o zaplacení částky 650 000 Kč s příslušenstvím a směnečné odměny ve výši 2 166,66 Kč,

1. Žalobce se svým návrhem, podaným ke zdejšímu soudu dne 13. 4. 2017, domáhal vydání směnečného platebního rozkazu, kterým by byla žalovaná uznána povinnou zaplatit mu směnečný peníz ve výši 650 000 Kč spolu s úrokem ve výši 6% z uvedeného směnečného peníze od 1. 4. 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2 166,66 Kč a náklady řízení. Tvrdil, že je věřitelem žalované, a to z titulu směnky vlastní, která je opatřena doložkou„ bez protestu“, kterou má žalobce v držení a které je žalobce řádným majitelem. V návrhu bylo dále tvrzeno, že směnka byla vystavena žalovanou dne 22. 12. 2016 ve [obec] na úhradu směnečného peníze ve výši 650 000 Kč se splatností dne 31. 3. 2017. Žalobce dále tvrdil, že přes opakované výzvy nebylo na tuto směnku žalovanou nic zaplaceno.

2. Směnečným platebním rozkazem č.j. 56 Cm 65/2017 – 11 ze dne 28. 4. 2017 bylo návrhu vyhověno a žalované bylo uloženo zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 650 000 Kč spolu s úrokem ve výši 6% z uvedeného směnečného peníze od 1. 4. 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2 166,66 Kč a náklady řízení ve výši 66 791,50 Kč.

3. Žalovaná podala včas námitky s tím, že se jí směnka netýká, když je na směnce uvedeno [rodné číslo], ale její správné rodné číslo je [číslo]. Dále namítala, že směnku nikdy neviděla, nepodepsala jí, ani ji neměla v úmyslu podepsat a navíc ani neexistuje žádný hospodářský důvod existence směnky. Tvrdila, že ke dni podpisu směnky nepožadovala po žalobci 650 000 Kč, ani žádné jiné plnění, za které by měla tuto částku uhradit. Zdůrazňovala, že hospodářský důvod směnky je třeba zkoumat s přihlédnutím k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1363/2011. Směnku označila za falzifikát s tím, že pokus žalobce vylákat z ní plnění prostřednictvím této směnky, může být chápán jako trestný čin podvodu. Konstatovala, že právní úkon, který je trestným činem, nemůže požívat soudní ochrany a jednání žalobce je i v rozporu s dobrými mravy. Nepopírala, že si její bratr v minulosti od žalobce půjčil peníze a že žalobce požadoval na tuto půjčku peněz zajištění směnkou vystavenou žalovanou na částku 258 000 Kč. Tvrdila, že tato půjčka byla zaplacena pouze částečně, a proto byla nahrazena směnkou další na částku 217 000 Kč, když obě tyto směnky měly zajišťovací charakter. Uvedla, že první směnku jí žalobce vrátil, druhá směnka byla později také zaplacena, ale vrácena nebyla. Ve svých námitkách dále poukazovala na to, že dne 20. 12. 2016 byla mezi účastníky sepsána dohoda o narovnání, kterou lze považovat z právního hlediska jako neplatnou. Dne 22. 12. 2016 žalovaná nebyla se žalobcem v žádném kontaktu, směnku na 650 000 Kč nevystavovala. Tvrdila, že se do jejího bytu dne 21. 12. 2016 dostavil žalobce s tím, že od ní potřebuje k dohodě o narovnání podepsat nějaké čestné prohlášení. Ona takový dokument podepsala a na její žádost o okopírování dokumentu žalobce nereagoval s tím, že je třeba doplatit částku 40 000 Kč do 31. 3. 2017. Tvrdila, že směnka vystavená na 217 000 Kč byla do 31. 3. 2017 doplacena a svědčí o tom i emailová komunikace, ve které se sjednává rovněž plnění ve vztahu k právním zástupcům. Navrhla proto zrušení směnečného platebního rozkazu a zamítnutí žaloby.

4. Žalobce navrhl, aby byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. Zdůrazňoval, že žalováno bylo plnění ze směnky, která splňuje všechny zákonné znaky a pokud jde o pravost podpisu, tak připomínal závěry znaleckého posudku. Uvedl, že rodné číslo není zákonnou náležitostí ani znakem platnosti směnky, ale že postačí podpis výstavce, který je identifikován jménem, příjmením, datem narození. Dovozoval, že údaj za lomítkem rodného číslo je nepodstatný, jeho písařská chyba nezpůsobuje neplatnost směnky a odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 342/2000 ze dne 24. 10. 2000. Zdůrazňoval, že žalovaná vznáší námitky, které se vzájemně vylučují, takže nelze uvažovat o jednání v rozporu s dobrými mravy na jeho straně, ale spíše na straně žalované, když její obranu označil za ryze účelovou.

