o nahrazení projevu vůle a zaplacení pokuty,

1. Žalobci se svou žalobou domáhali vydání rozhodnutí, kterým by byl nahrazen projev vůle žalovaných coby prodávajících k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k nemovitým věcem ve znění, v jakém je uvedena v bodě I. výroku. Nemovitými věcmi měla být bytová jednotka [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na společných částech domu [adresa] (dále jen„ Dům“) a na pozemku p. č. st. [číslo] (dále jen„ Pozemek“), (dále jen„ Byt“) a nebytová jednotka [číslo] garáž, vymezená v Domě a na Pozemku, včetně spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na společných částech Domu a Pozemku (dále jen„ Garáž“), vše zapsané na [list vlastnictví], v katastrálním území a obci [obec] (dále také Byt a Garáž společně jako„ Nemovité věci“). Dále se žalobci domáhali, aby žalovanému 1) byla uložena povinnost zaplatit jim smluvní pokutu 100 Kč za každý den prodlení s uzavřením uvedené smlouvy, počínaje dnem 2. 6. 2020, až do dne právní moci tohoto rozsudku.

2. Žalobci tvrdili, že žalovaný 1) má spoluvlastnický podíl o velikosti id. 49/100 a žalovaný 2) o velikosti 51/100 na Bytu a Garáži. Dále tvrdili, že Byt vznikl společně s dalšími byty výstavbou dle ujednání investorů o výstavbě 24 bytů a 16 garážových stání v domě na ulici [část adresy ]. [ulice] z 5. 6. 2002 (dále jen„ Smlouva o společném postupu investorů“), v níž zároveň bylo uvedeno, že se žalovaní zavazují řídit se smlouvami uzavřenými mezi žalovaným 1) a nájemci bytů. Žalobci uzavřeli s žalovaným 1) smlouvu o přidělení Nemovitých věcí dne 30. 3. 2016 a navazující nájemní smlouvu dne 31. 3. 2016, přičemž se žalovaný 1) zavázal, že Nemovité věci bez odkladu převede na žalobce poté, co splatí členský vklad odpovídající příslušným nákladům na výstavbu Nemovitých věcí do pravomocné kolaudace Domu. Uvedenému závazku žalobci dostáli dne 28. 2. 2018. Žalobci vyzvali žalovaného 1) dne 30. 7. 2020 a žalovaného 2) dne 18. 7. 2020, aby na ně převedli Nemovité věci, do 10 měsíců od doručení žádosti, tj. do 31. 12. 2020. Žalovaní smlouvu neuzavřeli.

3. Dle žalobců žalovaní uznali vznik práva na bezúplatný převod Bytu a Garáže, nicméně vzhledem k tomu, že ještě neuplynula doba 20 let od právní moci kolaudačního rozhodnutí, po níž se má zrušit spoluvlastnictví a podíl žalovaného 2) má být převeden na žalovaného 1), smlouvu odmítli uzavřít. Tato podmínka uplynutí 20 let však není obsažena ani ve stanovách žalovaného 1), ani ve smlouvě o přidělení Bytu, proto není závazná pro žalobce. Podmínka je obsažena ve Smlouvě o společném postupu investorů a žalobci nejsou smluvní stranou této Smlouvy. Uplatnění podmínky by vyžadovalo změnu smlouvy o přidělení Bytu a Garáže, k čemuž nedošlo.

4. Převodu nebrání ničeho, neboť ačkoliv si spoluvlastníci ujednali, že nebudou žádat o zrušení spoluvlastnictví a převod podílu žalovaného 2) na žalovaného 1) po dobu 20 let od pravomocné kolaudace, toto ujednání by bylo platné pouze 10 let a uplynulo by v roce 2013. Dle § 1154 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) totiž platí, že odklad zrušení spoluvlastnictví ujednaný na déle než 10 let se považuje za odklad na dobu 10 let, jestliže další ujednání nebylo pořízeno ve formě veřejné listiny a vloženo do katastru nemovitostí. V daném případě nebylo nic z toho učiněno, proto platí uvedená podmínka max. po dobu 10 let, tj. do roku 2003.

5. Dle § 23 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen„ Zákon o vlastnictví“) má žalovaný 1) povinnost převést vlastnictví Bytu a Garáže nájemci na základě jejich žádosti učiněné do 30. 6. 1995 s tím, že tato lhůta se prodlužuje do 31. 12. 2020. Jelikož žalobci učinili žádost vůči žalovanému 1) dne 30. 7. 2020 a žalovanému 2) dne 18. 7. 2020, tj. v rámci prodloužené lhůtě do 31. 12. 2020, učinili tak včas.

6. Dále žalobci tvrdili, že bez jejich písemného souhlasu nemůže žádný z žalovaných převést svůj podíl jiné osobě než jim coby nájemcům, kteří se finančně podíleli na výstavbě, poněvadž tím by jednali v rozporu se smlouvou o přidělení Bytu. Proto žalovaný 2) má povinnost převést svůj podíl na žalobce, a to na základě podané žádosti dle čl. VII smlouvy o přidělení Bytu.

