o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 8. června 2021, č. j. 5 C 106/2020-662,

1. Shora označeným rozsudkem zastavil soud prvního stupně řízení v části týkající se 471 071,23 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z 207 220,56 Kč od [datum] do zaplacení, z 212 600,14 Kč od [datum] do zaplacení a z 51 250,53 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), výrokem II. uložil žalované povinnosti zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku 2 243 193,61 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z 986 763,04 Kč od [datum] do zaplacení, z 1 012 380,60 Kč od [datum] do zaplacení a z 244 049,97 Kč od [datum] do zaplacení a výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci ve stejné lhůtě, k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 260 047 Kč.

2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce se domáhal zaplacení 2 714 264,84 Kč s příslušenstvím z titulu dlužné kupní ceny za dodané zboží. Tvrdil, že byl dříve jednatelem a společníkem žalované, které v minulosti zapůjčil na provozní činnost své výlučné peněžní prostředky v souhrnné výši 83 655 198,57 Kč Smlouvou z [datum] svůj obchodní podíl prodal [právnická osoba] a.s., kterou zastupoval nynější jednatel žalované, [jméno] [příjmení]. Skladové zásoby v areálu žalované předmětem převodu nebyly, žalobce je kupní smlouvou a dohodou o započtení uzavřenou již [datum] od společnosti odkoupil za 30 138 490,09 Kč a [datum] uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu, na základě které byly veškeré skladové zásoby specifikované v inventárních seznamech i nadále umístěny ve skladech v areálu žalované. Žalovaná měla plynule pokračovat ve výrobě a prodeji plochodrážních motocyklů a za tím účelem ze skladových zásob odebírat dle svých potřeb. K tomu také v lednu až květnu a červnu až září 2019 docházelo. Na základě příjemek zboží vyhotovených a zaslaných žalovanou vystavil žalobce fakturu za odběr do května 2019, ústí dohoda byla stvrzena písemnou kupní smlouvou z [datum], ve které byla dohodnuta cena za odběr skladových zásob celkem 4 900 000 Kč ve čtyřech tranších, žalovaná k zajištění kupní ceny vystavila 4 směnky na vlastní řad s doložkou bez protestu. Částku, které se žalobce v tomto řízení domáhá, požaduje žalobce za skladové zásoby odebrané od června do září 2019, a to dle soupisu seznamu příjemek s uvedením položek a cen vystavených žalovanou. Na jejich základě vystavil fakturu na 464 821,31 Kč, splatnou dne [datum], fakturu na 1 224 980,74 Kč, splatnou [datum], fakturu na 729 162,29 Kč, splatnou [datum] a fakturu na 295 300,50 Kč, splatnou [datum] (včetně daně z přidané hodnoty), tím dle svého názoru akceptoval nabídku žalované a došlo k uzavření kupních smluv. V části týkající se 471 071,23 Kč s příslušenstvím, která odpovídala celkové částce daně z přidané hodnoty vyčíslené ve fakturách, vzal žalobce žalobu zpět.

