o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha ze dne 20. 6. 2017 č. j. SPU 238771/2017, spisové značky SP8144/2014 – 537207,

1. Žalobce se návrhem doručeným soudu dne 9. 8. 2017 domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha ze dne 20. 6. 2017 č. j. SPU 238771/2017, spisové značky SP8144/2014 - 537207 (dále také jen jako„ Napadené rozhodnutí“) tak, že se žalobci vydává do výlučného vlastnictví část pozemků ZE (PK) parc. [číslo] – označené v geometrickém plánu [číslo] ze dne 22. 4. 2017 pro [katastrální uzemí] jako pozemek KN parc. [číslo]; část pozemků ZE (PK) parc. [číslo] – označené v geometrickém plánu [číslo] ze dne 22. 4. 2017 pro [katastrální uzemí] jako pozemek KN parc. [číslo] část pozemku ZE (PK) parc. [číslo] – označená v geometrickém plánu [číslo] ze dne 22. 4. 2017 pro [katastrální uzemí] jako pozemek KN parc. [číslo] (dále také jen jako„ Předmětné pozemky“). Žalobce v návrhu nesouhlasil s Napadeným rozhodnutím, kterým správní orgán rozhodl nevydat Předmětné pozemky pro překážku ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále také jen„ zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi“). Uvedl, že Předmětné pozemky nebyly žalobci vydány, neboť správní orgán odůvodnil, že tyto mají být určeny pro veřejně prospěšnou stavbu – silniční obchvat – koridor silnice [číslo]. Žalobce žalobou brojil proti skutečnosti, že geometrickými plány byl ve správním řízení za účelem stavby silničního obchvatu oddělen pás o šíři cca 40 metrů, přičemž – jak uváděl žalobce - z normy ČSN 61 10 má vyplývat, že pro dvoupruhovou silnici s návrhovou rychlostí 90 km/h postačí zřídit pás o šíři max. 11,5 metru. Žalobce namítal, že podmínka dle § 8 odst. 1 písm. f) citovaného zákona byla ve vztahu k Předmětným pozemkům v šířce tvořící rozdíl mezi normou ČSN a skutečně zabraným pásem uplatněna nezákonně. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhnul, aby soud rozhodl tak, že se Předmětné pozemky vydávají do výlučného vlastnictví žalobce, čímž se nahrazuje Napadené rozhodnutí a účastník řízení je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v plném rozsahu.

2. Účastník řízení se k návrhu žalobce vyjádřil tak, že s žalobou nesouhlasil, odkázal na Napadené rozhodnutí a označil je za správné. Zdůraznil, že při aplikaci restitučních předpisů je třeba volit takovou interpretaci, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restituce a současně respektovala proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu. Účastník řízení tvrdil, že podmínka nevydání Předmětných pozemků ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi byla splněna, dopravní stavbu [číslo] – silnice [číslo], [obec] přeložka, včetně veškerých úprav a přeložek inženýrských sítí je třeba považovat za veřejně prospěšnou stavbu dopravní infrastruktury, když je takto vymezena v územně plánovací dokumentaci a v Zásadách územního rozvoje [územní celek] je zanesená jako veřejně prospěšná stavba. Dále účastník řízení uvedl, že z územně plánovací dokumentace, územního plánu [územní celek], změny [číslo] ve které jsou přímo vyjmenované dotčené pozemky, a to mimo jiné pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parcela [číslo] změny [číslo] v níž je část výše uvedené veřejně prospěšné stavby upřesněna v lokalitě [číslo], jsou Předmětné pozemky zahrnuty mezi pozemky pro samotnou stavbu natolik důležité, že jsou vedeny jako pozemky, pro které lze práva k pozemkům vyvlastnit. Závěrem účastník řízení navrhnul, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a aby mu byla soudem přiznána náhrada nákladů řízení.

