na určení vlastnického práva

1. Okresní soud [adresa]-západ rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zamítl žalobu na určení, že žalobkyně jsou podílovými spoluvlastnicemi, každá s podílem o velikosti 1/6, pozemků parc. č. 301/1, jehož součástí je stavba [adresa], která stojí na pozemku parc. č. 300/1, parc. č. 301/3 a parc. č. [hodnota], zapsaných na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa] u Dobřichovic, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště [adresa]-západ (dále jen „nemovité věci“ – výrok I.), a žalobkyním uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit společně a nerozdílně žalovaným na nákladech řízení [částka] k rukám jejich zástupkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaní jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako spoluvlastníci nemovitých věci, 1. žalovaná s podílem 49/100 a 2. žalovaný s podílem 51/100. Společnost [právnická osoba]. jako prodávající uzavřela s [jméno FO] jako kupující dne [datum] kupní smlouvu na prodej nemovitých věcí za kupní cenu [částka], kterou společnost kupující dlužila podle smlouvy o zapůjčení finanční hotovosti ze dne [datum] (dále jen „kupní smlouva“), na kupní smlouvě je ověřen pouze podpis jednatele společnosti, který svůj podpis uznal za vlastní v roce 2014. Předloženy soudu byly dvě verze kupní smlouvy, mezi nimiž jsou nesrovnalosti, hlavně ve formulacích jednotlivých článků smlouvy. Ohledně společnosti [právnická osoba]. bylo vedeno insolvenční řízení, lhůta pro podání přihlášek uplynula dne [datum]. Předmětem dědictví po zůstavitelce (míněno [jméno FO]) byla i pohledávka vůči společnosti [právnická osoba]. ve výši [částka], a práva a povinnostmi z kupní smlouvy ze dne [datum]. Katastrální úřad pro Středočeský kraj rozhodnutím ze dne [datum], č. j. V-9106/2014-210, zamítl návrh žalobkyň na vklad vlastnického práva k nemovitým věcem. Žaloba o povolení vkladu podaná žalobkyněmi proti uvedenému rozhodnutí katastrálního úřadu byla soudem zamítnuta s odůvodněním, že prodávající společnost v důsledku prohlášení konkursu pozbyla oprávnění disponovat se svým majetkem, k návrhu na vklad by za ni musel dát souhlas insolvenční správce, který ale s takovým návrhem nesouhlasil.

3. Soud prvního stupně pro nadbytečnost nedoplnil dokazování dalšími navrženými důkazy, neboť skutkový stav umožňující ve věci rozhodnout měl z provedených důkazů náležitě zjištěn.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1105, § 1771 a § 2128 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a žalobu neshledal důvodnou, když nejprve uzavřel, že podle § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jsou účastníci ve věci legitimováni a je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť žalobkyně tvrdí své vlastnické právo k nemovitým věcem, u nichž jsou jako vlastníci v katastru nemovitostí zapsáni žalovaní. Vlastnické právo k nemovitým věcem převáděným smlouvou se nabývá vkladem do katastru nemovitostí, k němuž v případě kupní smlouvy nedošlo, takže se [jméno FO] vlastníkem podílu na nemovitých věcech nikdy nestala, a proto se jím nemohly stát ani její dědičky. I kdyby se [jméno FO] na základě jiné právní skutečnosti stala vlastníkem podílu na nemovitých věcech, v důsledku jejich dražby by se novým vlastníkem stal vydražitel.

5. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 151 odst. l o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v řízení úspěšným žalovaným v celkové výši [částka]. Náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], náklady za zastoupení advokátem, a to odměna ve výši [částka] za 4 úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření ve věci, účast u dvou jednání) snížená o 20% za každého ze zastoupených, paušální náhrada po [částka] za každý úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. b), § 12 odst. 4, § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. l o. s. ř., platební místo podle § 149 odst. l o. s. ř..

6. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalobkyně i žalovaní, žalobkyně napadly rozsudek v plném rozsahu, žalovaní pouze v nákladovém výroku.

