O zaplacení 48 888 Kč s příslušenstvím

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po každém ze žalovaných zaplacení částky 48 888 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 7. 5. 2019 do zaplacení. Tvrdila, že 1. žalovaný u ní dne 18. 3. 2019 objednal ze svého e-mailu výrobu a dodávku dveří za odsouhlasenou cenu 88 888 Kč. Žalobkyně vystavila zálohovou fakturu na částku 40 000 Kč, na níž uvedla 1. žalovaným určeného odběratele, tedy 2. žalovanou. K provedení díla došlo 29. 4. 2019, konečná faktura byla vystavena opět na 2. žalovanou, neboť dle tvrzení 1. žalovaného byl takový postup se 2. žalovanou dojednán. Ze strany 1. žalovaného však nebyl doložen doklad o tom, že by byl oprávněn jednat jménem 2. žalované. Ve lhůtě splatnosti 6. 5. 2019 nebyla zbylá částka 48 888 Kč uhrazena, a to ani k výzvě žalobkyně.

2. 1. žalovaný namítal, že prováděl rekonstrukci své provozovny, celou zakázku s ohledem na financování formou dotace realizoval generální dodavatel, jímž byla 2. žalovaná. To bylo žalobkyni známo. Popřel, že by si zhotovení díla objednal, a tvrdil, že mezi 1. žalovaným a 2. žalovanou byla již dříve uzavřena smlouva s generálním dodavatelem, jímž byla 2. žalovaná, a nelze uzavřít dvě smlouvy na shodné plnění. V průběhu realizace zakázky začaly problémy se 2. žalovanou, v zájmu dokončení stavby a pomoci 2. žalované vstoupil do jednání s dodavateli, k tomu byl oprávněn po dohodě se zástupcem 2. žalované p. [příjmení], jenž schválil i cenovou nabídku žalobkyně. 2. žalovaná jeho jednání dodatečně schválila podle § 440 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.) tím, že uhradila zálohovou fakturu. Žalobkyni tedy muselo být zřejmé, že objednatelem díla je 2. žalovaná. Pokud zálohovou fakturu uhradil generální dodavatel, není rozumného důvodu vystavit konečnou fakturu na jiný subjekt.

3. Žalobkyně následně doplnila žalobu tak, že když ze strany 2. žalované stále nedocházelo k úhradě faktury, začala kontaktovat 1. žalovaného, ten odkázal žalobkyni na 2. žalovanou, žalobkyně poté požádala 1. žalovaného o doložení oprávnění jednat jménem 2. žalované, k tomu však nedošlo. Žalobkyně tedy kontaktovala 2. žalovanou, jež sdělila, že 1. žalovaný neměl oprávnění za ni jednat. Žalobkyně tak usoudila, že byla 1. žalovaným uvedena v omyl ohledně osoby objednatele, a změnila vystavené faktury na osobu 1. žalovaného, o čemž ho informovala, a učinila taktéž opravné hlášení na příslušném finančním úřadě. 1. žalovaný byl jedinou osobou, s níž žalobkyně jednala, se zástupci 2. žalované nikdy do styku nepřišla, proto došlo k soudnímu uplatnění nároku právě proti 1. žalovanému. Vzhledem k procesní obraně 1. žalovaného a k doložení smlouvy o dílo ze dne 28. 2. 2018 mezi 1. žalovaným a 2. žalovanou je však zřejmé, že je zde interní spor mezi 1. žalovaným a 2. žalovanou, a žalobkyně nehodlá být obětí tohoto sporu. Proto se domáhá zaplacení částky 48 888 Kč s příslušenstvím samostatně po každém z žalovaných.

4. 2. žalovaná namítala, že si u žalobkyně nic neobjednala, ani 1. žalovaného nepověřila k jednání jejím jménem. Mezi žalovanými došlo pouze k dohodě o tom, že 1. žalovaný si věc vyřídí sám, neboť požadoval změnu původního projektu, a pokud bude dodatek k dotaci schválen, budou dveře přes 2. žalovanou proúčtovány. Veškeré prostředky, které byly za dveře utraceny,

2. žalovaná 1. žalovanému poskytla, 2. žalovaná tak vůbec není ve sporu pasivně legitimována.