3. Ve věci bylo nejprve rozhodnuto rozsudkem ze dne 18. října 2019, č.j. 38 C 70/2017- 388, kterým soud vydal žalobci zemědělské nemovitosti – pozemek parcelní [číslo] – orná půda o výměře 6 201 m2, pozemek parcelní [číslo] – orná půda o výměře 1 607 m2 a pozemek parcelní [číslo] – orná půda o výměře 2 758 m2, vše v katastrálním území a obci [obec]. Soud dospěl k závěru, že z provedeného dokazování – zejména z katastrální mapy založené na č. l. 169 spisu a jejím porovnáním s výřezem územního plánu [územní celek] na č. l. 168 spisu – není zřejmé, že by veřejně prospěšná stavba (přeložka silnice [číslo]) měla předmětné pozemky zasáhnout, neboť podle této mapy je zřejmé, že trasa veřejně prospěšné stavby bude vedena jižněji mimo pozemek parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] se nedotýká vůbec. Žalobce v mezidobí po podání žaloby požádal in eventum o vydání částí předmětných pozemků nezasažených veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury a v tomto směru navrhl, aby soud prvního stupně připustil změnu žaloby, což soud prvního stupně učinil. Soud prvního stupně nakonec dospěl k závěru, že všechny předmětné pozemky lze žalobci vydat, neboť zde není překážka pro jejich vydání ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f/ zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, proto žalobě vyhověl a současně podle § 250j o.s.ř. rozhodl o nahrazení předmětného rozhodnutí správního orgánu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

4. K odvolání účastníka řízení Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 2. 2021, č.j. 4 Co 32/2020-415, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V projednávané věci je ze žaloby zřejmé, že žalobce požadoval vydání celých předmětných pozemků v k. ú. [obec] Odvolací soud uvedl, že řízení je zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, kdy soud prvního stupně by měl odstranit vady podání žalobce ze dne 26. 10. 2018, resp. 28. 8. 2019, kterými žádal změnu žaloby. Odvolací soud je názoru, že uvedená podání neobsahují žádný petit, jemuž by bylo možné vyhovět, ani skutková tvrzení, která by změnu žaloby odůvodňovala, jsou neurčitá. Dále konstatoval, že soud prvního stupně vyšel z grafické části územního plánu [územní celek], který nebyl nijak specifikován, tudíž se nelze ani domnívat, že jde o územní plán účinný nejpozději ke dni podání výzvy, tj. ke dni 13. 12. 2013, když podle již ustáleného právního názoru odvolacího soudu je pro posouzení existence výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi je rozhodující územně plánovací dokumentace účinná (platná) nejpozději ke dni podání výzvy k vydání majetku oprávněné osobě v režimu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. V uvedené grafické části územního plánu [územní celek] založeném na č. l. 168 nejsou předmětné pozemky vůbec vyznačeny, proto není zřejmé, z čeho vycházel soud prvního stupně při úvaze, že tyto pozemky nejsou zasaženy veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury, když výřez na č. l. 169 je zvětšenou mapou, do níž byla učiněna linka (pravděpodobně) obyčejnou tužkou, jež má (snad) být vodítkem pro polohu pozemků parc. [číslo] ve výřezu územního plánu [územní celek] na č. l. 168 spisu, kde se tato linka nachází rovněž. Na č. l. 161 spisu je pak založena grafická část územního plánu [územní celek] ze dne 8. 7. 2019, jíž soud prvního stupně ve svém rozsudku nijak nezhodnotil, byť byla jako důkaz provedena při jednání konaném dne 9. 7. 2019. Nezbývá tedy než uzavřít, že případná existence výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi nebyla soudem řádně vyšetřena, proto již z tohoto důvodu napadený rozsudek nemůže obstát. Existence výlukového důvodu musí být prokázána, přičemž důkazní břemeno v tomto směru nese stát, neboť je to právě stát, kdo má ohledně existence výlukového důvodu bránícímu vydání žádaných pozemků (nemovitostí) rovněž povinnost tvrzení. Tomu tedy musí odpovídat poučení podle § 118a o.s.ř., jež však bylo soudem prvního stupně při jednání konaném dne 2. 10. 2018 dáno v rozporu s uvedenou tezí žalobci, čímž bylo důkazní břemeno ohledně existence výlukového důvodu (v tomto případě podle § 8 odst. 1 písm. f/ zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi) nesprávně přeneseno na žalobce, tedy oprávněnou osobu.

