o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 18 C 197/2021-62,

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 76 450,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do požadavku na zaplacení částky 553 485 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 553 485 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaného úroku ve výši 4 327,32 Kč, úroku ve výši 5 % ročně z částky 553 485 Kč od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně uvedl, že se žalobkyně se domáhala zaplacení 553 485 Kč s příslušenstvím a tvrdila, že mezi žalovanou jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Dne [datum] zapůjčila žalobkyně žalované částku 1 590 000 Kč a dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu v písemné podobě. Žalovaná se v ní zavázala vrátit zapůjčenou částku do [datum] a uhradit poplatek ve výši 90 000 Kč, a dále úrok ve výši 5 % ročně z dlužné částky ode dne poskytnutí zápůjčky do jejího vrácení. Dne [datum] byla žalobkyni uhrazena částka 1 106 515 Kč, kterou započetla na poplatek a ve zbývající části na jistinu.

3. Žalovaná namítala, že zpočátku se nejednalo o zápůjčku, ale o koupi nemovitých věcí pro žalovanou od [jméno] [příjmení] Smlouvu o zápůjčce mezi žalovanou a žalobkyní žalovaná považuje za neplatnou, protože není podepsaná. Dále namítala, že ve smlouvě je uveden účel koupě nemovitých věcí, které žalovaná již v té době vlastnila, a vydlužitelem není žalovaná, ale insolvenční správce [anonymizována dvě slova]. Poté, co došlo k ukončení vztahu žalované a [jméno] [příjmení], se žalovaná rozhodla nemovité věci prodat, s čímž [jméno] [příjmení] souhlasil, a po obdržení finančních prostředků z prodeje nemovitých věcí převedla tyto finanční prostředky na účet [jméno] [příjmení], a to ve výši 1 680 000 Kč. Peníze poslala na účet [jméno] [příjmení], jiné číslo účtu neměla. Platbu označila variabilním symbolem, jímž byl rok jejího narození, a věc měla za vyřízenou.

4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] uzavřeli účastníci písemnou smlouvu o zápůjčce částky 1 590 000 Kč, ve které se žalovaná jako vydlužitel zavázala vrátit žalobkyni jako zapůjčiteli tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 90 000 Kč a spolu s úrokem ve výši 5 % ročně z dlužné částky od jejího poskytnutí do jejího vrácení, a to nejpozději do [datum] na účet zapůjčitele, který však ve smlouvě není uveden. [příjmení] 1 590 000 Kč byla připsána na účet uvedený ve smlouvě dne [datum]. Zápůjčka byla poskytnuta za účelem koupě bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v části [územní celek], na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], vše v obci a [katastrální uzemí] Smlouva byla podepsána jednatelem žalobkyně [jméno] [příjmení] a žalovanou. Žalovaná zaslala částku ve výši 1 680 000 Kč dne [datum], a to převodem ze svého účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet], který je veden na jméno [jméno] [příjmení]. Žalobkyně dne [datum] obdržela částku ve výši 1 106 515 Kč z účtu č. [bankovní účet], kterou započetla na dlužnou jistinu a na poplatek, a proto požadovala po žalované doplacení zbytku zapůjčené částky, včetně příslušenství.

