o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Praha ze dne 15. června 2021, č. j. 36 C 75/2021-40,

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen„ soud prvního stupně“) zamítl shora označeným rozsudkem žalobu o zaplacení 58 650 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně domáhala zaplacení 58 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení s tím, že [datum] provedla odtah vozidla r. z. [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ vozidlo“), jehož provozovatelem byl žalovaný. Vozidlo bylo nuceně skladováno na parkovišti provozovaném žalobkyní, která proto požaduje zaplacení žalované částky sestávající z nákladů na odtah 1 900 Kč, z nákladů za parkování ve výši 250 Kč denně za první tři dny a ve výši 400 Kč denně za čtvrtý až sto osmdesátý den a ve výši 50 Kč denně za každý další den. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný zakoupil vozidlo [datum], toto bylo vyřazeno z provozu [datum]. Žalobkyně provedla jeho odtah z ulice [ulice] v [obec] dne [datum], žalobkyně o tomto odtahu, parkování vozidla a s tím spojených nákladech žalovaného informovala a vyzvala jej k převzetí vozidla a k zaplacení s tím spojených nákladů poštovní zásilkou uloženou vhozenou do schránky žalovaného [datum], dále jej k zaplacení žalované částky vyzvala dopisem ze dne [datum] Hlavní město Praha stanovilo nařízením částky parkového korespondující s tvrzením žalobkyně.

4. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. a podle § 19b zákona č. 13/1997 Sb. a uzavřel, že vozidlo bylo v době před odtahem vyřazeno z provozu, z čehož musí být podle jeho názoru zřejmé, že nemá vysokou hodnotu. Žalobkyně tedy nemůže požadovat maximální cenu podle jednostranného předpisu vydaného hlavním městem Praha Cena vozidla se jeví jako velmi nízká, naproti tomu žalobkyně požaduje vysokou částku za parkování, což je v kolizi s postupem předvídaným zákonem o pozemních komunikacích. Žalobkyně měla podle názoru soudu prvního stupně po uplynutí šesti měsíců vozidlo prodat a své nároky uspokojit z výtěžku tohoto prodeje. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně tím, že procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný, neboť je nedostatečně odůvodněn a jedná se o pouhé domněnky soudu prvního stupně, zejména co do hodnoty vozidla. Žalobkyně dále namítala, že soud prvního stupně svými úvahami o stavu vozidla nahrazuje obranu žalovaného, neboť takové skutečnosti by měl tvrdit a prokazovat on sám. Odůvodnění soudu prvního stupně také podle názoru žalobkyně vzbuzuje dojem, že tržní ceny parkového jsou nižší než ceny stanovené nařízením hlavního města Prahy, což není pravdivé, navíc takto jsou stanoveny maximálně přípustné ceny. Žalobkyně měla dále za to, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil, neboť k odtažení vozidla došlo proto, že bylo překážkou na pozemní komunikaci, nikoliv proto, že by se nacházelo na místě, kde je dočasně zakázáno nebo omezeno stání či zastavení, nelze tedy aplikovat § 19b zákona č. 13/1997 Sb. Odtah byl proveden z důvodu porušení povinnosti žalovaného jakožto provozovatele vozidla, takovéto jednání nelze aprobovat mechanickým snižováním nároku na náhradu škody, když navíc žalobkyně svou činnost neprovozuje jako výdělečnou a policista, který zjistí porušení povinností, tak jako v posuzovaném případě, nemá ani jinou možnost, než nechat vozidlo odtáhnout. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze z části.

8. Podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

9. Podle § 2953 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na která odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Odvolací soud zopakoval dokazování protokolem o odtahu vozidla, z něhož zjistil, že vozidlo bylo odtaženo z důvodu podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. Dále byl zopakován důkaz kupní smlouvou o prodeji motorového vozidla, ze které bylo zjištěno, že jí dne [datum] uzavřela [jméno] [příjmení] jako prodávající a žalovaný jako kupující, předmětem koupě bylo vozidlo s tím, že jeho rok výroby je 2001, počet ujetých kilometrů 233 173 a kupní cena 13 000 Kč. Zjištěné skutečnosti plynou přímo z obsahu uvedených listin, k jejichž pravosti a obsahové správnosti neměli účastníci připomínky.

13. Bylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem vozidla, které zakoupil [datum], toto vozidlo bylo vyrobeno v roce 2001, v době jeho převodu na žalovaného mělo ujeto 233 173 km, za něj sjednaná kupní cena činila 13 000 Kč a [datum] bylo vyřazeno z provozu. Toto vozidlo představovalo překážku provozu na pozemní komunikaci a z tohoto důvodu bylo dne [datum] odtaženo z ulice [ulice] v [obec] a umístěno na parkoviště žalobkyně, o tom žalobkyně žalovaného informovala a vyzvala jej [datum] k náhradě takto vzniklých nákladů. 2020.

14. Důvod odtahu vozidla je třeba hodnotit podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., neboť vozidlo představovalo překážku provozu na pozemní komunikaci. Náklady na odtažení vozidla z výše uvedeného důvodu představují náklady na jeho faktické odtažení a také náklady na jeho následné umístění tam, kde vozidlo již nebude překážkou provozu, tj. i na odstavné parkoviště žalobkyně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4706/2009, dostupné na [webová adresa]). Mezi žalovaným a žalobkyní tak vznikl z výše uvedeného důvodu závazkový vztah založený způsobením škody ze strany žalovaného, představující právě shora zmíněné náklady (srovnej nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 150/03, dostupný na [webová adresa]).

15. Při kalkulaci refundace nákladů na odtah a umístění vozidla na odstavném parkovišti je třeba přihlížet k ceně odtaženého vozidla a zkoumat, zda mezi těmito náklady a nízkou cenou vozidla není výrazný nepoměr. Pokud je takový nepoměr shledán, je důvodem pro moderaci náhrady škody soudem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 546/2016, dostupný na [webová adresa]), a to z úřední povinnosti. Nejde proto o nahrazování obrany žalovaného ze strany soudu, jak žalobkyně namítala.

16. Nelze však vycházet z nulové ceny vozidla, jak to učinil soud prvního stupně. Šlo sice o vozidlo staré a opotřebované (v době odtahu bylo vozidlo staré 19 let a mělo ujeto více než 230 tis. km), nikoliv však vozidlo bez hodnoty, neboť jeho kupní cena sjednaná nedlouho před datem odtahu činila 13 000 Kč. Mezi touto cenou a požadovanou náhradou nákladů na jeho odtah (58 650 Kč) je skutečně velký nepoměr, a proto je zde důvod pro moderaci žalované částky podle § 2953 odst. 1 o. z., a to právě na částku zjištěné ceny vozidla ve výši 13 000 Kč.

17. Žádný z účastníků se k jednání před soudem prvního stupně bez omluvy nedostavil, přestože oba byli řádně a včas předvolání. Žalobkyně se svou neúčastí při jednání před soudem prvního stupně vzdala možnosti být soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o možnosti tvrdit a prokázat, že hodnota vozidla byla v době odtahu vyšší. Žalobkyně v průběhu řízení před soudem prvního stupně netvrdila ani jiné skutečnosti, pro které by bylo možné požadovanou výši nákladů na odtah přes nepoměr k ceně odtaženého vozidla akceptovat. Poučení ze strany odvolacího soudu brání § 205a a § 213b o. s. ř.

18. Žalobkyni vznikl nárok na náhradu škody ve výši 13 000 Kč, k zaplacení škody byl žalovaný vyzván dopisem doručeným [datum], k [datum] byl již v prodlení, výše požadovaného úroku z prodlení nepřesahuje výši určenou dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě v části týkající se 13 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení vyhověl, a ve zbývající částí potvrdil podle § 219 o. s. ř. věcný zamítavý výrok jako věcně správný. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty nebyly shledány žádné důvody.

19. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. také o nákladech řízení odvolacího. Žalobkyně je i po změně rozsudku soudu prvního stupně převážně neúspěšná, z větší části také neuspěla se svým odvoláním, žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nemá proto podle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. žádný z účastníků.

20. K odvolací námitce žalobkyně týkající se odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud pro úplnost dodává, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli v odvolání proti tomuto rozhodnutí náležitě uplatnit odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobkyně byla schopna řádně a úplně formulovat odvolací důvody podaného odvolání, odvolacímu soudu pak odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neznemožnilo řádný přezkum napadeného rozhodnutí, včetně přezkumu skutkového a právního závěru, ze kterého soud prvního stupně při svém rozhodnutí vycházel. Rozsudek soudu prvního stupně tedy nelze označit za nepřezkoumatelný.