o nahrazení rozhodnutí [orgán veřejné moci] [anonymizováno 6 slov] [územní celek], ze dne 22. 12. 2016, [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka],

1. Žalobce se návrhem doručeným soudu dne 2. 3. 2017 domáhal nahrazení rozhodnutí [orgán veřejné moci] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] (dále také jen jako„ napadené rozhodnutí“) tak, že žalobci se vydávají pozemky parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] (dále také jen jako„ Pozemky“). Žalobce uvedl, že je církevní právnickou osobou evidovanou v Rejstříku právnických osob pod č.ev. [číslo] a osobou oprávněnou ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi), Pozemky náležely do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností ve smyslu § 2 cit. zákona a staly se předmětem majetkové křivdy v tzv. rozhodném období dle § 1 cit. zákona v důsledku skutečnosti uvedené v § 5 cit. zákona. Žalobce dne 18. 3. 2013 vyzval povinnou osobu k vydání Pozemků, a jelikož povinná osoba s žalobcem neuzavřela dohodu o vydání ve smyslu § 9 odst. 2 citovaného zákona, podal žalobce dne 22. 1. 2014 v souladu s § 9 odst. 6 citovaného zákona ke [orgán veřejné moci] [anonymizováno 6 slov] [územní celek], návrh na zahájení řízení o vydání zemědělských nemovitostí. Žalobce nesouhlasil s napadeným rozhodnutím a tvrdil, že správní orgán nesprávně zjistil a vyhodnotil skutkový stav a nesprávně aplikoval zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi. Uvedl, že Pozemky jsou dle evidence v katastru nemovitostí ostatní plochou, která však ve skutečnosti slouží k zemědělské výrobě. Části Pozemků jsou zpevněné i nezpevněné plochy využívané jako parkoviště zemědělské techniky a příjezdy k těmto plochám, a tudíž se jedná o pouhou úpravu zemského povrchu. Zbylé části Pozemků jsou zatravněné nebo se jedná o meliorační meze mezi polem a touto plochou. Dále žalobce uvedl, že Pozemky přímo navazují na jeho jiné restituované pozemky, na kterých je stejné zpevnění, přičemž se jedná o příjezdy, parkoviště a obdobné plochy, a dále ornou půdu a travní porosty. Žalobce dále tvrdil, že dle ustálené judikatury je třeba při aplikaci ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi vycházet ze skutečností vztahujících se ke konkrétnímu pozemku a nikoliv k pozemku jinému, přičemž na pozemek lze nahlížet jako na zastavěný, je-li zastavěn stavbou ve smyslu občanskoprávním. Skutečnost, že na malé části pozemku se nachází zpevněný povrch či místní komunikace, nezakládá dle žalobce překážku k vydání dle výše citovaného ustanovení, resp. se nejedná o samostatnou stavbu způsobilou být předmětem občanskoprávních vztahů. Dále uvedl, že pro vlastníky stavby je nerozhodné, zda pozemek vlastní stát či žalobce, neboť v obou případech jsou nuceny řešit přístup se třetí osobou. Uvedl, že Pozemky patří do majetku bývalého statku [obec], historického majetku žalobce, jehož část již je ve vlastnictví žalobce. Pokud se jedná o část pozemku parc. [číslo] v rozsahu dle geometrického plánu pro k.ú. [obec], žalobce tvrdil, že tento je zemědělskou nemovitostí ve smyslu § 2 písm. b) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, neboť na něm parkuje zemědělská technika, stroje či se skladuje siláž, tedy slouží k zemědělské výrobě. Dále se jedná o pozemek, který tvoří součást protierozní soustavy k okolní orné půdě, která je ve vlastnictví žalobce, ale také je nepostradatelnou součástí soustavy ekologických, protirezistentních, přístupových a protierozních opatření. Navrhl, aby soud rozhodl tak, že Pozemky se vydávají žalobci a účastníku řízení byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení.

2. Účastník řízení – [organizační složka země] [anonymizováno 6 slov] se k návrhu žalobce vyjádřil tak, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] jsou součástí zemědělského areálu, bezprostředně souvisejí a jsou nezbytně nutné k užívání zemědělské stavby na pozemku parc. č. st. [číslo] ve vlastnictví [právnická osoba] [anonymizováno], zapsané na [list vlastnictví], nebo je na nich zřízena používaná místní komunikace (pokračování komunikace zřízené na pozemku [číslo] [anonymizováno]). K nově vzniklému pozemku parc. [číslo] který byl oddělen od původního pozemku parc. [číslo] účastník uvedl, že s ohledem na rozhodnutí [stát. instituce] ohledně charakteru pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] má rovněž za to, že se jedná o zemědělskou nemovitost ve smyslu § 2 písm. b) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Jeho vydání dle účastníka však brání překážka ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, neboť se rovněž nachází v areálu [právnická osoba] [anonymizováno], z větší části je opatřen asfaltovým povrchem a betonovými panely a slouží jako přístup k mnoha stavbám v areálu, které jsou ve vlastnictví výše uvedené společnosti a byly zkolaudovány již v roce 1983 a 1986. Za pozemek nezbytně nutný k užívání stavby nelze dle účastníka považovat pouze přístup k takové stavbě. Tvrdil, že vydání Pozemků brání ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a navrhl, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta a účastníku řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení.