5. Po právní stránce soud věc hodnotil podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle § 1908 o. z., § 1954 o. z. a § 1957 odst. 1 o. z. Soud prvního stupně uzavřel, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce mezi účastníky, byla řádně podepsána a vyjadřuje svobodnou vůli účastníků. Při peněžité zápůjčce může být předání peněz realizováno i bezhotovostním převodem, určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět zápůjčky převeden, je možné a je pak splněna i podmínka předání předmětu zápůjčky vydlužiteli. V daném případě bylo plněno na účet insolvenčního správce [anonymizována dvě slova], čímž byly finanční prostředky žalované poskytnuty. Ve smlouvě bylo uvedeno, že peníze má vydlužitel vrátit na účet zapůjčitele, který není ve smlouvě identifikován. Pokud žalovaná plnila na účet č. [bankovní účet], o kterém věděla, že je [jméno] [příjmení], který je jednatelem žalobkyně, a jestliže [jméno] [příjmení] bez zbytečného odkladu poté, co zjistil, že žalovaná poukázala plnění na jeho účet (odlišný od účtu, na který měl dlužník plnit), tyto peněžité prostředky žalované nevrátil, lze podle názoru soudu prvního stupně uzavřít, že plnění žalované na jiný účet akceptoval a tedy závazek žalované zanikl dnem připsání poukázané částky na účet. K tomu soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3065/2009 ze dne 16. 1. 2013. Soud prvního stupně dále uvedl, že pokud žalobkyně argumentovala tím, že si [jméno] [příjmení] započetl obdržené finanční prostředky na jiný závazek žalované, pak soud prvního stupně neměl pochybnosti o tom, že výše dlužné částky, která byla na jeho účet žalovanou zaslána, byla projevem vůle žalované, na který dluh plní, což dokazuje podle soudu prvního stupně i to, že [jméno] [příjmení] ze svého účtu část těchto finančních prostředků zaslal žalobkyni. Je tedy evidentní, na jaký dluh bylo žalovanou plněno, a věděla to jak žalovaná, tak [jméno] [příjmení]. Oba účastníci se v průběhu řízení shodli, že probíhala spolupráce mezi žalovanou a [jméno] [příjmení], že tito se dlouhodobě znali a je tedy obvyklé, že žalovaná věděla, že účet, na který zaslala peníze, patří [jméno] [příjmení]. Pokud ve smlouvě o zápůjčce nebylo číslo účtu identifikováno a smlouvu jako jednatel žalobkyně podepsal [jméno] [příjmení], nelze žalované vytýkat, že splnila svůj závazek zasláním finančních prostředků na jí známý účet. Z uvedených důvodů soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná dne [datum] splnila svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce, a z tohoto důvodu byla žaloba částečně zamítnuta, jak bylo uvedeno ve výroku II. rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná plnila svůj závazek až dne [datum], nikoliv za lhůtě stanovené smlouvou, byl žalobkyni přiznán sjednaný úrok ve výši 5 % ročně z částky 1 590 000 Kč od [datum], a to ve výši 76 450,68 Kč, která odpovídá výši úroku za dobu do [datum] včetně.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýká, že zjištěné skutkové okolnosti nesprávně právně posoudil a některá skutková zjištění při svém posouzení opomenul zohlednit a přihlédnout k nim. Závěr soudu prvního stupně, že závazek žalované vyplývající ze smlouvy o zápůjčce byl splněn úhradou na účet třetí osoby vedený na jméno pana [příjmení], považuje žalobkyně za nesprávný, dodala, že judikatura, na kterou soud prvního stupně odkazuje, se týkala plnění na jiný účet shodného věřitele, nikoliv na účet vedený ve prospěch osoby odlišné od věřitele, jako je tomu v daném případě. Platební místo nelze ztotožňovat s účtem jednatele, jde o dva různé subjekty, navíc sama žalovaná jednatelství pana [příjmení] před soudem prvního stupně zpochybňovala. Ve smlouvě o zápůjčce bylo sjednáno jako platební místo účet žalobce, mezi žalobkyní a žalovanou nebyla učiněna žádná dohoda o tom, že by to mohl být účet jakékoliv jiné třetí osoby, žalovaná žalobkyni nikdy nepožádala o sdělení čísla účtů a ani neučinila žádné kroky k tomu vedoucí, nikdy nesdělila žalobkyni, že uhradí závazek na účet [jméno] [příjmení], když nemá číslo účtu žalobkyně k dispozici. Je to tedy žalovaná, kdo neuhradil svůj závazek ve vztahu k žalobkyni řádně a včas. Soud prvního stupně podle žalobkyně nesprávně hodnotily i postup [jméno] [příjmení], neboť ten obdržené plnění započetl z části na splatné pohledávky, které měla za žalovanou sám jako fyzická osoba. Existenci pohledávek ve vztahu k [jméno] [příjmení] potvrdila sama žalovaná, která uvedla, že čísla jeho účtu měla k dispozici již dříve v souvislosti s jinými pohledávkami, které s žalobkyní nijak nesouvisejí. Zbývající část finančních prostředků, které [jméno] [příjmení] nezapočetl na své pohledávky, přeposlal žalobkyni na úhradu pohledávky žalované, jakožto plnění za třetího, a tento postup byl žalované bez zbytečného odkladu oznámen. Pokud by žalovaná nabyla dojmu, že s finančními prostředky naložila neoprávněně, mohla se domáhat vydání bezdůvodného obohacení, nikoliv však v řízení, které s [jméno] [příjmení] nesouvisí. Pro žalobkyni je pro posouzení sporu rozhodné, že obdržela pouze část úhrady na svůj závazek. Žalovaná nebyla oprávněná změnit platební místo, o zjištění čísla účtu žalobkyně se ani nepokusila. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a aby jí byl přiznán celý žalobou požadovaný nárok. Z obsahu odvolání plyne, že směřuje jen proti věcnému zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně.

7. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že splnila svůj dluh tímto způsobem, protože jiný účet než účet [jméno] [příjmení] neznala a číslo účtu, na který měla podle smlouvy plnit, nebylo ve zmíněné smlouvě uvedeno. Z toho dovozuje, že ani nemohla dodržet dohodu o platebním místě. Uvedla, že [jméno] [příjmení] vyžadoval zaplacení finanční částky v hotovosti, což žalovaná odmítla, plnila proto na účet, který je účtem [jméno] [příjmení], tedy majitele a jednatele žalobkyně a učinila tak v dobré víře, aby dostála svému závazku ze smlouvy. Konstatovala, že pokud by [jméno] [příjmení] po zjištění, že mu byly na účet připsány finanční prostředky, měl pocit, že mu tyto finanční prostředky nenáleží, měl je žalované vrátit a sdělit jí jiné číslo účtu, nikoliv využít vzniklého prostoru a sdělit vše žalované až v předžalobní upomínce. Pokud byla částka odeslaná žalovanou shodná s částkou uvedenou ve smlouvě o zápůjčce, tedy ve výši 1 680 000 Kč, skládající se z jistiny a poplatků za zápůjčku, je zřejmé, že se mělo jednat o úhradu uvedeného dluhu. Žalovaná nesouhlasí s tím, že si [jméno] [příjmení] připsané finanční prostředky započetl na jiné závazky, mezi nimi doposud nevyřešené, neboť takový postup smlouva o zápůjčce neupravuje a jiných závazků se netýká.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (srov. § 206 odst. 2 o. s. ř.).

9. Odvolací soud vyšel při svém rozhodování ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správní a na která pro stručnost odkazuje. Tato skutková zjištění však soud prvního stupně nesprávně právně posoudil.

10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1 věta prvá o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Podle § 1908 odst. 1 o. z splněním dluhu závazek zaniká. Podle § 1908 odst. 1 o. z. dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.

13. Podle § 1954 o. z. k řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem.

14. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1975 o. z. je věřitel v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

18. V tomto případě nebyl mezi účastníky spor o tom, že finanční prostředky byly způsobem dohodnutým ve smlouvě žalobkyní žalované poskytnuty. Smlouva byla uzavřena písemně, opatřena podpisy obou účastníků. Žalovaná byla povinna zapůjčené finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za jejich poskytnutí a spolu s dohodnutým úrokem z dlužné částky nejpozději do [datum]. Dále bylo mezi stranami ujednáno, že zápůjčka je splatná na účet za zapůjčitele.

19. Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že účet, na který byla částka ve výši 1 680 000 Kč žalovanou zaplacena, není účtem žalobkyně, ale účtem [jméno] [příjmení], nikoli žalobkyně. Tato skutečnost byla potvrzena i sdělením [právnická osoba] Z tvrzení žalované je zřejmé, že žalovaná v okamžiku, kdy chtěla plnit svůj dluh ze smlouvy, nevyžádala od žalobkyně číslo účtu, na který má svůj dluh splnit a předmětné finanční prostředky zaslala na jí již známý účet [jméno] [příjmení]. Takové plnění však nelze považovat za řádné, neboť neodpovídá tomu, co bylo mezi účastníky ve smlouvě dohodnuto, nešlo ani o plnění poskytnuté žalobkyni, neboť plněním na účet fyzické osoby se nedostalo do její majetkové sféry.

