o zaplacení částky 8 660,83 Kč s příslušenstvím a odměnou,

1. Žalobce se žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit mu směnečnou sumu 8 660,83 Kč spolu s úrokem 6 % ročně ze směnečného peníze od 2. 3. 2018 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 28,87 Kč. Žalobce tvrdil, že je majitelem směnky s doložkou bez protestu, která byla vystavena žalovaným dne 26. 6. 2011 v [obec] na směnečnou sumu 8 660,83 Kč, s datem splatnosti 1. 3. 2018 a platebním místem v [obec], byla žalovaným vystavena na řad žalobce, poté byla dne 27. 7. 2011 rubopisována na řad [právnická osoba] [dodatek právní formy], reg. č. [písemná část reg. č.] [číslo], sídlem [adresa], [adresa], [adresa] [adresa], [adresa] [číslo], [název státu] [název státu], následně dne 29. 10. 2013 v [obec] byla směnka tímto subjektem rubopisována zpět na řad žalobce. Dále tvrdil, že dne 29. 9. 2020 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, žalovaný ani přes výzvu dlužnou částku nezaplatil.

2. Poněvadž žalobcem předložená směnka obsahuje všechny náležitosti stanovené pro směnku vlastní a nebyl důvod pochybovat o její pravosti v čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen„ ZSŠ“), postupoval soud podle § 175 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") a vydal směnečný platební rozkaz dne 16. 11. 2020, č. j. 73 Cm 106/2020-15, kterým žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil požadované postižné nároky nebo aby podal námitky do 15 dní. Uvedený směnečný platební rozkaz byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 20. 11. 2020.

3. Žalovaný napadl směnečný platební rozkaz včasnými a odůvodněnými námitkami.

4. Žalovaný namítl, že směnka je neplatná, neboť byla vystavena jako zajišťovací instrument k úvěrové smlouvě uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, přičemž tato smlouva o úvěru je neplatná. Žalobce věděl, jakožto osoba poskytující nebankovní úvěry, že úvěrová smlouva je pro žalovaného jednostranně nevýhodná a musel si být vědom, že je v rozporu s § 6 zákona o ochraně spotřebitele, a tudíž je neplatná pro rozpor se zákonem. Přesto předmětnou smlouvu se žalovaným uzavřel a vylákal na něm podpis blankosměnky. Jeho neznalosti využil, aby se na jeho úkor obohatil. Pokud však je smlouva o úvěru neplatná, nemohlo vzniknout právo na plnění ze smlouvy původnímu majiteli směnky, nýbrž vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení (pokud již dříve nebylo vráceno), k tomu však zajištění směnkou nebylo určeno.

5. Žalovaný uvedl, že Okresním soudem v Ostravě byla shledána neplatnost úvěrové smlouvy zajišťované směnkou pro zjevnou nespravedlnost, tedy pro rozpor s dobrými mravy, v důsledku čehož zastavil exekuci k vymáhání částky 6 128,90 Kč s příslušenstvím, a to usnesením ze dne 14. 8. 2020, č. j. 51 EXE 14518/2011-64 (dále jen„ Usnesení“). Dne 1. 9. 2011, č. j. 1401331/2011, byl vydán rozhodčí nález o uložení povinnosti žalovanému zaplatit [právnická osoba] [dodatek právní formy], reg. č. [písemná část reg. č.] [číslo], z titulu smlouvy o úvěru zajišťované směnkou. Na základě tohoto rozhodčího nálezu bylo zahájeno exekuční řízení vedené na majetek žalovaného ve prospěch oprávněné – [právnická osoba] [dodatek právní formy], reg. č. [písemná část reg. č.] [číslo], pod sp. zn. 51 EXE 14518/2011.

6. Dále žalovaný uvedl, že směnka je neplatná, neboť jí bylo nepřípadně a nepřiměřeně užito ve spotřebitelských vztazích, přičemž odkázal na nález Ústavního soudu ČR ze dne 16. 10. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 16/12.

