o zaplacení částky ve výši 3 000 000 Kč s příslušenstvím
Mgr. Alena Watzková · Rozhodnutí ze dne 23. 3. 2021
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Watzkovou ve věci
žalobce: [osobní údaje žalobce]
bytem [adresa]
zastoupený advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
proti
žalovanému: [osobní údaje žalovaného]
bytem [adresa]
o zaplacení částky ve výši 3 000 000 Kč s příslušenstvím
I. Směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Praze č. j. 56 Cm 28/2018-29 ze dne 2. července 2018 se v celém rozsahu ponechává v platnosti.
II. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 75 287 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou, podanou k soudu dne [datum] se žalobce jako majitel směnky vlastní, kterou vystavil žalovaný dne [datum] znějící na směnečný peníz 8 500 000 Kč na řad žalobce, když tyto měly být vráceny do [datum], domáhal vrácení části poskytnutých finančních prostředků ve výši 7 500 000 Kč, když rovněž části naroku z uvedené směnky ve výši 200 000 Kč se žalobce domáhal u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 39/2017. Podáním ze dne [datum] žalobce vzal svůj návrh zpět co do částky ve výši 4 500 00 Kč, soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum] řízení co do částky 4 500 000 Kč s příslušenstvím zastavil.
2. Soud návrhu vyhověl a postupoval podle ustanovení § 175 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) tak, že ve věci byl vydán směnečný platební rozkaz č. j. 56 Cm 28/2018-29 ze dne 2. července 2018, soud jím uložil žalovanému zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 3 000 000 Kč, 6% úrok z částky 3 000 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 10 000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 212 420 Kč.
3. Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, ve kterých namítl předčasnost uplatněného práva ze zajišťovací směnky. Žalobce se žalovaným údajně uzavřeli mimo směnečnou dohodu o pozdější splatnosti zajišťovací směnky, když se dohodli, že směnka bude proplacena po skončení insolvenčního řízení vedeného s německou [právnická osoba]. Směnka měla funkci zajišťovací. Žalobce vložil finanční prostředky do [právnická osoba] a [právnická osoba], ve kterých žalovaný působil. V důsledku vkladu těchto peněz pak byly žalobci pravidelně vypláceny úroky, nejméně ve výši 500 000 Kč. Mezi danými společnostmi a žalobcem pak byly podepsány příslušné smlouvy a směnky. Bylo jich několik, zajišťovací směnky i smlouvy se postupně měnily a nahrazovaly novými. Smlouva o půjčce uzavřená mezi žalobcem a [právnická osoba] za účasti žalovaného jako vedlejšího účastníka byla zajištěna směnkou ve výši 3 mil. Kč. Později byla tato směnka zrušena. Existovala i smlouva uzavřená s [anonymizována dvě slova]. Žalovaný žádné finanční prostředky uvedené na směnce neobdržel.
4. Na jednání před soudem dne [datum] účastníci řízení shodně navrhli přerušení řízení podle ustanovení § 110 o. s. ř. vzhledem k probíhajícímu řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 39/2017, kde předmětem řízení je část žalované směnky. Soud návrhu vyhověl a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. října 2018, č. j. 56 Cm 28/2018-37 přerušeno. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2019, č. j. 56 Cm 28/2018-50 soud rozhodl o pokračování v předmětném řízení, neboť meritorní rozhodnutí v řízení pod sp. zn. 56 Cm 39/2017 nabylo dne 11. 11. 2019 právní moci, tudíž pominula překážka řízení.
5. Ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. se dne [datum] u Krajského soudu v Praze konalo jednání v nepřítomnosti žalovaného a soud rozhodl na základě důkazů provedených při jednání a na základě obsahu spisu.
6. Z prvopisu směnky soud zjistil, že žalovaný vystavil v [obec] dne [datum] směnku vlastní, kterou se zavázal zaplatit žalobci dne [datum] částku 8 500 000 Kč. Směnka je splatná u [anonymizováno] na adrese [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] na účet číslo [bankovní účet] a je opatřena doložkou„ bez protestu“.
7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl o zaplacení upomenut prostřednictvím právního zástupce žalobce. Zásilka zaslána doporučeně.