7. Žalovaný 2) se vyjádřil k žalobě tak, že s uplatněným nárokem nesouhlasí a navrhuje zamítnutí žaloby. Dle žalovaného 2) žalobci nesplnili podmínky pro uzavření smlouvy o bezúplatném převodu Bytu a Garáže, neboť k podmínkám mj. náleží i to, že musí uplynout lhůta 20 let od právní moci kolaudačního rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 15. 8. 2003. Splacením jejich dalšího členského vkladu a dalších povinných plateb tedy samo o sobě automaticky nezakládá právo ne bezúplatný převod Nemovitých věcí. Žádný dodatek ke smlouvě o přidělení jednotky uzavřen nebyl, jelikož se jednalo jen o jednostranné potvrzení ze strany žalovaného 1) o vzetí na vědomí splacení dalšího členského vkladu, což ovšem opět samo o sobě nezakládá právo na bezúplatný převod.

8. Dále tvrdil, že smlouva o přidělení Bytu není pro něj závazná, jelikož není smluvní stranou; smluvními stranami jsou žalobci a žalovaný 1). Naopak je vázán Smlouvou o společném postupu investorů, dle které se zavázal, že svůj podíl bezúplatně převede na žalovaného 1) po splnění tamějších podmínek. Žalovaný 2) ani nesouhlasí s tím, že ve Smlouvě o společném postupu investorů je uvedeno, že se žalovaní zavazují řídit se smlouvami uzavřenými mezi žalovaným 1) a nájemci bytů.

9. Žalovaný 2) nesouhlasí s tím, že v daném případě lze aplikovat § 1154 o. z. ve vztahu k omezení délky odkladné podmínky zrušení spoluvlastnictví. Jednak dle § 3028 o. z. se na vztahy vzniklé před 1. 1. 2014 aplikují dosavadní předpisy, jednak se žalovaní dohodli na způsobu vypořádání spoluvlastnictví a nikoliv na odkladu zrušení spoluvlastnictví.

10. Stejně tak se v daném případě neuplatní § 24 Zákon o vlastnictví, dle kterého žalovaní měli povinnost uzavřít požadovanou smlouvu do 10 měsíců, jelikož tato zákonná povinnost se vztahovala pouze na družstva, jež vznikla před 1. 2. 1992.

11. Žalovaný 2) nesouhlasí s tím, že by potvrdil vznik práva žalobců na bezúplatný převod ke dni 28. 2. 2018. V rámci vzájemné komunikace pouze několikrát potvrdil, že hodlá dodržet podmínky dle smlouvy o přidělení Bytu, a to po uplynutí 20 let od kolaudačního rozhodnutí převést svůj podíl na žalovaného 1), načež žalovaný 1) by pak měl převést své vlastnické právo k Nemovitým věcem na nájemce. Navzdory tvrzení žalobců, že podmínka uplynutí 20 let od kolaudačního rozhodnutí pro převod podílu na žalovaného 1) není pro žalobce závazná, naopak žalovaný 2) tvrdí, že je závazná, neboť je uvedena ve stanovách žalovaného 1), ve Smlouvě o společném postupu investorů a ve smlouvě o přidělení Bytu.

12. Žalovaný 1) se vyjádřil k žalobě tak, že s uplatněným nárokem nesouhlasí a navrhuje zamítnutí žaloby.

13. Žalobci nesplnili veškeré smluvní podmínky pro vznik práva na bezúplatný převod Nemovitých věcí. Konkrétně nebyla naplněna podmínka uplynutí 20 let od pravomocného kolaudačního rozhodnutí dle čl. 10 písm. g) stanov žalovaného 1), přičemž tato doba uplyne dne 15. 8. 2023.

14. Uvedená podmínka platí i pro žalobce nikoliv na základě Smlouvy o společném postupu investorů, nýbrž na základě stanov žalovaného 1) a smlouvy o přidělení Bytu

15. V uvedené podmínce nelze spatřovat dohodu o odkladu zrušení spoluvlastnictví dle § 1154 o. z., neboť se jedná toliko o ujednání umožňující splnit jejich veřejnoprávní povinnost ve vztahu k dotacím čerpaným na výstavbu. Navíc byla podmínka ujednána před účinností o. z. a tedy dle § 3028 odst. 3 o. z. se právní vztah řídí předchozími právními předpisy.

