o zaplacení částky 26 500 Kč s příslušenstvím a odměnou,

1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 30. 10. 2020 proti žalované domáhal zaplacení směnečného peníze ve výši 26 500 Kč s úrokem 6 % ročně z částky 26 500 Kč od 14. 3. 2020 se směnečnou odměnou 88,33 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že je majitelem směnky vlastní se směnečnou sumou 26 500 Kč vystavené dne 13. 3. 2018 žalovanou na řad žalobce se splatností dne 13. 3. 2020 v [obec]. Směnka obsahuje všechny zákonné náležitosti. Po předložení směnky v místě placení v den splatnosti nebyla směnka žalovanou ani zčásti proplacena, ačkoliv žalovaná byla k úhradě vyzývána.

2. Na základě podané žaloby a předloženého prvopisu směnky byl vydán směnečný platební rozkaz, který však nebyl žalované řádně doručen, a proto byl zrušen. Současně s usnesením o zrušení směnečného platebního rozkazu byla žalovaná vyzvána, aby se k žalobě vyjádřila, což neučinila.

3. Za splnění podmínek stanovených v ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řadu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), soud o věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, přičemž rozsudek vyhlásil veřejně.

4. Z žalobcem předloženého prvopisu směnky soud zjistil, že byla vystavena v [obec] dne

13. 3. 2018 žalovanou, která se v ní zavázala zaplatit na řad žalobce částku 26 500 Kč, přičemž den splatnosti byl stanoven na 13. 3. 2020 a platebním místem byl [obec].

5. Žalobce uvedl, že žalovanou opakovaně telefonicky kontaktoval za účelem výzvy k zaplacení. Takovou výzvu však nelze považovat za předžalobní výzvu ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř., neboť tato by měla být učiněna písemně vedle dalších náležitostí. Nicméně v této věci je vhodné aplikovat závěry Nejvyššího soudu prezentované v usnesení ze dne 19. 2. 2015, sp. zn.

29 Cdo 4388/2013, či v usnesení ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5256/2015, kdy i navzdory nezaslání předžalobní výzvy žalované lze žalobci přiznat náhradu nákladů řízení vzhledem k okolnostem případu. Žalovaná nezaplatila směnečnou sumu 7 dní ani později po předložení směnky, přičemž směnky byla žalované nejpozději předložena ve formě kopie dne 23. 1. 2021 doručením soudem prostřednictvím fikce. Současně si žalovaná zřejmě poštu na adrese trvalého pobytu nevyzvedává (dvakrát ze strany soudu bez úspěchu doručováno). Soud v důsledku uvedeného dospěl k závěru, že i v případě absence předžalobní výzvy ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. lze žalobci náhradu nákladů řízení přiznat. Přihlédl přitom k tomu, že k pasivitě žalované je pravděpodobné, že by žalovaná nezaplatila ani na základě řádně učiněné výzvy, a tedy by bylo nepřiměřené, aby žalobce nesl negativní následky za toto pochybení.

6. Podle čl. I ustanovení § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSŠ“), vlastní směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce.

7. Podle čl. I ustanovení § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky.

8. Podle čl. I ustanovení § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Podle odstavce 2 uvedeného ustanovení není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok na vše, co lze žádat podle ustanovení §§ 48 a 49.

9. Podle čl. I ustanovení § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány; 2. dále 6% úroky ode dne splatnosti; 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty; 4. odměnu ve výši 1/ 3 % směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

10. V projednávané věci uplatnil žalobce nárok na zaplacení vlastní směnky proti žalované jako jejímu výstavci. Předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti vyžadované čl. I ustanovení § 75 ZSŠ pro platnou vlastní směnku a ztělesňuje tedy přímý, nesporný a abstraktní závazek žalované k zaplacení směnečné sumy, která je na ní uvedena. Protože směnka nebyla při splatnosti uhrazena, vznikl žalobci proti žalované dle shora citovanému ustanovení nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 26 500 Kč s 6% ročním úrokem z částky 26 500 Kč od 14. 3. 2020 do zaplacení.

11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení se závěry Nejvyššího soudu, v důsledku čehož byla plně úspěšnému žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Soud tak žalobci přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 330 Kč.