20. Nebylo ani tvrzeno, že by se účastníci o plnění dluhu dohodli jinak, nebo že by žalobkyní bylo určeno, aby žalovaná platila na jiný účet než účet žalobkyně. Pokud soud prvního stupně odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3065/2009, je toto rozhodnutí je pro řešení dané situace nepoužitelné, neboť vycházelo z jiného skutkového stavu a konstatovalo, že pokud věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy mohl při řádném chodu věcí zjistit, že dlužník poukázal peněžité plnění na jeho účet (odlišný od účtu, na který měl dlužník dle dohody plnit), tyto peněžité prostředky dlužníkovi nevrátí, lze zásadně uzavřít, že dlužníkovo plnění na jiný účet akceptoval; v takovém případě zanikne dlužníkův závazek (neplyne-li z uzavřené smlouvy něco jiného) dnem připsání poukázané částky na účet věřitele. Jednalo se však o dva účty téhož věřitele, který se takovému plnění nebránil, ač neodpovídalo podmínkám stanoveným ve smlouvě.

21. V tomto případě však nebylo plněno na jiný účet žalobkyně, ale na účet třetí osoby, a je v tomto případě nerozhodné, že se jednalo o osobu jednatele žalobkyně. Pokud žalovaná neznala účet žalobkyně, měla ji vyzvat k součinnosti - sdělení čísla účtu. Pokud by žalobkyně takovou součinnost žalované neposkytla, nebyla by žalovaná s plněním svého dluhu v prodlení. Plněním na účet jiné osoby však k zániku závazku ze smlouvy o zápůjčce nedošlo.

22. S ohledem na skutečnosti shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně má nárok i na zaplacení částky 553 485 Kč (zbývající část jistiny), zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 553 485 Kč od žalobou uplatněného data, tedy od [datum], kdy prodlení žalované již trvalo, do zaplacení a úroku ve výši 5 % ročně z částky 553 485 Kč od [datum] do zaplacení. Pokud jde část zamítavého výroku II. týkající se kapitalizovaného 5% úroku ve výši 4 327,32 Kč (tedy rozdíl mezi požadovanou částkou 80 778 Kč a přiznanou částkou 76 450,68 Kč), ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně o tom, že dohodnuté úroky ve výši 5 % ročně je třeba počítat pouze z jistiny poskytnuté zápůjčky, nikoli i z poplatku za její poskytnutí, neboť i ten má charakter ujednání o úroku ze zápůjčky, a úrok z úroku lze požadovat pouze tehdy, bylo-li to ujednáno (§ 1806 věta prvá o. z.).

23. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 553 485 Kč spolu s úrokem ve výši 5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu napadený výrok II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

24. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a to podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a podle § 151 odst. 1 o. s. ř.. Žalobkyně má v tomto případě právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť pokud jde o zamítnutou část jejího návrhu, tato představuje pouze nepatrnou část předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají v tomto případ ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 22 140 Kč a z nákladů na právní zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna za pět úkonů právní služby po 10 540 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 6 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, žalobu, vyjádření k odporu žalované ze dne [datum] a účast na jednání před soudem dne [datum], paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu za každý z uvedených úkonů právní služby, čtyři půlhodiny promeškaného času po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, cestovné právního zástupce z [obec] do [obec] a zpět, celkem 146 km osobním automobilem se spotřebou 4,1 l motorové nafty na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. ve výši 27,20 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,40 Kč za 1 km činí 805 Kč ( (4,1/100x27,20 + 4,40) x146), a podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 11 635 Kč, celkem náklady žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně činily 89 180 Kč.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která měla i v odvolacím řízení pouze nepatrný neúspěch ve věci, právo na plnou náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 27 675 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši 10 540 Kč za dva úkony právní služby, a to podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu (odvolání, účast na jednání soudu dne [datum]), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 4 552,80 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně podle § 137 odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí 53 907,80 Kč.

26. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stavení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.