8. Podle rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 56 Cm 36/2019-101 ze dne 23. 4. 2019 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 12 Cmo 218/2019-123 ze dne 10. října 2019 byl směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Praze č. j. 56 Cm 39/2017 – 11 ze dne 16. 3. 2017 ponechán v platnosti v celém rozsahu, když uvedeným směnečným platebním rozkazem bylo uloženo žalovanému, aby zaplatil žalobci směnečný peníz ve výši 200 000 Kč s 6% úrokem z částky 200 00 Kč ode dne [datum] do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 666 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši [částka].
9. Při právním hodnocení vyšel soud z příslušných ustanovení zákona č. 191/1950 Sb. zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSŠ“).
10. Podle čl. I § 75 ZSŠ, vlastní směnka obsahuje: označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; údaj splatnosti; údaj místa, kde má být placeno; jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; datum a místo vystavení směnky; podpis výstavce. Podle čl. I § 28 odst. 1, 2 ZSŠ se přijetím směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok [anonymizováno] vše, co lze žádat podle § 48 a 49. Dle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, dále šestiprocentní úroky ode dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.
11. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu a právním stavu. Soud hodnotil v řízení shora uvedené důkazy v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Na základě shora provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalovaný vystavil v [obec] dne [datum] směnku vlastní, o jejíž platnosti a závaznosti není pochyb, a tuto se zavázal zaplatit žalobci dne [datum] a to v částce [částka], splatnou u [anonymizováno] na adrese [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] na účet číslo [bankovní účet] a je opatřena doložkou„ bez protestu“. Žalobce uplatnil nárok na zaplacení vlastní směnky co do částky 3 000 000 Kč proti žalovanému, který je na směnce uveden jako výstavce. Předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti vyžadované čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., pro platnou vlastní směnku a ztělesňuje přímý, nesporný a abstraktní závazek žalovaného k zaplacení směnečné sumy, která je na ní uvedena. S ohledem na existenci nesporného abstraktního práva žalobce jako majitele směnky na zaplacení, v daném případě na zaplacení částky 3 000 000 Kč s příslušenstvím a vzhledem k tomu, že se žalovaný k jednání bez řádné omluvy nedostavil, vzdal se dobrovolně práva být soudem poučen o povinnosti svá tvrzení doplnit a navrhnout k jejich prokázání důkazy. Nedostál tak povinnosti tvrdit a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, když namítal, že s žalobcem uzavřel mimosměnečnou dohodu o pozdější splatnosti zajišťovací směnky. Nad rámec uvedeného námitka žalovaného, že od žalobce žádné finanční prostředky neobdržel, není právně významná, neboť tvrzení není bez dalšího způsobilé založit důvodnou obranu proti povinnosti zaplatit směnku, zejména pokud směnka byla směnkou zajišťovací. Důvodem jakéhokoli sjednaného zajištění závazku, včetně jeho zajištění prostřednictvím zajišťovací směnky je sjednání možnosti náhradního uspokojení věřitele zajištěné pohledávky v případě nesplnění závazku dlužníkem, resp. zajištění jeho splnění jiným způsobem, případně z majetku třetí osoby (viz. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. března 2018, č. j. 12 Cmo 268/2017-61)
12. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že v řízení uplatněná směnka je platná, když má všechny zákonné náležitosti, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozhodnutí uvedeno.
13. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal nárok na náhradu nákladů námitkového řízení v celkové výši 75 287 Kč Náklady řízení sestávají z odměny za dva úkony právní služby po 20 340 Kč tj. 40 380 Kč podle
§ 7 odst. 6 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (účast na jednání před soudem dne [datum] a účast na jednání před soudem dne [datum]), z odměny za dva úkon právní služby
po 10 170 Kč tj. 20 340 Kč podle § 7 odst. 6 a § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (návrh na pokračování v řízení ze dne [datum] a návrh na pokračování v řízení ze dne [datum]) a čtyř režijních paušálů po 300 Kč tj. 1 200 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996, Sb a 21% DPH ve výši 13 037 Kč O ostatních nákladech již bylo rozhodnuto ve směnečném platebním rozkaze, který byl tímto rozsudkem ponechán v platnosti.
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Praze, do 15 dnů ode dne jeho doručení.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze se jej domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí.