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem směnky, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem. Přeškrtnuté indosamenty platí přitom za nenapsané. Následuje-li po blankoindosamentu další indosament, platí, že podpisovatel tohoto indosamentu nabyl směnku blankoindosamentem.

39. Podle čl. I § 17 ZSŠ kdo je žalován ze směnky nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka.

40. Podle čl. I § 20 odst. 1 ZSŠ indosament po splatnosti směnky má stejné účinky jako indosament před splatností. Byla-li však směnka indosována teprve po protestu pro neplacení nebo po uplynutí lhůty k protestu, má indosament jen účinky obyčejného postupu. Dle odst. 2 citovaného ustanovení dokud není prokázán opak, má se za to, že nedatovaný indosament byl na směnku napsán před uplynutím lhůty k protestu.

41. Podle čl. I § 44 odst. 1 ZSŠ odepření přijetí nebo placení musí být zjištěno veřejnou listinou (protestem pro nepřijetí nebo pro neplacení). Dle odst. 3 věta první citovaného ustanovení protest pro neplacení musí být učiněn, jde-li o směnku splatnou v určitý den nebo v určitý čas po datu vystavení nebo po viděné, v některý ze dvou pracovních dní následujících po dni splatnosti.

42. Ze shora citovaných ustanovení vyplývá, že majitel směnky (indosant) může převést na jinou osobu (indosatáře) všechna práva ze směnky indosamentem (rubopisem). Aby se jednalo o platnou indosaci (převod práv ze směnky), musí tento indosament přinejmenším obsahovat podpis majitele směnky (indosanta) na rubu nebo přívěsku směnky, přičemž nemusí být opatřen datem. Ten, kdo je následně žalován ze směnky, může vůči jejímu aktuálnímu majiteli směnky (indosatářovi) činit námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k původnímu majiteli směnky (indosantovi) pouze tehdy, pokud prokáže, že současný majitel směnky (indosatář) jednal při jejím nabývání vědomě na jeho škodu nebo tehdy, pokud k indosaci směnky došlo až po uplynutí lhůty pro protest, tj. po uplynutí 2 pracovních dní od splatnosti směnky. Je-li indosament nedatovaný, uplatní se vyvratitelná domněnka, že byl na směnku napsán před uplynutím lhůty k protestu. Na dlužníku tudíž je, aby tuto domněnku vyvrátil tím, že bude tvrdit a prokáže své tvrzení, že k indosaci směnky došlo až po uplynutí lhůty pro protest. Po prokázání tohoto tvrzení je žalovaný oprávněn uplatnit tzv. kauzální námitky např. spočívající v tom, že směnka byla uhrazena původnímu majiteli směnky, a aby byl žalovaný úspěšný, zároveň je povinen prokázat, že bylo takto uhrazeno ještě před indosací směnky.

43. Námitku žalovaného, že absence datace indosace způsobuje její neplatnost, soud shledal nedůvodnou. Předmětná směnka byla platně rubopisována (indosována) na žalobce, neboť indosament na jejím rubu obsahuje projev vůle prvního majitele směnky [jméno] [příjmení] převést směnku rubopisem, označení indosatáře (žalobce), na kterého se směnka převádí, jakož i podpis prvního majitele směnky [jméno] [příjmení] (indosanta). Absence data rubopisu nepůsobí jeho neplatnost, když datace není zákonnou náležitostí indosamentu; zákon směnečný a šekový naopak s nedatovanými indosamenty výslovně počítá (viz např. čl. I § 20 odst. 2 ZSŠ). Vzhledem k uvedenému se uplatní legitimační účinky rubopisu dle čl. I § 16 odst. 1 ZSŠ a platí, že žalobce, kterému svědčí rubopis a má směnku v rukou, je řádným majitelem směnky.

44. V projednávané věci uplatnil žalobce nárok na zaplacení vlastní směnky proti žalovanému jako jejímu výstavci. Předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 ZSŠ pro platnou vlastní směnku a ztělesňuje tedy přímý, nesporný a abstraktní závazek žalovaného k zaplacení směnečné sumy, která je na ní uvedena, resp. k její dosud neuhrazené části. Protože směnka nebyla po splatnosti uhrazena, vznikl žalobci proti žalovanému dle ustanovení čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ nárok na postižné nároky ze směnky.