7. Žalovaný namítl neplatnost směnky také z důvodu excesivního vyplnění blankosměnky. Směnka byla vystavena jako blankosměnka, tedy jako listina, které chybějí podstatné náležitosti směnky, a jako taková se směnkou může stát teprve po jejím vyplnění. Do listiny označené jako„ směnka“ teprve později bylo doplněno: částka„ 8.660,83 Kč“, datum splatnosti„ 1. března 2018“ a místo placení„ [obec]“. K vyplnění je nutné zmocnění k vyplnění směnky, které však nevzniklo, neboť smlouva zajištěná touto směnkou je neplatná, a tedy i zmocnění k dodatečnému vyplnění směnky je neplatné.

8. Další důvod neplatnost směnky žalovaný spatřoval v žalobcem dodatečném neoprávněném vyplnění data splatnosti v rozporu se zákonem. Do listiny označené jako„ směnka“ teprve později bylo doplněno datum splatnosti„ 1. března 2018“, ačkoliv čl. I. § 33 odst. 1 ZSŠ obsahuje kogentní pravidla pro určení splatnosti směnky, přičemž odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3361/2010.

9. Dále žalovaný namítl nepravost podpisu žalovaného. Není totiž dle něho postaveno najisto, zda podpis na uplatněné směnce je podpisem žalovaného, poněvadž po skončení ústavní péče byl žalovaný osobou bez domova a opakovaně ztratil nebo mu byl odcizen občanský průkaz, což bylo nahlášeno.

10. Žalovaný vznesl i námitku promlčení a konečně také namítl, že předžalobní výzvu k zaplacení neobdržel, když v období 2015 – 22. 5. 2020 byl ve [stát. instituce] a ve [stát. instituce].

11. Žalobce se k námitkovým tvrzením žalovaného vyjádřil tak, že s nimi nesouhlasí a navrhuje, aby soud ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.

12. K námitkovému tvrzení žalované o neplatnosti smlouvy o úvěru zajišťované směnkou žalobce uvedl, že směnka je abstraktní cenný papír a i v případě existence její zajišťovací funkce, taková směnka nemá akcesorický vztah k zajišťovanému závazku, tj. existence zajišťovací směnky není závislá na existenci zajišťovaného závazku. Proto i kdyby byla úvěrová smlouva neplatná, nemá to vliv na platnost směnky a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 33 Odo 202/2002 Sb. (C 1978).

13. Dále žalobce uvedl, že zajištění spotřebitelského úvěru směnkou bylo v době uzavření v souladu s právními předpisy, přičemž pozdější znění předpisů nelze na ně vztahovat. Při tom odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, dle kterého zajištění spotřebitelské smlouvy směnkou je v intencích právního stavu účinného do 31. 12. 2013 platné, je-li směnka vystavena na řad.

14. Žalobce uvedl, že smlouva o úvěru obsahující vyplňovací právo vůči blankosměnce spolu se směnkou jsou v souladu s právními předpisy, proto obě tato právní jednání jsou platná. Při vyplňování blankosměnky postupoval plně v souladu se sjednaným vyplňovacím právem ujednaným ve všeobecných obchodních podmínkách smlouvy o úvěru.

15. Ve vztahu k namítané nepravosti podpisu žalovaného na směnce žalobce uvedl, že je patrné i z laického porovnání podpisů na směnce a např. na kopii občanského průkazu, že se jedná o podpis stejné osoby. Námitku promlčení považuje žalobce za neopodstatněnou, když k uplynutí 3 leté promlčení lhůty před zahájením tohoto řízení nedošlo. Konečně ohledně předžalobní výzvy žalobce uvedl, že ji odeslal na jemu posledně známou adresu žalovaného vyplývající z exekučního spisu.

16. Soud z provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků učinil následující skutková zjištění:

17. Z předložené směnky soud zjistil, že žalobce je majitelem směnky s doložkou bez protestu, která byla vystavena žalovaným dne 26. 6. 2011 v [obec] na směnečnou sumu 8 660,83 Kč, s datem splatnosti 1. 3. 2018 a platebním místem v [obec], vystavenou na řad žalobce, když poté byla dne 27. 7. 2011 rubopisována na řad [právnická osoba] [dodatek právní formy], reg. č. [písemná část reg. č.] [číslo], sídlem [adresa], [adresa], [adresa] [adresa], [adresa] [číslo], [název státu] [název státu], následně dne 29. 10. 2013 v [obec] byla směnka tímto subjektem rubopisována zpět na řad žalobce.

18. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že je datována k 20. 6. 2011, označena číslem: [číslo], za klienta je podepsána žalovaným, jeho podpis je úředně ověřen a z ověřovací doložky pro legalizaci vyplývá, že žalovaný smlouvu podepsal dne 20. 6. 2011. Žalobcem jakožto věřitelem je smlouva podepsána dne 2. 6. 2011. Jako předmět smlouvy je uvedeno, že věřitel se na základě této smlouvy a všeobecných obchodních podmínek, které jsou přílohou smlouvy a její součástí, zavazuje poskytnout klientovi peněžní prostředky – úvěr – 4 950 Kč s tím, že úvěr označený jako Úvěr [číslo] [právnická osoba] bude poukázán klientovi bezhotovostním převodem na klientem uvedený účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba], ve 12 splátkách ve výši 610 Kč vždy do 15. dne v měsíci, když první splátka měly být zaplacena dne 15. 7. 2011. Úrok činil 79 % ročně z úvěru, RPSN: 115,32 %, navýšení: 2 370 Kč (47,90 %). Věřitel je majitelem bankovního účtu č.: [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba]

19. Mezi účastníky je nesporné, že v řízení uplatněná směnka zajišťuje závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru z 20. 6. 2011, [číslo] kdy původně byla vystavena jako blankosměnka.

20. Ze všeobecných obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy o úvěru (viz bod 18 odůvodnění), soud zjistil, že tyto byly žalovaným coby klientem podepsány dne 20. 6. 2011, přičemž jeho podpis je úředně ověřen a konkrétně se nazývají: Všeobecné obchodní podmínky smlouvy o úvěru [číslo] [právnická osoba], [číslo] [název] [název], [číslo] [název] společnosti [webová adresa] [dodatek právní formy] (dále jen„ VOP“). V čl. 2 odst. 2.5 VOP je uvedeno, že za účelem zajištění úvěru klient při předání návrhu na uzavření smlouvy také předá 2 podepsané vlastní blankosměnky s doložkou bez prostestu. V čl. 5 VOP je uvedeno, že klient podpisem smlouvy prohlašuje, že za účelem zajištění úvěru vystavil 2 vlastní blankosměnky na řad věřitele bez uvedení směnečné sumy, údaje splatnosti a platebního místa, s doložkou bez protestu. Dále je uvedeno, že se věřitel a klient domluvili, že věřitel je oprávněn vyplnit chybějící údaje na směnce v případě, kdy se klient dostane do prodlení s placením jakéhokoliv ze smlouvy vyplývajícího závazku. V čl. 7 odst. 7.1 VOP je uvedeno, že v případě prodlení v délce alespoň 4 dnů s jakýmkoliv závazkem plynoucím ze smlouvy o úvěru, je spojena smluvní pokuta ve výši 7 % z jistiny úvěru. V čl. 7 odst. 7.2 VOP je uvedeno, že v případě prodlení v délce alespoň 9 dnů s jakýmkoliv závazkem plynoucím ze smlouvy o úvěru, je spojena další smluvní pokuta ve výši 7 % z jistiny úvěru. V čl. 7 odst. 7.9 VOP je uvedeno, že za každé porušení povinnosti písemného oznámení jakékoliv změny osobních a kontaktních údajů žalovaného do 10 dnů je žalovaný povinen zaplatit 5 000 Kč.

21. Z výpisu bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] soud zjistil, že dne 22. 6. 2011 byla z tohoto účtu převedena částka 4 950 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba], s poznámkou o transakci: Vyplata uveru [číslo] [webová adresa] [dodatek právní formy]. [jméno] [příjmení].

22. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím poštovním archem ze dne 29. 9. 2020 soud zjistil, že žalovanému byla odeslána předžalobní výzva žalovanému na zaplacení pohledávky [číslo] to směnky vystavené 26. 6. 2011 ve výši 8 660,83 Kč s příslušenstvím, a to na adresu [adresa], jež byla uvedena jako adresa žalovaného i v předmětné směnce a ve shora označené úvěrové smlouvě.

