o zaplacení částky 745 000 Kč s příslušenstvím,

1. Okresní soud v [jméno FO] (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 730 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 15 000 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 730 000 Kč od [datum] do [datum] (výrok II.) a dále rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 200 056,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly stavební úpravy nemovitých věcí, vymezené v článku II. smlouvy, cena díla byla pevně určena dohodou stran ve výši 1 607 402 Kč včetně daně z přidané hodnoty a doba provedení díla byla sjednána do [datum]. Dle článku IX. odst. 1 a 3 smlouvy o dílo byla sjednána smluvní pokuta za prodlení se splněním povinnosti předat objednateli dokončené dílo ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení se splatností do 21 dnů od doručení výzvy k zaplacení smluvní pokuty. Dne [datum] došlo dohodou smluvních stran k rozšíření a úpravě předmětu díla, a to zesílení konstrukce krovu a výměně střešního pláště předmětné stavby; cena díla byla navýšena o pevně stanovenou částku 1 689 215 Kč bez daně z přidané hodnoty. Termín realizace díla byl stanoven na [datum]. Soud prvního stupně vzal rovněž za prokázané, že žalovaná učinila několik pokusů o předání díla žalobkyni, žalobkyně odmítla dílo převzít, jednak s odkazem na finanční nesrovnalosti, jednak s ohledem na vady a nedodělky, které dílo vykazovalo. Soud prvního stupně dále konstatoval, že dřevěné konstrukce, které byly předmětem díla, nebyly dostatečně ošetřeny pro biotickým škůdcům, ač nátěry dřevěných konstrukcí [Anonymizováno] byly předmětem díla a žalovaná tyto práce fakturovala, a podle soudu první stupně se jednalo o vadu, kterou nelze považovat za drobnou či ojedinělou. Vážnou technickou vadou s negativním vlivem na stabilitu a bezpečnost konstrukce byla montáž pozednice do zdiva, které pro ukotvení pozednice nebylo dostatečně pevné. Soud prvního stupně uvedl, že dalšími vadami, které byly znalcem hodnoceny jako vážné technické vady, jsou absence větrací mřížky u okraje střechy a okapové hrany, absence ošetření kovových částí, kterými byly zvenku zachyceny v 17 otvorech ocelové pruty ke kotvení stropní desky, či nezapravené vysekané drážky v půdní nadezdívce, které oslabují průřez podezdívky a mají negativní vliv na pevnost a prostorovou tuhost objektu.

3. Po právní stránce soud prvního stupně věc hodnotil podle § 609, § 619, [Anonymizováno] a § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud prvního stupně uzavřel, že se ohledem na existenci výše uvedených vad, které nejsou vadami ojedinělými či drobnými, byla žalobkyně oprávněna převzetí díla odepřít, dílo dosud nebylo dokončeno a předáno a trvá povinnost žalované dílo řádně provést. S ohledem na existenci podstatných vad bránících převzetí díla nemohlo podle soudu prvního stupně obstát tvrzení žalované o konkludentním převzetí díla, k němuž mělo dojít v listopadu 2016 po marných výzvách žalované k převzetí díla žalobkyní. [jméno FO] žalovaná namítala, že dokazování a rozhodnutí ve věci sp. zn. [spisová značka], na které se soud prvního stupně odkazoval, nemůže být podkladem pro rozhodnutí v nyní souzené věci s ohledem na jiný předmět řízení, soud prvního stupně uvedl, že sice v řízení sp. zn. [spisová značka] byl předmětem nárok na doplacení ceny díla, nicméně i tam musela být jako předběžná otázka řešena platnost smlouvy o dílo, zda bylo dílo řádně a včas dokončeno a předáno, a zda vykazovalo podstatné vady, pro které byla žalobkyně oprávněna převzetí díla odepřít. Soud prvního stupně uvedl, že mohl podle § 135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), z rozhodnutí ve věci sp. zn. [spisová značka] vycházet, zvlášť když závěry citovaného rozhodnutí byly v souladu s důkazy, které soud prvního stupně provedl v nyní souzené věci. Další dokazování navrhované žalovanou směřovalo podle soudu prvního stupně především ke zpochybnění výsledků předchozího řízení, proti němuž žalovaná brojila i v dovolacím řízení a v řízení o ústavní stížnosti. Soud prvního stupně konstatoval, že pokud dílo nebylo ve stanoveném termínu (a ani později) předáno a převzato z důvodu existence podstatných vad a nedodělků, žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná vznesla námitku promlčení celého nároku, soud prvního stupně shledal tuto námitku důvodnou pouze ve vztahu k částce 15 000 Kč za období od [datum] do [datum], neboť požadavek na zaplacení této částky byl uplatněn téměř po sedmi letech od vzniku nároku na smluvní pokutu; zbylý nárok však byl podle soudu prvního stupně uplatněn včas. Soud prvního stupně konstatoval, že požadavek na smluvní pokutu mohl být uplatňován ode dne následujícího po marném uplynutí sjednané doby dokončení díla, tedy od [datum]. Nárok na smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] byl uplatněn včas, stejně tak nárok na část smluvní pokuty za období od [datum] do [datum], proto soud prvního stupně žalobě co do částky 730 000 Kč vyhověl, ohledně smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč soud prvního stupně žalobu zamítl. Úrok z prodlení soud prvního stupně přiznal pouze za období od [datum], neboť smluvní pokuta byla podle smluvního ujednání účastníků splatná do 21 dnů od doručení písemné výzvy, přičemž žalovaná byla k zaplacení smluvní pokuty vyzvána výzvou doručenou žalované dne [datum].

4. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná v rozsahu 96 %, právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a nákladech zastoupení žalobkyně advokátem.

5. Proti tomuto rozsudku podaly odvolání žalobkyně i žalovaná.

6. Žalobkyně brojila proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně a namítala, že soud prvního stupně nedostatečně hodnotil důvod, pro který žalobkyně začala své nároky ze smluvní pokuty vymáhat až po skončení řízení, které bylo mezi účastníky vedeno od roku 2017 do prosince 2021, kdy byl žalobkyni doručen rozsudek dovolacího soudu. Podle žalobkyně po ní nemohlo být spravedlivě žádáno, aby zahajovala nové a finančně náročné řízení o zaplacení smluvní pokuty v situaci, kdy probíhalo jiné soudní řízení, v němž byla řešena jak otázka platnosti smlouvy, tak i otázka údajného dokončení díla žalovanou, námitku promlčení vznesenou žalovanou je tak třeba považovat za projev zneužití práva. [jméno FO] je žalovaná povinna vady a nedodělky díla napravit, a povinnost žalované dílo zhotovit stále trvá, musí stále trvat i povinnost žalované zaplatit sjednanou pokutu za celou dobu platnosti smlouvy, žalobkyně je tak v legitimním očekávání, že promlčecí doba jejího nároku počíná běžet až datem ukončení smlouvy o dílo předáním a převzetím předmětu díla, protože smlouva byla uzavřena s predikcí bezvadného zhotovení díla, nikoli zhotovení vad a nedodělků, či nepředání a nepřevzetí díla.