5. Zdejší soud žalobě vyhověl, když rozsudkem č.j. 56 Cm 65/2017 – 96 ze dne 12. 7. 2018 ponechal směnečný platební rozkaz č.j. 56 Cm 65/2017 – 11 ze dne 28. 4. 2017 v celém rozsahu v platnosti (výrok I.), rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 62 401,60 Kč, do tří dnů do právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.) a dále ji uznal povinnou zaplatit ČR - Krajskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude stanovená v samostatném usnesení.

6. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením č.j. 2 Cmo 244/2018 – 127 ze dne 27. 6. 2019 citovaný rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu zpět k dalšímu řízení, kromě jiného s tím, že pominul, že žalovaná ve své námitkové obraně zpochybnila směnku jako takovou, když ji označila za falzifikát a když pojala podezření, že vyrobena byla ve snaze simulovat závazkový vztah mezi ní a žalobcem, a to buď napodobením jejího podpisu třetí osobou, pozměněním textu listiny žalovanou původně podepsané či podstrčením této listiny žalované mezi listinami jinými ve snaze vylákat podpis žalované bez toho, že by si byla vědoma toho, že se k něčemu zavazuje. Zdejšímu soudu vytkl, že se takto vznesenou námitkou žádným způsobem nezabýval, neprovedl k ní žádné dokazování a svůj závěr o pravosti směnky a o tom, že žalovaná je z ní jako její výstavce zavázána, učinil pouze a jenom na základě znaleckého posudku shora uvedeného a výslechu znalkyně, která ho zpracovala. Konstatoval, že soud prvního stupně tak neúplně zjistil skutkový stav věci, v důsledku čehož jeho závěr o tom, že žalovaná směnku vystavila a z této je zavázána, nemůže bez náležitého objasnění rozhodných skutečností obstát. Ve vztahu k námitce nedostatku kauzy směnky uvedl, že otázka existence a rovněž obsahu smlouvy, která byla důvodem vystavení směnky (tzv. směnečné smlouvy), je otázkou zcela zásadní, bez jejíhož vyřešení nelze posoudit, zda uvedená námitka by byla případně způsobilá žalovanou zprostit její povinnosti plnění ze směnky žalobci poskytnout. Zdůraznil, že pokud by bylo prokázáno, že směnka žádný důvod pro její vystavení neměla a že se tak jedná o tzv. planou směnku, nebylo by možno se plnění z ní s úspěchem domáhat. Pokud by bylo prokázáno, že směnka žalovanou skutečně nezavazuje, nebylo by potřebné se zabývat výhradou neexistence kauzálního vztahu směnkou zajištěného. V opačném případě se musí soud prvního stupně námitkou neexistence kauzy směnky zabývat, přičemž důkazní břemeno k prokázání její důvodnosti by tížilo žalovanou. Zde odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 347/2005, ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 1102/2005, ze dne 2. 3. 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98, a ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1650/2007. K námitce žalované, že se jí směnka nemůže týkat z důvodu nesprávného čísla uvedeného za lomítkem v rodném čísle na směnce vypsaném v rubrice určené pro podpis výstavce, konstatoval odvolací soud, že tato námitka je irelevantní. Připomněl, že zákon směnečný a šekový vyžaduje, pokud jde o osobu výstavce, pouze jeho podpis (ust. čl. I. § 75 bod 7. ZSŠ), v důsledku čehož případná chyba v rodném čísle výstavce nečiní směnku vadnou a osobu výstavce z jeho směnečného závazku vyvázat nemůže.

7. Dalším rozsudkem (č.j. 56 Cm 65/2017 – 172 ze dne 20. 2. 2020) zdejší soud rozhodl, že směnečný platební rozkaz se v celém rozsahu zrušuje a že se zamítá žaloba s tím, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 650 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 6 % z této částky od 1. 4. 2017 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 2 166,66 Kč (výrok I.). Dále rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů námitkového řízení žalované ve výši 195 223 Kč (výrok II.) a o povinnosti žalobce zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení ve výši 2 217 Kč (výrok III.).