16. V daném případě nelze ani aplikovat § 23 odst. 2 Zákona o vlastnictví, dle kterého by žalovaný 1) měl povinnost převést vlastnictví Bytu a Garáže žalobcům coby nájemcům na základě jejich žádosti učiněné do 30. 6. 1995 s tím, že tato lhůta se prodlužuje do 31. 12. 2020. Žádost na převod vlastnictví nemohla být z časových důvodů podána do 30. 6. 1995, proto se lhůta pro podání žádosti nemůže takto prodloužit. Navíc § 23 odst. 2 Zákona o vlastnictví byl zrušen k 1. 1. 2014 přechodným ustanovením § 3068 o. z. v bodě 60, 62 a 71 bez náhrady. Ani dle přechodného ustanovení § 3063 o. z. nelze aplikovat § 23 odst. 2 Zákona o vlastnictví na jednotky vzniklé před 1. 1. 2014, neboť na takové Nemovité věci se užijí předchozí předpisy pouze v omezeném rozsahu, a to co se týče vzniku a vymezení jednotek; jinak se aplikuje úprava v o. z. Převod Nemovitých věcí vzniklých před 1. 1. 2014 dle Zákona o vlastnictví se tedy řídí Zákonem o vlastnictví a nikoliv úpravou v o. z.

17. Dle žalovaného 1) žalobci rovněž nemají nárok na zaplacení pokuty dle § 23 odst. 5 Zákona o vlastnictví, jelikož žalovaným nevznikla povinnost počínaje dnem 2. 6. 2020 uzavřít smlouvu na základě shora uvedených argumentů a tedy jim nevznikla povinnost platit pokutu za každý den domnělého prodlení s převodem Nemovitých věcí. Navíc opět platí, že uvedené zákonné ustanovení na situaci žalobců nedopadá, poněvadž byl k 1. 1. 2014 zrušen přechodným ustanovením § 3080 o. z. v bodě 60.

18. Žalobci reagovali na vyjádření žalovaných tak, že setrvali na svých argumentech a dále rozvedli, z jakého důvodu mají za to, že žalovaný 2) nesmí převést svůj podíl na žalovaného 1), přičemž oba žalovaní jsou povinni rovnou převést své podíly na žalobce. Ačkoliv postup převodu podílu z žalovaného 2) na žalovaného 1) je v souladu se stanovami žalovaného 1), takový postup je v rozporu s § 1188 o. z., podle kterého lze převést podíl k jednotce, na jejíž výstavbě se majetkově podílel nájemce, pouze tomuto nájemci a žádné jiné osobě. Toto ujednání je proto neplatné pro rozpor se zákonem.

19. Na základě dokazování a shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

20. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že kolaudační rozhodnutí na bytový dům [adresa] nabylo právní moci dne 15. 8. 2003.

21. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že k tomuto dni je žalovaný 1) evidován jako spoluvlastník s podílem o velikosti 49/100 jednotky [číslo] byt, vymezené v budově [adresa], s podílem na společných částech o velikosti [číslo], evidované na [list vlastnictví], k. ú. [obec], a žalovaný 2) je evidován jako spoluvlastník uvedené jednotky s podílem o velikosti 51/100.

22. Z notářského zápisu NZ [číslo], [spisová značka], kterým bylo osvědčeno jednání členské schůze žalovaného 1), v rámci níž byly přijaty stanovy žalovaného 1) dne 4. 12. 2001, soud zjistil, že v čl. 10 písm. g) stanovách je uvedeno, že„ člen družstva má právo požádat družstvo o převod přidělené jednotky do svého vlastnictví, to však nejdříve po uplynutí 20 let ode dne, kdy nabude právní moci kolaudační rozhodnutí na příslušný bytový dům. Družstvo převede jednotku na člena až poté, co člen v plné výši zaplatí další členský vklad, povinné příděly do družstevních fondů a rovněž i veškeré platby, které byl do doby převodu povinen zaplatit na základě těchto stanov, smlouvy o přidělení jednotky a nájemní smlouvy“.

23. Ze smlouvy o společném postupu investorů soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanými dne 5. 6. 2002 a jejím předmětem bylo stanovení pravidel při výstavbě bytů a garáží v domě na ulici [ulice] [jméno], [obec]. V čl. III odst. 3.4 je uvedeno, že„ Smluvní strany nejsou po dobu dvaceti let ode dne nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí oprávněny převést své spoluvlastnické podíly na bytových jednotkách a jejich příslušenství, ani jejich vymezené či nevymezené části, na jinou osobu“. V čl. III odst. 3.7 je uvedeno, že„ Smluvní strany se touto smlouvou zavazují, že nejpozději do 30 dní po uplynutí lhůty 20 let ode dne nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí uzavřou smlouvu, jejímž obsahem bude převod spoluvlastnického podílu Města (žalovaného 2)) na objektu a příslušných pozemcích na Družstvo (žalovaného 1))“.