5. Žalobce následně specifikoval, že žádá vydat všechny požadované pozemky v celém jejich rozsahu, a v případě prokázání existence překážek pro jejich byť částečné nevydání by navrhl eventuální návrh o vydání těch částí pozemků, které by překážkou jejich vydání nebyly zasaženy.

6. Účastník řízení po poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. doplnil tvrzení stran existence překážek pro vydání požadovaných pozemků dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi tak, že všechny pozemky jsou dotčeny veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury – dopravní stavba [číslo] - silnice [číslo] [obec] – obchvat. K prokázání tohoto tvrzení účastník řízení navrhl záborový elaborát [číslo] [obec], obchvat. Dále doplnil podáním ze dne 8. 11. 2021, že dle Zásad územního rozvoje [územní celek] po 2 aktualizaci je zřejmé, že pozemek parc. [číslo] je v celé své výměře dotčen veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury – dopravní stavba [číslo] [číslo] – silnice [číslo], obchvat [územní celek]. Současně konstatoval, že pozemky parc. [číslo] nejsou veřejně prospěšnou stavbou dotčeny.

7. Žalobce doplnil svá tvrzení tak, že v současné době dle platného územního plánu [územní celek] (po 6. aktualizaci k říjnu 2018) je patrné, že pozemky parc. [číslo] se nacházejí mimo koridor určený pro umístění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury.

8. Soud vyšel ze shodných tvrzení účastníků řízení o tom, že ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi je žalobce oprávněnou osobou dle § 3, [země] – [organizační složka] [anonymizováno 6 slov] osobou povinnou dle § 4, Předmětné pozemky byly původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností ve smyslu § 2 a byly oprávněné osobě odňaty na základě restitučního důvodu podle § 5, a to v rozhodném období ve smyslu § 1, přičemž povinná osoba má dle § 6 vydat oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5. Nadále zůstala sporná otázka posouzení existence překážky pro vydání Předmětných pozemků ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.

9. Z Napadeného rozhodnutí soud zjistil, že správní orgán mimo jiné rozhodl o nevydání Předmětných pozemků, a zdůvodnil, že dle předložené grafické i textové části aktuálně platné územně plánovací dokumentace se jedná o pozemky, které jsou určeny pro veřejně prospěšnou stavbu – silniční obchvat - koridor silnice [číslo]. Vydání Předmětných pozemků tak má bránit překážka dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, a proto správní orgán rozhodl Předmětné pozemky žalobci nevydat. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 28. 6. 2017 a téhož dne nabylo i právní moci.

10. Ze sdělení [st. instituce] [anonymizováno] [územní celek] ze dne 20. 7. 2016 soud zjistil, že je zde konstatováno, že ze Zásad územního rozvoje [územní celek] nelze v závazné části ve veřejně prospěšných stavbách dohledat pozemky, ale pouze katastrální území obcí, kterých se stavby nadmístního významu dotýkají. V územně plánovacích dokumentacích jednotlivých obcí jsou upřesněny koridory, které obsahují [obec] územního rozvoje až na úroveň dotčených pozemků. Územní rozhodnutí není dosud vydáno.

11. Ze sdělení [stát. instituce] ze dne 20. 10. 2021 soud zjistil, že úřad sděluje, že dotčené pozemky a jejich využití k datu 4. 12. 2013 řešila změna územního plánu [územní celek] [číslo]. Ta zpřesňovala trasu veřejně prospěšné stavby obchvatu [územní celek] – silnice [číslo], která má být na pozemcích umístěna. Tato verze je v platnosti i v současné době. V obecně závazné vyhlášce jsou uvedeny pozemky, na nichž má být veřejně prospěšná stavba silnice umístěna.