S žalobkyní nikdy nekomunikovala, není jí zřejmé, jak se mohla na dokladech žalobkyní vystavených objevit, doklady ani nebyly 2. žalované žalobkyní zaslány, dílo i přebíral 1. žalovaný sám. Doplnila, že nebyla vůbec projevena vůle statutárního orgánu 2. žalované způsobem zapsaným v obchodním rejstříku. Jednání 1. žalovaného, kterého se 2. žalovaná nijak neúčastnila, nemůže být přičítáno k tíži 2. žalované.

5. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil 2. žalované zaplatit žalobkyni částku

48 888 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 7. 5. 2019 do zaplacení (výrok I.) a nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 46 469,49 Kč (výrok III.), ve vztahu k 1. žalovanému žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že 1. žalovanému se proti žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok IV.).

6. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění. 1. žalovaný poptal u žalobkyně dodávku dveří, řešil s ní specifikaci i cenu. Cenovou nabídku zaslal 1. žalovaný e-mailem ze dne 16. 3. 2019 2. žalované. Následně dne 18. 3. 2019 1. žalovaný potvrdil žalobkyni objednávku dodávky dveří, dohodnutá cena činila 88 888 Kč, a dne 25. 3. 2019 prostřednictvím třetí osoby uhradil žalobkyni v hotovosti zálohu ve výši 40 000 Kč z prostředků, které mu zaslala 2. žalovaná prostřednictvím svého jednatele, [jméno] [příjmení]. Zálohová i konečná faktura byla vystavena dle pokynu 1. žalovaného na 2. žalovanou jako objednatele, následně však došlo ze strany žalobkyně ke změně na 1. žalovaného, a to poté, kdy 2. žalovaná žalobkyni sdělila, že se zakázkou nemá žádnou spojitost a že 1. žalovaný neměl pověření jednat jejím jménem, totéž se týká i daňového dokladu o přijetí zálohy. Mezi 1. žalovaným a 2. žalovanou byla dne 28. 2. 2018 uzavřena smlouva o dílo, dle níž se 2. žalovaná zavázala provést dílo s názvem„ Přestavba stávající stodoly na čalounickou dílnu“ pro 1. žalovaného, který se zavázal za předmětné dílo uhradit dohodnutou cenu, 2. žalovaná se zavázala zajistit a financovat veškeré subdodavatelské práce, přičemž za ně nese plnou záruku. Dne 29. 3. 2019 byl mezi žalovanými uzavřen Dodatek [číslo] k této smlouvě o dílo, do něhož byla dodávka dveří jako závazek 2. žalované pojata jako vícepráce (v rozsahu převyšujícím původní rozpočet). Žalobkyně dveře řádně dodala a nainstalovala, dílo převzal 1. žalovaný. Žalobkyně vystavila fakturu na jejich úhradu se splatností dne 6. 5. 2019 a zaslala ji 1. žalovanému, ten ji2. žalované přeposlal e-mailem dne 1. 5. 2019. Následně 2. žalovaná dodávku dveří vyúčtovala 1. žalovanému v závěrečné faktuře [číslo] ze dne 14. 6. 2019 a zahrnula ji do rozpisu podrobného vyčíslení a překlasifikování zatřídění víceprací a méněprací. 2. žalovaná měla průběžné problémy s financováním stavby, stavba neprobíhala dle odsouhlaseného harmonogramu, spolupráce mezi žalovanými probíhala problematicky a byla doprovázena řadou sporů, mezi žalovanými mj. dosud přetrvává spor o doplatek závěrečné faktury ve výši 300 000 Kč.

7. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 2586, § 436 odst. 1, § 440, § 446 a § 1970 o. z. a dospěl k závěru, že osobou povinnou k úhradě doplatku dodávky a montáže dveří žalobkyni je 2. žalovaná. Uvedl, že není pochybnost o tom, že žalobkyni vznikl nárok na úhradu doplatku ceny díla v žalované částce. Mezi účastníky byl spor pouze o to, který z žalovaných je k tomu povinen, když 1. žalovaný uváděl, že jednal se souhlasem 2. žalované jejím jménem a na její účet, 2. žalovaná to popírala. Soud prvního stupně uzavřel, že nebylo prokázáno, zda či v jakém rozsahu 2. žalovaná pověřila 1. žalovaného uvedenými jednáními, ale není pochybnost, že 2. žalovaná o jednáních 1. žalovaného věděla, a že bylo mezi žalovanými ujednáno, či alespoň akceptováno, že 1. žalovaný činí kroky k zajištění dílčích plnění stavby poté, co 2. žalovaná neplnila své povinností vyplývající jí ze smlouvy o dílo řádně a včas, když 1. žalovaný byl motivován snahou splnit podmínky dotace, z níž byla stavba jeho čalounické díly financována. 2. žalovaná byla o jednání 1. žalovaného s žalobkyní informována před potvrzením objednávky dodávky dveří a obdržela cenovou nabídku dodávky, 1. žalovaný jí i postoupil konečnou fakturu žalobkyně. Nebylo prokázáno, že 2. žalovaná sdělila 1. žalovanému, že v jednání o dodávce dveří nemá pokračovat či vyslovila nesouhlas se zasláním konečné faktury za jejich dodání. 2. žalovaná sama uvedla, a že poskytovala 1. žalovanému finanční prostředky na subdodávky výstavby čalounické dílny, které hradil subdodavatelům přímo 1. žalovaný, a že záloha uhrazená 1. žalovaným žalobkyni byla financována právě z těchto prostředků. Ač soud prvního stupně neměl za prokázaný rozsah zmocnění 1. žalovaného k jednání s žalobkyní jménem 2. žalované, měl za prokázané, že i pokud by 1. žalovaný jednal bez takového zmocnění či zmocnění překročil, 2. žalovaná jeho jednání akceptovala, když překročení takového jednání žalobkyni ve smyslu § 446 o. z. neoznámila. Soud prvního stupně má navíc akceptaci jednání 1. žalovaného s žalobkyní ve smyslu ustanovení § 440 o. z. za prokázanou i tím, že 2. žalovaná dne 29. 3. 2019 uzavřela Dodatek [číslo] ke smlouvě o dílo (čalounická dílna), do něhož byla dodávka dveří jako závazek 2. žalované pojata jako vícepráce, a to včetně cenové kalkulace vyplývající z cenové nabídky žalobkyně. Následně pak i dodávku dveří 1. žalovanému vyúčtovala v závěrečné faktuře. Soud prvního stupně tak uzavřel, že 1. žalovaný buď jednal s žalobkyní jménem a na účet 2. žalované na základě výslovného pověření, nebo na základě dodatečné akceptace jeho jednání, pokud jednal bez pověření či pověření překročil. Současně uložil 2. žalované povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení běžící ode dne následujícího po splatnosti faktury, která se do dispozice 2. žalované dostala před svojí splatností. Nákladový výrok mezi žalobkyní a 2. žalovanou soud prvního stupně odůvodnil plným úspěchem žalobkyně ve sporu, nákladový výrok mezi žalobkyní a 1. žalovaným pak aplikací § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), neboť shledal důvody zvláštního zřetele jdoucí k tíži 1. žalovaného, který žalobkyni sdělil, že jedná jménem 2. žalované, avšak následně nebyl k její žádosti schopen prokázat své oprávnění, žalobkyně tak neměla jinou možnost, než podat žalobu proti 1. žalovanému, ten tedy zapříčinil, že žaloba byla podána i na něj.

8. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti všem jeho výrokům, podala včas odvolání 2. žalovaná. Uvedla, že ač soud prvního stupně uvedl, že nebylo prokázáno, zda či v jakém rozsahu 2. žalovaná pověřila 1. žalovaného zajištěním dodávky dveří, učinil závěr o tom, že má za prokázané, že pokud 1. žalovaný jednal bez zmocnění nebo zmocnění překročil, 2. žalovaná jednání 1. žalovaného akceptovala, když svůj nesouhlas žalobkyni neoznámila. To lze dle názoru 2. žalované aplikovat pouze v případě překročení zástupčího oprávnění, nikoliv při jednání bez plné moci. 2. žalovaná však 1. žalovaného k jednání svým jménem nikdy nezmocnila. Důkazní břemeno k prokázání takové skutečnosti leží na žalobkyni, 2. žalovaný nemůže prokazovat negativní skutečnost. Žalobkyně však zmocnění 1. žalovaného 2. žalovanou neprokázala, 2. žalovaná nadto bez zbytečného odkladu poté, co byla žalobkyní vystavena konečná faktura, svůj vztah k dodaným dveřím negovala. Ve věci je třeba aplikovat ustanovení § 440 odst. 1 o. z., neboť 2. žalovaná jednání neschválila. Zavázán je tak pouze 1. žalovaný. Jakákoliv případná jednání mezi žalovanými v souvislosti s vícepracemi nelze považovat za příslušné schválení. Nadto podle smlouvy o dílo uzavřené mezi žalovanými 2. žalovaná nesmí pověřit provedením díla nebo jeho části jiného zhotovitele nebo subdodavatele než kterého uvedla v nabídce na veřejnou zakázku. 1. žalovaný samovolně vstupoval do obchodních jednání i s jinými subdodavateli a začal "poptávat" a uzavírat smlouvy o dílo s rozdílnými subdodavateli a prezentoval se jako zmocněnec 2. žalované. Z vlastní iniciativy, vlastním jménem a ze své e-mailové schránky jednal i se žalobkyní, sám složil i zálohu ve výši 40 000 Kč, své zmocnění však žalobkyni nikdy nedoložil. 2. žalovaná se jednání nijak neúčastnila a nebyla vůbec projevena její vůle. Poukázala i na ustanovení § 1759 o. z., dle kterého smlouva zavazuje pouze smluvní strany a vůči jiným osobám působí jen v případech stanovených zákonem. Uzavřela, že soud prvního stupně posoudil zjištěný skutkový stav nesprávně, a navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně k odvolání uvedla, že ustanovení § 446 o. z. se skutečně vztahuje pouze na případy překročení zástupčího oprávnění. Formulace soudu prvního stupně, dle níž„ v řízení pak nebylo prokázáno, zda, či v jakém konkrétním rozsahu 2. žalovaná pověřila“, je podle názoru žalobkyně pouze nešťastně zvolená, odůvodnění rozsudku je třeba vykládat ve vzájemné souvislosti. Soud totiž na jiném místě uvádí, že není dána pochybnost o tom, že 2. žalovaná o jednání 1. žalovaného věděla a že bylo mezi nimi ujednáno či alespoň akceptováno, že 1. žalovaný činí kroky k zajištění dílčích plnění stavby. Soud prvního stupně tak byl přesvědčen o existenci ústního zmocnění 1. žalovaného k jednání jménem 2. žalované. Žalobkyně byla zcela mimo smluvní vztah obou žalovaných, striktní trvání na unesení důkazního břemene ve vztahu k existenci zmocnění by pro ni bylo nepřiměřeně přísným požadavkem. Ocitla se bez svého zavinění uprostřed sporu žalovaných, svou povinnost ze smlouvy o dílo přitom splnila řádně a včas. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vůči 2. žalované.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