45. Pokud žalovaný tvrdil, že zde byla mimosměnečná dohoda mezi ním a remitentem [jméno] [příjmení] o pozdější splatnosti směnky, taková dohoda není vyloučena, mohla však mít právní účinky jen mezi jejími stranami, tj. mezi žalovaným a [jméno] [příjmení], vůči žalobci se jí nelze dovolávat, když její stranou nebyl. Tvrzení žalovaného o takové dohodě je tudíž v poměrech předmětné věci bez právního významu.

46. Pokud žalovaný namítal, že dluh ze směnky zanikl v důsledku jím uváděných plnění a jím uvedeného zápočtu, k těmto tvrzením bylo lze v řízení přihlížet, když bylo prokázáno, že k indosaci směnky došlo až po uplynutí lhůty pro protest pro neplacení, soud v tomto vychází ze závazného právního názoru vysloveného Vrchním soudem v Praze v usnesení č.j. 2 Cmo 361/2019 – 69 ze dne 12. 6. 2020.

47. S ohledem na uvedené již bylo nadbytečné zabývat se tvrzením žalovaného, že žalobce jednal při nabývání směnky vědomě na jeho škodu.

48. V řízení však nebylo prokázáno, že v době tvrzených plnění a tvrzeného zápočtu byl majitelem směnky [jméno] [příjmení], kterému mělo být na směnku placeno a vůči kterému mělo být na směnečný závazek započteno. Tudíž i kdyby byly jakékoliv platby ze strany žalovaného vůči [jméno] [příjmení] prokázány, resp. prokázán jakýkoliv případný zápočet pohledávky žalovaného za [jméno] [příjmení], nebylo by možné hodnotit tyto platby jako plnění na pohledávku z předmětné směnky, resp. jako započtení na směnečnou pohledávku. To je dáno s ohledem na skutečnost, že plnit nebo započítávat na směnečnou pohledávku lze jen vůči majiteli směnky, což je dáno povahou směnky jako cenného papíru, ve kterém je právo na plnění vtěleno způsobem, že bez vlastnictví směnky toto právo nelze uplatnit.

49. Ustanovení čl. I § 38 odst. 1 ZSŠ pak výslovně počítá s tím, že na směnku bude plněno při jejím předložení a dlužníku dává možnost plnění odepřít, pokud mu nebude směnečná listina předložena. Jde zde o odlišný právní režim, než u postoupení pohledávky dle ustanovení § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, kde platí, že nebylo-li postoupení dlužníku oznámeno či prokázáno, ten se může dluhu zprostit plněním původnímu věřiteli.

50. Odlišnost právního režimu je dána právě s ohledem na vtělení práva na plnění do směnečné listiny, bez níž jej nelze uplatnit a bez jejíhož předložení dlužník může plnění odmítnout. Plní-li dlužník, aniž mu je směnka předložena, vystavuje se riziku, že v případě, že osoba, které plní, již není majitelem směnky, nezprostí se směnečného závazku, nýbrž dojde k bezdůvodnému obohacení osoby, které bylo plněno. Provádí-li dlužník zápočet své pohledávky vůči osobě, která mu nepředloží směnku, vystavuje se riziku, že v případě, že osoba, vůči níž provádí zápočet, již není majitelem směnky, započtení nebude mít jím zamýšlený právní účinek v podobě zániku obou pohledávek.

51. Pokud žalovaný částečně plnil, popř. částečně započítával pohledávky, na pohledávku z předmětné směnky, měl požadovat, aby mu směnka byla předložena a aby bylo do směnky částečné plnění, resp. zánik pohledávky z důvodu započtení, pokaždé vyznačen dle čl. I § 39 odst. 3 ZSŠ. Pokud žalovaný na směnku plnil či započítával, toto své zákonné oprávnění, jež směřuje k ochraně směnečného dlužníka, zjevně nevyužil, v důsledku čehož neunesl důkazní břemeno o plnění, resp. započtení na směnečnou pohledávku, když to zahrnuje prokázat nejen, že ze strany žalovaného došlo k plnění, resp. započtení, na směnečnou pohledávku, nýbrž i to, že osoba, které bylo plněno, resp. vůči které směřoval úkon započtení, byla majitelem předmětné směnky.

52. Nadto ale stejně nebylo žalovaným prokázáno, že jím provedený vklad na účet [jméno] [příjmení] a převod na jeho účet byly na úhradu dluhu z předmětné směnky. Stejně tak nebylo ze strany žalovaného prokázáno, že došlo k jím tvrzeným hotovostním platbám v jím uváděné výši a že šlo o platby na předmětnou směnku. Konečně nebylo žalovaným prokázáno, že došlo k jím tvrzenému zápočtu na pohledávku z předmětné směnky.