3. Věc soud projednával v řízení vedeném pod sp. zn. 38 C 23/2017. V rámci uvedeného řízení soud usnesením ze dne 12. 2. 2021 vyloučil řízení o návrhu žalobce na vydání pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec], který vznikl z původního pozemku parc. [číslo] k samostatnému řízení.

4. Ve věci sp. zn. 38 C 23/2017 bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 19. 2. 2021, č.j. 38 C 23/2017-166, kterým soud řízení v části, ve které se žalobce domáhal vydat zemědělské nemovitosti - pozemek parcelní [číslo] – o výměře 608 m2, pozemek parcelní [číslo] – o výměře 116 m2, oba v katastrálním území a obci [obec], zastavil (výrok I.), žalobu, kterou se žalobce domáhal vydání zemědělské nemovitosti – pozemek parcelní [číslo] – o výměře 26 393 m2, v katastrálním území a obci [obec], a tím bylo nahrazeno rozhodnutí [orgán veřejné moci] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] ze dne 22. 12. 2016, [číslo jednací], sp. zn. SP [číslo], zamítl (výrok II.), vydal žalobci zemědělské nemovitosti - pozemek parcelní [číslo] – o výměře 1 415 m2, pozemek parcelní [číslo] – o výměře 124 m2, pozemek parcelní [číslo] – o výměře 684 m2, pozemek parcelní [číslo] – o výměře 5 119 m2, pozemek parcelní [číslo] – o výměře 148 m2, pozemek parcelní [číslo] – o výměře 2 918 m2, pozemek parcelní [číslo] – o výměře 1 036 m2, pozemek parcelní [číslo] – o výměře 583 m2, pozemek parcelní [číslo] – o výměře 1 737 m2, pozemek parcelní [číslo] – o výměře 248 m2, pozemek parcelní [číslo] – o výměře 4 438 m2, pozemek parcelní [číslo] – o výměře 368 m2, pozemek parcelní [číslo] – o výměře 678 m2, vše v katastrálním území a obci [obec], jenž vznikly oddělením provedeným geometrickým plánem vyhotoveným [jméno] [příjmení], pod číslem plánu [číslo], jenž byl nedílnou součástí tohoto rozsudku a tím nahradil rozhodnutí [orgán veřejné moci] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] ze dne 22. 12. 2016, [číslo jednací], sp. zn. SP [číslo] (výroky III. a IV.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že účastník řízení je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 35 871,45 Kč k rukám zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], [titul] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

5. Soud vyšel ze shodných tvrzení účastníků řízení o tom, že ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi je žalobce oprávněnou osobou dle § 3, [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] osobou povinnou dle § 4, Pozemky jsou zemědělskými nemovitostmi a původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností ve smyslu § 2 a byly oprávněné osobě odňaty na základě restitučního důvodu podle § 5, a to v rozhodném období ve smyslu § 1, přičemž právní nástupce oprávněné osoby svůj restituční nárok řádně a včas uplatnil u osoby povinné podle § 9. Nadále se tedy soud soustředil na posouzení existence překážky k vydání dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.