23. Z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2020, č. j. 51 EXE 14518/2011-64, soud zjistil, že nabylo právní moci dne 3. 9. 2020, oprávněnou stranou byl žalobce a povinným žalovaný a tímto zastavil exekuční řízení vedené na majetek žalovaného ve prospěch žalobce k vymáhání částky 6 128,90 Kč s příslušenstvím, které bylo zahájeno na základě rozhodčího nálezu ze dne

1. 9. 2011, č. j. 1401331/2011, o uložení povinnosti žalovanému zaplatit [právnická osoba] [dodatek právní formy], reg. č. [písemná část reg. č.] [číslo], z titulu smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Usnesení“). Důvodem pro zastavení exekuce byla neplatnost smlouvy o úvěru pro zjevnou nespravedlnost, konkrétně z důvodu smluvených ujednání v rozporu s dobrými mravy, v důsledku byl vydán exekuční titul na základě neplatné rozhodčí doložky. Uvedená smlouva o úvěru byla uzavřena dne 22. 6. 2011 mezi věřitelem – žalobcem a klientem – žalovaným, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 950 Kč s tím, že tato částka bude vrácena ve 12 splátkách po 610 Kč/měsíčn. Ve smlouvě je sjednán úrok 79 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 %. Podle čl. 5, bod 5.1 přiložených (formulářově předtištěných) všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy, žalovaný podpisem smlouvy prohlašuje, že na zajištění všech svých současných i všech budoucích nároků věřitele plynoucích z uzavřené smlouvy vystavil 2 vlastní blankosměnky na řad žalobce bez uvedení směnečné sumy, údaje splatnosti a místa platebního, s doložkou bez protestu, a tyto směnky předal finančnímu poradci věřitele s návrhem na uzavření smlouvy. Usnesením exekutora ze dne 12. 3. 2014, č. j. 124 EX 21943/11-26, vstoupil žalobce do exekučního řízení na místo původní oprávněné [právnická osoba] [dodatek právní formy], reg. č. [písemná část reg. č.] [číslo].

24. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobce je majitelem směnky s doložkou bez protestu, která byla vystavena žalovaným dne 26. 6. 2011 v [obec] na směnečnou sumu 8 660,83 Kč, s datem splatnosti 1. 3. 2018 a platebním místem v [obec], vystavena na řad žalobce, poté byla dne 27. 7. 2011 rubopisována na řad [právnická osoba] [dodatek právní formy], reg. č. [písemná část reg. č.] [číslo], sídlem [adresa], [adresa], [adresa] [adresa], [adresa] [číslo], [název státu] [název státu], následně dne 29. 10. 2013 v [obec] byla směnka tímto subjektem rubopisována zpět na řad žalobce. Uvedená směnka zajišťovala závazek žalovaného řádně splatit finanční prostředky dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 20. 6. 2011 (dále jen„ VOP“), uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným, kdy původně byla vystavena jako blankosměnka. Dle smlouvy o úvěru [číslo] měl žalobce poskytnout žalovanému částku 4 950 Kč s tím, že úvěr označený jako Úvěr [název] [název] bude poukázán z bankovního účtu žalobce č.: [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] bezhotovostním převodem na žalovaným uvedený účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba], žalovaným bude splacen ve 12 splátkách ve výši 610 Kč měsíčně vždy do 15. dne v měsíci, když první splátka měla být zaplacena dne 15. 7. 2011. Úrok činil 79 % ročně z úvěru, RPSN: 115,32 %, navýšení: 2 370 Kč (47,90 %). V čl. 7 VOP jsou sjednány smluvní pokuty takové, že v případě prodlení v délce alespoň 4 dnů s jakýmkoliv závazkem plynoucím ze smlouvy o úvěru, vzniká nárok na smluvní pokutu ve výši 7 % z jistiny úvěru; v případě prodlení v délce alespoň 9 dnů s jakýmkoliv závazkem plynoucím ze smlouvy o úvěru, vzniká nárok na další smluvní pokutu ve výši 7 % z jistiny úvěru; za každé porušení povinnosti písemného oznámení jakékoliv změny osobních a kontaktních údajů žalovaného do 10 dnů vzniká nárok na smluvní pokutu 5 000 Kč. Dne 22. 6. 2011 byla sjednaná částka 4 950 Kč bezhotovostně převedena z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného. Následně pro neplacení závazků ze smlouvy o úvěru [právnická osoba] [dodatek právní formy], reg. č. [písemná část reg. č.] [číslo], na kterou byla směnka rubopisována, zahájila rozhodčí řízení vedené pod sp. zn. 0 Nc 10318/2011, které vyústilo ve vydání rozhodčího nálezu ze dne 1. 9. 2011, č. j. 1401331/2011. Rozhodčí nález sloužil jako exekuční titul pro vymáhání pohledávky po žalovaným v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 51 EXE 14518/2011, když exekuce byla nařízena dne 24. 10. 2011 Okresním soudem v Ostravě. Usnesením exekutora ze dne 12. 3. 2014, č. j. 124 EX 21943/11-26, bylo rozhodnuto o vstupu žalobce do exekučního řízení na místo původní oprávněné [právnická osoba] [dodatek právní formy]. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2020, č. j. 51 EXE 14518/2011-64, bylo exekuční řízení zastaveno pro neplatnost úvěrové smlouvy, když v ní sjednaná ujednání byla v rozporu s požadavkem dobrých mravů, a tedy byl i exekuční titul vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky.

