o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. května 2021, č. j. 4 C 105/2019-149, ve znění usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 7. září 2021, č. j. 4 C 105/2019-176,

1. Žalobci se domáhali určení, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], byl ke dni svého úmrtí dne (datum) výlučným vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v části [územní celek] [anonymizováno] postavené na pozemku parc. č. st. [číslo] a spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech uvedené budovy a pozemku (dále také jen bytová jednotka), a vlastníkem osobního vozidla značka Škoda Karoq, [registrační značka] (dále také jen vozidlo). Tvrdili, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jejich otec, podepsal dne 6. 11. 2019 listinu označenou jako darovací smlouva, na základě které byla jako vlastník bytové jednotky v katastru nemovitostí zapsána žalovaná, a dále plnou moc, na základě které je žalovaná zapsána v příslušné evidenci jako vlastník vozidla. Jejich otec však v době podpisu trpěl duševní poruchou, pro kterou nebyl schopen porozumět obsahu smluv a plné moci, které jsou proto neplatné. V pozůstalostním řízení byla pravomocně schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti stejným dílem mezi žalobce. Naléhavý právní zájem spatřovali v potřebě prokázat existenci vlastnického práva zůstavitele tak, aby mohlo dojít k dodatečnému projednání pozůstalosti.

2. Žalovaná namítala, že byla družkou [anonymizováno] [ulice a číslo] let a sdílela s ním společnou domácnost, nešlo o náhodné darování. Vozidlo na ni [anonymizováno] [příjmení] převedl, aby mohla snadněji vyřizovat jejich společné záležitosti, šlo o převod na základě písemné kupní smlouvy. Znalecký posudek byl vypracován na objednání žalobců a v jeho závěru je připuštěno jen lehčí postižení [anonymizováno] [ulice]. Převod bytu i vozidla byl jeho autonomní vůlí. Namítala také nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

3. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v části [územní celek] [anonymizováno] postavené na pozemku parc. č. st. [číslo] a spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech uvedené budovy a pozemku, a vlastníkem osobního vozidla značka Škoda Karoq, [registrační značka] byl ke dni svého úmrtí dne 9. 3. 2020 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] (výrok I. a II.), žalobcům uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 2 000 Kč (výrok III.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 81 298,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jejich právního zástupce (výrok IV.) a dále ve stejné lhůtě náhradu nákladů státu ve výši 1 694 Kč (výrok V. ve znění usnesení ze dne 2. září 2021, č. j. 4 C 105/2019-176).

4. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí z následujících skutkových zjištění. Žalobci jsou synové [anonymizováno] [ulice] zemřelého 9. 3. 2020, při jednání před soudní komisařkou uvedli, že navrhnou k dodatečnému projednání pozůstalosti bytovou jednotku i vozidlo, a to poté, co bude vyřešeno vlastnictví k těmto věcem. Žalovaná je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník bytové jednotky, a to na základě darovací smlouvy z 6. 11. 2019 a na základě kupní smlouvy z téhož dne je evidována jako vlastník vozidla. Žalobci a) a b) se návrhem z 27. 11. 2019 domáhali omezení svéprávnosti [anonymizováno] [ulice] a jmenování opatrovníka. [anonymizováno] [příjmení] byl v péči psychiatrické ambulance pro zjištěnou smíšenou demenci lehčího stupně. Žalovaná žalobce na osobní schůzce informovala o zhoršujícím se zdravotním stavu [anonymizováno] [ulice] 6. 9. 2019. [anonymizováno] [příjmení] byl poté, co žalovaná musela absolvovat lékařský zákrok s následnou rekonvalescencí, v zařízení [příjmení] [jméno], měsíční platby ve výši 13 200 Kč se zavázala poskytovat žalovaná. Probíhaly návštěvy ze strany rodiny, [anonymizováno] [příjmení] byl plačtivý, opakoval stále stejné věty, nepamatoval si, zda snídal a co. O přijetí do zařízení žádala žalovaná s tím, že ošetřující lékař nedoporučil samostatný pobyt v domácím prostředí. [právnická osoba] KOMPLEX byl [anonymizováno] [příjmení] hospitalizován, byla zjištěna vaskulární demence. Znaleckým posudkem byla zjištěna trvalá duševní porucha s mírným až hraničně středně těžkým postižením s negativním ovlivněním schopnosti právně jednat nejméně od 4. 9. 2019, smysl a důsledky uzavřené darovací a kupní smlouvy si [anonymizováno] [příjmení] nebyl dle znalce schopen uvědomit. Závěry tohoto posudky byly zpochybněny v odborném vyjádření.