12. Z obecně závazné vyhlášky [územní celek] č [číslo] ze dne 21. 12. 2006 bylo zjištěno, že je zde uvedena změna [číslo] – změna trasy silničního obchvatu silnice [číslo] a mezi dotčenými pozemky jsou pozemky dle mapy evidence nemovitostí: [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec].

13. Z grafického zákresu silniční dopravy (240) v rámci Zásad územního rozvoje [územní celek] po 2. aktualizaci (č.l. 462) soud ověřil, že pozemky parc. [číslo] nejsou koridorem veřejně prospěšné stavby silniční dopravy dotčeny, pozemek parc. [číslo] je vně tohoto koridoru.

14. Z grafického výkresu územního plánu [územní celek] (č.l. 450, 451) po vydání změny [číslo] soud ověřil, že pozemky parc. [číslo] nejsou v žádném rozsahu zasaženy záměrem umístění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury.

15. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemků [číslo] ze dne 22. 4. 2017, jenž je nedílnou součástí Napadeného rozhodnutí, a který vyhotovil [titul] [jméno] [příjmení], soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] o výměře 21 472 m2 se způsobem využití orná půda byl tímto geometrickým plánem rozdělen do pozemků parc. [číslo] o výměře 18 892 m2, parc. č [číslo] o výměře 1 607 m2 a parc. č [číslo] o výměře 973 m2; a pozemek parc. [číslo] o výměře 96 241 m2 se způsobem využití orná půda byl tímto geometrickým plánem rozdělen do pozemků parc. [číslo] o výměře 93 4 83 m2 parc. [číslo] o výměře 2 758 m2. Z geometrického plánu soud také zjistil rozmístění konkrétních nově vzniklých pozemků.

16. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemků [číslo] ze dne 22. 4. 2017, jenž je nedílnou součástí Napadeného rozhodnutí, a který vyhotovil [titul] [jméno] [příjmení], soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] o výměře 217 279 m2 se způsobem využití orná půda byl tímto geometrickým plánem rozdělen do pozemků parc. [číslo] o výměře 210 995 m2, parc. č [číslo] o výměře 6 201 m2 a parc. č [číslo] o výměře 83 m2. Z geometrického plánu soud také zjistil rozmístění konkrétních nově vzniklých pozemků.

17. Z Výzvy k vydání majetku: věcí a jiných hodnot dle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi (obsahem správního spisu) soud zjistil, že výzva žalobce ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi byla [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] doručena dne 13. 12. 2013 a bylo jí přiděleno číslo jednací [číslo] [číslo].

18. Z informací o pozemku soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] [územní celek], k. ú. [obec], číslo [list vlastnictví] 002, o výměře 37 344 m2, parcela zjednodušené evidence, zdroj parcely ZE: pozemkový katastr náleží [země], právo hospodařit s majetkem státu náleží [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova].

19. Z informací o pozemku soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] [územní celek], k. ú. [obec], číslo [list vlastnictví] [list vlastnictví], o výměře 2 676 m2, parcela zjednodušené evidence, zdroj parcely ZE: pozemkový katastr náleží [země], právo hospodařit s majetkem státu náleží [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova].

20. Z informací o pozemku soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] [územní celek], k. ú. [obec], číslo [list vlastnictví] [list vlastnictví], o výměře 6 442 m2, parcela zjednodušené evidence, zdroj parcely ZE: pozemkový katastr náleží [země], právo hospodařit s majetkem státu náleží [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova].

21. Z informací o pozemku soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] [územní celek], k. ú. [obec], číslo [list vlastnictví] [list vlastnictví], o výměře 13 613 m2, parcela zjednodušené evidence, zdroj parcely ZE: pozemkový katastr náleží [země], právo hospodařit s majetkem státu náleží [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova].

22. Z informací o pozemku soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] [územní celek], k. ú. [obec], číslo [list vlastnictví] [list vlastnictví], o výměře 14 831 m2, parcela zjednodušené evidence, zdroj parcely ZE: pozemkový katastr náleží [země], právo hospodařit s majetkem státu náleží [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova].