25. Z provedených důkazů: výpisu bankovního účtu č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] (účet žalovaného) a kopie občanského průkazu žalovaného soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

26. V projednávané věci se aplikují právní předpisy ve znění účinném do 31. 12. 2013, zejména zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a to dle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť práva a povinnosti vznikly vystavením směnky, kterou žalovaný podepsal dne 26. 6. 2011, tj. přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

27. Dle ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvod pochybovat a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání.

28. Dle ustanovení § 175 odst. 4 o. s. ř. podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání, k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud stanoví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti, nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu.

29. Dle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

30. Dle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

31. Dle § 51a obč. zák. tato hlava zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv.

32. Dle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

33. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 4659/2016, (SR 3/2018 s. 86) plněním na zajišťovací směnku (na rozdíl od plnění z důvodu ručení či zástavního práva) zajištěná pohledávka nezaniká a stejně tak plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky (srov. např odůvodnění rozsudku NS z 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, Rc 77/2009). Okolnost, že šlo o směnku zajišťovací, a že tedy věřiteli může náležet z ekonomického hlediska plnění jen jednou, se ovšem projeví tím, že v rozsahu proplacení zajišťovací směnky se dlužník ubrání případnému nucenému vymožení exekučním titulem přiznané zajištěné pohledávky námitkou plnění na zajišťovací směnku (srov. odůvodnění rozsudku NS z 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2564/2011).

34. Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, uvedl ke kritériu zjevné nespravedlnosti, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádech jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient takového subjektu smlouvu podepsal, a to dokonce v situaci, kdy by ve smluvních podmínkách bylo dosaženo ujednání, že klientovi se takto stanovené smluvní pokuty nebo zajištění biankosměnkou nejeví nepřiměřené či odporující dobrým mravům.

