o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 20. prosince 2021, č. j. 9 C 172/2021-16,

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem 14 935 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 444 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 7 491 Kč od [datum] do zaplacení jako příspěvku za provozování vozidla bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to konkrétně osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do

1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ vozidlo“), jehož je žalovaný vlastníkem a provozovatelem. K vozidlu nebylo uvedené pojištění sjednáno v období od [datum] do [datum] (152 dní), sazba příspěvku činí 47 Kč za den, tj. celkem 7 144 Kč. Žalovanému byla doručena výzva k zaplacení [datum], lhůta k plnění uplynula [datum]. Jeho dluh vůči žalobkyní za uvedené období tedy činí uvedenou částku a dále 300 Kč za náklady spojené s uplatněním příspěvku, tj. 7 444 Kč. Žalobkyně také tvrdila, že vozidlo nebylo pojištěno ani v období od [datum] do [datum] (153 dní), při téže denní sazbě činí celková částka příspěvku 7 191 Kč. Žalovanému byla doručena výzva k zaplacení [datum], lhůta k plnění uplynula [datum]. Jeho dluh vůči žalobkyni za uvedené období činí uvedenou částku a 300 Kč za náklady na uplatnění příspěvku, tj. celkem 7 491 Kč. Ohledně obou výše popsaných dlužných částek zaslala žalobkyně žalovanému taktéž předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Shora označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 14 935 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % z částky 7 444 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 8,25 % z částky 7 491 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.).

4. Soud prvního stupně postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl po zjištění stanoviska účastníků k takovému postupu bez nařízení jednání, přičemž vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla neměl k vozidlu v období od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy dopisem ze dne [datum]. Příspěvek do garančního fondu vyčíslila na částku 7 144 Kč. Žalovaný požadovanou částku neuhradil, přestože byl žalobkyní upomínán dalším dopisem ze dne [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum]. Dále neměl žalovaný ohledně vozidla sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla v období od [datum] do [datum]. Žalobkyně ho proto vyzvala k úhradě příspěvku do garančního fondu ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy dopisem ze dne [datum]. Příspěvek do garančního fondu vyčíslila na částku 7 191 Kč. Žalovaný požadovanou částku neuhradil, přestože byl žalobkyní upomínán dalším dopisem ze dne [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum].

5. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně podle § 1 odst. 2 písm. a), § 4 odst. 1 - 5 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a § 2 odst. 1 písm. f) a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla provádí, a uzavřel, že žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla v období od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum] porušil povinnost mít k vozidlu sjednané pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Vznikla mu proto povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den, kdy vozidlo nebylo pojištěno, za první období ve výši 7 144 Kč (152 dní po 47 Kč) a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč a za druhé období příspěvek ve výši 7 191 Kč (153 dní po 47 Kč) a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl, včetně přiznání nároku na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný neuhradil dlužné částky ve lhůtě splatnosti podle výzev žalobkyně a je vůči ní s plněním svého dluhu v prodlení.

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal je plně úspěšné žalobkyni celkem ve výši 1 489 Kč. Účelně vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku (800 Kč) a z nákladů na zastoupení advokátem, který provedl tři úkony právní služby dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu a je plátcem daně z přidané hodnoty.

7. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný, který namítal, že k vozidlu bylo od jeho koupě sjednáváno povinné ručení vždy jeho (nyní již bývalou) manželkou [jméno] [příjmení]. Dále namítal, že vozidlo již fakticky neexistuje a v odstavci 4 odůvodnění napadeného rozsudku je uvedeno vozidlo [registrační značka], které žalovaný nevlastní a nikdy nevlastnil.

8. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud zopakoval dokazování listinnými důkazy, ze kterých vycházel soud prvního stupně. Dospěl ke shodným skutkovým zjištěním jako soud prvního stupně a dále z výpisu ze služby [anonymizována dvě slova] zjistil, že zásilka datovaná [datum] byla žalovanému doručena do domovní schránky žalovaného dne [datum] a zásilka datovaná dne [datum] dne [datum].

11. Závěry soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného, jakožto vlastníka, vozidlo pojistit podle zákona č. 168/1999 Sb., absenci tohoto pojištění za období od [datum] do [datum], výši příspěvku odvíjející se od zdvihového objemu vozidla, stejně tak jako obsahové náležitosti výzev k zaplacení příspěvku a výši žalobkyní požadovaných nákladů s tím spojených považuje odvolací soud rovněž za správné.

12. Podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

13. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

14. Podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se má při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

15. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek stanoví podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Ministerstvo financí vyhláškou.

16. Podle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinnost zaplatit příspěvek a náklady [anonymizováno] zaniká, pokud [anonymizováno] neodešle do jednoho roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta jednoho roku nezačne běžet dříve, než se [anonymizováno] prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

17. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla musí výzva k zaplacení příspěvku obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů [anonymizováno], lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit [anonymizováno] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti [anonymizováno] uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [anonymizováno] u soudu.

18. Podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. se stanoví denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do

1 850 cm3 včetně ve výši 47 Kč. Podle § 2a citované vyhlášky činí výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 300 Kč.

19. Soud prvního stupně postupoval správně, když žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalovaný porušil svou povinnost pojistit vozidlo v jeho vlastnictví a žalobkyně jej řádně vyzvala k zaplacení příspěvků ve správně určené výši odpovídající zdvihovému objemu válců motoru vozidla, a to opakovanými výzvami se všemi zákonnými náležitostmi a rovněž předžalobní upomínkou. Požadovaný úrok z prodlení odpovídá zjištěné době prodlení a výši zákonného úroku dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., paušálně určené náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek jsou součástí příspěvku. Pochybení neshledal odvolací soud ani v nákladovém výroku II. rozsudku soudu prvního stupně.

20. Pokud soud prvního stupně označil v odůvodnění svého rozsudku vozidlo [registrační značka], šlo o zřejmou ojedinělou chybu v psaní v odůvodnění jeho rozsudku, neboť z rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmé, že rozhodnutí se týkalo vozidla [registrační značka]. Takové pochybení v odůvodnění rozsudku nemá na věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně žádný vliv.

21. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

22. Další skutečnosti, které žalovaný uplatnil v odvolání (tedy že vozidlo fakticky neexistuje a že povinné ručení sjednávala jeho bývalá manželka [jméno] [příjmení]), nejsou přípustným odvolacím důvodem. Nejde o skutečnosti, které nastaly (vznikly) po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně a potřeba poučení o tom, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen za podmínek dle § 205a o. s. ř. (poučení dle § 119a o. s. ř.) v řízení nenastala. Soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. jen na základě listinných důkazů bez nařízení jednání, a to poté, co účastníci na jeho výzvu nevyjádřili s takovým postupem nesouhlas. Rozhodne-li soud ve věci samé bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., řídí se v odvolacím řízení projednání věci systémem neúplné apelace (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze z 29. 1. 2004, sp. zn. 20 Co 566/2003). V odvolání uplatněnou obranu žalované nemohl proto odvolací soud při svém rozhodnutí zohlednit. Je třeba dodat, že žalovaný ke svým tvrzením uplatněným v odvolání neoznačil žádné důkazy a k jednání před odvolacím soudem se neodstavil.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný (jeho odvolání nebylo vyhověno), žalobkyni v odvolacím řízení náklady nevznikly. Právo na náhradu nákladů řízení nemá proto žádný z účastníků.