6. Dále soud vycházel z dokazování provedeného v rámci původního řízení vedeného pod sp. zn. 38 C 23/2017.

7. Z rozhodnutí [orgán veřejné moci] [anonymizováno 6 slov] [územní celek], ze dne 22. 12. 2016, [číslo jednací], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že správní orgán rozhodl mimo jiné o nevydání části pozemku parc. [číslo] (dle geometrického plánu [číslo] parc. [číslo]) o výměře 608 m2 a části pozemku parc. [číslo] (dle geometrického plánu [číslo] parc. [číslo]) o výměře 116 m2, oba druh pozemku ostatní plocha a dále zamítl návrh na vydání části pozemku parc. [číslo] (dle geometrického plánu [číslo] parc. [číslo]), druh pozemku ostatní plocha o výměře 26 393 m2, vše v k.ú. [obec]. V odůvodnění uvedl, že nechal vypracovat geometrický plán na rozdělení pozemku KN [číslo] v k.ú. [obec] na část, která nebyla ke dni 24. 6. 1991 zemědělským majetkem a na část, která je v současné době zemědělsky využívána a kterou lze oprávněné osobě vydat. Stejně tak bylo nutné geometrické rozdělení pozemku KN [číslo] v k.ú. [obec] na části bezprostředně související a nezbytné k užívání stavby na pozemku KN parc. č. st. [číslo], nebo je na nich zřízena používaná místní komunikace (pokračování místní komunikace na pozemku KN [číslo]), a na části, jejichž vydání žádná překážka nebrání. Uvedl, že nově vzniklý pozemek parc. [číslo] bezprostředně souvisí s výše uvedenou stavbou a je nezbytně nutný k jejímu užívání a na nově vzniklém pozemku parc. [číslo] je zřízena používaná místní komunikace, a proto je nelze ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi vydat. Dále správní orgán uvedl, že pozemek parc. [číslo] je veden jako ostatní plocha a byl takto veden i před rokem 1991, a tudíž nebyl ke dni 24. 6. 1991 součástí zemědělského půdního fondu. Dle zjištění správního orgánu je však část pozemku parc. [číslo] zemědělsky využívána a tudíž ji lze oprávněné osobě vydat. Pozemek parc. [číslo] dle geometrického plánu [číslo] není dle správního orgánu zemědělskou nemovitostí ve smyslu § 2 písm. b) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, a proto návrh na jeho vydání zamítl. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 4. 1. 2017.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 30. 5. 2022 ([list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí]) soud zjistil, že žalobce je mimo jiné vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. č [číslo], [číslo] a [číslo].

9. Z informací o pozemku soud dále zjistil, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] je ve vlastnictví [země], právo hospodařit s tímto majetkem státu má [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova].

10. Z katastrálních map, ortofotomap soud zjistil, že na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] se nachází zeleň, stromy, keře a sousedí s pozemkem parc. [číslo] kde se nachází plochy areálu a dále z jižní strany s pozemkem parc. [číslo] na kterém se nachází orná půda.

11. Ze zápisu z jednání ze dne 19. 2. 2018 soud zjistil, že uvedeného dne se uskutečnilo jednání žalobce a zástupce [právnická osoba] [anonymizováno] o možnosti uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení služebnosti mj. k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] a zároveň dohody o budoucí směně, která by mohla být uskutečněna po vydání pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Strany se dohodly, že dojde k vyhotovení znaleckého posudku, jehož účelem bude ocenit předmětné pozemky a na základě tohoto ocenění dojde k dalšímu jednání, jehož účelem bude dohoda o způsobu vyrovnání případného rozdílu a vypracování návrhů výše uvedených smluv.

12. Z Prohlášení, souhlasu s vydáním pozemků vydaného [právnická osoba] [anonymizováno] dne 28. 5. 2020 soud zjistil, že tato společnost prohlásila, že v případě vydání pozemků vzniklých dle vyhotoveného geometrického plánu vyhotoveným [jméno] [příjmení], pod číslem plánu [číslo] parc. [číslo] žalobci, pak tato společnost má zajištěn přístup ke svým stavbám dostatečný pro jejich provoz, užívání, údržbu a plnění jejich funkcí po zbývajících částech Pozemku. Tyto označené pozemky jsou a mohou být dle prohlášení této společnosti užívány taky samostatně a tato společnost vyslovila souhlas s jejich vydáním žalobci, neboť se dle jejího názoru nejedná o pozemky, které lze vydat bez toho, aby byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb a ostatních pozemků, které tato společnost vlastní nebo užívá, a bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní. Tato společnost dále prohlásila, že má s žalobcem pro případ své potřeby provoz na uvedených pozemcích zajištěn. Dále prohlásila, že výslovně souhlasí i s takovým postupem, kterým by bylo vydání celého pozemku parc. [číslo].

13. Na základě geometrického plánu pro rozdělení pozemku [číslo] pro obec a k. ú. [obec] ze dne 6. 1. 2021 vypracovaného [jméno] [příjmení] soud zjistil, že předmětný pozemek parc. [číslo] o výměře 39 609 m2, druh pozemku orná půda byl dle nového stavu geometrickým plánem rozdělen do pozemku parcelní [číslo] o výměře 16 187 m2, druh pozemku orná půda, pozemku parcelní [číslo] – o výměře 1 415 m2, pozemku parcelní [číslo] – o výměře 124 m2, pozemku parcelní [číslo] – o výměře 684 m2, pozemku parcelní [číslo] – o výměře 4 307 m2, pozemku parcelní [číslo] – o výměře 5 119 m2, pozemku parcelní [číslo] – o výměře 148 m2, pozemku parcelní [číslo] – o výměře 393 m2, pozemku parcelní [číslo] – o výměře 2 918 m2, pozemku parcelní [číslo] – o výměře 1 036 m2, pozemku parcelní [číslo] – o výměře 583 m2, pozemku parcelní [číslo] – o výměře 1 737 m2, pozemku parcelní [číslo] – o výměře 248 m2, pozemku parcelní [číslo] – o výměře 4 438 m2, pozemku parcelní [číslo] – o výměře 368 m2, pozemku parcelní [číslo] – o výměře 678 m2, vše v katastrálním území a obci [obec]. Soud dle uvedeného geometrického plánu také zjistil přesné rozmístění výše specifikovaných pozemků dle aktualizovaného stavu.