35. Na základě shora uvedených ustanovení ve spojení s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu je v rámci směnečného řízení po vydání a řádném doručení směnečného platebního rozkazu nezbytné, aby žalovaný uplatnil včas a řádně odůvodněné námitky. Poté je vedeno námitkové řízení, v němž na základě námitkových tvrzení žalovaného soud posoudí správnost směnečného platebního rozkazu ke dni jeho vydání. Směnka může plnit zajišťovací funkci, tj. že byla vystavena za účelem zajištění závazkového vztahu. V takovém případě může být předmětem námitky žalovaného, že směnkou zajišťovaný závazkový vztah je neplatný, na základě čehož postrádá i ekonomickou funkci směnka, která byla původně vystavena pouze za tímto účelem. Směnka coby zajišťovací instrument je atypická, neboť na rozdíl od ostatních zajišťovacích prostředků automaticky nezaniká plněním na zajišťovaný závazek či shledáním jeho neplatnosti, tj. existence zajišťovací směnky není závislá na existenci zajišťovaného závazku. Za takové situace má žalovaný ztížené procesní postavení v řízení, kdy jej tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně skutečnosti, že (1) směnka má zajišťovací povahu a jednoznačné identifikace k jakému zajišťovanému závazku a (2) že zajišťovaný závazek neexistuje, např. nikdy nevznikl, je neplatný nebo na něj bylo plněno. Prokáže-li žalovaný uvedené skutečnosti, s námitkou bude úspěšný a směnečný platební rozkaz bude zrušen. Neplatnost zajišťovaného závazku může spočívat v rozporu s dobrými mravy, přičemž právní předpisy zajišťují zvláštní ochranu spotřebitelům coby slabší smluvní straně. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání smlouvy nejedná v rámci své podnikatelské či jiné samostatné činnosti, když zároveň jedná s podnikatelem, která v rámci této podnikatelské či jiné samostatné činnosti vystupuje.

36. Ve vztahu k námitkovému tvrzení žalovaného o neplatnosti úvěrové smlouvy zajišťované směnkou pokud žalobce tvrdil, že i kdyby byla úvěrová smlouva zajišťovaná směnkou neplatná, tato okolnost nemá vliv na platnost směnky pro její abstraktní povahu, s tímto nelze než souhlasit, neboť uvedené odpovídá ustálené judikatuře např. žalobcem odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 33 Odo 202/2002 Sb. (C 1978), či rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 4659/2016, (SR 3/2018 s. 86). Zanikne-li směnkou zajišťovaný závazek, směnka nezaniká. Nicméně to neznamená, že na základě jednoho titulu je věřitel oprávněn inkasovat dvojí plnění. Proto nelze již souhlasit s tím, že by neplatnost zajišťovaného závazku směnkou neměla na námitkové řízení žádný vliv za žádných okolností. Naopak, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 4659/2016, (SR 3/2018 s. 86), uplatní-li žalovaný řádně a včas tuto okolnost a zároveň ji prokáže, soud je povinen respektovat zajišťovací povahu směnky a směnečný platební rozkaz zruší, byť směnečný závazek stále existuje. Žalovaný totiž v takovém případě nemá povinnost na směnku platit, byť ta je platná.