11. 2. žalovaná napadla odvoláním rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu, její odvolání směřuje i proti výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba proti 1. žalovanému, a proti výroku IV., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovaným. Uvedenými výroky rozsudku soudu prvního stupně nebyla 2. žalované uložena žádná povinnost, tyto výroky se jejích práv nedotýkají ani jiným způsobem. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku však vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. V části týkající se odvolání proti výroku II. a IV. rozsudku proto odvolací soud podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání 2. žalované odmítl. Výroky II. a IV. proto nebyly odvolacím soudem věcně přezkoumávány a nabyly samostatně právní moci

(§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

12. Podle § 2586 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

13. Podle § 436 odst. 1 o. z. kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

14. Podle § 440 odst. 1 o. z. překročí-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. Podle § 440 odst. 2 o. z. není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

15. Podle § 446 o. z. překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje.

16. Podle § 1759 o. z. smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen v případech stanovených v zákoně.

17. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na které odvolací soud v plném rozsahu odkazuje, zjištěné skutečnosti však nesprávně právně posoudil.

18. Žalobkyně konstantně tvrdila, že jednala výlučně s 1. žalovaným, kterému dílo také předala, který ji však uvedl v omyl ohledně osoby objednatele, neboť nechal všechny listiny vystavit na 2. žalovanou, žádným dokladem o oprávnění ji zastupovat se však neprokázal. Tomu odpovídá i následný postup žalobkyně, když tyto listiny vystavila znovu, již s uvedením 1. žalovaného jako objednatele. Žalobou uplatnila nárok i vůči 2. žalované, avšak pouze s tvrzením, že nehodlá být obětí sporu obou žalovaných, a z opatrnosti tutéž částku požaduje po každém z nich, byť s vědomím, že vůči jednomu z žalovaných bude žaloba zamítnuta. Na žalobních tvrzeních stran toho, kdo byl objednatelem ze smlouvy o dílo, však setrvala.

19. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že i přes poskytnuté poučení dle § 118a o. s. ř. nebylo prokázáno, zda či v jakém rozsahu 2. žalovaná pověřila 1. žalovaného právním jednáním. Pokud nebyl prokázán nejen rozsah zmocnění, ale ani to, zda vůbec byla 1. žalovanému udělena plná moc, aby jménem 2. žalované právně jednal, je třeba vycházet z toho, že 1. žalovaný nebyl zmocněn k žádnému jednání jménem 2. žalované, a tedy zástupčí oprávnění nemá. Nelze pak hovořit o překročení zmocnění a ust. § 446 o. z. nelze vůbec aplikovat. Závěr soudu prvního stupně, že i kdyby k překročení zmocnění ze strany 1. žalovaného došlo, 2. žalovaná takové jednání schválila, neboť o jednáních 1. žalovaného věděla a překročení zástupčího oprávnění žalobkyni přesto neoznámila, je proto nesprávný.

20. Zjištěné skutečnosti je třeba posoudit dle obecného ustanovení § 440 o. z. Ten však k závaznosti právního jednání osoby, která překročila zástupčí oprávnění nebo jednala za jiného bez takového oprávnění, pro zastoupeného vyžaduje aktivní jednání zastoupeného, tedy schválení překročení bez zbytečného odkladu. Výslovné schválení jednání 1. žalovaného ze strany 2. žalované žalobkyně ani netvrdí.

21. 2. žalovaná se o tom, že 1. žalovaný objednal dveře jejím jménem, dozvěděla až z konečné faktury vystavené žalobkyní. Proti té se bezodkladně ohradila, žalobkyni sdělila, že se zakázkou nemá žádnou spojitost a že 1. žalovaný neměl pověření jednat jejím jménem. Z toho, že 2. žalované byla zaslána cenová nabídka a že věděla, že 1. žalovaný s žalobkyní jedná o dodávce dveří, které měly být dodány jako součást díla, které jako generální dodavatel zhotovovala, nelze dovozovat, že by bylo 2. žalované známo, že 1. žalovaný tak činí jejím jménem. 2. žalovaná ani zálohu na objednané dveře nehradila přímo žalobkyni, ale poskytla 1. žalovanému prostředky na zaplacení této zálohy. Mohla se tedy domnívat, že objednávku činí svým jménem 1. žalovaný, který ji takto získané dveře následně pro zhotovení díla poskytne. V takovém případě by dodávka dveří mohla být v dodatku [číslo] pojata jako vícepráce a následně jako součást díla fakturována, přestože zhotoviteli díla nebyly dodány na základě smlouvy s jejich výrobcem, ale jako subdodávka.