7. Žalovaná napadla rozsudek v celém rozsahu. Uvedla, že soud prvního stupně se věcí dostatečně nezabýval, vedení celého řízení včetně průběhu dokazování a zjištění podstatných skutečností vystavěl a přizpůsobil soudnímu řízení, které již mezi účastníky řízení proběhlo, aniž by byla zohledněna odlišnost obou řízení. Soud prvního stupně neprovedl podstatné důkazy potvrzující tvrzení žalované, provedené důkazy nesprávně hodnotil, nehodnotil zjevně pasivní jednání žalobkyně, která až do doby rozhodnutí v předchozím řízení svá práva nespecifikovala, u žalované je neuplatnila a nedomáhala se jich. Soud prvního stupně se podle žalované nijak nevypořádal se skutečnostmi vyplývajícími ze zápisů do stavebního deníku ani ze založené e-mailové komunikace mezi stranami, ze kterých vyplývá rozsah závazku žalované vůči žalobkyni k provedení díla v rozsahu dílčí dokumentace, a to dle položkového rozpočtu, který je přílohou č. [hodnota] smlouvy. Soud prvního stupně se nevypořádal s tvrzeními žalobkyně podpořenými znaleckým posudkem [jméno FO] [jméno FO], z nějž vyplývá, že cena díla dle uzavřené smlouvy o dílo a dodatku č. [hodnota] odpovídá platné projektové dokumentaci a položkovým rozpočtům, jak je žalovaná předložila žalobkyni před uzavřením smlouvy o dílo a jejího dodatku č. [hodnota], nikoli slepému rozpočtu díla, jak tvrdí žalobkyně. Žalobkyně si byla od počátku vědoma rozsahu díla, jehož způsob provedení a dobu realizace po celou dobu provádění díla a po jeho dokončení žalovanou nesporovala, vyjma drobných korekcí v době, kdy byla žalovanou vyzvána k převzetí díla. Žalobkyně v této době netvrdila, že dílo nebylo zhotoveno, natož v podstatném rozsahu, netvrdila, že dílo bylo realizováno s prodlením nebo v menším rozsahu, naopak zápisem do stavebního deníku dne [datum] výslovně potvrdila, že práce byly provedeny dle smlouvy a drobné změny byly zapsány ve stavebním deníku. Podle žalované nelze vycházet ze znaleckého posudku [jméno FO], neboť to, co posudek vytýká, nejsou vady a nedodělky díla, ale rozsah díla, k jehož provedení se žalovaná nezavázala a tato část nebyla předmětem smlouvy o dílo ani dodatku č. [hodnota]. Toto podle žalované potvrzuje i jednání žalobkyně, která při převzetí díla žádala toliko ekonomizaci provedených prací, neuváděla jakékoliv podstatné vady díla a provedení díla v jiném rozsahu se nedomáhala, stejně jako se nedomáhala vydání bezdůvodného obohacení, pokud by měla za to, že uhradila cenu na část díla, které nebylo žalovanou vůbec realizováno. Žalovaná je přesvědčena, že dílo dle smlouvy a jejího dodatku č. [hodnota] řádně zhotovila a žalobkyni předala, a žalobkyně je přinejmenším konkludentně přijala. [jméno FO] se žalovaná k provedení části díla nezavázala, nemohla se dostat do prodlení a nemůže ji stíhat povinnost k placení smluvní pokuty za nedodělky coby vady díla. Žalovaná rovněž namítala, že žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že by po dobu více než šesti let vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, že vyzvala žalovanou s podrobnou specifikací nedokončeného díla k jeho zhotovení, nebo odstranění podstatných vad; tyto skutečnosti žalobkyně tvrdila až na základě řízení, které iniciovala žalovaná z důvodu neuhrazených víceprací. Žalobkyně podle žalované neprokázala, že žalovaná neprovedla dílo v plném rozsahu, netvrdila, které konkrétní části díla dle smlouvy neměla žalovaná zhotovit, které z těchto nedostatků mají být podstatnými vadami a že v tomto rozsahu cenu díla žalobkyně zaplatila nebo složila alespoň přiměřenou zálohu. Žalobkyní tvrzené vady nemohou být podle žalované vadami díla, které by důvodně bránily převzetí díla. Žalovaná se s uplatněnými vadami coby s reklamací v záruční lhůtě vypořádala v souladu s platnou smlouvou. Dílo bylo provedeno v souladu se smlouvou a je schopno plnit účel, který je uveden v projektu. Dřevěné konstrukce byly opatřeny třemi nátěry kyseliny borité, pokud žalobkyně toto považovala za nedostatečné, měla si objednat něco jiného, určit koncentraci kyseliny borité, případně požadovat tlakovou impregnaci; podle žalované žádná koncentrace není závazná, většina vnitřních konstrukcí se nenatírá vůbec. Navržená ochrana dřeva v tomto případě byla kompromisem mezi požadovanou odolností a cenou, provedené nátěry odpovídají smlouvě a vyhlášce č. 268/2009 Sb. Žalovaná má za to, že i kdyby nátěry nebyly provedeny vůbec, užívání prostoru to nijak nebrání, protože legislativa provádění jakýchkoli nátěrů nevyžaduje. Ocelové prvky kotev byly provedeny podle projektu a pod dozorem autorizovaného statika, nátěrem nebyly opatřeny proto, že to nikdo nepožadoval a protože to podle žalované není vhodné z důvodu adheze omítkovin. [jméno FO] jde o provedení kotvení pozednic, stanovisko autorizovaného statika není žalovaná oprávněna rozporovat. Soud prvního stupně měl posoudit, zda se jedná o podstatné vady i vzhledem k ceně díla a částce nutné na jejich odstranění, dále zda nebyla údajná vada zhojena jejím odstraněním nebo poskytnutím slevy z ceny díla, jak tomu bylo v tomto případě. Podle žalované je v rozporu s dobrými mravy, aby pro neprovedení neobjednaných prací v hodnotě cca 40 000 Kč mohla žalobkyně úspěšně požadovat smluvní pokutu ve výši stovek tisíc korun, s odstupem mnoha let, kdy tyto vady žalobkyně samostatně neuplatnila ve lhůtě, v jaké žalovaná za tyto vady odpovídala. Soud se měl podle žalované zabývat také nespornými skutečnostmi z předchozího řízení, a to že žalovaná nad rámec smlouvy o dílo žalobkyni dodala střešní okna v ceně 128 000 Kč, které žalované nebyly dle smlouvy o dílo ani dodatku č. [hodnota] nikdy uhrazeny, tedy zda nelze tímto provedením díla nad rámec položkového rozpočtu a dohodnuté ceny díla kompenzovat tvrzené nedostatky díla zjevně v nižší hodnotě, než byla hodnota žalovanou provedených víceprací. Požadavek na smluvní pokutu z nedokončeného díla bez předchozího uplatnění nároku na dokončení díla je účelový a v rozporu s dobrými mravy a žaloba je tak zjevně šikanózní a nezaslouží si právní ochrany.