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce svým rozsudkem č.j. 2 Cmo 129/2020 – 212 ze dne 25. 11. 2020 citovaný rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu zpět k dalšímu řízení, kromě jiného s tím, že pochybil, pokud jde o hodnocení námitky žalované, že směnka je za předpokladu pravosti jejího podpisu na ní falzifikátem, když ohledně této konstatoval, že žalovaná ani přes jí poskytnuté poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nedoplnila k této námitce potřebná tvrzení a důkazy, a když na základě toho uzavřel, že takto uplatněná námitka je nedůvodná. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR s tím, že v případě, kdy listina je pravá, není zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, případně učinil prohlášení v listině obsažené. V případě, kdy účastník popře pravost, respektive správnost soukromé listiny, platí, že účastníka, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny. Připomněl další judikatorní závěr, že u soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Popírá-li vystavitel pravost listiny, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky. Je-li tedy zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá. Poukázal na to, že námitkou žalované, že směnka je falzifikátem, je zpochybňována pravost směnky, když podstatou takto formulované obrany je, že směnka nepochází od žalované coby subjektu na ní označeného jako výstavce. Zdůraznil, že i k této otázce tak důkazní břemeno leží na žalobci a nikoli na žalované. Konstatoval, že za tohoto stavu věci pak nelze mít za spolehlivě zjištěno, zda směnka je skutečně pravá, když prokázáno je pouze to, že podpis na ní připojený je vlastnoručním podpisem žalované. Uvedl, že tedy není objasněno, zda žalovaná skutečně podepisovala text totožný s textem na předkládané směnce, tedy zda směnka nevznikla některým ze způsobů jí namítaných. Odvolací soud vyslovil nesouhlas s tím, jakým způsobem zdejší soud vyhodnotil žalovanou namítaný nedostatek kauzy směnky. S ohledem na jím citovanou judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že směnkou lze zajistit i pohledávky, které v budoucnu teprve vzniknou. Uvedl, že závěr zdejšího soudu o tom, že směnka je směnkou planou, odůvodněný tím, že v době jejího vystavení nebyl žalobce nositelem pohledávek, k nimž by případně mohla směnka plnit zajišťovací funkci, tak neobstojí, a to zejména za situace, kdy žalobce v průběhu řízení opakovaně namítal, resp. tvrdil, že mezi ním a žalovanou byla dohoda o tom, že žalovaná vystaví směnku k zajištění závazků jejího bratra, a to na řad žalobce, který pohledávky svého otce hodlal na sebe převést a sám je vůči žalované vymáhat. Připomněl, že k tomu přitom žalobce označil důkazy a soudu je předložil. Vzhledem k tomu, že žalovaná, kterou tíží důkazní břemeno k jí namítanému nedostatku kauzy směnky, dosud žádným způsobem nevysvětlila, proč jí směnka byla případně vystavena, když v řízení před soudem prvního stupně primárně setrvala na tom, že se jedná o falzifikát, nelze mít námitku nedostatku kauzy za prokázanou. Závěrem pak zavázal zdejší soud, aby se v dostatečném rozsahu vypořádal s námitkou žalované, že směnka je falzifikátem z důvodů jí v námitkách uvedených. Pakliže bude zjištěno, že jde o pravou směnku, posoudí znovu námitku nedostatku kauzy směnky, a to z hledisek, jak odvolacím soudem byly naznačeny.

9. Zdejší soud, respektujíc právní názor odvolacího soudu, poskytl oběma účastníkům řízení poučení podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., doplnil dokazování a ve věci znovu rozhodl.

10. Žalobce byl podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. poučen o tom, že musí navrhnout důkazy ke svému tvrzení, že směnka pochází od žalované coby subjektu na ní označeného jako výstavce, že je směnka pravá a že žalovaná skutečně podepisovala text totožný s textem na předkládané směnce, tedy zda směnka nevznikla některým ze způsobů jí namítaných. Žalovaná byla podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučena, že musí doplnit tvrzení o uvedení, proč jí směnka byla případně vystavena a dále musí navrhnout důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Soud oba účastníky zároveň poučil o případném procesním neúspěchu, pokud jeho výzvě nevyhoví.

11. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení, dále citovanými (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“ ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.), vyslechl svědka [jméno] [příjmení] (ust. § 126 o.s.ř.) a žalovanou (ust. § 131 o.s.ř.) a žalobce (ust. § 131 o.s.ř.). Dokazování bylo provedeno i znaleckým posudkem znalkyně z oboru písmoznalectví [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (ust. § 127 o.s.ř.) a přehráním dvou zvukových nahrávek, obsahujících část rozhovoru žalobce a žalované, včetně jejich přepisu (ust. § 125 o.s.ř.).

12. Po poučení podle ust. § 119a odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 205a o.s.ř. již ani jedna z procesních stran netvrdila žádné nové skutečnosti a nenavrhla žádné další důkazy.