22. 1. žalovaný nebyl zmocněn k žádnému jednání jménem 2. žalované, ta jeho jednání jejím jménem při učinění objednávky u žalobkyně nikdy neschválila, jednání 1. žalované proto nezavazuje 2. žalovanou, ale podle § 440 odst. 2 o. z. 1. žalovaného. Přestože za zjištěných okolností by k tomu, aby závazek mezi žalobkyní a 2 žalovanou nevznikl, postačilo jen to, že 2. žalovaná jednání 1. žalovaného aktivně bezodkladně neschválila, je třeba připomenout, že 2. žalovaná se proti jednání 1. žalovaného ohradila okamžitě poté, co zjistila, že s žalobkyní jednal jejím jménem. K zaplacení doplatku za dodané dveře by proto nebyla zavázána ani v případě, že by 1. žalovaný zástupčím oprávněním disponoval a pouze rozsah udělené plné moci překročil.

23. Soud prvního stupně rozhodl nesprávně, když uložil povinnost k zaplacení doplatku ceny za řádně a včas provedené dílo 2. žalované. Odvolací soud proto napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu vůči 2. žalované jako nedůvodnou zamítl.

24. K námitce žalobkyně, že dodala řádně a včas provedené dílo a ocitla se bez svého zavinění uprostřed sporu žalovaných, odvolací soud dodává, že bylo na žalobkyni, aby si ověřila existenci a rozsah zmocnění osoby, která chce s žalobkyní uzavřít smlouvu jménem jiné osoby, a také aby využila možnosti odvolání proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně, pokud neměla jistotu, který z žalovaných je dlužníkem její pohledávky.

25. Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně byl změněn, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. znovu o nákladech řízení mezi žalobkyní a 2. žalovanou a plně úspěšné 2. žalované přiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 24 623,50 Kč, sestávající z nákladů právního zastoupení, tj. z odměny za zastupování advokátem ve výši 16 830 Kč podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za každý z 5,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 2x písemné podání ve věci samé, účast u jednání přesahující 2 hodiny, účast u jednání, na němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku – ač na jednání došlo i k odkazu na písemný závěrečný návrh /za nějž byla odměna v plné výši přiznána/, lze dospět k závěru, že se jedná o úkon, který je tomu ve smyslu § 11 odst. 3 advokátního tarifu svou povahou a účelem nejbližší), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 1 800 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 6 úkonů právní služby po 300 Kč, dále z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 800 Kč (tj. 8 půlhodin po 100 Kč za cestu na jednání na trase [obec] - [obec] a zpět) a v částce 200 Kč (tj. 2 půlhodiny za čas promeškaný v důsledku zpoždění zahájení jednání dne 20. 4. 2021) a náhrada cestovních výdajů za účast při jednání u Okresního soudu v Berouně dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 720 Kč na stejné trase o celkové ujeté vzdálenosti 128 km osobním vozidlem tov. zn. VW Passat 3C, [registrační značka] dle předloženého technického průkazu, a to s kombinovanou spotřebou 4,5 l /100 km při průměrné ceně pohonné hmoty (NM) 27,20 Kč l a paušální sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel pro rok 2021 ve výši 4,40 Kč dle vyhlášky č. MPSV č. 589/2020 Sb., vše zvýšené o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., představovanou částkou 4 273,50 Kč, neboť zástupce 2. žalované jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty.

26. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty odvolací soud neshledal důvod, místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. 2. žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná pouze zčásti (jejímu odvolání bylo jen částečně vyhověno, ve zbylé části bylo její odvolání odmítnuto), žádný z účastníků nemá proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.