8. V doplnění odvolání žalovaná uvedla, že závěry soudu prvního stupně považuje za nepřezkoumatelné, soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, pokud neprovedl ani místní šetření, ani nevzal v potaz posudek [jméno FO], ani si nezajistil podstatné skutečnosti o rozsahu a provedení stavby znaleckým posudkem, ze kterého by bylo možné dospět k závěru, zda bylo dílo dokončeno s podstatnými nebo nepodstatnými vadami, nebo zda tyto vady brání řádnému užívání díla vzhledem k rozsahu provedeného díla. Žalovaná brojila proti posudku [jméno FO] s tím, že uvedený znalec nemá dostatečnou odbornost, není autorizovanou osobou pro posouzení skutečností podstatných pro toto řízení a nebyl oprávněn podat znalecký posudek ani v předchozím řízení. Podle žalované musí mít autorizovaná osoba oprávnění k projektování a provádění staveb s předepsanou praxí a autorizační zkoušku, tyto podmínky splňoval pouze [jméno FO], který žalované odborně na díle ničeho nevytkl. Podle žalované není znalec oprávněn hodnotit zásahy do statiky stavebních konstrukcí a pro předmětné posouzení by měl být ustanoven znalec se specializací statika nebo diagnostika a poruchy technologie pozemních staveb. Žalovaná namítala, že znalec [jméno FO] nebyl v řízení slyšen, aby mu žalovaná mohla položit otázky, ani nebyl soudem prvního stupně vyzván, aby se vyjádřil k posudku [jméno FO], podle žalované tak došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. K otázce nátěru dřevěných konstrukcí doplnila, že koncentrace kyseliny borité se postupem času snižuje, neboť se z konstrukce vyplavuje. Nakonec uvedla, že nárok žalobkyně je hrubě v rozporu s dobrými mravy, když je postaven na několika tvrzených nedodělcích, jejichž odstranění by si vyžádalo náklady zhruba ve výši 36 000 Kč.

9. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že procesní postup soudu prvního stupně i rozsudek, s výjimkou jí napadené části, považuje za správný a námitky žalované za nedůvodné. Soud prvního stupně respektováním zásad hospodárnosti řízení správně převzal pro své rozhodnutí meritorní závěry učiněné v rozsudku odvolacího soudu v předchozím řízení, který se podrobně zabýval hodnocením stejných otázek, rozhodujících i pro výsledek tohoto řízení, které se žalovaná snaží zpochybnit. Žalobkyně připomněla, že [jméno FO] za žalobkyni zaslal žalované slepý výkaz výměr jako úplný a objednávaný soupis prací a dodávek předmětu díla, který požadoval nacenit a tuto cenu po jeho odsouhlasení požadoval zapracovat do smlouvy o dílo jako cenu pevně sjednanou. Soupis prací a dodávek zapsaný ve slepém výkazu výměr byl pro účastníky od počátku jasným a určitým předmětem díla, žalovaná z něj zkalkulovala pevně stanovenou cenu, čímž se slepý výkaz výměr stal přílohou č. [hodnota] smlouvy o dílo, podepsanou [datum]. Všechny další písemnosti byly žalovanou vypracované až po podpisu smlouvy o dílo. Znalecký posudek [jméno FO] je podle žalobkyně chybný, neboť bylo nesprávné i zadání znaleckého posudku; pro výsledek tohoto řízení není rozhodující obvyklá cena předmětu díla, ale existence zásadních vad a nedodělků, kterými se [jméno FO] nezabýval, které žalovaná dosud nenapravila a pro které dílo nebylo ve sjednaném termínu převzato. Uvedený znalecký posudek a jeho zadání podle žalobkyně prokazuje jednání žalované, které může být v rozporu s dobrými mravy nebo zásadou poctivého obchodního styku. [jméno FO] ve svém znaleckém posudku dospěl k ceně díla vyšší, než zkalkulovala žalovaná, prokázal, že se žalovaná pokusila uvést žalobkyni v omyl počáteční nižší cenou díla, aby smlouvu o dílo podepsala a poté se pokusila postupně cenu díla navyšovat; nejprve o žalobkyní ještě odsouhlasené vícenáklady na střechu dodatkem č. [hodnota] smlouvy a poté se pokusila předložit k podpisu další dodatek, tentokrát s odkazem na etapizaci předmětu díla, která sjednána nebyla, proto ho žalobkyně odmítla podepsat. [adresa] listopadu 2016 přestala žalovaná na díle pracovat, zanechala ve střeše otvor, kam nenaistalovala vikýřové dveře, přestože byly i s náklady na jejich instalaci v dodatku č. [hodnota] zpracovány a oceněny. Vytvořila tím tlak na souhlas žalobkyně s postupným navyšováním původní smluvně sjednané ceny díla, a to i s ohledem na obavy z nedokončení předmětu díla, které není dokončeno dosud.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) rozhodl ve věci poprvé rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým odmítl odvolání žalované proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. tak, že výše nákladů řízení činí 148 574,60 Kč, ve zbývající části výroku III. a ve výrocích I. a II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 61 734,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], odvolací soud doplnil rozsudek o výrok IV., v němž žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v [jméno FO] náklady státu v odvolacím řízení ve výši 6 638,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

11. Odvolací soud po doplnění dokazování uzavřel, že žalobkyně a žalovaná ujednaly smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly stavební úpravy a vestavba podkrovního skladu na adrese [adresa] podle projektové dokumentace vypracované kanceláří statiky [Anonymizováno], [jméno FO] z ledna 2016, ve vazbě na projektovou dokumentaci projekční kanceláře [právnická osoba] Odvolací soud měl za to, že byť z žádné z předložených e-mailových zpráv nevyplývá, že si účastníci v období před uzavřením smlouvy zaslali dokument, který by obsahem odpovídal položkovému rozpočtu s uvedením cen jednotlivých prací a materiálů a součástí e-mailu ze dne [datum] byl pouze uváděný slepý výkaz výměr, oběma stranám muselo být zřejmé, jaký má být výsledek stavební činnosti, kterou se žalovaná zavázala pro žalobkyni vykonat za dohodnutou cenu 1 607 402 Kč s daní z přidané hodnoty, což lze dovodit i z toho, že žalovaná započala stavební úpravy a vestavbu a až do července je také žalobkyni fakturovala, a to způsobem, který odpovídal označení, kódům i množství ve slepém výkazu výměr. Stejným způsobem byl ostatně proveden i rozpočet k dodatku č. [hodnota] smlouvy o dílo, kterým se účastníci dohodli na rozšíření a úpravě předmětu díla, jímž bylo zesílení konstrukce krovu a výměna střešního pláště podle statického výpočtu vypracovaného kanceláří statiky [Anonymizováno] v červenci 2016. Tím také došlo k navýšení ceny díla o částku 1 689 215 Kč bez daně z přidané hodnoty a prodloužení termínu pro realizaci díla do [datum]. Z e-mailové komunikace je zřejmé, že v průběhu provádění díla vyvstala potřeba provedení dalších, účastníky nedohodnutých prací, a docházelo ke změnám ve způsobu provádění díla (stavba komínu, změna počtu oken apod.), o čemž účastníci jednali a změny byly zachyceny ve stavebním deníku, jak prohlásil [datum] [jméno FO], další dodatky ke smlouvě o dílo však již nebyly uzavřeny. Pro případ prodlení s dokončením a předáním díla v dohodnutém termínu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení se splatností 21 dnů od doručení výzvy k zaplacení smluvní pokuty. Žalobkyně odmítla dílo převzít z důvodu existence vad a nedodělků díla. Dílo vykazovalo vady, neboť dřevěné konstrukce, které byly předmětem díla (což žádný z účastníků nezpochybňoval), nebyly dostatečně chemicky ošetřeny proti biotickým škůdcům, další vadou byla absence větrací mřížky a chyby v montáži okapového větracího pásu u okraje střechy a okapové hrany a za vadu lze podle závěrů znaleckého zkoumání považovat i nedostatečné provedení maltového lože pod čelními deskami a nezajištění matic fixujících čelní desky svarem, přičemž provedení těchto prací bylo součástí smlouvy o dílo. Současně odvolací soud dospěl k závěru, že jako vadu je nutné hodnotit také absenci zakrytí či omítnutí kovových prvků při zhotovení kleštin po jejich usazení, přičemž požadavek na doplnění omítky na čelní desky je součástí požadavků uvedených v technické zprávě projektu a podle znalce se jedná o obvyklý postup a běžnou součást konstrukční úpravy. Znalec jako nedodělek hodnotil také neprovedení dozdívky v obvodové stěně u otvoru pro dveře ve vikýři a nedodání dveří vikýře, křivé hřebeny střechy označil jako vadu estetickou. Odvolací soud vycházel ze znaleckého posudku [jméno FO], byť žalovaná namítala, že není znalcem, nemá dostatečnou odbornost a není autorizovanou osobou pro posouzení skutečností podstatných pro toto řízení, neboť podle údajů vedených v informačních systémech [Anonymizováno] vyplývá, že [jméno FO] je ode dne [datum] zapsán v seznamu jako znalec pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace odhady nemovitostí a pro obor stavebnictví, stavby obytné a stavby průmyslové, a to podle zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.

12. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že dílo vykazovalo vady, které nebyly drobné či ojedinělé, a žalobkyně byla jak podle ujednání ve smlouvě o dílo, tak podle § 2628 o. z. oprávněna převzetí díla odepřít (skutečnost, že by nebyla oprávněna odmítnout převzetí pro závady, jejichž původ je v podkladech, které sama předala, což byla výluka uvedená ve smlouvě, nebyla v řízení tvrzena). Vzhledem k tomu, že povinnost dílo včas dokončit a předat žalobkyni byla smlouvou o dílo utvrzena smluvní pokutou, odvolací soud shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu, pokud v dohodnutém termínu k předání dokončeného díla žalobkyni nedošlo. S ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovanou však také dospěl k závěru, že část nároku žalobkyně nebyla uplatněna včas.

13. S ohledem na námitky obou účastníků se odvolací soud zabýval požadavkem užití korektivu dobrých mravů při rozhodování, a to ve vztahu k uplatnění námitky promlčení nároku žalobkyně žalovanou a k samotnému požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty. Dospěl však k závěru, že námitku promlčení s ohledem na konkrétní okolnosti případu nelze posuzovat jako zneužití práva, neboť žalobkyni nic nebránilo uplatnit své nároky samostatnou žalobou či vzájemným návrhem v dříve zahájeném řízení. Současně nepřisvědčil argumentům žalované, která rozpor požadavku na zaplacení smluvní pokuty s dobrými mravy shledávala jednak v nepoměru výše požadované smluvní pokuty a nákladů na odstranění tvrzených vad a dokončení prací, jednak v tom, že žalobkyně uplatnila svůj nárok na smluvní pokutu až s odstupem několika let, aniž by podle žalované uplatnila vady díla či požadavek na jeho dokončení.

14. Nakonec se odvolací soud zabýval požadavkem žalované na moderaci smluvní pokuty, který uplatnila v odvolacím řízení a odůvodnila ho poukazem na to, že v řízení bylo posudkem [jméno FO] prokázáno, že provedla dílo v rozsahu ceny, kterou obdržela od žalobkyně, tedy na straně žalobkyně nedošlo ke vzniku škody, a žalobkyně netvrdila, že by prostory, v nichž bylo dílo realizováno, nemohla užívat. Odvolací soud v tomto případě po posouzení okolností uváděných žalovanou a při zohlednění pravidla, že je to dlužník, koho tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty (tj. i okolností týkajících se výše škody, zavinění, či případného naplnění liberačních důvodů), uzavřel, že okolnosti, které žalovaná uváděla jako důvod pro moderaci, tedy že žalobkyni nevznikla škoda, neboť žalovaná provedla dílo v rozsahu ceny, kterou obdržela od žalobkyně, a že žalobkyně netvrdila, že by prostory, v nichž bylo dílo realizováno, nemohla používat, nejsou samy o sobě pro rozhodnutí o snížení smluvní pokuty důvodné. Odvolací soud měl totiž za to, že předpokladem pro uplatnění nároku ze smluvní pokuty není vznik škody, neboť ač může smluvní pokuta plnit i reparační funkci, věřitel je podle [Anonymizováno] oprávněn smluvní pokutu požadovat bez zřetele k tomu, zda mu porušením smluvní povinnosti škoda vznikla. Nepovažoval za podstatné ani to, zda žalovaná provedla dílo v rozsahu ceny, kterou žalobkyně dosud zaplatila, neboť pouze z tohoto porovnání nevyplývá, zda tím splnila svůj závazek provést dílo řádně a včas a dokončené dílo žalobkyni předat. Odvolací soud neshledal smluvní pokutu, jejíž výsledná výše byla závislá na době, po kterou žalovaná nedostála smluvně převzaté povinnosti, za nepřiměřenou i s ohledem na to, že zajišťovala závazek žalované provést řádně a včas dílo v hodnotě navýšené na 3 017 646 Kč bez daně z přidané hodnoty.

15. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], k dovolání žalované rozsudek odvolacího soudu ve znění doplňujícího usnesení v té části výroku II., jíž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku III. a potvrzen ve výroku I. a ve zbývající části výroku III., jakož i ve výrocích III. a IV. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku I. a proti té části výroku II. rozsudku odvolacího soudu ve znění doplňujícího usnesení, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrzen, jako subjektivně nepřípustné odmítl.

16. Žalovaná brojila proti rozsudku odvolacího soudu s obdobnou argumentací, jakou uplatnila již v předchozím řízení, nesouhlasila s posouzením obsahu smlouvy o dílo a dodatku č. [hodnota] ke smlouvě ani se závěry ohledně vad díla, včetně skutečnosti, že odvolací soud vyšel ze znaleckého posudku [jméno FO]. Odvolací soud podle žalované nesprávně posoudil také otázku promlčení uplatněného nároku a otázku jeho přiměřenosti a moderace. Nejvyšší soud považoval dovolání za přípustné pouze pro řešení otázky přiměřenosti smluvní pokuty sjednané konkrétní částkou za každý den prodlení dlužníka a její moderace, neboť při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytkl, že v rozporu se závěry vyplývajícími z rozsudku velkého senátu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], se nezabýval tím, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit, a pokud tak neučinil, nemohl náležitě zohlednit všechny okolnosti, jež jsou – právě z hlediska takto (ne)zjištěné funkce smluvní pokuty – v projednávané věci významné. S ohledem na uvedené odvolacímu soudu uložil, aby v dalším řízení opětovně rozhodl o žalobkyní uplatněném nároku na zaplacení smluvní pokuty (v rozsahu částky 730 000 Kč s příslušenstvím), a připomněl, že je to žalovaná, kterou tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně okolností, z nichž lze usuzovat na nepřiměřenost uplatněného nároku na smluvní pokutu, a že žalovaná návrh na snížení smluvní pokuty vznesla až v odvolacím řízení, a je tedy při uplatnění nových skutečností a důkazů limitována podmínkami stanovenými v § 205a o. s. ř.