24. Ze smlouvy o přidělení družstevní jednotky soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným 1) a žalobci dne 30. 3. 2016, jejímž předmětem dle č. III bylo přidělení bytu [číslo] o velikosti 1+kk ve 3. nadzemním podlaží s příslušenstvím – parkovacím stáním [číslo] v 1. podzemím podlaží – v bytovém domě na adrese [adresa], který je součástí pozemku parc. č. st. [číslo], k. ú. [obec], [list vlastnictví], ve spoluvlastnictví žalovaného 1) a 2). Dále je v čl. III uvedeno, že„ na výstavbu domu byla poskytnuta státní investiční dotace a z tohoto důvodu mohou byty po dobu 20 let od kolaudace sloužit pouze k nájemnímu bydlení“. V čl. VII je uvedeno, že se žalovaný 1) zavazuje, že po splnění všech podmínek a lhůt, zejména po uplynutí 20 let od nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí a po uhrazení všech plateb souvisejících s členstvím a nájmem jednotky ze strany nájemce, převede jednotku členovi družstva na základě písemné žádosti. Smlouva nabyla účinnosti dnem 1. 4. 2016.

25. Z nájemní smlouvy se členem družstva soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanými a žalobci, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] o velikosti 1+kk ve 3. nadzemním podlaží s parkovacím stáním [číslo] v 1. podzemím podlaží v bytovém domě na adrese [adresa], ve prospěch žalobců – nájemcům dle čl. I od 1. 4. 2016 na dobu neurčitou dle čl. II. Dle čl. III se práva a povinnosti smluvních stran řídí mj. obecnými právními předpisy a stanovami družstva. Ačkoliv je na smlouvě uveden coby datum uzavření datum 30. 3. 2017, vzhledem k tomu, že nájem vznikl od 1. 4. 2016 a zároveň smlouva o přidělení jednotky byla taktéž uzavřena 30. 6. 2016, má soud za to, že se z důvodu logického a smysluplného postupu, kdy ve stejný den se přiděluje jednotka a zároveň se běžně ujednává nájem této jednotky, musí jednat o chybu v psaní a nájemní smlouva byla ve skutečnosti uzavřena dne 30. 3. 2016.

26. Z výzvy k převodu bytu soud zjistil, že dne 24. 11. 2020 žalobci vyzývají žalované k bezúplatnému převodu bytové jednotky [číslo] byt, ve 3. nadzemním podlaží v bytovém domě [adresa], [obec] (dále jen„ Dům“), který je součástí pozemku parc. č. st. [číslo], [list vlastnictví] (dále jen„ Pozemek“), ke které náleží spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech Domu a Pozemku, na adrese [adresa], zapsané na [list vlastnictví], k. ú. [obec], včetně jejího příslušenství a dále nebytové jednotky [číslo] garáž, vymezené v Domě na Pozemku, ke které náleží spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech Domu a Pozemku, a to do jejich vlastnictví.

27. Soud neprovedl důkazy navržené žalobci a žalovaným 2) zachycující korespondenci mezi účastníky – odpovědi žalovaných na výzvu k uzavření smlouvy o převodu, sdělení žalobců ze dne 5. 2. 2021, záznam e-mailové korespondence z 19. 6. 2020, 16. 9. 2020, 31. 10. 2020, dopisy primátora z 4. 9. 2020, 2. 10. 2020, 24. 11. 2020, dopisy z 2. 12. 2020, 7. 12. 2020, 12. 1. 2021 a 24. 2. 2021, neboť jimi dokazovaná skutečnost, že mezi účastníky sporu probíhala komunikace a jakým způsobem, není ve vztahu k projednávané věci relevantní.

28. Soud neprovedl důkaz navržený žalobci a žalovaným 2) – doklad o splnění závazku zaplatit náklady na stavbu bytu ze strany žalobců, neboť zda byly či nebyly zaplaceny platby podmiňující vznik práva žalobců na bezúplatný převod jednotky, není rozhodnou otázkou v řízení, viz dále právní hodnocení věci.

29. Soud uzavřel, že potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (§ 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.) a při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů, které před ním byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