7. Žalobkyně se domáhají zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení mu věci k dalšímu řízení. Soudu vytýkají nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu, že mezi verzemi kupní smlouvy je hodně nesrovnalostí, když v předmětu, místě, čase a ceně plnění mají shodná ustanovení a ostatní ustanovení, pokud je v nich rozdíl, jsou pro platnost smlouvy irelevantní. Žalovaní nevysvětlili, proč tyto smlouvy předkládají. Žalobkyně předložily kupní smlouvu, u níž byla uznána pravost podpisu bývalého jednatele společnosti [právnická osoba]., která byla předložena dědickému soudu. V kupní smlouvě bylo uvedeno, že vklad do katastru nemovitostí provede prodávající a kupující nabývá vlastnické právo dnem podpisu smlouvy. V bodě 21. odůvodnění soud uvedl, že nelze prokázat pravost podpisu zůstavitelky na kupní smlouvě. K pochybnosti o pravosti podpisu zůstavitelky navrhly žalobkyně důkaz výslechem tří svědků, kteří byli podpisu kupní smlouvy přítomni, soud ale tento důkaz neprovedl. Případně mohl být proveden důkaz znaleckým posudkem k posouzení pravosti podpisu. Žalovaní pravost podpisu nerozporovali. Společnost [právnická osoba]. se pokusila o vklad vlastnického práva zemřelé, respektive žalobkyň, do katastru nemovitostí, vklad ale nebyl povolen, protože nebyly ověřeny podpisy, což již nebylo možné provést, neboť kupující zemřela. Rozhodnutím dědického soudu vstoupily žalobkyně do majetkových práv [jméno FO] a jen touto žalobou se mohou domoci toho, aby nastaly věcně právní účinky kupní smlouvy, a mohl být proveden vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Hmotně právní účinky smlouvy nastaly podpisem smluvních stran, které projevily svoji vůli prodat a koupit nemovité věci za stanovených podmínek.

8. Žalovaní navrhují změnu jimi napadeného výroku a přiznání jim náhrady nákladů řízení z ceny nemovitých věcí [částka], za kterou byly vydraženy a která je zapsána v cenové mapě katastru nemovitostí, tedy aby každá ze žalobkyň nahradila každému ze žalovaných [částka], což je odměna za 4 úkony právní služby a 4 náhrady hotových výloh, zástupkyně žalovaných není plátcem daně z přidané hodnoty. Žalobkyně nejsou nemajetné, jde o žalobu šikanózní, neboť o vlastnickém právu bylo rozhodováno jako o předběžné otázce soudy všech stupňů. Se žalobou byla podána poznámka spornosti na katastru nemovitostí, což zpochybňuje vlastnictví žalovaných u třetích osob a vzniká jim škoda.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň není důvodné, odvolání žalovaných je důvodné.

10. Odvolací soud vyšel při svém rozhodování ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za správná a na která pro stručnost v plném rozsahu odkazuje.

11. Námitky žalobkyň proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně nepovažuje odvolací soud za důvodné. Soud prvního stupně neučinil v této věci závěr, že nelze prokázat pravost podpisu [jméno FO] na kupní smlouvě. Takový závěr učinil Krajský soud v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka], z něhož soud prvního stupně jako z důkazu učinil skutková zjištění (viz bod 21. odůvodnění jeho rozsudku). Soud prvního stupně se otázkou, zda kupní smlouvu podepsala vlastnoručně [jméno FO], podrobněji nezabýval, neboť to nebylo pro posouzení této věci rozhodné za situace, kdy soud prvního stupně shledal vícero jiných důvodů pro zamítnutí žaloby (srovnej body 37. a 38. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, bod 4. odůvodnění tohoto rozsudku). Zcela správně pak pro nadbytečnost nedoplnil dokazování výslechem navržených svědků k prokázání pravosti podpisu [jméno FO] na kupní smlouvě. Soud prvního stupně neučinil závěr, že se společnost [právnická osoba]. nepokusila o vklad vlastnického práva k nemovitým věcem do katastru nemovitostí, tuto otázku neřešil. Opět správně, neboť i tato skutečnost nemá pro rozhodnutí v dané věci žádný význam. Správný je skutkový závěr soudu prvního stupně o odchylkách dvou verzí kupní smlouvy, které předložili žalovaní, což ostatně v odvolání připouští i žalobkyně, byť tyto odchylky označují za irelevantní. Tyto verze kupních smluv předložili žalovaní ke zpochybnění žaloby (viz podání ze dne [datum]). Nicméně i tyto skutečnosti (detailní obsah kupní smlouvy, různé verze kupní smlouvy) jsou pro posouzení věci nevýznamné. Rozhodnými skutečnostmi je to, že podle kupní smlouvy nebyl proveden vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch [jméno FO] či žalobkyň, že žalobkyně jsou dědičkami [jméno FO] a předmětem dědictví nebyly nemovité věci, a že nemovité věci vydražili ve veřejné dražbě žalovaní.

12. Odvolací soud souhlasí i s právními závěry soudu prvního stupně, k nimž doplňuje následující.

13. Podle § 1105 o. z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

14. Podle § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný a účinný do [datum] (dále jen „obč. zák.“), převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

15. Ke smluvnímu nabytí vlastnického práva k nemovité věci evidované v katastru nemovitostí dochází na základě tzv. složené (komplexní) právní skutečnosti, a to smlouvy o převodu vlastnického práva a jeho vkladu do katastru nemovitostí. Tato právní skutečnost je dovršena („nastane“) až uskutečněním všech jejích složek, tedy vkladem do katastru nemovitostí (srovnej § 133 odst. 2 obč. zák., § 1105 o. z., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz).