13. Za situace, kdy potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), proto při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které před ním byly provedeny (ust. § 120 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Pro účely svého právního posouzení vyšel jen z důkazů, dále vyjmenovaných s tím, že ostatní nebyly relevantní.

14. Po jejich zhodnocení podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že námitkám žalované není možno vyhovět.

15. Soud má z provedených důkazů prokázán tento skutkový děj:

16. Směnka byla vystavena žalovanou na řad žalobce ve [obec] dne 22. 12. 2016, jedná se o směnku vlastní, opatřenou doložkou bez protestu ve výši 650 000 Kč a splatnou dne 31. 3. 2017. Žalovaná je na směnce označena [rodné číslo] (prokázáno předloženou směnkou).

17. Směnku vytiskl žalobce u sebe doma a přivezl ji žalované dne 22. 12. 2016 dopoledne do jejího bydliště ve [obec] a ta ji u ní doma podepsala, stejně jako tzv. čestné prohlášení. Předtím jí tam žalobce navštívil dne 18. 12. 2016 a 20. 12. 2016. K částce, která je na směnce uvedena, oba účastníci došli dohodou s tím, že žalobci její bratr dlužil více peněz. Dohoda byla v tom směru, že další peníze již po něm žalobce vymáhat nebude a vše tak bude skončeno. Žalobkyně podepsala směnku bez ověření podpisu, byť tak chtěl žalobce postupovat, neboť to měla za zbytečné a chtěla být údajně hotova dřív, než se vrátí její manžel. Při podepisování čestného prohlášení jí došla náplň propisky a dokončila to proto jinou (prokázáno výslechem žalobce).

18. Podpis výstavce na směnce je pravým podpisem [jméno] [příjmení]. Zkoumaný podpis je poměrně graficky jednoduchý, a má menší množství identifikačních znaků. Ve srovnávacích materiálech nenalezla znalkyně žádné znaky, které by svědčily pro závěr, že sporný podpis je napodobeným podpisem (znaleckým posudkem č. [anonymizováno] [číslo] 2017 ze dne 9. 1. 2018 a výslechem znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]).

19. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci dne 21. 10. 2014 částku 217 000 Kč (směnkou, vystavenou žalovanou na řad žalobce). Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobci dne 21. 11. 2014 částku 258 000 Kč (směnkou, vystavenou v [obec] dne 21. 10. 2014 žalovanou na řad žalobce).

20. Žalobce a žalovaná si dne 20. 12. 2016 písemně dohodli, že zbývající dluh žalované (jejího bratra) má být uhrazen do 31. 3. 2017 s tím, že do tohoto data žalobce nebude činit žádné právní kroky k vymáhání dluhu a že je možné si dohodnout splátkový kalendář (touto dohodou).

21. V dohodě ze dne 22. 12. 2016 se žalovaná zavázala„ uhradit žalobci dluh dle dohody v předem stanoveném termínu, a to v plné výši“ s tím, že„ čestně prohlásila, že 31. 3. 2017 je nejzazší termín k úhradě dlužné částky“. Účastníci si dále domluvili, že po splacení dluhu bude žalované žalobcem vrácena směnka a nebude již dále vymahatelná (touto dohodou).

22. V prosinci 2016 jednala žalovaná s právním zástupcem žalobce o dluhu, který byl složen žalovanou na účet žalobce (touto emailovou komunikací) a emailem ze dne 5. 12. 2016 bylo potvrzeno přijetí částky 217 000 Kč na účet žalobce, která byla přiznána směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Praze č.j. 47 Cm 139/2016 – 9 ze dne 12. 7. 2016.

23. [jméno] [příjmení], bratr žalované, dlužil žalobci částku kolem 195 000 Kč, žalobcovu otci částku 750 000 Kč a měl i jiné věřitele. Žalovaná byla součinná, když žalobce půjčil svědkovi částku kolem 270 000 Kč, kterou potřeboval na zaplacení exekuce na byt. Žalobcův otec u toho figuroval jako svědek a půjčená částka byla zajišťována směnkou, a po několika letech byla zaplacena. Žalovaná za [jméno] [příjmení] zaplatila ještě dluh [jméno] [příjmení]. Vztahy mezi [jméno] [příjmení] a žalobcem trvají od roku 1992 nebo 1993, kdy byli kamarádi na základní škole. Od roku 2006 nebo 2007 spolu začali nakupovat vozy, žalobce financoval nákup a [jméno] [příjmení] práce a o zisk se dělili. Podnikali spolu asi osm let a pak mu už jen poskytoval peníze a [jméno] [příjmení] mu dával provize. Pokud se jednalo o vyšší částky, byly zajišťovány směnkou. Otce žalobce vnímal [jméno] [příjmení] nejprve jako otce svého kamaráda, pak se velmi sblížili a měli spolu velmi vřelý přátelský vztah. Od roku 2014 mu dluží částku 750 000 Kč bez úroků, ale vnímal to tak, že mu již nedluží nic, protože [jméno] [příjmení] své pohledávky vůči němu převedl na žalobce (výslechem svědka [jméno] [příjmení]).

