o zaplacení částky 45 725 Kč s příslušenstvím,

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze proti žalovanému domáhala zaplacení směnečného peníze 45 725 Kč s úrokem 6 % p. a. z částky 45 725 Kč od 11. 11. 2014. Žalobkyně tvrdila, že je majitelem směnky s doložkou bez protestu vystavené žalovaným na směnečnou sumu 45 725 Kč dne 22. 11. 2011 v [obec] na řad [právnická osoba] [dodatek právní formy], [IČO], kterážto byla rubopisována na společnost [právnická osoba], [IČO], a posléze na žalobkyni, se splatností dne 10. 11. 2014. Po předložení směnky v místě placení v den splatnosti nebyla směnka žalovaným proplacena ani zčásti. Žalovaný byl k úhradě vyzván, ničeho však nezaplatil.

2. Žalovaný nepodal žádné vyjádření k žalobě.

3. Za splnění podmínek stanovených v ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řadu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), soud o věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, přičemž rozsudek vyhlásil veřejně.

4. Soud učinil následující skutková zjištění.

5. Z žalobkyní předložené směnky soud zjistil, že žalobkyně je majitelem směnky reg. číslo [číslo] [číslo] s doložkou bez protestu, jež byla vystavena žalovaným na směnečnou sumu 45 725 Kč dne 22. 11. 2011 v [obec] na řad [právnická osoba] [dodatek právní formy], [IČO], kterážto byla rubopisována na společnost [právnická osoba], [IČO], a posléze na žalobkyni, a nabyla splatnosti dne 10. 11. 2014.

6. Z výpisu insolvenčního rejstříku soud zjistil, že bylo vedeno insolvenční řízení na majetek žalovaného [soud] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], konec lhůty pro přihlášení pohledávek připadl ke dni 2. 11. 2015 a toto insolvenční řízení bylo pravomocně skončeno ke dni 26. 3. 2021.

7. Z usnesení [soud] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], soud zjistil, že žalovaný coby dlužník splnil oddlužení a byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Bod II. výroku usnesení, kterým bylo rozhodnuto o osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek, nabyl právní moci dne 17. 3. 2021.

8. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu takový, že žalovaný dne 22. 11. 2011 v [obec] vystavil směnku reg. číslo [číslo] [číslo] s doložkou bez protestu na směnečnou sumu 45 725 Kč na řad [právnická osoba] [dodatek právní formy], [IČO], kterážto byla rubopisována na společnost [právnická osoba], [IČO], a posléze na žalobkyni, a tato směnka nabyla splatnosti dne 10. 11. 2014. Pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] bylo vedeno insolvenční řízení na majetek žalovaného [soud]. Konec lhůty pro přihlášení pohledávek připadl ke dni 2. 11. 2015. S účinky ke dni 17. 3. 2021 žalovaný byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a rovněž od pohledávek, které přihlášeny nebyly, ač přihlášeny měly být.

9. Na podkladě skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

10. Žalobkyní předložená směnka je platná, neboť má všechny náležitosti stanovené pro směnku vlastní dle čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSŠ“). Dále je žalobkyně aktivně věcně legitimována, když předložila prvopis směnky a svědčí jí nepřetržitá řada indosamentů – rubopisů dle čl. I § 16 ZSŠ. Konečně žalovaný je pasivně věcně legitimován, když směnku podepsal v postavení výstavce dle čl. I § 47 odst. 1 ZSŠ. Žalovaný však nemá povinnost na tuto směnku plnit z důvodů dále uvedených.

11. Dle § 173 odst. 1 věta první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2015 (dále jen„ IZ“),„ Věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku.“.

12. Dle § 173 odst. 2 IZ„ Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí.“.

13. Dle § 414 odst. 1 IZ„ Jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.“. Dle druhého odstavce tamtéž„ Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.“.

14. Z uvedeného vyplývá, že v případě kdy soud vydá rozhodnutí o osvobození dlužníka v rámci insolvenčního řízení, dlužník již nadále není povinen platit pohledávky věřitelů v té části, ve které přihlášení věřitelé nebyli uspokojeni, pohledávky, ke kterým se nepřihlíží a takové pohledávky, které do insolvenčního řízení nebyly řádně a včas přihlášeny, přestože přihlášeny měly být. Osvobození dlužníka od dosud nezaplacených pohledávek však neznamená, že by tyto nezaplacené pohledávky zanikly. Tyto nezaplacené pohledávky stále existují, a to v podobě naturální obligace – dlužník pohledávku může zaplatit a nebude se jednat o bezdůvodné obohacení ve vztahu k věřiteli, ovšem není k tomu povinen, tzn. splnění pohledávky nelze vymáhat cestou soudního řízení. Pohledávka, kterou věřitel má přihlásit do insolvenčního řízení, musí vzniknout před koncem lhůty pro přihlášení pohledávek, může být nesplatná, podmíněná, vykonatelná či již uplatněná v soudním řízení.

15. V předmětné věci pohledávka žalobkyně vznikla vystavením předmětné směnky dne 22. 11. 2011. Následně bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalovaného, přičemž konec lhůty pro přihlášení pohledávek připadl na den 2. 11. 2015. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalobkyně za žalovaným vznikla před skončením lhůty pro přihlášení pohledávek, žalobkyně tuto pohledávku měla přihlásit do insolvenčního řízení, pročež měla být (alespoň zčásti) uspokojena v rámci tohoto insolvenčního řízení. Zda tak žalobkyně skutečně učinila, je nepodstatné, neboť osvobození žalovaného se vztahuje jak na přihlášené pohledávky v rámci insolvenčního řízení neuspokojené, tak i na další pohledávky, které přihlášené nebyly, ač měly být.

16. Na základě shora uvedeného plyne, že na vymáhanou pohledávku žalobkyně se vztahuje zákonné osvobození od placení pohledávek žalovaného, soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu (bod I. výroku).

17. Žalovaný má pro svůj úspěch ve věci právo na plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, nicméně s ohledem na skutečnost, že žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení (bod II. výroku).