3. Žalovaná namítala, že od žalobce žádné zboží nezakoupila, žalobce jí žádné zboží nedodal a smlouva z [datum] na předloženou fakturaci nedopadá, navíc je pro neurčitost relativně neplatná. Dle žalované žalobce ke dni uzavření smlouvy zboží ani nevlastnil, jednotlivé tranše dohodnutých limitů neodpovídají sjednanému trvání do prosince 2019. Kupní smlouvu a dohodu o započtení a rovněž nájemní smlouvu měl s žalovanou uzavřít její tehdejší jednatel [příjmení] [jméno] [příjmení], smlouvy mají atributy samokontraktace, neboť [anonymizováno] [příjmení] jednal za obě smluvní strany, stejně jako v případě dohod o privativní novaci ze [datum] a [datum], na základě kterých měl mít žalobce za žalovanou pohledávky ve výši 45 946 068,32 Kč a 37 709 130,25 Kč. Žalovaná namítla relativní neplatnost uvedených smluv a dohod, které měl žalobce jménem žalované uzavírat v rozporu se zájmy žalované.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná je v obchodním rejstříku zapsána od [datum], jako jednatel a společník byl zapsán žalobce, od [datum] je jako jednatel zapsán [jméno] [příjmení], jako společník je od [datum] zapsána [právnická osoba] a.s., [jméno] [příjmení] je členem představenstva této společnosti. Žalobce měl na základě půjček poskytnutých v minulosti žalované společnosti pohledávku za žalovanou společností v rozsahu přes 70 000 000 Kč. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o převodu obchodního podílu žalované společnosti s tím, že součástí smlouvy nejsou skladové zásoby a materiál, což bylo zohledněno ve výši kupní ceny. Žalobce uzavřel [datum] s žalovanou společností, jejímž jménem jednal, kupní smlouvu, dohodu o započtení a nájemní smlouvu. Předmětem koupě byly skladové zásoby, kupní cena ve výši 30 138 409,09 Kč měla být uhrazena zápočtem na pohledávku žalobce ze smlouvy o privativní novaci ze [datum] a částečně ze smlouvy o privativní novaci z [datum] (šlo o pohledávky žalobce vzniklé původně z půjčky žalované společnosti v rozsahu přes 70 000 000 Kč). Bylo dohodnuto, že žalobce přenechá skladové zásoby v držení žalované společnosti za účelem obstarání jejich dalšího prodeje, na dobu do [datum] byl sjednán nájem skladů. Žalovaná v lednu až září 2019 ze skladových zásob odebírala, měsíční přehledky příjemek zaslala žalobci zaměstnankyně žalované [jméno] [příjmení] jako přílohu e-mailu. Dne [datum] byla uzavřena kupní smlouva mezi žalobcem a žalovanou (jednající jednatelem [anonymizováno] [příjmení]) o koupi skladových zásob specifikovaných ve smlouvě, uvedli, že žalobce je vlastníkem skladových zásob v hodnotě 30 138 409,09 Kč umístěných ve skladech žalované a že vybrané a vzájemně odsouhlasené položky zboží budou prodávány postupně, výhradně kupujícímu dle jeho aktuálních možností, kupní cena bude hrazena převodem na účet prodávajícího na základě vystavených faktur, podkladem pro fakturaci bude seznam převzatých dílů, který bude prodávajícímu předložen do sedmi pracovních dnů po převzetí; cena měla být stanovena jako součin evidované ceny zboží a čísla 0,7. Sjednána byla fakturace ve 4 tranších s dohodnutým limitem. Žalobce vystavil 4 faktury za odběr zboží od ledna do května 2019, zaplacení kupní ceny za zboží odebrané v tomto období bylo zajištěno dne [datum] vystavením směnek na řad žalobce na částku 1 218 723,60 Kč, 1 176 507,57 Kč, 1 076 705,50 Kč a 1 356 492 Kč, žalobce se domáhá nároků ze směnek u [název soudu]. V období od června do září 2019 odebrala žalovaná ze skladových zásob žalobce díly za 464 821,31 Kč v [anonymizováno] [rok], za 1 224 980,74 Kč v [anonymizováno] [rok], za 729 162,29 Kč v [anonymizováno] [rok] a za 295 300,50 Kč v září 2019, odběr byl následně žalobci oznámen a byly mu zaslány podklady pro fakturaci. Na základě těchto podkladů vystavil žalobce fakturu [číslo] ze dne [datum] na částku 464 821,31 Kč, splatnou dne [datum] za odběr v [anonymizováno] [rok], fakturu [číslo] ze dne [datum] na částku 1 224 980,74 Kč, splatnou dne [datum] za odběr v [anonymizováno] [rok], fakturu [číslo] ze dne [datum] na částku 729 162,29 Kč, splatnou [datum] za odběr v [anonymizováno] [rok] a fakturu [číslo] ze dne [datum] na částku 295 300,50 Kč, splatnou [datum] za odběr v [anonymizováno] [rok], přílohou faktur jsou seznamy převzatého zboží. Žalobce před podáním žaloby žalovanou k úhradě kupní ceny vyzval.

5. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně podle § 2079 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), podle § 135, § 136, § 207, § 6 a § 13 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a podle § 1724 a násl. o. z., právní jednání posuzoval v souladu s § 552 odst. 1 podle jeho obsahu, využil výkladová pravidla dle § 555 až 558 o. z. a vyšel také ze základních zásad zakotvených v § 1 a násl. o. z. Dospěl k závěru, že všechny uváděné smlouvy uzavřené žalobcem jsou platné, uzavřené v souladu se zákonem, neporušují veřejný pořádek ani dobré mravy, jejich obsah je dostatečně určitý, obsah těchto ujednání byl jednateli společnosti [právnická osoba] znám, uvedené smlouvy byly uzavřeny v souvislosti s převodem obchodního podílu. Dodal, že i kdyby případná samokontraktace byla v rozporu se zájmy žalované společnosti, nezpůsobila by tato okolnost jejich neplatnost, ale pouze nárok žalované na náhradu škody proti žalobci jako bývalému jednateli. Žalovaná společnost odebrala v době od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok] zboží, které bylo ve vlastnictví žalobce, a to na základě kupní smlouvy z [datum], která tvoří rámcovou kupní smlouvu pro dílčí kupní smlouvy uzavírané do [datum]. Dílčí kupní smlouvy byly uzavírány ústně či konkludentně, žalobce návrh na jejich uzavření akceptoval vystavením faktur na základě příjemek a podkladů pro fakturaci vystavených žalovanou společností. Za období [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] byly vystaveny zajišťovací směnky ve výši odpovídající hodnotě odebraného zboží v tomto období, neboť žalovaná neměla prostředky na zaplacení kupní ceny, obchodní praxe probíhala od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok] ve stejném režimu. Akceptací položek ze skladových zásob vystavením faktur dle informací poskytnutých žalovanou došlo podle názoru soudu prvního stupně k uzavření kupní smlouvy, a to bez ohledu na skutečnost, že splatnost faktur byla stanovena na rok [rok]. Žalobou uplatněný nárok odpovídá výši kupní ceny odebraných dílů stanovené dle dohodnutého vzorce, požadovaný úrok z prodlení odpovídá stanovenému okamžiku splatnosti a výši zákonného úroku z prodlení. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně částečným procesním úspěchem žalobce, který vynaložil náklady na soudní poplatek a právní zastoupení advokátem, zohlednil přitom i zpětvzetí části žaloby, ke kterému nedošlo pro chování žalované.

6. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně jen proti výrokům II. a III. podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že soud rozhodoval na základě samokontrahovaných listin, jejich obsah a způsob jejich vzniku bagatelizoval. Smlouvy uzavřené samokontrahováním považuje žalovaná za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, který zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalovaný pohledávky ve výši 45 946 068,32 Kč a 37 709 130,25 Kč sám jménem žalované společnosti uznal, aniž by jejich výši doložil. Sám sobě také předal skladové zásoby, odsouhlasil jejich stav a umístění kdesi v prostorách žalované společnosti, kterou následně prodal. Žádnou ze samokontrahovaných smluv nenechal signovat kupujícím ([právnická osoba] a.s.), což dle žalované samo o sobě svědčí o nečistém záměru žalobce. Rozpor je dle žalované i mezi tvrzením, že žalované společnosti v minulosti poskytl půjčky ve výši 83 655 198,57 Kč, a důkazním návrhem k převodu celkem 57 735 578 Kč z účtu žalobce. Navíc takové platby mohly být realizovány i z jiného právního důvodu, a případná půjčka mohla být vrácena na jiný účet nebo v hotovosti. Rámcová kupní smlouva z [datum] nemůže nedostatky samokontrahovaných smluv zhojit, jak se žalobce domnívá. Dodala, že k dodávkám došlo dle dat zdanitelného plnění až po ukončení platnosti této rámcové smlouvy. Upozornil také na ujednání o tom, že kupující se stane vlastníkem prodávaného zboží dnem uhrazení jeho ceny nebo vystavením vlastní směnky. Soudu prvního stupně žalovaná také vytýkala, že se nezabýval tím, že podklady pro dodávky za [anonymizováno] [rok] byly vytištěny [datum] a podklady za [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] dne [datum]. Za nesprávné považuje žalovaná i závěry soudu prvního stupně o dodání zboží učiněný na základě dodacích listů, které byly nejprve předloženy jen s podpisem žalobce, soud prvního stupně se podle jejího názoru nezabýval ani rozpory v předložených fakturách včetně faktur vystavených konečným zákazníkům. Svědecké výpovědi soud prvního stupně dle žalované špatně hodnotil a svým postupem v řízení porušil tzv. rovnost zbraní a zasáhl do práva žalované na spravedlivý proces. Poukazovala také na to, že žalobce neprokázal, které konkrétní dodávky jsou zajištěny vystavenými směnkami. Dodala, že řádné dílčí smlouvy nebyly uzavřeny, že nadále popírá, že by jí zboží vyúčtované předmětnými fakturami bylo žalobcem dodáno. V průběhu odvolacího řízení žalovaná v souvislosti s návrhem na zrušení předběžného opatření, kterým jí bylo v průběhu odvolacího řízení zakázáno nakládat s nemovitými věcmi, tvrdila, že tvrzenou pohledávku žalobce (včetně příslušenství nepravomocně přiznanéhjo napadeným rozsudkem soudu prvního stupně) dne [datum] uhradila, taková úhrada však v žádném případě není uznáním závazku vůči žalobci. Navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části tak, že žalobu zamítne a žalobci přizná právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalobce označil odvolání žalované za opakování účelové argumentace ve snaze navodit dojem, že je obětí postupu žalobce a zaměstnanců žalované, přestože právě žalovaná nečestným a nemravným jednáním v rozporu se zákonem zapříčinila, že se žalobce musí domáhat svých práv u soudu. Tvrzení žalované jsou dle žalobce zcela účelová, ve vzájemné souvislosti nedávají žádnou logiku. Žalobce svá tvrzení prokázal celou řadou důkazů, včetně podání vysvětlení ze strany jednatele žalované, který sám odebrání zboží žalobce potvrdil, neplatnost dříve [anonymizováno] smluv napadá žalovaná až v rámci soudního řízení. Soud prvního stupně se se všemi námitkami žalované vypořádal, úplně a správně zjistil skutkový stav, který plně odpovídá tvrzením žalobce, a rovněž odůvodnil, proč neprovedl další navržené důkazy. Žalobce potvrdil, že od žalované obdržel na svůj účet částku 5 846 828,90 Kč, avšak s poznámkou, že nejde o uznání dluhu. Navrhoval, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro změnu napadeného rozsudku. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

9. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním. V odůvodnění svého rozsudku také srozumitelně popsal, jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, a vysvětlil, proč některé z navržených důkazů neprovedl. Odvolací soud proto na skutková zjištění soudu prvního stupně v plném rozsahu odkazuje.

10. Odvolací soud provedl dále důkaz listinami, které žalovaná předložila v průběhu odvolacího řízení k prokázání platby na účet žalobce. Jde o listiny, které vznikly po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Oznámením o provedení příkazu a oznámením o odchozí platbě bylo prokázáno, že byl zadán příkaz úhradě částky 5 846 828,93 z účtu [číslo] na účet [bankovní účet] příjemce [příjmení] [jméno], a to se zprávou pro příjemce„ Předběžné opatření OS [obec] č.j. 5 C 106/2020 – nejde o uznání dluhu“, a že došlo k odchozí platbě dle tohoto příkazu, a to včetně uvedení zprávy pro příjemce. E-mailem z [datum], který zaslal [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na e-mailovou adresu [email], bylo v odvolacím řízení prokázáno, že zástupce žalované sděloval právnímu zátupci žalobce, že jak již bylo telefonicky avizováno, přistoupí jejich mandant k zaplacení částky zajištěné předběžným opatřením OS v [obec], č. j. 5 C 106/2020, tato platba není v žádném případě uznáním dluhu. Zjištěné skutečnosti jsou uvedeny přímo v textu listin, k jejichž pravosti ani obsahové správnosti neměli účastníci námitky.

11. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

12. Podle § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.).

13. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním závazek zaniká.

14. Podle § 1933 odst. 1 o. z. je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí.

15. Podle § 2053 o. z. Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Placení úroků se podle § 2054 odst. 1 o. z. považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Podle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena (§ 2054 odst. 3 o. z.).

16. Žalobce se domáhá zaplacení kupní ceny za dodané movité věci ve výši 2 243 193,61 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z 986 763,04 Kč od [datum] do zaplacení, z 1 012 380,60 Kč od [datum] do zaplacení a z 244 049,97 Kč od [datum] do zaplacení. Z obsahu spisu je zřejmé, že v návrhu na nařízení předběžného opatření v průběhu odvolacího řízení tvrdil, že má za žalovanou pohledávku ve výši celkem 5 846 828,93 Kč, a to v této věci 2 243 193,61 Kč na jistině, 473 161,31 Kč na úrocích z prodlení a 260 074 Kč na nákladech řízení, které mu v této výši byly nepravomocně přiznány, a ve věci vedené u [název soudu] 2 433 197,50 Kč na jistině, 239 870,85 Kč na úrocích z prodlení, 8 110,66 Kč na směnečné odměně a 189 221 Kč na nákladech řízení. Je nesporné, že žalovaná žalobci částku 5 846 828,93 Kč uhradila na jeho účet, bylo prokázáno, že v souvislosti s tímto plněním dala žalobci předem najevo, že jde o plnění na pohledávku žalobce zajištěnou předběžným opatřením. Určila tak, na co (na jaký závazek či jeho část) žalobci plní.