24. Stran půjčky ohledně bytu bratra byla směnka na částku 258 000 Kč sepsána za přítomnosti žalobcova otce v říjnu 2014, v lednu 2015 byla ponížena o 41 000 Kč a byla vydána nová směnka na 217 000 Kč. Ta byla zaplacena dne 30. 11. 2016, v poslední den její splatnosti a zbývajících 40 000 Kč, představujících směnečnou odměnu, úroky a náklady JUDr. [příjmení] bylo doplaceno začátkem dubna 2017. V prosinci 2016 žalovaná podepsala žalobu dohodu o narovnání dluhu s tím, že„ zbytek bude zaplacen do 31. 3. 2017“. Druhý den po podpisu mu ještě podepsala tzv. čestné prohlášení, kde už byla uvedena konkrétní částka, a to 38 000 Kč (výslechem žalované).

25. [jméno] [příjmení] postoupil na žalobce své pohledávky za [jméno] [příjmení] v celkové výši 899 106 Kč smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2016 (touto smlouvou). Tuto skutečnost žalobce oznámil [jméno] [příjmení] svým přípisem ze dne 27. 12. 2016, odeslaným doporučenou zásilkou téhož dne (tímto oznámením a podacím lístkem).

26. O zaplacení byla žalovaná upomenuta prostřednictvím právního zástupce žalobce, a to doporučenou zásilkou (upomínkou ze dne 4. 4. 2017).

27. Ze zvukových nahrávek a jejich přepisu nezjistil soud žádné relevantní skutečnosti, ale pouze to, že žalobce se žalovanou o dluhu jejího bratra jednal a že si byl vědom toho, že s [jméno] [příjmení] jsou problémy, pokud jde o jeho ochotu platit.

28. Podle ust. § 75 zákona č. 191/1950 Sb. (zákon směnečný a šekový, dále jen„ ZSŠ“), vlastní směnka obsahuje: označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; údaj splatnosti; údaj místa, kde má být placeno; jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; datum a místo vystavení směnky; podpis výstavce. Podle ust. § 28 odst. 1, 2 ZSŠ se přijetím směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Podle ust. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok na vše, co lze žádat podle ust. § 48 a 49. Podle ust. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, dále šestiprocentní úroky ode dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

29. Podle ust. § 175 o.s.ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do tří dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání (odstavec 1). Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn (odstavec 3). Podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu (odstavec 4).

30. V projednávané věci uplatnil žalobce nárok na zaplacení vlastní směnky proti žalované. Předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti vyžadované ust. § 75 ZSŠ pro platnou vlastní směnku a ztělesňuje přímý, nesporný a abstraktní závazek žalované k zaplacení směnečné sumy, která je na ní uvedena. Protože směnka nebyla při splatnosti zcela uhrazena, vznikl žalobci proti žalované podle shora citovaných ustanovení nárok na zaplacení směnečného peníze ve výši 650 000 Kč spolu s úrokem ve výši 6% z uvedeného směnečného peníze od 1. 4. 2017 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 2 166,66 Kč.

31. Jak je nepochybné z výše citovaného zákonného ustanovení, obranou žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou námitky. Na rozdíl od účinků odporu podaného proti platebnímu rozkazu, včas podané a odůvodněné námitky vydaný směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž se v jimi vymezeném rozsahu pouze odkládá právní moc a vykonatelnost směnečného platebního rozkazu. Na základě podaných námitek soud v námitkovém řízení rozhodne, zda směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti nebo zda bude zrušen a v jakém rozsahu. Jinými slovy tedy platí, že účelem řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu je přijetí závěru, zda směnečný platební rozkaz byl vydán právem (a bude ponechán zcela nebo z části v platnosti) nebo zda námitky žalovaného jsou důvodné (a platební rozkaz bude třeba zcela či zčásti zrušit). V řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu se tak již nerozhoduje o povinnosti zaplatit směnku.

32. Za rozhodující pro řešení otázky, zda byl směnečný platební rozkaz vydán právem, je tedy stav v době jeho vydání, když předmětem řízení o námitkách je posouzení, zda směnečný platební rozkaz byl či nebyl vydán právem. Zde je třeba konstatovat, že v řízení vedeném k námitkám proti směnečnému platebnímu rozkazu se přihlíží pouze ke skutečnostem nastalým do vydání směnečného platebního rozkazu a z tohoto pohledu se též posuzuje důvodnost podaných námitek.

33. Žalovaná namítala, že směnku nepodepsala. Její tvrzení je vyvráceno závěry znaleckého posudku výše uvedenými, kdy ze závěru znalkyně vyplývá, že sporný podpis na směnce s vysokou pravděpodobností napsala žalovaná. Ve srovnávacích materiálech nenalezl znalec žádné znaky, které by svědčily pro závěr, že sporný podpis je napodobeným podpisem. Soud tedy uzavírá, že bylo prokázáno, že podpis žalované na směnce je jejím pravým podpisem. Připomíná, s odkazem na odbornou literaturu (např. JUDr. Jiří Straka, časopis Bulletin advokacie č. 3/2010), že interpretace pravděpodobnostních závěrů písmoznaleckého zkoumání, kdy znalec vyjadřuje závěr, že z právního hlediska lze pravděpodobnost rozdělit do různých stupňů, z nichž rovina střední pravděpodobnosti, že děj nastal, je vyjádřena 60 až 70%, když za obvyklý interval spolehlivosti je prezentována pravděpodobnost 98,76% a v tomto případě dospěla znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] k výše uvedenému závěru.

34. K námitce žalované, že se jí směnka nemůže týkat z důvodu nesprávného čísla uvedeného za lomítkem v rodném čísle na směnce vypsaném v rubrice určené pro podpis výstavce, odkazuje zdejší soud na výše uvedené závěry soudu odvolacího s tím, že tato námitka je irelevantní. Zákon směnečný a šekový totiž vyžaduje, pokud jde o osobu výstavce, pouze jeho podpis (ust. § 75 bod 7. ZSŠ), v důsledku čehož případná chyba v rodném čísle výstavce nečiní směnku vadnou a osobu výstavce z jeho směnečného závazku vyvázat nemůže.

35. Pokud žalovaná dále zpochybnila směnku jako takovou, že ji označila za falzifikát, když podstatou její obrany bylo, že směnka nepochází od ní, coby subjektu na ní označeného jako výstavce.

36. Jak konstatoval odvolací soud ve svém druhém zrušovacím usnesení, tak k této otázce důkazní břemeno leží na žalobci a nikoli na žalované. Zdejší soud proto musel zodpovědět otázku, zda je směnka skutečně pravá, když za prokázané měl, jak již bylo výše konstatováno, že podpis na ní připojený je vlastnoručním podpisem žalované. Z výpovědi žalobce má soud za jednoznačně prokázané, že žalovaná dne 22. 12. 2016 v místě svého bydliště skutečně podepsala text totožný s textem na předkládané směnce, kterou vytiskl žalobce u sebe doma a žalované ji přivezl k podpisu. Směnka tedy nevznikla žádným jiným způsobem.

37. Pokud žalovaná dovozovala, že se jedná o falsifikát, de facto z nepřímých důkazů, tedy z její špatné finanční situace, kdy v prosinci 2016 neměla dostatek prostředků na zaplacení 40 000 Kč na náhradu nákladů řízení v jiné věci ve vztahu k žalobci a kdy tedy nebylo v jejích možnostech vystavit předmětnou směnu na částku 650 000 Kč, splatnou za tři měsíce, na datum vystavení směnky a datum smlouvy o postoupení pohledávky mezi [jméno] [příjmení] a žalobcem, tak tyto skutečnosti jsou pro posouzení věci nerozhodné. Jejich údajný řetězec totiž není ucelený, aby prokázal tvrzení žalované o tom, že směnka je falsifikátem.

38. Soud zde připomíná, že skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014.

39. Žalovaná byla sice v prosinci 2016 ve špatné finanční situaci, ale takováto skutečnost v žádném případě neznamená, aniž by ji chtěl soud nařknout z nepoctivého jednání, že nemohla vystavit směnku. Důvody pro takovýto postup totiž mohou být nejrůznější. Otázka dat vystavení směnky a uzavření smlouvy mezi žalobcem a jeho otcem pak má souvislost spíše s úvahami o hospodářském důvodu směnky, než s tím, že směnka je falsifikátem.

40. Soud ze všech výše uvedených skutečností uzavírá, že sporná směnka je platnou směnkou.

41. Po vyřešení této otázky se soud zabýval námitkou nedostatku kauzy směnky, a to z hledisek, jak byly naznačeny odvolacím soudem v jeho druhém zrušovacím usnesení, když ve svém prvním zrušujícím usnesení, konstatoval, že otázka existence a rovněž obsahu smlouvy, která byla důvodem vystavení směnky (tzv. směnečné smlouvy), je otázkou zcela zásadní, bez jejíhož vyřešení nelze posoudit, zda uvedená námitka by byla případně způsobilá žalovanou zprostit její povinnosti plnění ze směnky žalobci poskytnout.

42. Soud v těchto souvislostech poukazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1102/2005 ze dne 20. 3. 2007, který judikoval, že za situace, kdy žalovaný netvrdí, či dokonce popírá existenci směnečné dohody, je námitka neexistence kauzy směnky obecně přípustná.

43. Skutkové vymezení námitky neexistence kauzy směnky nemůže být z povahy věci založeno na jiném tvrzení, než že směnka byla žalovaným směnečným dlužníkem vystavena, aniž by zde pro to byl jakýkoliv důvod. Na tvrzení, že mezi dlužníkem a prvním majitelem směnky nikdy neexistoval žádný vlastní mimosměnečný vztah, na jehož základě by byla směnka vystavena. Jiné skutečnosti týkající se vlastních vztahů účastníků pak již nemůže směnečný dlužník v řízení o námitkách uplatňovat a takové skutečnosti nemohou být ani předmětem prováděného dokazování. Žalovaný musí v námitkách (mimo jiné) alespoň stručně vylíčit obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka. To lze logicky uplatnit jen v těch případech, kdy mají být námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu na těchto skutečnostech (majících původ v mimosměnečných vztazích účastníků) založeny. Spočívá-li procesní obrana žalovaného na tvrzení, že zde nikdy neexistoval žádný vlastní mimosměnečný vztah, na jehož základě by měla být žalobcem v řízení uplatněná směnka vystavena, nelze si dost dobře představit, že by žalovaný v námitkách mohl (či dokonce musel) vylíčit také konkrétní obsah jakékoliv směnečné smlouvy (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2916/2016 ze dne 13. 6. 2018). Nejvyšší soud ČR uzavřel ve svém rozsudku sp. zn. 29 Odo 347/2005 ze dne 14. 6. 2006, že námitka neexistence kauzy směnky za situace, kdy žalovaný netvrdí, či dokonce popírá existenci směnečné dohody, obecně přípustná je.

44. Žalobce ve své žalobě netvrdil (což ani nemusel), zda má být předmětná směnka platební, nebo zajišťovací. Žalovaná pak tvrdila, že jí proti směnce nebylo poskytnuto žádné plnění, což je nezbytné u platební směnky a že ani směnka nezajišťovala žádnou pohledávku, přičemž neexistuje žádná zajišťovací směnečná smlouva.

45. Jak již bylo výše uvedeno, tak bylo prokázáno, že ke dni vystavení směnky (t.j. 22. 12. 2016) byl věřitelem pohledávek vůči [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], otec žalobce. Z výpovědi uvedeného svědka bylo jednoznačně zjištěno, že mu dlužil částku 750 000 Kč, spolu s úroky z prodlení. Žalobce se stal nositelem těchto pohledávek až dne 27. 12. 2016, kdy je na něj jeho otec smlouvou o postoupení pohledávek postoupil, a to v celkové výši 899 106 Kč. Zde je třeba připomenout usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 457/2019 ze dne 31. 3. 2020 (na které poukazoval i odvolací soud), ve kterém bylo judikováno, že směnkou lze zajistit i pohledávky, které vzniknou teprve v budoucnu.

46. Za situace, kdy žalobce dne 27. 12. 2016 odeslal [jméno] [příjmení], jakožto dosavadnímu dlužníku svého otce, oznámení o postoupení pohledávky, je logické, že tak učinil poté, co se vlastníkem pohledávky stal on. Z provedeného dokazování pak vyplývá, že ještě před tím, než od svého otce žalobce převzal jeho pohledávku, si tuto pojistil u žalované, a to právě předmětnou směnkou. Ze špatných předchozích zkušeností s [jméno] [příjmení] chtěl mít evidentně jistotu, že dluh bude uhrazen, a to právě žalovanou. Soud má rovněž za logické, že s tím souvisely jeho návštěvy v místě jejího bydliště a podepisování dohod a směnky, které předcházelo postoupení pohledávky.