5. Soud prvního stupně spatřuje naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení v potřebě zajistit změnu zápisů v katastru nemovitostí a registru vozidel tak, aby byl obnoven stav před vkladem darovací smlouvy a změnou v registru vozidel. Jedině tak mají dle názoru soudu prvního stupně žalobci možnost, aby se uvedené věci staly součástí pozůstalosti a žalobci si uchovali zákonný dědický nárok na ně.

6. Zjištěné skutečnosti posoudil podle § 581 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že kupní i darovací smlouva a rovněž plná moc podepsané dne 6. 11. 2019 nejsou platné, neboť [anonymizováno] [příjmení] nebyl schopen pro duševní poruchu právně jednat. Jeho vlastnické právo tak zůstalo ke dni jeho smrti zachováno. Nákladové výroky odůvodnil procesním úspěchem žalobců, kteří vynaložili náklady na soudní poplatek a právní zastoupení, a náklady, které vznikly státu zaplacením znalečného.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, a to proti výrokům, I. II., IV. a V. namítala, že otázka svéprávnosti [anonymizováno] [ulice] v době podpisu smluv a plné moci byla posouzena nedostatečně a nesprávně, svou argumentaci podrobně rozvedla. Soudu prvního stupně také vytýkala, že znalce nevyslechl a z posudku vyšel přesto, že zjistil, že znalec je duševně nemocnou osobou, neprovedl ani navržený výslech žalované a rozsudek vydal spíše na základě mimoprávního přesvědčení, že majetek má zůstat v „ rodině“. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

8. Žalobci navrhovali, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen jako věcně správný. Dodali, že žalovaná se k jednání před soudem nikdy nedostavila, soud ji proto ani vyslechnout nemohl, výslech znalce v plném rozsahu nahradilo jeho písemné vyjádření. Neschopnost jejich otce právně jednat byla jednoznačně shledána, darovací smlouva je navíc pro neurčitost (absence spoluvlastnického podílu na pozemku v darovací smlouvě) jen zdánlivá.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 odst. 2 a contr. o. s. ř.) přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř., i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. Výrok III. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

10. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním o tom, že žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník předmětné bytové jednotky a je evidována jako vlastník předmětného vozidla, a to na základě darovací a kupní smlouvy uzavřené s otcem žalobců dne 6. 11. 2019. Usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 6. 2020, č. j. 80 D 360/2020-85, bylo v odvolacím řízení prokázáno, že v řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], narozeném 26. 2. 1946, zemřelém 9. 3. 2020, byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti, na základě které nabyli žalobci jako dědici ze zákona rovným dílem veškerý majetek patřící do pozůstalosti, t. j. ideální [číslo] pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], bytové zařízení a práva a povinnosti ze smlouvy o běžném účtu, a bylo jim potvrzeno nabytí pozůstalosti ze zákona. Protokolem o jednání před soudním komisařem ze dne 29. 6. 2020 bylo v odvolacím řízení prokázáno, že žalobci namísto soupisu jako dědici společně prohlásili, že pozůstalostní majetek tvoří ideální [číslo] pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], bytové zařízení a práva a povinnosti ze smlouvy o běžném účtu, uvedli, že vedou (toto) řízení o určení vlastnického práva zůstavitele a navrhli, aby bytová jednotka a osobní automobil byl předmětem až dodatečného projednání pozůstalosti.

11. Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze podle § 80 o. s. ř. žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým.

12. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Podle § 586 odst. 1 o. z. Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné (§ 586 odst. 2 o. z.).

13. Podle § 1475 odst. 1 o. z. dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci (§ 1475 odst. 2 o. z.). [příjmení] náleží dědické právo, je podle § 1475 odst. 3 o. z. dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

14. Podle § 1670 o. z. nabytí dědictví potvrzuje soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno.

15. Podle § 1687 odst. 2 o. z. v jednoduchých případech může soud rozhodnout, neodporují-li tomu dědicové, o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku.

16. Podle § 1690 o. z. soud potvrdí dědictví tomu, kdo dědictví neodmítl a má podle průběhu řízení o dědictví nejlepší dědické právo, poté, co je zabezpečeno, že vůle zůstavitele bude náležitě splněna. Podle § 1692 odst. 2 o. z. několika dědicům soud potvrdí i dědické podíly ve výši po případném započtení na dědický podíl a po započtení případných odkazů. Při rozdělení pozůstalosti soud rovněž potvrdí, jaké dědictví každý dědic nabyl a z jakého důvodu k rozdělení dědictví dochází.

17. Podle § 171 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.) aktiva pozůstalosti tvoří majetek zůstavitele, který vlastnil v den své smrti, jakož i pohledávky a majetková práva, která sice vznikla teprve po jeho smrti, avšak mají původ v právních skutečnostech, jež nastaly za jeho života, a která by mu bez dalšího patřila, kdyby nezemřel, a právo na vypořádání společného jmění, které bylo zrušeno, zaniklo nebo bylo zúženo ještě za života zůstavitele a dosud nebylo vypořádáno. Aktiva pozůstalosti soud podle § 172 odst. 1 z. ř. s. zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku. Nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Podle § 172 odst. 2 o. z. neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

18. Podle § 189 o. z. nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.

19. Podle § 193 odst. 1 z. ř. s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží. Nepožádal-li žádný z dědiců ve lhůtě k tomu určené, aby soud projednal pozůstalost o aktivech pozůstalosti, které se objevily až po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, platí, že podle pravomocného rozhodnutí o pozůstalosti došlo rovněž k nabytí aktiv pozůstalosti uvedených v odstavci 1; v případě, že pozůstalost byla rozdělena mezi více dědiců nebo že bylo potvrzeno nabytí pozůstalosti více dědicům podle dědických podílů, nabývají dědicové majetek uvedený v odstavci 1 v podílech, vyplývajících z provedeného vypořádání dědictví. Je-li to potřebné, soud o tom vydá usnesení (§ 193 odst. 2 z. ř. s.).

20. Žalobci spatřují naléhavý právní zájem na požadovaném určení v tom, že pro účely dodatečného projednání pozůstalosti musí žalobci prokázat existenci majetku v pozůstalosti. Soud (soudní komisař) však při zjištění toho, co náleží do pozůstalosti, vychází ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo (tak jako tomu bylo v daném případě) ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku, další aktiva pozůstalosti případně objasní z údajů dědiců. K majetku, který by mohl tvořit pozůstalost, nepřihlíží soud (soudní komisař) bez dalšího jen tehdy, neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti (§ 172 odst. 2 z. ř. s.).

21. Sporem o aktiva nebo pasiva dědictví se tedy rozumí spornost po skutkové stránce věci. Jsou-li údaje účastníků o rozhodných skutečnostech shodné a zařazení věcí nebo pohledávek (dluhů) do aktiv nebo pasiv dědictví závisí jen na právním posouzení, soud (soudní komisař) takový majetek do aktiv pozůstalosti nezařadí pouze tehdy, jestliže dospěl k právnímu závěru, že do aktiv nebo pasiv dědictví skutečně nepatří. Pokud se však dědici shodují na rozhodných skutečnostech, které umožňují učinit závěr o tom, že majetek zůstavitel ke dni své smrti vlastnil, je soudní komisař povinen takový majetek považovat za aktivum pozůstalosti a jako součást pozůstalosti ho projednat. Tomu nebrání ani rozpor dědici tvrzených nesporných skutečností se stavem zápisů v katastru nemovitostí nebo v evidenci motorových vozidel (který ani nemusí skutečnému stavu odpovídat), nebo odlišná skutková tvrzení osoby, která účastníkem pozůstalostního řízení není. Pozůstalostní řízení je řízením nesporným, zařazení určité věci nebo práva do pozůstalosti má jen deklaratorní účinek a není nezvratným důkazem o tom, že majetek v něm uvedený zůstaviteli k okamžiku jeho smrti patřil. Pro dědice, kteří byli účastníky řízení, je rozhodnutí o pozůstalosti závazné i ohledně zařazeného majetku a toho, jaký je jejich dědický podíl, nebo, došlo-li k rozdělení pozůstalosti, kdo z dědiců takový majetek nabyl.

22. Z nesporných tvrzení dědiců týkajících se dalšího majetku zůstavitele vychází soud (soudní komisař) i v případě, že se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti objeví majetek, který dle tvrzení dědiců tvoří aktivum pozůstalosti.

23. Pokud tedy mezi všemi dědici panuje shoda na rozhodných skutečnostech, které umožňují zařadit do aktiv pozůstalosti majetek, který je evidován na jinou osobu, než zůstavitele, není třeba, aby svá tvrzení soudnímu komisaři prokázali, ani aby předložili rozhodnutí soudu o tom, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem takového majetku. Soud (soudní komisař) si takové shodné rozhodné skutečnosti právně posuzuje v pozůstalostním řízení sám. Závěr soudu prvního stupně, že bez obnovení zápisů vlastnického práva zůstavitele k předmětnému majetku není možné takový majetek jako součást pozůstalosti projednat, je tedy nesprávný.

24. Žalobci se domáhají určení vlastnického práva zůstavitele k bytové jednotce a osobnímu vozidlu ke dni jeho úmrtí, přestože shodně tvrdí, že zůstavitel trpěl v době uzavření smluv, kterými vlastnické právo k tomuto majetku na žalovanou převedl, duševní poruchou, pro kterou nebyl schopen právně jednat a porozumět obsahu těchto smluv a neplatnosti těchto smluv z tohoto důvodu u žalované uplatnili. Předmětný majetek jako součást pozůstalosti v pozůstalostním řízení neoznačili, deklarovali však, že ohledně tohoto majetku jej uplatní v rámci dodatečného projednání pozůstalosti. Žalobci se shodují na rozhodných skutečnostech, které po posouzení dle § 581 a § 586 odst. 1 o. z. umožňují učinit závěr o tom, že bytovou jednotku i osobní vozidlo zůstavitel ke dni své smrti vlastnil, tento majetek nebyl jako aktiva pozůstalosti v pozůstalostním řízení uplatňován. Žalobci tak mají možnost uplatnit svá shodná tvrzení v návrhu dodatečné projednání pozůstalosti, případně v návrhu na doplnění seznamu aktiv pozůstalosti, a to i bez požadovaného určení.

25. Domáhají-li se žalobci vydání rozsudku, který by určil vlastnické právo zůstavitele ke dni jeho úmrtí, a to na základě shodných skutkových tvrzení všech dědiců tohoto zůstavitele, domáhají se soudního rozhodnutí o otázce, která v pozůstalostním řízení tvoří otázku předběžnou a kterou si soud (soudní komisař) v pozůstalostním řízení řeší právním posouzením shodných tvrzení dědiců, a to bez potřeby dokazování. Navíc nelze s jistotou předvídat, že tento majetek nabudou z pozůstalosti všichni žalobci, protože v případě dodatečného projednání (které žalobci avizovali) může dojít k jiné dohodě o rozdělení pozůstalosti.

26. Po skončení dodatečného projednání dědictví, případě po zařazení bytové jednotky a osobního vozidla do aktiv pozůstalosti i bez takového projednání, se mohou ti z žalobců, kteří se stanou dědici tohoto majetku, domáhat vůči žalované určení svého vlastnického práva, a dosáhnout tak shody zápisu v katastru nemovitostí se skutečným stavem, a to s aktuálním skutečným stavem.

27. Naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení odvolací soud z výše uvedených důvodů neshledává. K nedůvodnosti žaloby lze dospět již pro nedostatek naléhavého právního zájem na požadovaném určení, bylo proto nadbytečné přezkoumávat závěry soudu prvního stupně týkající se duševního stavu zůstavitele ke dni jeho úmrtí a dalšími namítanými nedostatky uzavřených smluv. Odvolací soud však pro úplnost dodává, že závěry soudu prvního stupně založené na znaleckém posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] za přesvědčivé nepovažuje.

28. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.

29. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o nákladech řízení odvolacího. Žalovaná vynaložila náklady na zaplacený soudní poplatek (7000 Kč), náleží jí dále náhrada ve výši 300 Kč dle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za jeden úkon, který učinila jako nezastoupená (vyjádření k žalobě), a dále náhrada nákladů právního zastoupení (odměna advokáta za 1 úkon právní služby ve výši 3 100 Kč dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu – převzetí věci, za 1 úkon právní služby ve výši 1 550 Kč dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu – vyjádření na výzvu soudu nikoli ve věci samé, a za 6 úkonů právní služby po 4500 Kč dle § 11 odst. 1 písm. d), g) a k) advokátního tarifu – 3x účast na ústním jednání před soudem prvního stupně, 1x účast na ústním jednání před odvolacím soudem, vyjádření k žalobě po připuštění změny žaloby, odvolání, 8 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, cestovné právního zástupce z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem se spotřebou 8,2 l benzinu 95 oktanů na 100 km z [obec] do [obec] a zpět, celkem 118 km v roce 2020, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. ve výši 32 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,20 Kč za 1 km činí 805 Kč ( (8,2/100x32 + 4,2) x 118), celkem 236 km v roce 2021, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 27,80 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,40 Kč za 1 km činí 1 576 Kč ( (8,2/100x27,80 + 4,4) x 236)), a náhrada ve výši 7651 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaných, podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 14a odst. 1 advokátního tarifu), celkem náklady činí 51 382 Kč.

30. Podle § 224 odst. 1 a 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost k náhradě nákladů, které stát vynaložil na znalečné, uložena procesně neúspěšným žalobcům.

31. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod., místo plnění náhrady nákladů žalované bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.