23. Z ortofotomapy na čl. 17 soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] který byl oddělen GP [číslo] od původního pozemku [číslo], se nachází v severozápadní části tohoto původního pozemku a je zarostlý zelení.

24. Dle výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 29. 8. 2017 soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] o výměře 13 613 m2, v k. ú. [obec], obci [obec], LV [číslo] náleží do vlastnictví [země], příslušnost hospodařit s majetkem státu přísluší [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova].

25. Dle výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 29. 8. 2017 soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] o výměře 14 831 m2, v k. ú. [obec], obci [obec], LV [číslo] náleží do vlastnictví [země], příslušnost hospodařit s majetkem státu přísluší [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova].

26. Dle výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 29. 8. 2017 soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] o výměře 2 676 m2, v k. ú. [obec], obci [obec], LV [číslo] náleží do vlastnictví [země], příslušnost hospodařit s majetkem státu přísluší [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova].

27. Dle výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 29. 8. 2017 soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] o výměře 6 442 m2, v k. ú. [obec], obci [obec], LV [číslo] náleží do vlastnictví [země], příslušnost hospodařit s majetkem státu přísluší [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova].

28. Dle výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 29. 8. 2017 soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] o výměře 37 344 m2, v k. ú. [obec], obci [obec], LV [číslo] náleží do vlastnictví [země], příslušnost hospodařit s majetkem státu přísluší [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova].

29. Ostatní provedené důkazy soud nehodnotil, neboť s ohledem na tvrzení účastníka řízení o existenci překážky pro vydání Předmětných pozemků dle 2. aktualizace Zásad územního rozvoje [územní celek] a k prokázání tohoto tvrzení, tyto ostatní důkazy tvrzení účastníka řízení nejsou způsobilá prokázat.

30. Žaloba byla podána u krajského soudu dne 9. 8. 2017, tedy v zákonné dvouměsíční lhůtě, která počala běžet dnem doručení rozhodnutí správního orgánu (§ 247 odst. 1 o.s.ř.), byla podána u věcně příslušného (§ 249 odst. 2 o.s.ř.) a místně příslušného soudu (§ 250 odst. 2 o.s.ř.).

31. Podáním ze dne 26. 10. 2018 žalobce navrhl rozšířit žalobu o eventuální petit, kdy požadoval primárně vydání Předmětných pozemků,„ in eventum“ žádal vyhotovit geometrický plán, kterým bude oddělena případná veřejně prospěšnou stavbou dotčená část Předmětných pozemků, kdy ve zbytku žalobce žádal veřejně prospěšnou stavbou nezasažené části Předmětných pozemků vydat do výlučného vlastnictví. Žalobce svůj návrh specifikoval tak, že žádá vydat všechny požadované pozemky v celém jejich rozsahu, k eventuálnímu návrhu soud nepřihlížel, neboť nebyl žalobcem upřesněn.

32. Soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.) a uzavřel, že ohledně pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec] shodně účastníci řízení uzavřeli, že tyto pozemky nejsou dotčeny žádným záměrem veřejně prospěšné stavby, lze je vydat. Soud vzal shodná tvrzení účastníků za své skutkové zjištění tedy, že tyto pozemky nejsou ke dni rozhodování dotčeny překážkou pro jejich vydání Ohledně pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] se účastníku řízení nepodařilo prokázat, že tento pozemek byl ke dni podání výzvy, tj. ke dni 13. 12. 2013, dotčen výlukovým důvodem dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. K výzvě soudu účastník doplnil tvrzení, že dle 2. aktualizace Zásad územního rozvoje [územní celek] je tento pozemek zasažen veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury. Avšak relevantní je pouze územně plánovací dokumentace účinná (platná) nejpozději ke dni podání výzvy k vydání majetku oprávněné osobě dle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, tj, ke dni 13. 12. 2013. Druhá aktualizace Zásad územního rozvoje [územní celek], na základě které účastník řízení dovozuje existenci výlukového důvodu pro vydání pozemku parc. [číslo] nabyla účinnosti až dne 4. 9. 2018. Účastníku řízení se tak nepodařilo prokázat, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] byl ke dni 13. 12. 2013 zasažen výlukovým důvodem pro jeho vydání a tudíž není dána překážka pro jejich vydání ve smyslu § 8 odst. 1 písm. f) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. K výzvě soudu účastník řízení nepředložil důkazy, které by prokázaly, že ke dni podání výzvy k vydání předmětného pozemku zde existovala překážka pro jeho vydání.