30. Soud učinil závěr o skutkovém stavu takový, že žalovaný 1) je spoluvlastník s podílem o velikosti 49/100 jednotky [číslo] byt, vymezené v budově [adresa], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa] (dále jen„ Dům“) a na pozemku parc. č. st. [číslo] (dále jen„ Pozemek“) (dále jen„ Byt“), a nebytové jednotky [číslo] garáž, vymezené v Domě a na Pozemku, včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 3464/19271 na společných částech Domu a Pozemku (dále jen„ Garáž“), vše zapsané na [list vlastnictví], v katastrálním území a obci [obec] (dále také Byt a Garáž společně jako„ Nemovité věci“), a žalovaný 2) je spoluvlastník s podílem o velikosti 51/100 uvedeného Bytu a Garáže. V čl. 10 písm. g) stanov žalovaného 1) přijatých dne 4. 12. 2001 je uvedeno, že„ člen družstva má právo požádat družstvo o převod přidělené jednotky do svého vlastnictví, to však nejdříve po uplynutí 20 let ode dne, kdy nabude právní moci kolaudační rozhodnutí na příslušný bytový dům. Družstvo převede jednotku na člena až poté, co člen v plné výši zaplatí další členský vklad, povinné příděly do družstevních fondů a rovněž i veškeré platby, které byl do doby převodu povinen zaplatit na základě těchto stanov, smlouvy o přidělení jednotky a nájemní smlouvy“. Kolaudační rozhodnutí na Dům nabylo právní moci dne 15. 8. 2003. V čl. III odst. 3.4 Smlouvy o společném postupu investorů uzavřené dne 5. 6. 2002 mezi žalovanými je uvedeno, že„ Smluvní strany nejsou po dobu dvaceti let ode dne nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí oprávněny převést své spoluvlastnické podíly na bytových jednotkách a jejich příslušenství, ani jejich vymezené či nevymezené části, na jinou osobu.“. V čl. III odst. 3.7 Smlouvy o společném postupu investorů je uvedeno, že„ Smluvní strany se touto smlouvou zavazují, že nejpozději do 30 dní po uplynutí lhůty 20 let ode dne nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí uzavřou smlouvu, jejímž obsahem bude převod spoluvlastnického podílu Města (žalovaného 2)) na objektu a příslušných pozemcích na Družstvo (žalovaného 1))“. Smlouvou o přidělení družstevní jednotky uzavřené dne 30. 3. 2016 mezi žalovaným 1) a žalobci, účinné od 1. 4. 2016, žalovaný 1) přidělil žalobcům Byt a Garáž a v čl. VII se žalovaný 1) zavázal, že po splnění všech podmínek a lhůt, zejména po uplynutí 20 let od nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí a po uhrazení všech plateb souvisejících s členstvím a nájmem jednotky ze strany nájemce, převede jednotku členovi družstva na základě písemné žádosti. Dne 30. 3. 2016 uzavřeli žalovaní coby pronajímatelé a žalobci coby nájemci nájemní smlouvu na pronájem Bytu a Garáže od 1. 4. 2016 na dobu neurčitou dle čl. II a dle čl. III se práva a povinnosti smluvních stran řídí mj. obecnými právními předpisy a stanovami družstva. Dne 24. 11. 2020 žalobci vyzvali žalované k bezúplatnému převodu Nemovitých věcí; žalovaní Nemovité věci na žalobce nepřevedli.

31. Soud právně zhodnotil zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

32. Dle § 3028 odst. 2 o. z., přičemž toto přechodné ustanovení je obecné, platí, že„ není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů“. V rámci přechodných ustanovení v oddílu 5, Věcná práva, spoluvlastnictví, je dále uvedeno v § 3063 o. z., že se vznik vlastnického práva po 1. 1. 2014 k dalším jednotkám v domě, ve kterém nabyl nabyvatel vlastnického práva alespoň k jedné jednotce v domě s byty a nebytovými prostory přede dnem 1. 1. 2014 podle zákona č. 72/1994 Sb., řídí dosavadními právní předpisy, tedy zákonem č. 72/1994 Sb. (Zákonem o vlastnictví bytů). Zároveň dle § 3080 v bodě 60 o. z. se Zákon o vlastnictví bytů zrušuje bez náhrady ke dni 31. 12. 2013 spolu s dalšími zákony, které Zákon o vlastnictví bytů mění, a to v bodech 61, 62, 64, 67 a 71.

33. Dle § 23 odst. 2 Zákona o vlastnictví bytů„ Družstvo je povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu uvedeného v § 24 odst. 1 a 2 s fyzickou osobou - členem družstva, která je nájemcem bytu a která vyzvala družstvo podle § 24 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 297/1992 Sb., nebo vyzve družstvo do 30. června 1995 k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k tomuto bytu. Smlouva musí být uzavřena nejpozději do 31. prosince 1995, není-li dohodnuto jinak. Tím nejsou dotčena ustanovení devizových předpisů“.

34. Soud se s ohledem na časové souvislosti nejprve zabýval určením rozhodné právní úpravy.

35. Z uvedeného předně plyne, že ve smyslu § 3028 odst. 2 o. z. je třeba posoudit jak dohodu investorů uzavřenou mezi žalovanými dne 5. 6. 2002, tak stanovy žalovaného 1) přijaté 4. 12. 2001 dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, a to s ohledem na dobu vzniku právních poměrů těmito právními skutečnostmi založenou.

36. Naproti tomu právní jednání žalobců spočívající v uzavření nájemní smlouvy ze dne 30. 6. 2016 a učinění výzvy k bezúplatnému převodu Nemovitých věcí z 24. 11. 2020 je třeba posoudit dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, a to opět dle ustanovení § 3028 odst. o. z. Na tato právní jednání nelze aplikovat Zákon o vlastnictví bytů účinný do 31. 12. 2013, když ten byl ustanovením § 3080 o. z. zrušen, a to i s přechodnými ustanoveními zákonů č. 103/2000 Sb. a 345/2009 Sb. zrušen k 1. 1. 2014.