47. Předmětná směnka tedy plnila zajišťovací funkci k pohledávkám, jejichž nositelem v době jejího vystavení, nebyl žalobce a stal se jím až dne 27. 12. 2016, jak bylo výše popsáno. Je tedy platnou směnkou.

48. Z výše uvedených důvodů byl směnečný platební rozkaz ponechán v celém rozsahu v platnosti

49. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, po právu náleží náhrada námitkového řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

50. Náklady námitkového řízení jsou představovány náklady na soudní poplatek z odvolání ve výši 32 609 Kč a na právní zastoupení advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Ty jsou tvořeny čtrnácti hlavními úkony po 10 900 Kč (ust. § 11 odst. 1, a to 6x podle písm. d) – sepis vyjádření k námitkám ze dne 12. 6. 2017, sepis vyjádření ze dne 23. 5. 2018, sepis vyjádření k odvolání žalované ze dne 16. 10. 2018, sepis odvolání ze dne 6. 3. 2020, sepis vyjádření ze dne 20. 5. 2021 a sepis závěrečného návrhu ze dne 3. 6. 2021, 1x podle písm. f), ve spojení s ust. § 11 odst. 3 AT – prostudování spisu dne 13. 4. 2018, 7x podle písm. g) - účast na jednáních před zdejším soudem dne 3. 4. 2018, 12. 7. 2018, 23. 10. 2019, 13. 2. 2020, 16. 4. 2021 a 28. 5. 2021 před odvolacím soudem dne 27. 6. 2019, když výše je dána ust. § 7 bod 6. AT ve spojení s ust. § 8 odst. 1 AT) a čtrnáctkrát náhrada hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 AT). Žalobci dále náleží náhrada za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT za čtyřicet dva načatých půlhodin po 100 Kč (jedna cesta vždy šest půlhodin po 100 Kč). Další náklady tvoří cestovné (srov. ust. § 13 odst. 4 AT ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce) za cesty [obec] – [obec] a zpět (vždy 188 km), konané vždy [značka automobilu] [registrační značka], při průměrné spotřebě pohonných hmot použitého vozidla zjištěné z technického průkazu 10,4 litrů /100 km. Za dny 3. 4. 2018 a 12. 7. 2018, při ceně benzínu 95 - 30,50 Kč za litr (podle ust. § 4 písm. a) vyhl. č. 463/2017 Sb.), a základní náhradě 4 Kč (podle ust. § 1 písm. a) vyhl. č. 463/2017 Sb.) činí celkové cestovné 2 696,66 Kč (t.j. 2x 1 348,33). Za dny 23. 10. 2019 a 27. 6. 2019, při ceně benzínu 95 - 33,10 Kč za litr (podle ust. § 4 písm. a) vyhl. č. 333/2018 Sb.), a základní náhradě 4,10 Kč (podle ust. § 1 písm. a) vyhl. č. 333/2018 Sb.) činí celkové cestovné 2 829,94 Kč (t.j. 2x 1 417,97). Za den 13. 2. 2020, při ceně benzínu 95 - 32 Kč za litr (podle ust. § 4 písm. a) vyhl. č. 358/2019 Sb.), a základní náhradě 4,20 Kč (podle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 358/2019 Sb.) činí cestovné 1 415,26 Kč. Za dny 16. 4. 2021 a 28. 5. 2021, při ceně benzínu 95 - 27,80 Kč za litr (podle ust. § 4 písm. a) vyhl. č. 589/2020 Sb.), a základní náhradě 4,40 Kč (podle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb.) činí celkové cestovné 2 741,48 Kč (t.j. 2x 1 370,74). Dále pak byla přiznána 21% daň z přidané hodnoty (ust. § 47 odst. 1, písm. a) zák. č. 235/2004 v platném znění) z výše uvedených položek, vyjma soudního poplatku, ve výši 35 843,51 Kč (ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalobce tedy činí (po zaokrouhlení) 239 136 Kč a jejich náhrada mu byla přisouzena v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).

51. Státu vznikly náklady řízení, a to v souvislosti se zálohovaným znalečným znalkyni [příjmení] [jméno] [příjmení], v celkové výši 10 217 Kč, když znalečné ve výši 8 000 Kč mu bylo vyplaceno ze zálohy, složené žalobcem, takže zbývá částka 2 217 Kč O povinnosti žalované tyto náklady státu zaplatit bylo rozhodnuto podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., a to s ohledem na její procesní neúspěch.

52. Lhůty k plnění byly ve výrocích II. a III. ponechány obecné (ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř.), neboť pro lhůty jiné neshledal soud žádné důvody.