33. Dle § 8 odst. 1 písm. f) citovaného zákona nelze věc vydat v případě, že se jedná o část pozemku nebo stavby, která je potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit; to neplatí, postačí-li pro veřejně prospěšnou stavbu zřízení věcného břemene.

34. Výše citované ustanovení představuje výluku z restitučního vydávání nemovitostí, která byla do tohoto zákona vložena za účelem zjednodušení celkového majetkového vypořádání při realizaci veřejného zájmu na vybudování veřejně prospěšných staveb dopravní a technické infrastruktury. Rozsah této výjimky se váže k okamžiku schválení příslušné územně plánovací dokumentace, kterou se dle § 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) rozumí 1. zásady územního rozvoje; 2. územní plán a 3. regulační plán.

35. Podle § 2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona se veřejně prospěšnou stavbou rozumí stavba pro veřejnou infrastrukturu určená k rozvoji nebo ochraně území obce, kraje nebo státu, vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci. Dle § 2 odst. 1 písm. k ) se rozumí veřejnou infrastrukturou pozemky, stavby, zařízení, a to

1. dopravní infrastruktura, například stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení;

2. technická infrastruktura, kterou jsou vedení a stavby a s nimi provozně související zařízení technického vybavení, například vodovody, vodojemy, kanalizace, čistírny odpadních vod, stavby ke snižování ohrožení území živelními nebo jinými pohromami, stavby a zařízení pro nakládání s odpady, trafostanice, energetické vedení, komunikační vedení veřejné komunikační sítě a elektronické komunikační zařízení veřejné komunikační sítě, produktovody;

3. občanské vybavení, kterým jsou stavby, zařízení a pozemky sloužící například pro vzdělávání a výchovu, sociální služby a péči o rodiny, zdravotní služby, kulturu, veřejnou správu, ochranu obyvatelstva;

4. veřejné prostranství,

zřizované nebo užívané ve veřejném zájmu.

36. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, že Předmětné pozemky se vydávají do výlučného vlastnictví žalobce (výrok č. I). Současně bylo výrokem II. rozhodnuto, že se tímto rozsudkem nahrazuje Napadené rozhodnutí, pokud jím bylo rozhodováno o nemovitosti dle výroku I. tohoto rozsudku.

37. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 68 486 Kč, představované náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 49 600 Kč dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 16 úkonů právní služby - příprava a převzetí právního zastoupení, sepis žaloby ze dne 9. 8. 2017, účast na jednání před soudem dne 2. 10. 2018, doplnění tvrzení ze dne 28. 10. 2018, účast na jednání před soudem dne 14. 12. 2018, 5. 4. 2019, 9. 7. 2019, replika ze dne 28. 8. 2019, účast na jednání před soudem dne 4. 10. 2019, 18. 10. 2019, vyjádření k odvolání ze dne 17. 12. 2019, účast na jednání soudu dne 1 11. 2. 2021, podání ze dne 13. 9. 2021, účast na jednání soudu dne 25. 6. 2021, 1. 10. 2021 a 14. 1. 2022 (jeden úkon právní služby po 3 100 Kč), dále paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 4 800 Kč za 16 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Dále soud žalobci přiznal také náhradu za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby, a to za čas strávený na cestě na jednání soudu ze sídla právního zástupce a zpět ve výši 2 200 Kč v souladu s § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 22 započatých půlhodin (jedna cesta trvá celkem 22 minut, popř. 32 minut k odvolacímu soudu, celkem proběhlo 10 soudních jednání – viz výše). Dohromady tedy částka 56 600 Kč, zvýšená o částku 11 886 Kč, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je účastník řízení povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.