o odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. srpna 2021, č. j. 13 C 447/2020-71,

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně vyslovil, že manželství [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], uzavřené dne 23. 10. 2004 před [stát. instituce], se rozvádí (výrok I.), výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že návrh na rozvod podal manžel s tím, že v manželství se začaly objevovat neshody plynoucí z toho, že manželka neměla žádné vyhraněné zájmy, manžel se neztotožňoval ani se směřováním manželky k ezoterice a alternativnímu pojímání života, manželé se neshodli ohledně domácího porodu a výchovy dětí. V roce 2017 se manželka odstěhovala do samostatného pokoje, dle manžela je manželství hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Manželka namítala, že manželé spolu žijí, společně hospodaří a pečují o nezletilé děti. O rozvodu spolu sice hovořili, ale manželka měla podmínku, aby došlo k dohodě o úpravě poměrů k nezletilým dětem i o vypořádání společného jmění. O dohodě o vypořádání společného jmění odmítá manžel jednat, proto manželka nemůže s rozvodem souhlasit. Rozvod by byl navíc v rozporu se zájmem manželky a nezletilých dětí, neboť rozvodem bez finančního vypořádání by byla manželce způsobena finanční nouze. Manželka také uvedla, že s ní manžel nejedná s patřičnou úctou a nerespektuje její důstojnost, dlouhodobé ponižování, zastrašování a urážky ze strany manžela považuje za příčinu rozvratu manželství.

3. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí z následujících skutkových zjištění. Manželé vstoupili do manželství 23. 10. 2004 před [stát. instituce], a to po čtyřleté známosti. Z manželství se narodily dvě děti, a to v roce 2009 a 2012. Byla pravomocně schválena dohoda rodičů o úpravě poměrů k těmto dětem pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů, manželovi bylo v řízení o výživné manželky předběžným opatřením ze dne 7. 7. 2021 uloženo, aby přispíval na její výživu částkou 6 000 Kč měsíčně. Manželé se v září na žádost manželky dostavili k mediátorce. Manžel považoval manželství za dobré, než se začaly projevovat neshody v názorech např. na domácí porod, na stravování celé rodiny, na očkování dětí, na financování výdajů rodiny a na neochotu manželky být výdělečně činná. Také manželka potvrdila, že problémy v manželství trvají delší dobu, má za to, že manžel ji dlouhodobě ponižoval a nerespektoval ji, stejně jako její názory, které nikdy ani nevyslyšel. Dvakrát došlo z jeho strany k fyzickému napadení manželky. Manželé spolu v podstatě nekomunikují, starají se o společné nezletilé děti a řeší spolu pouze záležitosti týkající se nezletilých dětí. Manželka se v písemných poznámkách už dříve domáhala rozvodu manželství, asi před čtyřmi lety navázala přibližně půlroční mimomanželský vztah. Manžel nemá o obnovení manželského soužití zájem. Na účtu manželky byla v květnu 2021 částka 11 557,40 Kč, vozidlo, které manželka užívá, bylo v průběhu řízení opraveno.

4. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 755 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že manželství účastníků je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno, podmínky po postup dle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. však splněny nebyly. Jednak nelze ani jednoho z manželů označit za manžela, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel, jednak ani tvrzenou zhoršenou finanční situaci manželky nelze za zvlášť závažnou újmu způsobenou rozvodem manželství považovat, neboť k určitým negativním ekonomickým jevům při ukončení manželství zpravidla dochází. Podíl obou manželů na rozvratu manželství je v zásadě stejný, neboť příčinu rozvratu manželství spatřuje soud prvního stupně v rozdílných povahách a názorech manželů na společné soužití, v rozdílném životním stylu a odlišných názorech manželů na výchovu dětí a finanční hospodaření rodiny. Naopak fyzické napadení manželky ze strany manžela či mimomanželský vztah manželky považuje soud prvního stupně až za následek těchto neshod v manželství a následek nastalého rozvratu manželství, nikoli za příčinu samotného rozvratu manželství. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.).

5. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání manželka. Namítala, že závěr soudu prvního stupně o tom, že podíl manželů na rozvratu manželství je stejný a ani jeden z manželů se na rozvratu manželství převážně nepodílel, je nesprávný, neboť soud prvního stupně ani neprovedl veškeré důkazy navržené manželkou. Uvedenými důkazy přitom chtěla manželka prokázat, že manžel už od počátku manželství porušoval povinnost vzájemné úcty a respektování důstojnosti, vzájemné podpory a přispívání na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Od počátku manželství manžel s manželkou z důvodu jejího nižšího příjmu nejednal s patřičnou úctou a nerespektoval její důstojnost, manželku z uvedeného důvodu ponižoval a jednal s ní bezohledně. Manžel hodlá manželce vyplatit na vypořádání majetku v hodnotě 12 000 000 Kč částku 3,2 milionu, a to z důvodu zcela neprokázaných vnosů. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Manžel k odvolání manželky uvedl, že bylo prokázáno, že s návrhem na rozvod manželství přišla první manželka, která také přiznala poměr s jiným mužem a již před 4 lety se odmítla podílet na sdílení společné ložnice s tím, že s manželem dál žít nechce. Přes zájem manžela o udržení manželství se společné soužití postupně stávalo velmi nepříjemným jak pro manžele, tak zejména pro jejich děti. Popřel, že by se k manželce nechoval s patřičnou úctou nebo ji ponižoval, a uvedl, že rozpory vznikaly pro rozdílné názory manželů na principy českého zdravotnictví a školství a na ezoteriku, zdrojem hádek bylo například odmítání očkování či podávání léků při léčbě dětí. Manželka v průběhu manželství vystudovala dvě školy, všechny společné náklady financoval po dobu manželství výhradně manžel, což považoval za samozřejmost, o možnosti zapojení manželky do práce s ní hovořil až poté, co děti začaly chodit do školy. Manžel je přesvědčen, že manželka se rozvodu brání výhradně pro zajištění materiálních výhod, přestože k setrvání v manželství, které neplní žádnou ze svých funkcí, již není důvod. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212, věta první o. s. ř., přezkoumal dále i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání manželky není důvodné.

8. Podle § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let (§ 755 odst. 2 o. z.).

9. Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

10. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

11. Soud prvního stupně učinil z provedených důkazů správná skutková zjištění. O tom, že je manželství dlouhou dobu nefunkční a nespokojené nebylo mezi účastníky ani sporu. Soud prvního stupně také postupoval správně, když neprovedl další navržené důkazy, neboť jimi měly být prokázány skutečnosti, které považoval za již prokázané nebo za právně nevýznamné. V odůvodnění svého rozsudku důvody neprovedení dalšího dokazování soud prvního stupně jasně a srozumitelně uvedl.

12. Soud prvního stupně se také v dostatečné míře zabýval příčinami rozvratu manželství a příčinu rozvratu manželství správně shledal v rozdílných povahách a názorech manželů na společné soužití, v rozdílném životním stylu a odlišných názorech manželů na výchovu a péči o děti a finanční hospodaření rodiny. Je třeba dodat, že ačkoli manželka soužití vnímala jako nerovné a bez respektu k jejímu názoru ze strany manžela, nelze přehlédnout, že v řadě otázek, na které měli manželé rozdílný názor, se prosadil způsob péče, výchovy nebo hospodaření, který prosazovala právě manželka – například neočkování dětí, jejich docházka do lesní školky, studium manželky na více školách či její jen částečné zapojení do pracovního procesu po ukončení studia. Při závěru o tom, že ani jeden z manželů se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel, bylo již nadbytečné zabývat se dalšími podmínkami pro postup dle § 755 odst. 2 o. z. Manželka kromě újmy ve finanční oblasti žádné mimořádné okolnosti, které by svědčily ve prospěch zachování manželství, ani netvrdila.

13. Manželství účastníků neplní dlouhodobě žádnou ze svých funkcí, na poměrech ke společným dětem se manželé dohodli a nebyly zjištěny ani žádné zvláštní důvody, pro které by byl rozvod v rozporu se zájmem těchto dětí. Manželé společně nehospodaří, intimně se nestýkají a jejich komunikace se omezuje na záležitosti nezletilých dětí. Manžel nemá žádný zájem o obnovení manželského soužití, zájem manželky na zachování manželství je motivován pouze finančně. Manželka po dobu trvání nespokojenosti v manželství nevyvinula žádnou aktivitu, ze které by byla patrná její snaha na zachování manželství. Za těchto okolností nelze obnovení manželského soužití reálně očekávat, neboť manželství je hluboce a nenapravitelně rozvráceno již několik let a příčinu rozvratu manželství nebylo dobře možné v průběhu řízení o rozvod manželství odstranit, a to zejména vzhledem k povaze této příčiny.

14. Soud prvního stupně postupoval správně, když návrhu na rozvod manželství vyhověl, pochybení neshledal odvolací soud ani ve výroku o nákladech řízení. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s . V dané věci jde o řízení ve statusových věcech manželských a současně nebyly shledány okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků řízení. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto nemá žádný z účastníků.