53. Příslušná konkrétní poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě označit další důkazy k prokázání námitkových tvrzení včetně poučení o následku v podobě neunesení břemene důkazního byla žalovanému dána, závěry o neunesení břemene důkazního žalovaným jsou tak přípustné.

54. S ohledem na výše uvedené tak soud uzavřel, že žaloba byla dána důvodně a po právu, proti jí v celém rozsahu vyhověl.

55. Ve vztahu k nákladům řízení soud předesílá, že i v případě nezaslání předžalobní upomínky je na místě žalobci přiznat právo na náhradu nákladů řízení z důvodů dalších okolností, jak předpokládá ustanovení § 142a odst. 2 o. s. ř. Jestliže totiž žalovaný žalobou uplatněný nárok popírá a v řízení se aktivně brání, je zcela nepochybné, že ani na předžalobní upomínku sebelépe provedenou by žádné plnění neposkytl. Je zřejmé, že by předžalobní upomínka nezabránila zahájení řízení a ani vzniku jeho nákladů. To v závěru uvádí i právní věta, se kterou bylo ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek uveřejněno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015 č. j. 29 Cdo 4388/2013-64, a to pod pořadovým číslem 75/2015, na které soud odkazuje. Proto soud rozhodl tak, že podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby v řízení plně úspěšnému žalobci nahradil jeho náklady.

56. Soud žalobci nepřiznal požadovanou náhradu nákladů řízení za poradu s klientem přesahující jednu hodinu z 15. 9. 2020, 2. 11. 2020 a 16. 3. 2021, neboť žalobce nedoložil, že by se tyto porady uskutečnily, resp. zástupce nepředložil listinu s podpisem klienta – žalobce dokládající uskutečnění porad jakého dne, kde a v jakém časovém rozmezí.

57. Soud žalobci dále nepřiznal požadovanou náhradu nákladů řízení za sepis reakce na žádost soudu z 24. 9. 2020, neboť se jedná pouze o sdělení žalobce, v jakých termínech je schopen se dostavit na jednání, což vzhledem k nikoliv časové náročnosti, malého rozsahu a absenci jakéhokoli právního či skutkového rozboru nelze považovat za úkon podřaditelný pod některý z úkonů uvedených v § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhláška“).

58. Konečně soud žalobci nepřiznal požadovanou náhradu nákladů řízení za sepis návrhu o přezkoumání důvodnosti omluvy z jednání z 10. 2. 2021. Žalobce sice požadoval náhradu za sepis návrhu o přezkoumání důvodnosti omluvy z jednání z 8. 2. 2021 a sepis podnětu k přezkoumání omluvy z jednání žalovaného z 9. 2. 2021, nicméně vzhledem k tomu, že ve spise je založen podnět k přezkoumání z 10. 2. 2021 a k tomu je doložena e-mailová zpráva z 8. 2. 2021 adresovaná obci [obec], soud dospěl k závěru dle obsahu podání, že žalobce měl v úmyslu podat návrh na přiznání náhrady nákladů pouze za podnět k přezkoumání z 10. 2. 2021, když doložený e-mail adresovaný obci [obec] má podpořit jeho tvrzení. Každopádně soud žalobci náhradu za tento úkon nepřiznal, neboť se jedná o procesní podnět bez nikterak rozsáhlého odůvodnění, který navíc nespadá pod některý z úkonů uvedených v § 11 vyhlášky.

59. Náklady řízení tedy činí celkem 181 411,20 Kč a jsou představovány soudním poplatkem 55 184 Kč, odměnou zástupce žalobce ve výši 101 920 Kč, tj. za 8 úkonů právní služby po 12 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, 4x účast u jednání – 31. 10. 2019, 16. 9. 2020, 3. 11. 2020 v trvání přes 2 hodiny, 17. 3. 2021, vyjádření k odvolání z 7.5.2020) podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky, náhradou hotových výdajů ve výši 2 100 Kč, tj. 8 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a náhradou za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů zástupce ve výši 21 907,20 Kč podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Soud žalovanému uložil, aby žalobci nahradil náklady řízení ve lhůtě 3 dní po nabytí právní moci rozhodnutí dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (bod II. výroku).