o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 4. června 2021, č. j. 4 C 266/2006-1120,

1. Právní předchůdci žalobkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se žalobou podanou proti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] domáhali určení, že [jméno] [příjmení] je vlastníkem domu [adresa] na parcele č. st. [anonymizováno], pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí]. Tvrdili, že mají za [jméno] [příjmení] pohledávky – [jméno] [příjmení] z titulu neuhrazené kupní ceny za nemovitosti, které mu prodal kupní smlouvou ze dne [datum] v celkové částce 1 800 000 Kč, a dále z titulu náhrady škody ve výši 4 500 000 Kč v trestním řízení vedeném pro podezření z trestného činu podvodu, [jméno] [příjmení] ve výši 505 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, jehož vydání se domáhá u Okresního soudu Praha-východ v řízení pod sp. zn. 11 C 511/2005, a [jméno] [příjmení] pohledávku ve výši 4 000 000 Kč z titulu náhrady škody, jíž se domáhá žalobou u Okresního soudu Praha-východ, vedenou pod sp. zn. 3 C 52/2005. Žalobci tvrdili, že v katastru nemovitostí je na základě neplatné kupní smlouvy ze dne [datum] jako vlastnice předmětných nemovitých věcí zapsána [jméno] [příjmení], manželka [jméno] [příjmení], která následně dne [datum] uzavřela kupní smlouvu s [jméno] [příjmení] (nynějším žalovaným), jíž na něho předmětné nemovité věci převedla. Kupní smlouvy jsou podle jejich názoru absolutně neplatné, neboť je manželé [příjmení] uzavřeli se záměrem znemožnit uspokojení pohledávek věřitelů [jméno] [příjmení], jenž nemá jiný hodnotnější majetek.

2. V důsledku procesních úkonů účastníků, o nichž bylo rozhodováno již pravomocnými usneseními, vystupuje v současné době na straně žalobce společnost [právnická osoba] (postupník pohledávky [jméno] [příjmení]) a na straně žalovaného [příjmení] [příjmení] (současný zapsaný vlastník nemovitých věcí, který vstoupil do řízení namísto [jméno] [příjmení]). Vůči [jméno] [příjmení] vzala žalobkyně žalobu zpět, o zastavení pro zpětvzetí bylo rozhodnuto soudem prvního stupně usnesením č. j. 4 C 266/2006-1050 ze dne 4. 1. 2021, jež nabylo právní moci dne [datum].

3. Žalovaný namítal, že je řádným vlastníkem nemovitostí, disponuje nabývacím titulem, nabyl nemovité věci v dobré víře, v souladu se zápisem v katastru nemovitostí a řádně zaplatil kupní cenu. Uvedl, že platností jeho nabývacího titulu se zabýval soud v jiném řízení, a uzavřel, že smlouva je platná. Jeho jednání bylo čitelné, na rozdíl od jednání žalobce, který má nejasného vlastníka, jedná se o společnost bez historie, u níž není zřejmá majetková struktura, ovládá ji pouze pan [příjmení], který je nedůvěryhodný, své závazky dlouhodobě neplní, čelí insolvenčnímu řízení.

4. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 47 492,50 Kč (výrok II.) a nahradit České republice ve stejné lhůtě náklady řízení ve výši 11 090 Kč (výrok III.).

5. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění. Dne [datum] byla uzavřena kupní smlouva mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným, jejímž předmětem byly nemovité věci - stavební parcela parcelní [číslo] budova [adresa] (rodinný dům), pozemková parcela parcelní [číslo] vše v [katastrální uzemí], v obci [obec]. Katastrální úřad na návrh podaný dne [datum] povolil dne [datum] vklad vlastnického práva na základě této kupní smlouvy, žalovaný je nadále zapsán jako vlastník uvedených nemovitých věcí.

6. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 80 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že žalobkyně na požadovaném určení právní zájem má, neboť se nedomáhá určení neplatnosti právního jednání a současně se nemůže domáhat svého nároku žalobou na plnění, avšak uvedl, že od existence naléhavého právního zájmu je třeba odlišit věcnou legitimaci účastníků řízení. Doplnil, že předmětem sporu je i přes aktuální okruh účastníků určení, že vlastníkem předmětných nemovitých věcí je [jméno] [příjmení], jenž však účastníkem řízení není. Vyhověním návrhu by bylo zásadním způsobem zasaženo do jeho právní sféry. Pokud je rozhodováno o vlastnictví k nemovitosti, musí být účastníkem řízení všichni, do jejichž právní sféry rozhodnutí zasáhne, což splněno není. Není tak splněna zásadní podmínka pro to, aby žalobnímu návrhu mohlo být vyhověno, což zakládá neúspěch žalobkyně ve sporu. Současně se soud prvního stupně zabýval i existencí dobré víry na straně žalovaného, a odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2219/2012, dle něhož dobrou víru nabyvatele nelze presumovat pouze z toho, že vycházel ze stavu zápisu v katastru nemovitostí, ale je zapotřebí důsledně posuzovat všechny okolnosti případy, tedy že je nutné posoudit, zda dobrověrný nabyvatel nemohl ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm lze požadovat, seznat, že stav zapsaný v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný mohl seznat, že stav zapsaný v katastru nemovitostí skutečnosti neodpovídá, neboť vzhledem ke svým kontaktům s [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] informace o stavu věci získal. Nákladový výrok II. soud prvního stupně odůvodnil plným úspěchem žalovaného ve sporu, a uvedl, že nelze učinit spolehlivý závěr o ceně nemovitých věcí, vycházel tak z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3141/2011. Výrok o nákladech České republiky v souvislosti s náklady opatrovníka, jmenovaného [jméno] [příjmení], odůvodnil aplikací § 148 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Uvedla, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud zastavil řízení ve vztahu k [jméno] [příjmení], neboť takovému rozhodnutí brání ustanovení § 96 odst. 6 o. s. ř. Neúspěch žalobkyně v důsledku nedostatku pasivní legitimace žalovaného zapříčinil právě postup soudu prvního stupně, jenž se nezabýval účelovostí částečného zpětvzetí žaloby, a poskytl tak svým postupem právní ochranu jednání, kterému ze zákona ochrana nenáleží. Soud prvního stupně dle žalobkyně nedostál své poučovací povinnosti podle § 6 (zřejmě míněno § 5) o. s. ř., neboť žalobkyni nepoučil o následcích, které bude mít zpětvzetí žaloby vůči [jméno] [příjmení], jímž je neúspěch ve věci. Má za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně je překvapivé. Dále se žalobkyně v odvolání zabývala existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a absencí dobré víry žalovaného a vytýkala soudu prvního stupně neprovedení navržených důkazů. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

8. Žalovaný k odvolání uvedl, že není povinností soudu poučovat žalobkyni, nadto zastoupenou advokátem, o hmotném právu. Soud je současně dispozičními úkony žalobkyně v civilním řízení vázán. Usnesení o zastavení řízení ve vztahu k [jméno] [příjmení] je v právní moci, žalobkyně ani proti usnesení nebrojila. Všechny navržené důkazy nebyly soudem prvního stupně provedeny pouze v důsledku jednání žalobkyně. Soudu prvního stupně nelze vytýkat nepředvídatelnost rozhodnutí, neboť soud tak pouze reagoval na situaci, kterou žalobkyně sama způsobila. Žalovaný dále zopakoval svoji dosavadní argumentaci, a navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, je zde však důvod pro změnu výroku III.

10. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

11. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

12. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

13. Podle § 96 odst. 6 o. s. ř. byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí odvolacího soudu, případně též soudu prvního stupně, o věci bylo dovolacím soudem zrušeno, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, jestliže důvodem pro zpětvzetí návrhu byla skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušeného rozhodnutí.

14. Podle § 5 o. s. ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.

15. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně na věc aplikoval § 80 o. s. ř. a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, není však správný jeho dílčí závěr o existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, neboť ani ten není dán. Naléhavý právní zájem lze spatřovat pouze tam, kde by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na právní postavení žalobce. Pokud by však žalobě bylo v tomto řízení vyhověno, nemohlo by to mít na žalobkyni jako na věřitelku [jméno] [příjmení] jakkoliv pozitivní dopad, neboť rozsudek je ve smyslu § 159a o. s. ř. závazný pouze pro účastníky řízení. [jméno] [příjmení] však účastníkem řízení není. Nelze tak shledat právní zájem na požadovaném určení pouze mezi žalobkyní a žalovaným za situace, kdy osoba, jíž má být dle požadavku žalobkyně majetek "navrácen", se řízení neúčastní, a účastníky řízení tak nejsou všechny věcně legitimované osoby, resp. všichni nositelé práva či povinnosti. Ti z nich, kteří se řízení neúčastní, nejsou výrokem rozhodnutí vázáni a rozhodnutí by vůči nim nevytvořilo překážku věci rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). K okruhu účastníků řízení o žalobě na určení vlastnického práva k nemovitým věcem viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 3. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2794/2000, dostupný na www.nsoud.cz. Již tato skutečnost musí nevyhnutelně vést k zamítnutí žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť v daném případě nedochází ani k žádné kolizi právních principů nebo zásad, které by mohly vést k úvahám o výjimečném shledání naléhavého právního zájmu na určení i v případě, že žaloba nesměřuje vůči všem osobám, které jsou jako vlastníci zapsáni v katastru nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 406/2007, dostupný na www.nsoud.cz).