37. Důvodem pro aplikaci těchto právních předpisů nemůže být ani přechodné ustanovení § 3063 o. z., dle něhož se vznik jednotek dle Zákona o vlastnictví bytů řídí tímto zákonem i po účinnosti o. z. Zákon o vlastnictví bytů se nadále aplikuje pouze na vznik a vymezení jednotek, ve všech ostatních ohledech se aplikuje právní úprava účinná od 1. 1. 2014. K tomu viz závěry odborné literatury (Novotný, M. in: Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva § 976 – 1474), 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 857).

38. Spornou otázkou mezi účastníky je, zda žalobcům vůči žalovaným svědčí právo na uzavření smlouvy o bezúplatném převodu Nemovitých věcí do jejich vlastnictví, a to zejména z hlediska platnosti sjednané podmínky uplynutí 20 let od právní moci kolaudačního rozhodnutí.

39. Soud uzavřel, že žalobcům právo na převod Nemovitých věcí do vlastnictví nesvědčí, když dosud neuplynula lhůta 20 let od právní moci kolaudačního rozhodnutí Domu, kdy tato podmínka bude splněna až 15. 8. 2023. Tato podmínka pro žalobce závazně vyplývá z čl. 10 písm. g) stanov žalovaného 1) a dále i z čl. III a IV smlouvy o přidělení družstevní jednotky z 30. 3. 2016.

40. Čl. 10 písm. g) stanov žalovaného 1) pak představuje platné ustanovení, když neodporuje žádnému právnímu předpisu. Zákon o vlastnictví bytů ani žádný jiný právní předpis takové uspořádání nevylučoval, nadto nebylo ani tvrzeno, že by v příslušném řízení byla vyslovena neplatnost usnesení členské schůze žalovaného 1), kterým byly stanovy přijaty; je tak na ně třeba hledět v každém případě jako na platné.

41. Nedůvodná je námitka žalobců, že ustanovení je v rozporu s § 1154 o. z., jež stanoví maximální možnou dobu sjednaného odkladu zrušení spoluvlastnictví na 10 let. Předně tato právní úprava je účinná až od 1. 1. 2014 a na stanovy tak nelze aplikovat. Nadto pak ve stanovách nejde (nemůže jít) o sjednaný odklad zrušení spoluvlastnictví, neboť žalobci spoluvlastníky Nemovitých věcí nejsou, jsou toliko nájemci na podkladě nájemní smlouvy z 30. 6. 2016.

42. Platné je pak i ujednání v čl. III a IV smlouvy o přidělení družstevní jednotky z 30. 3. 2016, když ani pro tuto smlouvu rozhodná právní úprava účinná od 1. 1. 2014 takové ujednání nevylučovala. Jeho neplatnost nelze dovodit z rozporu s ustanovením § 1154 o. z., neboť to sice je součástí rozhodné právní úpravy, nicméně na věc nedopadá z důvodu již uvedeného v odst. 40 větě třetí.

43. Smlouva o společném postupu investorů ze dne 5. 6. 2002 pak nemá (nemůže mít) na právní postavení žalobců žádný vliv, neboť ti nejsou její stranou; smlouva zavazuje pouze žalované. Nicméně i přesto je třeba uvést, že ujednání v čl. III a VII této smlouvy jsou platná, když předně nejde o dohodu o odkladu zrušení spoluvlastnictví, nýbrž o ujednání umožňující investorům splnit jejich veřejnoprávní povinnost danou s ohledem na skutečnost, že výstavba Domu byla financována z prostředků poskytnutých [st. instituce] [anonymizována tři slova] Smlouva navíc byla uzavřena před účinností o. z., takže ní ustanovení § 1154 o. z. nemůže dopadat za žádných okolností. Zákon o vlastnictví ani jiný právní předpis pak nezakazoval ujednat si mezi spoluvlastníky povinnost převést po určité době podíl jednoho spoluvlastníka na druhého. Navíc takové ujednání ani není v rozporu se zájmy žalobců, neboť ačkoliv se jedná o převod podílu na Nemovitých věcech nikoliv přímo do vlastnictví žalobců, jedná se o převod za účelem konečného převodu na žalobce. Jde vlastně o nutnou podmínku toho, aby žalovaný 1) mohl převést Nemovité věci na žalobce, jakožto nájemce družstevní jednotky.