14. Z rozhodnutí [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne 30. 3. 2022 [číslo jednací] soud zjistil, že bylo vyhověno nesouhlasu s provedením opravy ze dne 29. 9. 2020, hranice mezi pozemky parc. [číslo] v k.ú. [obec] bude i nadále zobrazena v katastrální mapě dle neměřického záznamu [číslo] přičemž parcela [číslo] bude evidována ve vlastnictví [země] s příslušností hospodařit s majetkem státu pro [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] a byla opravena výměra pozemku parc. [číslo] z 2 518 m2 na 2 206 m2. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 4. 2022.

15. Žaloba byla podána u krajského soudu dne 8. 11. 2016, tedy v zákonné dvouměsíční lhůtě, která počala běžet dnem doručení rozhodnutí správního orgánu (§ 247 odst. 1 o. s.ř.), byla podána u věcně příslušného (§ 249 odst. 2 o. s. ř.) a místně příslušného soudu (§ 250 odst. 2 o. s. ř.) a je důvodná.

16. Soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.) a vzal za jednoznačně prokázané, že pozemek parc. [číslo] jež vznikl z původního pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] je zemědělkou nemovitostí a není nezbytně nutný k užívání staveb, které se nacházejí uvnitř parc. [číslo] které jsou ve vlastnictví jiné osoby než je stát – [právnická osoba] [anonymizováno], pozemek parc. [číslo] tvoří zeleň, stromy a keře a bezprostředně navazuje na pozemek parc. [číslo] který je ve vlastnictví žalobce. [právnická osoba] vyslovila souhlas s vydáním celého pozemku parc. [číslo]. K námitce účastníka řízení, že uvedená společnost nedala souhlas s vydáním pozemku parc. [číslo] soud uvádí, že tomuto tak ani být nemohla, neb [právnická osoba] [anonymizováno] souhlas s vydáním pozemků žalobci udělila dne 28. 5. 2020, avšak pozemek parc. [číslo] vznikl oddělením z úřední moci z pozemku parc. [číslo] posléze. Navíc [právnická osoba] [anonymizováno] ve svém prohlášení udělila souhlas i s vydáním celého původního pozemku parc. [číslo].

17. Soud žalobu právně posuzoval s přihlédnutím k ustanovení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, zejména § 8 odst. 1 písm. a) tohoto zákona.

18. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi věc nelze vydat v případě, že se jedná o zastavěný pozemek; za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla poté, kdy se stala předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5 cit. zákona, zastavěna stavbou nebo částí stavby schopnou samostatného užívání (dále jen "stavba"), byla-li stavba zřízena v souladu se stavebním zákonem a je užívána, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby.

19. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že vydání pozemku parc. [číslo] nebrání žádný z důvodů uvedených v zákoně o majetkovém vyrovnání s církvemi. Pozemek se nachází v okrajové části„ areálu“, na němž jsou umístěny budovy, užívané zejména [právnická osoba] [anonymizováno]. Je zřejmé, že tato společnost k užívání těchto budov nutně neužívá požadovaný Pozemek. Z prohlášení majitele budov, které obepíná pozemek parc.č [číslo], ze kterého byl oddělen pozemek parc. [číslo] soud ověřil, že společnost s vydáním původního pozemku parc. [číslo] vyslovila souhlas. Vydáním pozemku nedojde k omezení či zamezení užívání budov, a pozemek není nezbytně nutný k užívání staveb této společnosti. Soud proto ze všech těchto důvodů vyhověl návrhu žalobce a vydal mu pozemek parc. [číslo]. Současně bylo rozhodnuto, že tímto rozsudkem se nahrazuje napadené rozhodnutí, pokud jím bylo rozhodováno o nemovitosti dle výroku I. tohoto rozsudku (výrok II.).

20. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 6 352,50 Kč, představované náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby - účast na jednání před soudem dne 6. 6. 2022 (jeden úkon právní služby po 3 100 Kč), ve výši 1 550 Kč dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 1 úkon právní služby – návrh na pokračování v řízení ze dne 4. 5. 2022 (jeden úkon právní služby po 1 550 Kč), dále paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 600 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Soud nepřiznal další vyúčtované úkony, když tyto provedeny v rámci původního řízení vedeného pod sp. zn. 38 C 23/2017 a bylo o nich rozhodnuto v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v tomto původním řízení. Dohromady tedy částka 5 250 Kč, zvýšená o částku 1 102,50 Kč, odpovídající 21% dani z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je účastník řízení povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.