37. Soud tedy posoudil, zda je zajišťovaný závazek – úvěrová smlouva – platná, přičemž dospěl k závěru, že úvěrová smlouva platným právním úkonem není. Předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí částky 4 950 Kč, úrok činil 79 % ročně z úvěru, RPSN: 115,32 %, bylo sjednáno 12 měsíčních splátek po 610 Kč, tj. celková částka 7 320 Kč, tedy navýšení: 2 370 Kč (47,90 %). Bylo sjednáno zajištění blankosměnkou ve dvojím vyhotovení ve VOP a ve VOP byly rovněž sjednány smluvní pokuty za prodlení ve výši 7 % z jistiny úvěru, tj. 346,50 Kč, za min. 4 dny prodlení, další ve výši 7 % z jistiny úvěru za min. 9 dní prodlení a ve výši 5 000 Kč za každé porušení oznamovací povinnosti. Zároveň se jedná o spotřebitelskou smlouvu. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, je nezbytné zohlednit všechny okolnosti při uzavírání smlouvy za účelem posouzení kritéria zjevné nespravedlnosti. Dále dle Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, (C 3171), byl shledán úrok ve výši čtyřnásobku oproti obvyklému úroku za nepřiměřený. Obvyklý úrok není fixně stanoven, odvíjí se od výše konkrétních sazeb v konkrétním čase a konkrétním místě. Jako orientační hledisko lze přihlédnout k úrokovým sazbám poskytovanými bankovními subjekty za rok 2011, přičemž roční úrokové sazby na poskytnutí dlouhodobých a krátkodobých úvěrů za tento rok se pohybovaly v rozmezí 3,04 – 5,18 % dle statistických dat ohledně ukazatelů nákladů úvěrů České národní banky dostupných na webové adrese: ARAD - Systém časových řad - Česká národní banka (cnb.cz). Sjednaný úrok tak více než 15x překročil obvyklý úrok. Navíc ujednaní o zajištění směnkou bylo učiněno ve VOP, tj. mimo hlavní text samotné smlouvy, a také za užití blankosměnek, a to dokonce ve dvojím vyhotovení. Dále se jeví jako zjevně nepřiměřené stanovit smluvní pokutu v tak vysoké výši, a to ve výši 5 000 Kč, tj. vyšší než samotná jistina úvěru, a to opakovaně za jednotlivá porušení oznamovací povinnosti. Konečně i smluvní pokuta, která je sjednána za prodlení s plněním jakýchkoliv závazků, je sjednána takovým způsobem, že za každých (vynechávaje první smluvní pokutu) 9 dní prodlení, je žalobce oprávněn uplatňovat smluvní pokutu. Tudíž v případě ročního prodlení žalovaného vzniká žalobci právo na smluvní pokutu ve výši 14 050,57 Kč (365 dní/9 dní = 40,55 splátek; 40,55 splátek * 346,50 Kč = 14 050,57 Kč), což je takřka trojnásobek jistiny úvěru. Svým charakterem tato smluvní pokuta však odpovídá spíše úroku z prodlení, proto pro porovnání – zákonný roční úrok z prodlení v roce 2011 dosahoval pouhých 7,75 % ročně. S ohledem na existenci neproporcionálních ujednání, které samy o sobě by nemusely zakládat neplatnost smlouvy, nicméně ve svém souhrnu s přihlédnutím k povaze smlouvy coby spotřebitelské, již však neplatnost smlouvy zakládají, neboť se zde jedná o zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 39 odst. 1 obč. zák. ve spojení se § 51a, § 52 obč. zák.

38. Vzhledem k tomu, že soud posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou a bylo zjištěno, že závazky žalovaného z úvěrové smlouvy byly zajištěny předmětnou směnkou, nelze se domáhat z této zajišťovací směnky plnění, neboť závazek, který měla zajišťovat, platně nevzniknul. Zajištění směnkou totiž bylo sjednáno pro závazky z úvěrové smlouvy, kdy takové neexistují, nejvýše se může mezi žalobcem a žalovaným jednat o závazek z titulu bezdůvodného obohacení. Směnka byla vystavena výhradně jakožto zajišťovací prostředek, a tedy v případě neplatnosti kauzálního závazku tato funkce směnky odpadá.

39. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je pak dána i neplatnost dohody o vystavení blankosměnky a dohody o vyplnění blankosměnky, když jde o právní úkony, jež úzce souvisejí se závazkovým vztahem z úvěrové smlouvy a jsou jeho existencí přímo podmíněny. To představuje další důvody, pro které žalovaný není povinen na v řízení uplatněnou směnku plnit, chybí totiž nejen směnkou zajišťovaný závazek, ale i dohoda o vystavení směnky a oprávnění jí vyplnit.

40. Vzhledem k výše uvedenému závěru se soud pro nadbytečnost nezabýval dalšími námitkovými tvrzeními žalovaného. S ohledem na to bylo i nadbytečné vypracovávat písmoznalecký posudek k posouzení pravosti podpisu žalovaného na předmětné směnce.

41. Jelikož již se shora uvedených důvodů žalovaný nemá povinnost na žalobcem uplatněnou směnku plnit, soud rozhodl o zrušení shora označeného směnečného platebního rozkazu v celém rozsahu (bod I. výroku).

42. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo žalobci uloženo, aby v námitkovém řízení plně úspěšnému žalovanému nahradil jeho náklady. Náklady námitkového řízení činí celkem 3 600 Kč a jsou představovány odměnou zástupkyně žalovaného ve výši 3 000 Kč, tj. 2 úkony právní služby po 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k námitkám) podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 4, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhláška“) a náhradou hotových výdajů ve výši 600 Kč, tj. 2 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky. Soud žalobci uložil, aby žalovanému nahradil náklady řízení ve lhůtě 3 dní po nabytí právní moci rozhodnutí dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (bod II. výroku).