16. Z uvedeného vyplývá, že jestliže podle kupní smlouvy nedošlo k vkladu vlastnického práva pro [jméno FO] do katastru nemovitostí, nestala se [jméno FO] nikdy vlastníkem (v rozsahu ½ ) nemovitých věcí. Na tom nemůže nic změnit ani případné ujednání ve smlouvě, že vlastnictví se nabývá podpisem smlouvy.

17. Jestliže nebyla [jméno FO] ke dni své smrti [datum] (spolu)vlastníkem nemovitých věcí, nemohly je v dědictví nabýt ani žalobkyně jako její dědičky, které nabývají dědictví ke dni smrti zůstavitelky (srovnej § 460 obč. zák. za použití § 3069 o. z.). Žalobkyně sice vstoupily do obligačního vztahu založeného kupní smlouvou, jestliže ale později nedošlo ke vkladu vlastnického práva podle ní do katastru nemovitostí, nemohly se stát z důvodů výše uvedeného (bod 15. odůvodnění tohoto rozsudku) vlastnicemi podílů na nemovitých věcech.

18. Absence vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nemůže být nahrazena rozhodnutím soudu o žalobě na určení vlastnického práva (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

19. Nadto je třeba uvést, že i kdyby se [jméno FO] stala vlastníkem podílu na nemovitých věcech, nemohly by být žalobkyně se svou žalobou úspěšné. To proto, že k nabytí dědictví nedochází jen na základě smrti zůstavitele, ale právní úprava dědického práva vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví, což mimo jiné znamená, že dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, ale jen tehdy a v takové podobě, jak to vyplývá z usnesení o dědictví (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jestliže v dědickém usnesení nebylo rozhodnuto o tom, že žalobkyně zdědily po [jméno FO] podíl na nemovitých věcech, nemůže soud mimo řízení o dědictví deklaratorním rozhodnutím určit, že jsou vlastníkem věci, která by náležela do dědictví.

20. Rovněž nelze přehlédnout, že žalovaní nabyli nemovité věci v roce 2018 ve veřejné dražbě (§ 1771 odst. 1 o. z., § 30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách – dále je „zákon o veřejných dražbách“). Dražba je originární způsob nabytí vlastnického práva, při kterém je vlastnictví předchůdce nerozhodné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Vlastnictví žalovaných by tak mohlo být zpochybněno pouze tehdy, byla-li by dražba neplatná; její neplatnost ale může vyslovit pouze soud ve zvláštním řízení podle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), což se nestalo (nic takového žádný z účastníků ani netvrdil).

21. Z uvedeného je zřejmé, že na závěrech soudu nemůže nic změnit skutečnost, zda kupní smlouva byla podepsána [jméno FO]. Žaloba tedy byla soudem prvního stupně důvodně zamítnuta. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

22. Soud prvního stupně správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobkyním povinnost nahradit v řízení úspěšným žalovaným účelně vynaložené náklady řízení, správně stanovil i lhůtu k plnění. V této části proto odvolací soud nákladový výrok podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Soud prvního stupně však nesprávně stanovil výši nákladů řízení, které mají být žalovaným nahrazeny, když pominul, že vlastnické právo k nemovitým věcem, jehož určení se žalobkyně domáhají, je penězi ocenitelné. Nemovité věci byly žalovanými vydraženy za [částka], žalobkyně se domáhají určení, že jsou spoluvlastníky společně celkového podílu o velikosti ½, tj. předmět sporu lze ocenit částkou [částka]. Z uvedeného důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II. o výši nákladů řízení podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil. Náklady žalovaných za řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] tvoří náklady za zastoupení advokátem, a to odměna snížená o 20 % za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u 2 jednání) za každého z žalovaných ve výši [částka], vycházeje z punkta [částka] (hodnota ½ nemovitých věcí), a 4 náhrady hotových výloh za uvedené úkony právní služby podle § 7 bod 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 12 odst. 4 a § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu.

23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. a úspěšným žalovaným přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Jsou jimi náklady za zastoupení žalovaných advokátem, a to odměna snížená o 20 % za 1 úkon právní služby (účast u odvolacího jednání) za každého z žalovaných ve výši [částka] a 50 % odměna za každého z žalovaných ve výši [částka] (odvolání do nákladového výroku, nikoli ve věci samé), vycházeje z punkta [částka], a 2 náhrady hotových výloh za uvedené úkony právní služby podle § 7 bod 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. c), § 12 odst. 4 a § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Náklady žalovaných za odvolací řízení činí celkem [částka].

24. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod; místo plnění nákladů řízení mezi účastníky bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.