16. V této souvislosti je třeba uvést, že soudem prvního stupně provedené rozsáhlé dokazování bylo nadbytečné, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě žalobních tvrzení a žalobního petitu v kombinaci s tím, jaký byl v okamžiku vyhlášení rozsudku okruh účastníků řízení. Stejně tak je již nadbytečné zabývat se otázkou, zda žalovaný byl v souvislosti s nabytím nemovitých věcí od [jméno] [příjmení] v dobré víře.

17. K námitce žalobkyně odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně nepochybil, pokud v důsledku částečného zpětvzetí žaloby zastavil řízení ve vztahu k [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně nebyl nejen povinen, ale ani oprávněn poučovat žalobkyni o hmotném právu, tedy že procesní úkon, jenž je plně v dispozici žalobkyně, povede k neúspěchu žalobkyně ve věci, případně že žaluje nesprávný subjekt (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4581/2009, 21 Cdo 3820/2009 a 26 Cdo 592/2010, dostupná na www.nsoud.cz). Soud poučuje účastníka pouze o procesních právech a povinnostech (§ 5 o. s. ř.), žalobkyně byla nadto zastoupena advokátkou, procesních důsledků částečného zpětvzetí žaloby si tak měla být vědoma, a žalobkyně ostatně zamýšleného účinku i dosáhla, neboť řízení bylo ve vztahu k [jméno] [příjmení] zastaveno. Usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci, když jej žalobkyně odvoláním nenapadla.

18. Dále odvolací soud uvádí, že ustanovení § 96 odst. 6 o. s. ř. na danou věc nedopadá, neboť důvodem zpětvzetí žaloby nebyla skutečnost, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušených rozhodnutí, již v této věci dříve vydaných (za což se typicky považuje např. úhrada dluhu v důsledku pravomocného rozsudku odsuzujícímu k plnění, jenž je následně po podání mimořádného opravného prostředku zrušen), ale vlastní rozhodnutí žalobkyně, která měla za to, že [jméno] [příjmení] se k žalobě připojí na straně žalobkyně, k čemuž následně nedošlo. Návrh na přistoupení dalšího žalobce ve smyslu § 92 odst. 1 o. s. ř. žalobkyní poté podán nebyl.

19. Vedle již uvedeného je třeba připomenout, že i případné zrušení napadeného rozsudku, jehož se žalobkyně v odvolacím řízení domáhá, by vzniklou procesní situaci nijak nezměnilo, neboť by tím nebylo současně zrušeno již pravomocné usnesení o zastavení řízení ve vztahu k [jméno] [příjmení], a okruh účastníků by tak zůstal nezměněn.

20. Odvolací soud neshledal pochybení ani ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky, neboť počet úkonů právní služby byl určen správně, a tarifní hodnota s ohledem na absenci spolehlivých podkladů pro určení tarifní hodnoty dle ceny nemovitých věcí taktéž. Lhůta k plnění byla správně určena dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty ani odvolací soud neshledal důvod.

21. Nesprávný je však nákladový výrok III. [jméno] [příjmení] byl v řízení zastoupen opatrovníkem z řad advokátů, a byla mu přiznána náhrada nákladů řízení. Nejedná se tak o náklad státu, ale o náklad [jméno] [příjmení], jenž je však nutno dle § 149 odst. 2 o. s. ř. státu zaplatit. Soud prvního stupně tak nesprávně aplikoval ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., přestože výši nákladů správně určil. Odvolací soud tak nákladový výrok III. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil, napadené výroky I. a II. rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný, odvolací soud mu proto vůči procesně neúspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů v celkové výši 4 114 Kč (odměna advokáta za jeden úkony právní služby ve výši 3 100 Kč dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu /účast u jednání odvolacího soudu, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 714 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, dle § 137 odst. 3 o. s. ř.).

23. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.