17. Žalobkyně v průběhu druhého odvolacího řízení uvedla, že podle jejího přesvědčení sjednaná smluvní pokuta měla sankční a preventivní charakter. Prodlení žalované s dokončením díla podle žalobkyně zasáhlo do zájmů žalobkyně chráněných smluvní pokutou, neboť měl být vybudován zpracovatelský a výdejní sklad drogistické galanterie společnosti [právnická osoba] a bylo sjednáno, že tato společnost bude žalobkyni platit nájem za pronájem tohoto prostoru. Určení prostoru bylo uvedeno již v projektové dokumentaci a žalovaná byla s těmito okolnostmi na počátku stavby seznámena. Žalobkyně vady a nedodělky u žalované řádně reklamovala, dílo odmítla převzít, žalovanou na existenci smluvní pokuty opakovaně upozorňovala, liknavost v jejím vymáhání neprojevila. Žalovaná namísto toho, aby vady napravila a dílo dokončila, utlumila svou činnost a nesnaží se svým povinnostem ze smlouvy dostát.

18. Žalovaná namítala, že žalobkyně již není vlastníkem nemovitých věcí a nedokládá titul k jejich užívání; vlastníkem podílu na nemovitých věcech je syn žalobkyně a podle žalované existuje obava, zda k přechodu nedošlo v důsledku dědického řízení a zda žalobkyně neztratila aktivní legitimaci k vedení řízení. I kdyby tomu tak nebylo, převod nemovitých věcí musí mít na posouzení smluvní pokuty a její přiměřenosti vliv, pokud žalobkyně požaduje smluvní pokutu související s majetkem, který jí již nepatří. Žalovaná namítala, že neprovedení impregnace podle norem řady 49 pro dřevozpracující průmysl nijak nesouvisí s možností využívat předmětné prostory jako sklad. O tom, že by měl být prostor využívaný k nájmu, se žalobkyně zmínila až v odvolacím řízení. Podle žalované je prostor pro sklad nevhodný pro jeho špatný přístup a dispozici a žalobkyní uváděné nájemné nelze srovnávat s moderními skladovacími prostory. Žalobkyně si podle žalované mohla nechat provést impregnaci krovu třetí osobou, stejně tak zateplení a uzavření sádrokartonem, neboť byla povinna přiměřeným způsobem předejít možným škodám. Podle žalované je požadovaná a přiznaná smluvní pokuta nepřiměřená tvrzeným porušením povinnosti žalované; žalovaná je přesvědčená, že své povinnosti neporušila, žalobkyně ani žádné konkrétní porušení smluvních povinností neuvádí, žalovaná naopak prokázala, že jí žalobkyní nebyly uhrazeny provedené práce dle smlouvy a vícepráce dle dohody v celkové výši 194 000 Kč. Žalobkyně podle žalované po dobu deseti let o předání díla netvrdila, že by jí byla žalovaná na zaplacené části díla cokoli dlužná nebo že by se na ceně díla žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalobkyně žalované za tvrzené nedodělky nic nezaplatila, ani zálohově, naopak neuhradila žalované její splatné pohledávky. Žalovaná připomněla, že v předchozím řízení nebyla úspěšná nikoli proto, že by její nárok na cenu díla nebyl dán nebo že by neexistoval, ale protože byl předčasný.

19. Žalovaná má za to, že ani s ohledem na celkový rozpočet nelze dospět k závěru o přiměřenosti smluvní pokuty vzhledem k poměru řádně provedeného rozsahu prací a žalobkyní tvrzených nedodělků. Současně žalovaná uvedla, že v dalším soudním řízení bylo žalobkyni přiznáno právo na další smluvní pokutu za období, které následuje po období, za něž se smluvní pokuta požaduje v tomto řízení, celkově smluvní pokuta dosáhla výše, která není úměrná možnému porušení závazku žalované ze smlouvy, je v rozporu s dobrými mravy i účelem sjednané smluvní pokuty. Žalobkyně nikdy nespecifikovala, že by jí vznikla nějaká škoda, to, co požaduje k dodělání, jsou věci marginálního rozsahu, podle [jméno FO] v ceně cca 40 000 Kč, podle [jméno FO] ve výši 450 000 Kč, což je v zásadním nepoměru k požadované smluvní pokutě. Nakonec žalovaná uvedla, že byla žalobkyní uvedena v omyl, neboť pan [adresa] nebyl projektantem, pouze autorizovaným technikem, proto byla v projektu řada chyb, nemohl dělat projekt pro stavební řízení, a smlouva byla z těchto důvodů uzavřena pouze na dílčí projektovou dokumentaci [jméno FO]. Podle žalované se žalobkyně domáhá nároků vyplývajících ze sankčního charakteru smluvní pokuty a pravým důvodem požadavku žalobkyně není náhrada škody, ale likvidace žalované.

20. Odvolací soud zopakoval důkaz smlouvou o dílo ze dne [datum] z níž zjistil, že účastníci sjednali smluvní pokutu v oddílu IX. Smlouvy o dílo označeném jako Sankce, a to ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení se splněním povinnosti předat objednateli dokončené dílo. Současně bylo sjednáno, že zaplacením smluvní pokuty není dotčen nárok objednatele na náhradu škody. Smluvní pokuta ve stejné výši byla sjednána pro případ prodlení s úhradou zálohy či faktury objednatelem; zaplacením smluvní pokuty ani v tomto případě neměl být dotčen nárok zhotovitele na náhradu škody. Smluvní pokuty měla povinná strana hradit nezávisle na tom, zda a v jaké výši vznikne druhé straně v této souvislosti škoda, kterou lze samostatně vymáhat.

21. Z výpisu z katastru nemovitostí odvolací soud zjistil, že [jméno FO] nabyl vlastnické právo k nemovitým věcem jednak na základě smlouvy o převodu nemovitosti [Anonymizováno], jednak na základě smlouvy darovací ze dne [datum]. Z výsledku lustrace v informačním systému základních registrů odvolací soud nezjistil změny týkající se žalobkyně.

22. Odvolací soud nedoplnil dokazování o znalecký posudek ke zjištění výše škody vzniklé žalobkyni ani o revizní znalecký posudek, který by odstranil rozpory mezi závěry znaleckého posudku [jméno FO] [jméno FO] pro nadbytečnost. Ze stejných důvodů neprovedl ani důkaz odborným stanoviskem podle § 18 odst. 1 písm. h) zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon), což byl důkaz označený žalovanou k prokázání jejích tvrzení týkajících se impregnace krovu. [jméno FO] jde o otázku existence vad díla a jejich vlivu na právo žalobkyně odepřít převzetí díla a otázku použitelnosti znaleckého posudku [jméno FO], tato otázka již byla v řízení vyřešena; dovolací soud konstatoval, že námitky žalované, že odvolací soud pochybil, pokud považoval dílo za vadné v důsledku neprovedení impregnace dřevěných konstrukcí a že nesprávně posoudil jako vady díla položky, k jejichž provedení se žalovaná smluvně nezavázala, a vyšel při tom ze znaleckého posudku [jméno FO], nezakládají přípustnost dovolání. Odvolací soud, vázán právním názorem dovolacího soudu, opětovně posuzoval pouze otázku přiměřenosti uplatněného nároku na smluvní pokutu a jeho moderací.

23. Pokud jde o ostatní skutková zjištění a skutkové závěry, odvolací soud pro stručnost odkazuje na svůj první rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka], stejně jako v případě právního posouzení věci, vyjma otázky přiměřenosti smluvní pokuty a její moderace.

24. [Anonymizováno]

25. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

26. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou takto stanovená.

28. Podle § 205a písm. f) o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.

29. Podle § 211a o. s. ř. jiní účastníci řízení než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v § 205a.

30. Podle § 212a odst. 3 o. s. ř. k novým skutečnostem nebo důkazům (§ 205a a 211a) odvolací soud smí přihlédnout, jen když byly uplatněny.

31. V první řadě je třeba uvést, že odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalované, že žalobkyně ztratila v průběhu řízení aktivní legitimaci ve věci; jednak nebyla prokázána domněnka žalované, že [jméno FO] nabyl spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech, jejichž úprava byla předmětem smlouvy o dílo, v dědickém řízení po žalobkyni, jednak smluvní stranou smlouvy o dílo byla[Anonymizováno]žalobkyně a vlastnické poměry k nemovité věci, jichž se smlouva o dílo týkala, nemají na posouzení nároku z porušení smlouvy význam.

32. Jak již bylo uvedeno v předchozím rozsudku odvolacího soudu i v rozsudku soudu dovolacího, z hlediska rozdělení břemena tvrzení a břemena důkazního bylo na žalobkyni, aby v řízení tvrdila a prokazovala, že určitá smluvní povinnost byla utvrzena smluvní pokutou v určité výši (sazbě) a následně byla porušena. Žalovanou jako dlužníka naopak tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost nároku na smluvní pokutu. Současně bylo třeba vzít v potaz, že námitku, jíž se dlužník dovolává nepřiměřenosti nároku na smluvní pokutu, lze vznést v řízení kdykoliv, a to až do okamžiku rozhodnutí odvolacího soudu. V tomto případě byli účastníci na jednání, které se konalo u soudu prvního stupně dne [datum], poučeni podle § 119a odst. 1 o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. Pro posouzení důvodnosti uvedené námitky se nelze obejít bez skutečností, které jsou pro závěr soudu o snížení nepřiměřeného nároku relevantní; ke snížení nároku na smluvní pokutu na základě návrhu vzneseného dlužníkem až v odvolacím řízení ovládaném zásadou neúplné apelace lze proto přistoupit jen tehdy, vyplývá-li závěr o nepřiměřenosti smluvní pokuty ze skutečností, jež vyšly najevo nebo byly zjištěny v řízení před soudem prvního stupně.

33. V tomto případě se odvolací soud zabýval požadavkem žalované na moderaci smluvní pokuty, který odůvodnila poukazem na to, že v řízení bylo posudkem [jméno FO] prokázáno, že provedla dílo v rozsahu ceny, kterou obdržela od žalobkyně, tedy na straně žalobkyně nedošlo ke vzniku škody, a žalobkyně netvrdila, že by prostory, v nichž bylo dílo realizováno, nemohla užívat. Tento požadavek žalovaná vznesla až v odvolacím řízení, v řízení před soudem prvního stupně žádné skutečnosti k nepřiměřenosti smluvní pokuty netvrdila a nenavrhovala k nim žádné důkazy.

34. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že dílo vykazovalo vady, které nebyly drobné či ojedinělé, a žalobkyně byla oprávněna převzetí díla odepřít. Vzhledem k tomu, že povinnost dílo včas dokončit a předat žalobkyni byla smlouvou o dílo utvrzena smluvní pokutou, žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu, pokud v dohodnutém termínu k předání dokončeného díla žalobkyni nedošlo.

35. Podle obsahu smlouvy i na základě vyjádření účastníků je zřejmé, že smluvní pokuta nebyla sjednána jako reparační, neboť právo domáhat se náhrady škody nebylo podle smlouvy ujednáním o smluvní pokutě dotčeno. Účelem smluvní pokuty bylo v tomto případě sankcionování porušení smlouvou ujednaných povinností (obou) smluvních stran a zajištění řádného splnění smluveného závazku, jímž bylo řádné a včasné předání dokončeného díla.

36. S ohledem na uvedené nebylo možné přisvědčit názoru žalované, že je třeba právo na smluvní pokutu odepřít nebo alespoň její výši moderovat již jen z toho důvodu, že žalobkyni nevznikla žádná škoda. Vznik škody však nebyl předpokladem uplatnění práva na uplatnění smluvní pokuty, byť žalovaná tuto otázku v průběhu řízení akcentovala a zdůrazňovala, že provedené práce jsou ekvivalentem finančního plnění, které obdržela od žalobkyně, že to, co obdržela, prostavěla, na úkor žalobkyně se neobohatila. Navzdory přesvědčení žalované nebylo úkolem žalobkyně, aby tvrdila, k čemu měly předmětné prostory sloužit, že je nemůže užívat v souladu se zamýšleným účelem a že jí vzniká škoda, neboť její náhrady se nedomáhala. Podle odvolacího soudu nelze přisvědčit žalované ani v tom, že smluvní pokuta by měla být moderována již proto, že její výše neodpovídá výši prostředků, které bude pravděpodobně třeba vynaložit na dokončení díla a odstranění jeho vad, a to právě s ohledem na sankční povahu sjednané smluvní pokuty.

37. V případě, kdy je v řízení uplatněn požadavek na zaplacení smluvní pokuty, která je sjednána sazbou za každý den (či jiný sjednaný časový úsek) trvání prodlení dlužníka, pak je uplatněný nárok tvořen součtem výše jednotlivých práv (nároků) na smluvní pokutu vzniklých za každý den (příp. jiný sjednaný časový úsek) prodlení. Uvedená specifičnost takto sjednané smluvní pokuty se pak projeví i při posuzování její přiměřenosti na základě návrhu dlužníka. Skutečnost, že v případě takto sjednané smluvní pokuty vzniká právo na smluvní pokutu každý den a dochází k opětovnému porušování smluvní povinnosti, umožňuje při posouzení přiměřenosti uplatněného nároku (součtu výše jednotlivých nároků) přihlížet ke změnám rozhodných okolností, ke kterým došlo v průběhu prodlení. Má-li totiž soud při úvahách o (ne)přiměřenosti smluvní pokuty a její moderaci přihlížet nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti (příp. též k okolnostem, které sice nastaly po jejím porušení, avšak mají v porušení smluvní povinnosti původ a byly v době porušení povinnosti předvídatelné), pak v situaci, kdy při takto sjednané smluvní pokutě dochází k porušení smluvní povinnosti opětovně každý den (příp. opětovně za jiný sjednaný časový úsek), mohou být odlišné pro každé takto nově vzniklé právo na smluvní pokutu i okolnosti rozhodné pro závěr o její (ne)přiměřenosti. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutím připustil, že smluvní pokuta může být shledána (ne)přiměřenou po určitou dobu prodlení dlužníka, avšak již nebude (ne)přiměřenou za další období prodlení v důsledku změny rozhodných okolností. Soud proto může přistoupit k moderaci celkového uplatněného nároku na smluvní pokutu i tím způsobem, že sníží pouze (nepřiměřenou) smluvní pokutu požadovanou za část období prodlení dlužníka a (přiměřená) smluvní pokuta požadovaná za jiné období prodlení dlužníka zůstane nedotčena. Rozhodné vždy bude, zda výše smluvní pokuty za dané (i dílčí) období prodlení je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny (podle zjištěné funkce, kterou měla smluvní pokuta plnit). V případě smluvní pokuty, jež měla podle zjištění plnit sankční funkci, může soud při posouzení její (ne)přiměřenosti zohlednit skutečnost, že v období počátku prodlení nelze dlužníku v důsledku konkrétních okolností vytknout, že si nepočínal tak, jak si počínat mohl a měl, avšak že v dalším období prodlení takové okolnosti již pominuly. Význam při posouzení přiměřenosti takové smluvní pokuty také může hrát skutečnost, v jakém rozsahu byla smluvní povinnost porušena (zda byl dlužník v prodlení se splněním své povinnosti utvrzené smluvní pokutou v plném rozsahu či pouze částečně) a jak se rozsah plnění po dobu prodlení dlužníka měnil.

38. Skutečnost, že v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka dosáhla smluvní pokuta ve svém součtu určité výše, neznamená sama o sobě důvod pro její moderaci. Dlužník nemůže být zvýhodňován při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty jen v důsledku toho, že byl v prodlení se splněním své smluvní pokutou utvrzené povinnosti po delší dobu. Plní-li smluvní pokuta po celou dobu prodlení dlužníka svou funkci a nelze-li její výši posoudit i s ohledem na okolnosti nastalé v průběhu celého prodlení dlužníka jako neodpovídající zájmům věřitele narušeným prodlením, jež měly být smluvní pokutou chráněny, pak nelze učinit závěr o nepřiměřenosti takové smluvní pokuty (celkové výše uplatněného nároku na smluvní pokutu).

39. Odvolací soud proto primárně vycházel z výše smluvní pokuty, která byla sjednána částkou 1 000 Kč za každý den prodlení se splněním povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo, a z toho, že jí byla zajištěna povinnost řádně dokončit a předat dílo v celkové hodnotě 3 017 646 Kč bez daně z přidané hodnoty. Žalovaná podle obsahu spisu byla informována o tom, že žalobkyně chce předmětné prostory užívat k podnikání, ujednala termín dokončení a předání díla, jehož nedodržení bylo sankcionováno smluvní pokutou, a i následně byl informována o tom, že v souvislosti s nesplněním její povinnost mohou žalobkyni vznikat zvýšené náklady (v dopisu z [datum] ji upozorňovala, že musí mít zboží uskladněné v jiném prostoru, kde platí vysoké skladné). Současně jí muselo být zřejmé, s ohledem na její odbornost, že bez dokončení požadovaných prací nelze provést návazné práce. Nelze však přitakat žalované, že situaci měla ve svých rukou zcela žalobkyně, která si podle přesvědčení žalované měla nechat dílo zhotovit (dokončit) prostřednictvím třetí osoby a následně se měla domáhat náhrady takto vynaložených nákladů po žalované. Žalovaná netvrdila žádné zásadní okolnosti, pro které by nemohla svou povinnost vyplývající ze smlouvy splnit; neučinila tak ani v době, kdy ji k tomu žalobkyně vyzvala, ani poté, kdy skončilo původní řízení mezi žalobkyní a žalovanou a žaloba, jíž se žalovaná domáhala zaplacení ceny díla, byla zamítnuta. Přes výsledek tohoto řízení žalovaná ve své argumentaci setrvala na přesvědčení, že dílo nemá vady, bylo dokončeno, předáno a že může sloužit svému účelu (podle žalované není nedostatečné natření dřevěných konstrukcí překážkou k tomu, aby předmětné prostory mohly být používány jako sklad). V této souvislosti odvolací soud nehodnotil jako okolnost, která by měla sama o sobě vést k moderaci smluvní pokuty, skutečnost, že se žalobkyně v jiném řízení domáhá smluvní pokuty za další období (v nyní projednávané věci jde o nárok na smluvní pokutu za období od února 2019 do únoru 2021), neboť výše smluvní pokuty je v tomto případě závislá na době, po kterou trvalo prodlení žalované se splněním její smluvní povinnosti.

40. Žalovaná se v řízení opakovaně dovolávala toho, že dopady porušení její povinnosti jsou oslabeny tím, že žalobkyně neuplatnila vady díla, nežádala jejich odstranění, nevyzvala ji k nápravě a dlouhou dobu se svých nároků ze smlouvy nedomáhala a učinila tak teprve v souvislosti s výsledky předchozího řízení. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] odmítla převzít dílo s odkazem na existenci nedodělků a na e-mailovou korespondenci z [datum] a [datum]. Dopisem z [datum] žalobkyně u žalované namítala, že dílo není dosud dokončené, že eviduje řadu nedodělků, např. týkajících se vikýře, začištění říms a omítky v místech vyříznutí, nevyhovující provedení střechy, a dopisem z [datum] a [datum] vyzvala žalovanou, aby dílo v co nejkratší době dokončila. Odvolací soud se proto neztotožnil s argumentací žalované, že žalobkyně v době, kdy ji žalovaná vyzvala k převzetí díla, namítala toliko ekonomické nedostatky (nedostatky ve vyúčtování ceny díla) ani že se žalobkyně včas nedomáhala svých nároků ze smlouvy. Žalobkyně současně již v dopisech, kterými žalovanou vyzvala k dokončení díla, upozorňovala na možnost vyúčtování smluvní pokuty, byť prohlásila, že je připravena od jejího vymáhání upustit, pokud žalovaná namítané nedostatky a vady odstraní; nedávala však žalované najevo, že nebude v budoucnu smluvní pokutu požadovat. Žalovaná netvrdila, že by se pokusila dílo dokončit, pokud jde o její tvrzení, že postupovala při řešení věci podle smlouvy, vyšlo v průběhu řízení najevo, že odstranění vad a nedodělků neprovedla z důvodu, že žalobkyně nezaplatila celou cenu díla. Jako lhostejnost k osudu smluvní pokuty odvolací soud neposoudil ani období, po které se žalobkyně nedomáhala zaplacení smluvní pokuty z důvodu, že probíhalo řízení o nároku, který s projednávanou věcí souvisí (řízení vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno [datum] a skončeno [datum]) a že žalobkyně vyčkala jeho výsledku.

41. Žádné další okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na nepřiměřenost smluvní pokuty, které by současně byly uplatněny v souladu s podmínkami § 205a o. s. ř., žalovaná netvrdila.

42. Pokud žalovaná namítala, že při posouzení přiměřenosti smluvní pokuty je třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyně již není spoluvlastníkem předmětných nemovitých věcí, odvolací soud tuto námitku neshledal důvodnou; k převodu podílu na nemovitých věcí došlo před rozhodnutím soudu prvního stupně, současně však nebylo možné odhlédnout od toho, že smluvní pokuta je v tomto řízení požadována za období, po které byla žalobkyně spoluvlastníkem uvedených věcí a že převod spoluvlastnického podílu na syna žalobkyně nelze hodnotit jako rezignaci na splnění povinností žalované.

43. Namítala-li žalovaná rozpor požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty s dobrými mravy, včetně toho, že cílem žalobkyně je nikoli náhrada škody, ale likvidace žalované, je třeba uvést, že vznikne-li věřiteli nárok na základě porušení smluvní povinnosti, pro kterou se dlužník zavázal poskytnout nějaké plnění (zde uhradit smluvní pokutu), pak nelze zneužívající charakter spatřovat v tom, že se věřitel rozhodne svůj nárok uplatnit cestou práva. Zneužití práva nelze dovozovat ani ze samotné skutečnosti, že se věřitel domáhá zaplacení smluvní pokuty, jejíž výše je nepřiměřená; důvody, které nepřiměřenost zapříčinily, nemusí spočívat v chování věřitele, ani mu nemusí být přičítány. O zneužití lze hovořit až tehdy, pokud věřitel vykoná právo v rozporu se zájmem protistrany, na který by měl brát zřetel, či způsobem, jenž je v rozporu s jeho předchozím chováním (např. dlužníka ujistí, že smluvní pokutu vymáhat nehodlá a posléze své chování změní). Podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu lze za zneužití práva považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo má jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Takové okolnosti však odvolací soud v projednávané věci neshledal.

44. Znovu je třeba připomenout, s ohledem na námitky žalované, pokud uvedla, že by měla být v řízení zohledněna skutečnost, že žalobkyni dodala střešní okna v ceně 128 000 Kč, které žalované nebyly dle smlouvy o dílo ani dodatku č. [hodnota] nikdy uhrazeny, že se jedná podle § 205a písm. e) o. s. ř. o nepřípustnou novotu, neboť žalovaná byla poučena podle § 119a odst. 1 o. s. ř. a přesto toto své tvrzení uplatnila až v odvolacím řízení. Stejně tak byly nepřípustně uplatněny další námitky žalované, která v odvolacím řízení tvrdila, že byla žalobkyní uvedena v omyl, neboť pan [adresa] nebyl projektantem, pouze autorizovaným technikem, proto byla v projektu řada chyb a smlouva byla z těchto důvodů uzavřena pouze pro dílčí projektovou dokumentaci [jméno FO]; tato skutečnost, i kdyby byla prokázána, by však nebyla pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty relevantní.

45. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud nedospěl k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty a nepřistoupil k její moderaci, a uzavřel, že rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž soud prvního stupně vyhověl požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v rozsahu 730 000 Kč s příslušenstvím, je správný. Soud prvního stupně také správně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o povinnosti žalobkyně nahradit žalované náklady řízení, pouze jejich výši nesprávně určil.

46. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 98 %, má proto právo, aby jí žalovaná zaplatila účelně vynaložené náklady řízení v rozsahu 96 % (jako rozdíl úspěchu a neúspěchu). Tyto náklady představuje zaplacený soudní poplatek v celkové výši 37 250 Kč a náklady na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za šest úkonů právní služby po 9 780 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne [datum], porada s klientem dne [datum], jednání před soudem prvního stupně dne [datum] a podání ze dne [datum] (z tarifní hodnoty 365 000 Kč), odměna za dva úkony právní služby po 11 220 Kč za dva úkony právní služby dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. c) a d) advokátního tarifu za podání ze dne [datum] a poradu s klientem ze dne [datum] (po rozhodnutí o připuštění změny žaloby z tarifní hodnoty 730 000 Kč), odměna za jeden úkon právní služby ve výši 1 700 Kč za podání ze dne [datum] (z tarifní hodnoty 15 000 Kč) a odměna ve výši 11 300 Kč za jeden úkon právní služby za jednání u soudu prvního stupně dne [datum] (z tarifní hodnoty 745 000 Kč po rozhodnutí o připuštění změny žaloby), deset paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 20 395,20 Kč. Celkem náklady řízení před soudem prvního stupně činily 154 765,20 Kč, žalobkyni náleží náhrada 96 % nákladů řízení ve výši 148 574,60 Kč.

47. Odvolací soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za podání žalobkyně ze dne [datum] a [datum], neboť v nich nebyly obsaženy žádné zásadní právní rozbory, případně se jednalo pouze o shrnutí již uplatněných argumentů, za podání ze dne [datum], neboť se opět jednalo o opakování argumentace a mohlo být předneseno při jednání, které se konalo dne [datum], a odvolací soud proto nepovažoval tyto úkony za účelné.

48. Ze všech výše uvedených důvodů změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že náhradu nákladů řízení stanovil ve výši 148 574,60 Kč, a ve zbývající části výroku III. rozsudku (určení oprávněné a povinné osoby, místa a lhůty k plnění) a ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

49. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyně nebyla se svým odvoláním úspěšná, stejně tak žalovaná nedosáhla zamítnutí žaloby a zároveň její odvolání proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně bylo odmítnuto, proto dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě uložit žalované nahradit žalobkyni náklady řízení v plné výši. Náklady prvního odvolacího řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta za jeden úkon právní služby po 1 700 Kč (z tarifní hodnoty 15 000 Kč) za odvolání, za jeden úkon právní služby po 11 220 Kč (z tarifní hodnoty 730 000 Kč) za vyjádření k odvolání žalované a za tři úkony právní služby po 11 300 Kč (z tarifní hodnoty 745 000 Kč) za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], [datum] a [datum] podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, pět paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, cestovné zástupce žalobkyně z [adresa] a zpět na tři jednání odvolacího soudu, každá cesta 70 km se spotřebou 8,7 l benzínu na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši 38,20 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 5,60 Kč za 1 km činí 624,63 Kč [(8,7/100x38,20 + 5,60)x70] za jednu cestu a náhrada ve výši 10 540,73 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. Dále má žalobkyně právo na náhradu nákladů druhého odvolacího řízení, které představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby po 11 220 Kč (z tarifní hodnoty 730 000 Kč) za podání ze dne [datum] a za účast na jednání u odvolacího soudu dne [datum] podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 4 901,40 Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % podle § 137 odst. 1 o. s. ř. Celkem náklady odvolacího řízení činí 89 976 Kč.

50. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vynaložených na vypracování vyjádření ze dne [datum] a [datum], neboť byla podána v těsné časové souvislosti s ve věci nařízeným jednáním a při něm mohly být všechny argumenty předneseny, a vyjádření ze dne [datum], neboť jím pouze byla doplněna a shrnuta tvrzení o rozpočtu, která již byla učiněna u jednání před soudem. Ani tyto úkony tak odvolací soud neshledal účelnými.

51. Při rozhodování o nákladech státu vůči účastníkům řízení postupoval odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Z tohoto důvodu rozhodl o povinnosti žalované, která byla v odvolacím řízení neúspěšná, zaplatit náklady, které byly z rozpočtových prostředků vynaloženy v souvislosti s účastí znalce [jméno FO] na jednání odvolacího soudu dne [datum] ve výši 6 638,40 Kč.

52. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.