17. Splněním závazek zanikne. Ke splnění není třeba žádného dalšího zvláštního úkonu dlužníka nebo věřitele, postačí faktické jednání dlužníka, které odpovídá jeho závazku. Pro zánik závazku není proto ani třeba, aby dlužník svůj dluh uznal. Pokud tedy žalovaná spolu s plněním na konkrétní pohledávky žalobce uvedla, že nejde o uznání dluhu, vyloučila tím pouze konkludentní uznání dluhu dle § 2054 o. z., nikoli však zánik závazku splněním.

18. Žalovaná na žalobou uplatněnou pohledávku zaplatila částku, která odpovídá nejen jistině a výši nepravomocně určených nákladů žalobce, ale také úroku z prodlení, a to za dobu do [datum], kdy ke splnění celé jistiny došlo. V době rozhodování odvolacího soudu tedy již žalobce žalobou uplatněnou pohledávkou nemohl disponovat, neboť ta by zanikla plněním žalované. Také pro rozsudek odvolacího soudu je podle § 211 a § 154 odst. 1 o. s. ř. rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žalované uložena povinnost k plnění, nemohl v okamžiku vyhlášení rozsudku odvolacího soudu obstát, neboť jak zánik celého žalobou uplatněného nároku splněním, tak žalovanou namítaná nedůvodnost takého nároku by vedla k zamítnutí žaloby. Bylo tedy již nadbytečné zabývat se tím, zda soud prvního stupně zjištěné skutečnosti správně právně posoudil.

19. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.

20. Vzhledem k odvolacím námitkám a vyjádření žalobce k nim odvolací soud dodává, že ani prohlášení žalované, že závazek, na který plní, neuznává, ani zamítavý rozsudek odvolacího soudu nezakládají povinnost žalobce poskytnuté plnění žalované jako bezdůvodné obohacení vrátit. Bezdůvodným obohacením je jen obohacení na úkor jiného bez spravedlivého důvodu (§ 2991 o. z.), splnění dluhu nemůže být plněním bez spravedlivého důvodu, proto je jako bezdůvodné obohacení v § 2992 o. z. výslovně vyloučeno. K vrácení poskytnutého plnění by tak byl žalobce povinen jen v případě, že bylo plněno bez právního důvodu (tedy že mu tvrzený nárok z kupních smluv nevznikl) nebo z právního důvodu, který odpadl (k odpadnutí právního důvodu dochází přitom rozsudkem odvolacího soudu jen u náhrady nákladů řízení ve výši 260 074 Kč).

21. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1, § 146 odst. 2, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího. Žalobce vzal žalobu částečně zpět, a to nikoli pro chování žalované, kterým by byl v odpovídající části žalobu uplatněný nárok uspokojen, po změně rozsudku soudu prvního stupně byl procesně zcela neúspěšný, a to i v odvolacím řízení. Odvolací soud mu proto uložil, aby nahradil žalované náklady, které vynaložila na soudní poplatek (112 160 Kč) a právní zastoupení (odměna advokáta za 8 úkonů právní služby po 19 180 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – převzetí a příprava věci, vyjádření k žalobě, účast na jednání před soudem v rozsahu 6 započatých dvouhodin, odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 17 300 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) a g) advokátního tarifu – odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem, 10 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada 24 půlhodin promeškaného času po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, cestovné právního zástupce 3x z [obec] do [obec] a zpět, celkem 2064 km motorovým vozidlem se spotřebou 9,06 motorové nafty na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 27,20 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,40 Kč za 1 km činí 14 168 Kč ( (9,06/100x27,20+4,4) x2064), a náhrada ve výši 43 598 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupkyně žalované, podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 14a odst. 1 advokátního tarifu), celkem 363 366 Kč. Další písemná podání učiněná právní zástupkyní žalované před soudem prvního stupně (doplnění vyjádření, vyjádření k replice, označení důkazů a závěrečný návrh) nepovažuje odvolací soud za samostatné účelné úkony právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu, dalších nákladů vzniklých v odvolacím řízení se žalovaná vzdala.

22. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal žádný důvod. [obec] plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.