44. Nárok žalobců na převod Nemovitých věcí do jejich vlastnictví nevyplývá ani z § 23 odst. 2 Zákona o vlastnictví bytů ve spojení s přechodným ustanovením čl. II zákona č. 345/2009 Sb. Zmíněné ustanovení totiž stanoví jako podmínku pro vznik práva na bezúplatný převod, že člen družstva vyzval družstvo k uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k jednotce buď na základě § 24 zákona č. 42/1992 Sb., nebo ve lhůtě do 30. 6. 1995. Z § 24 zákona č. 42/1992 Sb. o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech plyne, že výzva k převodu musela být učiněna do 6 měsíců od účinnosti zákona, jež nastala 28. 1. 1992 Tyto lhůty žalobci nesplnili a s ohledem na dobu vzniku žalovaného a dobu výstavbu Domu ani splnit nemohli. Jejich nárok se tak o ustanovení § 23 odst. 2 Zákona o vlastnictví bytů nemůže opírat, když to je aplikovatelné jen v poměrech bytových družstev, kde bylo lze zažádat o převod bytové jednotky do vlastnictví před jejich uplynutím, tj. v družstvech, jež existovala nejpozději k 30. 6. 1995. Jiný závěr nelze dovodit ani z přechodných ustanovení čl. II bodu 1 zákona č. 103/2000 Sb. a čl. II bodu 1 zákona č. 345/2009 Sb., jimiž byla lhůta pro uplatnění práva na uzavření smlouvy o převodu dle § 23 odst. 2 Zákona o vlastnictví bytů prodloužena až do 31. 12. 2020. Smyslem těchto ustanovení je prodloužení lhůty po uplatnění práva na převod jednotky, které ovšem existovalo nejpozději k 30. 6. 1995, z ustanovení nelze dovodit vznik práva na převod jednotky po 30. 6. 1996, tedy u družstev vzniklých po tomto datu. Nadto smyslem přechodných ustanovení je toliko prodloužení lhůty pro uplatnění práva na převod bytu (například u soudu) osobám, kterým toto právo vzniklo za splnění všech podmínek § 23 odst. 2 Zákona o vlastnictví bytů, tedy včetně učinění výzvy k převodu do 30. 6. 1995. Tomu nasvědčuje formulace„ Nebyla-li uzavřena smlouva podle § 23 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů do dne účinnosti tohoto zákona, …“ v hypotéze obou přechodných ustanovení. Lze tak shrnout, že ustanovení § 23 odst. 2 Zákona o vlastnictví bytů je aplikovatelné jen tam, kde výzva k převodu byt byla učiněna nejpozději 30. 6. 1995. Aplikaci ustanovení § 23 odst. 2 Zákona o vlastnictví bytů pak nelze dovodit ani z přechodného ustanovení § 3063 o. z., jak je uvedeno v odst. 37.

45. Konečně namítají-li žalobci, že bez jejich písemného souhlasu nemůže žádný z žalovaných převést svůj podíl jiné osobě než jim coby nájemcům, tedy že žalovaný 2) nesmí převést svůj podíl na žalovaného 1), tato námitka také není opodstatněná. Žalovaný 2) je ve vztahu k žalobcům toliko v právním vztahu založeném nájemní smlouvou z 30. 3. 2017, z žádného právního předpisu ani z žádného právního jednání mu neplyne povinnost převést Nemovité věci žalobcům. Jeho povinností je pouze v souladu s čl. III odst. 3.7 smlouvy o společném postupu investorů z 5. 6. 2002 převést jeho spoluvlastnický podíl žalovanému 1), aby ten mohl následně dle čl. 10 písm. g) stanov převést jednotky do vlastnictví členů, kteří o to požádají a splní i další podmínky.

46. Soud tudíž přisvědčil žalovaným, že žalobcům nevzniklo právo na bezúplatný převod Nemovitých věcí do jejich vlastnictví, neboť neuběhla platně sjednaná doba 20 let od právní moci kolaudačního rozhodnutí. Sjednaná lhůta započala běžet dne 15. 8. 2003 a tedy skončí až dnem 15. 8. 2023. Žaloba tedy byla podána předčasně.

47. Poněvadž žalovaným nevznikla povinnost převést na žalobce Nemovité věci, nemohli se dostat do prodlení s uzavřením smlouvy o převodu. Soud proto žalobu zamítl i co do dalšího uplatněného nároku na zaplacení pokuty 100 Kč za každý den domnělého prodlení s uzavřením smlouvy o převodu ode dne 2. 6. 2020. Nadto ustanovení § 23 odst. 5 Zákona o vlastnictví bytů, o které žalobci svůj nárok na pokutu opírají, na předmětnou věc nedopadá. Jak bylo výše vysvětleno, žalobci nemohli mít nárok na převod jednotky dle § 23 odst. 2 Zákona o vlastnictví bytů.

48. Vzhledem k tomu, že žalovaní byli v řízení plně úspěšní, postupoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobcům uložil, aby společně a nerozdílně nahradili v plném rozsahu náklady řízení každému ze žalovaných, a to žalovanému 1) ve výši 16 940 Kč a žalovanému 2) ve výši 13 350,34 Kč.

49. Náklady řízení žalovaného 1) jsou tvořeny odměnou jeho zástupce ve výši 13 100 Kč, tj. za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení dne 19. 7. 2021, vyjádření k žalobě s podáním námitky věcné nepříslušnosti dne 19. 7. 2021 a účast u jednání dne 7. 12. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“). Při výpočtu sazby za úkon právní služby soud vycházel ohledně nároku na náhradu projevu vůle z tarifní hodnoty 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. b) AT. Ohledně nároku na zaplacení pokuty soud vycházel z aktuální výše pokuty ke dni započetí úkonu coby tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT. Obě tarifní hodnoty sečetl a teprve z této částky vypočetl sazbu/úkon. U úkonu převzetí a přípravy zastoupení a vyjádření k žalobě s podáním námitky věcné nepříslušnosti k 19. 7. 2021 aktuální nárok pokuty činil (tarifní hodnotu) částku 41 200 Kč za období 2. 6. 2020 do 19. 7. 2021 (412 dnů). U úkonu účasti na jednání dne 7. 12. 2021 aktuální nárok pokuty činil (tarifní hodnotu) částku 55 300 Kč za období 2. 6. 2020 do 7. 12. 2021 (553 dnů). U úkonu převzetí a přípravy zastoupení a vyjádření k žalobě s podáním námitky věcné nepříslušnosti se uplatní tarifní hodnota 76 200 Kč, což vychází na sazbu/úkon ve výši 4 180 Kč dle § 7 bod 5 AT. U úkonu účasti na jednání se uplatní tarifní hodnota 90 300 Kč, což vychází na sazbu/úkon ve výši 4 740 Kč dle § 7 bod 5 AT. Dále jsou náklady tvořeny náhradou hotových výdajů zástupce ve výši 900 Kč, tj. za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, a náhradou za DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad zástupce ve výši 2 940 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Lhůta k plnění byla žalobcům určena v délce 3 dní po nabytí právní moci rozhodnutí dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (bod III. výroku).

50. Soud žalovanému 1) nepřiznal na náhradě nákladů řízení vyúčtovaný úkon právní služby – podání námitky věcné nepříslušnosti dne 19. 7. 2021 – v poloviční sazbě (2 090 Kč) a k tomu náležející náhradu hotových výdajů 300 Kč a náhradu 21% DPH. Uvedený úkon nespadá pod žádný úkon uvedený v § 11 odst. 1, 2 AT a ani nelze uzavřít, že by se mělo jednat o účtovatelný úkon dle § 11 odst. 3 AT coby úkon, který by byl povahou blízký nějakému z úkonů v odstavci 1 či 2. Jedná se totiž o čistě procesní návrh, který je svou povahou neblíží odvolání do procesního rozhodnutí. Nejedná se o návrh vysoké náročnosti co do rozboru z hmotněprávního či procesněprávního hlediska a ani o dispoziční úkon. Kdyby měl zákonodárce v úmyslu přiznat odměnu za takový úkon, není důvodu, aby jej nezahrnul do výčtu účtovatelných úkonů v odstavci 1 či 2 výše uvedeného ustanovení, stejně jako to učinil u odvolání do procesního rozhodnutí či u návrhů a stížnostech ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání.

51. Ve vztahu k žalovanému 2) jsou náklady řízení tvořeny odměnou jeho zástupce ve výši 9 360 Kč, tj. za 2 úkony právní služby. Podle výpočtu výše tarifní hodnoty obdobně jako v bodě 43 odůvodnění činí sazba/úkon u převzetí a přípravy zastoupení dne 8. 11. 2021 částku 4 620 Kč z tarifní hodnoty 87 400 Kč a sazba/úkon u jednání dne 7. 12. 2021 částku 4 740 Kč z tarifní hodnoty 90 300 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. a), g) AT. Dále jsou náklady tvořeny náhradou hotových výdajů zástupce ve výši 600 Kč, tj. za uvedené 2 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT Náklady řízení žalovaného 2) se také skládají z náhrady cestovného jeho zástupce ve výši 96,94 Kč za dopravení se z jeho sídla, tj. z [ulice] [anonymizováno] [číslo], [obec], na jednání na Krajským soudě v Praze a zpět v celkové délce trasy 131 km a času stráveného na cestě 98 min. Zástupce použil [značka automobilu], [anonymizována dvě slova], [právnická osoba], [registrační značka], se spotřebou 148 Wh/km, tedy 0,148 kWh/100km. Výpočet cestovného je následující: 0,148 * 5 Kč (cena 5 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny dle § 4 písm. d) vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění vyhlášky č. 375/2021 Sb.) = 0,74 Kč; 0,74 Kč * 100 km = 74 Kč/100 km; 74 Kč * 1,31 (tj. 131 km) = 96,94 Kč. Dle § 1 písm. b) citované vyhlášky zástupci náleží dále náhrada za používání silničních motorových vozidel za 1 km/ 4,40 Kč, tj. 4,40 Kč * 131 km, tzn. částka 576,40 Kč. Dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT má zástupce nárok na náhradu za promeškaný čas strávený na cestě k jednání a zpět, tedy 100 Kč i jen za započatou půlhodinu, 100 Kč * 4 půlhodiny (98 min), tzn. má nárok na 400 Kč. Zástupce je plátce DPH, proto mu náleží náhrada za DPH v sazbě 21 % z jeho odměny, náhrad a cestovného ve výši 2 317 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Lhůta k plnění byla žalobcům určena v délce 3 dní po nabytí právní moci rozhodnutí dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (bod IV. výroku).