o zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím a odměnou,

1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 11. 11. 2020 proti žalovanému domáhal zaplacení směnečného peníze ve výši 40 000 Kč s úrokem 6 % ročně z částky 40 000 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 133,33 Kč. Žalobce tvrdil, že je majitelem směnky vlastní se směnečnou sumou 40 000 Kč vystavené v [obec] dne 5. 4. 2019 žalovaným na řad žalobce se splatností dne 14. 2. 2020. Po předložení směnky v místě placení v den splatnosti nebyla směnka žalovaným ani zčásti proplacena. Žalovaný byl k úhradě vyzván přípisem zástupce žalobce ze dne 9. 7. 2020.

2. Na základě podané žaloby a předloženého prvopisu směnky byl vydán směnečný platební rozkaz, který však nebyl žalovanému řádně doručen, a proto byl zrušen. Současně s usnesením o zrušení směnečného platebního rozkazu byl žalovaný vyzván, aby se k žalobě vyjádřil, což neučinil.

3. Za splnění podmínek stanovených v ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řadu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), soud o věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, a rozsudek vyhlásil veřejně.

4. Z žalobcem předloženého prvopisu směnky soud zjistil, že byla vystavena v [obec] dne 5. 4. 2019 žalovaným, který se v ní zavázal zaplatit na řad žalobce částku 40 000 Kč, přičemž den splatnosti byl stanoven na den 14. 2. 2020 a s platebním místem v [obec].

5. Z výzvy žalobce ze dne 9. 7. 2020 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení shora specifikované směnky. K výzvě však nebylo doloženo potvrzení o jejím odeslání, tudíž ji nelze považovat za předžalobní výzvu ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Nicméně v této věci je vhodné aplikovat závěry Nejvyššího soudu prezentované v usnesení ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013, či v usnesení ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5256/2015, kdy i navzdory nezaslání předžalobní výzvy žalovanému lze žalobci přiznat náhradu nákladů řízení vzhledem k okolnostem případu. Žalovaný nezaplatil směnečnou sumu 7 dní ani později po předložení směnky, přičemž směnka byla nejpozději předložena ve formě kopie dne 23. 1. 2021 doručením soudem prostřednictvím fikce (žalovanému vhozen dopis do jeho schránky). Soud v důsledku uvedeného dospěl k závěru, že i v případě absence předžalobní výzvy ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. lze žalobci náhradu nákladů řízení přiznat, když vzhledem k pasivitě žalovaného je pravděpodobné, že by žalovaný nezaplatil ani na základě řádně učiněné výzvy, a tedy by bylo nepřiměřené žalobce sankcionovat za toto pochybení.

6. Podle čl. I. ustanovení § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSŠ“), vlastní směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce.

7. Podle čl. I. ustanovení § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky.

8. Podle čl. I. ustanovení § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok na vše, co lze žádat podle ustanovení §§ 48 a 49.

9. Podle čl. I. ustanovení § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány; 2. dále 6% úroky ode dne splatnosti; 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty; 4. odměnu ve výši 1/ 3 % směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

10. V projednávané věci uplatnil žalobce nárok na zaplacení vlastní směnky proti žalovanému jako jejímu výstavci. Předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti vyžadované čl. I ustanovení § 75 ZSŠ pro platnou vlastní směnku a ztělesňuje tedy přímý, nesporný a abstraktní závazek žalovaného k zaplacení směnečné sumy, která je na ní uvedena. Protože směnka nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobci proti žalovanému dle shora citovanému ustanovení nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 40 000 Kč s 6% ročním úrokem z částky 40 000 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení a konečně na směnečnou odměnu ve výši 133,33 Kč.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a závěry Nejvyššího soudu, kdy byla plně úspěšnému žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 007 Kč, odměnou za zastupování ve výši 6 850 Kč, tj. 2,5 úkonů právní služby po 2 740 Kč (převzetí věci, písemný návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění) podle ustanovení § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 citované vyhlášky. Náklady řízení tedy vznikly v celkové výši 9 757 Kč.